Politická analýza, volební omyly ale i volební podvody   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 04:05:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks: 0   Tisknout  LAN_NEWS_24 
Již dávno jsem se chystal napsat nějaký článek, respektive e-mail, v kterém bych jak podrobil určité politické analýze politické scény u nás i jinde v Evropě, jakož i se komplexně věnoval problematice volebních omylů, chyb, ale i volebních podvodů. A tak to tedy napíšu nyní v souvislosti s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu, kde sice v rámci tohoto volebního procesu též dochází k volebním podvodům, byť i jinak ne zrovna podvodům těm největším.

K největším volebním podvodům dochází při komunálních volbách, ovšemže pokud neberu v úvahu volby do různých akademických senátů univerzit, fakult a vysokých škol kde hlasy sčítávají "elitní" kandidáti (což už samo o sobě je divné, aby ti co sami kandidují mohli sčítávat hlasy) a kde v plnosti platí výrok Josifa Visarionoviče Džugašvilliho Stalina, že není důležité jak voliči hlasují, ale je důležité to. kdo ty hlasy pak sčítá. A nemluvě již ani o tom, že před tím, než v roce 1998 vstoupil v platnost nový vysokoškolský zákon č. 111/1998 Sb. účast v těchto volbách do různých akademických senátů podle oficiálních údajů tenkráte dosahovala cosi v rozmezí 5 - 9 %, poté ale co vstoupil v platnost a účinnost vysokoškolský zákon č. 111/1998 Sb., který vyžaduje pro platnost těchto voleb do akademických senátů 15 % volební účast, však odrazu všechny tyto volby do akademických senátů podle oficiálních výsledků dosahují volební účast minimálně dotyčných 15 % členů akademické obce. Jaká náhoda viďte?

Nicméně ale volbami do akademických senátů se nehodlám věnovat, neboť na mysli mám pouze jen všeobecné volby, z kterých k největším volebním podvodů dochází u komunálních voleb, tj. u voleb do obecních a městských zastupitelstev. A je to dány kumulativně hned několika příčinami.

Ať již se jedná o jakýkoliv typ voleb, všechny volební zákony dávají starostům obcí velice důležitou kompetenci stanovovat velikost, respektive počet členů okrskových volebních komisí, s tím, že každý kandidující subjekt má právo delegovat do okrskové volební komise jednoho člena, s velkým bonusem, respektive privilegiem pak pro starostovu partaj v té podobě, že takto kandidujícími subjekty neobsazená místa v okrskových volebních komisí obsadí samotný starosta svými vlastními patolízaly.

A ovšemže nejefektivnější je to právě v malých obcích. Ačkoliv na základě minulých zkušeností všichni v takové malé obci velice dobře ví, a jejich starosta to ví nejlépe, že v "jeho" obci budou zejména v komunálních volbách do obecního zastupitelstva kandidovat tak asi dva či tři, potažmo nanejvíš čtyři kandidující subjekty, navzdory tomu, či přesněji řečeno právě proto ustanoví to, že Okrsková volební komise v "jeho" obci bude mít dvanáct členů, potažmo nějaký jiný velice podobně přemrštěně veliký počet členů, aby poté co ty dvě či tři místa v takto stanovené například dvanáctičlenné Okrskové volební komisi obsadí po jednom místě kandidující subjekty, neobsazený zvyšek devíti či desíti míst v Okrskové volební komisi pak starosta obce plně v souladu se zákonem mohl obsadit svými vlastními patolízaly.

A demokracie zde úplně nejvíce dostává na frak právě v komunálních volbách do obecních a městských zastupitelstev, kde tamní starosta, který má jednak kompetenci autokraticky "ad hoc" před každými volbami určovat početní velikost okrskových volebních komisí v "jeho" obci a posléze následně i obsazovat neobsazená místa v takto záměrně účelově přemrštěně velikých okrskových volebních komisích svými vlastními politickými stoupenci, kde minimálně pokud jde o komunální volby do obecního či městského zastupitelstva starosta obce či starosta města ani jen omylem není nějakým "nezúčastněným třetím" či nějakým "nestranným rozhodcem" daného volebního klání v komunálních volbách do obecního zastupitelstva anebo městského zastupitelstva, ale právě naopak, s výjimkou velice řídkých případů kdy se starosta sám dobrovolně rozhodne odejít do starobního důchodu a tedy již více nekandidovat, je to právě tento starosta obce či starosta města, který je nejenže jedním z kandidátů, ale je přímo lídrem jedné z kandidátních listin v komunálních volbách do obecního či městského zastupitelstva a na rozdíl ode všech svých politických konkurentů z opozičních politických subjektů, popřípadě i politických konkurentů ze své vlastní partaje má z titulu své starostovské funkce starosta obce coby kandidát do zastupitelstva exkluzivní privilegia, které ho výrazně zvýhodňují před úplně všemi ostatními kandidáty.

K tomu všemu nepřidá ani vzájemně rozporná legislativní volební úprava u různého typu voleb. Například v komunálních volbách do obecných a městských zastupitelstev se zvoleným kandidátům dávají křížky, zatímco ve volbách do Krajských zastupitelstev, jakož i ve volbách do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky a také i ve volbách do Evropského parlamentu se preferovaní kandidáti zas kroužkují.

Pokud to voliči popletou a dávají křížky svým preferovaným kandidátům ve volbách do Krajských zastupitelstev, či do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky anebo dávají křížky svým preferovaným kandidátům ve volbách do Evropského parlamentu, jejich hlas udělený zvolené politické straně se sice považuje za platný, k uděleným preferencím jednotlivým kandidátům se však ale absolutně vůbec nepřihlíží jako kdyby vůbec žádné preference ani nedával a pouze jen do volební urny vhodil obálku s čistým, tj. s nijak neupravovaným hlasovacím lístkem zvolené politické strany či zvoleného politického hnutí bez toho aniž by uděloval nějaké svoje preference svým oblíbeným konkrétním kandidátům.

V případě komunálních voleb jsou však tyto následky špatného hlasování ještě závažnější, tam když volič namísto udělování kroužků zvoleným kandidátům omylem kroužkoval zvolené kandidáty, tam v případě komunálních voleb do obecního či městského zastupitelstva je takovýto hlasovací lístek stižen sankcí absolutní neplatnosti, což má úplně stejný efekt jako kdyby se komunálních voleb do obecního či městského zastupitelstva vůbec ani nezúčastnil, jako kdyby vůbec ani nehlasoval.

A to, že si to někteří voliči občas popletou, že dávají kroužky tam kde mají kroužkovat anebo že kroužkují tam kde mají dávat křížky není úplně všechno. I když volič dává křížky či kroužky skutečně tam kde je dávat má, někteří z těchto voličů to zas zpackají tím, že těch preferenčních hlasů udělí více než je dovoleno udělit. takto pak hlas pro zvolenou politickou stranu anebo zvolené politické hnutí ve volbách do Krajského zastupitelstva, do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky, jakož i hlas ve volbách do Evropského parlamentu je pro zvolený politický subjekt platný i když tam nedáte vůbec žádné preferenční hlasy, pouze jen jste tedy nevyužil své právo kromě volby politické strany či politického hnutí udělovat preferenční hlasy jednotlivým konkrétním kandidátům na kandidátní listině dané kandidátní listiny za kterou jste se rozhodl hlasovat.

