Pondělí 01 leden 2018
Ne už Masaryka a Beneše, ale Kurta Knispela je nám napříště ctít a slavit   
Pridal tk Pondělí 01 leden 2018 - 19:00:01 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Když, tuším, v průběhu roku 2015 navštívil tehdejší ukrajinský premiér Jaceňuk kancléřku Merkelovou, aby ji požádal o další půjčku k dočasnému zaplnění prázdné ukrajinské státní pokladny, pronesl při té příležitosti krátký projev, ve kterém vyzdvihl společný osud obou národů – to je národa německého a ukrajinského. Oba totiž podle Jaceňukova vyjádření se v roce 1944 staly – a to prý též zhruba ve stejném čase - obětí sovětského přepadení.

Když jsem tuhle větu tehdy četl, připadala mi jako výrok šílence, kterého nikdo v Evropě či ve světě nemůže brát vážně, jako něco, čím se Jaceňuk znemožnil v očích nejen Moskvy, ale i Londýna a Washingtonu. Že po takovémto výroku ho snad příslušné úřady Ukrajiny či Evropy musí spoutat a dovléct k dodatečnému jednání norimberského soudu s válečnými zločinci, že snad i kancléřka Merkelová, sice až dodatečně, ale přece jen se bude od Jaceňukova nehorázného výroku distancovat – ale ono se nedělo nic. Rozlehlo se tzv. ticho po pěšině.

A to ticho mě už tehdy mělo trknout a napovědět mi, že Jaceňukův výrok nebyl žádným úletem z nedopatření, ale že už v tom roce 2015 šlo o první vlaštovku budoucího výkladu dějin, jak jej ve Washingtonu pro potřeby vojenskobezpečnostního komplexu vypracovali neokonzervativní stratégové, a jehož hlavním poselstvím pro lidstvo je toto: Rusko bylo vždy agresorem a to včetně 2. světové války, agresorem zůstává i dnes, a agresorem, proti němuž musí svět sebrat všechny své branné síly, bude vždy i v budoucnu. Tak zní kanón budoucí politiky Západu, podle něj je třeba jednat – a tečka.

Ta tečka není samozřejmě jedna, jsou jich stovky, zaplavují nás denodenně jak hejna kobylek a jednu z dalších jsme měli příležitost vyslechnout si v jednom z nejoslavovanějších dnů roku, čili dnes. Celý jeden pořad v dopoledních hodinách věnovala ČT 24 nikoli oslavě našich vlastních synů a hrdinů, ale oslavě Kurta Knispela, našeho prý rodáka ze Sudet, který se stal zneškodněním 168 nepřátelských tanků nezapomenutelným tankovým esem a hrdinou wehrmachtu. Ale nově – pozor – i hrdinou naším. Na naší zemi se narodil a na naší zemi - u Vrbovce na Znojemsku – též zesnul. Čili je to hrdina i s chlupy a vpravdě náš, a proto též na nás je, ještě snad víc než na Němcích, abychom jeho památky a činů vzpomínali a je řádně oslavovali. Jak ČT též vpořádku učinila.

Vždyť uvažte: Vyřadil - hlavně díky prý geniální schopnosti odhadovat vzdálenosti - jak jsme s dnešního pořadu na ČT 24 dověděli, 168 nepřátelských tanků. A uvažujte dál. Kdyby těch vyřazených tanků z děla Kurta Knispela bylo ještě víc - třeba tisíc, nebo dva tisíce – nemusela válka vůbec dopadnout tak bídně, jak dopadla. Totiž porážkou Hitlerovy říše, ale jejím slavným vítězstvím, po kterém bychom my Češi – jak bylo Hitlerem neodvolatelně plánováno – cestovali v dobytčácích stejnými cestami a do stejných táborů smrti, jako předtím cestovali Židé. I my bychom se – a hlavně my – protože jsme měli jít hned po Židech, přetvarovávali na černý kouř nad komíny elektrických pecí s kapacitou sto spálených těl na jednu pec a jeden den, a padali bychom na rošty těch pecí hromadně, bez výběru a bez vytáček všichni, včetně praprarodičů a prarodičů těch dnešních redaktorů ČT, kteří by se pochopitelně nemohli narodit, a kteří jakoby o to vroucněji a vděčněji dnes dopoledne památku Kurta Knispela s pietou uctili a oslavili.

