Z domova - Info kuryr
Středa 01 listopad 2017
Uznejme nezávislé Katalánsko   
Pridal tk Středa 01 listopad 2017 - 14:20:15 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V sobotu jsme oslavili 99 let od vzniku samostatného československého státu, který byl vyhlášen protiústavně a bez referenda. A bylo to dobře. Nicméně asi den před naším největším svátkem vyhlásilo protiústavně, ale...
ale po referendu, nezávislost Katalánsko. Jak zareagoval náš stát? Odmítl jej uznat.

Možná si vzpomenete z dějepisu, jak vznikal náš samostatný stát. Ačkoliv za myšlenku nezávislosti bojovali delší dobu některé naše osobnosti, např. Alois Rašín, všechno nabralo docela rychlý spád v několika málo měsících. V polovině července 1918 vznikl Národní výbor, který 28. října vydal zákon o zřízení samostatného československého státu.

Katalánci za nezávislost bojují mnohem déle a celý proces vyhlášení nezávislosti se táhne roky. V roce 2014 proběhlo nezávazné referendum, nebo možná přesněji řečeno šlo o anketu, ve kterém hlasovalo asi 40 % Katalánců, z nichž přes 80 % vyjádřilo požadavek, aby Katalánsko bylo nezávislým státem. V dalším roce se konaly katalánské parlamentní volby, ve kterých s přehledem zvítězily separatisté a získaly 72 křesel ze 135, přičemž v katalánském parlamentu také sedí představitelé stran, které požadují alespoň referendum o nezávislosti vyhlášené centrální vládou. Snad jen odnož vládních lidovců požaduje, aby v Katalánsku referendum neproběhlo. Po těchto volbách se v lednu stal katalánským prezidentem Carles Puigdemont. Separatisté ve volbách slibovali nastartování procesu vzniku nezávislého katalánského státu.

Píše se rok 2017, proběhlo referendum o nezávislosti Katalánska, v kterém drtivě zvítězili separatisté. Španělská vláda se během referenda rozhodla "vtlouct sounáležitost Kataláncům obušky do hlavy" a poslala na ně národní gardy. I teď španělská vláda dělá vše pro to, aby celá krize dopadla ošklivě a trápením na obou stranách. Poslat do Katalánska bezpečnostní složky a zbavit je autonomie ničemu nepomůže, situaci to jen vyhrotí a zhorší vztahy mezi oběma zeměmi na desetiletí dopředu. Jak normálnímu Španělovi ublíží, když se Katalánsko osamostatní? Absolutně nijak. Naopak Katalánec toužící po nezávislosti na tom bude líp, protože si splní sen.

Nechme Katalánce určit si svůj vlastní osud. Pomožme jim splnit si sen, tak jako jsme si ho splnili my v roce 1918. Neznehodnocujme naše dějiny tím, že odmítneme nezávislé Katalánsko uznat. Buďme vstřícní.

Autor: Josef Káles

Zdroj: https://josefkales.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=631671

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



USA stahují elitní jednotky k hranici s Ruskem   
Pridal tk Středa 01 listopad 2017 - 04:26:22 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Spojené státy „bez zbytečného hluku“ přesunují k hranici s Ruskem vojska speciálního určení, píše The Nation.

Jen za poslední rok se počet příslušníků specnazu USA v Evropě „zvětšil na čtyřnásobek", nyní se americké elitní jednotky nacházejí „téměř v každé zemi na západní hranici Ruska", říkají americké noviny.

Podle slov tiskového mluvčího Velení sil speciálních operací USA v Evropě majora Michaela Wisemana přemístily Spojené státy do Evropy v roce 2017 jednotky speciálních operací do 21 zemí. „Za hranicemi Ruska a Běloruska provádíme společná cvičení prakticky se všemi státy Evropy," prohlásil Wiseman.

Například od března po srpen roku 2017 se členové jednotek speciálních operací USA zúčastnili cvičení ve vojenských cvičeních ve Finsku, Litvě, Polsku, Estonsku, Gruzii a na Ukrajině, upřesňuje The Nation.

Zdroj: The Nation
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



USA se pokoušejí svalit na Rusko dokonce evropské záplavy   
Pridal tk Středa 01 listopad 2017 - 04:22:52 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
USA se pokoušejí svalit téměř všechny negativní události v Evropské unii, dokonce záplavy, na Rusko, prohlásil ministr zahraničí RF Sergej Lavrov.

„V posledních letech vzniká dojem, že se Američanům podařilo udělat tak, aby všechny negativní události v Evropské unii, tedy, téměř všechny, počínaje protesty proti vládní politice a konče bankrotem nějakých společností, snad i pokud jde o technogenní havárie, se daly svalit na Rusko, na ruskou zlovůli a naše zneužití informačního prostoru," řekl Lavrov na brífinku s Asociací evropského byznysu (AEB) na téma Vztahy mezi Ruskem a Evropskou unií v současné etapě.

Poznamenal, že se „někde již objevila zpráva, že hodláme zasahovat nejen do všech možných voleb, ale také hodláme manipulovat se životním prostředím, abychom způsobili záplavy."

