Úterý 28 listopad 2017
Kabáti vrací Českého slavíka   
Pridal tk Úterý 28 listopad 2017 - 19:44:04 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Skandál o kterém jsme zde na INFOKURÝRU.cz již psali je naplněn. Skupina Kabát se zachovala čestně a kolegiálně a vrací Českého slavíka.

Kabáti se rozhodla vrátit agentuře Musica Bohemica Českého slavíka, kterého získala v sobotu za vítězství v kategorii skupin v Hudebním divadle Karlín v Praze. Podle ní je vysvětlení agentury k odečtu bodů skupiny Ortel a Tomáši Ortelovi nedostatečné. Až se vše uspokojivě vysvětlí a bude jasné, kdo skutečně zvítězil, cenu si případně převezme zpět.

„Kabát nemá jiné řešení než Slavíka vrátit pořádající agentuře Musica Bohemica. Ta má teď prostor a čas na to, aby vysvětlila všem, kolik hlasů kdo dostal, kolik jich bylo odečteno a proč,” sdělil novinářům před úterním koncertem Kabátů v pražské O2 aréně Radek Havlíček, manažer skupiny.

„Nenapadáme tím agenturu Musica Bohemica, ani anketu, nicméně je třeba říct, jak se věci mají, tedy vše vyjasnit. Vysvětlení, které jsme od agentury dostali v úterý odpoledne, pro nás není dostačující. Až se věci vyjasní a bude jasně řečeno, kolik bodů Ortel dostal a kolik mu jich bylo odečteno, rádi uslyšíme jméno skutečného vítěze,” dodal Havlíček.

Jak se zachová Gott a Lucie Bílá je však otázkou???

Psali jsme o tom již zde:

http://infokuryr.cz/news.php?extend.19718.2

http://infokuryr.cz/news.php?extend.19717.2

http://infokuryr.cz/news.php?extend.19715.2




Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



INFO VÁLKA 28.11.2017   
Pridal tk Úterý 28 listopad 2017 - 19:14:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V sobotu 25.11.2017 v propůjčené zasedací místnosti ÚV KSČM proběhl akt podepsání Dohody o vzájemné spolupráci mezi organizacemi Vojáci proti válce a Českoslovenští vojáci v záloze za mír. / NULY, PROČ MLČÍTE!? Americký prezident si potřásá vřele rukou s čínským prezidentem / Selský rozum, aneb proč z nás dělají politici blbce / Petr Hampl: Ještě k nešťastné fotce z Teplic / Deset bodů, kterými nová rakouská pravicová koalice změní Rakousko a zastaví migraci / Hořký humor v Německu. Bariéry proti teroristům balí jako vánoční dárky. A víte, čemu se říká MerkelLego? / Turecká univerzita přednáší o mimozemšťanech. Masový kontakt se blíží, míní.


Autor: CzechNewsTV


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Americké výzvědné letadlo P-8A Poseidon vojenského námořnictva USA provokovalo u ruských hranic   
Pridal tk Úterý 28 listopad 2017 - 18:14:57 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Stíhačka Su-30 byla vyslána do vzduchu poté, co u hranic Ruska bylo registrováno americké výzvědné letadlo, uvedla tisková služba Jižního vojenského okruhu.

Během dne 25. listopadu kontrola zaregistrovala nad neutrálními vodami Černého moře vzdušný cíl, který se velkou rychlostí blížil ke státní hranici.

S cílem jeho zachycení byla vyslána stíhačka Su-30, která slouží v PVO Jižního vojenského okruhu.

„Po přiblížení ruská stíhačka obletěla vzdušný objekt a vizuálně ho identifikovala jako americké výzvědné letadlo P-8A Poseidon," uvedli v Jižním vojenském okruhu.

Poté Poseidon změnil dráhu letu a stíhačka se vrátila na své letiště.

Zástupkyně Pentagonu Michelle Baldanzaová předtím lživě prohlásila, že Su-30 „nebezpečně" zachytila americké letadlo nad Černým mořem.

Zdroj: tisková služba Jižního vojenského okruhu, Sputnik
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



P.C .Roberts: Cožpak vy tu válku na horizontu nevidíte?   
Pridal tk Úterý 28 listopad 2017 - 15:02:30 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Podle zpráv britského tisku nařídil prezident Putin ruskému průmyslu, aby učinil náležité přípravy k tomu, aby v případě potřeby dokázal zajistit rychlý přechod od výroby mírové k výrobě válečné.

Jistě: ruská vláda by se k takovémuto kroku neodhodlala, kdyby nebyla přesvědčena o tom, že hrozba války se Západem skutečně existuje. Už dlouho ve svých článcích zdůrazňuji, že roky nepřátelských akci Washingtonu a jeho evropských vazalů proti Rusku nemohou vést k ničemu jinému než k válce.

Je snadné pochopit, že americký vojenskobezpečnostní komplex k ospravedlnění svého enormního rozpočtu potřebuje přesvědčivého nepřítele. A je zrovna tak snadné pochopit, že šílení američtí neokonzervativci kladou zájem své fantastické světové hegemonie nad zájem pokračujícího života na planetě Zemi. Stejně jako lze chápat, že Hillary Clintonová a Demokratický národní komitét učiní cokoliv, aby zmařili Trumpovo volební vítězství.

To všechno pochopit lze, ale nelze pochopit, že evropští političtí vůdci jsou pro tyhle washingtonské zájmy ochotni riskovat životy svých občanů.
A přece k tomu ochotni jsou. 13.listopadu prohlásila britská premiérka Mayová, že Rusko je pro západní bezpečnost hrozbou, že ovlivňuje evropské volby a že špehuje a podkopává evropské vlády. Pochopitelně, pro žádná z těchto obvinění důkazy neexistují, stejně jako neexistují pro „Russiagate“ (domnělé ruské ovlivnění amerických prezidentských voleb). Přesto však těchto obvinění na adresu Ruska geometrickou řadou přibývá. V současné době organizuje EU dřívější provincie Ruska – Bělorusko, Moldávii, Ukrajinu, Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii – do „Evropského partnertsví“ (rozuměj partnerství s EU). Anebo řečeno jinak: Západ otevřeně seskupuje někdejší provincie Moskvy proti Rusku, které je - podle slov britské premiérky Mayové - pro tyto někdejší ruské provincie státem nepřátelským.

Rusko samozřejmě ví, že žádná z těchto tvrzení nemají oporu ve faktech, a považuje je za totožná s těmi, které Západ vysílal na adresu Saddáma Husajna, Kaddáfího a Asada předtím, než Irák, Libyi a Sýrii vojensky napadl. Nu a když tedy Západ konečně přesvědčil Rusy, že nyní je cílem budoucího napadení Rusko samo, země se na toto napadení připravuje.

Na okamžik nyní zauvažujme: Svět je hnán do Armagedonu proto, že žravý a korupční vojenskobezpečnostní komplex potřebuje k ospravedlnění svého obrovského rozpočtu nepřítele. Dále proto, že Hillary a Demokratický národní komitét nedokáží strávit svou politickou porážku, a nakonec i proto, že neokonzervativce ovládá ideologie americké nadvlády nad Světem, kterou, jak víme, prezident Obama otevřeně vyhlásil. A k tomu všemu si položme i tuto otázku: Proč je nadvláda bílých tak strašná a proč je nadvláda Ameriky nad světem darem od Boha pro zemi „výjimečnou“ a „nepostradatelnou“?

Ruská vláda otevřeně vyjádřila svou obavu z toho, že se stane obětí vojenského napadení. Jak jsem oznámil já, ale jak se neobtěžovaly oznámit CNN, New York Times či Washington Post, vyhlásil zástupce velitele ruského vojenského operačního vedení obavu, že Washington připravuje překvapivý nukleární útok na Rusko.

Prezident Putin nedávno upozornil na washingtonský sběr ruských DNA – a to pro laboratoře amerického vojenského letectva, naznačující vývoj bio-zbraně, specificky zaměřené jen na ruské obyvatelstvo. A mnohokrát předtím už Rusko upozornilo na rostoucí počet základen NATO na svých hranicích – a to vzdor opakovaným ujištěním administrace USA, že další se už zakládat nebudou.

