Ze světa - Info kuryr
Sobota 03 únor 2018
P.C.Roberts: Revize nukleárního postoje USA   
Pridal tk Sobota 03 únor 2018 - 17:12:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vláda USA je dnes nepochybně v rukou démonů. Důkazů je nespočet. Vezměte např. 16 hodinu 2. února, kdy byla uvolněna zpráva zpravodajské komise sněmovny reprezentantů, dokazující, že FBI, ministerstvo spravedlnosti (sic), a Demokratický národní komitét byli účastni na spiknutí proti americké demokracii a proti prezidentu Spojených států. A jako kdyby tohle ještě nestačilo, o pár hodin později téhož dne vydal Pentagon svoji Revizi nukleárního postoje USA, což je dokument, vyjadřující nový postoj země k nukleárním zbraním a k možnostem jejich použití. V minulosti vyjadřoval tento postoj názor, že tyto zbraně se s výjimkou odvety na nukleární útok považují za nepoužitelné, a předpokládalo se, že je nikdo nepoužije. Vždy existovala možnost, že by falešné varování o nadcházejícím útoku mezikontinentálních balistických raket mohlo mít za následek osudové stisknutí nukleárního tlačítka, jež by způsobilo Armagedon, a prezident Reagan si z této možností též dělal těžkou hlavu. Tato jeho starost se pak přetavila ve snahu se Studenou válkou skončit, což se mu též podařilo. Avšak vládám, které přišly po něm, se zas podařilo Studenou válku vzkřísit znovu k životu.

Nový americký nukleární postoj je sobeckým, nezodpovědným a destabilizujícím odklonem od postoje dřívějšího. Použití dokonce i jen malého množství dnes už existujícího jaderného arzenálu USA by totiž stačilo zničit život na Zemi. A přesto postoj revidovaný volá po dalších zbraních tohoto typu, mluví o nukleárních zbraních jako o „použitelných“, a ospravedlňuje jejich použití v prvních úderech – a to dokonce i proti zemím, které samy nukleární zbraně nevlastní.

TOTO JE VYESKALOVANÉ DÍLO ŠÍLENCŮ. Sděluje se jím všem zemím, že vláda USA použije nukleární zbraň jako první – a to proti kterékoli zemi. Nukleární mocnosti Rusko a Čína musí toto zcela nutně chápat jako masivní zvýšení úrovně hrozby ze strany USA. Ti, kteří jsou za tento dokument zodpovědni, by měli být odesláni do ústavu pro duševně choré, a ne nechat je v jejich úřadech, ze kterých mohou zmíněný dokument uskutečnit.

Z agresivního nového nukleárního postoje v pátek oznámeného, je obviňován prezident Trump, ale ve skutečnosti jde o dílo neokonzervativců. Možná, že Trump mohl jeho zveřejnění zabránit, ale je obviňován z konspirace s Putinem při krádeži prezidentských voleb z rukou Hillary Clintonové, takže znepřátelit si i neokonzervativní Pentagon si už nemohl dovolit.

Neokonzervativci jsou malou skupinou spiklenců. Většinou jde o sionisty, spolupracující s Izraelem, a někteří z nich mají dvojí občanství. Ti vytvořili ideologii americké světové hegemonie, stanovící, že hlavním cílem americké zahraniční politiky je zabránit růstu jakékoli jiné mocnosti, jež by mohla výsadní vládnoucí roli USA omezovat. Nu a jelikož neokonzervativci dnes řídí zahraniční americkou politiku, je současný nepřátelský USA k Rusku a Číně nasnadě. A nasnadě je i americká ochota odstraňovat na Středním východě vlády těch zemí, které za překážku své expanze zas považuje Izrael.

Už dvě desetiletí vedou USA v zájmu Izraele své války na Středním východě. A už pouhý tento fakt dokazuje sílu a vliv těchto šílených neokonzervativců na politiku USA. Ti sledují i svůj sen světové hegemonie – a Rusko a Čína jí stojí v cestě. Neokonzervativci vědí, že konvenční invaze do Ruska a Číny by vedla k totální porážce amerických ozbrojených sil. A proto pozvedli nukleární zbraň k možnosti prvního úderu. K tezi, že tento úder je využitelný.

Vybral a přeložil lubomír Man


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Uvnitř NATO hrozí rozkol, turecký prezident obvinil USA z porušení územní integrity kvůli útoku Kurdů americkými zbraněmi na Turecko   
Pridal tk Sobota 03 únor 2018 - 09:30:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Uvnitř NATO hrozí rozkol, turecký prezident obvinil USA z porušení územní integrity kvůli útoku Kurdů americkými zbraněmi na Turecko. Paradoxně by Ankara mohla aktivovat článek 5 Washingtonské smlouvy na ochranu před agresorem, kterým by byl jeden z členských států NATO, konkrétně USA!

Severoatlantická aliance prochází největší krizí své existence od 60. let, kdy Francie vystoupila z vojenského seskupení NATO a ponechala v Bruselu v sídlu aliance jenom svůj civilní sbor poté, co se ve Francii dostal k moci Charles de Gaulle a v roce 1966 předal vrchnímu velení amerických ozbrojených sil v Evropě nótu o vystoupení země z vojenského velení NATO. K roztržce mezi Paříží a Washingtonem došlo poté, co Pentagon požadoval po Francii rozmístění amerických raket středního doletu na severovýchodě Francie a vybudování podpůrných amerických vojenských základen. Charles de Gaulle v tom viděl ohrožení francouzské nezávislosti. Francie zahájila počátkem 60. let vlastní jaderný program, který se pokusil Pentagon zastavit skrze diplomatický tlak na Paříž, ale bez zjeveného úspěchu. Americká vojenská rozvědka CIC hlásila už od konce 50. let z Francie, že v zemi nejpozději do 10 let uchopí vládu komunisté a socialisté, a že dojde ke spojení Paříže a Moskvy.