Určitě už dnes existuje i výbor, plánující vystavět Knispelovi ve Vrbovci jeho pomník. A jediná má naděje, že se tak nestane, se pojí s faktem, že Knispel pálil nejen po Rusech, ale v Normandii a u Caen i po Angličanech a Američanech. Kdyby zabíjel jen Rusy, tak mu ten pomník natotuty už v naší zemi stojí.

Lubomír Man


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Západ potvrzuje, že loajalita Polska byla bezcenná   
Pridal tk Pondělí 01 leden 2018 - 18:37:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Brusel právě bodl do zad Polsko, jednoho z nejvěrnějších členů EU, poté, co koalice proti této zemi zahájila trestní řízení podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii, což dokazuje, že neochvějná loajalita Varšavy vůči Západu byla celou dobu bezcenná. Poláci tak mají důvod znovu zvážit, zda nenastal čas obnovit svůj dlouhodobě ztracený status velmoci v Evropě.

Mnoho Poláků bylo v šoku, když se dozvědělo, že Brusel začal sankcionovat jejich zemi, i když někde na pozadí své mysli věděli, že právě tohle bude pravděpodobný scénář. EU varovala Polsko již několik měsíců předem, že nebude tolerovat soudní reformu vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS), a označila ji za „antidemokratickou“, a to navzdory stejným změnám, které jsou již zaváděny v mnoha západoevropských zemích. Vše, co chce strana PiS prosadit, je, aby soudci byli zodpovědní vůči lidem, nikoli jeden vůči druhému, a skoncovat s klikou z komunistické éry, která stále ovládá soudní dvory. To je klíčové v moderním kontextu, protože strana PiS se řídí ideologií eurorealismu, která se snaží zlepšit suverénní postavení Polska v EU, což je vize, která je přímo v rozporu s euroliberalismem Německa (hegemona EU), které si naopak přeje, aby byly všechny členské státy podřízeny nezvolené byrokracii v Bruselu.

Eurorealismus versus euroliberalismus

Tato záležitost je pro Polsko velmi naléhavá, protože předchůdci z Občanské platformy (PO) zaplnili soudy svými spojenci ještě předtím, než ztratili moc - tedy poté, co vládnoucí strana získala vůbec poprvé většinu hlasů v postkomunistických dějinách země ve volbách v roce 2015. Bývalým lídrem PO je současný předseda Evropské rady Donald Tusk, a právě on a jeho organizace jsou všeobecně považováni za zástupce Německa v Polsku. Strana PiS je oproti tomu spřízněná se stranou Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána, s níž má společnou silnou víru v konzervativní ideologii eurorealismu. Již dlouho - od konce studené války - je euroliberalismus v Evropě na vzestupu, avšak celosvětová hospodářská recese v roce 2008 a migrantská krize v roce 2015 vyvolaly aktivity nejširších vrstev v celé střední a východní Evropě, což mělo za následek rychlý nárůst eurorealismu.

Vnitrozemské menší Maďarsko není strukturálně schopno ovlivnit jakoukoli větší změnu v EU, ale jeho mnohem větší visegrádský partner Polsko má poměrně lepší pozici, aby tak učinilo, a proto Budapešť předala ideologický „štafetový kolík“ Varšavě, aby vedla „Iniciativu tří moří“ („Intermarium“). Německo se cítí ohroženo strategickým partnerstvím Polska a Maďarska, a chápe, že obyčejní lidé střední a východní Evropy, kteří jsou v jejich područí, se obracejí k Berlínu zády, a s hrůzou sleduje, jak odmítají nebezpečný euroliberalismus, ohrožující jejich národní identity, a místo toho vítají eurorealismus, který je má ochránit. Nejsilnější projev tohoto trendu v praxi představují Polsko a Maďarsko a jejich naprosté odmítání přijmout do svých zemí byť jen jediného, násilně přemístěného migranta, který je civilizačně na jiné úrovni, zatímco jiný člen Visegrádské čtyřky - Česká republika - jich přijala jen tucet. V důsledku toho všem třem zemím vyhrožuje sankcemi Brusel, jednající na popud Berlína.

