Čtvrtek 30 listopad 2017
Na cizím se krásně hospodaří, a ještě se za to berou dotace...a není to Kocourkov!   
Pridal tk Čtvrtek 30 listopad 2017 - 18:51:41 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
...nebo je? Agrofert hospodaří na více než 1 700 hektarech půdy, která není jeho. Dlouho chudáci pátrají po majitelích, leč zatím bez úspěchu. A za hospodaření na cizím jako třešničku na velkém dortu berou ještě dotace. ČR 2017.

Agrofert sice od začátku loňského roku nevlastní oficiálně Andrej, ale skutečnost je jiná.

.Po mnoha kauzách, kdy si vyhlídl podniky či subjekty a zastrašováním je přinutil k prodeji, je to další střípek mozaiky neomezené moci. Pokud by kdokoli z nás zabral jen zlomek této rozlohy, do měsíce by přijela Policie ČR a nebyla by to rozprava ani trochu přívětivá.

Pokud nenašel Agrofert majitele pozemků, neznamená to, že by s nimi mohl jakkoli nakládat.

Vrcholem všeho je, že se nestydí brát za obdělávání na kradeném dotace. O ně musel někde a někoho žádat. Ten by měl žádost zkontrolovat, ověřit a následně vydat stanovisko. Jak se to může schválit a VYPLATIT i na kradeném, je pro mě záhadou.

TAK SI ŘÍKÁM, CO VŠECHNO ČISTÉMU ANDREJOVI JEŠTĚ PROJDE.

Autor: Vladimír Havránek

Zdroj: https://vladimirhavranek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=636459

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



P.C.Roberts: Je Washington nejkorupčnější vládou historie?   
Pridal tk Čtvrtek 30 listopad 2017 - 16:49:14 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Robert Mueller, bývalý ředitel FBI, pracující nyní jako speciální žalobce uměle zkonstruovaného případu „Russiagate“(ruské ovlivnění amerických prezidentských voleb), inspirovaného vojenskobezpečnostním komplexem a Demokratickým národním komitétem za účelem svržení prezidenta Trumpa z úřadu, nedospěl do dnešního dne k získání jediného důkazu o tom, že tato „Russiagate“ není ničím než bohapustým výmyslem. Jak už prohlásil William Binney a spolu s ním i řada dalších vysokých odborníků: kdyby důkaz o skutečně existujícím „Russiagate“ existoval, byl by už dávno předložen. Takže nač to stále nekončící vyšetřování? A kde je ten důkaz?

I tento případ ukazuje, jak bezkonkurečně korupční dnešní Washington je. Falešný podvod se vyšetřuje, zatímco skutečný skandál prochází bez povšimnutí. Falešným podvodem je Russiagate“, skutečným skandálem je Hillaryin prodej urania.Rusku. Pro první není důkaz, zatímco důkaz o Hillaryině skandálu je jasný už na první pohled.

Proč je falešné obvinění Trumpa vyšetřováno a prokazatelná a doložitelná obvinění Hillary Clintonové vyšetřována nejsou?

Odpovědí je, že Hillary, vybavená svým nepřátelským postojem k Rusku, včetně svých denunciací na adresu Putina coby nového Hitlera, pro rozpočet a moc vojenskobezpečnostního komplexu hrozbou není, zatímco Trumpova orientace směrem k normalizování vztahů s Ruskem by moc komplexu ohrozit mohla.
A proč Trump nenařídil ministerstvu spravedlnosti Hillaryin případ vyšetřit?

Je odpovědí na tuto otázku Trumpova obava, že by jej za to nechal vojenskobezpečnostní komplex zavraždit? A proč ministerstvo samo - to je ze svého vlastního podnětu - vyšetřování Hillaryino činu dosud nezahájilo?
Jak korupčnický musí Mueller být, když souhlasí s vedením vyšetřování, jehož cílem je svržení demokraticky zvoleného prezidenta Spojených států? A proč prezident Muellera a Comeyho za pobuřování a spiknutí, vedených s cílem zbavit prezidenta Spojených států moci, nedal ještě uvěznit?

Když si začnete takovéto otázky klást, nikdy s tím neskončíte. Úpadek amerických a evropských médií už nemůže být větší. Presstitutky totiž nikdy nevyšetřují kauzy skutečné. Nikdy se neptají na mezery či nesoulady v oficiálně vyprávených příbězích, ale jen stále dokola předčítají texty, které jim byly předloženy, a to tak dlouho, až je posléze do hlav lidí vtlučou.
Všimněme si např. tvrzení Obamova režimu, že Usáma bin Ládin byl zabit ve svém „útulku“ v pakistánském Abbohadu, poblíž jedné pakistánské vojenské základny. Tato oficiální verze se několikrát měnila a nikdy nedávala smysl. Údajně jej, neozbrojeného a ve společnosti jeho taktéž neozbrojené manželky, zastřelili příslušníci speciálního útvaru námořnictva USA.

Ale propánakrále, proč to dělali? Proč vražda a ne zajetí? Vždyť šlo o „génia terorizmu“, od něhož mohlo být získáno nekonečné množství nejdrahcennějších informací.

Proč nebyly pořízeny žádné fotografie? Proč byla mrtvola Usáma bi Ládina svržena do moře, či řečeno jinak, proč byly všechny důkazy o provedené vraždě zničeny a nebylo ponecháno nic, co by oficiálně vyprávěný příběh mohlo podpořit? Proč se nikdo nevydal po stopě, kterou poskytli námořníci mateřské letadlové lodi, ze které měl být Usáma bin Ládin údajně do moře svržen, ale kteří ve svých zprávách domů svým blízkým sdělovali, že na jejich plavidle se nic podobného nikdy neodehrálo? A proč o celou tuhle záležitost neprojevil zájem Kongres?

Zapřemýšlejme o tom všem, a zahrňme do té úvahy i 11. září, jehož oficální verze byla taktéž od A až Zet vymyšlena, ale společně s příběhem o bin Ládinovi už vešla do encyklopédií, knih historických i do hlav lidí.
Jde o příklady institucionalizovaných masových lží, které Washington vymyslel a presstitutky jej obrátily v pravdu.

