Vzkaz z doby minulé...   
Pridal tk Pondělí 27 leden 2020 - 03:43:18 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks: 0   Tisknout  LAN_NEWS_24 
S přibývajícími léty a s nimi přicházejícím poznáním, že ani moje generace, ani já tady nebudeme věčně, se člověk začíná stále častěji obracet do minulosti a to jak do té své osobní, tak i těch, se kterými byl životem tak či onak spojen. A každý, kdo dospěje do tohoto životního bodu, si to řeší po svém.

Například mne to volání minulosti přivedlo k hledání starých archivních dokumentů, zpočátku vztahujících se k mým dětem a mé rodině, později se však okruh minulosti, s námi spojené, začal rozšiřovat. A tak jsem doputoval, při prohlížení rodinných fotografií, až kamsi do roku 1918 a k první světové válce, ve které bojoval a byl zraněn i můj děda Emanuel Bálek.

( Na fotografiích vždy s nezbytnou cigaretou a v pozici, jak cosi řídí, třeba alespoň automobil....Chlapi se od té doby příliš nezměnili, i já jsem se v minulosti nejraději nechával fotit s cigaretou a s takovým tím výrazem, jak jsem nad věcí...) A pak přišel na řadu čas objevu, pro mne to skutečné perly. V zavátých, rodinných sutinách jsem objevil deník, který můj děda, Emanuel Bálek, začal psát a fotografiemi z té doby doplňovat 29. prosince 1940, tedy v den, kdy se narodil jeho syn a můj pozdější otec - Zdeněk Bálek. To samo o sobě je záležitost čistě osobní a soukromá, nicméně při čtení některých, černým inkoustem a ručně psaných částí dědova deníku, na mne velmi silně dýchl duch tehdejší doby. Doby strachu a nejistoty, zda-li oni a náš český národ, naše zem, kterou opravdově, srdečně a hluboce milovali, přežijí... Díky Bohu, nikdo z mých nejbližších příbuzných tehdy neskončil v koncentračním táboře, ani nebyl popraven... Není to partyzánský deník, jsou to úryvky ze života zcela obyčejných lidí, kteří v té době žili. Tedy pár krátkých citací z dědova deníku:

" Narodil jsi se, Zděnečku, v neděli večer, dne 29. prosince 1940 v domě tvých rodičů na Březových Horách v Mariánské ulici v čísle popisném 332 v prvém poschodí. Bylo to v době veliké války, kdy již celá Česká země byla součástí Velkoněmecké říše a kdy válka trvala již přes rok. Tehdy byla krutá zima s velikými mrazy a spoustami sněhu..."

"...Než-li ti byli dva roky, zemřel Ti dne 4.prosince 1942 dědeček Bálek, který již byl chorý, vetchý, 82 letý stařec. Chodíval jsi k němu na hřbitov a těšíval jsi se mu dávati svíčky na hrobku. Druhá - hrozná, světová válka stále ještě trvala a byla příčinou nedostatku všech jídel a poživatin a potřeb a my nemohli jsme Ti dáti často, co bychom ti dát chtěli a co bys byl potřeboval. Snad nám bude brzy všem lépe..."

"...Tehdá babička Kuchařová nebyla právě u nás, neboť odjela do Šeberova. Vrátil se její syn Karel, jenž tam měl strojní pekařství, po tříletém pobytu v káznici domů. Toužila ho zase spatřiti, když před tím myslila, že snad jej již neuvidí, vždyť hodně jich umíralo a nevrátili se již nikdy. A den nato, v pátek dne 30.prosince 1943 byl zatčen i tvůj otec a předveden na četnickou stanici a po delším výslechu Gestapem propuštěn na svobodu, kdežto ostatních 11 občanů odvezli do vazby do Příbrami. Chápal jsi již, co se s otcem stalo a také si měl s maminkou velkou radost, že se taťka vrátil. Maminka běžela naproti taťkovi ke stanici a vedla si jej domů. Paní Kodlová a paní Matějčková vítaly jej s tebou na prahu domu se slzami v očích a se srdcem plné radosti. .."

"... V tomto roce 1944 babička Bálková, která bydlila sama v bytě v Prokopské ulici čp. 334, utrpěla úraz v květnu zlomení levé ramenní kosti. Brzy se jí to zahojilo a byla pak zase zdráva. Až pak 20.října 1944 o 9. hodině odpoledne, po krátkém ochuravení, náhle vydechla svoji dobrou duši naposledy. Tolik trpěla její dobrota zlou a krutou dobou, kterou k nám zanesla zločinná německá válka. V tom roce 1944 doléhaly na Němce na frontě kruté rány. Taťka přinášel z cizího rozhlasu, zejména londýnského, ač na to Němci dávali nejkrutější tresty v koncentráku a i smrtí, radostné zprávy, že ruské, americké a anglické vojsko se k nám valem blíží a že jsou Němci všude na hlavu poráženi a překotně ustupují.

