Středa 21 červen 2017
Rusko „uvidí“ okřídlené střely na tisíce kilometrů   
Pridal tk Středa 21 červen 2017 - 03:49:43 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ministerstvo obrany rozmisťuje skupiny unikátních radarů Voroněž-VP, které umožňují objevit okřídlené střely na vzdálenost několika tisíc kilometrů, píší noviny Izvestija. Obyčejné radary jsou schopné vidět je jen na několik desítek kilometrů.

Když Voroněž-VP objeví cíl, předá jeho souřadnice zenitovým raketovým systémům S-300B a S-400 a v budoucnu S-500 „Prometheus".

Skupina unikátních radarů je rozmisťována na základě už fungujících stanic Voroněž, které varují před raketovým útokem. Pro modernizaci fungujících radarů je nutné přidat pouze doplňkovou anténu a namontovat několik modulů nového zařízení.

V současné době fungují radary typu Voroněž po celém obvodu Ruska.

Zdroj: Izvestija, Sputnik

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



NATO vyzvalo Rusko a Bělorusko k dodržování pravidel OBSE   
Pridal tk Středa 21 červen 2017 - 03:32:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
NATO vyzývá Rusko a Bělorusko k dodržení pravidel Vídeňského dokumentu OBSE během příprav a provádění cvičení Západ 2017 a hodlá pozorně sledovat průběh tohoto cvičení, oznámil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg.

Na tiskové konferenci v Litvě Stoltenberg oznámil, že NATO „hodlá pozorně sledovat a pozorovat cvičení Západ."

„Všechny země mají právo provádět cvičení. Je ale nutné, aby během cvičení jak Rusko, tak i Bělorusko plnily mezinárodní směrnice, dohody a závazky," uvedl generální tajemník NATO.

Podotkl, že pravidla pro upozornění a provádění cvičení a organizace mezinárodního pozorování jsou obsažena ve Vídeňském dokumentu OBSE.

„Vyzýváme Rusko a Bělorusko, aby vše provedly v souladu s Vídeňským dokumentem, aby cvičení Západ 2017 bylo transparentní a předvídatelné. Rovněž pracujeme v rámci Rady Rusko-NATO, abychom dosáhli transparentnosti a předvídatelnosti v souvislosti s vojenskou situací a cvičením," uvedl Stoltenberg.

Společné cvičení Ruska a Běloruska Západ 2017 bude probíhat ve dnech 14. až 20. září.

Zdroj: https://cz.sputniknews.com/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Začíná rozhodující fáze války (nejen) v Sýrii   
Pridal tk Středa 21 červen 2017 - 03:29:43 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Sestřelení syrského stíhacího bombardéru americkou stíhačkou v neděli 19. června názorně ukázalo, kam se ubírá syrská válka – klíčová fronta globálního konfliktu. Namísto vyšinutých džíhádistických militantů, které obratná ruská politika krok za krokem odstřihla od nastrčených arabských zdrojů, už druhé straně nezbývá než nasazovat americkou armádu.

Stíhací letoun F/A-18E Super Hornet vzdušných sil Spojených států amerických sestřelil v neděli jižně od Rakky stíhací bombardér Su-22 syrského letectva. Štěstí v neštěstí je, že pilota, plukovníka Aliho Fahda se syrské armádě podařilo zachránit.

Američané sestřel potvrdili s tím, že syrské letadlo údajně útočilo na povstalce ze „Syrských demokratických sil“ (SDF), podporovaných USA, a bylo sestřeleno „při kolektivní sebeobraně partnerských sil koalice”.

Syrská strana vydala prohlášení, že stroj se účastnil operace proti Islámskému státu, což podpořili i Rusové; společně se postavili za nezávislé vyšetření agrese vůči syrskému letounu.

Nicméně pokud syrský stroj neútočil na vlastní síly, je druhořadé, na koho útočil. Jakékoliv organizované formace, které jsou nazývány „opozičními“ nebo „povstaleckými“, jež vedou ozbrojený boj proti legitimní syrské vládě, je zcela oprávněné nazývat teroristickými.

A stejně tak je oprávněné nazývat Spojené státy agresory, protože v Sýrii absolutně nemají co pohledávat. Ad absurdum celou situaci Pentagon vyhnal oficiálním prohlášením, že si i „nadále vyhrazuje své právo na sebeobranu“.

Je to naprosto stejná situace, jako kdyby si nikým nezvaná syrská armáda najednou zabrala Davis-Monthanovu leteckou základnu v Arizoně a sestřelovala všechna americká letadla, která by se k základně přiblížila třeba i na sto honů, s tím, že na to má plné právo.

Bude čím dál složitější rozlišovat mezi „opozičními“ bojovníky a vojáky amerických ozbrojených sil, ať už u Rakky, při jordánské či irácké hranici nebo kdekoliv jinde. Tak jak tak se syrská armáda a její spojenci budou muset ve svém osvobozeneckém boji nevyhnutelně střetnout s SDF, „Novou syrskou armádou“ a s dalšími ozbrojenými skupinami přímo řízenými Spojenými státy a promíchanými s americkými vojáky.

Islámskému státu začínají odcházet síly, ačkoliv – jak potvrdilo na nedávném brífinku ruské velení – Američané se snaží Islámského státu využít „do posledního teroristy“, uzavírají s ním v Rakce dohody a řídí jeho pohyb tak, aby ještě co nejvíc uškodil Sýrii, Rusku a Íránu.

Jednu dominantní proxy sílu tak střídá druhá síla, ale jelikož Američané nechtějí a už ani nemohou ponechat nic náhodě, musejí sami spolutvořit tuto sílu a chtě nechtě „vylézt zpoza stromu“ při jakémkoliv ohrožení „opozičních sil“.

