Pátek 02 březen 2018
Vladimír Putin: Rusko má hyperzvukové a laserové zbraně   
Pridal tk Pátek 02 březen 2018 - 04:05:22 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vladimír Putin řekl při vystoupení s poselstvím Federálnímu shromáždění RF, že ruská armáda dostala hyperzvukové zbraně. "V Rusku byl vytvořen vysoce přesný raketový hyperzvukový letecký komplex. Řeknu víc: Od 1. prosince začal tento komplex provádět experimentální bojovou službu na jednom z letišť Jižního vojenského okruhu. Střely tohoto komplexu jsou schopny překonat jakýkoli protiraketový obranný systém. Systém dostal název Kindžal. Potom Vladimír Putin předvedl prezentaci zasazení úderu prostřednictvím Kindžalu.

Putin hovořil i o zcela nových strategických zbraních Avangard. Řekl, že "rychlost je až 20 Machů, má schopnost manévrovat při tak vysoké rychlosti. Je řízen za letu. Teplota za letu dosahuje "plazmových" hodnot - až 2 tisíce stupňů Celsia".

Dotkl se také dalších druhů nejnovějších zbraní: "Smluvené označení některých řízených střel, schopných zasáhnout cíle z podvodního bezpilotního hlubokovodního zařízení, ještě není zvoleno - očekáváme návrhy na internetových stránkách Ministerstva obrany RF".

Byla předvedena i malá prezentace nejnovější ruské laserové zbraně. Prezident navrhl veřejnosti, aby vybrala název pro tento druh techniky.

"Udělali jsme skutečný průlom, včetně průlomu v testování klouzavého okřídleného bloku perspektivního komplexu. Provádíme veškerá opatření k neutralizaci hrozeb, vznikajících při rozmísťování PRO USA...Nikdo nám nechtěl naslouchat, vyslechněte nás tedy nyní", prohlásil prezident.

Putin vzkázal Západu: "Kampaň na zadržování Ruska zkrachovala. A co je nejdůležitější - dokonce ani ne zbraně, ale lidi".

"Nikdy nebudete mít takové lidi, jako my našeho gardového majora Romana Filipova", konstatoval.

Zdroj: Nová republika vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Tak si náš spící kníže Schwarzenberg vzpomněl, aneb případ nepovšimnuté knihy   
Pridal tk Pátek 02 březen 2018 - 04:00:21 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Tak si náš spící kníže vzpomněl!!!

Tak on si to sice údajně pamatuje, ale celou dobu o tom mlčel. Pak nějaký Okamura připomene události v Letech, pan kníže, osvícený duchem svatým, se náhle rozpomene a je zděšený, co se tam strašného v době jeho dětství, událo! Aby toho nebylo málo, chce ještě na pana Okamuru podávat trestní oznámení!

Karel Schwarzenberg, TOP 09: „To je něco skutečně nehorázného. Víte, mě se to osobně dotýká, poněvadž jsem tam v okolí strávil dětství. Pamatuji si to. V zahraničí by ho za to vyloučili ze sněmovny, což u nás ani není možné. To je opravdu taková nehoráznost. Kolik dětí tam zemřelo... Hrůza. Na příštím zasedání sněmovny s tím musíme něco udělat.“

O práci vězňů v polomech jeho otce si však nějak nepamatuje, protože o tom pan Okamura nemluvil, ale jinak si toho pamatuje víc než dost, když potřebuje! Takže mu připomeňme článkem od Terezy Spencerové, Mladý svět č.12/2003...

Rodiče šéfa diplomacie Karla Schwarzenberga využívali k levné práci vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku. Uvedl to týdeník The Prague Post s odvoláním na nové vydání knihy Bouře amerického autora Paula Polanského. Nabízíme vám text, který na toto téma vyšel už v roce 2003.