Jak ovšem může demokracie fungovat, když se k voličům pravdivé a spolehlivé informace nedostanou, a místo nich jsou jim předkládany zásadně jen informace falešné a výmysly?

Čili: jak mohou být, za těchto okolností, USA fungující demokracií?

Vybral a přeložil Lubomír Man


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Lavrov: Ať USA přímo řeknou, že hledají záminku ke zničení KLDR   
Pridal tk Čtvrtek 30 listopad 2017 - 16:05:05 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Jestliže USA chtějí najít záminku ke zničení KLDR, musí to říci přímo. Moskva bude přijímat rozhodnutí poté, co USA vysvětlí, jaké budou jejich další akce, řekl novinářům ministr zahraničních věcí RF Sergej Lavrov.

Před tím prezident USA Donald Trump řekl, že americká vláda zavede nové sankce proti KLDR jako odpověď na další raketové zkoušky Pchjongjangu. Stálá zástupkyně USA při OSN Nikky Haleyová prohlásila, že Washington vyzývá všechny země světa, aby ukončily všechny kontakty s KLDR, včetně obchodu, a vyhostily severokorejské dělníky.

„Američané především musí vysvětlit nám všem, o co usilují. Jestliže chtějí najít záminku ke zničení Severní Koreje, jak to oznámila zástupkyně Spojených států v Radě bezpečnosti OSN, ať to řeknou přímo a ať to potvrdí nejvyšší americké vedení. A my se v takovém případě rozhodneme, jak budeme reagovat," řekl Lavrov novinářům.

Zdroj: Sputniknews.com

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pproč americké námořnictvo zesiluje svoji přítomnost v Černém moři   
Pridal tk Čtvrtek 30 listopad 2017 - 07:46:02 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Raketový torpédoborec James Williams brzy připluje do přístavu Oděsy. Jaké cíle sleduje Washington v Černém moři a jak na jeho činnosti bude reagovat Moskva – v materiálu RT.

Demonstrace síly

Od roku 2014 se bojové lodě USA snaží pravidelně navštěvovat Černé moře a Ukrajinu, nehledě na geografickou vzdálenost od základen v regionu. Za situaci ve Středozemním moři a Černém moři odpovídá Šestá operační flotila Spojených států se štábem v Neapoli.

Od 18. srpna do 1. září 2017 se v Černém moři nacházel torpédoborec Porter třídy Arleigh Burke. Předchozí návštěvu Černého moře tato loď vykonala v únoru letošního roku. Porter vypustil 6. dubna ze Středozemního moře rakety Tomahawk na syrskou leteckou základnu Šajrát.

Zahraniční média zmiňují, že podobné plavby torpédoborců mají Rusku ukázat sílu amerického námořnictva a jsou symbolickým aktem podpory Ukrajiny. Pentagon dělal opakovaně prohlášení, že nepřiznává „anexi" Krymu a poloostrov považuje za území Ukrajiny.

USA dodávají ukrajinské flotile malé podpůrné lodě třídy Island a poskytují konzultační služby. Od července roku 2017 provádí první námořní mobilní prapor amerického námořnictva stavbu operačního centra v Očakově (150 kilometrů od Krymu).

Vzdušný průzkum

Současně s demonstrací síly v Černém moři USA zesilují výzvědnou činnost poblíž Krymu. Jak v úterý informovala tisková služba Jižního vojenského okruhu, 25. listopadu okolo 13. hodiny prostředky kontroly vzdušného prostoru odhalily cíl, který se s velkou rychlostí přibližoval ke státní hranici.

Na zachycení neznámého objektu v neutrálních vodách Černého moře byla vyslána stíhačka Su-30. Po přiblížení stíhačka obletěla objekt a na základě vizuálního kontaktu ho identifikovala jako patrolovací protiponorkový letoun P-8A Poseidon. Americký letoun následně změnil kurz svého letu, „aby se vzdálil od vzdušných hranic Ruska".

Informace ruského ministerstva obrany svědčí o neustálých pokusech USA sbírat informace o vojenské činnosti Ruska na Krymu. Například během cvičení Kavkaz 2016 (srpen — září roku 2016) krymské jednotky protivzdušné obrany zachycovaly několikanásobný nárůst aktivity amerických výzvědných letounů RC-135 a P-8A Poseidon.

Samostatná skupina

Podle informací generálního štábu Rusko od roku 2014 zesilovalo Černomořskou flotilu o nové ponorky, lodě, posilovalo námořní letectvo, vytvořilo novou pozemní skupinu vojsk a obnovilo první divizi protivzdušné obrany.

Po připojení k Rusku na nejzápadnějším bodu Krymu, na mysu Tarchankut, postavila protivzdušná vojska do služby radiolokátor 55Ž6M Něbo-M. Tento stroj je schopen objevit aerodynamické a balistické objekty na vzdálenost do 400 kilometrů.

V plánech Ruska je i modernizace jednotek kosmických sil. Uprostřed srpna roku 2017 bylo informováno o nadcházejícím umístění vysoce přesného radaru Voroněž-SM namísto zastaralého radaru Dněpr, který se nachází u Sevastopolu na mysu Chersonésos.

Nová stanice má zesílit možnosti národního systému včasného varování o raketovém útoku. V sovětských letech Dněpr kontroloval kosmický prostor nad územím Turecka, Saúdské Arábie, Izraele a části Íránu.

Čelení Rusku

Profesor akademie vojenských věd Vadim Kozjulin si myslí, že činnosti Pentagonu v Černém moři a na Ukrajině směřují na shromažďování informací o ruských vojenských objektech. V centru pozornosti USA jsou protivzdušné a protiraketové prostředky a nejnovější útočně zbraně působící na zemi i ve vzduchu.