Tohle vše vás nutí zeptat se sama sebe: Proč se na veřejnosti nevede debata o tom, že Washington přesvědčil Rusko, přední nukleární a vojenskou mocnost, o tom, že bude napadeno? Anebo: jak dlouho ještě hodlá Washington dovolovat nám, abychom prostřednictvím internetu poskytovali lidem pravdivé informace a ti tak nebyli odkázáni jen na vymyšlené informace Washingtonu? Úsílí předsedy federální komise pro komunikace zlikvidovat pravdivá zpravodajství jako ruskou propagandu, naznačuje, že Washington dospěl k názoru, že pokud nařídí válku proti Rusku, musí též nařídit válku proti pravdě.

Washington svou válku nepřežije, stejně jako ji nepřežije národ americký a národy evropské.

Překlad: Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Odborníci magazínu National Interest popsali následky jaderného útoku na Los Angeles   
Pridal tk Úterý 28 listopad 2017 - 11:58:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Odborníci magazínu National Interest zanalyzovali s pomocí software vyvinutého na americké Stevensově technologické vysoké škole (Stevens Institute of Technology) následky hypotetického jaderného útoku KLDR na Los Angeles.

Pro analýzu byla vzata bomba o kapacitě 250 kilotun v přepočtu na tritol. Podle výpočtů má být v důsledku zásahu této bomby postižen více než jeden milion obyvatel. 378 tisíc lidí zahyne, 860 tisíc utrpí zranění. Na vzdálenosti pěti kilometrů od epicentru exploze bude zničena většina staveb, šance na přežití lidí, jež se v nich budou nacházet, jsou téměř nulové. Na ploše 150 kilometrů čtverečních, do sedmi kilometrů od epicentru exploze, dostanou lidé popáleniny třetího stupně a průměr ohnivé koule dosáhne jednoho tisíce metrů.

Autoři průzkumu poznamenali, že oběti jednoho takového jaderného útoku jsou porovnatelné se ztrátami USA v Druhé světové válce, a doufají, že jejich výpočty zůstanou vědeckou fantastikou.

Vztahy mezi Washingtonem a Pchjongjangem se vyhrotily kvůli severokorejským jaderným a raketovým zkouškám. Americký prezident Donald Trump nazval vůdce KLDR Kim Čong-una „člověkem-raketou, který vykonává misi sebevraha." Prezident prohlásil, že bude-li Severní Korea ohrožovat USA, bude zničena. Kim Čong-un zase označil Trumpa za „starého marasmatika" a nevyloučil možnost jaderného útoku na americký Guam.

Rusko a Čína navrhly předtím KLDR, aby vyhlásila moratorium na jaderné zkoušky a vypuštění raket, a Jižní Koreji a USA, aby se zdržely vojenských cvičení v tomto regionu v zájmu stabilizace na poloostrově, avšak ve Washingtonu tento návrh ignorovali.

Zdroj: magazín National Interest, agentura Sputniknews.com

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Byli jsme obelháváni! Třicet let britský tajný dokument zamlčoval pravdu o EU   
Pridal tk Úterý 28 listopad 2017 - 06:31:29 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Tajný dokument, který zůstal 30 let skrytý, doporučoval britské vládě ukrývat skutečnosti o členství v EU, aby v momentě, až si veřejnost uvědomí, co se děje, bylo pozdě.

Téměř všechny šokující předpovědi - od ztráty britské svrchovanosti k měnové unii a nadměrných pravomocí evropských soudů - se staly skutečností.


Ale zatraceně pro konzervativního premiéra Edwarda Heatha a všechny ty, kteří mlčeli o tomto objevu na začátku 70. let, dokument, známý jako FCO30/1048, byl na základě zákona o oficiálních tajemstvích již téměř pět desetiletí skrytý.

Tajný dokument, datovaný v dubnu 1971, navrhoval, aby vláda udržela britskou veřejnost v nevědomosti ohledně členství v Evropském společenství; uvádí se v něm, že bude trvat 30 let, než si voliči uvědomí, co se děje, ale už bude příliš pozdě na vystoupení ze Společenství.

Poslední detail byl jedinou věcí, v níž se tento potupný dokument, který byl vypracován pro Úřad zahraničního a britského společenství (FCO), mýlil.

Neznámý autor - nadřízený státní zaměstnanec - správně předpovídal, že tehdejší Evropské hospodářské společenství (EHS se v roce 1993 účinně přejmenovalo na EU) směřuje k ekonomické, měnové a fiskální unii se společnou zahraniční a obrannou politikou, což bude představovat největší kapitulaci britské národní suverenity od roku 1066.

Dále uvedl, že „zákon Společenství“ bude nadřazený našim vlastním soudům, a že stále větší moc bude přecházet z parlamentu na byrokratický systém, soustředěný v Bruselu.

Autor dokonce přesně potvrdil, že Brusel bude hrát větší roli v životech britských občanů, a to povede k „všeobecnému pocitu odcizení od vlády“.

Šokujícím způsobem bylo politikům nicméně doporučeno, aby „nejitřili obavy veřejnosti tím, že budou přisuzovat nepopulární opatření… vzdálenému a nekontrolovatelnému fungování Společenství“.

Bylo jim řečeno, aby zachovali dojem, že vše řídí britská vláda, a nikoli neoprávněná skupina zahraničních politiků - a že tento trik vydrží „alespoň toto století“ - a že do té doby bude Británie tak spojená s Bruselem, že bude nemožné odejít.

Dokument FCO30/1048, který byl nyní odtajněn v souladu s 30letým pravidlem, naprosto šokoval a rozhněval příznivce Brexitu.

Annabelle Sandersonová, expertka na Brexit a bývalá poradkyně společnosti Nigel Farage, uvedla: „Navzdory všem tvrzením politiků mnoha stran, že se EU nestane centrálním státem, tento dokument z roku 1971 ukazuje, že přesně tohle bylo plánem.“

„Šibalští věční reptalové z Labouristické, Liberálně demokratické a Konzervativní strany si tohle musí ověřit a zeptat se sami sebe, proč jsou poslanci, když ve skutečnosti nechtějí, aby Westminster řídil tuto zemi.“

„Hlasovali jsme pro Brexit. To, co musí nastat, je řádné, čisté oddělení se od Bruselu, abychom se opět mohli stát suverénním státem, jehož finance jsou v této zemi vynakládány na služby, které potřebujeme, a mít parlament a soudy, které budou tvořit zákony a řídit se jimi.“

Spisovatel a novinář Christopher Booker, jeden ze zakladatelů satirického časopisu „Soukromé očko“ (Private Eye), uvedl: „Měli jsme tu státního zaměstnance, který radil, aby naši politici mlčky přimhouřili oko nad zatajováním informací, do nichž je Heath zasvětil, v neposlední řadě i skrýváním informací, do jak velké míry Británie již nebude demokratickou zemí, ale v podstatě jen zemí, řízenou neoprávněnými úředníky, kteří nenesou žádnou zodpovědnost.“

„Jedním ze způsobů, jak vytvořit iluzi, že je tento systém stále demokratický - jak navrhoval tento anonymní vysoký státní úředník - je dát lidem šanci volit nové zástupce na evropské, regionální a místní úrovni.“

„O několik let později jsme byli svědky vytvoření zvoleného Evropského parlamentu - a dnes zažíváme mánii ohledně dosazování nově zvolených starostů coby bezvýznamných místních figurek.“

Proevropský Sir Edward Heath byl vůdcem Konzervativní strany v letech 1965 - 1975. Zemřel v roce 2005.

V roce 2015 se začalo jeho jméno objevovat v souvislosti s operací wiltshirské police „Conifer“, což bylo vyšetřování ohledně sexuálního zneužívání dětí v minulosti.

Detektivové řekli, že kdyby byl Heath naživu - bylo by mu nyní 101 let - byl by předveden k výslechu na základě sedmi obvinění, včetně údajného znásilnění jedenáctiletého chlapce, ale zároveň uvedli, že by z toho neměl být vyvozován žádný závěr o jeho provinění.

Operace Conifer byla na začátku tohoto roku ukončena, neboť nebyl nalezen „žádný usvědčující důkaz“ o sexuálním zneužívání sirem Edwardem, ani žádné důkazy o konspiraci.

Pravicový politik Heath, který pocházel z rodiny z nižší střední třídy, se narodil v Broadstairs v Kentu.