Nyní bude i veřejnosti na Západě jasné, že v Sýrii nejde o žádnou občanskou válku. Maskovat tuto skutečnost už vůbec neumožní kvalitativně nové podmínky na Blízkém východě. Jaké?

Díky inteligentní ruské strategii a Trumpově totální omezenosti se podařilo (možná dočasně a možná napořád) odstranit ze syrského bojiště Katar a postupně začít vytlačovat i Saúdskou Arábii (SA).

Prudká polarizace vztahů „Turecko, Katar a spol.“ versus „SA a spol.“ při současném saúdskoarabském rozčarování z Trumpovy politiky (který jeden den v otázce Kataru Saúdům přitakává a druhý den slibuje Dauhá ef-patnáctky) dostává Saúdskou Arábii do mimořádně komplikované situace.

To ji oslabuje nejen na syrských a jemenských, ale i dalších polích střetu s Íránem (a Saúdové teď mají o čem přemýšlet, poté, co Írán předvedl schopnost zcela přesně zaútočit balistickými raketami z mobilních stanovišť na cíle vzdálené více než 600 kilometrů, jak potvrdily záběry z pozorovacích bezpilotních prostředků v cílovém prostoru).

A tak zatímco se v Sýrii konstruktivně domlouvají Rusové se Syřany, Turky a Íránci a současně rychle ztrácí motivaci tradiční ropní sponzoři terorismu, Američanům nezbývá než nasazovat vlastní krky.

Jednou velkou otázkou je, kam až budou schopny a ochotny Spojené státy zajít. Vlastními stíhačkami sestřelují syrská letadla, už pravidelně útočí na vládní a provládní pozice, bázují přímo na syrském teritoriu, okupovaná území v Sýrii rozšiřují, účastní se pozemních operací v řadách opozice.

Ještě stále chce někdo tvrdit, že dobrák Donald Trump nařídil dubnový útok Tomahawky na základnu Šajrat jen a jen proto, aby dosyta nakrmil válkychtivé hyeny z Pentagonu?

Druhou velkou otázkou je, jak se v této situaci zachová Rusko. Je docela možné, že ruští a američtí vojáci sil už mají první „výměnu“ v Sýrii za sebou (zejména v Aleppu), ale nyní hrozí nebezpečí mnohem rozsáhlejšího střetu.

Rusko po neděli omezilo komunikaci s USA o vzdušné situaci v Sýrii a varovalo Američany, že v oblastech, kde operuje ruské letectvo, bude Moskva považovat jakékoli létající objekty za „možné cíle útoku“. Současně Rusové dali najevo, že všechny západní stroje na západ od Eufratu budou odteď na mušce pozemních i vzdušných prostředků protivzdušné obrany.

Co následovalo? Australané oznámili „předběžné opatření k přerušení útočných operací v Sýrii“. Snad nejde o jen nahodilý příznak fungujícího pudu sebezáchovy.

Pokud bude ruská strategie i nadále úspěšná a podaří-li se ukončit zneužívání Kurdů a Arabů Spojenými státy, zůstanou Američané na syrském bojišti prakticky „sami“ a budou přinuceni ze země vycouvat. Při neochotě Západu financovat obnovu Sýrie a za současné finanční a materiální podpory země z Ruska, Číny a Íránu může tato válka vyústit v překvapivý, pro mnohé donedávna nemyslitelný mírový závěr, který už v řadě syrských měst a oblastí začíná získávat konkrétní obrysy.

Zdroj: Geo, Eurasia24.cz


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zbyněk Fiala: Kam míří volební program ČSSD   
Pridal tk Středa 21 červen 2017 - 03:26:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Program ČSSD slibuje růst mezd, lepší důchody i připravenost na výzvy přelomové doby, jako je digitalizace, sdílená ekonomika, větší podíl sociálního a družstevního podnikání nebo naléhavé problémy životního prostředí. Mají na to? Samo vedení strany se zaklíná vyhlídkou, aspoň na veřejnosti, že vyhraje volby. A pokud ne? Jako marginální strana nebude schopna nic z toho prosadit. A zatím pracuje víc na té marginalizaci, než na tom vítězství.

Nový volební program českých sociálních demokratů má spoustu kladů a mohl by oživit zájem o stranu, která si zatím stojí dost bídně. Mohl by být taky lepší, ale nejsou lidi.

Tohle si zaslouží samostatnou pasáž. Uveďme ji tím, že i ČSSD už stačila propadnout tomu, čím se nám hnusila za totáče politická duchna, kterou na nás hodil bolševík. Vládly sekretariáty. Klíčová politická linie zněla: Hlavně, aby nebyl průser. Vydrž, seď a hlasuj. Nedělej nic, v čem je riziko. Nepouštěj k sobě lidi, kteří tě přerostou. Neupozorňuj na sebe předčasně. Dělej ze sebe do poslední chvíle neškodného idiota, jak radí profesor Parkinsson. Nesmějí se tě bát, jen tak dostaneš funkci. Teprve pak s nimi můžeš zamést. I kdybys byl idiot doopravdy.

V tomhle dosahovat nějakých výsledků není snadné, a tak berme, co je. Pokud však nemá jít jen o čtení pro zahnání nespavosti, muselo by to být podloženo šancí, že jde o reálné návrhy, které strana prosadí. Jenže tahle šance je na celé věci tím nejtěžším. Strana je krůček od nebezpečného útesu a prožívá drama, které se nedá odvrátit jen slovními piruetami a předstíráním úsilí.