„Američané chtějí pochopit, nakolik je krymská skupina silná. To vše je nezbytné pro vypracování opatření na efektivní čelení Rusku pro případ konfliktu. Samozřejmě přímý konflikt USA s Moskvou jen těžko budou chtít, mají ovšem vždy možnost vést válku za pomoci druhých," prohlásil Kozjulin v besedě s RT.

Expert je přesvědčen, že americké torpédoborce nepředstavují reálnou hrozbu pro bezpečnost Ruska, jelikož Rusko má k dispozici prostředky pro jejich odhalení a likvidaci. Tím, že odesílá bojové lodě, vláda USA ukazuje svůj nesouhlas s politikou Moskvy vůči Ukrajině.

„Washington je hluboce zavlečen do konfliktu okolo Donbasu a Krymu, je podle všeho stranou tohoto konfliktu. Američané překrásně vědí, že Ukrajina nemá sílu na to cokoli postavit vojensky proti Rusku, proto se snaží rozšířit přítomnost v regionu, díky čemuž i tlačí na Rusko v naději získat z toho politické dividendy," uzavřel Kozjulin.

Zdroj: RT, Sputniknews.com

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Americký viceprezident: USA nedovolí, aby měl Írán své nukleární zbraně   
Pridal tk Čtvrtek 30 listopad 2017 - 07:27:22 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americký viceprezident Mike Pence 28. listopadu řekl, že USA nedovolí, aby měl Írán své nukleární zbraně. Pence téhož dne ve svém projevu pro izraelské diplomaty v OSN v New Yorku řekl, že Trumpova vláda jedná se státním kongresem o vypracování návrhu zákona, který by opravil „nedostatky" v dohodě o íránském jaderném programu.

Pence řekl, že USA slibují, že absolutně nedovolí Íránu mít své nukleární zbraně. Pence řekl, že Trumpova vláda bude pevně podporovat Izrael, Trump „sám aktivně uvažuje" o času a způsobu přesunutí amerického velvyslanectví v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Pence uvedl, že Trump podporuje mír na Středním východě, ale „nikdy neudělá kompromis, který by ohrozil bezpečnost Izraele".

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Tillerson: Evropské země musí nést větší odpovědnost za svou bezpečnost   
Pridal tk Čtvrtek 30 listopad 2017 - 07:23:42 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americký ministr zahraničí Rex Tillerson včera ve Washingtonu řekl, že Spojené státy budou nadále usilovat o ochranu evropské bezpečnosti, ale evropské země musí převzít větší zodpovědnost za svou vlastní bezpečnost.

Rex Tillerson zmínil, že USA a Evropa mají velmi silné bezpečnostní vztahy. Pokud budou evropští spojenci napadeni, budou Spojené státy okamžitě reagovat. Nicméně Spojené státy nemohou samy platit veškeré náklady na obranu Evropy. Více a více zemí už dosáhlo cíle, aby vojenské výdaje tvořily 2 % HDP.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Syrská vláda potvrdila účast na dalším kole mírových rozhovorů o syrské otázce   
Pridal tk Čtvrtek 30 listopad 2017 - 07:22:47 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Syrské ministerstvo zahraničí 28. listopadu uvedlo, že delegace syrské vlády už potvrdila účast na novém kole mírových rozhovorů o syrské otázce v Ženevě.

„Po komunikaci s Ruskem se syrská vláda rozhodla zúčastnit nového kola mírového jednání o Sýrii v Ženevě. Delegaci syrské vlády vede na jednání stálý syrský vyslanec v OSN Bashar al-Jaafari. Tuto informaci zveřejnilo syrské ministerstvo zahraničí, které citovala syrská tisková agentura SANA.

Zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro syrskou otázku Staffan de Mistura 28. listopadu uvedl, že už dostal potvrzení od syrské vlády, že vyslala delegaci k účasti na novém kole mírového jednání, které bude zahájeno 29. listopadu v Ženevě. Staffan de Mistura týž den po setkání s delegací syrské opozice uvedl, že během tohoto kola mírového jednání proběhne také přímý dialog mezi delegací syrské vlády a opozice.

Ve švýcarské Ženevě začalo 28. listopadu 8. kolo mírového jednání o syrské krizi, které svolal zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN pro syrskou otázku Staffan de Mistura. Toto kolo mírových rozhovorů se koná v souvislosti s významnými změnami v Sýrii, navíc Rusko provedlo řadu pozitivních kroků pro vyřešení syrské otázky.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Podívejte se na příběh jednoho z největších hrdinů naší nedávné historie. Je to jak z jihoamerické telenovely   
Pridal tk Čtvrtek 30 listopad 2017 - 07:08:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
„ Zde leží někteří z těch, kteří sloužili své vlasti“ zní překlad anglického nápisu na hrobce The Royal British Legion – Sao Paulo Branch na hřbitově Cemitério de Redentor v brazilském Sao Paulo. Na žulové desce pod keltským křížem lze mezi desítkami britských jmen číst i jméno Vojtech Lukas , nar. 27.3.1921 zem. 21.8.1953, L ( poručík). Asi není mnoho Čechoslováků pohřbených v podobném panteonu, nebo se o nich neví. Do hrobky Královské britské legie totiž mohou být pohřbeni, bez ohledu na hodnost, pouze příslušníci britského královského letectva ( The Royal Air Force)respektive jednotek britské armády nesoucí označení Royal-královská. Svědčí o tom i snaha dalšího vojenského emigranta v Brazílii, generálmajora Součka, jehož přáním bylo být v hrobce pohřben , ale nemohlo mu být vyhověno, neboť sloužil u chemického vojska. Jeho hrob se proto nalézá vedle hrobky RBL. Kdo tedy byl Vojtěch Lukáš , který našel místo posledního odpočinku v tak elitní britské společnosti ?