A obdobně je tomu tak i když ve volbách do Krajského zastupitelstva, do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky či ve volbách do Evropského parlamentu udělíte menší počet preferenčních hlasů než byl maximálně dovolený počet, který jste směl udělit. I zde je hlas pro zvolenou politickou stranu či zvolené politické hnutí ve volbách do Krajského zastupitelstva, či do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky či hlas ve volbách do Evropského parlamentu platným hlasem a také jsou platné i Vaše preferenční hlasy udělené jednotlivým kandidátům pokud jste těch kroužků udělit přesně tolik, kolik jste je udělil směl anebo jste udělil těch kroužků udělil méně než jste měl právo udělit.

V případě, že jste udělil těch kroužků méně, tak jste pouze jen nevyužil své právo udělování preferenčních hlasů v plném rozsahu, jinak ale z formálně-právního hlediska je vše v nejlepším pořádku a vše je platné, platný je jak hlas pro zvolenou politickou stranu či zvolené politické hnutí, právě tak jako jsou platné i udělované preferenční hlasy jednotlivým kandidátům na kandidátní listině jejíž volební lístek jste vložil do volební obálky a vhodil do volební urny.

Špatně je to tehdy když omylem "udělíte" více preferenčních hlasů než smíte udělit. I zde to někteří voliči spletou neboť legislativní úprava není stejná pro všechny druhy voleb. Zatímco ve volbách do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky a ve volbách do Krajského zastupitelstva máte právo na zvolené kandidátní listině zakroužkovat maximálně čtyři kandidáty, kterým jste se rozhodl udělit svůj preferenční hlas, v případě voleb do Evropského parlamentu máte právo na zvolené kandidátní listině zakroužkovat maximálně dva kandidáty.

A ovšemže je dosti těch kteří to spletou a mylně se domnívají, že i ve volbách do Evropského parlamentu smí dát až čtyři preferenční hlasy. Pokud ve volbách do Krajského zastupitelstva nebo ve volbách do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky zakroužkujete více než čtyři své preferované kandidáty, respektive ve volbách do Evropského parlamentu České republiky zakroužkujete více než dva své preferované kandidáty, pak v těchto případech hlas udělený pro zvolenou politickou stranu či zvolené politické hnutí je sice platným hlasem, k udělovaným preferenčním hlasům se však v těchto případech kdy jste překročil jejich maximálně dovolený počet nepřihlíží, jako kdyby jste vůbec žádné preferenční hlasy ani neuděloval.

Na rozdíl od neplatnosti udělovaných volebních preferencí chyba vedoucí k neplatnosti samotného hlasu se vyskytuje pouze jen v případech, když by volební lístek samočinně vypadl z volební obálky do volební urny. Zde platí totiž jednak pravidlo, že hlasovací lístky, které nejsou vloženy do volební obálky jsou neplatné, jednak též i pravidlo, že volební obálky v kterých není žádný hlasovací lístek jsou také neplatné. Proto je velice důležité zavřít volební obálku takovým způsobem aby se minimalizovalo riziko, že by po vhození volební obálky do volební urny mohlo dojít k samočinnému vypadnutí volebního hlasovacího lístku z volební obálky, což by zapříčinilo jeho neplatnost. U nás v České republice je třeba tomuto věnovat zvýšenou pozornost, protože zatímco v případě voleb ve Slovenské republice mohou voliči na Slovensku volební obálku jednoduše olíznout a zalepit, tak u nás v České republice tohle bylo možné naposledy u voleb do Evropského parlamentu v roce 2004, a od té doby až doposud ve všech volbách v průběhu následujících patnácti let již všechny obálky jsou voličům v České republice dávány bez lepící vrstvy v důsledku čehož volební obálky v České republice jednoduše nelze jen tak samy o sobě zalepit.

A stejně tak je nutné si dát pozor, aby jste do volební obálky vložil pouze jen jeden jediný volební hlasovací lístek, neboť neplatné je když se ve volební obálce nachází dva či vícero volebních lístků, a to lhostejno ať již jedné a té samé kandidátní listiny anebo dvou či vícero různých kandidátních listin. A přitom k těmto chybám nemusí docházet jen tím, že někdo vědomě do volební obálky dá nějaké dva hlasovací lístky, ale může k tomu dojít i nedopatřením ať již proto, že někteří ať již rukama tvrdě manuálně pracující dělníci či zemědělci anebo i starší lidé nemají již v prstech dostatečný cit, popřípadě někdy eventuálně mohou být dva volební lístky nějak na sebe navzájem jakoby nalepeny což si dotyčný volič nevšimne a omylem ačkoliv si myslí, že vkládá do volební obálky pouze jen jeden volební hlasovací lístek, vloží do volební obálky nevědomky dva volební hlasovací lístky současně, což má rovněž za následek, že jeho hlas je považován za neplatný.

A ještě dodám, že tohle má za následek sankci neplatnosti nejen v případě voleb, které jsem zmiňoval, a tedy pouze jen v případě Komunálních voleb do obecních a městských zastupitelstev, voleb do Krajských zastupitelstev, voleb do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky a voleb do Evropského parlamentu, ale v případě úplně všech druhů voleb, a tedy i voleb do Senátu Parlamentu České republiky a voleb prezidenta České republiky.

Pokud Vy osobně nejste monarchista, tak následujících osm odstavců můžete klidně přeskočit a číst až ty pak další ostavce, neboť já jako monarchista v tomto mém hromadně rozesílaném e-mailů většímu množství lidí adresuji těchto následujících osm odstavců zejména mým kolegům monarchistům aniž bych ale pro tento účel zasahoval a roztřídil jednotlivé e-mailové adresy na ty které patří monarchistům a které patří i těm ostatním, kteří monarchisty nejsou:

V posledních prezidentských volbách jeden náš kolega monarchista požadoval prohlášení neplatnosti prezidentských voleb, protože ve svém volebním okrsku do volební obálky vložil svůj vlastní uměle vyrobený volební hlasovací lístek, kterým symbolicky jakoby udělil svůj hlas našemu králi Karlovi z rodu Habsbursko-Lotrinského, narozeného dne 11.1.1961, a ve svém návrhu na zneplatnění prezidentských voleb argumentoval tím, že toto byl neplatný hlas, který měl být v jeho volebním okrsku vykázán jako neplatný hlas, avšak jeho volební okrsek nevykázal, že by v něm byl udělen jakýkoliv neplatný hlas.

Přeloženo do právnického jazyka, tento náš kolega monarchista se asi nejspíše domníval, že se zde jedná o případ subsumovaný pod ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky v platném znění, ve kterém se per analogiam stanoví, že neplatný je hlasovací lístek, který není na předepsaném tiskopise, zatímco Okrsková volební komise právně posoudila jeho "Hlas pro krále" nikoliv za "neplatný hlas", ale za "nepatřičný předmět", v důsledku čehož ho pak ani nezapočetla mezi neplatné hlasy.