K tomu nakonec opravdu došlo po nástupu Francoise Mitteranda, ale mnohem později, než původně prorokovala americká vojenská rozvědka. Když v roce 1980 nastoupil v USA k moci Ronald Reagan, jen o pár měsíců později v roce 1981 se prezidentování ve Francii chopil socialista Francois Mitterand, který otevřel Sovětskému svazu dveře do Francie a byl zastáncem rovnováhy sil v Evropě na ose východ-západ. Francie se vrátila do vojenského bloku NATO až po 43 letech v březnu 2009, a to hlavně kvůli hrozbě mezinárodního terorismu. Současná krize mezi USA a Tureckem má však mnohem hrozivější obrysy, které mohou přerůst nejen v rozpad současné podoby NATO, ale dokonce i k válce mezi členskými zeměmi NATO. Americký mezinárodní banditismus totiž v Sýrii narazil jako kosa na pověstný kámen. Američany zorchestrovaný a zpackaný puč proti Erdoganovi v červenci 2016 odstartoval otevřenou nenávist Turků k Američanům, která se nijak neuklidňuje a naopak eskaluje.

Krize mezi USA a Tureckem vypukla v červenci 2016 po zpackaném puči proti Erdoganovi

Už na podzim 2016 musela americká armáda narychlo a v noci stahovat z letecké základny NATO Incirlik jaderné zbraně namontované na raketách s plochou dráhou letu, které Američané pomocí transportních letadel přemístily do Rumunska na americkou vojenskou základnu v Deveselu, kde je v provozu systém americké protiraketové obrany, konkrétně radarové zařízení, které je nasměrováno do širokospektrálního režimu a snímá oblast západního Ruska, celé Ukrajiny a Černého moře. V okolí základny je už od podzimu 2016 zvýšená radiace, což je způsobeno uskladněnými jadernými zbraněmi přesunutými z tureckého Incirliku. V listopadu 2016 došlo právě v tureckém Incirliku k několika incidentům střelby neznámých útočníků na přistávající a vzlétající americká, ale i německá a řecká vojenská letadla. Turecká armáda po nezdařeném puči základnu Incirlik obklíčila a po několika dnech obležení stáhla americká armáda ze základny všech 1500 amerických vojáků pomocí civilních i vojenských letadel. Turecká vláda Američanům doporučila, aby základnu ve vlastním zájmu vyklidili. Američané skutečně stáhli ze základny svá letadla a vojáky, ale základnu nadále spravuje NATO, momentálně tam působí Dánové, Holanďani a Řekové.

Nepovedený americký puč v červenci 2016 dal tureckému prezidentu Erdoganovi do ruky válečnou kartu. Minulý rok vtrhl se svojí armádou do Sýrie a do Iráku, a to konkrétně do oblastí, kde působí spojenci Američanů, Kurdové. Turecká armáda má příkaz zabíjet všechny Kurdy, zejména v čistém oblečení, protože to je poznávací znamení amerických poradců, etnických Kurdů s americkým občanstvím, kteří usilují o vznik samostatného Kurdistánu na úkor území Turecka, Iráku, Íránu a Sýrie. V oblasti působí jako poradci americké armády. U zajatých Kurdů kontrolují Turci zejména zuby. Dobrý chrup a bílé zuby odhalují americké poradce tak spolehlivě, že v poslední době už dokonce americká CIA vydala bezpečnostní memo, které varuje operátory před vstupem na kurdská území s čistými zuby. Turecký prezident je spalován nenávistí k USA a jeho zloba vyplula na povrch právě před několika dny v televizních vystoupeních, kde USA obvinil z napadení územní integrity Turecka a dokonce varoval, že vyvolá článek 5 Washingtonské smlouvy o kolektivní obraně na ochranu před USA. To by znamenalo, že členské země NATO by chránily spojence před jiným členem NATO, tedy před USA.

Turecko hrozí aktivací článku 5 smlouvy NATO o kolektivní obraně proti agresorovi. Jenže tím jsou USA!

Pokud by k tomu opravdu došlo, žádná země NATO by na aktivaci článku 5 z Turecka neodpověděla, a to by byl konec členství Turecka v NATO, ale potažmo i konec samotné aliance, protože by se ukázalo, že NATO nepřijde na pomoc, když jedna země čelí útoku agresora, ale stejně tak by se ukázalo, že nikdo nepřijde na pomoc, pokud tím agresorem je právě americká armáda, největší člen NATO. Kurdové, jako největší spojenec USA, Velké Británie a Francie jsou tak v této chvíli na talíři. Pokud bude aliance stát za Kurdy, Turecko vystoupí z NATO, buď dobrovolně, nebo v nějakém vojenském konfliktu v Sýrii s americkou armádou, ke kterému dojde dříve či později, to je otázka času. Anebo se nabízí druhá varianta, NATO obětuje Kurdy výměnou za usmíření Turecka a NATO, což bude pro Kurdy znamenat genocidu. Prezident Erdogan Kurdy vyhladí a “Evropské hodnoty” se na to budou dívat a raději se budou tvářit, že to nevidí. Však transatlantické spojenectví je důležitější než nějací Kurdové, ne?