Původ a rodinné poměry

Na jaře 1919 vtrhla maďarská Rudá armáda vedená Bélou Kunem na Slovensko s cílem implantovat i tam sovětskou republiku. Krátce před tím se vrátil z anabáze Velké války mladý třiadvacetiletý legionář Ludvík Lukáš pocházející ze Lhoty u Vsetína, kde Lukášovic rodina hospodařila na pronajatém mlýně. Jako mladý ostřílený voják byl však ihned převelen do československé jednotky, která byla nasazena do bojů proti maďarským bolševikům.Když nejtvrdší boje pominuly a bolševický útok byl odražen, zůstala část jednotky na Slovensku a právě tam ,v Žiarnovicích , se Ludvík seznámil s mladičkou dcerou správce velkostatku jistého maďarského grófa Hajnalkou Divaldovou, slovenskou Maďarkou. Vzali se a z jejich manželství se narodily tři děti, nejstarší Vojtěch v roce 1921 . Rodina se brzy přestěhovala do Bratislavy, kde Ludvík Lukáš , absolvent stavební průmyslovky, působil po celé prvorepublikové období jako stavitel. Československá armáda si jej však považovala o čemž svědčí skutečnost, že v roce 1933 byl povýšen do hodnosti kapitána v záloze. Vojtěch a jeho sourozenci od mládí hovořili v rodině česky a maďarsky, s vychovatelkami německy a francouzsky. Rodinné štěstí však rozbil vývoj politických událostí, což je pro život společensky angažované střední vrstvy ve středoevropském prostoru v řadě případů téměř charakteristické. V roce 1939 osmnáctiletý Vojtěch maturoval na gymnasiu. Slovenští nacionalisté však dali rodině Lukášů jasně na srozuměnou - „ Česi peši do Prahy“. Vojtěchova matka Hajnalka Lukášová, která měla dobré kontakty na bratislavském magistrátu, ilegálně opatřovala doklady pro české uprchlíky před nacismem . Když jejímu nejstaršímu synovi Vojtěchovi hrozil odvod do armády slovenského štátu , pořídila doklady i pro něj. Vojtěch se tak místo s rodinou do Prahy vydal krátce před Vánocemi,19.12.1939, směrem na jihovýchod.

Vojtěchova anabáze do Klapálkovy armády

V Maďarsku byl zadržen a několik dní vězněn. Maďarština po matce mu však pomohla dostat se z vězení a tak mohl pokračovat dále přes Balkán do Turecka a odtamtud do Palestiny, kde se pod britským patronátem a velením československého důstojníka Klapálka, později generála, formovala čs. jednotka. Krátce po výcviku prošel prvním bojovým křtem, neboť jednotka byla nasazena proti vichistickým Francouzům, oddílům cizinecké legie, dislokovaným v Sýrii. Následně byl nasazen do bojových operací v Severní Africe, za což mu bylo v roce 1945, kromě řady jiných vyznamenání, která obdržel bezprostředně po skončení bojových operací, uděleno britským ministerstvem války ( The War Office) vyznamenání za africké tažení Africká hvězda ( The Africa Star)1939 -45. Byl mimo jiné i účastníkem speciální operace, která spočívala v transportu elitní úderné jednotky kolem Afriky , jejím vyloděním na západním pobřeží v Dakaru, a následném pochodu napříč Saharou s cílem udeřit na německé síly obléhající Tobruk z jihu, odkud to německé velení nepředpokládalo.Tobruk spojenci osvobodili 12.11.1942. O bojovém nasazení Vojtěcha Lukáše v mezidobí od pádu Tobruku do ledna 1944 , kdy zahájil výcvik u RAF přímo prostřednictví bojových letů, tedy musel už projít i paravýcvikem, nejsou bližší informace.Jeho bojová aktivita v roce 1943 tak zůstává otazníkem.

Africké tažení skončilo pro spojence vítězně kapitulací Afrikakorpsu v květnu 1943, ale válka v Evropě pokračovala s nezmenšenou intenzitou a britské letectvo v ní zaznamenávalo těžké ztráty.Ztracené stroje spojenci celkem snadno nahrazovali novými, ale formování psychicky i odborně zdatných posádek tak snadné nebylo. Velení RAF proto začalo verbovat schopné muže mezi ostřílenými vojáky pozemních vojsk, případně v dalších složkách armády. Vojín Vojtěch Lukáš ovládající němčinu, maďarštinu, češtinu, a nyní už i angličtinu, který prošel řadou bojových operací v těch nejnáročnějších podmínkách, se přihlásil a byl do RAF přijat. O odbornosti získané výcvikem v RAF vypovídá nápis na desce jeho letové knížky (Form 1767, Navigator ´s, Air Bomber´s and Air Gunner´s Flying Log Book, name 495 Lukas sgt.), tedy navigátor, bombometčík a střelec. Jeho bojový výcvik u RAF začal 8.ledna 1944 na základně č. III.O.T.U v Nassau na Bahamských ostrovech, ale pobýval i v USA na Miami, v San Franciscu a v Kanadě. Podstata výcviku spočívala v doprovodu spojeneckých konvojů s cílem vyhledávat a likvidovat německé ponorky. Dochovaly se fotografie, na nichž je Vojtěch Lukáš jak v tropické letecké výstroji, tak ve výstroji pro lety na sever. Zřejmě se účastnil i doprovodu konvojů směřujících na sever do Murmanska. Teprve 1.ledna 1945 byl převelen do 311. československé bombardovací perutě. Poslední zápis v letové knížce z 9.5.1945 zní „ Cease Fire in Europe-AMEN“ ( Konec palby v Evropě). Teprve výbuchy atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki mu však umožnily návrat do vlasti.Do té chvíle byl připravován k nástupu na asijské bojiště.

Doma po šesti letech válčení

Po příchodu ze Slovenska do Prahy si Lukášovi najali byt na dnešní Evropské třídě. Dlouho v něm však nepobyli. Všichni příslušníci rodiny byli gestapem zatčeni a odsunuti do různých koncentračních táborů. Otec Ludvík prošel tábory v Německu a Polsku,matka Hajanalka s dcerou Livií byly zavřeny ve Svatobořic a Ludvík, nejmladší ze sourozenců, v Kounicových kolejích v Brně. Přes všechno nezměrné utrpení všichni členové rodiny jako zázrakem přežili a dočkali se osvobození. Po návratu jim byl přidělen byt v Praze na Hanspaulce , neboť byt na Evropské byl již obsazen, a movitý majetek vyrabován.