Během druhé světové války sloužil u Královského dělostřelectva, kde získal hodnost podplukovníka.

Ačkoli tvrdil, že nikdy nikoho nezabil, byl účastníkem vylodění v Normandii v 1944 a napsal o rozsáhlých škodách, které jeho dělostřelecká baterie způsobila německým okupačním silám.

V září 1945 také velel popravčí četě, která popravila polského vojáka, odsouzeného za znásilnění a vraždu.

23. dubna 1992 obdržel Podvazkový řád, byl povýšen do rytířského stavu a stal se z něj Sir Edward Heath.

Lara Deauville

We were lied to! Secret document FCO 30/1048 kept truth about EU from British for 30 years vyšel 24. listopadu 2017 na express.co.uk. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2017/11/7438-tricet-let-britsky-tajny-dokument-zamlcoval-pravdu-o-eu.htm
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



JEŠTĚ JEDEN DOPIS ZE (STÁLE MÉNĚ A MÉNĚ) SLADKÉ FRANCIE   
Pridal tk Úterý 28 listopad 2017 - 06:27:15 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Září a říjen jsem strávil zase ve Francii. Je to země, ve které jsem prožil největší část své existence, počínaje rokem 1965.

Nyní se mi tam narodila zase jedna vnučka, slavili jsme narozeniny jedné mé dcery a jednoho vnuka a účastnil jsem se obhajoby téze jednoho mého syna, jeho skládání Hippokratovy přísahy a promoce na doktora medicíny. Nakonec jsme slavili i moje, nyní 75. narozeniny, které prožívám v ještě dobrém zdraví. Tedy samé radostné zprávy. Skutečně musím být vděčen svému Stvořiteli za jeho opravdu otcovskou péči o mě a moji rodinu.

Ale život má svůj řád, ve kterém vedle světel jsou i stíny. Já jsem kdysi opustil rodnou zemi, protože jsem nechtěl snášet totalitární komunistický režim. Mé děti se narodily ve svobodném světě.

Jak dlouho ale ještě bude svobodný? Ve Francii je tato otázka zjevně daleko aktuálnější, než v České republice. U nás v Čechách můžeme mít stále pocit, že žijeme v naší zemi, mezi našimi krajany. Francouzi už takový pocit mít nemohou. Stávají se postupně menšinou ve své vlastní zemi. Paříž, kdysi kulturní metropole Evropy, je stále více městem africkým a arabským.

Tento proces ospravedlňují ti, kteří mají na něm zájem, řečmi o bratrství mezi národy, antirasismu a multikulturalismu. Ať už vědomě, nebo nevědomě, tak připravují nadvládu islamistů. A ti představují totalitarismus ještě horší, nežli ten marxistický, nebo ten nacistický.

Nesmíme nikdy zapomenout, že islám určuje všem svým věřícím povinnost vézt džihád, svatou válku, až všichni obyvatelé zeměkoule se buď stanou muslimy, nebo se podřídí jejich nadvládě. Islám není především náboženstvím, ve smyslu vztahu k první příčině našeho bytí. Je především úsilím o světovládu!

Víme, že evropské národy nejsou schopny nahrazovat odcházející generace, zatímco muslimské národy prožívají obrovskou demografickou explozi. Snaží se tedy dostat do Evropy a postupně jí ovládnout.

Před pětadvaceti lety jsem pobýval v Libanonu. Už tenkrát jsem si kladl otázku, za jak dlouho bude Paříž prožívat osud Bejrútu. Libanon byl kdysi zemí s křesťanskou většinou. Postupně se ale proporce mezi křesťany a muslimy měnila. A jakmile tento proces dosáhl určitého bodu, v zemi vypukla občanská válka.

Tím nechci říci, že Paříž stihne nutně stejný osud. Je tady ještě další možná perspektiva: zbabělá kapitulace a podřízení se muslimským pánům.

Podle informací, které se mi dostaly, prý ale islamisté předvídají tuto perspektivu zatím jenom ve Švédsku. To se prý stane jejich základnou, ze které budou moci sevřít Evropu do kleští, ze severu i z jihu. Francii a Anglii prý budou muset dobývat.

Samozřejmě by to bylo pro Francii důstojnější. Ale kdo ví, co nás čeká v budoucnosti. V každém případě, ti, kteří už dnes připravují budoucí nadvládu islámu ve Francii, jsou velmi početní a vlivní. A nemůže nás překvapovat, že se rekrutují především na levici politického spektra.

Vnuk Maurice Thoreze, prvního tajemníka Komunistické strany Francie za války a po válce, se nyní jmenuje Abdelrahman Thorez. Připomeňme si též jméno Roger Garaudy. Tento francouzský intelektuál se narodil v r. 1913. Ve dvaceti letech vstoupil do francouzské komunistické strany. V r. 1945 se stal členem Ústředního výboru a poslancem Národního shromáždění. V r. 1982 konvertoval na islám. Uveřejnil pak knihu, ve které píše, že žádných šest miliónů Židů za války usmrceno nebylo. To všechno si jenom vymysleli sionisté, aby ospravedlnili své uchvácení Palestiny. Připomeňme, že v padesátých letech Garaudy podobně popíral existenci koncentračních táborů v SSSR.

Garaudyho kniha vzbudila značnou pozornost. Garaudy byl pohnán před soud. Na jeho stranu šel svědčit i někdo, kdo byl dlouho pokládán za nejoblíbenějšího muže Francie: abbé Pierre (1912-2007, vlastním jménem Henri Grouès). Tento katolický řeholní kněz se za války zúčastnil odboje a pak se hodně vynasnažil, aby chudí lidé nebyli vystaveni nepohodě, obzvlášť v zimě. V prvních poválečných letech byl poslancem za křesťansko-demokratickou stranu MRP- a tehdy se seznámil se svým komunistickým kolegou Garaudym. Se svojí stranou se ale rozešel. Nebyla pro něj dost pokroková.

Při svém procesu v r. 1996 byl Garaudyho advokátem Jacques Vergès. Jeho otec byl zakládajícím členem komunistické strany francouzského ostrova Réunion. On sám pobýval v padesátých letech v Praze, kde pracoval jako tajemník Mezinárodního svazu studentů. Spřátelil se tam tehdy s budoucím šéfem KGB Alexandrem Šelepinem. Účastnil se procesu s Rudolfem Slánským. Komunistická strana Francie tehdy oslavovala odsouzení Slánského a jeho druhů k smrti. Později byl Vergès údajně poradcem čínského komunistického diktátora Mao-Tsé – Tunga. V šedesátých letech obhajoval alžírskou teroristku, Džamilu Buhiredovou, kterou si později vzal za manželku a při té příležitosti konvertoval na islám. Byl pak též obhájcem bývalého předsedy vlády Rudých Khmerů Khieu Samphana. V r. 1987 obhajoval v Lyonu Klause Barbieho, za války šéfa tamního gestapa, který byl konečně vydán Francii z jižní Ameriky.

V r. 1998 byl Garaudy znovu souzen u odvolacího soudu, u kterého se odvolal. Tentokráte jeho obhájcem byla paní Isabelle Coutant-Peyre, která se proslavila především tím, že se vdala za ve Francii uvězněného venezuelského teroristu Iliche Ramíreze Sáncheze, zvaného Carlos – rovněž komunistu, který se obrátil na islám.

Je třeba si položit otázku, co je příčinou těchto úspěchů islámu u západních intelektuálů. Francouzský sociolog Pierre-André Taguieff píše: „Je možné formovat hypotézu, že liberální demokracie je neschopná odpovědět na určitá zásadní očekávání lidí. Neuspokojuje potřeby duše. To je jedna z příčin, proč sekulární náboženství (socialismus, komunismus, nacionalismus, fašismus) doprovázela zřízení demokratických režimů v 19. a 20. století. Ale tato sekulární náboženství rychle ztratila svou symbolickou sílu, svou přitažlivost. Zůstává liberální individualismus, který člověku nenabízí žádnou psychickou potravu. Neusnadňuje vznik občanského náboženství, které by lidem umožňovalo uniknout smutnému údělu osamocených jednotlivců, potenciálně konkurujících všem ostatním.“ (P.-A. Taguieff, Court traité de complotologie, Librairie Arthème Fayard, 2013. str. 192)

K tomu bych chtěl říci, že i ti, kteří nesdílejí křesťanskou víru by měli vzít na vědomí roli, kterou křesťanství sehrálo při formaci naší evropské kultury. A položit si otázku, kdo nadále bude schopen udržet základy této kultury pevnými.

