Z domova - Info kuryr
Sobota 10 červen 2017
Nedůvěra na lodi   
Pridal tk Sobota 10 červen 2017 - 12:33:55 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Jubilejní slovanský sjezd začal plenárním zasedáním 26. května v sále knihovny V. I. Lenina v Moskvě v přítomnosti cca 220 osob ze 14 slovanských zemí. Obsáhlý odborně – tematický, kulturní a národnostně orientovaný program se realizoval na lodi. Během plavby z Moskvy do Petrohradu se nejenom četly referáty a probíhaly diskuse, ale promítaly se filmy, nabízely se koncerty a návštěvy několika historických lokalit: Uglič, Jaroslavl, Goricy, Kiži, Sbistroj, Valaam a Petrohrad. Více informací nabízí webová stránka ČMSS, semináře o sjezdu a také http://www.vybornarodnikultury.cz/category/150-jubilejni-vseslovansky-sjezd-v-moskve/. Ve svém příspěvku se soustředím na některé všeobecně platné aspekty, které se týkají průběhu a výsledků sjezdu, a které se často ignorují na základě idealizace a nedostatku kritického myšlení. Oč se jedná, proč trocha historie nikoho nezabije, a co by si měli podporovatelé slovanské myšlenky uvědomit?

2. června 1848 se konal v Praze na Žofíně Slovanský sjezd. Předsedal mu František Palacký. Podnět k jeho svolání dali uherští Slované. Do Prahy přijeli zástupci všech slovanských národů. Celkově sněm tvořilo asi 340 členů (čísla se liší, některé odhady uvádějí až 400), kteří jednali ve třech sekcích: česko-slovenské (237, předseda P.J.Šafařík), polsko-rusínské (61, Karel Libelt – poznaňský Polák) a jihoslovanské (42, Pavel Stamatović). Účastníci sjezdu si slibovali přátelství a pomoc proti německé rozpínavosti. Přesto v průběhu sjezdu docházelo k ostrým názorovým střetům mezi stoupenci a odpůrci společného rakouského státu. Sama idea Slovanského sjezdu uzrála na přelomu března ve Vídni, kde se potkávali zástupci jednotlivých národních hnutí. Z toho, co je známo o počátcích myšlenky Slovanského sjezdu, je jasně patrný její v podstatě obranný, pragmatický charakter. Ten počítá s tím, že slovanské národy mají daleko větší šanci čelit politickým projektům ohrožujícím jejich existenci společně než jednotlivě. Tento předpoklad se mohl dobře opřít o vysoké početní zastoupení slovanských obyvatel v rámci monarchie, odhadované v té době na zhruba 40 %. Jen náležitě koordinovaná politika jednotlivých slovanských národů může procento Slovanů přetavit do podoby politického kapitálu. Na otázku, proč získali organizaci sjezdu právě Češi, lze odpovědět krátce: významná role velmi dobře etablované české slavistiky a obecně intenzivní kulturní kontakty s jednotlivými slovanskými etniky.

Koncepce všeslovanského sjezdu byla oficiálně vyložena ve veřejném zvacím dopise z 1. května 1848, česky formulovaném Ľudevítem Štúrem. Překvapený Pavel Josef Šafařík označil dopis za nešťastný a urgoval jeho reformulaci. Té se ujal František Palacký, který také sepsal nové dodatečné prohlášení z 5. Května. V něm ujišťoval zejména německou veřejnost o tom, že jednání sjezdu není nikterak namířeno proti neslovanským národům monarchie a jeho cílem není překročit rámec loajality ke státu a dynastii. Palacký jen důsledně rozvíjel svůj politický program, načrtnutý ve známém Psaní do Frankfurtu (11. dubna): „Snažení naše odjakživa směřovalo jedině k tomu, aby se na zásadě ouplného stejného práva všech národností v říši rakouské zjednalo náležité uznání i praktická platnost“.