Když se začal turecký prezident příliš sbližovat s Vladimirem Putinem a když jeho regionální ambice překročily americkou představu o budoucím uspořádání Blízkého východu, tak se Američané rozhodli, že Erdoganovi zakroutí krkem. Nechtěli to udělat pomocí tajné služby, protože to by se provalilo, že to udělali američtí speciálové a Turecko by vyhlásilo válku USA, rozvrat uvnitř NATO by byl dokonán. Takže puč v červenci 2016 provedli vybraní turečtí plukovníci a generálové, které se podařilo zverbovat a nabídnout jim funkce v pučistické pro-americké vládě. Američané předpokládali, že armáda v Turecku bude držet při sobě, a když malá skupina generálů odstartuje puč, spustí se dominový efekt a ostatní generalita se přidá na stranu pučistů. Jenže v tomto ohledu se Američané přepočítali.

Američané nechápou jiné kultury a národy. I malé dítě by vědělo, že puč proti Erdoganovi v roce 2016 byl totální nesmysl bez šance na úspěch

Tayyip Erdogan dlouhé roky provádí čistky na všech úrovních turecké armády. Vyměnil postupně a pomalu, salámovou metodou, jednoho generála po druhém, a to tak opatrně, aby te nevyvolalo povstání v armádě. Nejčastějším důvodem pro odvolání generálů a velitelů byla neschopnost, nezvládnuté zkoušky z cizího jazyka, nezvládnuté fyzické testy, nezvládnutí střelby na střelnici, stížnosti na velení ze strany podřízených atd. Američané zaspali dobu, asi tak o 10 let. Dnešní turecká armáda je obsazena Erdoganovými lidmi, věrnými generály. Do Evropy proudí miliony migrantů a NATO není schopno ochránit ani Schengen, a teď dokonce prezident jedné z členských zemí NATO vyhrožuje USA aktivací článku 5 kvůli její agresi na turecké území. A aby té absurdity nebylo málo, tak jediné místo, kam NATO posílá vojáky, jsou hranice s Ruskem. No řekněte sami, nežijeme v šíleném světě?

Válka a rozvrat v Sýrii, Arabské jaro, migrace do EU, to všechno je způsobeno rozvratem arabských a afrických zemí, rozvratem celých národů a jejich vlád. Všude vidíme neziskovky, všude vidíme rozvrat, ale nikde na hranicích EU nevidíme vojáky NATO. Nevidíme je ani v Sýrii na ochranu Kurdů před hrozící genocidou ze strany turecké armády. Jediná místa, kde vidíme vojáky NATO, jsou místa s americkými válečnými projekty: Afghánistán, Irák a hranice s Ruskem. Nikde jinde! A sami se zeptejte, proč NATO nechrání naše domovy před teroristy a migranty, proč nechrání hranice Schengenu a proč neustále, když zapnete média, slyšíte jenom o hrozbě z Ruska. Rusové útočí, Rusové ovlivňují volby, Rusové dosadili Donalda Trumpa do funkce, Rusové dosadili Miloše Zemana do funkce. A přitom v Sýrii hrozí válka mezi členskými zeměmi NATO a na hranicích Schengenu nestojí ani jeden jediný voják NATO.

-VK-
Šéfredaktor AE News


Zdroj: https://aeronet.cz/news/video-uvnitr-nato-hrozi-rozkol-turecky-prezident-obvinil-usa-z-poruseni-uzemni-integrity-kvuli-utoku-kurdu-americkymi-zbranemi-na-turecko-paradoxne-by-ankara-mohla-aktivovat-clanek-5-nato/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



KRÁL JUSTICE JE NAHÝ !   
Pridal tk Sobota 03 únor 2018 - 09:21:19 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Předseda vlády v demisi Andrej Babiš a prezident republiky Miloš Zeman vyvolali pozdvižení, když veřejně připustili, že u nás lze objednat trestní stíhání. Podobná jsou tvrzení Aleny Vitáskové, dne 17.ledna 2018 zproštěné olomouckým vrchním soudem obžaloby. Všichni tři společně mi připomínají dítě z Andersenovy pohádky Císařovy nové šaty, které se neostýchalo vykřičet do světa pravdu, že král je nahý.

Někteří veřejní činitelé reagovali podrážděně, vyčítajíce zmíněným „výtržníkům“, že podrývají důvěru veřejnosti v justici. Ve vřavě, která se rozpoutala, si patrně nikdo nevzpomněl, že jejich předchůdcem ve zpochybňování justice byl bývalý ministr spravedlnosti Pavel Rychetský, dnes předseda Ústavního soudu ČR. Byl dokonce drsnější než oni, neboť se přímo vyjádřil ke kauze pravomocně odsouzeného Jiřího Kajínka tak, že v borských zatáčkách asi nestřílel on, ale policisté. Sotva by někdo mohl namítat, že Pavel Rychetský nerozuměl věci, o které mluvil a od jeho názoru k projevům „výtržníků“ je velmi blízko. Nejsou tedy prvními pochybovači. Tato okolnost dodává jejich výrokům na vážnosti.

Proti výrokům „výtržníků“ se ohradil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který se cítí být strážcem zákonnosti, povýšeným nad všechny ostatní státní činitele, a proto dost silným na to, aby směl peskovat ústavní činitele, stojící v hierarchii státních orgánů vysoko nad ním. Jako laik, dlouhodobě sledující problematická trestní řízení, si troufám tvrdit, že se Pavel Zeman hluboce mýlí, neboť zaměňuje následek za příčinu. Ve skutečnosti důvěru veřejnosti v justici (mám na mysli justici v širším smyslu pojmu včetně státního zastupitelství) podrývají pokleslí jedinci, kteří nezákonným nebo nemravným jednáním poškozují účastníky řízení, zbavujíce je dobrodiní spravedlivého procesu. Svými nepřístojnostmi dodávají podkladový materiál pro zmíněná a s nimi příbuzná zkratová vyjádření. Vrhají tak stín na komunity soudců a státních zástupců, jejichž většinovými členy jsou slušní, odpovědní, vzdělaní lidé, oddaní zásadám férového procesu.