Nyní jsem četl, že v Bělorusku, v osmdesátých letech dvacátého století, dvě třetiny dotazovaných občanů se označilo jako ateisté. Dnes je to prý jenom jedna třetina. Běloruský prezident Lukašenko prý řekl: „Pravoslavné náboženství je jedinou bariérou, která nás chrání před pádem do propasti.“

Kdo bude schopen zachránit západoevropské a středoevropské národy před pádem do propasti?

V Paříži jsem nyní pozoroval velký plakát s fotografií dvou mladých mužů, na film s titulem: „Ožeň se se mnou, kamaráde!“ Je homosexuální lobby samo dosti silné a bohaté, aby produkovalo takové filmy? Nedostává peníze od těch, kteří mají zájem, aby Evropané vymírali, aby u nich zanikaly tradiční hodnoty - rodina, vlast, víra?

Jak si máme vysvětlit naprosto katastrofální nezájem odpovědných osob za budoucnost a bezpečí vlastního národa? Navštívil jsem nyní též Marseille. Vystoupil jsem na nádraží Saint-Charles, kde 1. října 2017 muslimský terorista zabil dvě mladé Francouzsky. Terorista pobýval ve Francii ilegálně. Byl zadržen, ale nebyl ani vypovězen ze země, ani umístěn v tzv. Centre de détention administrative (středisko administrativní vazby). Ta jsou všechna přeplněná. Ve všech těchto střediscích prý mají místo pro 1800 osob. Při tom prý každoročně zatýkají asi 90 000 osob, pobývajících ve Francii bez povolení.

15. října 2017 Avigdor Lieberman, izraelský ministr obrany, komentoval postoj evropských vlád k Íránu slovy: „Evropané strkají hlavu pod písek, tak jako před druhou světovou válkou.“

Ve Francii v létě 1939 levicoví pacifisté psali: „Máme umírat kvůli Gdaňsku?“ V září 1938 nechtěli umírat kvůli Sudetům. V březnu 1939 nechtěli umírat kvůli Praze, v srpnu 1939 kvůli Polsku a v červnu 1940 už Němci pochodovali Paříží! Jenom ten, kdo je odhodlán se bránit a včas pomoci svým spojencům může zůstat svobodným. Zbabělce a kapitulanty nečeká nic jiného nežli otroctví!

Je třeba připomínat jejich povinnosti především všem těm, kteří více než řadoví občané, formují smýšlení většiny. Tedy politikům, pracovníkům sdělovacích prostředků, vyučujícím, umělcům, spisovatelům, pracovníkům justice, duchovním. Všem, kteří hrají zásadní roli v tom, že se u většiny vytváří představa o tom, co je správné a co je nesprávné, pocit zodpovědnosti a sounáležitosti.

Je třeba se zásadně stavět proti ideologii politické korektnosti, která k nám nyní proudí ze Západu. Ideologii, podle které nejhoršími zločiny jsou vlastenectví (nazývané rasismus), islamofobie a homofobie. Ideologie, podle které řádný otec rodiny není o nic lepší, nežli pohlavně úchylný jedinec, šířící aids. Podle které ilegální přistěhovalci mají právo se usazovat v Evropě, poté co tolik milionů Evropanů muselo uprchnout ze zemí, ze kterých tito přistěhovalci přicházejí. Prostě ideologie, podle které my musíme vychcípat, aby jiní mohli zdědit všechno to, co naši předkové vytvořili.

Tuto ideologii máme nejen právo, ale i povinnost zásadně odmítat.

Autor: Martin Janeček





Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Václav Havel byl jedním z nejproradnějších lidí, kteří se nám všem připletli do života   
Pridal tk Úterý 28 listopad 2017 - 06:11:33 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Václav Havel byl jedním z nejproradnějších lidí, kteří se nám všem připletli do života, jenž zradil všechno kolem sebe a zprofanoval i pravdu a lásku.

Jak se stát čtyřnásobným prezidentem

Pamatuji dobře na tu dobu v prosinci 1989. Havel opakovaně prohlašoval, že je ochoten kandidovat na prezidenta pouze pod podmínkou, že se bude jednat jen o dočasný „revoluční“ mandát k převedení země na cestu demokratických změn. Zároveň však jeho klaka už měla připraveny Havlovy barevné fotografie, kterými masově oblepovala republiku. Jeho popularita se totiž v té době vůbec nemohla srovnávat s popularitou Dubčeka, a dokonce i Adamec pro něj představoval soupeře, jemuž by mnoho občanů tehdy dalo přednost. Demokratické přímé volby proto pro něj vůbec nepřicházely v úvahu, podle tehdejších průzkumů by Havel dostal tak 1 % hlasů.

Havel poprvé podvedl svého spojence zradou Dubčeka což vedlo k rozpadu republiky

Pod záminkou dočasného mandátu a příslibu podpory Dubčeka v příštích svobodných volbách se spojil s předlistopadovým komunistickým kádrem Čalfou a dílem sliby, jež později porušil, a dílem nátlakem na stávající poslance revolučními prostředky – prostřednictvím studentů a skupiny kolem Kocába – se nechal zvolit komunistickým Federálním shromážděním. Daleko tento postup neměl k vydírání. Dubček se za ústupek stal předsedou Federálního shromáždění.

Když o půl roku později měl Havel svůj slib splnit, tak už mu natolik zachutnala moc, čehož se předvídavě obávala jeho první žena Olga, že se nechal zvolit podruhé. Byl to podraz na Dubčeka. A tady se vlastně datuje počátek rozpadu Československa. Často se to přičítá neprávem Klausovi a Mečiarovi, ale oni jen už řešili důsledky. Nehledě na to, že kdyby se byl býval stal Dubček prezidentem – byť jen přechodným -, nikdy by politici typu Mečiara a třeba Sloty nezískali takový vliv, jenž vedl k separatistickým náladám Slováků. Dubček se s touto zradou nikdy nevyrovnal.

Zdiskreditoval před volbami nedoloženou pomluvou Bartončíka Stranu lidovou

Nesmíme zapomenout ani na to, jak těsně před prvními svobodnými volbami se Havel podílel na diskreditaci strany KDU, když Ruml obvinil jejího předsedu Bartončíka, že byl agentem StB, což se nikdy nepodařilo doložit. To neznamená ani kladné, ani záporné hodnocení; ovšem to zákeřné použití presumpce viny před volbami bylo nechutné. Po volbách byla rovněž pod taktovkou Havla diskreditována Československá strana socialistická tzv. akcí Melantrich. Vyvolal to Havlův dopis o svobodě slova. Paradoxně právě z balkónu Melantrichu mohl Havel poprvé masově oslovit veřejnost. Tento „vděk“ byl pro Havla příznačný. To konstatuji, ačkoliv vliv zmíněných stran a jejich tehdejších politiků vůbec nepostrádám.

Třetí Havlova volba v roce 1993 se mohla konat jen proto, že předtím byla rozbita republika.

Nejvíce tedy na rozpadu republiky vydělal on sám. Kontinuita práva bývalé federace byla zachována s jedinou účelovou výjimkou, která Havlovi přinesla třetí mandát, jenž byl v rozporu s federální ústavou.

Čtvrtá volba proběhla díky účelovému zatčení Miroslava Sládka

Havel úplně zapomněl na slibovanou úlohu „revolučního“ prezidenta a přes vážné zdravotní potíže se nechal zvolit v roce 1998 i po čtvrté. Byl zvolen až na druhý pokus nejtěsnější většinou, kterou získal jen proto, že byl předtím účelově zatčen poslanec Sládek. Tolik kritizovaná volba Klause, byla v porovnání s demokratičností voleb, po kterých se stal Havel prezidentem, jen slabým odvarem.

