Středa 21 únor 2018
Jean-Claude Juncker vyzval v Mnichově k federalizaci Evropy...   
Pridal tk Středa 21 únor 2018 - 05:59:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Jean-Claude Juncker vyzval v Mnichově k federalizaci Evropy, celá Evropská unie by nově měla mít jednotnou zahraniční politiku, o které by se hlasovalo nadpoloviční většinou a nikoliv jednomyslně jako dosud! Česko nemá jinou možnost, než se rozhodnout mezi zánikem své státnosti a Czexitem!

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker na Mnichovské bezpečnostní konferenci vyzval k tomu, aby došlo k reformě současné podoby Evropské unie. EU by měla mít jednotnou zahraniční politiku, o které by se hlasovalo jen většinovým kvórem. Podle jeho názoru je neudržitelný stav, kdy jednotlivé země EU sabotují integrační procesy v EU, čímž v nepřímé narážce měl na mysli Polsko, Maďarsko a Českou republiku. Slušelo by se dodat, že k těmto 3 zemím patří i Slovensko, ale to bohužel není pravda. Země V4 ve své snaze a odporu vůči migrantům a islamizaci Evropy byly ještě donedávna na společné lodi, ale v poslední době se něco změnilo. Evropská komise vloni v prosinci podala žalobu na Polsko, Maďarsko a Českou republiku k Evropskému soudu kvůli tomu, že země nechtějí naplňovat společné evropské kvóty na migranty, ke kterým se země EU zavázaly v roce 2015. Jenže ono to není úplně tak přesné.

Evropská unie totiž přehlasovala v roce 2015 členské země EU, které odporovaly a stále odporují kvótám. Jenže problém je v tom, že Evropská unie už nefunguje na principu jednomyslného systému rozhodování, ale podle reformní smlouvy z Nice, která nově pro vnitřní procesní úkony v EU změnila hlasovací kvórum z jednomyslného na většinové. Výjimka doposud platí pro zahraniční politiku EU, pro fiskální politiku, pro sociální politiku a zejména daně. O těchto věcech si nadále rozhodují všechny země EU samy a pokud chce EU zavést jakékoliv změny v těchto vyjmenovaných oblastech, musí se změnou souhlasit všech 27 států Evropské unie. Jenže právě na konferenci MSE v Mnichově došlo k odpálení bomby, která pro nás na alternativě není překvapující, protože i já už skoro celý poslední rok píšu články o přípravách na federalizovanou Evropu a o projektu Das neue Europa. Společná zahraniční politika EU, která by byl hlasována jenom nadpoloviční většinou hlasů zemi EU, by zlikvidovala poslední známky suverenity jednotlivých zemí.

Uprostřed Evropy je politický motor, který pracuje proti Berlínu

Já osobně už delší dobu označuji skupinu V4 za čtyřválcový motor, který už nějakou dobu jede jenom na 3 válce. Důvodem jsou procesy na Slovensku, které historicky je spjato s německou státní mocí tak obrovskou silou, že ani spolek V4 a ani dlouhá historie ve společném státu s Čechy a jejich sionisty a světovým židovstvem a jimi ovládanou Prahou se nijak nedokázala odpoutat od Berlína. A nemluvíme zde o slovenské politické garnituře, ale o procesech, které vedly na Slovensku k volbě současného prezidenta. Proč je Slovensko jiné a proč čtyřválec V4 postrádá bratislavskou podporu? Odpověď najdeme ve volbách prezidentů v zemích V4 a v mocenských tenzorech ve všech 4 zemích. Pokud se podíváme do Polska, tam se k moci dostala obrovská pro-americká a současně proti-evropská klika strany PiS (Právo a spravedlnost). Polsko dokonce oprášilo svůj odpor vůči židům a nově označuje za původce holokaustu nejen nacisty, ale i samotné židy. Sionisté totiž opravdu pomáhali vraždit etnické Židy v Polsku, protože mezi Světovým židovským kongresem a Světovými sionisty zuří skrytá válka už od konce 19. století. Takže Polsko se odklonilo od Berlína.

Stejně tak v Rakousku proběhly parlamentní volby, které nevyhráli ani tak Lidovci, jako spíš jejich nový šéf, mladičký Sebastian Kurz, který je proti migraci a také jedním z největších kritiků směru Berlína a jeho (nejen) migrační politiky. Takže Rakousko se také odklonilo od Berlína. A i když Rakousko nepatří do V4, není vyloučeno, že se tak brzy může členem stát. Maďarsko má svého Viktora Orbána a tam došlo k odtržení od Berlína již v roce 2011. Tam to nikoho nepřekvapí. A v České republice proběhly parlamentní a prezidentské volby v jednom sledu za sebou a Berlín je znovu v šoku, protože vítězové Babiš a Zeman rozhodně nejsou přikloněni Berlínu, ale daleko více na východ, zatímco pro-berlínský Bohuslav Sobotka a jeho ČSSD je v troskách. Takže Česko se také odklonilo od Berlína. Jediná země, která zůstala přikloněna Berlínu, je Slovensko. Ve volbách zvítězil prezident, který je otevřený myšlence migrantské Evropy podle vize Berlína, jak je to jen možné. A současný premiér Robert Fico prý jaksi vyměkl v odporu proti migraci. A právě proto Evropská komise v prosinci minulého roku podala žalobu za nepřijímání migrantů pouze na Česko, Polsko a Maďarsko, protože Slovensko nadále zůstává spojencem Berlína a projektu Das neue Europa.

Slovensko zůstalo na straně Berlína a jeho role uvnitř V4 může být brzy nahrazena Rakouskem

A co se dá v tomto spatřovat? Jedná se o proces V4 motoru, který v EU pracuje v opačných obrátkách a otáčkách proti motoru z Berlína. Česko, Polsko, Maďarsko (a čtvrtý pomocný válec Rakousko) jedou na plný výkon proti plánům Das Neue Europa. Ale tady pozor, protože 2 z těchto 4 válců jedou na americké palivo (Polsko a Maďarsko), protože tyto země se v posledních letech prudce přiklonili ke svazku s USA a bohužel i s americkými neocony. Český válec jede zjevně na rusko-čínskou naftu v tandemu Zeman-Babiš a Rakousko je pro změnu poháněno globalisty, protože Vídeň tradičně jako neutrální země chce mít dobré vztahy nejen se západem, ale i s východem, Ruskem a Čínou. Rakousko procitlo z vítání migrantů, na rozdíl od Německa. Všimli jste si toho? To samo o sobě dokazuje, že Rakousko je myšlenkově a politicky daleko blíže Praze (a to i historicky, koneckonců) než Berlínu. Tak či onak, Juncker v Mnichově zavelel k federalizaci, ale s motorem V4 uprostřed Evropy, který jede v opačném tahu proti motoru v Berlíně, to může nakonec přivodit pád a rozpad celé EU.

Junckerova výzva je velmi vážná. Do segmentu zahraniční politiky totiž spadají nejen všechny mezinárodní smlouvy, ale i obrana, bezpečnost a zejména ekonomické vztahy. Pokud by zahraniční politiku EU definovala jen nadpoloviční většina, potom by to byla politika, která by vyhovovala Německu a Francii, už méně ostatním zemím a pro slovanské země v Evropě by taková politika byla naprosto likvidační. Česká vláda a ani prezident by už nemohl jezdit do Ruska nebo do Číny a vyjednávat tam obchodní zakázky, protože o tom by rozhodovala nově zahraniční politika EU. Juncker zdůvodnil snahu o jednotnou zahraniční politiku EU svými obavami o bezpečnosti. Evropa se nemůže spoléhat jenom na své spojence, čímž ukázal na Spojené státy a jako nejvyšší představitel EU, který to dosud udělal, zpochybnil americký závazek, že by americká armáda, pokud by došlo k válce v Evropě, šla do války za evropské národy. Američané nikdy nebojují za jiné země, ale vždy jen za své zájmy. A dokonce i Junckerovi už to začíná docházet.