Mileně Kádnerové žijící v dělnické kolonce v Praze Krči bylo v dubnu 1945 sedmnáct let a měla roční holčičku Aničku. Otec byl neznámý. Někdy koncem léta 1945 dostala vzkaz, že ji v hotelu Flora kdosi očekává.V hale ji čekal voják v uniformě britského letectva. Byl to ten hoch, který se v kolonce znenadání objevil na jaře 1943, o kterém nikdo nevěděl odkud přišel, a stejně tak zmizel koncem podzimu .V partě puberťáků se snadno ztratil.Přestože Lukášovi byli velmi konzervativní rodina, Milenu i s Aničkou přijala a brzy následovala svatba. Milena i Anička Kádnerové se staly Lukášovými. Vojtěcha však doma nic dobrého nečekalo. Brzy mu bylo, stejně jako tisícům jiných příslušníků západní armády, dáno najevo , že bez ohledu na zásluhy o její osvobození je ve vlasti v podstatě nežádoucím cizincem. V prosinci 1946 byl propuštěn z armády. Krátce po únorovém převratu 1948 proto odchází i s manželkou Milenou do Západního Německa. Dcerku Aničku nechávají u dědečka Ludvíka a babičky Hajnalky s tím, že se pro ni zanedlouho vrátí, jen co se v Německu zabydlí. Kromě toho věřili, stejně jako tisíce jiných, že komunistický režim se nemůže dlouho udržet . Přepočítali se. Spadla železná opona a komunistický režim brzy uzavřel hranice tak, že se staly téměř neprostupnými. Žádali sice o vydání dcerky Aničky , a to i přes Mezinárodní červený kříž, ale reakcí československých komunistických orgánů bylo mlčení, nebo zamítnutí. Nelegálním emigrantům se děti prostě nevydávaly. Někdy kolem roku 1951 se proto Vojtěch vydal pro Aničku přes zelenou hranici. Jeho matka mu však nedovolila Aničku odvést . Děsila ji představa, že by sedmileté dítě mělo absolvovat nebezpečí spojené s přechodem přísně střežené zelené hranice. Měla pravdu. Vojtěch se do Západního Německa vrátil s prostřelenou nohou. Jak vzpomínala jeho manželka Milena, přivezli jí ho Američani v jeepu.

Krátce nato dostává Vojtěch nabídku zaměstnání v řídící funkci na mezinárodním letišti v Sao Paulo.Mladí manželé, bohužel bez dítěte, se stěhují za oceán. Tam však Vojtěch brzy umírá ve věku pouhých 32 let na srdeční selhání. Mladá vdova Milena Kádnerová Lukášová se za čas provdala za brazilského podnikatele Sergio Alves Gomese.

Anička Lukášová

Její dcera Anička vyrůstala u dědečka a babičky Lukášových v Praze na Hanspaulce. Ve školní dokumentaci byla uváděna jako dítě neznámého původu. Rodina Lukášových pronásledovaná nacistickým režimem si užila své i za nového, tzv. lidově demokratického režimu. Bylo by však chybou svádět vše jen na režimy. Prostor vytvořený režimem vždy vyplňují svým jednáním a činy konkrétní lidé. Na základě udání ze sousedství strávil Vojtěchův otec Ludvík Lukáš šest měsíců ve vyšetřovací vazbě v Ruzyni. Anička, dnes již sedmdesátiletá dáma, dodnes vzpomíná, jak ji při nočním zatýkání dědečka probudili neznámí muži, prohlédli její postýlku a rozřízli medvídka. Dcera Lukášových Livie emigrovala sňatkem do Kanady a nejmladší syn Ludvík do Švédska. Ludvíka, kadeta vojenské školy v Hranicích, vyhodili ze školy pro politickou nespolehlivost krátce předtím. Na Západ se dostal s několika spolužáky na lokomotivě, kterou přerazili pohraniční závoru. Starým Lukášovým zůstala jen vnučka Anička.

V roce 1959 dosáhla Anička věku patnácti let a měla dostat občanský průkaz. Československé úřady rozhodly, že neznámý původ musí být změněn na známý tak, že dítě bude buď nezrušitelně adoptováno , nebo předáno do státního výchovného ústavu. Pod tímto nátlakem Lukášovi starší svou vnučku adoptovali. Tak se Anička stala jejich další dcerou a adoptivní sestrou svého otce Vojtěcha Lukáše. Se svou biologickou matkou Milenou se setkala až po sedmnácti letech v roce 1965, kdy tuhé politické poměry v Československu začaly povolovat, její matka měla brazilské státní občanství, a tak mohla navštívit svou dceru v Praze bez hrozby zadržení.

Anička se dobře učila. Přestože řada lidí nebyla z politických důvodů do škol přijata , Anička odmaturovala na jedenáctiletce a dostala se i na Vysokou školu zemědělskou, směr stavební. Opět se potvrdilo, že každý režim naplňují především lidé. Závistivá sousedka udala , že je dcerou nelegálních emigrantů a Aničce, přestože měla po nezrušitelné adopci zapsány v rodném listě jako rodiče Lukášovi starší , bylo z důvodu utajení biologické matky přerušeno studium na dva roky. Strávila je prací na státním statku v Brozánkách u Prahy. Na rozdíl od jiných však byla houževnatá a cílevědomá. S pomoci staršího , totalitní ideologií nezatíženého profesora a děkana fakulty stavební Hrůzy, se do školy vrátila. Graduovala v létě 1968 . V prosinci 1968 se vdala a se svým manželem je již 49 let.

