Neděle 28 leden 2018
Proč by měla jít do EU parlamentu paní Horáčková - a ne já?   
Pridal tk Neděle 28 leden 2018 - 17:36:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V rozhovorech redaktorů ČT se známým osobnostmi volebních štábů obou uchazečů na prezidentství v sobotu odpoledne došlo i k interview Michala Horáčka, tuším, s redaktorem Houžvou. To už byl výsledek souboje znám a redaktor ČT se zajímal, zda teď – po Drahošově porážce – hodlá Horáček v politice dál pokračovat. Ten odpověděl, že nejspíš ani moc ne, a to ani ve spolupráci s poraženým kandidátem Drahošem (pár hodin poté dokonce prohlásil, že Drahoš byl pro boj se Zemanem vůbec špatnou volbou, protože vyžaduje stále jen klid). Ale má prý pro republiku skvělý tip. Jeho manželka je naprosto jedinečným kandidátem na funkci poslankyně evropského parlament. Je prý hezká, cizí jazyky ovládá., takže proč ne, že ano...

Poslední slova tohoto rozhovoru jsem už vnímal vleže jak široký tak dlouhý na zádech, hned pod stoličkou, na které jsem prve seděl. Zřítil jsem se tam z šoku z toho, co jsem si právě vyslechl. Jo tak takhle se lidi dostávají do Bruselu! Prokristaživého, ten Horáček je ale hlava. Vystihne moment, kdy se na povolební vysílání ČT dívá dobře přes tři miliony lidí, pak si tohle o manželčině vrcholné kvalifikaci pro úřad evropské poslankyně jen tak jakoby od boku plácne, a ví velmi dobře, že z těch tři milionů lidí se toho někdo zodpovědný chytne, bude o té paní Horáčkové uvažovat a uvažovat, až si jí jednoho krásného dne k sobě pozve a do toho Bruselu ji prostě vyšle..

Herdekslávek – a co já? I já přece umím cizí jazyky, hezký jsem taky a mám za sebou dokonce tři knížečky politických fejetonů, takže ve sběhlosti vyslovovat se k politickým problémům i ve schopnosti jazykově se vyjadřovat mám před paní Horáčkovou možná i náskok. Takže proč ona ano a já ne? To jenom proto, že nejsem Horáčkovou manželkou? Že prostě nemám nikoho ani z přízně a ani ze známých, kdo by o mně v televizi utrousil pár uznalých slov?

Ale počkat! Paní Kozelková z Chocně, se kterou si dopisuji na internetu, už v televizi coby úspěšná chovatelka cizokrajného ptactva několikrát byla. A neřekl bych, že by byla tak nešikovná, že by do svých projevů o papoušcích nedokázala vpašovat i pár slov i o mně coby vhodné posile české reprezentace v EU.

A tak jsem do Chocně zamailoval. Odpověď? Ani si to nepřejte slyšet.
A tak teď už jen sedím doma, čumím do zdi a dumám nad tím, proč paní Horáčková ano – a já ne. Jedině, počkejte, herdekslávek, ono by to přece jenom šlo! A to přímo prostřednictvím té sítě, která nás právě teď spojuje. Internet, chápete? Napíšete tam o mně, že bych byl pro funkci poslance EU posilou, a ne sice miliony, ale pár tisíc lidí si to přečte, to semínko se možná v někom důležitém zachytí, bude růst – a nakonec, možná, co můžete vědět, do Bruselu vůbec nepojede paní Horáčková, ale já.

Tak se, prosím vás, snažte! Z Bruselu vám potom pošlu fotku čurajícího chlapečka.

Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



PŘÍRUČKA PRO LEPŠOLIDI   
Pridal tk Neděle 28 leden 2018 - 16:55:34 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Desatero pro zodpovědné lidi, kterým není lhostejný osud naší země.

Fotografie z tábora slušných a vzdělaných: Prsa pro Drahoše.

Ty jsi vyvolený, Ty jsi lepšočlověk, na Tobě leží osud naší země a budoucnost našich dětí. Ale pamatuj, že máme mnoho nepřátel. V naší společnosti se totiž pohybují také ONI. Jsou to velmi odporná a snadno manipulovatelná dvounohá mluvící individua neschopná komplexnějšího samostatného myšlení. Živí se pouze svými jednoduchými pudy, hlavně závistí a nenávistí k úspěšným lidem. Měj na mysli, že ONI pravděpodobně nebyli ve svém životě ani jednou v Praze, neznají metro ani pohyblivé schody a nikdy necestovali dopravním letadlem. Nejsložitější emoce, kterých jsou ONI vůbec někdy schopni, dokážou prožít jen při pojídání tlačenky s cibulí nebo popíjení piva či fernetu a sledování komerčních televizí.