Evropa musí rozhodovat většinovým způsobem, protože jednomyslnosti se v EU už asi nikdy nedobereme, šokoval Juncker všechny přítomné

Potřeba jednomyslnosti nám brání v interakci v mezinárodní politice, stěžoval si Juncker a uvedl, že přechod k hlasování na kvalifikovanou většinou nepotřebuje změny ve smlouvách EU, ale mohl by se využít článek 31 Smlouvy o Evropské unii, který umožňuje přejít k hlasování kvalifikovanou většinou v zahraniční politice, pokud všechny členské státy s tímto přechodem budou souhlasit. Zdůraznil, že by se konkrétně chtěl v tomto směru pohybovat, pokud jde o obranné mise a dodal: “Nemůžeme si dovolit, že vždy budeme potřebovat jednomyslnost v oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky. Tato potřeba jednomyslnosti nám brání v interakci v mezinárodní politice. Znovu a znovu vidíme, že nejsme schopni dospět k jednomyslnému rozhodnutí.” Předseda zdůraznil, že Evropská unie nemá například jednotné stanovisko k otázkám v Jihočínském moři nebo k lidským právům v Číně, a proto je třeba, aby rozhodovací proces v EU byl mnohem snazší.

Zadávání veřejných zakázek v Evropě musí být podle Junckera jednodušší a efektivnější. Také se dotkl Evropskou unií navrhované integrace v oblasti obrany. Chválil, že EU dosáhla v předchozích letech více pokroku v obraně než před 20 lety. Juncker uvedl, že Evropa je velmi neefektivní, pokud jde o vybavení, a že existuje spousta duplikací. Zmínil se, že zatímco USA mají pouze 6 typů letadel, Evropa jich má 20, a že v Evropě existuje více výrobců vrtulníků než vlád, které by mohly tyto vrtulníky koupit. Juncker také oznámil, že systém zadávání veřejných zakázek v Evropě je třeba zjednodušit a zlepšit. Znovu zopakoval, že 90 milionů EUR bylo přiděleno na obranný výzkum v letech 2018 a 2019 a vyzval k dalším 1,5 miliardám EUR ročně, které budou vynaloženy na výzkum po roce 2020. Požádal členské státy, aby v této oblasti byly aktivnější, zejména vzhledem k tomu, že 80% výdajů na výzkum se v současné době provádí na vnitrostátní úrovni.

Juncker: Chceme Evropu emancipovat, aby se nemusela v obraně spoléhat jenom na spojence z USA

Podle jeho názoru se nemůže EU spoléhat pouze na spojence. Předseda Evropské komise se také zmínil o nedávné obavě USA, že evropská obranná integrace přijde do konfliktu s NATO, ale Juncker tvrdí, že EU se chce emancipovat sama, ovšem ne proti NATO a USA. “Po mnoho let nás Američané obviňovali, že neděláme dost pro naši obranu, ale teď se snažíme, děláme víc, a ani s tím nejsou USA spokojeny. Nemůžeme spoléhat pouze na spojence. Musíme něco udělat sami, abychom chránili naše bezpečnostní zájmy, a chceme to udělat. Ale nepůjde to proti NATO,” dodal Juncker.

Ze všech těchto výroků a postojů předsedy Evropské komise vyplývá, že dochází k utahování šroubů, a to z toho důvodu, že v Německu došlo k tomu nejhoršímu, co mohlo nastat, byla upečena staronová velká koalice CDU a SPD, tedy přesně těch stran, které v Německu nesou zodpovědnost za migrační vlnu a otevřené vítací náruče pro ekonomické migranty z muslimských zemí. A protože na sestavení koalice se čekalo tak dlouho, tak je celkem logické, že Juncker na nic nečekal a jen pár dnů poté, co byla koalice upečena, vystoupil v Mnichově s požadavkem de facto na zahájení procesu federalizace Evropy. Mluvil a psal jsem o tom několikrát, že neexistuje v Evropě jiná cesta, než je ta, která vede ke společnému superstátu s názvem Evropská federace nebo Spojené státy evropské, protože na přesném názvu vůbec nesejde.

Kdo bude chtít zůstat v EU, bude se muset podřídit politickému motoru Berlína. Kdo nesrovná svůj krok a chod, bude muset z EU odejít

A spolu s tím, jak Německo bude hrát hlavní roli v tomto plánu na realizaci původně nacistické vize Das neue Europa, budou i do ostatních zemí nasunovány prvky, které již v Německu běží v pilotním provozu. Jedním z nich je cenzura internetu a mamutí pokuty pro provozovatele sociálních sítí, pokud odmítnou mazat a odstraňovat texty, videa a příspěvky, které kritizují migraci, multikulturalismus, barevnou inkluzi, homoagendu a LGBT teze, změny pohlaví u dětí a tzv. pro-choice agendu, což je nejzvrácenější forma degenerace západního světa. Zajímavá zpráva v této souvislosti přišla z USA, že společnost Facebook ztratila v roce 2017 přibližně 2.8 milionu uživatelů, a to zejména v segmentu mladých lidí do 25 let. Pokles začal celkem náhle, a to v roce 2016. Právě v tomto roce zavedl Facebook nová pravidla cenzury a blokování profilů zejména u mladých lidí, kteří se projevovali kriticky v americké předvolební kampani vůči Hillary Clinton. Od té doby počet uživatelů Facebooku každým rokem klesá.

A právě Německo je průkopníkem v zavádění cenzury na internetu, takže vyhlídky na svobodu slova nejsou v EU dobré. Blokování emailů už v Česku začalo, ISP operátoři blokuji vybrané alternativní weby, Facebook maže nežádoucí profily, kde se hovoří a píše až příliš svobodomyslně a kriticky. Procesy vedou k tomu, že buď se lidé nechají semlít v tomto soukolí, anebo odejdou jinam. A to neplatí jen pro uživatele Facebooku, kteří po zabanování končí obvykle u konkurence FB, tzn. na ruské sociální síti VKontakte, která nově nabízí své stránky i v češtině a slovenštině, ale bude to platit i pro jednotlivé státy EU, které budou de facto dotlačeny do bodu a situace, kdy se budou muset rozhodnout mezi Evropskou federací se ztrátou vlastních hranic, suverenity a rozhodování, anebo odejdou z EU do “vyhnanství v Evropě”, jak toto označení nedávno zaznělo z úst právě Martina Schulze z SPD. Evropská unie nastoupila cestu odpoutávání se od USA, aby došlo k oslabení amerického vlivu v EU a následně Německo a Francie aby mohly převzít veškerou moc nad Evropou, kterou po roce 1945 kontrolovaly dvě mocnosti, USA a SSSR, ale po roce 1989 tento prostor kontrolovaly pouze USA. Emancipace EU, o které mluvil Juncker v Mnichově, tak není ničím jiným než plánem k tomu, jak po porážce SSSR z počátku 90. let odstavit a porazit nyní i USA.