19. května vláda povolila konání sjezdu mlčenlivým souhlasem, protože v této době již neměla prakticky žádnou reálnou možnost sjezd zakázat. Pod oficiálním konzervativním programem sjezdu prosakovaly také radikálnější (pan)slavistické koncepce, včetně popsané Havlíčkem ve známém článku Slovan a Čech: „Zkrátka s hrdostí národní řeknu: Já jsem Čech, ale nikdy: Já jsem Slovan“. Toho se obávali Pillersdorf a další osobnosti ve Vídni, které kalkulovali s možností lstivosti české slovanské politiky. Rakouské vládě bylo ale jasné, že slovanský sjezd lze využít jako účinnou páku proti uherskému autonomismu. Stanovisko Vídně proto bylo víceméně neutrální a rozhodnutí ohledně sjezdu bylo delegováno na hraběte Lva Thuna, českého místodržícího.

Pod vlivem Palackého a Šafaříka se sjezd vyprofiloval a prezentoval především jako sjezd Slovanů z habsburské monarchie a oficiálně deklaroval touhu zůstat na austroslavistických principech. Naprostou většinu českých delegátů tvořili příslušníci měšťanské inteligence – státní a soukromí úředníci, duchovní, lékaři, učitelé, spisovatelé. Ale i zástupci české zemské aristokracie – Černínové, Harrachové, Deymové, Thunové i Schwarzenberkové. Navenek tedy sjezd budil konzervativní dojem. Problémem ovšem bylo, že jednotliví zástupci rozhodně nebyli co do politického přesvědčení jednotní, nacházeli se mezi nimi konzervativci i liberálové, což značně komplikovalo jednání.
První plenární zasedání sjezdu 5. června ukázalo, že jednání v sekcích nepřinesla konkrétní výsledky. Proto byl téhož dne sjezdový program novelizován. Z prostorových a časových důvodů se nebudu rozepisovat o podrobnostech. Zmiňuji se o skutečnosti, potvrzující, že nejrychleji se realizoval Manifest Slovanského sjezdu k evropským národům, navrhnutý Karlem Libeltem, Michailem Bakuninem (Rus) a Františkem Zachem (z Moravy), jehož výslednou verzi formuloval sám Palacký. 12. června byl Manifest schválen plenárním zasedáním, a obsahoval dokonce výzvu, aby Slované i v Turecku měli možnosti, a „mohli národnosti své i státně hověti a cestou přirozenou ji rozvíjeti“. Již tento příklad ukazuje na odchýlení se od austroslavistického základu. Manifest kromě toho obsahoval utopický návrh evropského kongresu, na němž by se řešily specifické slovanské problémy.

Tímto obsáhlým úvodem do historie slovanského sjezdu a hnutí a následným odkazem na dílo v Dubrovníku narozeném Mauro Orbini (1563 - 1611) chci vyjádřit nutnost seznámit se každému účastníku slovanského hnutí a sjezdů s historií Slovanů dříve, než se rozhodne podporovat slovanskou myšlenku a výsledky novodobých sjezdů. Mauro Orbini, spisovatel, ideolog a historik republiky Ragusa vstoupil do mnišského stavu řádu Benediktýnů, žil v klášteře na ostrově Mljet a klášteře Bačka, před návratem do Dubrovníku. Tam žil až do své smrti. Orbini se zabýval slovanskou historií a mytologií. Jeho dílo Království Slovanů, přináší kvalitní poznatky v kontextu přirozeného a uměle komplikovaného původu Slovanů.

V kontextu uvedených třech akcí – fóra, kongresu a sjezdu – zaujímá slovanská myšlenka a problematika nepochybně důležité místo. Obě mohou hrát klíčovou roli i v kontextu chování a iniciativ nejenom Ruska, ale i EU a podobných společenství v představitelné budoucnosti. Především tehdy, nebude – li Slovanství identifikováno a monopolizováno žádnou vírou, a uvědomí li vůdci, že nebude – li Rusko, nebo EU jednotné, nemůže být jednotná Eurasijská hospodářská unie, ani Evropská unie.