Motivace migrantů

Z výše uvedeného důvodu je mnoho lidí přesvědčeno, že trestní řízení podle článku 7 bylo proti Polsku zahájeno proto, aby byla tato země potrestána, neboť si dovolila vystupovat jako nejsilnější a nejotevřenější člen „Iniciativy tří moří“ proti relokačnímu schématu povinně přijímat určitý počet přemístěných migrantů v rámci EU, přičemž soudní reforma Varšavy byla použita jako vhodná výmluva. EU chce Polsko exemplárně potrestat, a to zvláště poté, co ji zcela ponížil nový předseda vlády Mateusz Morawiecki, který se na začátku tohoto měsíce zavázal, že znovu pokřesťanští Evropu, a zesměšnil „hodnoty“ bloku EU. V rámci probíhající barevné revoluce v zemi se po téměř dvou letech nepodařilo svrhnout vládu, a výsledek je kontraproduktivní, protože čelní představitelé a jejich příznivci odkryli spojení, které má hnutí - řízené stranou PO - s Německem a Georgem Sorosem, čímž ještě zesílila domácí podpora.

Polsko vzdoruje

Vše, co nyní Polsko potřebuje, aby plně uplatnilo svůj potenciál regionálního vůdcovství, je nutnost reformovat soudnictví a předejít jakémukoli „ústavnímu převratu“, který by znemožnil straně PiS realizovat jejich historický volební mandát. A právě tohle prezident Andrzej Duda udělal ihned po oznámení o uplatnění článku 7 Smlouvy o Evropské unii. Aby prezident Duda ukázal, že se Polsko nenechá zastrašit, vzdorovitě podepsal ty „nejkontroverznější“ zákony, které předtím odkládal, čímž se země vydala na cestu, z níž „není návratu“. Varšava má formálně tři měsíce na to, aby reagovala na obavy Bruselu ohledně svých „protidemokratických“ opatření, je však velmi nepravděpodobné, že Polsko couvne. Další krok pro EU spočívá v tom, aby přiměla 22 z 28 členů k vydání oficiálního „varování“ Varšavě ještě předtím, než ji zbaví hlasovacích práv v bloku EU. Tyto bezprecedentní sankce však nelze uskutečnit bez konsenzu, a Maďarsko přísahalo, že se proti tomu postaví, ačkoliv se tak premiér Orbán dostane do křížku s německou barevnou revolucí právě před volbami, které budou příští rok.

Od sociologických komplexů ke geopolitickým souvislostem

Poté, co jsme si vysvětlili okolnosti, za jakých EU vůbec poprvé uplatňuje článek 7 Smlouvy o Evropské unii, je nyní na čase popsat reakci, kterou měl tento bezpříkladný krok v Polsku. Země je plná sociologických komplexů v důsledku své historie, přičemž nejnápadnější je instinktivní vyhýbání se odpovědnosti za všechny politováníhodné události, k nimž došlo během staletí. Jednou z podob, kterou na sebe tento komplex bere, je „ruská vina” - což znamená, že tento východní soused Polska je vždy označován za zlou hrozbu, která se neustále snaží Polsko oslabit, a proto je Rusko obviňováno ze všeho špatného, co se kdy v této zemi stalo, a následkem toho podléhá neustálému obviňování. Spojené státy obratně manipulovaly s tímto hluboce zakořeněným sentimentem v polské společnosti, aby urychlily začlenění země do NATO kvůli jejímu využití jako odrazového můstku proti Rusku. Důkazem je Strategie národní bezpečnosti Trumpovy administrativy, jejíž autoři poznamenávají, že „evropští spojenci a partneři [Washingtonu] zvyšují strategický dosah a poskytují urychlený přístup k základnám a právo na přelet letounů kvůli globálním operacím“.