Važení čtenáři, závěrem článku bych rád upozornil na to, že od dnešního dne je náš server Aeronet.cz dostupný na sociální síti VKontakte (VK.com) na adrese zde: https://vk.com/aeronetcz a najdete tam pravidelně upozornění a teasery na naše nové články, jako tomu bylo dosud na Facebooku. Možná jste si všimli, že vpravo nahoře našeho webu zmizela modrá ikona Facebooku a nově je tam ikona VKontakte (pokud tam stále vidíte starou ikonu Facebooku nebo LinkedIN, stiskněte CTRL+F5 pro refresh cache vašeho webového prohlížeče). Náš server odchází z Facebooku, protože nemáme důvod zůstávat tam, kde nás nechtějí. Stáhněte si do svých mobilů aplikaci VKontakte a budete mít i na chytrých mobilech přístup k novinkám AE News jako dosud. Snažíme se Vám všem vyjít maximálně vstříc, abyste mohli na sociálních sítích nadále sdílet své názory a naše články. Stojíme v první linii a bojujeme. Vaše podpora je klíčová a určující.

-VK-
Šéfredaktor AE News



Zdroj: https://aeronet.cz/news/jean-claude-juncker-vyzval-v-mnichove-k-federalizaci-evropy-cela-evropska-unie-by-nove-mela-mit-jednotnou-zahranicni-politiku-o-ktere-by-se-hlasovalo-nadpolovicni-vetsinou/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Referendum, dost bylo řečí, je třeba konat!   
Pridal tk Středa 21 únor 2018 - 05:44:14 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Volání po referendu nezaznívá jenom v naší zemi. Opakovaně se intenzita požadavku na nějakou formu všelidového hlasování projevuje skoro ve všech demokraciích. Již jenom proto, že lidé opravdu demokracii chápou jako vládu lidu, ale především proto, že veřejnost bývá až hrubě nespokojena s činností svých zástupců jak v zákonodárných, tak v exekutivních sborech. Svědectví o tom podávají nesčetné průzkumy veřejného mínění i o důvěře v naše politiky, v politické strany, a hlavně v parlament, vládu, či prezidenta.

Troufám si tvrdit, že otázka referenda se stala v naší zemi nyní výsostným politickým problémem, který už dokonce přesahuje svůj původní význam. A to ve dvou směrech. Stal se zaprvé doslova jedním z prvků v sestavování současné vlády a tím významnou součástí pokračující politické soutěže mezi stranami, které se dostaly do sněmovny. Diskuse o konkrétní podobě případného referenda se rozšířila i do velké části politické veřejnosti. Což za druhé způsobilo obnovení široké debaty nejen o něm samotném, ale o charakteru stávajícího demokratického politického systému v našem státě, který odborníci nazývají liberální parlamentní demokracie.

V našich médiích hlavního proudu, tedy většiny, se diskuse o referendu zúčastňují většinou celebrity politické, expolitické a z občanské společnosti pak převážně zastánci současného systému zastupitelské demokracie, který svými mechanismy zajišťuje ovládání společnosti elitami, čili faktickou nadvládu elit nad zbytkem společnosti. Pro mne iz těchto projevů plyne, že liberální demokracie je oxymóron. Řečeno otevřeně, média v rukou současných mocných prezentují pouze argumenty proti zavedení referenda. Jsou to, jako obvykle u nás, převážně elektronická média, která pak prezentují argumenty ve prospěch referenda. Nejděsivější, alespoň pro mne je fakt, že vládnoucí vrstva současné naší republiky hledá způsoby, jak kriminalizovat nejvýraznější prosazovatele referenda. Čímž politická soutěž nabývá opět zvrácené formy. Ovšem mne už tento stav nepřekvapuje, protože uvedená praxe je doslova a do písmene satanským znamením polistopadové politiky od jejích prvních dnů. Viz zneužití podvodných informací k likvidaci Josefa Bartončíka ještě v roce 1989.

Všestranná diskuse o referendu v naší zemi je nejen legitimní, ale výsostně legální, protože o něm hovoří i Ústava ČR.

Celostátní referendum. Už ne zda ano, či ne, ale pouze jak...

Za všechny ty dlouhé roky, co se v demokratickém světě protřásá problém referenda a mnohde se referenda i provádí, bylo o tomto politickém jevu už řečeno všechno. Čím víc se ale argumenty pro i proti opakují, tím víc se pro mne rýsuje, že politický střet o referendum a někde už o jeho konkrétní podobu není ničím jiným, než dávnověký, ne-li po celou lidskou historii existující, sociální boj mez „všeholidem“ a skupinou „lepšolidí. Přiznávám, že termín mi připadá čím déle, tím méně češtinářsky příšerný a líbí se mi mnohem víc než slovo elity, sousloví politické elity, či snad politologický pojem politická třída.

Spor o referendum je výsostným politickým střetem dvou základních pojetí řízení společnosti. Na jedné straně vnímání řízení státu jak jeho spravování, čili zřizování institucí a udržování mechanismů sloužících ke spravování věcí veřejných a na druhé straně řízení státu jako ovládání jedněch lidí jinými, dokonce pak všeho obyvatelstva malou až menší vybranou minoritou. Odpůrcům referenda nejde v prvém plánu o fungování demokratického politického systému státní moci, o svobodu a lidská práva, jak se o tom neustále snaží přesvědčovat veřejnost, leč o zachování institucionalizovaného způsob nadvlády, čili uplatňování moci vybraných skupin občanů nad veškerou společností.

Je naprosto legitimní, že veřejnost v jakékoliv formě demokracie se dožaduje celostátního referenda, ať již těch konkrétních, či až obecného zákona o celostátním. Je tedy výsostně legitimní a v naší zemi dokonce legální nejen debata o referendu, jak jsem již uvedl, ale každá politická činnost prosazující celostátní referendum.

Tvrdím, že argumenty proti celostátnímu referendu jsou již vyčerpány. Pochybuji, že by někdo ještě dokázal formulovat jiný, který zastánci referenda dosud neslyšeli. Zastánci referenda u nás by proto měli ukončit debatu o tom, zda celostátní referendum ano, či ne, ale měli by přejít do nové etapy, éry prosazování celostátního referenda. Prakticky to znamená podávat zákonné návrhy, které by jednotlivé argumenty odpůrců odstraňovaly.

Odmítám názory, že naše zastupitelská demokracie je natolik dobrá, že nepotřebuje referendum, který veřejnosti vnucuje kupříkladu Rychetský svou autoritou funkce, kterou zastává. Tím silněji odmítám tvrzení Pitharta, který se nechal slyšet že, cituji: „Celostátní referendum do systému zastupitelské demokracie nepatří“, konec citace. Což nepovažuji pouze za demagogii rádoby státoprávního odborníka, ale doslova za blud jedné ideologické víry.

Kdo, či co stojí za svárem o referendu

Samozřejmě, že mají pravdu všichni, kdo při úvahách o referendu se poctivě zamýšlejí nad schopností občanů rozhodovat složité státnické problémy. Jenomže jsem stejně skálopevně přesvědčen, že v našem státě je nepoměrně víc občanů, kteří k tomu mají všestranně vyšší schopnosti, než vrstvička ústavních činitelů, čítající necelých tři sta osobností.

Každý jistě uzná, byli ještě nedávno, snad kromě Marka Bendy, obyčejnými příslušníky obce všech občanů. Tím chci říct, že se vesměs nijak nelišili od občanského průměru voličů. Nebo snad už tehdy ano?

Co se to s nimi celkově, nebo s každým jednotlivě tedy přihodilo, že najednou, po svém zvolení, všem problémům státu rozumí, všechno o něm ví, a mají tedy oprávnění o všem rozhodovat? Copak volby jsou nějakou obdobou seslání Ducha svatého, které před dvěma tisícovkami let z prostých rybářů udělalo doktory teologie a znalce všech jazyků, jak se tvrdí? Samozřejmě, že ne. Pouze jim prý slouží celé týmy odborníků, znalců, a samozřejmě dalších „informátorů“, kteří je vzdělávají na úroveň, aby rozuměli, když už ne všemu, tak alespoň tomu, co je třeba momentálně rozhodnout.