Zdroj: https://cz.sputniknews.com/svet/201710316210439-lavrov-usa-evropa-vina/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Nejaderné zadržování: Rusko vyvíjí zbraně bleskové rychlosti, chirurgické přesnosti a brutální ničivé síly   
Pridal tk Středa 01 listopad 2017 - 04:19:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Nejnovější vysoce přesné zbraně mohou v budoucnu nahradit zbraně jaderné a stát se tak novým faktorem globálního zastrašování. Spojené státy se v této oblasti snaží získat náskok nad „zbytkem světa“. Jenže Rusko pozadu rozhodně nezůstane.

Ruský prezident Vladimir Putin na mezinárodním diskusním fóru Valdaj mimo jiné uvedl, že jaderné odzbrojení je do budoucna možné – a Rusko že se o to snaží. Připomněl přitom skutečnost, že některé země v současné době vyvíjejí nejaderné zbrojní systémy, které se svojí ničivou silou blíží účinkům jaderných zbrani.

O jaké technologie jde a co znamená ono „do budoucna“?

Existují cíle, které bylo až dosud možno zničit pouze s použitím jaderné munice. Jde hlavně o velké plošné cíle (např. prostory soustředění vojsk, vojenské základny, letiště) nebo významné bodové, mimořádně dobře chráněné objekty jako velitelská stanoviště, šachty s balistickými raketami a podobně.

S použitím jaderných hlavic se počítalo také při ničení mobilních cílů, jakými jsou velké válečné lodě a ponorky. V současné době jsou však vyvíjeny systémy schopné řešit výše uvedené bojové úkoly bezjadernou cestou. A Ruská federace patří v tomto ohledu k průkopníkům.

Nástupcem jaderné munice se mohou stát především vysoce přesné naváděné (dnes již i manévrující) hlavice mezikontinentálních balistických raket. A mohou to být i hypersonické řízené střely. K hlavním výhodám obdobných bojových prostředků patří krátká reakční doba a výhledově i vysoká přesnost.

Současné balistické rakety mohou během půl hodiny dopravit své hlavice prakticky na kterékoli místo Země s odchylkou cca 20–50 metrů od středu cíle.

Pokud na cíl bude použito několik hlavic obsahujících po 500 kilogramech vysoce účinné trhaviny, zničení cíle je prakticky stoprocentně zaručeno. Zasažení útočících hlavic soudobými prostředky protivzdušné obrany je zatím považováno za velmi nepravděpodobné.

Tajemný Objekt 4202

V současné době nedisponuje takovými zbraňovými systémy žádná armáda světa, práce na jejich vývoji však probíhají jak v Rusku, tak v USA nebo třeba v Číně. V Rusku se jedná o zkušební testy zařízení Objekt 4202 (neboli 15Ju71 nebo také Ju-74; pozn. překl.) vyvíjený společností VPK NPO Mašinostrojenija v Reutově (Moskevská oblast).

Podle předpokladů je Objekt 4202 prototypem nové zbraně a po dokončení testů budou podobnými „kosmickými kluzáky“ vyzbrojeny některé z těžkých mezikontinentálních balistických raket (MBR) Sarmat vyvíjených ve Státním raketovém centru akademika V. P. Makejeva (Государственный ракетный центр имени академика В.П. Макеева; centrum společnosti je umístěno ve městě Miass v Čeljabinské oblasti; pozn. překl.) společně s NPO.

Přesné balistické rakety

Druhým perspektivním typem vysoce přesných raketových systémů jsou bojové hlavice balistických raket či přesněji rakety naváděné na cíl radarem nebo opticky. V jejich vývoji svého času velmi výrazně pokročily Spojené státy (Pershing-2), dnes ale dosahují významných úspěchů Rusko s Čínou.

Například do sestavy raketového komplexu Iskander-M by měla být zařazena vysoce přesná raketa s opticky naváděnou hlavicí, která bude schopna ničit bodové, mimořádně dobře chráněné objekty podle snímků získaných leteckým průzkumem nebo družicemi.

Použití hlavic obdobného typu je vhodné u raket středního a krátkého doletu a mělo by zajistit během několika málo minut po obdržení rozkazu zasažení cíle na vzdálenost 150 až 2000 kilometrů s odchylkou od 5–10 m do 20–30 m.

Ani Rusko, ani USA dnes nemohou rozmisťovat pozemní rakety středního a krátkého dosahu (od 500 do 5500 km) zakázané Smlouvou o likvidaci raket středního a krátkého doletu z prosince 1987 (INF). Jasnou nevýhodou systémů s menším dosahem do 500 km je pak vysoká pravděpodobnost jejich odhalení a zničení již ve fázi zaujímání bojového postavení a přípravy k boji.

Křídlaté střely pro strategické úkoly

Třetím druhem konvenčních zbraní, které mohou plnit strategické úkoly, jsou pozemní, námořní a letecké křídlaté střely. Jejich použití umožňuje provádět vysoce přesné údery na cíle s předem známými souřadnicemi, a to do hloubky obrany nepřítele na vzdálenost 500–5000 km a v průběhu několika málo hodin od rozhodnutí o zničení cílů.