Nedůvěru veřejnosti vyvolává také smířlivý postoj soustavy kárných žalobců k ničemnostem jednotlivců. Například úřad Pavla Zemana přitaká stížnostem na státní zástupce jen zcela výjimečně, naopak hájí provinilce jako na běžícím pásu. Uplatňuje při tom etická hlediska, která jsou pro laiky nesrozumitelná a nepřijatelná. Například se postavil za státního zástupce, který bez vědomí a souhlasu těhotné ženy zneužil dokumentaci z jejího gynekologického vyšetření k zjišťování data jejího otěhotnění a k zpochybňování otcovství jejího manžela. Jde o záležitosti nejhlubšího soukromí postižené. Těhotná žena má nárok na všestranné ohledy a gentlemanské zacházení, neboť těhotenství a mateřství jsou posvátné instituty. Nikdo nemá právo bez jejího souhlasu zkoumat okolnosti jejich vzniku, zvláště když taková vlezlost neslouží k objasnění trestné činnosti. Kdo se k těhotné ženě chová bezohledně, zasluhuje dle mého laického názoru nikoli ochranu ze strany nadřízených, ale pár dobře mířených facek, v případě státního zástupce navíc svlečení z taláru.

Ani v soudnictví nefunguje soustava kárných žalobců dobře – na což si příležitostně stěžuje také předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová. Jak může mít veřejnost důvěru k justici, když soudce dokáže bez důkazů, jen na základě domněnek, odsoudit obžalovanou po téměř tříletém hlavním líčení k vysokému trestu s jistotou, že nikoho nenapadne volat ho za to k odpovědnosti ? Přesně toto se stalo v procesu s bývalou předsedkyní Energetického regulačního úřadu Alenou Vitáskovou: při ústním vyhlášení rozsudku dne 22.února 2016 pan soudce Aleš Novotný prohlásil, že ji odsuzuje k trestu osmi a půl roku odnětí svobody, protože se bez důkazů domnívá, že mezi ní a její podřízenou proběhla nějaká komunikace, bez které by si zmíněná úřednice nedovolila vydat rozhodnutí, jím považované za nezákonné. Avšak právě proto, že rozhodl o vině a trestu bez důkazů, Vrchní soud v Olomouci jeho rozhodnutí dne 17. ledna 2018 zrušil a paní obžalovanou zprostil viny. Po pěti letech ji tak zbavil psychické zátěže z nespravedlivého trestního stíhání. To byla ale spíše výjimka. Nelze se spoléhat na to, že odvolací soud vždy napraví zhůvěřilosti soudu prvního stupně. Častější jsou případy, kdy vyšší instance nesprávný rozsudek mechanicky potvrdí a obžalovaný se pak občas domůže spravedlnosti až cestou mimořádných opravných prostředků.

Ve zmíněném případě soudci nestačilo odsouzení bez důkazů. Navíc pohaněl paní obžalovanou tvrzením, že se do funkce dostala díky nějakému jednání Jany Nečasové, dříve Nagyové. Když pak pohaněná dáma na něj podala žalobu na ochranu osobnosti, vyšší soudy nepřipustily, aby o ní rozhodl někdo jiný než soudci jeho soudu. Ti pak sice uznali, že výrok byl nevhodný, ale neuznali, že je excesem z obsahu soudcovské pravomoci, a proto rozhodli, že za výrok pronesený při výkonu funkce nemůže být viník volán k odpovědnosti. Nepoškozuje důvěryhodnost justice skutečnost, že soudce, který pohaněl účastníka řízení, sám necítí povinnost se omluvit a jeho kolegové ho zaštítí ? V kuloárech kolují chýry, že soudce Aleš Novotný se má brzy stát posilou Nejvyššího soudu ČR. Neutrpí důvěryhodnost justice, když soudce, usvědčený ze závažných pochybení, se domůže povýšení ?

Jsou i křiklavější případy nedotknutelnosti chybujících soudců. Připomínám „znojemský justiční zločin“, případ odmítnutí povolení obnovy procesu obžalovaného, který si byl jist svou nevinou a dověděl se, že za jeho čin byl později odsouzen někdo jiný. Senát předsedy Jaromíra Kapinuse Okresního soudu ve Znojmě v r. 2012 jeho žádosti nevyhověl a odvolací senát Aleše Flídra Krajského soudu v Brně jeho rozhodnutí potvrdil. V r.2013 Nejvyšší soud ČR rozhodl, že zmíněné soudy tímto rozhodováním porušily zákon v neprospěch obžalovaných a přikázal opakování řízení o povolení obnovy. Až v květnu r. 2017 nabyl právní moc nový, zprošťující rozsudek, který napravil pochybení z r.2005. Za celou dobu od rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR do právní moci zprošťujícího rozsudku se nenašel kárný žalobce, který by pohnal před kárný soud viníky, odpovědné za nezákonné rozhodnutí z r. 2012, přestože zavinili do očí bijící nespravedlnost. Zvláštní péče ze strany kárných žalobců se dostalo žalobkyni, která vykonávala dozor nad postupem policie během celého průběhu řízení od r.2004, ale cestu k nápravě prodloužila přibližně o rok podáváním nesmyslných stížností nejdříve proti povolení obnovy procesu, pak proti zprošťujícímu rozsudku. Nyní se Krajské státní zastupitelství v Brně domáhá, aby ministr spravedlnosti napadl stížností pro porušení zákona zprošťující rozsudek, a vyvolalo tím několikaměsíční průtahy v řízení o odškodnění nespravedlivě stíhaných.