Z uvedeného jasně logicky plyne, že v naší zemi je mnohem víc občanů, kteří mají daleko vyšší kompetenci rozhodovat složité politické otázky, než těch, kteří jejich řešení reálně uzákoňují. Mne v té souvislosti proto zajímá první a základní otázka. Jestliže zmíněná skupina s vyšší kompetencí, tedy skutečných odborníků byla od počátků zastupitelské demokracie schopná vzdělávat, vyškolit a do pozice rozhodců vychovat „zastupitele“, jestli náhodou už dneska, ve věku informačním, to nedokáže s širší komunitou občanů.

Když víc jak před dvěma staletími začínaly demokracie všeho typu, politická úroveň občanů, spíše tehdy ještě obyvatel, v jednotlivých zemích byla nesrovnatelně nižší než dnes. Vždyť ještě ve velkém množství existovala dokonce negramotnost. Dneska je negramotnost v naší zemi stopovou, nebo dokonce vůbec neexistuje. Za druhé, v posledních dvou staletích navíc prošla školou politického vzdělávání velká skupina občanů. Prakticky šlo o všechny aktivní členy veškerých politických stran. Ti dneska tvoří velmi početnou část naší společnosti, která má prokazatelně dostatečný rozhled o celospolečnostních problémech, aby v poměrně krátkém čase byla veřejnou diskusí o některém konkrétním problému potřebně připravena k jeho kvalifikovanému posouzení a tím o něm rozhodnout v referendu. Nechci být pejorativní, ale především všichni veřejně se projevující odpůrci referenda, pokud nepatří mezi ústavní činitele, mne dostatečně přesvědčují o tom, že počet lidí, kteří cítí oprávnění o sobě rozhodovat je nepoměrně vyšší, než komunita současně rozhodujících.

Občané tedy nejsou hloupí, leč jsou jim odpírány relevantní informace. Jistě, že existuje skupina opravdu hloupých lidí, leč podle Gaussovy křivky pravděpodobného výskytu jevů, je vzhledem k jejich počtu doslova obrovské množství ostatních. Opakem hlouposti jsou hned tři druhy „nehloupých“. Jsou to moudří, rozumní a chytří. Ve společnosti je relativně mnohem víc lidí moudrých, než v komunitě politiků. V té je zase poměrně víc lidí chytrých, bohužel až moc, čili vychytralých. I ti rozumní jsou mezi politiky příliš jednostranní, řečeno slušně jsou to pragmatici. Takže z i z hlediska vyššího principu mravního je poměr mezi moudrými a tím pádem odpovědnými a těmi ostatními v občanské společnosti lepší, než v komunitě politiků.

Poslední poznámku si už dovolím vyjádřit jen ve zkratce. Nikde, nikdy, nikdo nedokázal, že vysokoškolsky vzdělaní, disponují ve věci politického úsudku lepšími schopnostmi, než jaké má rozhodující většina občanů selského rozumu.

Lze pomalu shrnout. Roste počet lidí, kteří nejen pociťují potřebu rozhodovat o svých záležitostech, ale především roste jejich připravenost občanská ba i odborná, aby tak mohli činit odpovědně. Lid, čili příslušníci zdroje veškeré státní moci v naší republice, jak tvrdí Ústava ČR, v neustále rostoucím počtu hodlají tuto moc realizovat sami a nikoliv pouze prostřednictvím svých zástupců. To by si velice dobře měli uvědomit všichni odpůrci referenda. Jim pak především je adresována otázka? Co jste udělali pro to, aby občané byli politicky vzděláváni a vychováváni k podílu na rozhodování. A následně proč jste tak nedělali?!

A tady je, s vysokou pravděpodobností, jádro pudla. Nikdo z nich totiž neměl o to zájem. Zastupitelé samotní, ale především neformální struktury reálné moci, které je dokáží ovládat, si totiž nepřejí, aby „lid“ svým zastupitelům, jejich obslužným elitám a především komusi anonymnímu v zákulisí „házel vidle“ do jejich privilegovaných práv na rozhodování. Proto nikdy neprojevily zájem vzdělávat lid, ale, jak se zdá, udělají naopak vše proto, aby bránily své výsostné privilegium.

Ukazuje se tedy, že proti referendu vystupují dneska většinou privilegovaní. Ti, kdo disponují reálnou mocí, i když anonymně, pak jejich obslužné elity, mezi nimiž komunita ústavních činitelů vytváří svérázným způsobem vybranou společnost „vyvolených“. Všichni dohromady jsou malinkatou minoritou celého našeho společenství. Není vůbec žádný důvod, aby jenom oni rozhodovali o celku.

Závěrečný souhrn

Občané našeho společenství jsou většinově dostatečně vzdělaní. Je proto možné jim předkládat potřebné informace k odpovědnému rozhodování v široké paletě politických problémů.

Vzdělání v občanských vědomostech, zkušenostech a schopnostech lze poměrně bez velkých nákladů podstatně zvyšovat již od samého dětství.

Spolu s občanským vzděláváním lze od dětství v lidech pěstovat i občanskou výchovu, čili cvičit individuální odpovědnost za dění ve společnosti.

Nelze se vymlouvat, že rozhodování pomocí referend není v naší tradici. Stačí ji začít budovat, když už jsou pro ni podmínky.

Doslova třetí kosmickou rychlostí rostou technologické prostředky umožňující všelidová hlasování.

Bránění v praktikování referend je jednoznačně obranou privilegií dosavadní vládnoucí vrstvy, což je nutné odsuzovat.

Prosazování referend je proto jednou z metod omezování nadvlády minorit nad celkem, odmítání autoritářských režimů, tím spíše pak diktátorských ba až totalitářských.

Referenda jsou demokratizací každého demokratického politického systému a ne že do některých z nich nepatří.

Se zaváděním referend je proto bezpodmínečně nutné začít a považovat je nejen za demokratizaci, ale i za zvyšování svobody lidí a zkvalitňování lidských práv a především občanských svobod.

Stanislav A. Hošek

Zdroj: Nová republika

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Agenti Kremlu jsou celkem jasní. Č.1 je Merkelová   
Pridal tk Středa 21 únor 2018 - 05:25:30 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Když vezmeme na vědomí, že EU je nepřítelem Ruska, pak určitě bude mít zájem na tom, aby EU byla rozvrácena a její prosperita zlikvidována. K tomu účelu pak bude nejvíce přispívat dovoz negramotných lidí, na evropských pracovních trzích nepoužitelných, nejlépe kriminálníků bez dokladů, z Afriky a Blízkého východu.

Proto tito agenti musejí sabotovat veškeré snahy o kontrolu vnějších hranic Schengenského prostoru, i když jim to Schengenská smlouva ukládá. Také si můžeme všimnout, že ve slavné větě kancléřky Merkelové „Wir schaffen das“, není napsáno, co zvládneme, ale teď už je to celkem jasné: rozvrátit a zlikvidovat prosperitu EU.

Ostatně i životopis A. Merkelové něco napovídá. Za socialismu byla funkcionářkou mládežnické organizace FDJ, takže důstojníci KGB o ní určitě věděli.

Zmíněný rozvrat probíhá zatím velmi úspěšně, stačí připomenout demonstraci proti kriminalitě imigrantů v Chotěbuzi (1) anebo titulek: “Pouze čtyři z 2429 uprchlíků v holandském městě Rotterdam mají práci na plný úvazek. 95% je na podpoře.“ (2)

Jako dvojka by mohl být evropský komisař pro vnitřní záležitosti, občanství a migraci Avramopoulos, který říká: „Nemůžeme a nikdy nebudeme moci zastavit migraci“ (5). To je neskutečná arogance tohoto byrokrata, protože kdo chce, tak ten své hranice hlídá, viz např. Maďarsko nebo třeba Bosna a Hercegovina (6)

Potom předseda německé SPD Schulz, který se proslavil tím, že chce, aby se z Evropské unie v příštích letech stala federace. Kdo bude proti, má z Unie vystoupit. Také evidentní snaha o rozvrat, že? (3).