Špatný volební výsledek by neznamenal jen malou hlasovací sílu a zánik šancí pro programové myšlenky, na kterých straně nejvíc záleží. Znamenal by také prudký výpadek příjmů ze státního rozpočtu v situaci, kdy se na stranu valí povinnost zaplatit minimálně desítky milionů korun z prohraného sporu s nebohým Altnerem. Samotný spor je perlou právního parazitismu, který u nás zdařile bují, ale tohle rozhořčení si můžeme nechat tak k pivu. Kasírovat se bude. Hned ne, právní tečku to ještě nemá. Je tu však instinkt, který napovídá, že reálná váha argumentů právní obrany bude blízká velikosti volebního výsledku ČSSD. Nemáš sílu? Ohledů netřeba.

V minulosti možná byly časy, kdy si strana mohla dopřát i jiné priority, než je maximalizace počtu poslanců. Mohla si dovolit někoho odkopnout, aby se nenarušil vnitřní poměr sil a neohrozilo postavení určitých osob ve vedení. Proč ne? Lidová moudrost říká, že když nejde o život, jde o málo. Teď však o ten život jde.

Strana, která chce zvrátit zdánlivě nevyhnutelnou volební porážku a rozšířit svoji volební základnu, musí přitáhnout také dovnitř nové lidi a vyždímat z nich nové myšlenky. Musí prolomit stěny krabice, ve které se bezradně zmítá a případně odkoukat postupy od úspěšnějších partnerů, nebo nedej bože ještě úspěšnějších soupeřů. Je to lepší než partnery žárlivě odkopávat a na soupeře útočit s takovým bezmocným zaujetím, až se zesměšním a soupeře to posílí.

Co by se dalo od soupeřů odkoukat? Třeba model „kozel zahradníkem“. Když chcete zločin napravit, musíte mu rozumět a znát všechny triky. Poptávat se po okolí – jak to děláte, že tak úspěšně škodíte? – je málo. Vzpomeňme na bratra Žižku, který zúročil svoji zkušenost rychle manévrujícího lapky u kupeckých cest, když vyvíjel metody hybridního boje husitských hloučků s oplechovanou přesilou. Cena Andreje Babiše, když přešel na druhý břeh, je také v jeho kozlovství. Proto je schopen nacházet s takovou jistotou skryté prameny daňových příjmů. A veřejnost dává jasně najevo, že jí tento odborný přístup imponuje.

Dostáváme se konečně k samotnému volebnímu programu.

Důraz ČSSD na růst mezd a jejich hlavní páky, minimální mzdy, lze také vnímat jako návrat z vandru domů. Ze svých chyb se poučil kozel, který dlouho vystačil s pojmem „pracovní místa“ a šermováním statistikami nízké nezaměstnanosti, bez ohledu na to, kolik za to bylo. Stejně omezeně souhlasil s budováním nekonečných skladů, ke kterým se natahují zbytečné dálnice, aby se mizerně placená práce doplnila co nejrychlejším vytlačováním českých výrobních příležitostí krabicemi z dovozu. Usnadňoval si život podplácením zahraničních investorů, kteří museli vymyslet všechno sami – a teď nás za to drsně kasírují.

Nyní tedy ČSSD přišla na to, že nejen práce, ale i mzda je důležitá. Ráda by zvedla průměrnou nominální mzdu za pět let z dnešních asi 28 tisíc korun na 40 tisíc korun, tedy o dvě pětiny, což je nějakých osm procent ročně. Nyní vzrostla průměrná nominální mzda meziročně o 5,3 procenta (stav v 1. čtvrtletí). Z toho je zřejmé, že mzdový růst by měl o polovinu zrychlit za předpokladu, že inflace zůstane pod 2,5 procenty.

Budou na to naše podniky mít? Špatná otázka. Proseje je to. K prozření pomohlo ČSSD koketování s digitální revolucí. Napřed se zdálo, že to je jen příležitost k čerpání evropských fondů na vědu, aby mohli výzkumníci zasvěceněji bádat o daleké budoucnosti. Najednou však slyšíme, a program ČSSD to zaznamenává, že robotizace brzy spolkne polovinu pracovních míst. Tady není jiná šance, než ústup dopředu, k vyšším mzdám, které si vynutí nenahraditelné náročnější výroby s vyšší odbytovou cenou.

„Naše hospodářství má šanci uspět v mezinárodní konkurenci, pokud bude v těchto oblastech s vysokou přidanou hodnotou na špičkové úrovni,” píše se rozumně ve volebním programu. Znamená to, že něco neuspěje, a je to třeba přijmout. Kdo nemá na vyšší mzdy, patří minulosti. Čekejme značně konfliktní cestu, opak vzývané stability. Bude strana opravdu ochotna do těchto konfliktů jít?

Tohle asi nelze napsat do volebních programů otevřeně, ale náznaky tam jsou. Strana si začala víc vážit odborů, dokonce slibuje zvýšit částku za odpočet z daní při členství v odborové organizaci. Zdůrazňuje význam tripartity, kde by případně vystupovala i jako vládní partner. Chce zvýšit význam kolektivních smluv a posílit tak roli odborové solidarity. Zaměstnavatelům je nabízeno uzákonění podnikových fondů pro rekvalifikace.

Důležité je i to, aby podniky byly častěji české, domácí, a měly důvody brát ohled na místní prostředí. Aby to byla produkce subjektů, kteří jsou rezidenty a neutečou se ziskem někam na Kajmany. Minulost kozla najdeme také v úvodu kapitoly Prosperující a moderní hospodářství: „České malé a střední podniky jsou často závislé na strategiích a obchodních politikách velkých nadnárodních firem. Právě ty od nich odebírají výrobky velmi levně a vnucují jim své ceny.” Výraz „často“ je tam navíc. To je to, čemu Ilona Švihlíková říká koloniální závislost.