Nevylučuji, že mimo jiné z uvedených důvodů se Jubilejní sjezd konal bez viditelné podpory a účasti oficiálních představitelů ruské vlády.
Protože Jubilejní slovanský sjezd navrhuje vytvořit Společenství slovanských zemí – mezinárodní organizaci, která by měla pomoci překonat rozkol ve slovanském světě, zmiňuji se nutnosti vládní podpory a také o rozkolu. Rozkol ve slovanském světě má hluboké historické kořeny. To dokazují, vstupní krátká historie slovanského sjezdu v Praze, dílo Orbini a také chování a rétorika některých účastníků jubilejního sjezdu. Rozkol ve slovanském světě nebyl rozpoutaný a udržovaný pouze historickou opozicí Ruska a Západu, jak si mnozí myslí nebo tvrdí. V neposlední řadě je nezbytné si přiznat, že slovanské hnutí není a nebude reálným partnerem opravdové moci (plutokracie a bankéři řízeném kapitalismu) v představitelné budoucnosti. To dokazuje mimo jiné i pokračující genocidní politika na Balkáně. Jakékoli společenství, aby mělo šanci na přežití a vývoj, potřebuje aktivitu zdola, od kořene, od široké veřejnosti, ne však z vrchu. Současná atomizovaná konzumní společnost, včetně slovanské, nemá sílu ke sjednocení. To dokázaly postoje a návrhy mladých účastníků sjezdu bez nezbytné životní zkušenosti, nepopiratelný generační problém a absence pochopení, že úzká identifikace slovanské myšlenky není možná, a že se civilizace odlišují svým vnitřním postojem k vnějšímu prostředí. Proto neočekávám praktické výsledky v představitelné budoucnosti. Transformuje li se však současná vícerozměrná krize do neřiditelné katastrofy, což nelze vyloučit, vše je možné. Protože jenom traumatický zážitek a zkušenost mohou přinutit člověka změnit svůj postoj k sobě samému a svému okolí. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pan P. Bělobrádek, místopředseda vlády ČR a předseda KDU, na 68. sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Augsburku.   
Pridal tk Sobota 10 červen 2017 - 07:46:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ještě ostudnější než přítomnost pana Bělobrádka na sjezdu SL, je fakt, že používá, v rozporu s mezinárodním právem, termín vyhnání, jež je produktem sudetů, místo pojmu odsun, přesídlení či transfer, který zakotvuje i Postupimská smlouva z roku 1945.

Je si vůbec vědom pan Bělobrádek důsledků, které mezinárodní právo spojuje s termínem vyhnání? Pokud nějaký stát vyhnal některé své občany, pak tito mají nárok na náhradu škod, které jim vyhnáním vznikly a na návrat do původního domova. Přesto termín vyhnání pan Bělobrádek používá. Připravuje tak cestu sudetům, ať již vědomě, či nevědomě, pro návrat do jejich staré vlasti, jak říkají, a na restituce či odškodnění? Sudetomilové či lidé málo zatížení znalostmi, nakonec kde je mohou i získat, když média ve velké většině nám neříkají pravdu, mohou namítnout, že landsmanšaft se odškodnění již vzdal, že tuto změnu provedl i ve stanovách, vypuštěním příslušného ustanovení. Ano, sudeti již dvakrát tak učinili, ale dosud mnichovský rejstříkový soud neregistroval novelizované stanovy, a proto platí v plném rozsahu stanovy v původním znění. Takové máme v současné době informace. Nalhávat si opak by pro mohlo být velkým neštěstím..

My jsme však německé obyvatelstvo nevyhnali, my jsme je odsunuli na základě rozhodnutí vítězných spojenců, kteří nám své rozhodnutí o odsunu německého obyvatelstva sdělili písemně diplomatickou cestou a my jsme jim písemně diplomatickou cestou odpověděli, že jejich rozhodnutí bereme se souhlasem na vědomí.