Pokud jde o jiný projev tohoto sociologického komplexu, téměř všichni Poláci si vytvořili z konceptu, který nazvěme „zrada Západu“, součást své národní identity. Koncept spočívá v myšlence, že „západní spojenci zradili Polsko“ (článek v češtině zde na Zvědavci), neboť jej nechali napospas prudkému útoku fašistů v září 1939, přestože slibovali ochranu v případě, že je Hitler napadne. Až do tohoto okamžiku Poláci naivně důvěřovali Západu, což nebylo ve skutečnosti nic jiného, než radikální ideologická reakce na stejně extrémní názor o „ruské vině“, avšak touto „nevinnou“ ideou silně otřásl fakt, že jim Spojené království a Francie odmítly pomoci, a místo toho nechaly zemi léta trpět pod nacistickou okupací. Hitlerovi tak bylo umožněno, aby se rychle chopil díla a realizoval své „konečné řešení“ - nakonec vyhladil asi pětinu předválečné populace v Polsku a zřídil neblaze proslulé tábory smrti Auschwitz-Birkenau a Treblinka.

Ačkoli Poláci nikdy nezapomněli, kolik toho museli vytrpět kvůli zradě Západu, brzy našli způsob, jak „odpustit“ nebo alespoň ospravedlnit své válečné spojence kvůli tomu, jak přímo byla jejich země nucena podrobit se sovětskému komunismu. Tak znovu ožil koncept „ruské viny“, který trval staletí, a který zcela převážil nad nevraživostí, kterou většina Poláků cítila vůči Západu. Poláci proto velmi toužili zbavit se sovětské nadvlády, a hrdě se stali první nekomunistickou zemí ve východním bloku po jednáních v roce 1989 a následných volbách, které umožnily obyvatelstvu se zcela obrátit k Západu a zahájit proces, vztahujících se na jejich instituce. Po celou tu dobu však Poláci, mající sklony k emocionálnímu jednání, celkem vzato nikdy nepochopili, že by kterýkoli z těchto dvou komplexů byl řízen geopolitikou, místo toho je raději vnímali optikou emocí. Kdyby byli uvážlivější, potom by nebyli tak zdrceni tím, že je Západ podruhé zradil tím, že na ně uvalil sankce.

Skutečná zrada Západu

Komplexy „ruské viny“ a „zrady Západu“, které prostupují celou polskou společností, jsou kvůli geopolitice, nikoliv kvůli vlastní nenávisti Rusů nebo Západu vůči Polsku, což činí „zradu Západu“ani ne tak „zradou“, jako spíše využitím Polska. To samozřejmě není omluva toho, co se stalo, ale pouhé vysvětlení této „události“ v řádném kontextu, ačkoli totéž nelze říci o tom, co EU právě udělala Polsku. Uvalením sankcí na největšího, nejloajálnějšího a zcela uchváceného postkomunistického člena Evropské unie Západ tentokrát skutečně Polsko zradil. Všichni Poláci jsou naprogramováni tak, aby si mysleli, že Rusové jsou „špatní“ a jejich západní partneři jsou „dobří“, ale tento politický předsudek je nyní vyvrácen, neboť Brusel použil článek 7 Smlouvy o Evropské unii. Přestože mohla přetrvávat určitá podezření vůči k Západu již od „první“ zrady Západu, z velké části je nahradila „ruská vina“, jak bylo vysvětleno výše. Poláci mohli něco takového „očekávat“ od Ruska, ale většinu z nich ve skutečnosti ani nenapadlo, že by jejich západní „přátelé“ mohli vážně uvažovat o uložení sankcí proti nim.

Polsko a jeho lid dělali vše pro to, aby se vetřeli do přízně Západu, přičemž demonstrovali to, co lze přesně charakterizovat jako silný komplex méněcennosti, který se rozvinul v reakci na komplex nadřazenosti, který vždy měli vůči Rusům. Poláci byli tím hlavním „pátým sloupem“ během studené války, sehráli klíčovou úlohu při rozpadu komunismu i celého východního bloku, a následně přispěli k rozpadu Sovětského svazu svým vlastním geopolitickým způsobem. Avšak namísto toho, aby byli Západem „odměněni“, jsou nyní sankcionováni. Většina Poláků tomu bezvýhradně rozumí tak - ať už si to připouští nebo ne - že jejich partnerství s USA je především dáno společnou protiruskou zahraniční politikou obou zemí. To, že Polsko nakoupilo od Američanů rakety Patriot, je v podstatě úplatek, aby Washington zůstal na straně Varšavy během její „války“ s Bruselem. Z výše uvedeného vyplývá, že drtivá většina Poláků do určité míry věřila, že jejich vztah se západní Evropou je „upřímnější“. Tuto iluzi však na základě skutečné zrady Západu, k níž právě došlo, ztratili všichni, kromě nejdogmatičtějších euroliberálů, zapojených do barevné revoluce.