I v létech tzv. normalizace byla rodina perzekvována. Manžel Aničky, graduant Vysoké školy ekonomické , směr zahraniční obchod, měl zákaz výkonu své kvalifikace, neboť manželka Anna měla své nejbližší v tzv. západní cizině . Aby zajistil rodině příslušný životní standard přivydělával si jako lešenářský dělník. Anička mohla navštívit svou matku v Brazílii a hrob svého otce jen jednou za celé období normalizace . Sama, bez rodiny, která zůstal rukojmím normalizačního režimu. Žádosti o cestu do západní ciziny i legální emigraci z humanitárních důvodů spojení rodiny byly mnohokrát zamítnuty s odůvodněním „ není v zájmu státu“. Pokus o nelegální odchod přes Rumunsko se dvěma dětmi a třetím na cestě se nezdařil.

Listopad 1989

„Na základě morální a politické rehabilitace byl rozkazem ministra obrany ČSFR ve věcech personálních číslo 0104 ze dne 25.5.1991 mimořádně povýšen do hodnosti podplukovníka ve výslužbě in memoriam por.v.v.Vojtěch Lukáš“. Dne 17.6.1991 převzala dcera podplukovníka Vojtěcha Lukáše Anna na Pražském hradě z rukou presidenta Václava Havla Čestný odznak československého vojenského pilota.

Hrob Vojtěcha Lukáše však nezůstal rodinou opuštěný. Dcera Aničky Hajnalka ( po babičce Lukášové) se rovněž, podobně jako její druhá babička Milena, provdala za brazilského podnikatele a žije v Sao Paulo. Rodina československého vojáka Vojtěcha Lukáše tak má dva domovy. Jeden , který se k Vojtěchovi zachoval jako k cizinci, a druhý v Brazílii. Bohužel, dodnes se Česko chová k některým příslušníkům rodiny jako k cizincům. Ale to už k českým politickým poměrům a povaze patří.

Některé skutečnosti uvedené v tomto textu lze zveřejnit jen proto, že v lednu 2014, ve věku 86 let, zemřel v Sao Paulo poslední přímý účastník událostí čtyřicátých a padesátých let , Milena Kádnerová , provdaná Lukášová a Gomes. Kdyby někomu příběh československé , resp. české rodiny, připadal nepravděpodobný jako televizní seriál, pak všechny zde zmíněné události jsou dokumentovatelné.

Autor: Václav Makrlík

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Výsluní a stíny   
Pridal tk Čtvrtek 30 listopad 2017 - 06:59:55 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Do této doby jsem psal blogy, které sledovaly mezinárodní a domácí vývoj a varovaly před nebezpečími. Jejich obsah nebyl osobní. Nyní se však v mediální sféře vyskytují články, které se týkají přímo mne. Musím tedy reagovat.

Omlouvám se za příliš osobní témata. Ale má osoba se kandidaturou na prezidenta stala také tématem, s tím už prostě nic neudělám.

Nikdy jsem nepomyslel na to, že bych někdy na prezidenta chtěl kandidovat. Ale už od jara mne předsedové stran, které podporovaly Rozumné ve volbách do Poslanecké sněmovny přesvědčovali, že by bylo dobré, kdybychom měli prezidentského kandidáta a že jedinou vhodnou osobou jsem já. Měsíc jsem se usilovně bránil, ale při slovech, že to je má vlastenecká povinnost, jsem si řekl, že mají pravdu.

Mnoho mých přátel mne zrazovalo, abych nekandidoval na prezidenta, že se na mne snese mediální hejno dštící špínu. Řekl jsem si, jsem vdovec, rodina syna je daleko mimo dosah českých tištěných médií, tak se budu snažit. A já, když se do něčeho pustím, tak to dělám poctivě. Navíc při absenci Miloše Zemana v debatách s ostatními kandidáty, budu sledovat jeho politickou linii, i když jsem v některých věcech ještě o něco radikálnější než on. Například v žádném případě nechci pro ČR euro, neboť po příkladu např. Slovenska se znehodnotí důchody, úspory i platy.

Tak tedy. Média mě nezvou do všech debat, nejsem totiž v žádoucí linii a mám názory takříkajíc nechtěné. S tím se v podstatě nedá nic dělat, pokud to jsou instituce soukromé. Někdo je prostě na výsluní a já jsem tak nějak ve stínu. Pouze občané mne mohou z toho stínu vy táhnout na světlo denní, neboť za mnou nestojí žádné miliardářské miliony.

Co ale nemohu připustit, aby se vyloženě lhalo a zkreslovala tak moje celoživotní dráha, velice úspěšného skladatele a fakticky také ve svém oboru špičkového manažera, tak jak to udělala Mf Dnes. I když mi otiskla Mf Dnes mou reakci na ten článek, tak vzhledem k tomu, že tištěné noviny nečtou mnozí uživatelé internetu, tak mou reakci na dehonestující označení uvádím níže:

„Musím se ohradit proti naprosto nevhodnému v tištěném vydání Mf Dnes, který shrnul mou celoživotní práci do označení „„skladatel osmdesátkových odrhovaček...““

Takovéto dehonestující zkratky vykreslují ty, které je vyjadřují, jako novináře naprosto povrchní a připomínají mi zadání, kdy v minulém režimu takovýmto stylem byli označováni „„ztroskotanci a zaprodanci““.

Takže pro poučení. To že mě máte spojeného pouze s mými superhity, které byste určitě u jiných osobností, které jsou šálkem Vašeho čaje, nazval úspěšné písně, které vyšly ve statisícových nákladech a které jsou po více jak 30 letech stále živé (tím myslím ony pro Vás „odrhovačky“ např. Citronová holka či Neposlušné tenistky), je pouze Vaším nedostatkem. Už od roku 1966 jsem činný jako autor. I dnes po více jak 49 letech je mladí producenti nalézají, jako v případě mé písně pro Jitku Zelenkovou Tryzna za živé z roku 1968 a která je na úplně novém albu Protestní songy (kde se nachází i slavná Modlitba pro Martu).