Strategický obrat k větší svéprávnosti české ekonomiky míří tam, kam lze v dohledné době dosáhnout, tedy k té polovině ekonomiky, která se odehrává – nebo třeba jen živoří – doma. Rozdýchejme, co se dá rozdýchat. Investiční pobídky a podpůrné programy projdou „principiální změnou“, aby „podpora v mnohem větší míře směřovala k rozvoji technologií s vyšší přidanou hodnotou zejména v menších českých podnicích. Otočíme investiční politiku více směrem k přímým podporám, zejména v oblasti výzkumu a vývoje či příspěvku na zaměstnávání učňů a studentů škol.“

Ale pozor, vstupní podmínkou bude výše vyplacených mezd nad stanovený krajský limit, který – předpokládám – poroste oním osmiprocentním tempem. Pokud se do toho vecpe zahraniční firma, musí slíbit, že bude v Česku reinvestovat. Finanční páku státu bude představovat Česká investiční banka, která bude úvěry poskytovat hlavně českým firmám, opět - malým a středním. Dotační studna evropských fondů asi vyschne, ale stále bude možné si evropské peníze aspoň výhodně půjčit, což bude zprostředkovávat Českomoravská záruční a rozvojová banka. Vidíme tedy pokus jak obejít smutnou skutečnost, že české banky jsou v cizích rukou.

Opouští se také představa, že veškerá ekonomika je nemilosrdný boj o globální vítězství. Ono někdy stačí prosté uživit se. A podpora těch, kdo vypadli z kola, nemusí spočívat v milosrdném přehlížení neplacení daní. Objevují se nové nástroje. Začíná se vnímat reálná role družstev, která všude ve světě představují základní rámec subsistenční ekonomiky. Pouze u nás vládla debilní představa, že jsou rudým ďáblem, který nás chce strhnout zpátky do totalitních časů. V programu už nacházíme návrh zjednodušení administrativních a daňových podmínek (tuším odpočet nákladů nějakým velkorysým procentem), aby člověk, který je OSVČ, netratil, když se sdruží a zvýší tak svůj produkční potenciál a vyjednávací sílu.

Vedle toho najdeme i záměr zákonné úpravy solidárního podnikání (sociální podniky a družstva), které může tvořit základ lokální ekonomiky z místních zdrojů. Ta ovšem bude potřebovat i vlastní prvovýrobu, aby zhodnotila výhody dostupné práce a potlačila nevýhody nedostupných peněz. Počítejme tam i lesy, program nabízí spolupráci se státním vlastníkem lesního bohatství, který by dodával dřevo pro místní řemeslné nebo průmyslové zpracování. Ale pro zemědělství potřebujete půdu. Ta byla po revoluci tak nesmyslně a neproduktivně rozdělena, že se nevyhneme pozemkové reformě. O tom zatím v programu ČSSD nic nenajdeme.

Největší spory vyvolají krotké pokusy ČSSD o zvýšení korporátní daně velkých korporací (sazba není uvedena) a progresívní zdanění bank i osobních příjmů. První výstřel v progresi u fyzických osob mířil vedle, záměr zdanit progresivně horních deset procent, tedy výdělky nad 50 tisíc korun, narazil na tvrdý mediální odpor. Jde se tedy na nižší procento populace (2) a výdělek kolem 80 tisíc korun. Progrese se má vztahovat až na to, co jde nad tuto hodnotu. Program navíc obsahuje i opatrnou formuli, že průměrná mzda bude před zvyšováním zdanění chráněna.

Přesto mne pobavilo, když v ČT začali dusit Lubomíra Zaorálka otřepanou floskulí, že chce trestat úspěšné, například praktické lékaře, kteří už dosáhnou na 100 tisíc korun měsíčně. Kroutil se, že jde o pár korun, ale nedokázal odpovědět, že je to naopak současný systém, kdo trestá úspěšné učitele, zdravotní sestry a filharmonické orchestry. Trestá je mizernou mzdou, která odpovídá přidušenému státnímu rozpočtu. Je kultura to nejhorší, co máme? Proč je tedy nejhůř placená? Protože jsou to jemní, citliví lidé, které je snadné brát na hůl. A protože jsou nízké daně a vybere se málo.

Daně jsou počty, úspěchy musí řešit zaměstnavatel a zákazníci. Falešná je i představa, že peníze tečou spravedlivě. Spousta manažerů je přeplácena hlavně za to, aby si přestali eklovat, že svým lidem nedají šanci a budou je držet na nejnižší možné mzdě. Ne proto, že si podnik nemůže víc dovolit, ale proto, že znají jen vlastní zájem a zájem vlastníků. Daně jsou solidarita, a pro někoho i velice žádoucí školení v tomto oboru.

Shrňme to. Program je důležitý, mohl být lepší, ale na náměstích se to dá rozvinout. Musí tam však přijít lidé, kteří tomu rozumí, umí to srozumitelně a přitažlivě tlumočit a kterým se věří. A ty už se nedaří tak snadno množit jako písmena.

Zbyněk Fiala

Zdroj: Vaše Věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Václav Prokůpek: Mladou generaci čeká ošklivý pád na ústa   
Pridal tk Středa 21 červen 2017 - 03:24:43 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Není to tak dávno, co nově jmenovaný ministr financí Ivan Pilný vyslovil sice objektivní, ale nechtěnou pravdu o budoucích důchodcích, respektive o jejich důchodech. A schytal to takříkajíc zprava i z leva. Pravdu nikdo nechce slyšet.

Podle Pilného prostě důchodový systém, tak jak ho dnes známe, dříve či později zkolabuje z nedostatku peněz. Současné důchodce to pravděpodobně ještě trápit nemusí, ale co dnešní mladí mezi 20 a 30 lety? Ti mohou očekávat možná jakési životní minimum, ale rozhodně ne penzi, za kterou by se dalo žít. Možná tak přežít. Možná!