Významem vlivu podobných pochybení na důvěryhodnost justice a na jejich funkci podhoubí pro zrod zkratových úvah o jejím stavu se dne 1.února 2018 zabývaly v internetovém vysílání serveru Seznam.cz poslankyně Helena Válková (ANO), bývalá ministryně spravedlnosti, profesorka trestního práva na straně jedné a proti ní předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová.

Daniela Zemanová se snažila význam jednotlivých případů selhání justice bagatelizovat odkazem na jejich nepatrný počet a zdůrazňovala nevhodnost výroků pana prezidenta a předsedy vlády jako politických projevů s dopadem na víru veřejnosti v správné fungování justice. Naproti tomu Helena Válková z pozice odbornice v trestním právu upozornila, že výroky Andreje Babiše je třeba vnímat jako projevy trestně stíhaného člověka, jenž má zákonné právo volit pro svou obhajobu libovolné prostředky a své trestní stíhání vnímá subjektivně jako každý jiný úplně jinak než nezúčastnění pozorovatelé či dokonce jeho nepřátelé. Také poukázala na děsivé částky v desítkách milionů Kč, které každoročně stát vyplácí obětem justičních přehmatů, aniž by původci nepravostí na tyto výdaje státu přispívali. Dvakrát se rozbíhala ke konkretizaci svých vývodů uvedením příkladů ze života, ale zjevně podjatá moderátorka ji vždy zlovolně zastavila.

Z takto vedeného rozhovoru přirozeně nemohla vzejít odpověď na otázku, zda je skutečně možné objednat si trestní stíhání. Kladné vyjádření ale beztak nelze očekávat, protože žádný případ přijaté zakázky na trestní stíhání kohokoli nebyl dosud odhalen a stíhán. Nicméně musíme připustit, že hypoteticky je cílené vyvolání trestního stíhání možné za předpokladu, že zájemce má k disposici poznatky, které lze s trochou dobré vůle přijmout jako materiální základ skutkové podstaty, a najde-li orgán, který je ochoten aspoň „s přivřenýma očima“ jeho úvahy přijmout jako podklad k prověřování.

Nicméně je známa řada trestních kauz, u nichž si musíme klást otázku, zda se „vyšetřování spustilo samo od sebe“, když se jejich účelovost dere na povrch jako sláma z bot. Nemusíme chodit daleko: takovým podezřelým příkladem je právě kauza Čapí hnízdo. Ten, kdo v r. 2015 podal trestní oznámení u PČR a poslal upozornění na OLAF, věděl, že příslušným orgánům nezbude, než prověřit legendu, kterou jim předestřel. Ze srovnání s jinými kauzami mohl odhadnout, že zprávy o vyšetřování vyvěrají na povrch v době předvolební kampaně, zvláště, pokud se tomu pomůže. Pokud Andrej Babiš tento mechanismus vnímá jako podání a přijetí objednávky, může se proto vyjádřit inkriminovaným způsobem. Přímé důkazy o záměru oznamovatele ovšem nejsou, takže takový výrok můžeme přijmout pouze jako hypotézu a nevyvozovat z něj žádné další důsledky. Zejména nemůžeme předjímat, jak dopadne zkoumání trestnosti napadeného jednání obviněných.

Zřetelnější je účelovost trestního oznámení na Alenu Vitáskovou kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu, pověřené řízením právního úseku úřadu. Trestní oznámení podal zaměstnanec společnosti ČEZ. ČEZ je ale obchodní společnost, které Alena Vitásková způsobila daleko větší újmu než solárníkům, a to tím, že zastavila pravidelné zvyšování cen elektřiny. Spustilo se její trestní stíhání „samo“ nebo má spojitost s potížemi, způsobenými ČEZ ? Jednal oznamovatel zcela náhodně sám od sebe, nebo plnil poslání ?

Podezřelé je ovšem i její dodatečné převedení Aleny Vitáskové z pozice svědkyně mezi obviněné v kauze, jejíž šťastné zakončení jsem zmínil výše. Na účelovost ukazuje skutečnost, že trestní stíhání sloužilo po celou dobu svého průběhu jako nástroj k tlaku na ni, aby se vzdala funkce. Navíc je zřejmé, že důkazní situace na začátku trestního stíhání byla stejná jako v den zproštění obžaloby o pět let později, čili důvody k zahájení trestního stíhání byly nicotné.

Stejné otázky bychom mohli klást u několika veřejnosti známých starších případů. Je například zvláštní náhodou, že PČR začala hledat podklady k trestnímu řízení proti Jiřímu Čunkovi právě v době, kdy se náhle vyšvihl do funkce předsedy KDÚ-ČSL. Velmi podezřelý je vztah mezi zděšením, jež mezi tradičními stranami novodobé národní fronty vyvolal vpád „vizigotů“ – strany Věci veřejné - do Poslanecké sněmovny, a vyvoláním trestního stíhání Víta Bárty podlými provokatéry z jeho blízkého okolí. Účelovostí zapáchá i zahájení trestního stíhání bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho, od nástupu do funkce až hystericky odmítaného představiteli ODS a KDU-ČSL.