Po kratším intermezzu v Londýně, kde jsem jako znalec jak rockové tak symfonické hudby pracoval jako aranžér pro ty největší hvězdy tamní pop music, jsem se vrátil do vlasti. V roce 1970 jsem napsal s Michalem Prokopem a Ladislavem Eliášem legendární Město Er. Na tomto albu jsem použil poprvé ve světovém kontextu v rockové hudbě postupy z vážné hudby 20. století jako např. dodekafonii (Schönbergova 12ti tónová řada), aleatoriku, terciovou příbuznost (na jejímž základě předvedl geniální kytarové sólo tehdy mladý Luboš Andršt) a církevní tóniny.

Stačil jsem vystudovat Konzervatoř v Praze v oborech varhany, dirigování a skladba, kterou jsem absolvoval mou Fantasií pro varhany a orchestr. Dále pak Hudební akademii múzických umění, kterou jsem absolvoval tehdy kritiky velice ceněnou Symfonií pro tři hráče na syntezátory, šest hráčů na bicí a velký symfonický orchestr (FOK, řídil Mario Klemens). V této kompozici jsem naopak celosvětově v kontextu hudby vážné použil postupy z hudby rockové.

V sedmdesátých letech jsem postavil pro Hanu Hegerovou koncertní program se smyčcovým kvartetem, se kterým jsme rok velmi úspěšně koncertovali po celé republice.

Čili má hudební stopa v české historii je daleko širší, než jak ji vnímá redaktor v rubrice Názory. Není to jenom pro českou pop music objevení Petry Černocké, Lucie Bílé, Jakuba Smolíka, Vítězslava Vávry a dalších a mé skladby pro ně napsané. Jsou to počiny na poli hudby vážné a rockové. Jen je potřeba nemít jednostranný úhel pohledu, navíc zakládající se na neznalosti prostředí.“

Mgr. Petr Hannig, kandidát na prezidenta ČR

Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=634734

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



O čem se píše, ale málo (11)   
Pridal tk Čtvrtek 30 listopad 2017 - 06:57:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V Bibli, přísloví 26,27 Starého zákona se praví: Qui fodit foveam, incidet in eam. Neboli: Kdo kope jámu, spadne do ní. Stejnou myšlenku nacházíme již u Aristotela. Sibi parat malum, qui alteri parat: Sobě zlo připravuje, kdo je připravuje jinému. Tyto staré pravdy jsou aktuální dnes v mezinárodní a národní politice. Přesto si je mnozí politici neuvědomují a konají podle hesla: Jen nebojácně jděme vpřed (Impavide progrediamur). Používám výrok německého přírodovědce Ernsta Haeckela, jako odpověď na skeptický agnosticismus Emila du Bois-Reymonda. Ten uzavřel svou přednášku O hranicích poznání přírody (1872) slovy: Neznáme a (nikdy) nepoznáme (Ignoramus et (semper) ignorabimus). Sdílím toto tvrzení celá desetiletí, podobně jako parafrázi tvrzení ve formě Virchowova hesla: Nepoznáme, tedy budeme věřit (Ignorabimus, ergo credemus).

V kontextu Neznáme a (nikdy) nepoznáme, se nachází úzké partajně politické rozhodnutí německého ministra zemědělství, člena CSU, Christian Schmidta. Týká se souhlasu s prodloužením používání glyfosátu, širokospektrálního systémového herbicidu a desikantu plodin v EU. Tato organická sloučenina obsahující fosfor, konkrétně fosfonát je zdrojem diskuzí spojených s výskytem rakoviny a dalších onemocnění. Používání mělo být zakázáno EK, případné prodloužení mělo být na 10 let. Evropský spolek zemědělců Copa-Cogeca požadoval 15 let. EK se své odpovědnosti zbavila pomocí souhlasu německého ministra zemědělství. Ten ještě den před hlasováním tvrdil opak. To je důkazem nejenom krátkozrakosti politika a stranické politiky, ale i důkazem nedodržení koaliční dohody s SPD a koneckonců důkazem síly chemické lobby v Bruselu. Budoucí premiér ČR by měl mít tento příklad na zřeteli jak ve vztahu k členům nové vlády a stranickým spojencům, tak i k Bruselu, v neposlední řadě i ke kancléřce Merkel. Pro ni, a CDU se může ukázat hlasování ministra zemědělství velice drahé. Český premiér by mohl získat levně body zákazem používání glyfosátu přinejmenším na zemědělských plochách vlastněných nebo obhospodařovaných společností Agrofert. Není možné slepě akceptovat,