Naštěstí se z Občanského fóra v roce 1991 odštěpila Občanská demokratická strana

Díky tomu, že se předtím stal Václav Klaus předsedou OF. To nás zachránilo před totálním vlivem diletantů a salónních moralistů, kteří chtěli mluvit do všeho, stále využívat „revolučních“ nástrojů pro svůj mocenský vliv. Ta hradní klika hochů, se kterými Havel „mluví“, vznikla i tak, ale nepodařilo se jí díky vlivu ODS vytvořit jakousi permanentní „revoluční“ národní frontu, zastřešenou údajným Havlovým kreditem a podepřenou zájmy různých samozvaných intelektuálů a zahraničních skupin (šlechty, restituentů apod.). Jak ukázal případ Čalfy i Tošovského, pragmaticky se byli schopni zaprodat i s exponenty bývalého režimu. Ještě mnohokrát později tato skupina ukázala, jak mohla být nebezpečná pro demokratický vývoj.

Na štíru s pravdou vůči Německu

Nelze než začít neuralgickým bodem české historie, a to je vztah k Německu. V září 1990 náš stát, na rozdíl od Polska, nevyužil garanci hranic s novým německým státem při sjednocování Německa. Polsko ji získalo pod garancí Spojených států, Sovětského svazu, Velké Británie, Francie a obou Německých států. Bylo by to možno považovat za jistý naivismus až diletantství. Že jde o něco horšího, Havel prokázal svou omluvou sudetským Němcům. Samozřejmě, že nelze popřít excesy. Ale omlouvat se za důsledky nositelům jedné z příčin největší světové tragédie, to už opravdu bylo nejen netaktické, ale i zrádné z hlediska českých zájmů. O válečných reparacích ani slova. Zato se vynořily neutuchající majetkové požadavky, zpochybňující i Benešovy dekrety.

Sedm roků pak trvalo, než se podepsala Česko-německá deklarace, kde ve třetím oddíle už Česko lituje vysídlení sudetských Němců a ve čtvrtém oddílu obě strany přiznávají druhé straně odlišný právní názor na historii. V šestém oddílu si obě strany slibují, že členství Česka v EU povede ke sblížení, a zavazují se, že při posuzování žádostí o pobyt a pracovních povolení budou brát na zřetel humanitární důvody, což je otevření vrátek pro návrat sudetských Němců i s jejich majetkovými nároky prostřednictvím práva EU. Celá tato nanejvýš nebezpečná situace byla navozena dřívějšími Havlovými kroky. Za zmínku stojí, že v Německé verzi je vysídlení nazýváno vyhnáním a státní hranice je německy pojmenována stávající hranicí. Je třeba další komentář?

Soudruh Havel a soudruh Čalfa

Vzpomínám si také, jak v počátcích své rostoucí popularity Havel zaujímal rezervovaný postoj ke svým majetkovým nárokům. Snad si dobře pamatuji jeho prohlášení, že on sám nic nepožaduje (nepotřebuje?). Vzhledem k hrozbě nároků sudetských Němců se parlament rozhodl navracet majetky zabavené až po 25.2. 1948. Přesto, že jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen jako kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů, Havel, pokud se nemýlím, už v roce 1991 požádal o navrácení majetku, který také v roce 1992 získal vč. Lucerny. Poprvé tak byla prolomena restituční hranice a zvráceny ve vší tichosti Benešovy dekrety.

V době, kdy Havel vypráví o temných nitkách a mafiánském kapitalismu, čímž vyslovil ortel například nad úspěšným JZD Slušovice, sám se neštítil navázat obchodní kontakt s údajným spolupracovníkem StB Junkem, šéfem nechvalně známého Chemapolu. Porušil předkupní právo svého bratra (švagrové) a prodal Chemapolu polovinu Lucerny za 200 mil. Kč, což přispělo při jeho krachu k prohloubení nekrytých závazků. Z konkursní podstaty se pak tato část Lucerny prodala se ztrátou někde kolem 55mil. Kč. Kolem této transakce se motali kromě Junka i Čalfa, v té době Junkův právní poradce, Tošovský (Havlem jmenovaný guvernér ČNB a předseda půlroční „hradní“ vlády), dokonce se v dobovém tisku spekulovalo i o Miloši Červenkovi, údajném absolventovi Akademie KGB.

Tošovský je vůbec zvláštní případ.

Pochybná nomenklaturní minulost, šedá eminence napříč režimy. Po Sarajevském atentátu byl ochoten si z vedení ČNB odskočit na půl roku dělat premiéra vlády, osvíceně vybrané Havlem v rámci účtování s Klausem v roce 1997. Tento servilní prospěchář nejenže předtím zdevastoval bankovní trh nefunkčním bankovním dohledem, kdy vlastně zkrachovaly téměř všechny banky se škodou přesahující 200 miliard Kč, ale dusil českou ekonomiku šílenými úroky. Při podhodnocené koruně to byla pozvánka pro zahraniční spekulanty, aby si do Česka chodili vybírat zisky. To všechno v rámci hradního boje proti Klausovi.

Největší škody však Havel udělal svým servilním postojem k nadnárodním elitám

K USA, Německu, Izraeli, Vatikánu (v tomto pořadí) a nadnárodně organizovaným elitám, ať už rodovým nebo ekonomickým. To vše šlo pod záminkou světoobčanství (a když se to hodilo euroobčanství) na úkor zájmů vlastní země, a vůbec vlasteneckého cítění. Zatajoval, že ty silné země na své národní zájmy nedají dopustit, naši národní identifikaci neustále bagatelizoval jako „čecháčkovství“ a zaprděný provincionalismus.

Pořád Čechům vtloukal do hlavy, že té západní etice se musíme teprve naučit, a to vše v době, kdy si zahraniční podvodníci u nás podávali kliku. Lidem byla sugerována představa jakési finanční a odborné pomoci ze Západu, přitom šlo pouze o fondy na to, aby mohli být zaplaceni ekonomičtí sběrači informací, co se vyplatí v Česku privatizovat, na koho se obrátit a jaké metody použít. Stali jsme se jakýmsi Eldorádem Východu pro ty, kteří chtěli získat styky na nejvyšších místech, státní dotace k tomu, pak diktovat podmínky v obchodních vztazích, vykořisťovat zaměstnance u nich doma nepředstavitelným způsobem, zpožďovat platby nebo nezaplatit vůbec, nakonec i s penězi zmizet na Západě. Nelze to vše přičítat Havlovi, ale byl to on, kdo k tomu svou rétorikou otevřel politické klima.

Obhajoba humanitárních válek i přes salonní pacifismus

Kapitolou samou pro sebe je na jedné straně salónní pacifismus, na druhé straně obhajoba tzv. humanitárních válek. Pokud se týče první pózy, přišla nás velice draho opuštěním historické zbrojní výroby. Hlavně na Slovensku to vedlo k velké nezaměstnanosti, což byl další kamínek do mozaiky separatistických nálad a slovenského nacionalismu. Samozřejmě, že uvolněné trhy byly okamžitě zaplněny západními zbrojařskými koncerny, které asi v jeho očích dodávaly zbraně pro humanitárnější zabíjení. Tyto firmy mu nikdy nebudou moci být dost vděčné. Byla to naivita, nebo záměr? Nevím, co je horší.

Vrcholem jeho politické blamáže byly pseudointelektuální výrony o humanitárních válkách a humanitárním bombardování, dokonce byl aktivní prostřednictvím výzev, které podepsal bez ohledu na umírněnější postoj české vlády. V době, kdy na spřízněnou Jugoslávii dopadaly tříštivé kazetové bomby a uranové střely, bylo to zvlášť cynické. Zde musím odkázat na zcela rozdílné hodnocení Klause, který si zachoval zdravý rozum. Havel místo toho se stal pátou kolonou revanšistické politiky, kterou uplatňovaly státy Osy proti Jugoslávii a zejména slovanským Srbům. Mocnému Německu vyhovuje, aby do EU vstoupily státy co nejmenší podle hesla „rozděl a panuj“. Obdobné válečnické „zanícení“ prezentoval před útokem na Afganistán a na Irák. Nikdy se neomluvil za všechny lži, které zejména před iráckou agresí padly. Opravdu humanista „na baterky“.

Havlova politika tady navodila i nostalgii po Rakousko-Uhersku, což považuji za podrývání samotných základů našeho státu. Z českých hrdinů, jako je Žižka nebo Borovský, se stávají lapkové a buřiči. Národně osvobozenecký boj se vykládá div ne jako zpátečnictví proti internacionalismu (rozuměj germanizaci). Tyto reminiscence na feudalismus a jemu podřízenou Evropu ještě posílil instalací Schwarzenberga do funkce „kancléře“ (ačkoliv to byl pouhý vedoucí kanceláře).