Nevýhodou křídlatých střel je možnost protivníka čelit jim prostředky tradiční protivzdušné obrany, nutnost aktuálního průzkumu ke zjištění polohy cíle a nutnost přípravy a zavedení trasy letu do řídicích systémů střely.

V této kategorii zbraní disponuje RF námořními komplexy Kalibr, leteckými střelami Ch-555 a CH-101 (u této střely s doletem až 5000 km je střední kruhová odchylka CEP, tj. vzdálenost dopadu střely od středu cíle 3 až 12m; pozn. překl.) a samozřejmě také systémem Iskander-M s křídlatou střelou 9M728/R-500 (viz video níže).

Proti letadlovým lodím

Čtvrtým vyvíjeným systémem pak jsou pokročilé protilodní rakety s konvenčními hlavicemi. Hypersonické protilodní rakety Zirkon, které budou v blízké době zařazeny do výzbroje ruské námořní flotily, se od svých předchůdců liší také výrazně vyšší pravděpodobností zásahu cíle, kterým budou hlavně nepřátelské letadlové nosiče.

Vyšší přesnosti bylo dosaženo díky značnému posílení odolnosti vůči PVO úderných námořních leteckých skupin (ross battle ross) protivníka a také díky „inteligentnímu“ použití raket ve skupinách: v takovém případě celá skupina automaticky udržuje vzájemné spojení a její pohyby jsou koordinovány „vedoucí“ raketou, jejíž úlohu je v případě nutnosti schopna převzít raketa další.

Operační vzdálenost teoreticky umožňuje nosičům těchto zbraní zůstávat mimo oblast celoplošné obrany úderné skupiny a otázkou tak zůstává pouze detekce, zjištění pozice skupiny a vydání rozkazu nosičům střel.

Dělostřelectvo přesné jako nikdy dříve

Konečně pak přímo v oblasti bojů může taktické jaderné zbraně nahradit moderní reaktivní i hlavňové dělostřelectvo. S ohledem na výrazně vyšší současné možnosti při vyhledávání cílů a vzhledem k možnosti použití naváděných dělostřeleckých granátů a raket lze hovořit o účinnosti těchto zbraní srovnatelné s použitím taktických jaderných zbraní.

Výrazné škody může nepříteli napáchat také moderní termobarická munice. S potřebnou přesností ji mohou používat i běžné letouny a vrtulníky vybavené pokročilými navigačními systémy a zaměřovači.

V nedaleké budoucnosti tak bude Rusko disponovat impozantním arzenálem nejaderných odstrašujících prostředků, což je důležité jak z pohledu vzájemných vztahů s tradičními jadernými mocnostmi, tak i vztahů s některými regionálními „těžkými vahami“.

Rusku to umožní pružněji reagovat na vznikající krize a v případě nutnosti efektivně hájit své národní zájmy bez rizika vyvolání jaderné apokalypsy.


Dmitrij Korněv
Zdroj: defence.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Listopad v českých dějinách   
Pridal tk Středa 01 listopad 2017 - 04:09:53 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Připomeňme si další pamětihodné události z české historie, které měly pro naši zemi zásadní význam. Listopadový výběr nebyl jednoduchý, neboť v tomto měsíci došlo z hlediska českých dějin k mnoha událostem zásadního politického i symbolického významu. Některé z nich jsou dodnes některými složkami společnosti hodnoceny kontroverzně, anebo nejsou naopak raději vůbec připomínány. V této souvislosti dodávám, že následující výběr a komentář jednotlivých událostí můžete chápat jako autorsky naprosto subjektivní.

1. 11. 1197

Český kníže Vladislav II. odstranil nebezpečí pro český stát spočívající v nezávislém postavení pražského biskupství vůči českým panovníkům (nezávislé postavení biskupství předtím prosadil císař Fridrich Barbarossa), když ustanovil pražským biskupem svého kaplana Daniela a přijal od něj přísahu věrnosti. Nezávislé postavení pražského biskupství vůči panovnické moci bylo totiž nástrojem tehdejších nadnárodních globálních sil, katolické církve a institutu „německého“ říšského císařství, které tak mohly prostřednictvím biskupského úřadu snadněji zasahovat do domácích záležitostí proti zájmům domácích politických elit – přemyslovské dynastie a české knížecí družiny.

1. 11. 1946

Dokončení odsunu většiny německého obyvatelstva z českého pohraničí. K tomuto datu šlo o více než 2.170.000 odsunutých osob.

Němečtí osadníci byli do českých pohraničních hor zváni v období tzv. druhé kolonizace, hlavně ve 13. století, českými panovníky, aby došlo k urychlení osídlení a hospodářského využití těchto oblastí. Zváni byli jako noví poddaní s podmínkou uznání českých králů jako své vrchnosti, tj. pod podmínkou uznání jurisdikce a svrchovanosti českého státu na tomto území. Úplným porušením této obecné podmínky v roce 1938 bojem o odtržení pohraničí od českého (tehdy československého) státu a porušením nedělitelnosti českého území tuto dohodu pošlapali a sami zrušili. Ti, kteří se na tom aktivně podíleli, tím ztratili historické i morální právo zůstat na územích českých zemí obnovených po 2. světové válce v původních historických hranicích.