1.ONI jsou sice slabí a méněcenní, ale zatím mají ještě volební právo. ONI jsou ve větším počtu velmi nebezpeční, protože jsou velmi zákeřní. ONI jsou Tvoji nepřátelé.
2.Nesmíš dopustit, abychom se stali součástí Ruska, jak chtějí ONI. Šiř zprávy, že ONI odmítají demokracii a mají podporu zahraničních zpravodajských tajných služeb.
3.Pamatuj, že právě ONI přinášejí svár do společnosti. Proto v zájmu svobody a demokracie musíš na všechny jejich provokace odpovídat bez váhání vší silou rychle a tvrdě.
4.ONI mají mezi sebou xenofoby, rasisty a jiné potížisty, kteří kopou hluboké příkopy do naší společnosti. Vyhledávej je a oznamuj je v nevládních organizacích a neziskovkách.
5.ONI se Tě musí bát. Nesmí si dovolit jen tak zveřejňovat svoje lži, jed a hnus. Využívej a zesměšňuj, že ONI to, co nejvíc kritizují (exekuce, dluhy...), tím sami nejvíc trpí.
6.Dávej hlasitě najevo na veřejnosti, že představitelé zvolení těmito lidmi nejsou Tvoji představitelé. Organizuj pouliční akce a na nich zvolené představitele zesměšňuj.
7.Jestliže si ONI nebo dokonce jimi zvolení představitelé dovolí vystrčit nos na veřejnost, tak na ně házej vejce nebo rajčata, pískej a na ozbrojenou ochranku volej "Gestapo!"
8.Pokud si někdo z nich dovolí s Tebou nesouhlasit, nečekej a zasypej ho urážkami, obviň ho z "blbé nálady" a neslušnosti, pošli na něj svoje přátele a potom mu napiš "Je mi vás líto!"
9.Neschovávej svoje emoce a svoje názory před veřejností, ale piš o nich do médií a především do sociálních sítí. Získáš si nové přátele a spojence stejného smýšlení.
10.Nebuď lhostejný k veřejnému životu. Vždy buď připraven. Volbami volební kampaň nekončí, ale začíná.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kdo je lepší Churchill nebo Chamberlain – Zeman nebo Drahoš?   
Pridal tk Neděle 28 leden 2018 - 16:46:20 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Neville Chamberlain, pohledný muž s vybraným chováním, politicky korektní, bez hrubostí a vulgarit versus tlustý, doutníky páchnoucí, jednoho panáka za druhým konzumující Winston Churchill. Koho si vyberete?

Chamberlain ustupoval Hitlerovi. Ostatně nejenom on, ale i další politici vítězných mocností První světové války. V roce 1936 německá armáda vstoupila do oblasti Porúří, které mělo zůstat demilitarizované. Nikdo se ze zodpovědných západních politiků neozval (to byl britským premiérem ještě ovšem Stanley Baldwin) Mlčela Velká Británie, mlčela Francie. V březnu 1938 anektoval Hitler Rakousko. To už byl Chamberlain premiérem. Ticho.

Vůči Hitlerovi Chamberlain uplatňoval politiku appeasementu. Toto neprozřetelné chování vůči agresorovi, který veškeré ústupky západních politiků považoval za slabost, vyústilo až podepsáním Mnichovské dohody. Té největší zrady na jediném demokratickém státě střední Evropy, na Československu. Zbaběle přistoupil na podmínky Hitlera a Mussoliniho, že zástupci státu o jehož hranicích se jednalo museli zůstat mimo jednací místnost, potupně na chodbě. To je to typické „o nás bez nás“

Pohledný, vždy perfektně se vyjadřující Neville Chamberlain po příletu do Londýna vítězoslavně prohlásil před novináři: „Přivezl jsem vám mír“. A celá Velká Británie jásala a uctívala svého pohledného premiéra. Ano. Britové OSLAVOVALI slušného premiéra. Celá Británie mu provolávala slávu. Za dva roky nato se uchylovali před německými bombami do úkrytů.

Historie pokračovala nebývalým tempem. 15 března 1939 Hitler dokonce i Mnichovskou dohodu porušil a anektoval naše území. A co naši západní „spojenci“? A co Chamberlain? Nic.