Takovýmto "nepatřičným předmětem" například bývá když někdo úmyslně do volební obálky vloží nějaký papírek, nějaké psaníčko atd., ovšemže zpravidla anonymní a obsahující často i velice vulgární nadávky tématicky pocházející z pohlavní oblasti, jednou dokonce se to dostalo i jako podnět místní obecní Komisi pro projednávání přestupků, když kdosi do volební obálky napsal, že členové okrskové volební komise jsou všichni sprostí k....i a samotná předsedkyně Okrskové volební komise je hloupá p..a atd, a ta předsedkyně Okrskové volební komise dokonce až plakala když to zanesla předsedovi místní obecní Komise pro projednávání přestupků, tak velice se jí to psaní osobně dotklo, prostě asi zejména pro nás muže cosi úplně nepochopitelného nechat se jen tak lehce až k pláči vytočit nějakými vulgárními nadávkami, to například mně osobně při různých příležitostech porůznu anonymně vynadalo všelijak těmi nejšťavňatějšími nadávkami již tolik lidí, a já to pokaždé úplně zcela odignoroval a nikdy jsem si z toho nijak nedělal těžkou hlavu.

Ale i zde ačkoliv předsedovi Komise k projednávání přestupků bylo té plačící holky velice líto, nicméně ale po několika měsících marného tápání a přešlapování na místě přestupková komise na návrh právě tohoto svého předsedy to musela nakonec i přesto vzdát, respektive odložit, neboť navzdory mému tehdejšímu slibu plačící předsedkyni Okrskové volební komise se nám navzdory intenzivnímu pátrání nepodařilo zjistit kdo ty extrémně vulgární nadávky tématicky pocházející z pohlavní oblasti adresované předsedkyni a ostatním členům Okrskové volební komise na ten papír anonymně napsal, takže nebylo proti komu by se vedlo dotyčné přestupkové správní řízení pro spáchání přestupků - minimálně - proti občanskému soužití.

A v praxi se někdy nějaký "nepatřičný předmět" vyskytne ve volební obálce i zcela neúmyslně bez jakéhokoliv zlého úmyslu, například když občas nějaký popleta do volební obálky omylem vloží i písemné "Poučení o hlasování", které obdržel společně i se sadou volebních hlasovacích lístků anebo dokonce ve své popletenosti omylem do volební obálky někdo občas vloží i svůj občanský průkaz. Někteří voliči si to všimnou hned po vhození obálky do volební urny a jsou poněkud flustrováni, když je jim sděleno, že teď se nedá nic dělat, a že jim jejich občanský průkaz bude moci býti vrácen až po ukončení voleb, neboť až poté v souvislosti s procesem sčítáním hlasů se smí otevřít volební urna.

A naopak někteří voliči co vloží občanský průkaz do volební urny jsou tak otrlí ignoranti, že občanský průkaz až do úplného ukončení celého volebního procesu vůbec nijak nepostrádají, takže po sčítání hlasů a ukončení celého volebního procesu když předseda Okrskové volební komise odevzdává písemnou dokumentaci starostovi obce, současně starostovi obce odevzdá i nalezené občanské průkazy těch občanů, kteří až do skončení celého volebního procesu se o svůj občanský průkaz nepřihlásili.

No a pod kategorii takovýchto "nepatřičných předmětů" a tedy nikoliv mezi "neplatné hlasy" byl zařazen i papír obsahující voličem vyrobený "Hlas pro krále". Dotyčný kolega monarchista a asi i mnozí jiní kolegové monarchisté právní subsumování "Hlasu pro krále" pod "nepatřičné předměty" mohou vnímat jako cosi urážlivé, na druhé straně má to však ale i určité kladné aspekty. Pokud totiž do volební obálky, kromě platného hlasovacího lístku vložíte současně též i nějaký "nepatřičný předmět" - a je jedno zda-li je to nějaký papír nebo občanský průkaz, popřípadě i samotný "Hlas pro krále" - tak přítomnost jakéhokoliv "nepatřičného předmětu" ve volební obálce obsahující též i platný volební hlasovací lístek, nemá žádný vliv na platnost odevzdaného regulérního volebního hlasovacího lístku.

V praxi to tedy znamená, že třebas dokonce i úplně u všech voleb mohu do obálky vložit jednak příslušný platný volební hlasovací lístek a společně s ním symbolicky a demonstrativně do volební obálky přiložit ještě i "Hlas pro krále" aniž by současné vložení "Hlasu pro krále" mohlo samo o sobě jakkoliv zneplatnit mé hlasování, aniž by mohlo mít jakékoliv negativní následky vůči mému platnému volebnímu hlasovacími lístku.

Vrátíce se k hlavní linii tohoto mého e-mailu, nejprve ve všeobecnosti třeba konstatovat, že politické možnosti, které v různých evropských státech nabízí tamní místní politická scéna se výrazně liší. A tak z toho, co člověku nabízí politická scéna jeho vlastní země si člověk jako volič snaží na základě svého politického přesvědčení vybrat takový kandidující subjekt, který má relativně nejblíže k hodnotám, které jsou mu nejbližší a vlastní. A faktem je že na rozdíl od středoevropských zemí a zemí jihovýchodní Evropy je ta politická nabídka v západní Evropě pro mně jako křesťana mnohem méně příznivá, v důsledku čehož kdybych byl například německým státním občanem anebo třebas belgickým státním občanem, tak bych měl ten politický výběr mnohem těžší než ho máme například my občané České republiky anebo třebas občané Slovenské republiky.

Například v mém případě absolutně nejvyšší politickou prioritou jsou pro-life hodnoty, tj. zásada, že je třeba chránit každý lidský život od jeho početí až do jeho přirozené smrti, což v praxi znamená kategorické odmítnutí jakýchkoliv umělých potratů, jakýchkoliv takzvaných asistovaných sebevražd a jakékoliv euthanasie. Následně pak mou druhou nejvyšší prioritou jsou zas pro-family hodnoty, tj. všestranná ochrana a podpora celoživotního svazku jednoho muže s jednou ženou plus jejich společných manželských dětí a tedy kategorické odmítnutí veškeré pro-sodomistické agendy LGBTI. Na třetím místě se pak táži zda-li je dotyčný monarchista, neboť nepochybuji ani nejméně o tom, že ze státoprávního hlediska je konstituční ústavní parlamentní monarchie lepší formou státu než nějaká republika. Čtvrtou mou prioritou je pak odmítnutí islámské migrace a islamizace Evropy, a to včetně islamizace Kosova a Metochije, křesťanských jihosrbských území, které nikdy neakceptuji jako území albánská a tedy muslimská, s čímž jde pak i moje pátá priorita, kterou je solidarita s křesťanskými uprchlíky utíkajícími z muslimských států před genocidou, a to zejména z muslimských arabských zemí, kterým naopak ten politický asyl je třeba eventuálně třebas i u nás třeba poskytnout.

Tolik mé priority, které jsou prioritami nejen ryze křesťanskými, ale v podstatě všelidskými mravními a etickými hodnotami, a tudíž kdybych byl občanem některé ze západoevropských zemí tak bych měl veliký problém a nutně bych musel jít na nejrůznější těžké kompromisy mezi mým vlastním svědomím a politickou realitou dané země, a to ovšemže ještě na větší a těžší kompromisy než je tomu v případě naší České republiky, kde ta politická nabídka české politické scény rovněž není pro mně zcela ideální, přesto však ale je ta politická nabídka v České republice pro mně mnohem příznivější než v západoevropských zemích.