Významným agentem rozhodně také bude předseda Evropské komise Juncker, který se ovšem ztrapnil, když se veřejně přihlásil k marxismu tím, že bude odhalovat sochu Karla Marxe, kterou dodá Čína (4). A to se agentům KGB obvykle nepromíjí, možná bude brzy odvolán.

U nás pak budou agenty Kremlu nejspíš ti vítači, které nezajímají naše azylové zákony a pod maskou humanitární pomoci zde připravují stejný rozvrat, jaký už zažívá západní Evropa a Švédsko.

K nim však beze sporu patří i prof. mons. Halík, i když se tváří, že je zásadně proti Rusku. To ovšem nás, kteří pamatujeme totalitu a její metody nemůže zmást, protože tenkrát existovali i takoví aktivní agenti STB, kteří se předváděli jako těžcí antikomunisté jen proto, aby u lidí, o kterých měli podávat zprávy, získali důvěru. A v 50. letech dokonce organizovali protikomunistický odboj, např. akce Světlana.

Autor: dfens

Prameny:

(1) https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/VIDEO-Nemci-uz-toho-bince-maji-dost-Vysli-do-ulic-523082
(2) https://theoldcontinent.eu/rotterdam-refugees/
(3) https://zpravy.idnes.cz/martin-schulz-federalizace-evropska-unie-f1v-/zahranicni.aspx?c=A171207_124428_zahranicni_ert
(4) http://forum24.cz/sef-evropske-komise-juncker-otevre-vystavu-o-marxovi-bude-mluvit-o-milionech-obeti-komunismu/
(5) https://www.expres.cz/dimitris-avramopoulos-o-migraci-doj-/zpravy.aspx?c=A171219_113821_dx-zpravy_neos
(6) https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/migranti-nasli-novou-trasu-uteku-do-evropy-pres-bosnu_465458.html

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



ČSSD škoda nebude. Plně si zaslouží skončit v propadlišti dějin   
Pridal tk Středa 21 únor 2018 - 05:20:33 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Na rozdíl od mnoha jiných si nemyslím, že je nutné, aby se ČSSD vzmátořila. Vždyť právě socialisté jsou ti, kteří v Evropě otrávili veřejný prostor politickou korektnosti, multikulti, dotačním byznysem, genderismem, regulacemi, zadlužováním, kvótami a podobným neomarxistickým balastem.

Socialisté už navíc dávno nehájí dělníky a nejnižší společenskou třídu vůbec. Jejich jediným zájmem je hájit údajná práva přistěhovalců, třetích pohlaví atd. A to i na úkor majoritní společnosti v daném státě. V tomto ohledu jim ale vyrostla konkurence v podobě Zelených, Pirátů a Žít Brno.

Tyhle tři obskurní partičky jsou asi pro jistou cílovku víc sexy a ČSSD tak zůstala viset ve vzduchoprázdnu. Nemá na to, aby oslovila ty své kýžené neziskovkáře a lidskoprávní aktivisty z pražské kavárny a zároveň od sebe odehnala manuálně pracující z měst a voliče z vesnice, které ulovili Okamura s Babišem.

Svým voličům se socani zošklivili fanatickým šířením multikulturalistické ideologie a také poklonkováním Evropské unii. A tuhle chybu dělají všichni socialisté v Evropě. V Nizozemsku totálně pohořeli ve volbách, to samé v Německu. No a v Rakousku socialist vyšoupli z koaliční vlády démonizovaní Svobodní.

Suma sumárum, já marasmu ČSSD vůbec nelituji. Nevím, v čem by jejich opětovný vzestup mohl přispět naší demokracii. A neví to ani ti, kteří socialistům přejí návrat na výsluní. Ohánět se tradicemi je mimo mísu. Socialisté jsou sice tradiční strana, ale přitom historii a tradice sami napadají a popírají. Aspoň teď tihle pokrokáři ochutnají svoji vlastní meducínu.

ČSSD nezachytila změny nálad svých voličů a nástup konkurenčních stran. Můj odhad je, že se možná socani dostanou na 12-15%, ale 25 - 30% už v blízké budoucnosti prostě nedají. A přiznám se, že je mi to fuk. Nemají co nabídnout, tak půjdou od válu. Je to vlastně jednoduché.

Autor: Josef Provazník

Zdroj: ePortál.cz
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Co si to tento herec dovoluje? Má snad nás všechny za úplné voly?   
Pridal tk Středa 21 únor 2018 - 05:17:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Počátkem telegrafie bylo doručování jednoduchých zpráv pomocí zvuků bubnů a kouřových signálů. Optický telegraf byl představen v druhé polovině 17. století, praktického využití se dočkal ale až koncem 18. století. První telegraf na elektromagnetickém principu byl sestrojen v první polovině 19. století, první bezdrátový přenos mluveného slova se uskutečnil v roce 1905.

Způsob šíření zpráv, informací a komunikace prodělaly ve dvacátém století bouřlivý vývoj. V roce 1910 se uskutečnil první rozhlasový přenos, v roce 1922 bylo zahájeno pravidelné rozhlasové vysílání BBC, v roce 1923 začal ve Kbelích vysílat český rozhlas Radiojournal, předchůdce Československého rozhlasu. V roce 1935 proběhlo v Berlíně první pravidelné televizní vysílání, v roce 1936 začala vysílat televize BBC, od roku 1953 pravidelně vysílá i Československá televize.

Komunikovalo se dálnopisem, později faxem. Vedle pevných telefonních linek byly vybudovány mobilní sítě, informace a zprávy se šíří internetem a emaily, v módě jsou tzv. sociální sítě, televize vysílá přes satelity, lidé vyvíjejí nové a nové technologie k přenosu dat. Souběžně se využívá i tradiční poštovní styk, ten je pořád důležité, zejména v doporučené podobě.

Ale zároveň s tím, jak spolu lidé stále snadněji a rychleji komunikují, jak stále snadněji a rychleji získávají informace, existují snahy, jak jim v té komunikaci a získávání informací bránit, objektivní skutečnosti zatajovat, překrucovat nebo dezinterpretovat. Jak se do komunikace lidí „vlámat“ a v utajení zjistit, co si říkají nebo píší, co si myslí. Tyto tendence těch, kteří jsou právě u moci a vědí, jak jsou svobodné šíření informací a komunikace mezi lidmi pro demokracii důležité, existují na celém světě. Tak je tomu v totalitních režimech, ale i v demokraciích v případech, že demokraticky zvolené vlády chtějí rozhodovat proti „vůli lidu“. Pro konkrétní příklady nemusíme „chodit“ daleko do historie.

Po okupaci Československa Německem v březnu roku 1939 a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byla v Československém rozhlase zavedena cenzura a každý pořad se vysílal nejdříve v němčině. Rozhlasové přijímače musely být „vybaveny“ cedulkou – varováním, že poslouchání cizího rozhlasu (myšleno vysílání BBC pro Československo – „Volá Londýn“) se trestá vězením nebo i smrtí. V roce 1945 byly o pražské sídlo Československého rozhlasu na Vinohradské třídě svedeny tuhé boje. Trnem v oku okupantům byly krátkovlnné vysílačky, které sloužily domácímu odboji ke komunikaci s „Londýnem.“ Na ně Němci pořádali doslova štvanice.