Německo získalo anektováním Československa špičkové zbrojní podniky a mohlo se tak připravovat na válku a to i na válku, ke které jí pomohl onen slušný, politicky korektní a vstřícný Chamberlain, který až 3. září 1939, dva dny po napadení Polska vyhlásil Německu válku.

A teď přichází na scénu tlustý, alkoholu holdující první lord admirality – Churchill.

Jedinou aktivitou proti Německu vykazoval on. Chtěl obsadit norský přístav Narvik, aby odřízl Němce od přístupu k železné rudě, která se těžila ve Švédské Kiruně. Premiér Chamberlain s touto akcí nesouhlasil a tak německá armáda po obsazení Norska měla zásoby železné rudy, kterou nutně potřebovala k vedení války.

Obrat politiky appeasementu nastal až po zvolení Churchilla do premiérského křesla v květnu 1940, kdy pronesl 13. května svůj legendární projev: „Mohu vám nabídnout jenom krev, dřinu, pot a slzy.“

Je potřeba se poučit z historie. Žádná líbivá slova, žádné slušné chování. Chce to tvrdá slova a nekompromisnost proti tomu, kdo chce zničit váš stát, vaši kulturu, vaše sociální systémy tím, že vás donutí do vaší rodné země přijímat obyvatelstvo, které nebude respektovat vaši kulturu, bude vysávat vaše sociální systémy, bude chtít, aby ženy byly bezpodmínečně podřízeny mužům, bude chtít, aby vaše města byla zaplavena věžemi minaretů, aby zvuk zvonů zanikl v hlasu muezínů.

Jakékoliv ustupování, neurčitosti, přijímání byť jen 2600 uprchlíků a jiné nejednoznačnosti jsou cestou ustupování moci. V roce 2009 tehdejší premiér který vyjednával Lisabonskou smlouvu věděl, že je to špatně. Dvě noci prý kvůli tomu nespal. Jiná cesta nebyla možná. Já říkám vždy jsou cesty dvě – cesta odvahy a cesta zbabělosti. Nakonec jí musel po dlouhém oddalování podepsat i tehdejší prezident.

Tento ústupek nás nyní staví do pozice, že musíme platit pokuty za nepřijímání uprchlíků. Nemůžeme si už dovolit podepsat sebevražednou smlouvu Dublin 4 i kdyby se všichni v Berlíně, Paříži i Bruselu stavěli na zadní. Tato smlouva vyžaduje jednomyslnost. Musíme mít prezidenta, který umí říct jasné NE, byť by mu kvůli tomu Ne spílala celá Evropa. Českou republiku tím ale zachrání.

Dozvěděl jsem se, že kulturní fronta stojící za dřívějšími akcemi „Přemluv bábu“ či „Děkujeme odejděte“ a podporovatelů loňského neúspěšného kandidáta Schwarzenberga stojí za kandidátem Jiřím Drahošem. To se dalo čekat. Jsou to stále ti stejní. Celebrity, které ovšem nestojí za zájmy 10 milionů řadových občanů ČR.

Ovšem dočetl jsem se i jednu velmi povzbudivou zprávu: „Hlava státu musí mít pořádné ego, aby byla schopná se rozhodovat. Miloš Zeman je člověk, který dokázal, že umí číst v duši národa“, tvrdí Eliška Hašková Coolidge, bývalá asistentka pěti amerických prezidentů. Dále říká: „Prezident nesmí čekat na aplaus a dělat jen věci, které mu přinesou popularitu. Musí cítit to, co národ potřebuje, a tím směrem jej vést.”

Dovolil jsem si citovat z výzvy této moudré ženy.

Mgr. Petr Hannig, předseda Rozumných a účastník prvního kola prezidentské volby

Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=645390
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zbyněk Fiala: Poslední Zemanovo vítězství   
Pridal tk Neděle 28 leden 2018 - 06:18:53 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Volební výsledek nakonec dopadl podle předvolebních debat, ze kterých Jiří Drahoš vyšel jako ten jasně slabší. Neúspěšní kandidáti se nejspíš přesunou do senátních voleb a budou nás dále oblažovat úvahami o odvádění republiky na Východ či na Západ. Zůstanou i docela výrazné rozdíly v politické orientaci venkova a měst.