Naší krajinou přelétávali celá hejna - stovky spojeneckých letadel a také tak zvaní "hloubkoví letci" prostříleli několik lokomotiv u příbramského nádraží. Přes náš dům přelétávali za strašného hukotu skoro přes střechu. Měl jsi po nich i patrony z jejich střel, které si horlivě sbíral. Při leteckém poplachu jsi se s námi ukrýval na sklepních schodech. Věděl jsi, že se něco zlého děje, ale nechápal jsi ještě rozsah nebezpečí, které nám hrozilo. Napodobil si houkání sirény a nosíval si pásku s červeným křížem na rukávě a vyzýval si kolem jdoucí občany ke schování do krytu a tak působil jsi trochu veselí mezi námi. A tak jsme ve starostech o Tebe a sebe s napětím očekávali, že brzy nám vítězství spojeneckých armád přinese toužebně očekávané osvobození našeho národa i že setřeseme okovy německých barbarů, kteří nemilosrdně popravovali a mučili tisíce českých nejlepších lidí v žalářích, koncentračních a pracovních táborech. Den osvobození nám tak drahé naší Československé republiky se rychle blížil..."

Dědův deník, který začal psát v době narození mého otce, tedy v roce 1940, se uzavřel po skončení 2. světové války. Od té doby uplynulo téměř 75 let. Do jaké míry se jejich tehdejší sny o nové, osvobozené, jim tak drahé Československé vlasti naplnily...?

Píše se rok 2020. Československá republika byla mezitím opět a bez možnosti, aby její občané dostali příležitost projevit svou svobodnou vůli, rozťata na dva samostatné státy. Mimo jiné i za nemalého, diplomatického, zákulisního přispění sousedního Německa (německý kancléř Kohl se na tom tehdy, především na Slovensku, intenzivně podílel), tedy právě toho Německa, které nese vinu za rozpoutání strašlivé, druhé světové války a které již naši zemi právě takto tehdy rozdělilo, neboť stále platí, že mnohem snáze se podmaní a zotročí dva malé, samostatné útvary, než-li jejich jednotný, společný stát a řízení. Ruku v ruce s tím jsme dnes a denně svědky toho, jak se zločiny původců tehdejší hrůzné války zamlčují a překrucují, jak se z obětí dělají viníci a z viníků naopak oběť této války. To platí nejenom pro stále sílící snahy prezentovat Hitlerovské Německo jako ochránce Evropy a naopak na tehdejší Sovětský svaz, potažmo dnešní Rusko, svalit vinu za její rozpoutání.

Děje se tak, milý dědo, opět i v naší zemi! Z nejrůznějších nor již opět vylézají proradní, zrádcovští štíři, ne nepodobní těm, kteří v tvé době udávali své spoluobčany Gestapu a v cizím žoldu zrazovali svůj vlastní národ. Kdo by si byl pomyslel, že téměř 75 let od skončení války, o které píšeš, budou jako viníci prezentováni naši lidé, aniž by se zmínilo, kdo tehdy tak intenzivně toužil po připojení k Říši a kdo tehdy volil Henleina, kdo nemilosrdně hnal naše lidi ze Sudet a kdo plánoval poněmčení a vyhlazení našeho národa a jeho odsun kamsi na mrazivou Sibiř za účelem postupného vyhynutí. Kdo by si byl pomyslel, že se znovu a znovu bude otevírat otázka tzv. Benešových dekretů, na nichž se tehdy dohodly vítězné mocnosti, nikoliv my, a to s jediným dlouhodobým cílem - opět nás připravit o naše pohraničí. Že dokonce i ten lidický zločin bude nenápadně prezentován jako naše vina...

Kdo by si byl pomyslel, že celý zástup českých politiků i novinářů bude klečet před nástupci těch, kteří se tebe a tvé rodiny chtěli zbavit... Že české soudy budou kladně rozhodovat o navrácení majetku někdejším nacistickým kolaborantům... Že se pomníky našich osvoboditelů budou veřejně zneuctívat a bořit a naopak začnou se klást věnce a stavět pomníky těm, kteří bojovali, společně s nacisty, proti nim ...Že naše země ztratí schopnost se sama uživit a bude závislá na jedech a druhořadých potravinách, které nám sem, a opět i z toho Německa, pošlou... Že bojeschopné části naší armády bude velet německý Bundeswehr a němečtí policisté budou moci, bez jakéhokoliv oficiálního souhlasu, zasahovat na našem území... Že se opět staneme německou montovnou a kolonii a náš průmysl bude rozmetán....

A nakonec, kdo by si byl pomyslel, že tu budou opět Němci a jejich politická garnitura, kdo zahájí rasovou genocidu Evropy, tentokrát nikoliv cestou vyhlazování tzv. neárijských ras, ale jejich smísením s tradicemi, kulturami a rasami zcela odlišnými, a to tak, aby to nakonec nemohlo skončit jinak , než krvavými občanskými válkami a zánikem původní Evropy...

A teď ještě, proč jsem zde tak osobní a soukromou archiválii zveřejnil. Já myslím, že proto, abychom tak dostali příležitost uvědomit si, jak hluboký vztah, i ti nejobyčejnější Češi (nebo právě ti!), v minulosti k naší zemi měli!!! A že by naši předci nikdy nedopustili to, co zažíváme dnes, a to přestože nám dnes nehrozí doživotní káznice, koncentrační tábory či tresty smrti...

Zdeněk Bálek

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zpětná adresa pro váš příspěvek: http://infokuryr.cz/e107_plugins/trackback/trackback.php?pid=27147
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen. Prosím přihlaste se, nebo se zaregistrujte zde pro přihlášení
Žádné zpětné odkazy pro tento příspěvek.
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2021
PoÚtStČtPaSoNe
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
 
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1886 sec,0.1303 z toho dotazů.Dotazů v DB:18. Použitá paměť:1,039kB