V klasické západoevropské zemi jsou dá se říci tři politické prameny v rámci nichž bych zkoumal, která z daných politických stran dané země v největším rozsahu zrcadlí mé o dva odstavce výše definované politické priority a hodnoty.

Pokud jde o ty tři výše zmíněné tři politické prameny, jsou to za prvé
strany národovecké a vlastenecké, které jsou slovníkem vládnoucích západních soudruhů krajně ultralevičáckých ultraliberálních neomarxistů mediálně nálepkovány jako strany údajně prý fašistické, nacistické, ultrapravicové, krajně pravicové, rasistické, xenofobní atd., u kterých bych hledal alespoň pro-family hodnoty, což jsou pro-rodinné hodnoty, které se slovníkem vládnoucích západních krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistických propagandistů mediálně označují za takzvanou "homofobii".

Za druhé pak coby druhým pramenem bych pak svou pozornost zaměřil i na západoevropské strany muslimské, vždyť islám je okopírovaný kompilát z křesťanství, starozákonního židovství a arabských pohanských kultů existujících v sedmém století "proroka" Mohammeda, a tedy v případě nějaké západoevropské muslimské politické strany bych v jejich politickém programu též hledal zda-li v něm naleznu nějaké pro-family hodnoty, neboť si nedovedu představit, že by nějaký skutečný normální muslim podporoval pro-sodomistickou LGBTI politickou agendu, popřípadě bych u západoevropské muslimské strany hledal i to, zda-li se hlásí k pro-life hodnotám, což jsou zas hodnoty, které jsou zas slovníkem západních vládnoucích krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistických propagandistů mediálně označovány buď za údajné "upírání práva žen rozhodovat o svém vlastním těle", popřípadě sofistikovaněji mediálně označovány za údajné "upírání práva žen na sexuální a reprodukční zdraví".

A jako třetí pramen by bylo zkoumání tamní místní politické strany či stran nesoucích název "křesťanská", abych zjistil, zda-li to křesťanství naleznu nejen v názvu jejich politické strany, ale i v jejich politickém programu. A ovšemže strana, která má křesťanství pouze jen ve svém názvu, nikoliv však ve svém politickém programu, tj. strana, která nemá absolutně žádné pro-life hodnoty a ani nemá žádné pro-family hodnoty, ale právě naopak politicky protlačují pro-sodomistickou agendu LGBTI, taková strana je pro mně ovšemže absolutně nevolitelná.

Tudíž kdybych byl německý státní občan, tak bych dnešní CDU volit nemohl neboť tato dnes již pouze jen pseudokřesťanská politická strana již žádné křesťanské hodnoty nemá. Poněkud jinak by to ale bylo v případě, že bych byl německý státní občan a žil někde v Bavorsku, kde tamní bavorská CSU na rozdíl od CDU se doposud ještě nevzdala úplně všech křesťanských hodnot, a ač netvrdím, že bych nutně volil CSU, faktem však ale je, že při mém konečném rozhodování zatímco CDU bych již okamžitě předem vyloučil, tak naopak CSU by tak řečeno postoupila do užšího finálního výběru tří politických stran mezi nimiž bych se pak nakonec posléze rozhodl.

Jinými slovy kdybych byl německý státní občan žijící v jiné části Německa než v Bavorsku, tak bych se v užším výběru rozhodoval mezi dvěma německými národoveckými vlasteneckými stranami a to Alternativou pro Německo AfD https://www.afd.de/ a Národně-demokratickou stranou NPD https://npd.de/ , plus pokud bych byl německý státní občan a žil v Bavorsku, tak do užšího výběru k těmto dvěma politickým stranám by přistoupila ještě i bavorská CSU https://www.csu.de/ a tak nakonec bych se rozhodoval mezi těmito třemi politickými stranami. No a kdybych byl belgický státní občan tak je zcela reálné že bych eventuálně možná volil i belgické muslimské politické hnutí I.S.L.A.M - Intégrité Solidarité Liberté Authenticité Moralité https://www.islam2012.be/ které by postoupilo do užšího výběru společně s belgickými vlasteneckými politickými stranami jako jsou frankofonní Démocratie Nationale DN http://www.dnat.be/qui-sommes-nous/positions-politiques a vlámské politické hnutí Vlaams Belang https://www.vlaamsbelang.org/ anebo i vlámská Nieuw-Vlaamse Alliantie https://www.n-va.be/

No a tak obdobně bych mohl rozebírat řad řadem všechny západoevropské země, v každém případě však ale ať již bych se byl býval v tom Německu, či v té Belgii, či jakékoliv jiné západoevropské zemi nakonec rozhodl ve volbách pro kohokoliv, vždy by se jednalo o velice těžký kompromis mezi mým vlastním svědomím a mezi možnostmi, které mi nabízí politická scéna dané země, a to včetně i té dotyčné politické strany, pro kterou bych se tam nakonec rozhodl ve volbách hlasovat.

Ovšemže i já považuji národní hodnoty za důležité, nekladu je však ale na místo úplně první, ale až na místo druhé. Českému jezuitovi Bohuslavu Balbínovi je někde, myslím že neprávem, že je to falzum, podsouván jeho údajný výrok "já jsem na prvním místě příslušníkem českého národa a až pak na druhém místě jsem příslušníkem katolické církve". Ale i kdyby byl tento výrok autentický, tak já bych musel říci, že u mně osobně je to přesně naopak - já se politicky nejprve hlásím k historicky mravním hodnotám katolické církve a teprve až na druhém místě se hlásím k svému národu.

Kromě toho navíc ne každý vychází z mně vlastní politické filozofie, že lepší je ze dvou zel volit raději to menší zlo, než zůstat zcela pasivní a tedy de facto úplně neutrální v probíhajícím souboji mezi větším a menším zlem. Toto dilema v případě našeho národa výrazně vstoupilo do popředí již v šedesátých letech devatenáctého století v politických sporech mezi Staročechy a Mladočechy. Císař po takzvaném "vyrovnání" s Uhry toho brzy velice olitoval, že uherské politické reprezentaci poskytl tak veliké ústupky, ale vzít to zpátky se již nedalo. Jediné co se dalo, že se poučil, že to už nebude více opakovat, a proto následné požadavky české a moravské politické reprezentace na obdobné "vyrovnání" jaké bylo poskytnuto Uhersku již logicky bylo císařem odmítnuto. Z ryze národního hlediska bylo to sice pro leckoho zde u nás velice nemilé, nicméně ale trucování Staročechů, kteří se rozhodli kvůli tomu bojkotovat rakouský Říšský sněm bylo nesmyslem a proto není divu, že je pragmatičtější Mladočeši velice brzy vytlačili Staročechy z hlavního proudu tehdejší české politiky.