3. 11. 1918

Vyhlášení separatistických provincií „Deutschsüdmähren“ a „Böhmerwaldgau“ v českém a moravském pohraničí tamními Němci. České vojsko pak obsazením Mostu 29. 11. 1918 zahájilo likvidaci německých separatistických provincií v českém pohraničí. Německý separatismus v tzv. Sudetech, který vyvrcholil v roce 1938, nezačal až v průběhu 1. republiky proto, že by Československo nedávalo dost životního prostoru tamním Němců, ale již v 19. století s rozvojem německého nacionalismu. Tzv. sudetští Němci již od 19. století tíhli více k Berlínu, než k Vídni a byli jedním z významných faktorů národnostního pnutí uvnitř habsburské monarchie, neboť sdíleli ideu „Velkoněmecka,“ které i existence Rakousko-Uherska byla překážkou. V Trutnově již v roce 1904 vznikla organizace DNSAP (Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei). V éře 1. republiky pokračovali stoupenci „velkoněmeckých“ idejí v úsilí o jejich realizaci od jejího počátku. V roce 1933 byla DNSAP v Československu zakázána, její pokračovatelkou se stala Henleinova Sudetendeutsche Partei.

3. 11. 2009

Prezident České republiky Václav Klaus podepsal Lisabonskou dohodu. Lisabonská dohoda zahájila novou fázi omezování postavení a významu tradičních evropských států.

4. 11. 2011

Vzniká hnutí Akce nespokojených občanů (ANO) vedené Ing. Andrejem Babišem.

7. 11. 1929

Československá měna, tehdejší Koruna československá, přešla na zlatý standard. Stanovená hodnota 1,- Kč odpovídala 44,58 mg ryzího zlata. Dnešních korun českých (dobře, že je stále máme) byste při dnešním obchodním kurzu na toto množství zlata potřebovali přes čtyřicet.

8. 11. 1620

Bitva na Bílé Hoře. České stavovské vojsko podlehlo habsburské císařské armádě. Následovala změna politického postavení českých zemí v rámci habsburského soustátí završená vyhlášením Obnoveného zřízení zemského v roce 1627. Česká státnost byla prakticky potlačena až do roku 1918. Došlo ke změně asi 90 procent pozemkového vlastnictví, pokud jde o svobodné statky, s čímž byla spojena i likvidace většiny tehdejší české politické elity – česká zemská šlechta byla převážně nahrazena k Habsburkům loajálními cizinci.

17. 11. 1939

Po předchozích demonstracích 28. října proti nacistické okupaci, v důsledku jejichž rozhánění zahynuli dělník V. Sedláček a student J. Opletal, nacisté zavřeli české vysoké školy, 9 vysokoškoláků popravili a 1200 poslali do koncentračních táborů. Den je dnes připomínán jako Mezinárodní den studentstva.

17. 11. 1952

Zahájení činnosti Československé akademie věd

17. 11. 1989

Tzv. Sametová revoluce. Nejvýznamnější událost dosud poslední fáze českých dějin, která tuto fázi zároveň zahájila. Krátce po událostech vznikla „Analýza 17. listopadu“ Miroslava Dolejšího, která podle mého názoru dobře vysvětluje, oč tehdy šlo a jak se to odehrálo. Podle všeho šlo o státní převrat, který využil nespokojenosti části obyvatelstva s jakešovským vedením státu a dovedně byl proto prostřednictvím masových demonstrací posvěcen jako revoluce. Na nejvyšší úrovni převrat zřejmě připravila a organizačně zajistila skupina důstojníků StB zaštítěná gen. Alojzem Lorencem, a ve straně (KSČ) určitá sorta vlivných stranických funkcionářů - prospěchářů (kteří se v následující éře ekonomicky neztratili), s podporou složek progorbačovské části KGB, aby se tehdy ještě existující Československo plně otevřelo Západu a dostalo do jeho sféry vlivu. Skutečné cíle demonstrujícím na manifestacích odhaleny nebyly, proto očekávání většiny obyvatel byla světlá. Dnešní bilance je pak v mnohém ohledu tristní, zejména pokud jde o omezení státnosti, zadlužení, nezaměstnanost, ztrátu podstatné části průmyslu a potravinové soběstačnosti, předání vlastnictví většiny průmyslového a finančního sektoru do zahraničních rukou, rozpad soudržnosti společnosti, nahrazení „rudého“ filtru těch správných názorů neoliberálním „modrým,“ … Bonmot: „Všechno, co nám komunisti lhali o kapitalismu, byla pravda.“

18. 11. 1883

Otevření Národního divadla; jako první kus byla hrána Smetanova Libuše.

18. 11. 1991

Zemřel poslední československý komunistický prezident JUDr. Gustáv Husák, CSc.