Upozornění: následující stránky se vracejí do doby před vypuknutím druhé světové války a nejsou vhodné pro ty, kteří nechtějí znát historii pracovního tábora v Letech, pro ty, kteří nechtějí vědět, jakou roli při jeho vzniku sehrál šlechtický rod Schwarzenbergů, ani pro ty, které nezajímá, jak s tím vším souvisí otec našeho exprezidenta Havla.

Historie, kterou vám chci vyprávět, se začala odvíjet 6. prosince 1939, kdy se nad schwarzenberským panstvím zcela nečekaně přehnala živelní pohroma. Nejprve se spustil déšť a po něm dva dny, které se zdály nekonečné, padaly neuvěřitelné přívaly sněhu; bylo ho tolik, že pod jeho tíhou popadalo čtyřicet procent smrků, borovic, buků, jedlí, kaštanů, javorů, jasanů, topolů, olší a bříz. Deset tisíc hektarů schwarzenberských lesů, hlavního zdroje příjmů tohoto šlechtického rodu, se během dvoudenní kalamity proměnilo v neproniknutelnou spoušť polomů.

Když konečně přestalo sněžit a kníže z věže svého zámku obhlédl panství, byl zděšen. Podle prvních skromných odhadů by s dělníky, kteří byli v okolních vesnicích k mání, náprava škody trvala patnáct až dvacet let. To by se ale pro Schwarzenbergy, kteří byli mezi tehdejšími největšími vlastníky půdy v Čechách na jedenáctém místě, fakticky rovnalo bankrotu.

Pomoc v nouzi

Kníže měl své panství rád, řádně se o ně staral a spatřoval v něm pokračování rodové tradice. Co by tedy pro jeho záchranu neudělal! V září 1939 napsal spolu s dalšími dvanácti českými šlechtici prezidentu Benešovi dopis, v němž ho naléhavě žádal, aby se nevzdával Sudet. Když pak Němci obsadili české země, poslal kníže a jedenatřicet jeho vznešených přátel dopis také prezidentu Háchovi, kde se hrdě přihlásili k Čechům, a to i přesto, že většina jejich předků pocházela z Německa nebo Rakouska.

Při pohledu na tu spoušť ale knížeti nezbylo než se zhluboka napít svého oblíbeného šampaňského a obrátit se na protektorátní správu znovu. Tentokrát už ale nepsal prezidentovi, namísto toho vyslal svého advokáta na 5. odbor ministerstva vnitra, by u tamního zástupce ředitele zjistil, jestli by ministerstvo nemohlo na jeho panství zřídit tábor a poslat do něj pracovní sílu, která by pomohla při likvidaci poničeného lesa.

V protektorátu v té době na základě výnosů z let 1927, 1931 a z počátku března 1939 existovalo už patnáct pracovních táborů, do kterých byli sváženi kriminálníci a osoby vyhýbající se práci. Úřady Schwarzenbergovu advokátovi vyšli vstříc, zřejmě i proto, by Němcům ukázaly, že se Češi s nepohodlnými jedinci z vlastních řad dokážou vypořádat i bez německé pomoci, a tak v létě 1940 opravdu vznikl pracovní tábor v Letech u Písku, jehož jediným cílem bylo pomoci Schwarzenbergům z nouze.

Potíže s lidmi

Jako první se v táboře objevily dvě stovky dělníků ze Slovenska, ale knížeti se příliš nezamlouvali. Pracovat uměli, to ano, ale v té době už byli občany cizího státu. Ministerstvo je nemohlo do tábora deportovat nastálo a kníže jim ke své nelibosti navíc za dřinu v lesích musel vyplácet mzdu.
Nespokojenost o něco později nastala i s první várkou 640 českých vězňů, které dodalo české ministerstvo vnitra, protože většina z nich nebyla těžké práce v lese vůbec schopna. Podle dochovaných dokumentů bylo jednomu z nich už třiasedmdesát, mnohým přes šedesát. Většinu četníci zatkli za to, že v hospodách hráli karty v pracovní době, další byli invalidé, kapsáři… Suma sumárum mezi nimi nebylo víc než třicet mužů schopných práce v lese.
Na řadu tedy přišli - po určitém váhání ze strany Schwarzenbergů - Židé. Práce bylo dost, tak byli deportováni z celého píseckého okresu. A aby se předešlo výše zmíněným potížím, dostala policie příkaze zatýkat pouze chlapce a muže ve věku od šestnácti do pětačtyřiceti let. Byli práceschopní a nemuselo se jim platit, spíš naopak - měli být jen a prostě, v souladu s přáním Němců, "upracováni". Ostatní Židé si měli na transport do koncentračních táborů počkat doma.