A ještě mnohem pregnantnější příklad máme z nedávné minulosti, konkrétně z roku 1996 když jsme po prvý krát volili do Senátu Parlamentu České republiky. Po prvním kole senátních voleb veřejně vystoupil tehdejší předseda KDU-ČSL Ing. Josef Lux s doporučeními lidoveckým voličům koho volit v těch senátních obvodech, v kterých do druhého kola senátních voleb nepostoupil kandidát KDU-ČSL. Toto Luxovo doporučení znělo v tom smyslu, aby lidovečtí voliči v těch senátních obvodech, v kterých do druhého kola nepostoupil kandidát KDU-ČSL, aby v druhém kole hlasovali za kandidáta Klausovy Občanské demokratické strany ODS, popřípadě za kandidáta Kalvodovy Občanské demokratické aliance ODA, neboť jak ODS, tak i ODA byly tehdy společně s Luxovou KDU-ČSL a taktéž ještě i s Bendovou Křesťanskodemokratickou stranou ve společné vládní koalici tehdejší koaliční vlády České republiky.

A pouze jen v senátním volebním obvodu číslo 75 Karviná kam do druhého kola postoupil kandidát Grebeníčkovi komunistické KSČM Antonín Petráš společně s kandidátem Zemanovy sociální demokracie ČSSD Bohumírem Bobákem, jako menší zlo doporučil Josef Lux lidoveckým voličům žijícím v senátním volebním obvodu číslo 75 Karviná, aby ve druhém kole senátních voleb lidovečtí voliči volili sociálního demokrata Ing. Bohumíra Bobáka, protože je menším zlem než komunista Mgr. Antonín Petráš. Na toto Luxovo doporučení ostře reagoval tehdejší premiér a předseda ODS a pozdější prezident České republiky Prof. Václav Klaus starší, který toto doporučení předsedy KDU-ČSL odsoudil s tím, že "mám-li si volit mezi dvěma zly, tak si nevyberu zlo žádné", a v daném smyslu i doporučil voličům ODS žijícím v senátním volebním obvodu číslo 75 Karviná aby se druhého kola senátních voleb již vůbec nezúčastnili, respektive aby nepodpořili ve druhém kole senátních voleb ani jednoho z obou kandidátů.

A zde je tedy ta hamletovská otázka, koho politická filozofie je správná? Zda-li správná politická filozofie dnes již nebohého bývalého předsedy KDU-ČSL Josefa Luxe doporučující svým voličům jít volit i při dvou špatných možnostech a hlasovat za to menší zlo aby se zabránilo vítězství zla většího, anebo naopak je správná politická filozofie doposud žijícího emeritního prezidenta České republiky Václava Klause staršího zůstat doma a nevolit nikoho pokud žádná z možností volby není volbou ideální?

Já osobně si myslím, že správný postoj tak jako v naší národní minulosti měli Mladočeši a nikoliv Staročeši, tak v této konkrétní dileme druhého kola senátních voleb v senátním volebním obvodu č. 75 Karviná v roce 1996 měl správný postoj Josef Lux a nikoliv Václav Klaus starší, a to nikoliv proto, že Josef Lux byl lidovec a křesťan, zatímco Václav Klaus starší lidovec nikdy nebyl a v tom roce 1996, jakož i prakticky v celých devadesátých letech dvacátého století se Václav Klaus starší ještě nejenže ke křesťanství nijak nehlásil, ale navíc ještě v těch devadesátých letech dvacátého století zastával vůči křesťanství dosti nepřátelské postoje, a po prvé se Václav Klaus starší sám sebeidentifikoval jako křesťan teprve až v roce 2008 v diskusi se svým soupeřem v prezidentských volbách Janem Švejnarem na půdě Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky, neboť tehdy byl u nás prezident České republiky volen ještě pouze jen poslanci a senátory našeho parlamentu.

A rovněž tak se s filozofií volby menšího zla aby nezvítězilo zlo větší neztotožňuji ani jen proto jak toto druhé kolo senátních voleb ve volebním obvodu č. 75 Karviná v roce 1996 nakonec dopadlo. To že díky pasivitě a tedy de facto neutrálnímu postoji voličů ODS - kteří poslechli nesmyslnou radu svého předsedy Václava Klause staršího - nakonec v senátním volebním obvodu č. 75 Karviná v roce 1996 zvítězil a stal se senátorem komunista Mgr. Antoním Petráš je pouze jen potvrzením toho, že tento postoj faktické neutrality ve volebním klání sociálního demokrata Ing. Bohumíra Bobáka a komunisty Mgr. Antonína Petráše byl zcela zjevně postoj špatný.

Obdobně tak jako úplně špatný se tento iracionální "klausovský" postoj "pasivity a neutrality" projevil nedávno i na Slovensku ze strany voličů Štefana Harabina, jakož i voličů Lidové Strany Naše Slovensko ĽSNS Mariána Kotleby, jak se ukázalo býti před několika málo týdny i na Slovensku ve volebním souboji mezi sice ne příliš ideálním Marošem Šefčovičem, který však ale alespoň odmítá takzvanou Istambulskou konvenci a zcela nepřijatelnou krajně ultralevičáckou neomarxistickou ultraliberální fašistkou Zuzanou Čaputovou, která díky této neutralitě většiny Harabinových a Kotlebových voličů nakonec zvítězila, díky čemuž bude tato kiskoidní soudružka i nadále věrně pokračovat coby Andrej Kiska číslo 2 v Kiskových šlépějích v úřadu prezidenta Slovenské republiky.

Jinak ale navzdory tomu, že recipování "klausovského" postoje politické neutrality v druhém kole slovenského prezidentského souboje mezi menším zlem Marošem Šefčovičem a mnohonásobně větším zlem Zuzanou Čaputovou, které chybně zaujala kromě harabinovců též bohužel i politická strana Kotleba - Ľudová Strana Naše Slovensko, což bylo jejich hrubou politickou chybou, která - poněvadž za chyby,a to zejména za politické chyby se tvrdě platí - se i krutě vypomstila tím, že tato bestiální neomarxistická zrůda Zuzana Čaputová ve slovenských prezidentských volbách vyhrála a bude tedy prezidentem Slovenské republiky.

Přesto však ale jinak nic to nemění na tom, že na rozdíl od KDU-ČSL, kterou v České republice volím se skřípějícími zuby a s velikými výhradami, tak tato Lidová Strana Naše Slovensko ĽSNS Mariána Kotleby je skvělá pro-life a pro-family politická strana, která pokud nebudu brát v úvahu ono chybné recipování "klausovského" postoje politické neutrality v boji mezi dvěma zly - větším a menším zlem, je jinak politickou stranou, která nemá žádné chyby, což je pro mne jako bipolitu, tj. člověka s dvojím státním občanstvím - českým i slovenským - velice důležité, neboť již v příštím roce 2020 se budou na Slovensku konat parlamentní volby do slovenského parlamentu Národní Rady Slovenské Republiky, a já osobně zatímco v roce 2016 jsem ještě do tohoto slovenského parlamentu volil Kresťansko-demokratické hnutie KDH, což je na Slovensku sesterská strana naší české KDU-ČSL, v příštím roce 2020 budu již ale s velikou radostí ve slovenských parlamentních volbách volit právě tuto vynikající pro-life a pro-family politickou stranu Mariána Kotleby Lidovou Stranu Naše Slovensko ĽSNS.