Po „komunistickém převratu“ v únoru 1948 se Československý rozhlas dostal do područí Ministerstva informací v čele se „skalním komunistou“ Václavem Kopeckým. V padesátých letech budilo toto médium přímými přenosy z politických procesů v posluchačích hrůzu, když obžalovaní, jako bez ducha odříkávali předem naučené texty o „svých zločinech“, které nespáchali.

Po okupaci Československa „spřátelenými“ armádami států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem v srpnu 1968 se o pražské sídlo Československého rozhlasu , tentokrát „holýma rukama“, opět bojovalo. Na příkaz tehdejšího ředitele Ústřední správy spojů Karla Hofmanna byl vysílač na středních vlnách vyřazen z provozu a následně byly odpojeny všechny rozhlasové vysílače.

Bojovalo se i o Československou televizi, kterou okupanti logicky považovali za jedno z nejdůležitějších informačních médií. „Nezávislé“ vysílání se tehdy podařilo udržet skoro celý týden. V září pak začala televize opět vysílat. Ale to už v ní, stejně tak jako v Československém rozhlasu, probíhala normalizace.

Až do roku 1989 byly Československá televize a Československý rozhlas pevnou oporou komunistického režimu. Byla to doba novoročních projevů prezidenta Gustáva Husáka, deformovaných zpráv o úspěších našeho hospodářství, povolených komunálních vtipů v nejrůznějších „zábavných pořadech“, řady normalizačních seriálů o budování socialismu, ...

Od roku 1973 to vše, a ještě daleko více, dokonce v barvě. Ale ani Československý rozhlas nezůstával při budování socialismu za Československou televizí pozadu.

A tak, když chtěl mít člověk snad alespoň trochu objektivnější a pravdivější informace, nezbylo mu, než pustit si v rádiu Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu. Tu ale například v Praze úspěšně rušila strahovská rušička . Blu-blu-blu...

Po listopadu 1989 se chvilku mohlo zdát, že budeme mít z těchto dvou totalitních molochů konečně svobodná média, na než byla Československá televize a Československý rozhlas formálně transformovány. Ve skutečnosti ale vše dopadlo jinak. Od samého počátku se tato média „veřejné služby“ ocitla v rukou vyvolených „jediných spravedlivých“.

Tento stav se v plné nahotě projevil v době tzv. televizní krize na přelomu let 2000 a 2001. To se velká část zaměstnanců České televize postavila proti řádně zvolenému generálnímu řediteli Jiřímu Hodačovi a zablokovala veškerou televizní techniku patřící „všemu lidu“.

Z obavy, že budou redaktoři ČT vyvedeni z velínu násilím, přispěchala na pomoc na Kavčí hory skupina politiků čtyřkoalice, např. Jan Ruml a Ivan Pilip.

Ale nechyběl ani Zdeněk Svěrák.

Legální vysílání České televize cca 14 dní probíhalo díky signálu z prostor TV Nova. Vždyť jí to také ti „jediní spravedliví“ nikdy neodpustili. A tak „spekulace“ o tom, že prohra v „arbitráži o Novu“, která stála daňové poplatníky přes deset miliard korun, nebyla náhodná, ale že vláda tehdy „darovala“ tuto částku „Američanům“ za loajalitu této stanice, mají racionální jádro.

A Jiřího Hodače „televizní krize“ stála málem život.¨

Pokud byl někdy v našich polistopadových dějinách pádný důvod pro nasazení URNA (Útvar rychlého nasazení) k prosazení práva, bylo to právě tehdy v České televizi.

Tuto šanci k upevnění důvěry občanů v právní stát však tehdejší vláda (respektive policejní prezident a ministr vnitra), pravděpodobně záměrně, promarnila.

I když to, že velká část občanů již zprávám a publicistice České televize nevěří, je veřejným tajemstvím, mnozí protagonisté této de facto státní televize vystupují velmi sebevědomě s tím, že právě ta, dnes už jenom „jejich televize“, je ta „jediná spravedlivá“, objektivní, vyvážená, pravdomluvná. A tak vysílání, za naše peníze, zahlcují zkreslenými, tendenčními zprávami, skutečnosti, které se jim nehodí „do krámu“ jednoduše zamlčují, jiné překrucují.

Někteří moderátoři jdou dokonce až tak daleko, že si myslí, že když je „jejich pořad“ vysílán až po 22. hodině, mohou svou zákonnou povinnost o objektivních informacích „znásilňovat“ i v přímém přenosu.

Pokud je na tom Český rozhlas o něco lépe než Česká televize, není ten rozdíl nijak výrazný.

Ale mohlo by být i hůř!

Vzpomeňme třeba na dobu normalizace v první polovině sedmdesátých let dvacátého století, nebo na hysterii prorežimních médií po neúspěšném pokusu prvních mluvčích Charty 77 předat její prohlášení v lednu 1977 Gustávu Husákovi.

Tehdy se tato média neštítila skoro ničeho, na „chartisty“ dštila oheň a síru, ale text tohoto dokumentu pro jistotu nikde nezveřejnila. To ovšem režimu nebránilo, samozřejmě, v úzké spolupráci se „svými médii“ v čele s Československou televizí, uspořádat v Národním divadle „ostentativní divadlo“, kde nutila umělce podepsat tzv. Antichartu. Obličeje našich předních umělců byly vážné a bledé stejně, jako když jejich starší kolegové byli nuceni před mnoha lety a na tomtéž symbolickém místě vyjádřit loajalitu „Třetí říši“.

Z tzv. mainstreamových médií, mezi něž patří i Česká televize a Český rozhlas, ale i řada

soukromých stanic a tištěných médií se nestranné a objektivní informace dnes již nedozvíme.

Naštěstí stále ještě fungují internet, nejrůznější webové stránky a sociální sítě, kde může člověk získat o každé jedné události informace z různých úhlů pohledu a utvořit si tak na věc vlastní názor.

A dokonce může, což je důležité, vlastní názor v těchto svobodných médiích prezentovat.

Když např. prezident republiky v podstatě řekne, že každý politik se dá odstranit buď demokraticky, ve volbách, nebo nedemokraticky, státním převratem, fyzickou likvidací, média „hlavního proudu“ spustí hysterický pokřik a řada politiků chce prezidenta nutit k omluvě. Ale ten, kdo si zachová chladnou hlavu a pustí si inkriminované pasáže prezidentova vyjádření ze záznamu, nestačí se divit, proč je kvůli konstatování historické reality takový virvál.

Ale právě ta svoboda, to, že si každý může pustit médium podle svého uvážení, že nejsme závislí jen na „informacích“, které nám předkládají ti vyvolení „jediní spravedliví“ ve „svých privatizovaných médiích“, to je trnem v oku právě jim. Těm vyvoleným „jediným spravedlivým“.

Ukázkovým příkladem „jediného spravedlivého“ profesionála je nesporně generální ředitel České televize Petr Dvořák. Ten má „nezávislost , vyváženost a objektivitu práce“ této „instituce“ na starosti z podstaty své funkce.

Činnost Centra proti terorismu a hybridním hrozbám, které vzniklo 1. ledna 2017 na Ministerstvu vnitra spočívá, podle vlastního vyjádření „v monitorování hrozeb spojených přímo s vnitřní bezpečností státu, což předpokládá celkem široké pole hrozeb a potenciálních incidentů v oblasti terorismu, útoků na měkké cíle a bezpečnostních aspektů migrace, extremismu, hromadných akcí, narušování veřejného pořádku a různé trestné činnosti, ale právě i dezinformačních kampaní se vztahem k vnitřní bezpečnosti státu. Na základě monitoringu bude centrum detekované problémy vyhodnocovat a přicházet s návrhy věcných i legislativních řešení, která bude v případě potřeby i realizovat. Zároveň se bude věnovat šíření odborných informací a osvětě o daných problémech směrem k laické i odborné veřejnosti“.