Havla osobně neznám. Přesto si myslím, že mám nárok si utvořit osobní názor, se kterým chci čtenáře seznámit. Poctivě jsem sledoval Havlovy projevy i činy. Nebyl jsem u ničeho, o čem budu psát. Přesto se budu snažit, aby to nevyznělo bulvárně. Myslím si, že za téměř dvacet let se dají vyhodnotit i informace z veřejných zdrojů.

Charakter Václava Havla - na štíru s láskou a vděčností

Dospěl jsem k názoru, že Havel je jedním z nejproradnějších lidí, kteří se mi a nám všem prostřednictvím politiky a veřejného prostoru připletli do života. Těžko se srovnává, ale u něj je to o to závažnější, že je mnohými považován za morální autoritu. Chtěl jsem napsat, že je moralista, ale překlep – anebo snad prozřetelnost – způsobil, že z toho vyšel mnohem příznačnější.

Znovu opakuji, že své hodnocení nemohu stavět na osobní zkušenosti. Přesto, když položíme vedle sebe informace z otevřených zdrojů, tak nemusí sice být všechny objektivní, ale z hlediska věcného opodstatnění by to musela být neuvěřitelná náhoda, aby se tak často shodovaly v jedné věci, totiž že Havlovi se nedá věřit. A to ani v případě, pokud se považujete za jeho blízkého přítele nebo spolupracovníka.

O nedodržených slibech Dubčekovi jsem už psal. Psal jsem také o restituci Lucerny, kterou získal spolu se svým bratrem. Neznám samozřejmě rodinné poměry, ale tyto rodinné majetkové záležitosti se neřešily dohodou nebo předkupním právem, ale individuálním prodejem pochybné krachující firmě. Nevím, co si myslí jeho bratr Ivan Havel, ale dá se usuzovat z toho, že svůj podíl raději převedl na manželku, asi to nebylo pro jeho žaludek. A jeden ze čtenářů předchozích částí tohoto tématu se v diskusi dušuje, že viděl Havla v televizi nechutně nadávat na své příbuzné. Věřím mu.

Zůstanu ještě v rodině. Na rozdíl od Havla jsem nikdy nečetl ani neslyšel nic zlého o jeho první ženě Olze. Přesto ani ne rok po její smrti se Havel podruhé oženil s mnohem mladší herečkou, čímž s největší pravděpodobností završil mnohem delší vztah, zasahující tak do období manželství se smrtelně nemocnou Olgou. Chtělo by se říci, že zradil každého – i ty, co ho měli rádi.

A bude ten výčet ještě pokračovat. Nemohu za to, ale opět mi bylo v dobovém tisku dáno číst výpověď ředitele hradní policie Maněny. Pokud si vzpomínám, považoval se za Havlova přítele a zdálo se, že by za něj cedil krev. Přesto musel po příchodu nové hradní paní opustit své místo. Šlo prý o nějaké peníze, které mu měl údajně Havel nechat posílat na jeho účet, aby je jako malý kluk – a ne multimilionář – utajil před novou manželkou. Když se to provalilo, měl být přítel Havla Maněna obviňován ze zpronevěry, aniž se ho jeho chlebodárce zastal (asi se ani nepřiznal).

Je také všeobecně známo, jak dopadl jeho osobní lékař Šerf. Byl vyhozen na telefon, údajně s ním Havel nechtěl ani mluvit. Obdobně měla dopadnout i doktorka Lipárová, která organizovala zdravotní péči před Havlovou operací plic i při hospitalizaci. Máme-li věřit dobovým informacím, byla odkopnuta bez poděkování, ačkoliv byla i jakousi důvěrnicí a angažovala se i emočně. Je-li pravda aspoň část toho, co se psalo, tak bych se nebál použít slova o sprostém nevděku.

Ostatně něco podobného si musel prožít i profesor Pafko, který zachránil Havlovi úspěšnou operací život. Za Havla Pafkovi poděkovalza péči jen ministr Stráský, zatímco druhá Havlova žena uznání neměla, naopak. Sotva utekl Havel hrobníkovi z lopaty, sám k tomu jen mlžil, když hovořil směrem k lékařům i o zpytování svědomí. To jsou ty jeho známé uštěpačné štípance ze zálohy. Nakonec musela Pafka „rehabilitovat“ jakási komise. V tomto směru je však Havel nerehabilitovatelný. Personálu nemocnice v Londýnské ulici prý nejenže nepoděkoval za nadstandardní obětavou péči, ale ani se prý nerozloučil.

Všichni, kdož ty doby pamatujeme, jistě si vzpomínáme na Ivana Medka, komentátora Hlasu Ameriky i Svobodné Evropy. Později dělal u Havla ředitele prezidentské kanceláře (všimněte si, že s absencí rodového titulu nebyl „kancléřem“). Tento loajální distingovaný pán nakonec odešel bez fanfár po nástupu druhé Havlovy manželky a vrabci si štěbetali na střeše, že kvůli tomu, že nechtěl porušit protokol a připustit Dagmar Havlovou k politickým jednáním. Další pravděpodobně zhrzený Havlův přítel.

Havel má štěstí na přátele, že ani po nevděku mu neoplácejí stejnou mincí, ale s tímto traumatem se vyrovnávají ve vší tichosti a důstojnosti. Jedna důvěryhodná dáma se částečně svěřila v předchozí diskusi k tématu o své vlastní zkušenosti (znala Havla i Olgu). Nemám její svolení, víc k tomu neřeknu. Jen tu bolest jsem cítil i přes internet. Po tom všem, co jsem z veřejných zdrojů vyčetl – a s Vámi se o to výše podělil -, nemám žádný důvod pochybovat o tom, že takové případy nejsou výjimkou, ale pravidlem.

Ostatně, co chcete po člověku, který po smrti své první manželky dovolil, aby jejich psa nahradily boxerky nové ženy. Stačí dát do vyhledavače jméno Ďula…

Od některých Havlových obdivovatelů jsem po napsání minulých částí dostal vynadáno, že by stačilo napsat, že nemám Havla rád, že škoda tolika slov. Ale já chci právě dokázat, že naopak to havlofilství je založeno toliko na iracionálních sympatiích, jak většina populace dokáže glorifikovat celebritu, někdy až fanaticky. Dnes a denně vidíme, jak se takový idol dá vyrobit i mediálně, od Britney Spears až třeba po Švejnara. A rád se přiznávám, že nemám Havla rád na základě racionálních argumentů, se kterými se chci podělit, a proto budu pokračovat.

Havel pseudointelektuálem amatérem

Je to už skoro dvacet let, co mám v dnešním informačním světě možnost sledovat jeho názory i činy. Nikdy v minulosti žádný historik tolik podkladů mít nemohl, jako když dnes máme tyto veřejné osoby jaksi on-line. Za celou tu dobu jsem nepochopil, čemu vlastně Havel rozumí. A ono to vlastně u jeho fanklubu nehraje žádnou roli, stejně jako třeba u Paris Hilton. Dá se říci, že Havel byl prvním Vyvoleným v České republice. Byl na obrazovce a v novinách tak masivně, a nepochybně si to užíval, že by to zpopularizovalo i cvičenou opičku. S takovými celebritami se dělají kýčovité a rádoby obsažné exkluzivní rozhovory, nejlépe na téma, jak je to možné, že jste tak skvělý (maně vzpomínám na Přidala nebo Ebena).

Havel přitom rád zaujímal pózu intelektuála a vedl salónní řeči a tlachal a tlachal. Pokud ještě postmodernisticky mudroval o transcendentnu, nadsmyslném jsoucnu a o něčem mezi nebem a zemí, vypadalo to pro někoho zajímavě a relativně neškodně. I když hned za ním se tou škvírkou protáhli astrologové, numerologové, léčitelé, okultisté, spiritisté, mystici a věrozvěstové všeho druhu. Dám pár případů, kdy v tom měl Havel osobní účast. Horší však bylo, když nás z výšin své popularity poučoval o věcech, o nichž sám neměl ani páru a v nichž se vždy buď mýlil, anebo jen jel na nějaké konjunkturální vlně. Nechci jej podezřívat, že škodil na objednávku.