Spojenci zřídili Spojeneckou kontrolní radu, která vykonala všechny nezbytné přípravné práce pro odsun německého obyvatelstva z Polska, Maďarska a Československa. Toto obyvatelstvo podle jejího rozhodnutí bylo za jí stanovených podmínek ve stanoveném počtu a ve stanovené době přesídlováno do určitých okupačních zón. Všechny pokyny uvedené kontrolní rady jsme dodrželi a odsun podle nich provedli. Po skončení odsunu jsme byli představiteli spojeneckých mocností oceněni za jeho vynikající provedení. Čs. archivy o tom vydávají jednoznačné svědectví.

Jen z těchto několika málo poznámek vyplývá, že německé obyvatelstvo bylo z ČSR přesídleno (odsunuto, transferováno), nikoliv však vyhnáno.

Pokud jde o tzv. divoké odsuny, pak spojenci v Postupimi je vzali na vědomí a tím je legalizovali. Odsunem, který je pro nás nevratný, definitivní, nevznikly odsunovaným Němcům vůči Československu žádné nároky. Odsunutí a jejich potomci mají svou vlast zejména v Německu a Rakousku. Naší vlastí je Česká republika. Tak tomu zůstane i nadále. To vše by měl pan Bělobrádek vědět a v souladu s tím také jednat a mluvit.

Koho zájmy tedy pan Bělobrádek hájil v Augsburku? ČR nebo tzv. sudetoněmecké?

Karel Malý

České národní listy
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Prohlášení k situaci v Národní knihovně ČR   
Pridal tk Sobota 10 červen 2017 - 07:41:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ústřední knihovnická rada ČR
Sdružení knihoven ČR
Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR

V souvislosti s uvedením nového generálního ředitele Národní knihovny ČR do funkce bylo vícekrát konstatováno, že je nezbytné řešit především problémy související s investiční výstavbou a odměňováním pracovníků. Jsme přesvědčeni, že problém Národní knihovny je mnohem hlubší a dotýká se především plnění jejích základních funkcí. V této souvislosti konstatujeme:

Národní knihovna nemá dostatek finančních prostředků na nákup nové literatury. V roce 1997 byla konstatována kritická situace Národní knihovny v oblasti financování nákupu literatury do knihovního fondu. Na základě rozhodnutí tehdejšího ministra financí Václava Klause dostává NK od tohoto roku účelovou dotaci na nákup literatury ve výši 15 mil. Kč. Do dnešní doby výše této dotace zůstala beze změny, zatím co inflace stoupla o 40 % a ceny zahraniční literatury se zvýšily ještě razantněji.

. Národní knihovně chybí skladovací kapacity pro ukládání nových přírůstků. V současné době je v bednách, tj. nepřístupno uživatelům, uloženo cca 400 000 knihovních jednotek. Bedny jsou často uloženy mimo skladovací prostory, tj. v kancelářích, na chodbách či únikových prostorách. Celkově zanedbaný depozitář v Neratovicích je umístěn v blízkosti Spolany Neratovice v zátopové oblasti.

. Rekonstrukce Klementina probíhá již od roku 2010 a neustále se protahuje. Manažerský přístup k řízení a neustálé střídání ředitelů a návazného managementu Národní knihovny je příčinou neschopnosti instituce připravit a realizovat rozsáhlé investiční akce. Příprava a realizace staveb se neúměrně prodlužuje a prodražuje. Knihovna a její pracovníci působí v trvalém provizoriu, což má především vliv na kvalitu služeb veřejnosti.

. V roce 2008 Ministerstvo kultury definitivně upustilo od záměru výstavby nové knihovny. Bylo to politické rozhodnutí, které nebylo podloženo odbornými argumenty. Klementinum, hlavní objekt Národní knihovny, má statut národní kulturní památky, z čehož vyplývá, že zde není možnost jakékoliv prostorové expanze. Klementinum není možné plně přizpůsobit požadavkům moderní knihovny 21. století. Statika objektu je narušena a v závěru rekonstrukce bude v Klementinu k dispozici nižší objem knihovních fondů, než tomu bylo v minulosti. Trvalé převážení statisíců knih mezi Klementinem a depozitářem v Hostivaři má negativní vliv na služby veřejnosti a ohrožuje ochranu a systematickou spr&a acute;vu knihovních fondů.