Miloš Zeman potvrdil svojí pověst prognostika, když očekával těsný výsledek a vyzýval občany, ať se dostaví k volbám v co největším počtu, protože každý hlas rozhoduje. To se vyplatilo. Dokud se sčítaly jen venkovské obvody, jeho náskok narůstal až ke 350 tisícům hlasů, ale čím víc do hry vstupovala Praha, tím víc se čerpalo z rezervy a rozdíl se smršťoval. Nakonec z něj zbyla polovina. Jistě, i ta stačí, aby bylo vymalováno. Miloš Zeman sám to označil za své poslední politické vítězství. Možná se však od něj bude chtít mnohem víc. Znovu se vrací výzva, aby zkusil účinně oslovit širší okruh občanů, než který odpovídá hluboce rozdělenému elektorátu.

Co nás dělí? Volební studia České televize i TV Nova opakovaně ukazovala, jak odlišný byl výsledek v krajských městech a jejich okolí. Také z předvolebního duelu v ČT zní v uších naléhavé otázky dvou voličů z jihočeské obce, jaké jinak v běžné vysílání často nezazněly. Lidé na venkově se cítí opuštěni, jsou zbavováni zbytků služeb, musí komplikovaně dojíždět za prací a výsledek jejích úsilí mizí někde daleko. Kde, to lze částečně vyčíst z toho, že lidé ve městech tyto starosti tak nepociťují.

Jenže všeho do času. Zatímco dnes ještě prožíváme nejvyšší zaměstnanost v historii (ale ve stejném duchu mluvil v Davosu i americký prezident Donald Trump), ze všech stran přicházejí zprávy o technologických průlomech na poli digitalizace a robotizace, která na podstatnou část toho, kvůli čemu dnes lidé chodí do práce, stačí sama. Za pět nebo deset let bude situace zcela jiná. Pracovní místa v tradičním průmyslu začnou mizet, lidé budou zbavováni životních jistot, a pokud zůstanou opuštěni, vzniknou společenské otřesy. To bude něco jiného než dnešní fiktivní hrozba uprchlíků. Začnou vznikat uprchlíci ve vlastní zemi.

Čeká nás období zásadních společenských změn a Miloš Zeman byl zvolen do nejvyšší ústavní funkce, která je tradičně zároveň jakýmsi základním společenským kompasem naší společnosti, právě na ta poslední léta, kdy se na to můžeme připravit. Zatím to vnímá spíše z té náběhové strany a poukazuje na rozpor mezi požadavky stále sofistikovanější výroby a nedostatečného zájmu mladých lidí o technické vzdělání. Měl by však možná přehodnotit svůj přezíravý postoj ke společenským vědám, protože ty budou taky potřeba.

Rozpadá se struktura ekonomiky zděděné z průmyslové revoluce, kdy základem byl velký podnik s armádou zaměstnanců. Když pomineme epizodu socialismu, dvě stě let proti sobě stáli vlastníci výrobních prostředků a lidé, kteří na nich byli závislí a museli se rvát o každý kousek svobody navíc. Z tohoto boje vznikla politická zbraň v podobě strany sociální demokracie, a ta sílila stejným tempem, jakým narůstala industrializace a urbanizace. Tahle etapa je u konce.

Na scénu vstupuje nový jev, kapitál ztratí hlavní slovo. Už dnes ty nejhodnotnější společnosti světa, například Facebook, Uber, Amazon, s jistou nadsázkou žádný kapitál nepotřebují. Facebook nemusí vytvářet vlastní obsah, Uber nemusí mít vlastní auta, Amazon nemusí mít vlastní zásoby knih. Stačí jim myšlenka, převedená do elektronické podoby, která slouží jako platforma pro zprostředkování kontaktu ve specifickém prostředí. Největší hodnotou těchto společností jsou počty uživatelů jejich platforem. Nejcennějším kapitálem je nápad, který uspěl jako první. Přirozeně, nápad spolu se schopností jej realizovat. Tohle prostředí nás obklopuje, a pokud se do něj nepřesuneme aktivně jako tvůrci, ovládne nás a staneme se obětí.