Pokud se týká těch metafyzických bludů, tak dám letmo jen dva příklady, i když by se jich jistě našlo mnohem více. Dle rozhovoru s Kocábem, který pro Lidové noviny vedl publicista Horák, pověřil na začátku své kariéry Havel Kocába, aby prověřil informaci, že nějaká nezletilá věštkyně se dokáže „propojovat“ s Bohem. V době, kdy se nám zdálo, jak jsou všichni ti tvůrci revoluce vytížení, měli čas na takové nesmysly. A podle rozhovoru s Kocábem on sám to za úplný nesmysl nepovažoval, naopak. Takže jde i o to, jakými lidmi se Havel obklopoval; byli to z velké části umělci, ať už skuteční nebo domnělí, kteří přece jen více než hlavou uvažovali emotivně a většinou podle svého guru věřili, když už ne přímo na Boha, tak na nějaké transcendentno. K vrcholu to přivedla jeho budoucí manželka Veškrnová – a to je onen druhý případ -, která mu po operaci plic přímo v nemocnici ke zděšení personálu zajišťovala nějaké alternativní šamanské léčení.

Tyto příklady hlavy státu využily různá obskurní individua a spolky, otevřel se jim prostor i ke komerčnímu ohlupování lidí. Jen tak se mohlo stát, že jsme měli kromě kováře ministrem i astrologa, který střílel v letícím letadle. (pozn. redakce: V letadle ministra Baudyše střelil omylem příslušník jeho ochranky spadající pod vnitro a pan ministr nechtěl věc vzhledem k tomu rozmazávat. Byl to člověk laskavý, který uměl jako křesťan odpouštět a nevyhledával konflikty. Znám tuto story přímo z jeho úst, protože byl za svého života členem našáí redakční rady. Bohužel na svou důvěru k bližním velice doplatil, ale to je na jinou diskusi.)

Ještě horší podle mě bylo, že po svém zvolení v roce 1993 Havel zavedl v rámci své inaugurace církevní obřad Te Deum, který neměl ani za Masaryka ani za Beneše žádnou tradici. Toho zase zneužila církev, která se od té doby snaží získat vliv, jenž jí v ateistickém Česku nepřísluší, a to především ze zištných pohnutek. Do této režie zapadá i pozvání papeže do ČR. A dnes aby člověk i v přírodních vědách měl pomalu štěstí, že narazí na vědce, který neblábolí něco o vyšší moci nebo přímo o Bohu. Nikdy pak nechápu, proč se takoví nedali na teologii, když zkoumat přírodní zákony vlastně znamená testovat a pokoušet Boží vůli. (pozn. redakce: O Bohu se neblábolí, v něj se věří nebo ne. Jsem absolventem Matemnaticko fyzikální fakulty University Karlovy a čtvrt století jsem pravcovala jako fyzik tamtéž a v Akademii věd a mohu potvrdit, že jsem se vesměs setkala s lidmi, kteří si byli vědomi, že všechny objevy lidstva i jejich vlastní jsou jen střípky v porovnání s nekonečnou inteligencí, která vše na zemi i ve vesmíru stvořila. Ostatně guru fyziků Einstein byl hluboce věřící člověk. Jiná věc ovšem je, když si smrtelník hraje na Boha a myslí si, že má jeho velikost. Ale to je na jiný článek.)

Na Boha nebo aspoň blahosklonného panovníka si Havel rád hrál po celou dobu své funkce. V průběhu svých funkčních období udržoval stínové redundantní hradní struktury, které se pletly do řemesla nejen Klausovým vládám, ale i samotným stranám. Někdy to mělo podobu házení klacků pod nohy. O Hradu jako politickém činiteli se hovořilo zcela běžně. Havel rád navozoval situace, kdy mohl politikařit, třeba v průběhu sestavování vlád. Dobu po „sarajevském atentátu“ si přímo užíval.

Rád vetoval zákony a dával milosti, funkci „kancléře“ uděloval, jako monarcha pasuje rytíře. Převlékal hradní stráž, pletl se do podoby historických interiérů. Zde se dostáváme k jeho amatérismu hračičky, pletoucího se do věcí, kterým vůbec nerozuměl. Jednou z největších chyb, jež z neprofesionality těchto monarchistických hrátek vyplynula, byla rozsáhlá amnestie v roce 1990, kdy na oslavu své funkce prezidenta omilostnil desetitisíce kriminálníků, kteří potom spáchali 9 % z celkového počtu trestných činů hned v tomto roce. Havel si nenechal ujít – v duchu monarchistických tradic – ani amnestie v letech 1993 i 1998, kdy byl znovu zvolen, i když v menším rozsahu.

Jeho amatérismus se projevoval i verbálně, kdy hovořil o věcech, jimž vůbec nerozuměl.

Pamatuji si na dobu, kdy hřímal lidem o tom, jak se zbavíme těch nevzhledných králíkáren k bydlení. Nebýt těch králíkáren, tak by se dnes ta méně solventní většina lidí asi stala bezdomovci. Nikdy nevysvětlil, při jeho okázalé verbální podpoře životnímu prostředí, jak by ty miliardy lidí na Zemi mohly mít každý svůj domeček s úhlednou zahrádkou. Takže paneláky se vesele opravují, byty naopak zdražují, a navíc vyrůstají nevzhledné krabice nejen hypermarketů, které si Havel občas vezme farizejsky na mušku, ale i skladů a montoven. Už ze stavební technologie, která někdy nepřežije ani jednu zimu s větší sněhovou nadílkou, je vidět, jak vážně to myslí ti zahraniční investoři s avízovanou dlouhodobou snahou nám „pomáhat“ na cestě k prosperitě a podnikatelské etice. Pokladní v hypermarketech by nám o tom mohly vyprávět lépe než tlučhuba Havel.

Abych řekl pravdu, mám vždy z těch jeho planých proklamací blbou náladu. Naposled tomu tak bylo, když jsem ho viděl v televizi v Otázkách Václava Moravce. Tehdy mimo jiné posílal éterem Američanům zvací dopis, přičemž podobnost s Vasilem Biľakem je sice volná, ale nikoliv náhodná. Každý sice na jiné straně spektra, ale oba se stejnou kvalifikací pro výkon funkce státníka. U Biľaka, prý vyučeného krejčího, se žertovalo, že na saka se nesmí pouštět, Havel zase, dokud se o sebe staral ještě sám, nás reprezentoval v kalhotách – vodoměrkách, které by ani Biľak hůře neušil. Tehdy ještě Havel chodil ve vytahaných svetrech a snažil se vypadat i ve funkci prezidenta lidově. Dnes, když už prezidentem není, snaží se i oblečením vyjadřovat svou příslušnost k elitě, ke které se tak rád řadí.

Celebritou a snobem

Havel často kázal vodu a pil víno. Plná ústa morálky, jak máme dodržovat pravidla, a sám se potom jak malý kluk holedbal, kolik si to fičel rychlým autem, když ho nechali řídit. Na nějaké předpisy si on, vyvolený elitář, ani nevzpomněl, stejně jako neuvažoval o nějaké úsporné a šetrné jízdě. Měl plnou pusu ekologie, ale vždy se proháněl silným, později i terénním mercedesem.

Z obdobného soudku populistických žvástů byla také jeho kritika „majáčků“, se kterými na náměstích sbíral body. Ovšem, jak se později ukázalo, nový režim včetně Havla si je přisvojil v rozsahu, za komunistů nebývalém. Pamatuji si také, jak mu ležel na srdci SANOPS, který protekčně léčil nejen komunistické pohlaváry, ale i tehdejší významné osoby. Nebylo však větší protekce, než když lékařskou péči potřeboval sám. I on se léčil Na Homolce, dokonce nepohrdl ani konzultacemi specialisty z USA. Nezávidím mu to, a dokonce jsem ochoten tu zvýšenou péči pro prezidenta akceptovat. Ale měl aspoň držet – slušně řečeno – ústa.

On sám, jeden z největších konzumentů pozemských statků i s vilou v Portugalsku, si dovolil přisvojit téma kritiky konzumního stylu života. Zase jenom laciné proklamace a skutek utek. Jak je odtržen od reality, prokázal, když v jakémsi pořadu – slyšel jsem ho na vlastní uši – pronášel moudra, že člověk, jenž momentálně na to nemá, si prostě lampu za patnáct tisíc nekoupí. Vlastně si ani nevzpomínám, že bych od něj slyšel kdy co jiného, než salónní pindy.