Všechny tři případy spojuje zjevná snaha vystrnadit obviněné z jejich mocenských pozic a následně prokázaná nedůvodnost jejich trestního stíhání: řízení proti Jiřímu Čunkovi zastavil dozorový trestní zástupce rozhodnutím, které má hodnotu blízkou pravomocnému zprošťujícímu rozsudku a procesy dvou zbývajících pánů skončily pravomocnými zprošťujícími rozsudky. Po původcích zásahu proti Jiřímu Čunkovi nikdy nikdo nepátral. U obou dalších kauz jsou známy osoby, jež by bylo možné volat k odpovědnosti, ale kární žalobci, ani orgány činné v trestním řízení o nich nechtěly nic vědět.

Z kriminálních případů, jež snad nemají politické pozadí, se mi stále více jeví jako účelové trestní stíhání proti Shahramu Abdullahu Zadehovi, probíhající u Krajského soudu v Brně. Trestní oznámení proti němu patrně primárně posloužilo k odvedení pozornosti od svědků-zločinců P.P, J.D. a M.V, bývalých pracovníků vídeňské společnosti P.P.S. GmbH, podezřelých z krádeže obrovských finančních prostředků z jejích účtů. Svědci svedli orgány na nesprávnou stopu, spolupracují s policií a tím si zajišťuji beztrestnost. Dá se říci, že trestním oznámením proti obž. Shahramu Zadehovi si svědci „objednali“ beztrestnost současně s jeho trestním stíháním.

Naděje, že by někdo pátral po pravých úmyslech předkladatelů trestních oznámení v uvedených kauzách, je nepatrná. Především k tomu chybí „politická vůle“. A pokud by snad začala GIBS vyšetřovat podivné postupy policistů, není jisté, že je dovede do konce. Může se stát, že státní zastupitelství věc odebere GIBS a svěří ji policii, kde věc skončí v propadlišti zapomenutí. Nemělo by se to stát, protože GIBS má výlučnou pravomoc vyšetřovat trestnou činnost policistů a byla zřízena právě proto, aby policisty nevyšetřovala policie, která naopak k jejich vyšetřování nemá zákonné oprávnění.

K výrokům pana prezidenta a předsedy vlády bych tedy vztáhl přísloví „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. A jejich kritikům doporučuji, aby každý na svém místě a svými prostředky působili na policii a justici, aby svým jednáním nevytvářeli podmínky pro pronášení pohoršlivých výroků výše zmíněnými činiteli.

Zdeněk Jemelík

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Výzva   
Pridal tk Sobota 03 únor 2018 - 09:10:52 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Už mě štve, jak někteří presstituti neustále melou o nějakém rozdělování národa, či společnosti.

Žijeme tady všichni v této naší krásné České kotlině. Pracujeme a denně se potkáváme. Nikdo z nás nemá na čele napsáno: ,,volil jsem toho, nebo toho.“ Když někdo zkolabuje na ulici a upadne do bezvědomí, nezavoláme mu pomoc, proto že je to volič toho, nebo toho ???

Jsme příslušníci jednoho národa. Jedné velké rodiny. Naším společným zájmem je prosperita naší Vlasti. O tom přemýšlejme. Pro to pracujme. Můžeme mít rozdílné názory na podobu demokracie, ale tato země je naše Vlast. Tu si musíme chránit. Lidi, přestaňte už blbnout.

Máme přece jeden společný zájem. My všichni přece chceme žít v klidu a v míru. Nenechme se vtáhnout do nějakých cizích mocenských zájmů. Buďme svorní jako jeden národ, nebo jedna rodina. Nikdo z nás by přece nedal svoji maminku nebo babičku vplen cizím zájmům. To je přece základní premisa . Bez našich maminek a babiček bychom tu nebyli. Nikdo z nás. Ať už volil koho chtěl. I přes různost názorů, a o tom ta demokracie je.

Musíme držet spolu. Jinak nás cizáci slupnou jako malinu. Nenechme se presstitutama dále rozeštvávat. Nevěřme těm kecům o rozdělené společnosti. I přes názorovou rozdílnost jsme stále všichni Češi. Sousedé v jednom domě. Spolucestující v jedné šalině. A máme všichni jeden cíl. Dobře dojet. Nebo je tu snad někdo kdo si přeje nás rozeštvat až k k nějakému majdanu či občanské válce?

Martin Rulf

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



NATO proti NATO?   
Pridal tk Sobota 03 únor 2018 - 09:07:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Jak se stane, že NATO válčí s NATO, přesněji řečeno se svými spojenci a vojenskými poradci?

Spojené státy hrají v neklidném blízkovýchodním regionu obtížnou partii a zdá se, že tahají za kratší konec.

V Sýrii došlo k napadení amerických spojenců z turecké strany. Moskva prý dala k akci souhlas.

S tureckým zásahem se v Sýrii otevřela nová válečná fronta. Dá se však tvrdit, že krizi vyprovokovali Američané. Turci totiž zřejmě reagovali na americké plány vybudovat společně s Kurdy novou ozbrojenou jednotku, a to poblíž turecké hranice. USA zároveň přislíbili i 2000 válečných expertů, kteří by měli v Sýrii v dohledné budoucnosti zůstat, čímž v očích Turecka zpečetili svou roli dlouhodobého spojence Kurdů. Americký plán se tak samozřejmě nelíbil Turecku, Moskvě ani Asadovi.

Víme, že v nedávné době vycestovali do Moskvy vysoce postavení turečtí státníci, vojenští a zpravodajští důstojníci, kteří jednali o plánované operaci a zřejmě dostali od Moskvy zelené světlo s plánem k jeho provedení.

Nasvědčuje tomu řada nepřímých indicií: na anglojazyčné mutaci webové stránky ruského ministerstva obrany v těchto dnech vyšel článek, který obvinil z uskutečnění turecké operace „politiku Washingtonu“, nikoliv Ankaru.