Pilný prostě řekl nahlas to, co všichni soudní politici a ekonomové vědí, ale nikdo si to netroufá říkat moc často a moc nahlas.

Kdo chce vědět tu nahou pravdu, ten si to otevře

Pokud těch devět desetin dnešní mladé generace nesestoupí, a to velice urychleně, ze svého růžového obláčku a nezačnou si na své stáří šetřit, čeká je s velkou pravděpodobností na stará kolena hodně ošklivé překvapení.

Jak si mají našetřit??? Přes inflace, měny a krachy, zlodějny, sankce a teror vlastní vrchnosti, atd.?

Václav Prokůpek

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vládnou nám političtí lidumilové? Chtějí zrušit důchody!   
Pridal tk Středa 21 červen 2017 - 03:22:31 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Globální oligarchie se odhodlala k novému „nájezdu“ na důchody. V České republice se svými výroky o doživotní práci už stačil nechvalně proslavit nový ministr financí za ANO Ivan Pilný, zatímco v Rusku obdobné postoje reprezentuje exministr financí Alexej Kudrin, který se snaží vnutit ruskému vedení liberální koncepci rozvoje ekonomiky.

Prohlášení o potřebě dále zvyšovat věk odchodu do důchodu, kdy lidé pokročilého důchodového věku budou muset „třeba sekat trávu“, se vyskytují ve zvýšené míře právě nyní, kdy se ekonomikám údajně daří a veřejné rozpočty účetně vykazují přebytky.

Zaznívají varování, že dnešní mladší lidé i přes celoživotní odvody na sociální zabezpečení zůstanou bez šance na existenční důchodové zajištění ze strany státu a na přežití ve stáří si budou muset vydělávat bez ohledu na skutečný fyzický a duševní stav.

To vše navzdory prognózám stejných globalistů, že právě jednoduché, nekvalifikované práce – „vhodné“ pro důchodce – bude s postupující digitalizací průmyslu a ekonomiky rychle ubývat.
Nad okolnostmi zvyšování věku odchodu do penze se ve svém videoblogu zamyslel ruský analytik a publicista Nikolaj Starikov.

Poukázal na fungování důchodového systému v době minulé: věk odchodu do důchodu byl v Sovětském svazu už v roce 1932 stanoven u žen na 55 let a u mužů na 60 let a vydržel tak v Rusku až do současnosti.
Přičemž zejména před rozpadem Sovětského svazu, kdy se postupně prodlužovala střední délka života, docházelo ke skutečnému zkvalitňování životů lidí, kteří žili s nadějí a perspektivou, že po odpracovaných letech dosáhnou „včas“ na zasloužený odpočinek a ještě „budou žít“ – nikoliv přežívat.

„Říkají nám, že Sovětský svaz a jeho socialistická ekonomika byla neefektivní. Socialistická ekonomika nebyla jen v Sovětském svazu, byla také v NDR, v ČSSR. Otázka zní: zvyšoval se v socialistickém období věk odchodu do důchodu v Československu? Ne. Zvyšoval se v NDR? Ne. Mohli v Sovětském svazu rozvíjet ekonomiku, když muži chodili do důchodu v 60 a ženy v 55 letech? Mohli. Zafixovali tento fakt,“ konstatuje Starikov.

Říká rovněž, že neustálé snahy prodlužovat věk odchodu do důchodu neexistovaly před koncem studené války ani v kapitalistickém světě: „Proč? Protože zde byla konkurence socialistických zemí. Proto globalisté veškerý tento důchodový systém se skřípěním zubů trpěli.“
Argumentem podle něj nemůže být ani nízká porodnost, která postihuje původní populaci západních zemí už dlouhodobě: „Konzumní společnost je tam už dávno, stejně jako snižování počtu narozených. Proto celou dobu otvírali dveře pro imigranty, začalo to Turky, přijímali lidi z Jugoslávie – mám na mysli například Německo – tedy neustále potřebovali odněkud přítok čerstvé krve.“

„Takže údajně velmi efektivní kapitalistická ekonomika zvítězila. Socialistická ekonomika není. Ukažte tedy tu efektivitu a snižte věk odchodu do penze, vy efektivní manažeři. Ne na úrovni Ruska, ale na úrovni celého světa,“ vyzývá Nikolaj Starikov.

A hned si odpovídá otázkou: „Proč platit lidem penzi, když jste globalista a nikdo vás k tomu nenutí? Je tady argument lidumilnosti. To jsou ti, kteří bombardují, kteří shodili bomby na Hirošimu a přivedli k moci Hitlera. S nimi budete mluvit o lidumilnosti?“

„Tendencí je zvýšení odchodu věku do důchodu a v perspektivě úplné zrušení důchodů. To je, kam to všechno jde,“ dodává ruský publicista.

Z ruského tisku přeložil Václav Prokůpek

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Projev prezidenta republiky při fóru One Belt, One Road   
Pridal tk Středa 21 červen 2017 - 03:20:34 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Dámy a pánové, One Belt, One Road je fascinujícím projektem, jedním z nejfantastičtějších projektů v celé naší moderní historii. Pokud srovnáte očekávané výdaje tohoto projektu například s výdaji Marshallova plánu, zjistíte, že výdaje One Belt, One Road jsou dvanáctkrát vyšší, opakuji, dvanáctkrát vyšší.

Má-li tento projekt být úspěšným, je nutné se zabývat také odhadem rizika, nejen optimistickou analýzou příležitostí. Musíme učinit všechno, abychom se vyhnuli katastrofě, která je bohužel velmi častým fenoménem v historii lidstva. Tento projekt můžeme hodnotit z různých úhlů pohledu, například čistě technologicky, ano, souhlasím s tím, že železniční spojení může zkrátit čas přepravy přibližně o třetinu a snížit náklady. Je to sice pěkné, ale nestačí to. Zamýšlené železniční spojení by se mohlo stát místem kontaktu dvou prastarých civilizací.