Na cestě ke statutu velmoci

Není pochyb o tom, že Poláci jsou vlastenci, a že je jim na základě historie vlastní myšlenka, že jejich zemi neustále obléhají zahraniční státy. A právě kvůli této jejich mentalitě lze vysvětlit, proč drtivá část obyvatelstva podporuje stranu PiS, která odmítá bruselský plán ohledně násilného přemístění civilizačně odlišných migrantů do jejich vlasti. A zatímco reforma soudnictví je mnohem více polarizující, skutečnost, že právě tato reforma vedla k přímému a povýšenému útoku proti polské suverenitě, vzbudila naději, že většinu „umírněných“ členů opozice v zemi udolá barevná revoluce za účelem obrany Polska před touto nespornou asymetrickou ofenzívou.

Jedna věc je, když je ​​člověk uveden v omyl a začne věřit, že je součástí „solidarity své doby“ a „jde ve šlépějích svých otců“, jinou věcí však je, když se lidé i nadále účastní zvenčí řízeného hnutí, které působí jako „pátý sloupec“ za účelem svržení vlády své vlastní země jménem Německa poté, co Brusel vydal jasné prohlášení o hybridní válce proti Polsku.

Nezáleží na tom, zda Poláci nenávidí PiS a co tato strana ztělesňuje. Když je národ vystaven útoku, Poláci tradičně spojují své síly, aby hájili svou zemi. V případech, kdy nechali domácí divize - s nimiž bylo manipulováno ze zahraničí - aby tomu zabránily, skončili tím způsobem, že ztratili nezávislost. Zatímco by mělo být považováno za samozřejmé, že určité části Poláků (především mládeži) mohl být vymýván mozek euroliberální ideologií v průběhu posledního čtvrtstoletí, jsou ve společnosti stále silně zastoupeny zřetelné civilizační typické rysy tradicionalismu, konzervatismu a zejména patriotismu, což znamená, že většina Poláků bude pravděpodobně stát při svých krajanech patriotech a budou společně protestovat proti vnějšímu nepříteli - Evropské unii. To neznamená, že Poláci jsou „protizápadní“, ale jsou jen proti totalitářství (v sovětském stylu), který právě EU začala ztělesňovat. Namísto toho, aby opustili EU a západní instituce, chtějí je reformovat prostřednictvím „Iniciativy tří moří“, aby více respektovaly národní svrchovanost a další hodnoty, které by měly zastupovat, jak se Poláci původně domnívali.

Dlouho očekávaný historický moment pro Polsko konečně nastal, a země je na začátku dlouhé kampaně, která povede k obnově statutu evropské velmoci tím, že se Polsko nejprve stane ideologickým vzorem na tomto kontinentu. Varšava uplatňuje principiální vedení ve středoevropském a východoevropském prostoru tím, že statečně odolává zastrašování ze strany Berlína a Bruselu, a v neposlední řadě (tentokrát je to nepochybně skutečné) byla zrada Západu onou pomyslnou červenou čárou, kterou bylo třeba překročit, aby bylo možné získat podporu společnosti pro učinění tohoto osudového kroku. Znepokojená menšina v zemi je pevně odhodlána mylně informovat ostatní a využít této události jako „odpalovací šňůry“, která povede k navýšení domácích destabilizačních operací, a Polsko ještě musí osvobodit svou zemi a region od silných ekonomických pout, která jej spojují s Německem. Nemůžeme proto očekávat, že to, co se Polsko snaží dělat, bude snadné, nebo že to přinese okamžité výsledky, ale místo toho bychom se měli všichni soustředit na skutečnost, že Varšava překročila Rubikon ve svých vztazích s Bruselem, a že už nic nebude mezi nimi stejné, jako předtím.