Rusové v reakci na tyto skutečnosti posunuli své vojenské pozorovatele na východ od Afrínu, kdyby je tam nechali, v podstatě by turecký útok blokovali.

Bez tichého ruského souhlasu by turecké bombardéry nevzlétaly na území severní Sýrie, jinak by byly snadným terčem Rusy spravované a velmi efektivní protivzdušné obrany.

Můžeme sice všichni protestovat, že turecká armáda je na cizím území, ale je tam proto, že blízkovýchodní geopolitika se už dávno nehraje podle daných pravidel a už vůbec ne v rukavičkách. Rusko nemůže samo vstoupit do konfrontace s USA, ale prostřednictvím Turecka, kterému jde především o své vlastní zájmy, dosahuje svých cílů. Turecko je přinuceno udělat tah, který je v podstatě sebezáchovný, ale přitom nahrává Asadovi a Rusku.

Turecko několikrát varovalo Spojené státy před podporou a vyzbrojováním kurdských milic v Sýrii. Ankara útok avizovala dlouho do předu a Rada bezpečnosti OSN neodsoudila tureckou ofenzivu na severozápadě Sýrie kolem města Afrín, která trvá od konce minulého týdne a je namířena proti kurdským milicím, které oblast u Afrínu ovládají.

Vliv v Sýrii si dávno rozdělili regionální hráči a světové mocnosti. Pravdou je, že Američané a Turci se v Sýrii perou a Rusko se směje. Rusku se podařil opravdu husarský kousek. NATO totiž válčí s NATO, přesněji řečeno se svými spojenci a vojenskými poradci...

Emil Kalabus

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Češi jsou zaostalí. Češi jsou xenofobové. Češi se nevyrovnali s komunismem...   
Pridal tk Sobota 03 únor 2018 - 09:03:18 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Stalo se nějak módní záležitosti vysmívat se všemu českému. Naposledy mi to připomněl Pavel Bělobrádek svým postem o lithiu, které by prý nemělo zůstávat v českých rukách.

On to zaobalil do "žertu", ale to sdělení je jasné: Češi jsou packalové...a dál to znáte sami: Češi si neumí vládnout. Češi stále nepochopili demokracii. Češi jsou zaostalí. Češi jsou xenofobové. Češi se nikdy ani nepřiblíží svým pokrokovějším sousedům ze Západu. Češi se nevyrovnali s komunismem...

Spousta jinak inteligentních a vzdělaných lidí si dodnes myslí, že lepší je svěřit moc do rukou bruselských úředníků, než nechat rozhodování na českých úřadech. Z komunismu mají tihle příslušníci starší generace nějak zakódované, že na Západě je prostě všechno lepší....

Všimněte si jinak, že tyhle povýšenecké odsudky většinou slyšíte z úst těch samých lidí, kteří brojí pro paušálnímu odsuzování migrantů, sudetských Němců atd. A vždy tyhle hlasy sílí, když je po volbách a nevyhraje ten "správný" kandidát či strana.

Zdroj: pro /ePortál

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Němci ve velkém nakupují zbraně   
Pridal tk Sobota 03 únor 2018 - 09:00:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Průzkum veřejného mínění v Německu ukázal, že více než třetina obyvatelstva vlastní slzný plyn nebo zbraň na sebeobranu. Jedna třetina potvrdila, že „cizinci a migranti“ jsou skupiny, kterých se bojí nejvíc.

Za posledních několik let se v Německu značně zvýšil počet lidí se zbrojním průkazem. V prosinci 2017 více než 557 000 Němců obdrželo tento dokument, informuje portál Deutsche Welle.

Zvyšují se nákupy plynových zbraní, paralyzérů, oslepujících svítilen a pepřových sprejů. Podle údajů německého průzkumu Infratest dimap se 23 procent obyvatelstva necítí bezpečně.

Průzkum ukázal, že více než dvě třetiny respondentů řekly, že mají slzný plyn nebo zbraň, aby se ochránili před potenciálním útokem. Jedna třetina poukázala, že mají strach hlavně z cizinců a uprchlíků.

Ovšem německý kriminalista Arthur Kreuzer varoval, že ani zbraň nezaručuje vysokou bezpečnost.

„V extrémní psychologické situaci lidé zbraň použijí, ale střílejí sami do sebe nebo do někoho z okolí. Pokud nemáte zbraň s sebou, můžete se vyhnout náhodné vraždě nebo sebevraždě," cituje Deutsche Welle.

Také zmínil, že obavy z útoku jako takového jsou výsledkem toho, že se Němci celkově cítí v nebezpečí a že „zločin vždycky odráží sociální problémy".

Německo čelí migrační krizi, kvůli které úřady utratily 1,4 miliardy eur na přijetí, registraci a ubytování těch, kdo žádá o status uprchlíka. Navíc bylo na integraci nově přijíždějících vynaloženo 2,1 miliard eur v roce 2017.

Podle German Interior Ministry Německo nadále zůstává hlavním cílem pro tisíce uprchlíků a migrantů, hlavně ze Sýrie a Afganistánu, kteří přijíždějí do Evropy od roku 2015. Kolem 280 000 uprchlíků dorazilo do Německa v roce 2016, zatímco v předchozím roce to bylo 890 000 lidí.

Loni počet žadatelů o azyl klesl o 186 644, protože ministr vnitra Thomas de Maiziere spolupráci mezi migračními úřady a bezpečnostními službami popsal jako těsnější.