A i když jsem četl Samuela Huntingtona a jeho Střet civilizací, domnívám se, že v tomto případě by mohlo jít o skutečné přátelství mezi oběma starými civilizacemi. Možná nás očekávají nové generace společných podniků, ale předtím musíme vyřešit některé potíže, například financování tohoto projektu, kde bude nutné použít kombinaci soukromých a veřejných finančních zdrojů.

Nicméně, rád bych se dotkl ještě jednoho aspektu, který většinou bývá podceňován. Jedná se o psychologický, nebo, jestli chcete, politologický aspekt projektu One Belt, One Road. Pokud chcete bojovat proti temnotě, musíte rozsvítit alespoň jednu svíci, a v tomto případě potřebujeme mnoho svící. Rád bych vás informoval, že Česká republika uzavřela na tomto fóru 22 relativně malých projektů, tedy svící, kterými podporujeme One Belt, One Road. Dalších 16 svící bude připraveno během dalšího česko-čínského investičního fóra v červenci.

Naprostá většina politiků je orientována na krátkodobá rozhodnutí, která nepřesahují jejich funkční období. Je to pro ně snadné a pohodlné, protože tím neriskují, že jejich nástupce slízne smetanu za jejich práci a že bude spojován s úspěšnými, dlouhodobými investicemi. A protože v moderní historii nebyl kromě Marshallova plánu prakticky žádný skutečně dlouhodobý projekt, neboť to vyžaduje enormní odvahu, rád bych vyjádřil svoji vděčnost Čínské lidové republice za to, že tuto odvahu měla, a zvláště bych chtěl ocenit statečnost čínského prezidenta, která je ve světové politice bohužel vzácným úkazem. Ještě jednou, upřímně Vám gratuluji k Vaší odvaze.

Děkuji Vám.

Miloš Zeman, prezident republiky, Peking

Zdroj: Ing. Václav F. Prokůpek


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Má Hedvábná stezka smysl?   
Pridal tk Středa 21 červen 2017 - 03:17:59 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Proč Česká televize nezveřejňuje inovace z EXPA v Kazachstánu? Proč nemluví o projektu Hedvábné stezky? Protože na těchto akcích vydělává Německo, Francie a jiné země a naši novinářští kolaboranti z ČT slouží zájmům EU, nikoliv zájmům České republiky. (pozn. překladatele)

Návrh Hedvábné stezky v mnohém závisí na Číně a to nejlepší, co může udělat Peking pro úspěšnou realizaci tohoto globálního projektu, je pokračovat ve svém ekonomickém vzrůstu, oznámil generální ředitel Světové obchodní organizace Roberto Azevêdo.

Čína je hlavním investorem a hlavním iniciátorem projektu, který má za cíl vytvořit obchodní koridor v Eurasii pro přímé dodávání za zvýhodněných podmínek. V neděli na fóru prezident ČLR Si-Ťin pching sdělil informace o záměru země značně zvýšit investice do Hedvábné stezky.

„V určité době získala globální ekonomika značnou výhodu kvůli ekonomickému růstu Číny. A já se domnívám, že současná situace je taková, že si můžeme být jisti zachováním stabilní úroveň růstu v Číně. Tak se světová ekonomika může společně s Čínou dostat z této inertní situace, ve které momentálně jsme. A to nejlepší, v co můžeme doufat, je další rychlý růst v Číně," řekl Azevêdo v rozhovoru pro televizní kanál CGTN, když komentoval slova Si-Ťin pchinga.
Také zmínil úspěch čínské vlády při řešení problému nízké životní úrovně:

„Pozorovali jsme, jak Čína za 40 let dostala z bídy 800 milionů lidí a myslím si, že je to vše díky obchodnímu potenciálu, mnohé zde bylo spojené s obchodem a vzájemnou spojitostí." Generální ředitel WTO dodal, že čínský model musí při řešení této otázky následovat i zbytek světa.
Azevêdo také sdělil, že organizace podepsala dohodu s čínskou vládou o tom, že Peking v partnerství s WTO bude technicky podporovat nejen podniky, ale i vlády zemí Hedvábné stezky, které budou trpět kvůli vytvoření obchodní infrastruktury.

Z ruského jazyka přeložil Václav Prokůpek
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Lidé sloužící ČT jako její změkčovadlo   
Pridal tk Středa 21 červen 2017 - 03:15:40 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Že je zpravodajská redakce ČT prodejná publicistická děvka, po anglicku zvaná presstitute, je známou skutečností, o níž už byly sneseny tisíce důkazů. Rusko je ďábel a Washington anděl, sudetští Němci byli oběťmi a prezident Beneš byl násilník, naše pravice zemi pomáhá a levice ji huntuje, husité byli hrdlořezové a katolická církev národ zachránila Ukrajina je oběť a Moskva uchvatitel, Schwarzenberg, Kalousek, Herman a Štětina jsou jedinými našimi demokraty a o zbytku je lépe pomlčet, prezident Zeman je tragický omyl, vzešlý z omylu uzákoněné prezidentské volby – to jsou jen některá z axiomat, čili základních pravd, jimiž to ve zpravodajské redakci ČT jen zvučí a pulzuje, jako by jim měl na drátě vedoucí americký neokonzervativec Paul Wolfowitz, muž podle jehož doktríny se dnes západní svět točí:

Země, která pod kvalifikovaným vedením a s využitím domácích surovin dokáže vybudovat moc globální, na USA nezávislou, se pro USA stává zemí nepřátelskou.
Dá se pochopit, že politika, vycházející z tohoto světonázoru, od něhož jsou pak více či méně odvozena i základní axiomata ČT shora uvedená, nemá mezi naší veřejnosti velkou podporu, ba dá se říct, že odpor proti takovéto jednostrannosti sílí a objevily se a dále se objevují publikace, které ji odsuzují, nejnověji např. knížka Petra. Žantovského a Jiřího Hroníka ČERNÁ KNIHA ČESKÉ TELEVIZE.