Andrew Korybko

The West Proves That Poland’s Loyalty Was Worthless vyšel 22. prosince 2017 na Oriental Review. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2017/12/7465-zapad-potvrzuje-ze-loajalita-polska-byla-bezcenna.htm
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



P.C.Roberts:Kolik smrti a destrukce nás v r. 2018 čeká?   
Pridal tk Pondělí 01 leden 2018 - 06:01:04 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V celém západním světě zdegenrovala politika v podvod. Žádná západní vláda už dnes neslouží zájmům veřejnosti.
(See: https://www.paulcraigroberts.org/2017/12/29/eric-zuesse-explains-americas-worst-enemy/ ). S výjimkou několika někdejších sovětských satelitů ve východní Evropě, opovrhly západní vlády vůli svých občanů, když proti jejich zájmu přijaly na svá území obrovské počty nejen uprchlíků z washingtonských válek, ale i dalších imigrantů, kteří se za uprchlíky jen vydávají. Ale nejen to. Ohrozily své občany i svou podporou stupňujicí se agrese Washingtonu vůči Rusku, čímž se všeobecný úpadek demokratické politiky mění stále jistěji v cestu k válce.

Saker vysvětluje, že Američané s inteligencí, ctí, odvahou a morální integritou se z amerického národního bezpečnostního establishmentu vytratili, a na jejich místo nastoupili arogantní hlupáci, kteří věří: 1) Můžeme si koupit kohokoli. 2) Koho si koupit nemůžeme, toho znásilníme. 3) Koho nedokážeme znásilnit, toho zabijeme. 4) Nic se nám nemůže stát, jsme beztrestní, ať uděláme cokoli. http://www.unz.com/tsaker/2018-war-or-no-war/
Scott Bennett oznamuje, že americkým vojákům se do hlav vtlouká propaganda, podle níž je Rusko nepřítel, s kterým budou muset válčit.
//www.facebook.com/capsule.ninetynine.7/videos/1992321041038611/

Anglosionistické impérium se pokouší zrušit dosud existující dohodu s Iránem, znovu nastartovat pokus svrhnout vládu Sýrie, a v hledáčku západního impéria je též libanonský Hizballáh. Washington vyzbrojuje Ukrajinu, aby jí pomohl zaútočit na odštěpenecké provincie Novoruska. Eskaluje i hrozba Severní Koreji a dokonce i malé Venezuele hrozí vojenská intervence za to, že si chce řídit svůj osud sama, a nikoli být řízena Washingtonem a americkými bankami.
Podle mínění několika pozorovatelů zvýšila ruská velmi opatrná diplomacie možnost, že si ji Washington splete se slabostí a obdaří svět 3. světovou válkou. Tím totiž, že Rusko nepřijímá žádosti odštěpeneckých ruských provincií Ukrajiny sjednotit se s Ruskem, dláždí Washingtonu cestu k takovému vyzbrojení své ukrajinské loutky, aby dokázala dobýt tyto odštěpenecké provincie pro sebe zpět silou. Což by prestiž Ruska zničilo a Washington naopak povzbudilo k dalším agresivním akcím. A tak dříve nebo později Rusku nezbude, než se dlouhodobé výbojnosti USA postavit čelem.
Předčasné ohlášené vítězství Ruska v Sýrii, následované stažením jeho jednotek zpět do vlasti, umožnilo americkým jednotkám v Sýrii zůstat a znovu se pokusit vládu prezidenta Asada svrhnout.

Rusku by v tom případě nezbylo nic jiného, než své syrské vítězství znovu zopakovat, neboť opak by měl za následek ještě agresivnější činy Washingtonu.
Naděje, že prezident Trump obnoví normální vztahy mezi nukleárními mocnostmi z dob Reagana a Gorbačova vyprchávají. A tak otázkou pro nastupující Nový rok je následující: kdy washingtonská agrese vůči Rusku přeroste v horkou válku? Z hlediska dneška je totiž nepravděpodobné, že by se Nový rok mohl stát rokem šťastným. Nikde na Západě nespatříte totiž ani náznak vedení, které by směřovalo k míru a lidskosti.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Šílená Česká televize, tak za tohle se už běž skutečně vycpat!   
Pridal tk Pondělí 01 leden 2018 - 05:57:18 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zapnu asi po 5 letech Vaška Moravce a vidím Bělohradskýho, Vášáryovou a Bartoše. "Ty vole", říkal jsem si v duchu, tak proč to rovnou nenatáčí na Klinice? V čem spatřuje ČT veřejnoprávní službu, když si pozve jednu liberální husičku, obstarožního salonního levičáka a mladého bolševika?

