Dali jsme světu Albrightovou a mimo slova robot i humanitární bombardování   
Pridal tk Pátek 15 březen 2019 - 04:08:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks: 0   Tisknout  LAN_NEWS_24 
Každodenní větrné počasí s deštěm a mnohdy i sněhovými přeháňkami mi v posledních dnech symbolizuje mnohá potupná březnová výročí.

Okupaci zbytku Československa nacistickým Německem 15. března 1939, která následovala po ostudné mnichovské zradě ze září 1938. Vstup naší země do Severoatlantického paktu v roce 1999, který znamenal i účast našich vojáků v mnoha taženích, která měla šířit krví a mečem tu pravou demokracii pod taktovkou velkého strýčka Sama do celého světa.

Zapojení naší země do agrese proti Jugoslávii 24. března 1999. S naším souhlasem tehdy vojenské síly 78 dnů a nocí ničily a zabíjely i pomocí ochuzeného uranu a kazetových bomb převážně civilní cíle, bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN.

Živé pochodně, kdy se 6. března 2003 na protest proti účasti naší země na válečném dobrodružství v Iráku upálil na pražském Václavském náměstí Zdeněk Adamec, kterého později následoval na Karlovarské třídě v Plzni jednadvacetiletý vysokoškolák, dobrovolný záchranář Roman Mášl.

Křišťálovou noc ze 17. na 18. března 2004, kdy bylo i za přítomnosti tisíců vojáků NATO vyhnáno 4000 Srbů a Romů ze svých zničených a vypálených domovů, mnoho z nich bylo zabito nebo zraněno.

A podobných, nejen březnových událostí bychom jistě našli mnohem více. Rok 1939 jsem nezažil, ty další události, přestože jsem celé dětství věřil, že se lidstvo poučilo a nic takového se již stát nemůže, jsem mohl sledovat takřka v přímém přenose...

Všechny mají něco společného – falešné spojence, kterým nejde o mír, demokracii a lidská práva, ale o moc, území, nerostné suroviny, odbytiště, hegemonii. Společné jsou taky používané metody, při kterých jsou mezinárodní smlouvy jen cárem papíru - otevřené agrese, vojenská či polovojenská tažení, vměšování se do suverenity celých států nebo dokonce oranžové či jinak barevné „revoluce“, používání zbraní jednoduchých i sofistikovaných, tužek nejen novinářů, PR agentur, ale i „lidskoprávních bojovníků“.

Že vůdčí mocnosti často pro vyšší zájem obětují i své malé spojence, toho je historie příkladem. Že ani slepá poslušnost, servilita a hujerství vůči mocným nám nezajistí mír a bezpečí, bohužel také.

Společný je však i nesouhlas části nemlčící veřejnosti. Hlasitý nesouhlas s porušováním mezinárodního práva, s válkami, s NATO. Jsem rád, že v tomto pestrém hnutí po celých těch 20 let jsem a budu jeho aktivní součástí.

Jen nám už bohužel nikdo neodpáře, že jsme dali světu Albrightovou a mimo slova robot i humanitární bombardování...

Autor: Zdeněk Štefek

Zdroj: https://zdenekstefek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=704596

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zpětná adresa pro váš příspěvek: http://infokuryr.cz/e107_plugins/trackback/trackback.php?pid=24209
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen. Prosím přihlaste se, nebo se zaregistrujte zde pro přihlášení
Žádné zpětné odkazy pro tento příspěvek.
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
PoÚtStČtPaSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031 
 
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1632 sec,0.0764 z toho dotazů.Dotazů v DB:18. Použitá paměť:1,190kB