Nu a s tím, jak stížností proti upřílišněnému fandovství ČT pro to zpátečnické a téměř až fašistické na našich sociálních sítích rostlo a sílilo, uzrávalo v jádru zpravodajské redakce ČT přesvědčení, že by bylo dobré se tomuto tlaku postavit. Uvažovalo se jak – a pak se na to přišlo. Je třeba vytipovat publicisty, kteří jsou ještě zpátečničtější a ještě fašizoidnější než ti ve zpravodajství ČT, kterým pak bude na obrazovkách České televize dána co nejširší možnost jejich názory přednášet a rozšiřovat (ovšem s upozorněním, že nejde o pracovníky ČT, ale o novináře buď na tzv. volné noze, či novináře náležející k jiným institucím). Čím častěji se pak tváře těchto lidí na obrazovce ČT objeví, tím silnější bude vzbuzen dojem, že když zde jsou lidé ještě zpátečničtější a pravicovější než je ČT, pak ČT sama vlastně ani za nadměrně pravicovou a zpátečnickou prohlašována být nemůže. Ba dá se z tohoto pohledu při dobré vůli vykonstruovat i to, že při takto naznačeném rozvrstvení politických názorů ve veřejnosti zaujímá ČT vlastně polohu střední až neutrální, a tedy i vyváženou, jak to pro sebe ve své chartě vyhlašuje.

Takto se to tedy mezi zpravodajci ČT dohodlo a šlo se na věc.
Do politických debat na ČT tak byla povolána – a to nikoliv poprvé - nejznámější pravicová buřička Lenka Zlámalová, sloužící tehdy, tuším, v Lidových novinách. Bylo to v květnu 2014, kdy teprve začínal vládnout Sobotkův kabinet, takže tehdy stávající hospodářský stav republiky se dal připisovat jedině předchozím pravicovým vládám Topolánkově, Nečasově a hlavně pak nejlepšímu evropskému ministru financí Kalouskovi (ministrem 2007-2009). Nu a ve prospěch těchto vlád a proti tehdejší nespokojenosti lidí s panujícím hospodářským stavem republiky Zlámalová tehdy národu oznámila:

„Jsme země neporovnatelného blahobytu. Kam se na nás hrabou skandinávské země, kam Německo, vlastně úplně kdokoliv. Kalousek to přece pro Lidové noviny řekl už dávno a dávno - 25.6. 2011. „ Já žiji na vesnici a myslím, že nikdo tam na tom není špatně, že si všichni žijeme jako prasata v žitě.“
Bác a bylo vymalováno. No řekněte: Nevyhlížela v tu chvíli ČT se svou obyčejnou a střízlivou chválou na vlády ODS či TOP 09 jako otrhánek, srovnali-li jste si ji s pajákem, který právě zapěla redaktorka Zlámalová. A neproměnila se zázrakem jejího slova ČT v instituci téměř až nestrannou a neutrální?

Ano, zabralo to nad očekávání a pro další úspěch této kampaně bylo potřebné dvojí: Za prvé zvát Zlámalovou do ČT dál a co nejčastěji, a za druhé zvát tam nejen ji, ale všechny redaktory a vůbec lidi, kteří mají na politiku stejně radikální pravicový názor, jako ona. A naopak nezvat tam nikoho, kdo by hlásal opačné.

Stalo se a průvod neuvěřitelných jedinců, potomků bývalých ruských emigrantů, lidí placených CIA i figur čistokrevných kariéristů a lidí s pošizeným viděním světa, se v zájmu vylepšené pověsti ČT rozešel po obrazovkách našich televizorů a za skřípotu našich zubů tam pochoduje dodnes.

S jednou kvalitativní změnou ovšem: Zatímco vlády ODS a TOP09 byly těmito hlasateli extrémních a radikálních pravicových a protiruských názorů vynášeny do nebes, současná vláda už takové štěstí nemá, a hosté zvaní do studia ČT se dnes ani v nejmenším nerozpakují vládu napadat. Učinila tak před časem sama Zlámalová, nyní už politická analytička tištěného týdeníku Echo a internetového webu Echo 24.cz, když zkritizovala vlažný postoj vlády k údajným přečinům Babišovým, tak i postava na obrazovce víceméně nová a naznačující, že dosavadní kampaň za změkčené vnímání tvrdých postojů redakce ČT ještě nabere na síle. Na obrazovce se totiž objevila jakoby severáky ošlehaná tvář redaktora MF Dnes Luboše Palaty, který do tváře vlády i národa vmetl tento svůj názor: Vláda nemá žádný důvod se uprchlickým kvótám vzpěčovat, nemá pro takový postoj argumenty a z pozice této logiky je tedy povinna je přijmout.

A bylo vymalováno po druhé. A možná ještě líp, než po výroku redaktorky Zlámalové. Teď se po stezce Palatou ve skále vylámané bude moct (nejdřív jen opatrně a pak už bez rozpaků), vydat i zpravodajská redakce ČT, protože ona ten názor jako první přece nevyřkla. Jsou zde zkrátka lidé, kteří takovýto názor vyslovují, a ČT jim dává jen zrcadlo.

Že se ovšem díky přičinlivosti zpravodajců ČT zaplní to zrcadlo už v nejbližší budoucnosti lidmi typu Zlámalové a Palaty až po okraj, a že to budou lidé možná ještě ukřičenější a extrémičtější než oni dva, si můžete s klidem vsadit.