21. 11. 1251

Přemysl II. Otakar, „král železný a zlatý,“ byl jako moravský markrabě zvolen rakouským vévodou. Za jeho vlády země Koruny české dosáhly dočasně jednoho z největších územních rozmachů.

26. 11. 1465

Poselstvo krále Jiřího z Poděbrad vedené Lvem z Rožmitálu vyrazilo z Prahy. Během cesty k francouzskému králi navštívilo řadu západoevropských dvorů. Poselstvo šířilo návrh vytvoření svorného spojenectví křesťanských králů za účelem boje proti tureckému nebezpečí a omezení vlivu papežské kurie v mezinárodní politice, myšlenka však nezískala během mise v zahraničí významnější podporu.

29. 11. 1378

Zemřel císař Karel IV. (jako český král Karel I. a původním jménem Václav, syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny), jeden z největších českých státníků v dějinách vůbec, „Otec vlasti,“ osobnost evropského významu. Za jeho vlády došlo také k územnímu rozmachu českého státu, podobně jako za Přemysla II. Otakara, avšak s větší trvalostí těchto zisků, které přetrvaly dobu jeho vlády o staletí. Karlova éra byla vrcholem rozvoje české (nejen středověké) státnosti a završila tak velkolepým způsobem přemyslovské budování státu. Jeho vláda představuje jedno z nejšťastnějších období našich dějin. Bonmot: „V Čechách bylo nejlépe, když se Německu vládlo z Prahy.“

Croix

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



EU poučuje žurnalisty jak správně informovat o islámu a migrantech   
Pridal tk Středa 01 listopad 2017 - 04:02:50 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Je nám řečeno, abychom nespájeli pojmy jako "muslimský" nebo "islám" s určitými činy, protože to znamená "stigmatizaci". Co přesně to tedy znamená? Že když člověk křičí "Allahu Akbar" poté, co někoho zastřelil, srazil s kamionem desítky nevinných chodců nebo vyhodil do vzduchu spoustu lidí na koncertě, měli bychom ignorovat ten maličký detail?

Právě o tom je však tento dokument: radit novinářům, jak zkreslovat skutečnost a nahrazovat ji tou schválenou EU.

Je zajímavé poznamenat, že ačkoli mnoho lidí ostře kritizuje stížnosti prezidenta Trumpa ohledně "falešných zpráv (fake news)", mlčí, když superstát EU říká médiím přesně, jaký jazyk by měl a neměl být používán při podávání zpráv o nejdůležitějším tématu dneška.

"Slova respektu" je společný projekt, který uskutečnili mediální organizace v osmi evropských zemích - Rakousko, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Slovinsko a Španělsko. S podporou Programu právo a občanství Evropské unie se podle svých internetových stránek snaží pomoci novinářům, aby v této době rostoucí "islámofobie" "přehodnotili" způsob, jakým řeší "otázky související s migračními procesy a etnickými náboženskými menšinami"přehodnoťte." Ale nenechte se zmýlit: když tito aktivisté financovaní penězi EU vyzývají k "přehodnocení", to, co skutečně dělají, je podpora cenzurování sebe sama.



V září byly vydány "Slova respektu" jako 39 stránkový dokument nazvaný "Reportovaní o migraci a menšinách: postupy a doporučení (Reporting on Migration & Minorities: Approach and Guidelines)". Poučuje média o tom, jak "by neměly dát extrémistickým názorům čas nebo prostor jenom kvůli tomu, aby ukázaly názory druhé strany." Ale jaké názory se považují za "extrémistické"? To zpráva explicitně neříká, každopádně, "senzační nebo příliš zjednodušující hlášení o migraci," můžeme se dočíst, "mohou podpořit stávající společenské předsudky" a "ohrozit bezpečnost migrantů". Co se ale počítá jako "senzační" nebo "příliš zjednodušující"? Ani to není řečeno. Není nám řečeno, jestli bychom měli spájet pojmy jako "muslimský" nebo "islám"se zvláštními činy, protože to znamená "stigmatizaci". Co přesně to tedy znamená? Že když člověk křičí "Allahu Akbar" poté, co někoho zastřelil, srazil s kamionem desítky nevinných chodců nebo vyhodil do vzduchu spoustu lidí na koncertě, měli bychom ignorovat tento maličký detail?

Nebo bychom se měli zcela vyhnout tomu, abychom takovou akci mediálně pokryli? Koneckonců, dokument nás vyzývá, abychom příliš nepsali o "senzačních incidentech týkajících se migrantů", neboť "násilní lidé se nacházejí v každé velké skupině obyvatel". Pokud však budeme muset o těchto incidentech informovat, nesmíme nikdy přestat připomínat, že "hlavní příčiny" těchto incidentů "často nemají nic společného s etnickou či náboženskou příslušností člověka". Jaké jsou tedy tyto příčiny? Zpráva nám naznačuje, že příčiny mohou být "kolonialismus, rasismus a obecná sociální nerovnost." Také nesmíme zapomenout na to, že "mezi migrací a terorismem neexistuje žádné strukturální spojení."