Nepoznáme, tedy budeme věřit, ani jednu ze zásad římského práva: Neznalost práva každému škodí, neznalost faktu neškodí. V případě glyfosátu neznalost faktů, včetně náhlé změny pozice ministra, škodí všem. Příklad používám pro snazší pochopení rostoucí komplexity a významu vztahu EU - ČLR a 16+1.
Nelze stupňovat varování politiky a stěžovat si na konání ČLR, když sama EU a politici denně ukazují své slabé stránky, nemají vizi a plán nabízející občanům EU důvěru a komfort. Jako příklad stačí si připomenout mstu EK vůči UK za brexit. Mstu představuje vyloučení UK ze seznamu kandidátů kulturních měst Evropy. Brusel fabrikuje argumenty pro vyloučení spojováním kultury se členstvím European Free Trade Association nebo European Economic Area. To nehledě na skutečnost, že kulturním městem Evropy byly v minulosti tři města nečlenů EU: Istanbul, Stavanger a Reykjavik. Není proto divu, že se zlobí občané UK, britský ministr kultury John Glen (Bláznivé rozhodnutí. My neopouštíme Evropu, ale EU), ale i Skotové a premiérka, Nicola Sturgeon. Ta se dokonce cítí napadená. Ale i mnohem starší historka z EU mluví za sebe. Během jednoho setkání Jean-Claude Junckera se svým čínským kolegou, Jean-Claude vysvětloval, že Čína a Luxemburg tvoří třetinu lidstva Planety. Jsem si jist, že nevěděl, jak se trefil do černého: z pohledu ČLR totiž do ní patříme my všichni v Evropě. To dokazuje i pondělní setkání politiků na summitu ČLR a zemí střední a východní Evropy v Budapešti. Ministerský předseda ČLR Li Kche-čchiang podobně jako maďarský premiér Viktor Orbán jasně potvrdili, že V novém světovém politickém i ekonomickém řádu se zvyšuje význam Asie a ČLR…Zvyšuje se také počet čínských turistů v oblasti - za pět let stoupl z 200 tisíc na 930 tisíc ročně… Společně s růstem turistů, rostou čínské investice do 16+1. Jeden příklad za všechny: Moderní vlakové spojení Budapeště s Bělehradem. Vedle odbourávání přebytečných kapacit v ČLR, vznikají chtěně nechtěně nové závislosti a potenciálně další oslabení EU, především její zahraniční politiky. Není to vina ČLR, ale vina EU politiků. Myslí a konají ve starém stylu. Proto je rostoucí komplexita vztahu EU s ČLR problémem Bruselu, ne Pekingu. Škody ponesou především malé členské státy EU. A Peking pragmaticky využívá nabízející se možnosti. Je proto odpovědností EK a představitelů členských států EU si uvědomit, jak působí vnitřní rozpory a protiklady nejenom uvnitř EU, ale i na venek. Společenství 16+1 se jako část EU- Goliáše stává pro ČLR, asijského Davida, náhradní cestou do EU, která nevede přes Brusel. Porucha růstu se u člověka projevuje mimo jiné silnou krátkozrakostí. Přicházejícího Davida, zkušeného vrhače z praku, který musel umět zasáhnout vlka, kdyby ohrožoval jeho stádo, zná a uvidí málo současných politiků. Očekávám, že se David ke Goliášovi nepřiblíží. Zasáhne Goliáše do čela z dálky, omráčí ho, nechá ho žít podle svých pravidel, ale nezabije. Proč? Goliáš je největším importérem Davidova zboží, a ve své současné formě nemá šanci Davida porazit.

Tvrzení mi opět potvrdila včera ukončená návštěva Šanghaje. Kromě setkání s několika místními politiky a úředníky a aktivní účasti v seniorské části prvního polo-maratonu Šanghajské čtvrti Changning, společně s bývalým fotbalovým reprezentantem, dlouholetým kapitánem národního mužstva a hvězdou v ČLR, Václavem Němečkem (hrál v Dalian Shide) jsem měl možnost se setkat i se zahraničními politiky-úředníky. Mezi ně patří zástupce starosty 8. okrsku Budapeště, Egry Attila. Ten řekl, že v okrsku žije trvale 8 tisíc Číňanů. Protože je maďarská legislativa vstřícnější TCM než je tomu v ČR, administrace se snaží založit co nejdříve kliniku TCM a hledá partnera. Vím o podobném záměru městské části Prahy1.Ta má uzavřenou smlouvu o spolupráci se čtvrtí Changning. Nabízí se mi myšlenka: případná realizace záměru by mohla být potvrzena během příštího summitu. Ten bude 2018 hostit ČR a nový premiér. Jsem přesvědčen, že projekt by mohl upevnit bilaterální vztah ČR - ČLR. Upevnění vztahu se mi jeví důležité, protože oficiální dokumenty týkající se vztahu EU a ČLR mají hodně daleko k prohlášení 16+1: mluvit s ČLR silným, jasným a společným hlasem. Spolupráce s ČLR se, podle mého hodnocení situace, bude v budoucnosti prioritně rozvíjet na úrovni municipalit, po té na bilaterální, ne však na geopolitické úrovni.

Aby mohlo dojít k úspěšné spolupráci, měla by si nová vláda ČR uvědomit možnosti, které se nabízejí v ČLR. Jednou z nich je možnost absolvovat školení a tréning na téma China´s system of governance. V roce 1994 založená, vládou podporovaná akademie nabízí od roku 2000 školení a trénink zájemcům ze zahraničí v přibližně 50 třídách, na různá témata. Ta může určit dokonce i zájemce. Ke dnešnímu dni využilo této možnosti, podle informace zástupce ředitele akademie Yang Kegin, více než 8.500 cizinců ze 159 států. Kolik jich bylo z ČR nevím. Nevím také, zda velvyslanectví ČLR v Praze nabízí tuto možnost, a jestliže ano, komu, jak a zda jsou zohledňovány i nepoliticky orientovaní zájemci. Vím však, že seznámit se s principy realizace vizí a vývoje ČLR, a s prací čínského státního aparátu je nezbytné nejenom pro administrativní a politické pracovníky, ale i pro jiné vážné zájemce o dlouhodobou spolupráci s ČLR. K ní řadím mimo jiné profesionály z oblasti práva a IP. S ohledem na rostoucí počet čínských patentů a s ním spojenými výzvami připomínám, že 23. listopadu 2017 podepsal prezident EPO (European Patent Office) Benoit Battistelli důležitou strategickou partnerskou dohodu se státní SIPO (State Intellectual Property Office).

V závěru příspěvku malé varování, nejenom fotbalovým fanouškům: Dávno povolené a připravované testovací turné mladých čínských fotbalistů (U 20) v Německu bylo (Němci) zatím odloženo. Proč, na jak dlouho, nevím. I tato skutečnost však potvrzuje nutnost zvýšení kvality znalostí Evropy a jejich zemí ze strany ČLR. Proto očekávám změnu taktiky jednání Číňanů s Evropany, věříc současně, že ani na sportovním poli ČLR nedovolí politizaci sportu do takové míry, jak se tomu stalo v Rusku. Plejáda nevinných sportovců se tam stala předmětem geopolitické hry s následky, které si autoři hry mohou jen těžko představit, protože si neuvědomují platnost přísloví 26,27 Starého zákona: Qui fodit foveam, incidet in eam. Neboli: Kdo kope jámu, spadne do ní. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell
29.11.2017


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2017
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.4183 sec,0.2022 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,980kB