A bude vymalováno i po třetí.

Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Natírání Potěmkinovy vesnice   
Pridal tk Středa 21 červen 2017 - 03:08:23 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Především je nutné dívat se na programy, které mnohdy nastavují zrcadlo stranám, které se jako alternativní pouze tváři. Je třeba podívat se konečně pravdě do očí a říci si, jak se věci mají:

1/ Pokud například některým údajně alternativním stranám leží na srdci další vývoj v tomto státě, nemohou chtít prosazovat změny se stávajícími parlamentními stranami, neboť je třeba změnit mnohé a tyto strany (resp. jejich představitelé) si očividně lebedí v tom, co je.

2/ Je legitimní položit si otázku, proč mají některé tak vyprázdněný program. No protože takto budou ideálním partnerem těch parlamentních stran, které o žádné větší změny neusilují. Nebude třeba dělat žádné velké programové ústupky. Nebude z čeho. Která z alternativních stran má ve svém programu například zachování míru a neúčast na neustálých provokacích vůči Rusku s cílem vyvolat válku? V podstatě jedině ANS. Má snad někdo v pro-gramu zachování dekretů prezidenta Beneše, které jsou fakticky základem poválečné existence našeho státu? Kromě ANS nikdo.

3/ Mnohé strany nedeklarují ani požadavek na vystoupení z EU. A obezlička s referendem není sama o sobě záměrem vystoupit. To se pak budeme dalších několik let dohadovat o podmínkách referenda, abychom poté došli k závěru, že podmínky referenda jsou neuskutečnitelné. A po tu dobu nelze začít s tolik nutnými základními změnami. Je to záměrné odvádění pozornosti jinam.

4/ Jen hrstka alternativních politických stran má v programu vystoupení z NATO, které je dnes smluvně provázané s EU, aby se o něj mohli opírat především viníci současného stavu u nás, bez jejichž výměny nebudou u nás změny možné! Maximálně se v programech objevuje zase obezlička o referendu. Otázka však je – proč? Když podle podmínek Washingtonské smlouvy stačí pouhý dopis adresovaný velení NATO, že vystupujeme. (nakonec do NATO jsme též nevstupovali na základě referenda.). A mediálně nejznámější „alternativní“ politik dokonce na Svobodném rádiu vyprávěl bajky o tom, že NATO prý nemá alternativu.

5/ Která ze stran má v programu zestátnění přírodních zdrojů naší země a podniků klíčového průmyslu? Žádná – kromě ANS! Teď je přitom velmi aktuální obrovský podvod s tzv. pronájmem ložisek lithia v severních Čechách, které budou rabovat za hubičku cizinci, ač by nám umožnilo zaplatit za viníky tohoto stavu celý státní dluh, jinak budeme muset platit ho sami.

Mohl bych takto psát ještě dlouho, nemá to ale smysl. Kdo má rozum a používá ho, pochopí. Dokonce se zdá, že teď jde mnohým jen o jednu věc. Získat co nejvíce hlasů na základě pokřiku o migrantech. Souhlasím s tím, že to je obrovský problém, avšak nelze ho řešit ruku v ruce s jeho viníky z EU!

Problém některých alternativních politických stran je, že se snaží prostřednictvím externích spolupracovníků a některých alternativních médií eliminovat předem logické koaliční partnery z alternativy. A prosím, chápejte nás správně. Neútočím na nikoho, nepoužívám k tomu žádný rozhlasový tlampač, který by se snažil průběžně dehonestovat alternativní politické strany, jak je to ale někdy naopak činěno Alianci národních sil. Bavíme se čistě o skutečných potřebách tohoto státu a o jejich řešení. Jestliže někdo ale odmítá vytvořit i pouhé základní předpoklady pro jejich řešení, je pak již druhotné, že ani ta skutečná řešení nemá. On totiž ví, že je potřebovat ani nebude.

Například léčit vše přímou demokracií je totéž jako léčit akutní zánět slepého střeva kafrovou mastí či vodičkou proti lupům. A představě, že si globalisté najmenují do funkcí tam či onde (a tedy i u nás) své lidi a pak jim je bude někdo odvolávat v rámci přímé demokracie, nemůže nikdo rozumný věřit. Nebo si již nepamatujeme, jak dopadlo nedávno Polsko při prezentaci svého nového zástupce místo Tuska v Bruselu? Bez oddělení se od vlivů EU a NATO nemo-hou věci začít fungovat, bez toho nelze nic měnit. Nelze aplikovat ani onu přímou demokracii, byť ta může být pouze prvkem doplňkovým k demokracii zastupitelské.

ANS se snaží nejen pojmenovat a navrhovat konkrétní řešení konkrétních problémů, ale také upozorňovat, že před zahájením léčby naší země je třeba nejprve si vytvořit podmínky. A jestliže dotyčné strany k tomu předpoklady vytvářet nechtějí, nechtějí tedy ani léčbu.

Pokud tedy politická strana nebo hnutí nepožadují vystoupení z EU a z NATO, pokud nepožadují zestátnění přírodního bohatství a další nezbytné kroky, jde pouze o záměr vyměnit jednoho z lakýrníků, kteří mají lakovat potěmkinovské kulisy novou svěží barvou – a to ve spolupráci s těmi dosavadními, tedy s viníky současného stavu, kteří jsou řízeni ze zákulisí. Dokud se od nich však neoddělíme, tak k žádné změně nemůže dojít. Brusel a země v EU dominantní to prostě nedovolí. ČR ji totiž vyhovuje v současném stavu. Tedy jako kolonie.

Jaroslav Tichý, Aliance národních sil

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2017
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2266 sec,0.0533 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,892kB