Během posledních několika let zaznamenalo mnoho zemí v Evropě skutečné tsunami islámské migrace. Zodpovědní novináři by to však podle "Slov respektu" nikdy neměli takto popisovat: "Při popisu migrace nepoužívejte fráze jako "příliv", "vlna" a "povodeň" "(nebo jiné jako "horda" nebo "příval"), protože takový jazyk může "vyvolat pocit masové invaze". "Dehumanizuje to migranty" a "vytváří falešný obraz", že migranti jsou "nepřítelem", který musí být odražen. Samozřejmě, ve skutečnosti je velká část Evropy teď "v obležení". Tato skutečnost se stává jasnější každý den. Používat mírnější termíny při diskutování o tomto tématu neznamená nic jiného než zkreslovat realitu. Právě o tom je však tento dokument: radit novinářům, jak zkreslovat skutečnost a nahrazovat ji tou schválenou EU.Alespoň, že autoři zprávy nemají touhu tvrdit, že neexistuje žádná souvislost mezi islámem a terorismem. Ale naléhají na nás, abychom si pamatovali, že islám je "různorodý". Představa, že islám je ve své podstatě násilný, je - co jiného? - "stereotyp". Takže je stereotypní zobrazovat islám jako "zakotvený v jiné realitě, která není kompatibilní s jinými kulturami" nebo zobrazování muslimských přistěhovalců jako "zásadně se lišících od občanů hostitelské země". A je prostě špatné říkat, že tady existuje "kulturní konflikt mezi islámem a západem s náboženstvím v srdci tohoto konfliktu." (Naopak: islám, jak nám zpráva říká je "systém víry, který může existovat vedle druhých".) A neodvažujte se naznačovat, že islámská kultura je nějakým způsobem "horší než západní kultura". Nebo že muslimští muži jsou "vysoce patriarchální". (Říkejte to takhle: "Mnoho společností na celém světě zůstává vysoce patriarchální, nezávisle na náboženství.") A nezaměřujte se příliš na "styl oblékání" muslimských žen. Proč? Protože to má tendenci je "homogenizovat". (Zbavte se myšlenky, že to je samotné oblečení, které je homogenizuje.)

"Informujte své publikum," píše zpráva novinářům, "o důvodech, proč se lidé cítí být nuceni opustit své domovy, a zkoumejte, jaké to může mít souvislosti s politikami a postupy evropských států." Asi tím ale nemysleli to, že masivní procento muslimů, které proudí do evropských států, tak dělá z důvodu sociálních politik těchto států - totiž připravenosti těchto států začít rozdávat rodinám přistěhovalců velké částky hotovosti v okamžiku, kdy dorazí a poskytnout jim bezplatné ubytování, ošacení atd. a umožnit jim zůstat na podpoře po zbytek svého života. Mnohé z těchto zemí jsou k muslimským přistěhovalcům štědřejší než k jejich vlastním občanům, kterým se přihodilo něco špatného. Přistěhovalci jsou často upřednostňovaní, zatímco starší občané některých z těchto zemí - lidé, kteří tvrdě pracovali a platili do systému sociálního zabezpečení celý svůj život - byli odvlečeni z jejich domovů, aby se tam mohli ubytovat nově příchozí muslimské rodiny.

Ale to samozřejmě nejsou "politiky a postupy", na které odkazuje dokument "Slova respektu". Naopak. Příčiny zde spočívají v tom, že muslimští uprchlíci a žadatelé o azyl uprchli před špatnými podmínkami ve svých zemích, za něž oni a jejich spoluobčané nijak nezodpovídají, a za které ve skutečnosti může Západ, ať už to způsobil v poslední generaci nebo mnoho staletí před tím. Nezáleží na tom, že muslimové dobyli Persii, Byzantskou říši, celou severní Afriku a Blízký východ, Řecko, severní Kypr, hodně z východní Evropy a jižní Španělsko. Nakonec za všechno, co je špatně v muslimském světě může Západ, takže Evropané dluží všem příchozím právo na nový život - a možná dokonce i na novou zemi – aby zde mohli pokojně dovést právo šaría?

Ne, zpráva nejde tak daleko, aby se dalo takto argumentovat. Zpráva ale varuje, že dokonce ani otázka "zda nároky žadatelů o azyl jsou oprávněné" nebo "zda mají migranti právo být v zemi" je zcela nevhodná: měli bychom se zaměřit na "právo a pořádek" než polemizovat o takových věcech jako "základní právo na azyl". Ano, správně jste si to přečetli: "základní právo na azyl". Nezapomínejte, že podle mezinárodního práva ne každý má nárok na azyl - a že velká část žadatelů o azyl v Evropě dnes nemá oprávněné důvody o něj žádat, ale mnoho z nich pouze hledá lepší ekonomické příležitosti.

Taková fakta jsou však pro autory dokumentu "Slova respektu" nepřátelská. Podle jejich názoru žádná lidská bytost nemůže být "ilegální". Proto slovo "ilegální", na které upozorňují, by mělo být použito k popisu akcí, nikoliv lidí.