Vraťme se však ale ještě k nám doma do České republiky. Já osobně nejpozorněji sleduji vnitropolitické dění v České republice a na Slovensku. Je to dáno tím, že jsem jako bipolita současně státním občanem jak ČR, tak i SR. A mohu porovnávat. Slovenská politická scéna mi nabízí mnohem lepší možnosti než česká politická scéna. To je fakt! Jako názorný příklad pro vzájemnou komparaci mohu použít postoje poslanců obou zemí vůči takzvané Istambulské konvenci, kterou na Slovensku až 101 poslanců z celkového počtu 150 poslanců slovenského jednokomorového parlamentu Národní Rady Slovenské Republiky odmítlo.

Naopak u nás v České republice v naší Poslanecké Sněmovně Parlamentu České Republiky byl většinou poslanců odmítnut dokonce i samotný návrh lidoveckého poslance zařadit diskusi o takzvané istambulské konvenci na samotný pořad jednání. Je to veliké zklamání, současně to však ale ukazuje "kdo je kdo". Takto z devíti politických stran zastoupených svými poslanci v naší Poslanecké Sněmovně Parlamentu České republiky pouze jen tři politické strany stojí mi vůbec za to, abych četl jejich program, neboť mi mají co nabídnout. Ostatních šest stran nestojí vůbec za nic. Netroufám si hodnotit mimoparlamentní politické strany, těch je totiž v naší České republice více než tři stovky. ale když se omezím pouze jen na dotyčných devět nejsilnějších politických stran České republiky na základě volebních výsledků do Poslanecké Sněmovně Parlamentu České republiky z roku 2017, které všechny získali více než 5 % hlasů, z nich pak šest politických stran nestojí vůbec za nic, a pouze jen třem politickým stranám hodlám dále věnovat svou detailní politickou pozornost.

A těmito třemi nejlepšími relevantními politickými stranami naší české politické scény jsou KDU-ČSL, ODS a SPD Tomia Okamury.

Před volbami do Poslanecké Sněmovně Parlamentu České republiky v roce 2013 jsem já jako druhou nejlepší politickou stranu hned za KDU-ČSL považoval Top 09, která však ale po odchodu vynikajících pro-life a pro-family poslankyň MUDr. Jitky Chalánkové a Niny Novákové pryč z Top 09 a následně pak ještě navíc když se novým předsedou Top 09 stal Jiří Pospíšil, zaznamenala u mně relativně nejhlubší pád dolů právě tato Top 09.

Naopak od roku 2017 oproti roku 2013 relativně největší vzestup nahoru u mně zaznamenala Okamurova SPD, která postoupila mezi výše uvedené tři nejlepší parlamentní politické strany české politické scény. Příčinou je zde to, že zatímco ve volebním období let 2013 - 2017 jak Tomio Okamura, tak i všichni jeho poslanci, včetně zbouřenců z Úsvitu přímé demokracie tehdy ještě podporovali pro-sodomistickou politickou agendu LGBTI. V tomto volebním období od roku 2017 však je už markantní zcela zjevný vysoce pozitivní odklon Tomia Okamury a jeho SPD od jejich někdejší podpory pro-sodomistické politické agendy LGBTI směrem k určitému příklonu k pro-family hodnotám.

Každý člověk má potenciál se změnit k lepšími a pokud za tím nejsou prospěchářské osobní výhody, tak ta změna je nepochybně upřimná. Určitě dnes minimálně zde "v západním světě" nikdo nebude mít žádný osobní prospěch z toho, že se odkloní od pro-sodomistické agendy LGBTI směrem k pro-family hodnotám. Spíše naopak!

A když navzdory tomu, že to z ryze lidského hlediska nebylo osobně nijak výhodné se i navzdory tomu z christianofobního židovského fanatika Šavla mohl stát apoštol sv. Pavel, anebo z ředitele pro-potratového gigantu NARAL profesora Bernarda Nathansona se mohl stát obhájce pro-life hodnot i za tu cenu že se dobrovolně vzdal tak vysokého a lukrativního ředitelského postu, popřípadě když se z ne příliš křesťanství nakloněného Václava Klause staršího v devadesátých letech mohl později stát člověk křesťanství vstřícně nakloněný, tak proč bych neměl věřit tomu, že by se k lepšímu nemohl změnit i Tomio Okamura?

Pamatuji si, že bylo to v pořadu České televize zvaném "Debata", tuším v roce 1993 kdy se tam kromě jiných účastníků ocitl tenkrát pomocný biskup pražské arcidiecéze Jaroslav Škarvada. Byl tam tehdy i Václav Klaus starší, který sice kulantně jemně a slušně jak byl zvyklý, přesto však ale dosti urážlivě označil křesťanství za "ideologii". Když se následně biskup Jaroslav Škarvada začal bránit, tak mu Václav Klaus starší skočil do řeči s tím, že "já to neřekl". To však ale již rozčililo i jinak zcela nestranného moderátora Otakara Černého, který se do toho energicky vmísil a tvrdě otevřeně řekl "Ne pane premiére! Vy jste to řekl!" Klaus pak ztichl a dále mluvil biskup Škarvada, zatímco bylo slyšet pouze jen tichý povzdech Václava Klause staršího "To jsem neměl říkat!". A dnes - div se světe - se i samotný Václav Klaus starší hlásí ke křesťanským hodnotám! Proč bych tedy neměl věřit, že obrat k lepšímu nastal i u Tomia Okamury?

Celkově nejlepší parlamentní politickou stranou v České republice je KDU-ČSL, dalšími paralamentními politickými stranami hodnými mé pozornosti jsou pak ODS a Okamurova SPD. Očekává se pak ještě vznik nové politické strany Václava Klause mladšího, uvidím až tato strana vznikne kde se umístí. Bude čtvrtá?, třetí?, druhá? anebo dokonce přímo úplně nejlepší? Nevím...

Vrátím-li se však ale k problematice volebních podvodů, pokud jde o tyto podvody nejlepší podmínky pro jejich páchání jim nabízí volební legislativa pro komunální volby do obecních a městských zastupitelstev, což je dáno svým podivným volebním systémem, který byl později nazván jako "panašování", který je dán vyzobáváním jednotlivých kandidátů ze všech kandidátních listin.

Podnětem zde byla asi "Debata" z června 1990, ke které došlo krátce po konání prvních svobodných parlamentních voleb počátkem června 1990 po změně režimu v listopadu 1989. Účastníkem této debaty byl i tehdejší prezident Václav Havel, který říkal, že se mu volební zákon na základě kterého se volilo do Federálního shromáždění nelíbí, protože tam mohl volit jen mezi jednotlivými politickými stranami, zatímco on jak řekl by chtěl volit jednotlivé osobnosti. Na to kdosi z tamních účastníků Havlovi odpověděl, že ale i když se sice volili strany, tak ale přece mohl dát až čtyři preferenční hlasy jednotlivým kandidátům. To však ale Havel odmítl s tím, že je to naprosto nedostatečné, protože to umožňuje pouze jen to, aby dal svůj preferenční hlas někomu jinému z kandidátní listiny téže politické strany, zatímco on by chtěl volit "osobnosti" napříč všemi kandidujícími politickými stranami. A tak pro první komunální volby do obecních a městských zastupitelstev, které se pak poprvé konali koncem roku 1990 byl přijat přesně takovýto špatný zákon jaký si přál mít tehdejší prezident Václav Havel.