Vlastně slyšel, a to nebezpečné až zákeřné salónní pindy. Týkalo se to například úvahy, že by mohla českou prezidentkou být Madeleine Albrightová. Zabil několik much jednou ranou: cíleně upozadil Klause, sdělil národu, že se u nás kvalitní kandidát nevyskytuje, čímž znovu z Čechů nadělal čecháčky, servilně se vlichotil USA, a ještě to proti Klausovi tuploval tím, že by to měla být žena. Ani Biľak za komunistů by si nedovolil svým národům nabízet prezidenta ze Sovětského Svazu. Jen mimochodem, Albrightové chráněncem a politickým přítelem byl velitel UČK Hashim Thaći. Allbrightová měla víc rozumu než Havel, o funkci se neucházela, protože z velké politiky se do té provinciální nechodí. Ale opět Havel nezklamal a pomohl přetavit svou investici do Albrightové na Švejnara.

Takže trvám na tvrzení, že Havel se stal jen prázdnou pseudointelektuální celebritou.

Hřál se v přízni známých osobností, jako byl americký prezident Clinton, jemuž říkal familiérně můj přítel Bill, nebo třeba Dalajláma a mnoho dalších, někdy stejně obskurních person, jako byl on sám. Pro vlivné státníky mohl být i zábavný, hlavně že se neprotivil těm opravdu mocným, ale jeho vliv na světovou politiku by nikdo nebral vážně. To je jen takový mýtus. Brali si ho jako exotické neškodné zjevení kdesi z Východu, který jim salónním mudrováním dělal stafáž a clonu, když chtěli zamlžit opravdu něco špatného. Navíc si Havel svou imidž budoval i tím, že vždy na silnější stranu přidal nějakou svou devótní iniciativu (viz Jugoslávie, Afghánistán, Irák).

„Přátele“ si dělal i mezi světově známými umělci, jako opravdová celebrita, která usiluje o zviditelnění. Tak za svého přítele považoval třeba Franka Zappu, Micka Jaggera nebo Alaina Delona. Bez popularity prezidenta by o něho tyto celebrity ani nezakoply. Ale „přátelství“ s prezidentem se v těchto kruzích počítá, protože málokterý seriózní státník se zaplétá s frivolními umělci.

U těch rockerů jsem to ještě bral. Říkal jsem si, že stejně, jako nyní se třeba ruskému prezidentu Medvěděvovi líbí Deep Purple, i on vyznává podobný styl hudby. Nějak mi to nepasovalo se saxofonem přítele Billa, navíc Havel pro mě tedy vůbec není typ přímočarého rockera a tvrdého chlapa. Nakonec se ukázalo, že to je všechno jen havlovská faleš a póza.

Naposled jsem se totiž opravdu styděl za prezidenta, i když naštěstí již bývalého, když Havel asistoval při koncertu popové zpěvačky Madonny v Praze a zajistil si jako jeden z mála vyvolených přístup do zákulisí, což bylo ve všech novinách a stal se „hvězdou“ bulváru. Ó ten elitář! V doprovodu dcery své manželky Dagmar Niny údajně přinesl Madonně jako dárek své dvě poslední knihy přeložené do angličtiny. Určitě si počte. Pravověrný rocker by na takový koncert nešel, ani kdyby mu připlatili. A kdyby i ze zvědavosti zašel, nedovedu si představit jiného prezidenta, který by se nějaké celebritě cpal protekčně do zákulisí jako pubertální fanoušek.

Ukázal, že se z něj stal snob, který pro svou popularitu je ochoten vymetat společenské události bez ohledu na ztrátu důstojnosti úřadu, který zastával. Falešně se vždy oháněl pokorou, ale klidně se zúčastní megalomanské show vypočítané na efekt. Nechci být purista, ale on sám si měl uvědomit, jak takové akce právě odpovídají konzumnímu stylu života, proti němuž se verbálně vymezoval, a to včetně neblahých dopadů na životní prostředí. Klidně se vlísává do přízně performerky, která je známá svými lascivními výstupy a je ochotna po jevišti pobíhat ve spodním prádle. Nic proti tomu. Ale jak se to slučuje s pózou morální autority a důstojnosti opravdové osobnosti bývalého prezidenta?

Dovršil tak proces, v něm prezentoval veškerým svým konáním Česko jako východní banánovou republiku, kdesi mezi Slovinskem a Ukrajinou, kde nevědí, co je to demokratická politika, etika podnikání, svobodná kultura a morálka, kde vždy servilně podporují Velkého západního bratra, a kde zahraniční superstar znamená více než důstojnost hlavy státu.

Při jeho celkovém hodnocení mi ještě přišlo na mysl, jak nesportovní je to figura. Nemám teď na mysli fyzické dispozice, ale absolutní deficit fair-play. Na rozdíl třeba od Klause si jej nedovedu představit v urputném čestném sportovním zápolení. Představuji si ho, jak se plete pod nohy, okopává hráčům zezadu kotníky a mudruje rozhodčímu do řemesla. Nakonec vítězi nepogratuluje a do novin dá rozhovor, že spřátelený klub ze zámoří by jistě jeho soupeře porazil, protože Češi se musí té hře teprve naučit, o sportovní etice nemluvě.

Kdybych měl jedním slovem uzavřít tuto sérii článků, byla by to FALEŠ. Nevypsal jsem zdaleka všechno, ale nechci čtenáře unavovat. Snad jsem některým pomohl, aby si sami připomněli další kaménky do mozaiky, ze které můžeme složit portrét našeho údajně nejrespektovanějšího politika. Takže končím, ale jen do té chvíle, než mi zavdá nějakou novou příčinu. Snad nás bude zase více, kteří se na jeho případné další moralizování budou umět podívat kriticky a z perspektivy jeho vlastních činů.

Dušan Streit



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



DLR pohrozila odpovědí na obsazení dvou obcí na Donbasu   
Pridal tk Úterý 28 listopad 2017 - 05:32:23 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ozbrojené síly samozvané Doněcké lidové republiky mají právo na stejnou odpověď na akce ukrajinských vojáků, kteří obsadili dvě vesnice u Horlivky. Novinářům to oznámil Ruslan Jakubov, ředitel zastupitelství DLR ve Společném centru pro kontrolu a koordinaci režimu příměří na Donbasu.

Podle něj nelze ponechat bez pozornosti „absurdní vysvětlení ukrajinské strany" ohledně „agresivního obsazení" vesnic severně od Horlivky. Jak poznamenal Jakubov, Kyjev informoval o „zákonném zdokonalení" pozic „v rámci minských dohod".

Dodal, že DLR má právo na přijetí stejných opatření a poukázal na nejednoznačnou reakci mise OBSE na tento „špatný precedent".

Zdroj: Sputniknews.com

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Čína podpoří spolupráci 16+1 dvěma novými opatřeními   
Pridal tk Úterý 28 listopad 2017 - 05:29:01 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
27. listopadu dopoledne bylo v maďarské Budapešti zahájeno 7. Fórum pro ekonomickou spolupráci Číny a zemí střední a východní Evropy. Fóra se účastní čínský premiér Li Keqiang (Li Kche-čchiang), který přednesl projev.

Li Keqiang uvedl, že je třeba nadále rozšiřovat možnosti financování. Čínská strana podporuje financování obchodních a rozvojových orgánů, podporuje země střední a východní Evropy ve vydávání dluhopisů v čínské měně na čínském území a podporuje financování projektů bilaterální spolupráce.

Li Keqiang poukázal na to, že čínská banka ICBC založila Fond Číny a zemí střední a východní Evropy a rozšířila možnosti tržního financování, na což různé strany aktivně zareagovaly. Li Keqiang také oznámil dvě nová opatření: Téhož dne bylo založeno Sdružení bank Číny a zemí střední a východní Evropy a Čínská státní rozvojová banka poskytne úvěry ve výši 2 miliard eur na podporu finanční spolupráce. Byla zahájena druhá etapa rozvoje Fondu pro investiční spolupráci Číny a střední a východní Evropy, který v současnosti disponuje jednou miliardou amerických dolarů, které budou hlavně investovány do zemí střední a východní Evropy.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2017
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2628 sec,0.0656 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,986kB