Jediná překvapivá věc ohledně tohoto dokumentu spočívá v tom, že ve skutečnosti obsahuje stručnou sekci o antisemitismu, v níž navrhuje - věřte tomu nebo ne -, že srovnávání Izraele s nacistickým Německem nemusí být dobrý nápad. Zpráva je však z větší části jeden dlouhý katalog politicky korektních frází financovaných daňovými poplatníky. V případě, že by protokol dodržoval každý, kdo se v Evropě profesionálně věnuje podávání zpráv o událostech týkajících se islámu a přistěhovalectví, tak to zaručí, že veřejnost nebude vědět nic o tom, co v současnosti probíhá na tomto nešťastném kontinentu. Je zajímavé poznamenat, že ačkoli mnoho lidí ostře kritizuje stížnosti prezidenta Trumpa ohledně "falešných zpráv (fake news)", mlčí, když superstát EU říká médiím přesně, jaký jazyk by měl a neměl být používán při podávání zpráv o nejdůležitějším tématu dneška.

Bruce Bawer je autorem nového románu The Alhambra (Swamp Fox Editions). Jeho kniha Zatímco Evropa spala (2006) se stala bestsellerem New York Times a finalistou ceny National Book Critics Circle.

Překlad původního textu: The EU Lectures Journalists about PC Reporting
Překlad: Mikuláš Hrubiško

zdroj: https://cs.gatestoneinstitute.org/11259/evropa-novinarum-migrantu
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ministr sudetofil Herman překonal putimského strážmistra aneb "Ty náš zlatej kluku agentočínskej!"   
Pridal tk Středa 01 listopad 2017 - 03:56:43 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V jakési hře český génius Jára da Cimrman pravil o svém hereckém soku: "Kam se hrabe Bittner!"

Po výrocích pana ministra kultu, koryfeje sudetů, Mgr. Daniela Hermana na severu Eurozprávy.cz ("Jste drzý spratek! Proboha, to jsou výplody. Herman promluvil o agentechČíny a Ruska...") můžeme směle konstatovat: "Kam se hrabe strážmistr Putimi!"

Mám na mysli zfilmovaný obraz klasického Haškova díla. Tam putimský strážmistr pod obrazem mocnáře podléhá představě o zadrženém Švejkovi jako vysokém ruském oficíru v papaše s nezbytnou dýmkou, ověšeném carskými řády. A představuje si, jak bude za chycení ruského obragenta vyznamenán...

Copak to zase vyvedl náš koryfej landsmanů a obránce havlismu pan ministr Herman? Že se naň rozlítili páni voličové na serveru Eurozprávy a dali mu pěknou nakládačku. A pan ministr vysvětloval - a tím svůj výkon polepil ještě důkladněji. Pan Herman zamýšleje se nad zprávami BIS o naší "situation" dospěl k epochálnímu objevu, který by se snad mohl tesat rovnou na Hradě (??): "Aktivizace ruských a čínských tajných služeb je značná. Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny tomu odpovídají". Načež mu jeden blogger odvětil takto: "1,5 půl milionu důchodců a méně úspěšných nám řeklo, že se mají nedobře a sjednotilo se kolem mocichtivého Bureše. Čína a Rusko s tím nemají nic společného" (konec citace). Pominu-li názory pana bloggera na dosud neodsouzeného Bureše, a na jeden a půl milionu důchodců a jiných "neúspěšných", má pravdu jako mytický Poirot. O žádné Rusy a Číňany vůbec nešlo.

V čem je epochálnost páně ministrova blábolu? Právě v oněch Číňanech! Dokázal pan ministr jednoho jediného čínského agenta?? Zatímco bláboly o "ruských agentech u nás" jsou starší kamenného uhlí, čínský blábol je skvělou folklórní novinkou. Snad pan president neprosazuje kanál Odra-Labe-Dunaj jen proto, aby po něm mohly lépe proniknout čínské motorizované džunky s nákladem nových agentů??

Hrozně bych si přál vidět pana ministra kultu jak odvádí vlastnoručně zadrženého čínského agenta do vězení České republiky. Kam se hrabe Putim!

Další blogger ocenil myšlenkový metabolát pana ministra jinak:

"Takže za skromný úspěch (!!) KDU-ČSL ve volbách můžou Rusové a Číňani. Proboha, čtěte někdy po sobě své výplody" (konec citace, podepsal občan Vladimír Liška).

Zde je stručně jasně řečeno vše.

Pan ministr hledal a hledal - až dohledal. Universální viníky voleb jsou vedle omletých Rusů i nově Číňané. A jimi (Ministrem nedořečeno, leč v konotaci jednoznačně plynoucí!) "zblblý zmanipulovaný lid" - lid, jenž je třeba jako nepoučitelný a nezvladatelný vyměnit novou (třeba muslimskou??) populací. Jen tak dál, Herr Minister! My se ptáme - kolik čínských agentů zajistila kontrarozvědka ČR a kolik jich odsoudil stát za činnost proti republice?? Bohužel pan Herman nemá zajištěna ani jediného Rusa - nepočítá-li za ruského agenta samotného pana presidenta, jenž ovšem o sobě prohlásil, že je agent České republiky.