Stejně tak ztrácí hlavní slovo nutnost koncentrace lidí blízko pracovní příležitosti. Vrátí se atraktivita čisté přírody, vodních zdrojů a úrodné půdy, která přijme masy lidí, bez kterých se průmysl obejde. Vrátí se zájem o život mimo města, ale musí se pro to vytvořit podmínky. V nepříliš vzdálené budoucnosti dostane venkov zcela jinou dynamiku, protože celý svět se stane díky všudypřítomným internetovým službám jednou velkou vesnicí. Kanadský mediální guru z 60. let minulého století Marshall McLuhan si to sliboval už od televize, když ty nejdůležitější osobnosti z celého světa začal denně potkávat ve svém pokoji. Teď se však tato příležitost obohacuje o nejrůznější formy aktivní spolupráce. A znovu, jde to i bez peněz - to, co v časech McLuhana neměla ani NASA, dnes kdekdo najde zadarmo někde v cloudu.

Prezident není vláda, nemá výkonné pravomoci, ale může přinejmenším dbát o to, aby aspoň v jeho dosahu našim přípravám na budoucnost nikdo nepřekážel. Měl by k sobě pozvednout lidi, kteří budou schopni otravovat ministerstva a inspirovat veřejnost. Jisté vnímání nastupujících problémů už v zemi je, proto ještě Sobotkova vláda přešla od úvah o Průmyslu 4.0 k úvahám o Společnosti 4.0. Ale s pouhým heslem dlouho nevystačíme.

Celá tato věc taky trochu souvisí s naším slavným přesouváním republiky na Východ. Zatímco to má Zeman denně na talíři, na jiném konci světa se naopak vytýká Číně, že svými investicemi a projekty jako Nová hedvábná stezka se příliš tlačí na Západ. Kdybychom to brali vážně, jsme v pěkném presu.

Měl jsem krátkou příležitost nahlédnout do onoho východního světa, do čínské provincie Če-ťiang, které je svěřeno těžiště strategického partnerství ČR s Čínou. Toto partnerství Zeman vyjednal za návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Je to partnerství s předním technologickým centrem oné východní země. Nejsme sami, kdo tam zamířil, partnera tam našel I Volkswagen, který tam chce vytvořit svoji čínskou základnu pro společnou výrobu elektrických a autonomních aut. Nedaleko odtud najdeme také čínské partnery pro český letecký průmysl. V Česku už se chytla společnost Dahua, která patří k nejsilnějším v oblasti umělé inteligence. Chang-čou, hlavní město této provincie, pokročilo v Číně nejdál v projektu inteligentního města. Tohle Zeman vybral dobře.

Na naší orientaci na Západ to nic nemění, přestože stále pokulhává naše dálniční spojení se západními sousedy, naše dráhy tam projíždějí jen s obtížemi, a náš průmysl dodává svým německým centrálám hlavně komponenty pro vývoz do Číny. Jít tam napřímo tedy není úplně od věci.

Není pochyb, že Miloši Zemanovi ubývá sil. Čím ho povzbudili ve finále boje o prezidentský úřad, nechci hádat, ale byl tu propastný rozdíl proti tomu, jak vypadal těsně před volbami u Soukupa ve studiu TV Barrandov. Měl by se konečně profilovat někdo mladší, ale pro amatéry to není, to jsme viděli. V tuto chvíli nás však zajímá hlavně kratší budoucnost. Vláda bude vedena Andrejem Babišem. Vyjednávání o podpoře této vlády přestane být pod časovým tlakem. Nový premiér dostane víc příležitostí ukázat, že to umí a získat na svoji stranu veřejnost. Poražené politické strany musí hledat nová vedení a nový přístup, kterými by zvrátily svůj neblahý osud už v blízkých senátních volbách.

Vracíme se do všedních dnů. Zaujalo mne, jak k tomu přistupoval nejen vítězný Miloš Zeman, ale i poražený kandidát Jiří Drahoš, když oba věří, že něco z té předvolební energie, kterou cítili při setkáních s občany, zůstane. Bylo by skvělé, kdyby se ta obnovená občanská energie orientovala ke skutečným problémům. A ty nebudou menší, když nás zastihnou rozhádané.

Zbyněk Fiala

Zdroj: Vaše věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



NEJHORŠÍ MOŽNÝ VÝSLEDEK   
Pridal tk Neděle 28 leden 2018 - 06:13:55 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Očekával jsem sice těsný výsledek druhého kola prezidentských voleb, ale ne zas tak těsný, jaký je ve skutečnosti. Říkám to nerad, ale pokud bych si přece jen připouštěl tak těsný poměr hlasů, pak bych byl raději, kdyby hovořil pro Drahoše.