Jediné kde svoje prosadil tehdejší federální ministr financí Václav Klaus starší bylo zakotvení volby starostů příslušným zastupitelstvem oproti populistickým návrhům, aby starosty volili přímo voliči. Václav Klaus to i racionálně vysvětlil tím, že členové zastupitelstva jako místní "obecní elita" mají ve svém průměru více inteligence než ve svém průměru mají obyčejní voliči dané obce, a tudíž zvolení nějakého komunistického populistického demagoga za starostu obce je mnohem méně pravděpodobné pokud ho bude tato obecní elita sedící v obecním zastupitelstvu volit sama ze svých řad, než kdyby starostu obce volili obyčejní řadoví voliči se kterými lze snadněji manipulovat než lze manipulovat se samotnými členy zastupitelstva, kteří z titulu své zastupitelské funkce mají k dispozici jednak více relevantních informací což jim umožňuje lépe posoudit co je pro obec lepší než ostatní lidé, kteří zastupiteli nejsou a proto těmito důležitými informacemi ani nedisponují, jednak též zastupitelé jsou ve svém průměru politicky zkušenější, inteligentnější a vzdělanější než jsou ve svém průměru obyčejní řadoví voliči a tudíž zastupitele nelze tak snadno obelstít jako lze obelstít obyčejné řadové voliče.

A tak tedy následkem tohoto havloidního paskvilu je to, že v komunálních volbách do obecních a městských zastupitelstev se dodnes fakticky nevolí jednotlivé strany jako takové, ale vyzobávají se jednotliví kandidáti, kde zejména v jednokrskových obcích každý volič má tolik "hlasů", kolik členů má místní obecné zastupitelstvo, což je veliká příležitost nejen pro chybování voličů, ale v ještě větší míře je to příležitost i pro samotné volební podvody.

Jako názorný příklad uvedu jednokrskové obce střední velikosti, které mají patnáctičlenné obecné zastupitelstvo. V komunálních volbách do obecního zastupitelstva pak každý volič má patnáct "hlasů". Za správné považuji to, když volič podle svého nejlepšího vědomí svědomí mezi kandidáty v těchto komunálních volbách skutečně i rozdá všech těchto maximálně dovolených hlasů, tj. v tomto zde zmiňovaném konkrétním případě je těch hlasů patnáct. A úmysl rozdat všech těchto maximálně dovolených patnáct hlasů je správné i navzdory tomu, že musí si dávat veliký pozor aby se omylem nepřepočítal a nedal těch "hlasů" omylem třebas o jeden víc, tj. zde tedy šestnáct, protože překročení maximálně dovoleného počtu rozdělených "hlasů" v komunálních volbách do obecných a městských zastupitelstev má za následek absolutní neplatnost jeho hlasování jako kdyby v těchto volbách vůbec ani nehlasoval.

To je veliký rozdíl od voleb do Krajských zastupitelstev, voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky či voleb do Evropského parlamentu kde překročení maximálně dovoleného počtu udělovaných voličských preferencí má sice za následek, že dotyčné voličské preference jsou neplatné jako kdyby žádné preference neuděloval, ale jinak samotný hlas pro zvolenou politickou stranu či politické hnutí je považován za platný. A to už nemluvě o tom, že pokud do Krajských zastupitelstev a do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky se udělují maximálně čtyři preferenční hlasy a do Evropského parlamentu dokonce pouze jen dva preferenční hlasy, tak je mnohem méně pravděpodobné, že u těchto voleb volič omylem překročí maximální počet udělovaných preferenčních hlasů než je tomu v případě komunálních voleb do obecního zastupitelstva kde těchto hlasů uděluje třebas až patnáct.

Zajisté volič si může říci, že nebude riskovat a pro jistotu rozdělí mezi kandidáty méně než oněch maximálně možných třebas patnáct hlasů.

Toto ale zásadně nedoporučuji a následně vysvětlím proč. Naopak vřele doporučuji vždy, a to nejen u komunálních voleb, ale ve všech možných volbách rozdat dotyčný maximálně možný počet preferenčních hlasů. A nejlépe když ten příslušný maximální počet hlasů rozdělíte u sebe doma, kde se na to v klidu a bez jakéhokoliv stresu můžete plně soustředit a neudělat žádnou chybu, a až poté zajít ve dni voleb do volební místnosti již s vyplněným volebním lístkem, který tam již pouze jen za plentou vložíte do úřední obálky a následně vhodíte do volební urny.

Ovšemže občas se stane i to, že postup podle výše uvedeného odstavce není možný, protože doslova až do poslední chvíle váháte nad tím, kterým konkrétním kandidátům ty preferenční hlasy nakonec dáte. A tentokrát u těchto voleb do Evropského parlamentu je to i můj případ. Dlouhá léta jsem mnohé představitele KDU-ČSL písemně prosil aby na svou vlastní kandidátní listinu přibrali i nějaké veliké osobnosti, čímž jsem ovšemže nemyslel na různé pochybné Gabaly, ale na významné pro-life a pro-family osobnosti.

A tentokrát poprvé KDU-ČSL skutečně udělala přesně to, oč jsem je prosil. Ba dokonce zašli ještě o kousek dál, když na kandidátní listinu KDU-ČSL vzali i několik osobností ze dvou mimoparlamentních politických stran, které já osobně považuji za ještě lepší politické strany než je samotná KDU-ČSL, avšak samotné by neměli žádnou šanci překročit pětiprocentní hranici, která je u nás v České republice nutná pro vstup do jakéhokoliv zákonodárného orgánu a tedy nejen do Evropského parlamentu. Těmito dvěma politickými stranami jsou jednak Konzervativní strana, jednak Koruna česká - monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska. Jistěže bych si dovedl představit i některé další vynikající malé mimoparlamentní politické strany, jako například DSSS Tomáše Vandase, popřípadě Rozumné Petra Hanniga a některé další, současně však ale mám smysl pro politickou realitu a jsem si vědom toho, že již samotné přijetí Konzervativní strany a Koruny české na kandidátní listinu KDU-ČSL je více než jsem doufal, a bohužel asi už nelze předpokládat, že by snad někdy KDU-ČSL obdobně byla ochotna přijmout na svou kandidátní listinu třebas i Rozumné Petra Hanniga, či dokonce samotnou DSSS Tomáše Vandase.

Z mého osobního hlediska však ale lepší možnosti výběru jednotlivých kandidátů z kandidátní listiny KDU-ČSL má ale i svůj vedlejší negativní

aspekt spočívající v tom, že mé rozhodování se komu dám nakonec své maximálně možné dva preferenční hlasy bude o to těžší. Jisté je pouze jen jedno. V roce 2014 když před pěti lety jsem do Evropského parlamentu také volil KDU-ČSL, a teď o necelé dva týdny rovněž budu volit do Evropského parlamentu kandidátní listinu KDU-ČSL, což tentokrát je v pořadí čtyřiceti kandidátních listin předposlední kandidátní listina číslo 39, to s výběrem pouhých dvou kandidátů, kterým mohu dát své preferenční hlasy bude velice těžké.

Mnohem těžší letos než před pěti lety to mám s výběrem těch, kterým na nynější kandidátní listině KDU-ČSL dám své preferenční hlasy ve volbách do Evropského parlamentu. Kdyby se teď nekonali volby do Evropského parlamentu, ale konali by se volby například do naší Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky kde bych mohl rozdělit až čtyři preferenční hlasy, tak tohle by už pro mně bylo nějak řešitelné.