Prosím, my odbojáři se dále ptáme: Kdy skončí toto veřejné blbnutí, kdy skončí tato agentománie - nota bene o 99. výročí republiky?

V dalších - třeba i předčasných - volbách zajistí pan ministr nejen své straně, ale i další příbuzným panským stranám eurožaláře takové renomé, že jim ani zahraniční korespondenční hlasy havlofanatiků nepomohou, není-liž pravda? Ano, pane ministře...

Závěrem snad jen tolik. Na blábolech bez faktů nelze stavět povolební úvahy - natož analýzy.

Jiří Jaroš Nickelli
Historicko-dokumentační komise ČSBS Boskovice

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Stropnický ministrem zahraničí? Probohaživého, jen to ne!   
Pridal tk Středa 01 listopad 2017 - 03:44:47 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V minulých dnech jsem halas kolem budování nové Babišovy vlády, jež se má skládat z členů ANO a být doplněna odborníky, sledoval s klidem. Na rozdíl od většiny našich politiků a novinářů jsem se totiž nedomníval, že by nám, občanům republiky, hrozila čímsi osudovým, resp. že by snad měla být o tolik horší, než je dosavadní vláda Sobotkova.

Tento stav mé duše trval až do pondělního večera posledního dne října, kdy jsem se přímo z Babišových úst na ČT dověděl, že má ve své budoucí vládě připravenu jednu změnu. A to tu, že dosavadní ministr obrany vlády Sobotkovy, Martin Stropnický, bude nejpravděpodobněji ve vládě jeho, Babišově, ministrem zahraničí.

Skutečně jsem v okamžiku, kdy jsem si tohle vyslechl, zalapal po dechu. Probohasvatého, to zde je česká politika skutečně jenom proto, aby jednomu herci, hnanému běsy jeho neukojitelné ctižádosti a domýšlivosti, poskytovala arénu k rekordnímu běhu skrze všechna česká ministerstva? Vždyť ten pán už byl ministrem kultury (ve vládě Tošovského), je stále ještě ministrem obrany ve stávající vládě Sobotkově, a teď si tedy panu Babišovi řekl i o ministerstvo zahraničí? To spolu s manželkou skutečně sedí doma nad seznamem českých ministerstvech, zatrhává si ta už dosažená a otazníky klade za ta, která k němu jako slušní psíci teprve přiběhnou? Anebo po ministerstvu zahraničí trůní ten otazník už jen u dvou úřadů? A to u premiérského a prezidentského? A teprve pak, až skolí i je a nebude snad ještě šilhat po teplém místečku v EU a NATO, usedne tenhle chorobný žádostivec k sepsání svých vzpomínek s názvem: Uměl jsem zkrátka odhadovat směr větru?

Což bude titul pro jeho oslnivou kariéru titul nejvýstižnější. V roce 2013, když viděl Babišovu fotografii na každém rohu, řekl si: tady jsou peníze a tady tedy taky budou neobsazená ministerstva. A tak šel, nasadil do tváře první hereckou polohu ze tří, které ovládá, a Babišovi svou službu do nadcházejících voleb nabídl. A o čtyři roky později, když už byl obranným ministrem a v republice vypuklo v souvislosti s Ptačím hnizdem téměř až protibabišovské povstání, vytušil, že pro něj se tato krize může stát darem z nebes. A to když okamžitě napíše obranu svého šéfa. Nejvášnivější a nejoddanější ze všech, které budou napsány. Prostě takovou, která uvízne šéfovi v paměti. A on pak bude z šéfovy vděčnosti čerpat věci pro sebe. Pro začátek třeba ten Černínský palác...

Což ale pořád ještě není všechno a ministr ví, že mu do karet hraje dokonce i něco, co svou vůli či rozumem vlastně ani neovládá. Pamatuje si, že se dle keltského kalendáře narodil ve znamení osiky, což znamená, že všechno dělá naplno a s ohromnou energií a elánem, což on skutečně dělá. Ne sice všechno, ale naplno a s ohromnou energií, elánem a hlavně pak bez příčiny nenávidí Rusko. Neví, odkud se v něm ta nenávist vzala či odkud se v něm pořád bere, ale raději o tom ani neuvažuje, protože jde o nenávist, která, jak si ministr s uspokojením uvědomuje, má v dnešní době a v našem západním světě cenu zlata. Protože sama o sobě požene jeho budoucí kariéru kupředu možná ještě rychleji a bezpečněji, než dnes činí pouhá šéfova přízeň,

Všechno mu zkrátka hraje do noty a kam až v budoucnu současný ministr touto svou záští hnán dojde, lze dnes těžko odhadnout. Ale lze odhadnout, že čím výš a dál bude on, tím níž a blíž budeme my všichni: válce i našemu konci. Protože k ničemu jinému tupá nenávist a la Stropnický vést nemůže.

Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2017
PoÚtStČtPaSoNe
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930 
 
Facebook KURÝR

Wedos

NovyCas.org - Vaše cesta z dluhů

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1232 sec,0.0667 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,440kB