Mám k tomu několik důvodů. V prvé řadě ten, že voliči Zemana jsou ve své většině lidé neprivilegovaní. Mezi voliči Zemana se najde jenom málo celebrit, spíše jsou výjimkou a těm média spolehlivě znemožňují prezentaci jejich názorů. Logicky proto mezi voliči Zemana je jen málo příslušníků elit z nepolitických kruhů, ale naopak s rozhodujícím vlivem v médiích a v jiných skrytě mocenských institucích. Z čehož plyne, že nejsou přirozeně dravější, schopnější rychlejší sebeorganizace a hlavně nemají možnost plně se věnovat veřejné činnosti, protože musí každý den do práce, aby si zajistili alespoň minimální živobytí.

Za druhé. Mezi voliči Zemana je nesporně méně osobností kreativnějších, s různorodými talenty, protože se tím neživí.

Za třetí. Za Zemanem stojí vlastníci spíše malých kapitálů a s vysokou pravděpodobností nikdo ze sfér globálních financiérů a spekulativního kapitálu.

Za čtvrté. Zeman prohrál nejméně ve třech největších městech ČR. V nichž je mnohem větší šance na pořádání hromadných protestních demonstrací a dokonce silnějších protestů a navíc je jde lépe ve velkých městech mediálně pokrýt. Čti manipulativně zneužít.

Za páté. Výsledek voleb je tak těsný, že může přímo inspirovat k myšlenkám na všemožné protesty, ale dokonce až český „Majdan“.

Těchto pět důvodů plně stačí k tomu, abych měl obavy z blízké budoucnosti naší země. Kdyby totiž hovořil ve prospěch Drahoše, nevytvářel by šanci k opravdu vlivnému odporu vůči zvolenému. Ne, že by byli voliči Zemana méně zarputilí, neslušnější, či nedemokratičtější, ale prostě proto, že mají k jakémukoliv odporu mnohem horší možnosti.

Jsem zároveň přesvědčen, že Zeman by se již v okamžiku prohry projevil jako státník a pokusil se podpořit klíma ke stabilitě v zemi. Přiznám se, že jsem něco takového od nepolitika a poněkud nepatřičně ambiciózního člověka, neočekával.

Před druhým kolem prezidentských voleb jsem totiž osobně obdržel nezvykle velké množství dopisů, v nichž jsem byl upozorňován na podivné aktivity podporovatelů Drahoše. Vyhrožovali, že v případě prohry svého kandidáta budou pokračovat v předvolebních aktivitách. Dokonce v jednom krajském městě se netajili příslušníci popkultury tím, že budou realizovat jakýsi permanentní odpor proti výsledku voleb. Nevím, proč mi to připomnělo učení Trockého o permanentní revoluci.

I na netu se již předem formovaly skupiny, které hodlají pokračovat v protizemanovských aktivitách.

Všechny tyto náznaky s vysokou pravděpodobností znají nejen oba kandidáti, ale s určitostí jejich štáby. Je výsostnou povinností ihned po volbách na situaci tak silně polarizované společnosti reagovat. Výsledkem voleb je totiž objektivně posílena již dlouhodobě vytvořená situace dávající

šanci na velice ostré pokračování současného politického boje, vedeného s nebývalou, zatím naštěstí jen verbální razancí.

Nehodlám v tomto úvodním textu k celé věci zatím vyslovit víc.

Tvrdím ale zodpovědně, že pokud Drahoš předem, nebo hned při prvních náznacích jakoukoliv protizemanovskou aktivitu svým osobním vlivem, který doposud nepochybně má, nezastaví, postará se o nestabilitu v zemi, což by bylo prohrou celé třídy profesních politiků a tak velkým nebezpečím pro občany země, které si nezaslouží, protože zatím veškerou nenávist v zemi vytváří minoritní skupiny příslušníků elit a živí, čí rozdmýchávají média, sloužíc zájmům kdoví koho. Pokud by Drahoš nějak podporoval, či dokonce rozdmýchával atmosféru odporu vůči výsledkům voleb, jako třeba „Hillary“, bylo by nutné, aby celá ta elitářská komunita velkých měst, dostala už rázně zavyučenou. To není šíření poplašné zprávy, nadtož výzva k nějakým činům. A už vůbec ne snaha o vyostřování situace. Tento text píši proto, že pořád platí lidová moudrost, že úspěch si zaslouží připravení. Buďme tedy připraveni, my sympatizanti Zemana, ale také všichni opravdoví demokraté, kteří dovedou respektovat i ty sebetěsnější výsledky každého hlasování.