. Česká republika je jednou z mála zemí, které si během své historie nebyly schopny postavit moderní objekt své národní knihovny.

. Knihovna nemá dostatek finančních prostředků na vazbu periodik a brožovaných knih. Rozsáhlé množství nejnovějších periodik je uloženo v bednách a je nepřístupné uživatelům. Rozsah ochranných vazeb byl v posledních desetiletích redukován na minimum, což má negativní dopady na dlouhodobé uchování uložených knih a časopisů.

. Rostoucí část nakladatelské produkce je v současné době vydávána v elektronické podobě. Odhaduje se, že od roku 2010 bylo vydáno nejméně 15 000 titulů elektronických knih, v současné době vychází cca 1 690 titulů periodik v elektronické podobě. V Národní knihovně není k dispozici potřebná infrastruktura a personální zajištění, aby elektronické knihy a časopisy byly systematicky shromažďovány, zpracovány, trvale uchovány a zpřístupňovány. Dochází tak k rozsáhlým ztrátám kulturního a vědeckého dědictví.

. Shromažďování a trvalé uchování digitální vydavatelské produkce není legislativně zajištěno. V současné době je v Poslanecké sněmovně věcně neúplný vládní návrh na změnu legislativy povinného výtisku. Návrh nezahrnuje povinné odevzdávání elektronických periodik.

. V knihovnách ČR probíhá od poloviny 90. let minulého století digitalizace knihovních fondů. Náklady na digitalizaci dosáhly nejméně 800 mil. Kč. Digitalizováno bylo přibližně 500 000 knihovních jednotek, ale pouze omezená část autorsky volných děl je k dispozici volně na internetu. Nejnovější novela autorského zákona č. 121/2000 umožňuje uzavírání hromadných licenčních smluv na zpřístupnění digitalizovaných knih a časopisů prostřednictvím knihoven. Národní knihovna ale nemá vybudovanou infrastrukturu, která by umožnila zpřístupnění této části kulturního a vědeckého dědictví.

. Národní knihovna nemá vybudovanou dostatečnou a certifikovanou infrastrukturu pro trvalé uchování digitalizovaných dokumentů. Podle původního záměru projektu Národní digitální knihovny měla Národní knihovna zajišťovat trvalé uchování pro krajské a další knihovny v rámci ČR. Tato funkce není naplněna. I v tomto případě hrozí ztráta kulturního dědictví.

. Podstatná část archivních tištěných knihovních fondů je ohrožena rozpadem kyselého papíru, jedná se zejména o novinovou a knižní produkci 19. a počátku 20. století. Národní knihovna nemá vybudované kapacity na odkyselování a záchranu těchto dokumentů. Noviny, knihy, časopisy se rozpadají nebo jsou ohroženy zničením.

. Zkušenosti knihoven ve světě ukazují, že představy o tom, že je možné plně či alespoň v podstatné míře nahradit tištěné knižní publikace digitální formou, se nenaplňují. V oblasti odborné a vědecké se to týká především humanitních a společenskovědních oborů a celé oblasti beletrie. Se značným objemem tištěné produkce (stagnujícím či pravděpodobně jen mírně klesajícím) je třeba minimálně ve střednědobém výhledu počítat i ve vztahu k dalším kategoriím publikací.

. Vznik digitálních dokumentů, jejich dynamický růst a jejich rozšíření v celé společnosti je historickým faktem, na který musí všechny národní knihovny aktivně reagovat. Dosavadní poznatky naznačují, že shromažďování, zpracování, trvalé uchování a zpřístupnění digitálních dokumentů pro současné a budoucí generace je odborně, technicky a finančně mimořádně náročné. Je nezbytné hledat nová řešení, vybudovat novou infrastrukturu, i když je zřejmé, že řada problémů není zatím v celosvětovém měřítku vyřešena. Tento fakt musí Ministerstvo kultury reflektovat při rozhodování a financování Ná ;rodní knihovny.