Vezmu-li tu kandidátní listinu KDU-ČSL odzadu, tak například první preferenční hlas bych dal kandidátce č. 20 Zdeňce Rybové, dlouholeté významné představitelce Hnutí pro život a šéfredaktorce katolického časopisu RC Monitor, další preferenční hlas bych dal kandidátovi č. 18 místopředsedovi monarchistické strany koruny české JUDr. Petru Krátkému, další hlas bych pak dal kandidátce č. 8 Mgr. Nině Novákové, bývalá poslankyni, která však odešla z Top 09, nyní je předsedkyně Středoevropské pro-family aliance pro manželství a rodinu, a ten poslední čtvrtý do užšího výběru je pak kandidát č. 2, kterým je současný lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský, který je také pro-life a pro-family, a jako poslanec aktivně bojoval zejména proti norskému Barnevernetu, který násilím bere děti křesťanům aby je pak mohl dát perverzním sodomitům.

Do Evropského parlamentu je možné však ale udělovat pouze jen dva preferenční hlasy, a proto rozhodnutí, kteří dva z těchto čtyř kandidátů to budou asi učiním až na úplně poslední chvíli v samotné volební místnosti za plentou, kde už se budu muset definitivně nějak rozhodnout, kteří dva z této čtveřice Zdeňka Rybová, Nina Nováková, Tomáš Zdechovský a Petr Krátký budou ode mně zakroužkováni a které dva budu muset oželet. V každém případě však ale pro tento účel si vezmu se sebou k volbám i psací pero, respektive pro jistotu aby mně nakonec nezradilo a v kritické chvíli nepřestalo psát si vezmu raději hned několik psacích per se sebou, a pak za nabízené pero od Okrskové volební komise jim zdvořile poděkuji, že jim děkuji moc, ale mám pero své vlastní. Což je vše plně v pořádku, neboť nabízené pero od Okrskové volební komise je chápáno pouze jen jako služba voličům a nikoliv tedy snad jako povinnost voliče přijmout na dělání kroužků nabízené pero od členů Okrskové volební komise.

A tohle doporučuji i vám!

Jako svou první radu Vám doporučuji, aby jste u všech voleb vždy rozdělil onen maximální počet volebních preferencí, které máte právo jednotlivým kandidátům udělit. Chápu, že zejména v případě komunálních voleb do obecního či městského zastupitelstva můžete pociťovat nouzi komu jen tak veliké množství "hlasů" rozdám, když těch skutečně kvalitních kandidátů, kterým jsem ochoten z přesvědčení dát svůj hlas až tak moc není.. Za těchto okolností v té největší nouzi kdy již doopravdy jste zcela bezradný komu ještě by jste ty zvyšné preferenční hlasy mohl dát Vám tedy doporučuji dát je těm zcela zjevně největším outsiderům u kterých máte stoprocentní jistotu, že oni tak jako tak nemají žádnou reálnou šanci býti zvoleni.

Jako svou druhou radu Vám doporučuji, aby jste si pokud možno u všech voleb v klidu domova vyznačili příslušné volební preference a do volební místnosti přišli už s hotovým, respektive vyplněným volebním lístkem. A jako svou druhou radu pro případ, že také budete u nějakých voleb váhat obdobně jako třebas nyní s udělováním preferencí jednotlivým kandidátům váhám nyní i já, a tedy i Vy se někdy budete rozhodovat nějak až úplně na poslední chvíli přímo za plentou, tak pro tento účel si na volby vezměte se sebou i nějaké své vlastní psací pero, respektive pro jistotu i více psacích per, pro případ, že by Vám některé z Vašich psacích per přestalo náhle psát, a tedy nabízené pero od Okrskové volební komise rozhodně vždy s poděkováním odmítněte.

Na úplný závěr když jsem psal o kreaci Okrskové volební komise, tak snad nemusím zdůrazňovat, že zpravidla drtivá většina členu Okrskové volební komise jsou fanatičtí stoupenci stávajícího úřadujícího starosty obce, městyse či města a poté též i fanatickými stoupenci starostovy politické partaje.

Pokud plný počet preferenčních hlasů nerozdělíte Vy sám, nuž zcela reálně se může stát, že při sčítání hlasů chybějící preferenční hlasy doplní do plného počtu na tom kdysi Vašem volebním lístku některý z členů Okrskové volební komise, přičemž často tito takto doplněná označení dalším kandidátům může býti od dotyčného člena Okrskové volební komise dáno za "Vás" i takovým kandidátům, kterým by jste Vy osobně preferenční hlas nikdy nebyl býval dal.

A ještě lehčí je tento podvod tehdy, pokud jste ty kroužky dával perem, které Vám pro tento účel půjčili členové Okrskové volební komise. Proto je důležité používat pero své vlastní, které po volebním aktu si tudíž jako svůj majetek rovněž odnesete se sebou pryč, v důsledku čehož ho nikdo z členů Okrskové volební komise nemůže použít aby tím samým perem doplňoval další jakože "Vaše" preferenční hlasy. A vzhledem k tomu, že tuha každého pera svým barevným odstínem modré barvy přece jen je trochu odlišná, má to za následek, že i navzdory tomu, že Okrsková volební komise má k dispozici větší množství psacích per, ne vždy se alespoň některá tuha svým odstínem modré barvy trefí do odstínu modré barvy tuhy Vašeho pera, aby ty křížky či kolečka za "Vás" dostatečně věrohodně mohli doplnit.

A pokud jste přijal pro účely udělování preferenčních hlasů pero od Okrskové volební komise, tak toto jim umožňuje činit podvody i na těch hlasovacích lístcích na kterých jste Vy jako volič skutečně kandidátům rozdělil dotyčný maximálně dovolený počet preferenčních hlasů. Zde totiž pokud jste své preferenční hlasy dal kandidátům, kteří dotyčnému členovi Okrskové volební komise politicky, popřípadě ideologicky nevyhovují, tak mu stačí týmž perem Okrskové volební komise, kterým jste Vy onen maximálně dovolený počet preferenčních hlasů rozdělil Vy sám, aby nějaký člen Okrskové volební komise nenápadně tam komukoliv z kandidátů jeden preferenční hlas přidal navíc, což bude znamenat, že jste jakože "Vy" překročil maximální počet udělovaných preferenčních hlasů, čímž dosáhne toho, že všechny ony udělené preferenční hlasy na dotyčném Vámi odevzdaném volebním hlasovacím lístku budou prohlášeny za neplatné.

S projevem hluboké úcty

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola
Babice - Cerony č.p. 265
687 03 Babice u Uherského Hradiště
Zlínský kraj

Můj web. http://www.henryklahola.nazory.cz

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zpětná adresa pro váš příspěvek: http://infokuryr.cz/e107_plugins/trackback/trackback.php?pid=24714
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen. Prosím přihlaste se, nebo se zaregistrujte zde pro přihlášení
Žádné zpětné odkazy pro tento příspěvek.
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
PoÚtStČtPaSoNe
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031 
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2182 sec,0.0472 z toho dotazů.Dotazů v DB:18. Použitá paměť:1,540kB