V čem přesně spočívá ona tolik proklamovaná názorová pestrost, kterou údajně "naše/vaše" nabízí? Stále stejné tváře obhajují naše členství v tom strašidelném socialistickém projektu jménem Evropská unie. Ty samé tváře nás potom varují před populisty Donaldem Trumpem, Geertem Wildersem či "domácím zlosynem" Tomiem Okamurou. Stále ta samá písnička.

Bělohradský, Halík, Sedláček, Marvanová (ta ctnostná dáma, která má tři synky a každý z nich má jiného tatínka), Šiklová (ta neméně ctnostná dáma, která byla asi 12 let v KSČ), Pehe (který psal svého času aspoň jeden "hejt" denně na Václava Klause). Tito a mnozí podobní budí dojem, že unylý EUrosocialismus je vlastně správná věc.

Celá Česká televize ve svých diskuzních pořadech, zpravodajství a publicistice budí dojem, že je normální označovat odpůrce ilegální migrace za "rasisty", kritiky Evropské unie za "agenty Kremlu", kritiky Angely Merkelové za "populisty", kritiky tolik moderních pochodů hrdosti za "homofoby" atd. A pravičáky vlastně za "fašouny" či "extremisty".

Ladislav Jakl má naprostou pravdu, když říká, že by instituce, jako je Česká televize a Český rozhlas, mohly být ze dne na den zrušen a nic by se nestalo. Něco ale přece jenom ano. Úřady práce by se zaplnily stovkami propagandistů, kteří by najednou neměli do čeho píchnout. Většina z nich by jistě skončila v neziskovém sektoru a pomáhala šířit "dobro" tam.

Veřejnoprávní média je třeba zprivatizovat, nikoli zestátnit, jak navrhuje Tomio Okamura. Ony totiž státní už dávno jsou, jak opět správně říká Ladislav Jakl na DVTV.

Josef Provazník

Zdroj: euPortál
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Drsné. Skupina černých imigrantů vtrhla do budovy nádraží, kde došlo ke střetu s policií. Podívejte se, jak řádili   
Pridal tk Pondělí 01 leden 2018 - 05:54:30 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Skupina černých imigrantů vtrhla do budovy pařížského nádraží Gare du Nord, kde došlo ke střetu s policií.

Imigranti protestovali proti „policejnímu násilí“. Záminkou se stala smrt Massara D., který zemřel krátce po zatčení policií. Kamerunec se španělským občanstvím Massar D. obchodoval v Paříži drogami.

Podle policejní zprávy zemřel následkem toho, že mu v žaludku praskl pytlíček s crackem, který spolkl, aby policie u něj drogu nenašla. Udělalo se mu nevolno a po týdnu zemřel v nemocnici.

Černí demonstranti, kteří stejně jako zatčený dealer měli africký původ, policejní verzi nevěří. Podle nich zemřel kvůli fyzickému nátlaku policie, která chtěla, aby pytlíček s drogou vyplivl.


Zdroj: RT, Freeglobe

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Rychlá metoda hubnutí, která nevyžaduje fyzické cvičení   
Pridal tk Pondělí 01 leden 2018 - 05:47:52 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vědci ze singapurské Nanyangské technologické univerzity vypracovali způsob, jak lze zhubnout až o 30 % své váhy. Výsledky výzkum byly zveřejněny v časopisu Small Methods.

Odborníci vytvořili zvláštní náplast s velkým počtem mikroskopických jehel, jež jsou tenčí než lidský vlas. Tyto jehly obsahují přípravek, který proměňuje bílou tukovou tkáň, která akumuluje kalorie, na hnědou tukovou tkáň, která je naopak spaluje.

Vědci jsou přesvědčeni, že jejich vynález pomůže snížit nutnou dávku tohoto prostředku, neboť náplast příliš velký objem nevyžaduje.

„Naším cílem je vytvořit nenápadnou a levnou náplast, kterou by mohl každý lehce používat," prohlásil profesor Peng Chen.

Testy vynálezu na myších ukázaly, že k pátému dni nošení náplasti se bílý tuk začal přeměňovat na hnědý. Hlodavci zhubli a snížila se jim úroveň cholesterolu v krvi.

Zdroj: Small Methods, Sputniknews.com

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.6868 sec,0.5005 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,472kB