Mé obavy potvrdilo chování Drahoše. Jeho první veřejné vystoupení po prohraných volbách obsahovalo formální věty o uznání porážky a gratulaci vítězi. Hned nato ale výrazně změněným hlasem a akcentem prohlásil. Sice jsme nevyhráli, ale nejsme poraženi, na což shromáždění podporovatelů se změnilo v dav fandů. V mých očích dostatečný důkaz, že Drahoš nejenže neměl na funkci státníka, ale za celé to dlouhé období své kampaně se nevypracoval ani v politického eléva. Především ale je ta jedinká větička, fakticky bojovým heslem, ba doslova výzvou k dalšímu politickému boji.

Stanislav A. Hošek

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Nebýt vás, tak jsme to nevyhráli   
Pridal tk Neděle 28 leden 2018 - 06:04:17 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Prezident Miloš Zeman ve svém projevu poděkoval svým podporovatelům za hlasy a přízeň.

„Nebýt vás, tak jsme to nevyhráli," řekl Zeman.

Dále prezident vyjádřil naději na to, že nezklame důvěru svých voličů během příštích pěti let.

„Chtěl bych poděkovat těm pražským voličům, kteří mi dali svůj hlas. Dále chci poděkovat voličům ve všech ostatních krajích, kde jsem zvítězil," prohlásil vítěz voleb.

Zeman poděkoval voličům Jiřího Drahoše, kteří přišli k volbám, jelikož si váží lidí, kteří k volbám chodí, řekl.

Prezident dále zavtipkoval, že nehodlá iniciovat změny ústavy, aby mohl znovu kandidovat.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Je třeba podporovat politické řešení palestinského problému na základě „plánu dvou zemí"   
Pridal tk Neděle 28 leden 2018 - 06:00:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Čínský stálý zástupce v OSN Wu Haitao včera na zasedání Rady bezpečnosti OSN zdůraznil, že je třeba podporovat politické řešení palestinského problému na základě „plánu dvou zemí".

Wu Haitao uvedl, že otázka Palestiny je klíč k situaci na Blízkém východě a je hlavní podmínkou pro mír na Blízkém východě. V současné době je situace mezi Palestinou a Izraelem stále citlivá a konflikt je velmi ostrý. Humanitární situace v Gaze je špatná. Čína vyzvala Radu bezpečnosti a mezinárodní společenství, aby udržovaly jednotu, zvýšily naléhavost a posunuly politické řešení palestinské otázky, která je v základním zájmu palestinského a izraelského lidu. Je třeba také zvýšit společné úsilí lidí v regionu a ve zbytku světa.

Wu Haitao uvedl, že je třeba podporovat politické řešení palestinského problému na základě „plánu dvou zemí". Čína podporuje „plán dvou zemí" a podporuje nezávislý Palestinský stát s metropolí ve Východním Jeruzalému na základě linie příměří, která byla stanovena před válkou v roce 1967. Čína je ochotna hrát konstruktivní roli při řešení palestinského problému.

Wu Haitao také poukázal na to, že otázka Jeruzaléma je složitá a citlivá. Čína tvrdí, že otázka Jeruzaléma by měla být vyřešena zúčastněnými stranami prostřednictvím jednání. Jeruzalém je společný domov různých národů a náboženství a jak Palestina, tak i Izrael musí respektovat vzájemné právo na existenci.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Srbský prezident: Předpokladem normalizace vztahů mezi Srbskem a Kosovem je neuznání nezávislosti Kosova   
Pridal tk Neděle 28 leden 2018 - 05:59:11 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Srbský prezident Aleksandar Vučić v Davosu uvedl, že pokrok zprostředkovaný Evropskou unií směrem k normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem je založen na předpokladu, že Srbsko neuzná nezávislost Kosova a že obě strany udělají ústupky.

Během účasti na Světovém ekonomickém fóru v Davosu Vučić v rozhovoru pro média uvedl, že Srbsko by se mohlo připravit na pokračování dialogu o normalizaci vztahů s Kosovem, který se ale musí opírat o společné úsilí obou stran a nezbytný kompromis. Zároveň zdůraznil, že pokud cílem zprostředkování EU pro normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem je to, že Srbsko musí uznat nezávislost Kosova, Srbsko by jen chtělo říci "Děkuji vám, sbohem".   