Všechny výše uvedené problémy mají dlouhodobý charakter, nelze je vyřešit ze dne na den, o situaci Národní knihovny je Ministerstvo kultury průběžně informováno. Východiska jsou zahrnuta ve vládních materiálech Státní kulturní politika na léta 2015 až 2020 a Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017 až 2020, ale reálné řešení stále nepřichází. Stagnace Národní knihovny nemá vliv pouze na přímé služby uživatelům a návštěvníkům, ale dotýká se negativně služeb většiny knihoven v České republice.

Národní knihovna ztrácí v očích knihovníků pozici lídra, pozici, na kterou jsme my, z ostatních knihoven hrdí. Ztrácí svou národní i mezinárodní prestiž. Nenaplňuje roli knihovny, o které víme, že české knihovnictví směřuje správným směrem, knihovny, o kterou je možno se odborně opřít. Je v ní však mnoho zaměstnanců, kteří přes všechny potíže o udržení a rozvoj všech rolí Národní knihovny každodenně bojují. A proto - a to v neposlední řadě, se smutkem vnímáme, jak je promarňován potenciál mnoha odborníků, kteří v knihovně dlouhá léta pracují a odevzdávají jí vše ze svého umu, energie.

V Praze dne 9. 6. 2017

PhDr. Vít Richter v.r.
Předseda Ústřední knihovnické rady ČR
vit.richter©nkp.cz RNDr. Tomáš Řehák v.r.
Předseda Sdružení knihoven ČR
reditel©mlp.cz

Mgr. Roman Giebisch v.r.
Předseda Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR
Roman.Giebisch©nkp.cz

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



António Guterres vyzval k diplomatickému řešení přerušení diplomatických styků mezi Katarem a mnoha zeměmi   
Pridal tk Sobota 10 červen 2017 - 07:30:48 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Generální tajemník OSN António Guterres vydal 8. června prostřednictvím svého mluvčího prohlášení, ve kterém vyzval k diplomatickému řešení přerušení diplomatických styků mezi Katarem a mnoha zeměmi.

V prohlášení se uvádí, že země v regionu by měly zabránit eskalaci napětí a snažit se překonat rozdíly.

Bahrajn, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Egypt a Jemen 5. června oznámily přerušení diplomatických vztahů s Katarem, který obvinily s podporování teroristické činnosti a narušování bezpečnostní situace v regionu. Poté řada zemí také přerušila diplomatické styky s Katarem. Katarské ministerstvo zahraničí téhož dne v prohlášení vyjádřilo lítost a šok a uvedlo, že tento krok není odůvodněný.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Porošenko s Kiskou na hranicích uvítají zavedení bezvízového režimu   
Pridal tk Sobota 10 červen 2017 - 07:16:30 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ukrajinský prezident Petro Porošenko 11. června, kdy se zavádí bezvízový režim mezi Ukrajinou a zeměmi Evropské unie, pojede na ukrajinsko-slovenskou hranici v Zakarpatské oblasti, kde se setká se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou. V pátek 9. května o tom informuje web hlavy státu.

„Lídři dvou zemí se zúčastní symbolického ceremoniálu u příležitosti zavedení bezvízového režimu mezi Ukrajinou a zeměmi Schengenského prostoru," uvádí se ve zprávě.

Dále se uvádí, že poté budou hlavy států jednat.

V pátek šéf zastupitelstva Evropské unie na Ukrajině Hugues Mingarelli oznámil, že EU nepodporuje iniciativu Porošenka o vydávání pasů starého formátu občanům Krymu a Kyjevem nekontrolovaných územích. Zdůraznil, že všichni ukrajinští občané, kteří mají biometrický pas, ať žijí kdekoliv, mohou cestovat bez víza.

24. května Porošenko oznámil, že občany samozvaných Doněcké a Luhanské lidových republik a také Krymu nelze nechat bez pasů. Dodal, že těmto občanům je možné vydávat pasy starého formátu.