Zdroj: Deutsche Welle

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pentagon uvedl podmínky pro použití jaderných zbraní   
Pridal tk Sobota 03 únor 2018 - 08:57:49 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Spojené Státy mohou použít jaderné zbraně pouze za mimořádných okolností, prohlásil náměstek amerického ministra obrany Patrick Shanahan.

K "mimořádným okolnostem" patří mimo jiné i nejaderný útok, dodal.

Podle Shanahana zakotvuje nová jaderná doktrína země už existující pravidlo, které dovoluje USA rozsáhlé strategické nejaderné útoky v případě hrozby pro bezpečnost státu.

V pátek zveřejnil Pentagon novou americkou jaderní doktrínu, v níž se USA zavazují k napomáhání v nešíření jaderných zbraní a zmenšení jaderných arzenálů. Kromě toho se v dokumentu mluví o hrozbě ze strany Ruska a KLDR.

Zdroj: Patrick Shanahan,Sputniknews.com

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Americká vojenská letadla byla opět provokovala u ruské hranice   
Pridal tk Sobota 03 únor 2018 - 08:53:30 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Dvě americká výzvědná letadla vyletěla z britské základny Mildenhall a vydala se k ruské hranici v Pobaltí.

Uvádí to monitorovací zdroj Mil Radar.

Operace se zúčastnil americký Boeing RC-135W a hlídkové protilodní letadlo P-8A Poseidon.

V pondělí ruská stíhačka doprovodila americké letadlo EP-3 Aries na obloze nad Černým mořem. Na ministerstvu obrany nazvali manévry SU-27 „standardními, absolutně zákonnými a zcela bezpečnými" a poradili Pentagonu, aby zrušil lety u státní hranice. V USA na to odpověděli, že vojenské letectvo bude i nadále „monitorovat" mezinárodní vzdušný prostor u břehů Ruska.

Zdroj: Mil Radar

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



P.C.Roberts: „Kremelský seznam“ je kulkou, namířenou na Putinovo srdce   
Pridal tk Sobota 03 únor 2018 - 08:46:57 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ruská vláda, veřejnost i média dumají nad vzkazem, kterým jim spolu s „kremelským seznamem“ americká vláda vyslala. Seznam obsahuje jména nejvyšších členů ruského vládního a hospodářského vedení země a Rusové rozumějí tomu, že tento seznam je dalším aktem washingtonské politiky, směřující ke zhoršení vzrahů mezi dvěma nukleárními mocnostmi. Ale vypadá to tak, že jinak je pro ně tento dokument tak trošku záhadou. Prezident Putin si dokonce na jeho adresu zažertoval poznámkou, že jej mrzí, že jeho jméno v seznamu chybí.

Paradoxem ovšem je, že seznam míří právě na něj. 30. ledna jsem vysvětlil čtyři cíle, které seznam sleduje: https://www.paulcraigroberts.org/2018/01/30/washington-reaches-new-heights-insanity-kremlin-report/ A dnes uvádím další dva cíle ještě důležitější:

Seznam je zcela jasnou hrozbou hospodářským zájmům ruských oligarchů – a oni té hrozbě dobře rozumějí. Proslýchá se, že mnozí z nich už ve Washingtonu lobovali za to, aby jejich jména byla ze seznamu vyškrtnuta. Náznaky, že by mohli přijít o možnosti cestovat na Západ, že by jejich majetek, umístěný v západních zemích, mohl být zabaven, a že by mohli přijít i o možnost obchodovat se západními společnostmi, jim Washington sděluje jasnou zprávu: přestaňte Putina podporovat. Kromě toho zamýšlí Washington využít Západem financované neziskovky i média v Rusku k tomu, aby narušovaly nadcházející ruské prezidentské volby. Washington totiž vůbec netouží po přesvědčivém Putinově vítězství, které se očekává. Bylo by totiž poněkud nepohodlné dělat i nadále obludu z člověka, který má vyšší oblibu ve veřejnosti, než kterýkoli americký prezident historie.

Seznam je zamýšlen též jako urážka jak Ruska, tak prezidenta Putina. Jako důsledek Putinovy klidné reakce na předcházející americké provokace, předpokládal Washington – a správně – že Putin nebude reagovat ani na urážku adresovanou celému politickému a hospodářskému vedení země. A urážku, na kterou se nereaguje, považuje Washington za projev své převahy nad Putinem i nad Ruskem.

Absence smysluplné ruské reakce na vydání „kremelského seznamu“ povzbudí vládu USA k dalším urážkám a novým sankcím proti všem, kteří Putina podporují, což může mít za následek, že někteří z těchto podporovatelů se v zájmu svých hospodářských zisků a kariér začnou od Putina odtahovat..
Kremelským seznamem mění Washington svoji taktiku a míří nyní na reputaci a ekonomické zájmy současné vládnoucí ruské vrstvy. Čímž se kremelský seznam jeví jako pokus zbavit Putina podpory, které si až dosud od nejvyšších vládních a hospodářských vůdců užíval.

Seznam vzkazuje dál Rusku, že Washington nikdy nebude mít na zřeteli jeho zájmy, a že dokud se Washingtonu nepodřídí tak, jak se mu podřidily Britanie, Německo, Francie, země skandinávské, Japonsko, Kanada, Austrálie, Španělsko a zbytek servilních západních loutkových států, bude i nadále trestáno.
Jak řekl Bush ml: „Buďto jste s námi, nebo proti nám.“

Být s námi znamená dělat to, co se vám řekne. I Rusko může dělat to, co se mu řekne – nebo bojovat. Žádnou jinou volbu nemá.

Vybral a přeložil Lubomír Man


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1202 sec,0.0627 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,435kB