Ale ani „laická veřejnost“ nezůstává v boji za tu „jedinou spravedlnost“ pozadu.

Například Studenti Masarykovy university rozjíždějí kampaň proti propagandě a lžím na internetu, kdy devítka mladých politologů a žurnalistů rozjela projekt zvolsi.info.

S ověřováním informací pracuje i Demagog.cz, který se také zrodil na akademické půdě.

O zamezování „působení dezinformačních kampaní“ na českém území se už věnuje projekt Kremlin Watch, který je součástí nevládního think-tanku Evropské hodnoty. Jeho cílem je pomocí konkrétních příkladů „rozkrývat a čelit nástrojům ruské propagandy“ zaměřené proti demokratickému systému.

Ano. Jsou to ty Evropské hodnoty. Podle vlastních stránek občanská iniciativa na podporu liberální demokracie ve střední Evropě. Členem správní rady a současně výkonným ředitelem je Jakub Janda. A před časem odstoupil z postu předsedy dozorčí rady bývalý diplomat Petr Kolář, známý především z pořadů České televize. Poradní výbor této iniciativy tvoří m.j. Libor Rouček, Libor Grubhoffer, Jan Bubeník, Šimon Pánek, Martin C. Putna a Tomáš Halík.

Na stránkách této iniciativy se můžeme např. dočíst, že:

„Cílem vzdělávacího programu Žiju v demokracii je vést mladé lidi k sebevědomému, aktivnímu občanství, protože základním pilířem demokracie jsou sebevědomí a zodpovědní občané, kteří chápou svá práva a povinnosti. Program je připraven ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Evropským parlamentem.“

To tedy znamená, že např. pořádání středoškolských debat, jak svou aktivitu sami nazývají a kde prezentují středoškolským žákům, lidem maximálně sotva dospělým, ty své, podle nich jedině správné politické názory na dění okolo nás, tedy že provádějí politickou agitaci přímo na školách, a to s posvěcením Ministerstva školství!

Podle Zákona 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 32, odstavec (1) není ve školách a školských zařízeních povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace.

Evropské hodnoty sice nejsou ani politickou stranou, ani politickým hnutím, o škodlivosti jejich působení ve školách jsem ale přesvědčen.

Mezi mnoha „jedinými spravedlivými“ umělci jednoznačně vyčnívá herec a režisér Jiří Mádl.

3. listopadu 2016 se na Parlamentních listech objevil pozoruhodný článek o tom, že umělci mohou spustit revoluci. A v tomto článku mě mj. zaujala pasáž s prohlášením herce Jiřího Mádla.

„Snažím se nebýt laciný a nelhat.“ „Vždy se nejvíce snažím zareagovat v okamžiku, kdy někdo v politice lže nebo je laciný a ostatní nemají – teď nikoho neurážím – schopnost nebo čas to rozpoznat. A právě v tomto momentě přichází ve všech společnostech prostor pro umělce, aby na to upozorňovali. Víc se po nich ani chtít nemůže,“ myslí se herec a režisér.

Mádl jde ale ještě dál.

V rozhovoru pro Deník z 8. ledna 2018 se mimo jiné vyjádřil pro cenzuru na sociálních sítích, protože „Internet se nám vymkl z kontroly“. Jedinými nositeli „pravdy“ jsou z jeho pohledu ČT a Český rozhlas.

Tak domýšlivý jako Jiří Mádl nebyl snad ani řecký bůh bohů Zeus. Kde se bere v některých umělcích tolik sebejistoty, že právě oni jsou ti vyvolení a že právě jen ta jejich pravda je ta „jediná spravedlivá“?

Nad tím zůstává rozum stát.

Ano. Lidé s takovýmito a podobnými názory jsou v přesile. Mají k dispozici Českou televizi, Český rozhlas, disponují operativní technikou, vlastní média, využívají „umělecké popularity“.

Proti nim stojí „jen“ zdravý rozum.

A tak ho při obraně svobody slova používejme!

Samozřejmě, i v médiích je nutné dodržovat zákony . Od toho je ostatně máme.

Každý občan České republiky, který má pocit nebo podezření, že byla v médiích jeho práva jakkoliv dotčena, nechť se brání zákonnými prostředky. Je to sice cesta většinou zdlouhavá, ale v demokratické společnosti jediná možná.

Občanský zákoník ochranu osobnosti deklaruje v úvodním ustanovení § 3 odst. 2 písm. a), ve kterém jsou uvedeny základní právní zásady soukromého práva, tedy, že každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí.

A na mazání článků, názorů, vyjádření, polemik na internetu a sociálních sítí, na blokování webů a na podobné praktiky omezování svobody buďme mimořádně citliví.

Podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv mohou být atributy vyspělé demokratické společnosti, jakou jsou svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda projevu, svoboda shromažďovací a sdružovací, podléhat jen omezením, která stanoví zákony a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zabránění autority a nestrannosti soudní moci.

Na to nezapomínejme!

Autor: Zdeněk Lanz

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Imigranti z Afriky obohacují Evropu nebezpečnou zmutovanou tuberkulózou. Takovou bakterii lékaři ještě neviděli. Je rezistentní na antibiotika   
Pridal tk Středa 21 únor 2018 - 05:05:48 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vědci z Curyšské univerzity zjistili u imigrantů z Afriky velmi nebezpečnou mutaci tuberkulózy. Její bakterie byla rezistentní proti čtyřem různým antibiotikům.

Institut lékařské mikrobiologie na Curyšské univerzitě zveřejnil znepokojivé údaje o mutaci tuberkulózy, která byla zjištěna mezi imigranty z Afriky. Vědci našli zmíněný patogen celkem u osmi imigrantů ze Somálska, Eritreje a Džibutska.

„U těchto bakterií se projevovala nová kombinace mutace rezistence na čtyři různá antibiotika. Podobné bakterie jsme nikdy dříve neviděli,“ uvedl vedoucí diagnostiky Peter Keller, který zkoumal případ Somálce ze střediska pro uprchlíky v Chiasso.

Německá laboratoř v Borstelu opodál Hamburku zjistila případy se stejným patogenem. V celé Evropě laboratoře registrovaly jednadvacet případů tohoto patogenu. Ve všech případech se jednalo o imigranty z Afriky.

Zdroj: www.freeglobe.cz
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ukrajinci, kteří chtějí v Polsku trvalý pobyt, se musí odříci Bandery   
Pridal tk Středa 21 únor 2018 - 05:04:07 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Před nějakým rokem byl v Rusku humbuk o tom, jak se má v nových učebnicích dějepisu napříště psát o Stalinovi. Pro polovinu národa byl padouch, a pro druhou polovinu hrdina. Dnes je na tom podobně Ukrajina s odhalováním pomníků Stěpanovi Banderovi, nově vyzdvihovaným za ukrajinského národního hrdinu.

Polsko ovšem považuje Banderu za fašistu a zločince proti lidskosti, který spáchal na polském národě genocidu, a jeho vyzdvihování je na polském území protizákonné, podobně jako vyzdvihování Hitlera. Logicky, nyní, když Ukrajinci mohou volně cestovat do Evropy, a tudíž do Polska, je polské úřady upozorňují na trestnost probanderovských postojů. Ukrajinci, kteří chtějí obdržet v Polsku povolení k práci a pobytu, se tak mají odříci Bandery a ukrajinských nacionalistů.

Kyjev, podobně jako Evropská komise, polské (protifašistické) zákonodárství příkře kritizuje. No a u nás se naši odborníci na hnědnutí jistě taky probudí...