Kosovo je autonomní provincie Srbské republiky, v roce 1999 po skončení války v Kosovu zde začala působit civilní správa pod patronací OSN. V únoru roku 2008 Kosovo jednostranně vyhlásilo nezávislost, kterou uznaly Spojené státy a některé další země EU. Srbsko však nezávislost Kosova nikdy neuznalo.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ruské ministerstvo zahraničí: Přítomnost amerického vojska v Sýrii je v rozporu s mezinárodním právem   
Pridal tk Neděle 28 leden 2018 - 05:57:33 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová včera prohlásila, že přítomnost amerického vojska v Sýrii na dobu neurčitou porušuje mezinárodní zákon.

Zacharovová na pravidelné tiskové konferenci uvedla, že americký ministr zahraničí Rex Tillerson minulý týden řekl, že se USA chystají v Sýrii udržet své vojsko na dobu neurčitou. Podle ruského ministerstva zahraničí taková akce porušuje mezinárodní právo a také nepřispěje k politickému řešení syrské krize na základě resoluce č. 2254 OSN.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí ještě konstatovala, že se ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov zúčastní nadcházejícího syrského národního dialogu, který se bude konat v ruském Soči.

Syrský národní dialog v Soči se uskuteční od 29. do 30. ledna a ruské ministerstvo zahraničí vyzve asi 1600 syrských představitelů ze všech společností k účasti na tomto dialogu. Dále požaduje, aby se dialogu účastnili představitelé OSN a dalších mezinárodních organizací.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



P.C. Roberts: Oliver Stone odkrývá pravý obraz převratu na Ukrajině   
Pridal tk Neděle 28 leden 2018 - 05:55:29 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Konečně tedy mohou Stoneův dokumentární film o washingtonském převratu na Ukrajině UKRAJINA V OHNI lidé na Západě vidět. Samořejmě pravda, tímto filmem zobrazená a zdokumetovaná, se diametrálně liší od lží, které nám o majdanském převratu vypravovaly a stále ještě vypravují americké presstitutky a americká vláda.

Práci na filmu dokončil režisér Stone už v roce 2016, ale nepřekvapuje, že narazil na problémy s distribucí jak v USA, tak i v západní Evropě. Dabovaná verze filmu byla naopak okamžitě dostupná v Rusku a byla uvedená i v ruské televizi. Lidem „svobodného světa“ bylo však zhlédnutí filmu odepřeno po dobu téměř dvou let – a teprve v těchto dnech se film stává dostupným.
Ukrajina, hraniční země mezi Ruskem a „civilizovanou Evropou“, byla po staletí centrem válek mezi velmocemi. Majdanský masakr z roku 2014 zde odstartoval krvavé povstání, jež ze země vyhnalo premiéra Viktora Janukovyče, podnítilo obyvatele Krymu k odtržení od Ukrajiny a připojení k Rusku a rozpoutalo občanskou válku ve východní části Ukrajiny.

Pochopitelně, Západ označil za pachatele těchto změn Rusko a na domnělého uzurpátora uvalil sankce.

Ale bylo Rusko za to, co se stalo, skutečně zodpovědné?

Stoneův film dává nahlédnout do historie hluboce rozdělené země, jejíž rozpory vedly už v r. 2004 k tzv. Oranžové reoluci a poté i k převratu v r. 2014, to je násilnému svržení demokraticky zvolené vlády. Událost zobrazována západními médií jako „revoluce lidová“ byla ve skutečnosti převratem, jehož scénář napsaly a následně i provedly ultranacionalistické ukrajinské skupiny a americké ministerstvo zahraničí.

Investigativní novinář Robert Parry ve filmu ukazuje, jak Spojenými státy financované neziskové organizace a mediální společnosti na Ukrajině, jako prozatímní náhrada úřadoven CIA, se už od roku 1980 začaly na celém ukrajinském území vynořovat s cílem podporovat zde americkou geopolitickou agendu.

Režisér Oliver Stone získal bezprecedentní přístup ke skutečnému příběhu Majdanu též prostřednictvím interview s někdejším ukrajinským premiérem Janukovyčem a jeho ministrem vnitra Zacharčenkem, kteří na kameru vysvětlují, jak americké velvyslanectví a jisté kruhy ve Washingtonu v zájmu převratu proti Janukovyčově vládě intrikovaly.

Nyní konečně je Stoneův film Ukrajina v ohni dostupný na YouTube a zájemci si mohou film i zakoupit, a tak Stoneovu záslužnou práci podpořit.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1434 sec,0.0668 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,530kB