Zdroj: https://cz.sputniknews.com/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Moskva nemá z katarské krize žádný prospěch – na rozdíl od USA   
Pridal tk Sobota 10 červen 2017 - 07:12:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Byť „všudypřítomní ruští hackeři“ jsou zmiňováni jako tvůrci diplomatického konfliktu mezi Saúdskou Arábií a Katarem, lze velmi těžko pochopit, co by z toho Rusko mělo, píše ve svém článku v Bloombergu Leonid Beršidský.

Západní média dříve uváděla, že „ruští hackeři" mají údajně prsty v útoku na katarskou zpravodajskou agenturu a v publikaci falešného citátu katarského emíra Tamíma ibn Hamady Al Sáního, který se údajně chlubil dobrými vztahy s Íránem, Izraelem a USA nehledě na „nepříznivý kurz současné americké administrativy," připomíná autor.
Oficiálně však Saúdská Arábie přerušila vztahy s Katarem poté, co zjistila, že Dauhá vyplatila teroristům výkupné o rozměru 1 miliardy dolarů za propuštění členů královské rodiny. V Saúdské Arábii to vyhodnotili jako záminku pro obvinění z financování teroristických skupin, uvádí se v článku.

„I pokud falešné zprávy budou mít významnou roli ve snaze izolovat Katar, lze stěží pochopit, jak by z toho mohlo Rusko profitovat," dodává autor.

Jako hlavní aktér na Blízkém východě má Rusko bezpochyby zájem vrazit klín mezi arabské země a USA. Navíc poslední dobou se Moskvě podařilo navázat velmi dobré vztahy se Saúdskou Arábií a Egyptem, píše Beršidský.

Byť Katar byl vůči Moskvě zpočátku velmi nepřátelsky naladěn kvůli ruskému postoji v syrské otázce, přednedávnem se vztahy mezi oběma zeměmi zlepšily, o čemž svědčí prodej ruské společnosti Rosněfť 19,5 % svých akcií Katarskému suverénnímu fondu (QIA), připomíná Beršidský.

Kromě toho podle ruského ministra energetiky Alexandra Novaka QIA uvažuje i o dalších společných projektech o celkové sumě 12 miliard dolarů.

„Od té doby, co Vladimir Putin zaujal definitivní postoj ve vztahu k Blízkému východu, se zároveň snaží spřátelit se všemi vlivnými regionálními hráči," píše Beršidský, „pokud by se Putin pokoušel poštvat země Perského zálivu proti sobě navzájem, tak by roky budované vztahy obrátily vniveč."

V konfliktu mezi Dauhá a Rijádem Moskva zaujala neutrální postoj, připomíná autor. V tomto ohledu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že se Rusko nehodlá vměšovat do rozhodnutí blízkovýchodních států.

Ačkoli tato prohlášení jsou již „otřepaná" v tomto konkrétním případě Rusko z destabilizace Kataru a konfliktu s jeho sousedy nic nezíská. Mezitím o konflikt mezi Dauhá a Moskvou mají mnohem větší zájem Spojené státy, neboť Katar patří mezi klíčové americké spojence v tomto regionu, zatímco ruský vliv v této zemi vážně překáží diplomatickým a vojenským představitelům ve Washingtonu.

I když vyšetřování o „zásahu ruských hackerů" překazilo oteplení mezi Moskvou a Washingtonem, lze pochybovat o tom, že k tomu dojde i v případě Kataru, neboť Dauhá ze všech sil usiluje o přátelství se všemi, ať už je to Írán, Rusko nebo USA. Současná krize ukazuje, že provádět tuto politiku není vůbec jednoduché. Nicméně vzhledem k „nepředvídatelnému a potenciálně nepřátelskému" Trumpovi katarský emír nemá zájem na tom, aby i Putin byl jeho nepřítelem, uzavírá Beršidský.

Zdroj: https://cz.sputniknews.com/svetovytisk/201706095442641-moskva-katar-krize-prospech-rozdil-usa/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2017
Facebook KURÝR

Wedos

NovyCas.org - Vaše cesta z dluhů

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2554 sec,0.0804 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,457kB