Zdroj: http://www.rp.pl/Spoleczenstwo/180219576-Prawo-pobytu-w-Polsce-Ukraincy-pytani-o-stosunek-do-UPA-i-Bandery.html
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Astronomové zachytili nejvzdálenější supernovu   
Pridal tk Středa 21 únor 2018 - 04:47:44 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Mezinárodní skupina astronomů zachytila nejvzdálenější ze známých supernov, která vznikla před 10,5 miliardami let.

O tom se informuje v tiskové zprávě na Phys.org. Explodující hvězda, která nese označení DES16C2nm, byla odhalena v rámci projektu Dark Energy Survey, který směřuje na zkoumání rozšiřování vesmíru a velkých galaktických struktur. DES16C2nm byla zachycena v srpnu roku 2016, její intenzita byla zkoumána s pomocí teleskopů Very Large Telescope a Magellan v Chile a za pomoci observatoře na Havaji.

Supernova se objevila, když byl vesmír starý přibližně 3,3 miliardy let.

Zdroj: Phys.org

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



V OSN vyzvali zastavit operaci v syrském Afrínu   
Pridal tk Středa 21 únor 2018 - 04:45:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V OSN vyzvali k tomu, aby nebyla dopuštěna konfrontace mezi účastníky konfliktu v syrském Afrínu a hovoří o nezbytnosti zastavit operaci.

V OSN vyzývají k zastavení operace v syrském Afrínu a k nepřipuštění konfliktu mezi stranami. To v úterý prohlásil oficiální tiskový mluvčí OSN Stephane Dujarric.

„Je nezbytné zastavit tyto vojenské operace. Čím více probíhá bojů, tím méně u nás zůstává přístupu k lidem, kteří potřebují pomoc. Každý nový den bojů přináší nová strádání. S každým dnem bojů roste risk konfrontace mezi různými silnými stranami, které jsou v tomto konfliktu zapojené,“ řekl Stephane Dujarric na brífinku k eskalaci situace v oblasti Afrínu.

Zdroj: Stephane Dujarric, Sputniknews.com

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Šlechtová připravila český průmysl o zakázku. Jaký dělostřelecký systém nahradí Danu?   
Pridal tk Středa 21 únor 2018 - 04:41:15 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Na začátku února ministryně obrany Karla Šlechtová zrušila zakázku na modernizaci 33 armádních samohybných houfnic Dana. Zakázku měla obdržet kopřivnická firma Tatra Trucks. Předpokládané náklady na modernizaci činily 1,27 miliardy korun. Už tento rok 13. dělostřelecký pluk v Jincích měl podle plánu dostat první modernizovanou houfnici.

Důvodem zrušení zakázky na modernizaci má být to, že houfnice Dana neodpovídá ráži a dostřelem standardům NATO. Podle Šlechtové modernizace jen kvůli zásobám munice ve skladech není řešení, ani to neopravňuje případnou veřejnou zakázku.

Alternativou modernizace zastaralých houfnic je nákup moderních západních modelů, které splňují standarty NATO. Dříve byla tato možnost již zvážena. Ale nákup 50 takových houfnic by stál rozpočet asi 10 miliard korun. Kromě toho při přechodu na jiný typ houfnic a teda i jinou ráži by armáda navíc odepsala zásoby munice za zhruba 3,6 miliardy korun, která by v tu chvíli byla k ničemu. Do nákladů na nové houfnice je ještě zapotřebí přidat náklady na munice kalibru NATO a také následnou údržbu nových houfnic.

Jak odůvodněné je rozhodnutí ministryně obrany, která chce připravit svůj vlastní průmysl o zakázku a zvýšit rozpočtové výdaje na houfnice více než desetkrát? Zbrojní expert, redaktor Armádního technického magazínu (ATM) Dušan Rovenský poskytl Sputniku exkluzivní komentář.

Jak celkově hodnotíte toto rozhodnutí ministryně Šlechtové?

Hlavní důvody k modernizaci dělostřelectva AČR (což de facto znamená samohybných kanonových houfnic ShKH vz. 77 Dana, protože žádné jiné dělostřelecké komplety již ve výzbroji nemáme) vidím v:

nekompatibilní ráži 152 mm (zatímco standard NATO je 155 mm), což s sebou přináší řadu asociovaných problémů (mj. mnohem menší výběr různých druhů munice, nemožnost zásobování prostřednictvím logistického systému NATO v případě krize apod.

nedostatečném dostřelu — zatímco Dana má dostřel cca 20 km, dnešní západní děla (ale např. i nejmodernější ruský systém 2S35 Koalicija-SV) běžně dostřelí do vzdálenosti 40 km (se standardní municí) až 70 km (se speciálními náboji s prodlouženým doletem);

zastaralém systému řízení palby — izraelský systém ASPRO byl zaváděn v polovině 90. let a dnes již absolutně neodpovídá moderním trendům.

Jelikož navrhovaná modernizace 33 kusů ShKH Dana neřešila první dva z těchto bodů, tak považuji rozhodnutí ministryně Šlechtové za správné, neboť by se jednalo o mrhání finančních prostředků. Modernizace Dan by měla smysl pouze tehdy, pokud by v jejím rámci došlo také k výměně zbraně (přechod z ráže 152 na 155 mm) za novou, s delší hlavní (a tím pádem i delším dostřelem). Bez toho jakákoli modernizace postrádá smysl.

Podle nepotvrzených informací byly houfnice Dana použity v roce 2008 během konfliktu v Gruzii a v letech 2014-2015 v Donbasu, ale nesplnily očekávání. Mohou být tyto události spojeny s rozhodnutím Dany nemodernizovat?

ShKH Dana byly skutečně nasazeny během války v Gruzii v roce 2008 (několik vozidel ukořistila ruská armáda a je o tom na internetu dostatek důkazů), o jejich nasazení na Donbasu v letech 2014 — 2015 nic nevím a myslím si, že se tyto informace nezakládají na pravdě. V Gruzii se Dany ukázaly být poměrně efektivní, takže naopak to by hovořilo pro jejich modernizaci.

Jaký západní analog může podle vašeho názoru nahradit houfnice Dana?

Pokud tedy nedojde k modernizaci Dan, ale bude se místo nich nakupovat zcela nový dělostřelecký systém, je zde několik možných kandidátů na kolovém podvozku (což je jedno z kritérií AČR): francouzský CAESAR, švédský Archer, izraelský ATMOS, jihoafrický T5 a slovenská Zuzana 2 nebo Eva. Pokud by AČR nepožadovala kolový podvozek, ale vybírala by i mezi systémy na pásovém šasi, tak by samozřejmě nabídka byla mnohem širší.

Kolik pro tyto nové houfnice bude stát munice, údržba a opravy?

Cena munice a provozní náklady se budou odvíjet od konkrétního pořízeného typu samohybných houfnic (je to stejné jako u auta — servis Škody stojí jinak než servis BMW nebo Audi), jejich pořízeného množství a dalších proměnných veličin, které jsou v současné době neznámé. Takže na tuto otázku se zatím nedá přesněji odpovědět.

Podle vás je otázka houfnic opravdu tak důležitá pro bezpečnost země, že je ministerstvo obrany připraveno zvýšit výdaje více než desetkrát?

Ano, dělostřelectvo je v současných konfliktech velice účinnou zbraní (např. na Donbasu způsobily děla a raketomety až 80 % veškerých ztrát na obou stranách), a proto musí být modernizace dělostřelcova jednou z armádních priorit.

Aleš Zelenka

Zdroj: https://cz.sputniknews.com/ceskarepublika/201802206825976-slechtova-obrana-cesko-prumysl-zakazka-delostrelectvo-system-dana-nahrada/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.5133 sec,0.0682 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,675kB