Potíže s "pracovní silou" v té době nepostihly jen knížete Schwarzenberga, nýbrž i podniky rodiny Havlových. Sám Miloš Havel, jehož bratranec byl údajně jedním z dozorců v letském táboře, kde patřil k nejbrutálnějším, udal gestapu šest svých židovských podílníků na Barrandově, za což ho říšský protektor Reinhardt Heydrich odměnil tím, že mu připsal jejich podíly. Heydrich měl ostatně rodinu Havlových v oblibě; chodíval na šampaňské do Lucerny, odkud do Let putovalo několik číšníků - stačilo, když z nepozornosti vylili skleničku. V Lucerně se ostatně Heydrich nechal vyfotografovat s malým Václavem Havlem, naším budoucím prezidentem. V den jeho narozenin si ho v paláci Lucerna pěkně p osadil na koleno a při pohledu do objektivu se zeširoka usmál…

Vyřešili to Cikáni

Ani Židé však Schwarzenbergovy lesy od polomů nezachránili - byli to vesměs intelektuálové, právníci, lékaři, v lese toho moc nezmohli, a tak se z pohledu knížecí rodiny proměnili jen v pouhé hladové krky. Zbavili se jich poměrně rychle: nákladní vozy je odvezly na nádraží a odtud už směřovali rovnou do Terezína.

Jakmile veškeré pokusy sehnat pracovní sílu mezi Čechy či Židy selhaly, obrátila se pozornost všech zúčastněných na Cikány. Po prvních pochybách o smysluplnosti takového kroku - nedůvěra v jejich pracovní schopnosti byla už tehdy přece jen příliš velká - byly ke konci roku 1942 do Let, tábora původně určeného pro 380 lidí, navezeny více než dva tisíce Cikánů, v mnoha případech celé rodiny. Z mužů se vyklubali zdatní dřevorubci, ale starci a malé děti si do tábora z velké části přijeli pro smrt, obvykle z rukou českých dozorců. Našly se mezi nimi sice výjimky, které neztratily lidskost, ale většinou nedopadly dobře. Pro nadbytečnou lásku k vězňům je udali sami jejich kolegové. Nikomu to nevadilo - v Německu Cikány už od roku 1933 zavírali do Dachau a v masarykovském Československu, kde byl v roce 1927 vydán výnos omezující kočování pobudů, neměla většina Cikánu nárok ani na občanství.
A zbytek příběhu už je smutně známý. Část romských vězňů skončila v koncentračním táboře v Osvětimi, z Let jich na konci války vyšlo živých jen pár. Kníže Schwarzenberg, kterému Němci nakonec zabavili sídlo, ale dál mu do menšího zámečku dodávali nedostatkový benzin do jeho packardu, byl po válce oslavován za předválečné vlastenecké postoje. Havlovi měli Lucernu, Barrandov a všechno ostatní. Ačkoli se celou historií táhne výhradně česká, a ne německá niť, podle dobových emocí se vlastně ani nic moc nestalo.

Vlepená stránka

Předchozí řádky jsou velmi stručným shrnutím více než dvousetstránkové knihy Bouře, kterou u nás sepsal a vydal Američan Paul Polansky. Tento jednašedesátiletý (sic) chlapík z Idaha a bývalý juniorský mistr USA v boxu v střední váze do Čech přijel v roce 1994, původně jako genealog, aby vypátral původ jakési americké rodiny. V třeboňském archivu přitom narazil na nedotčené balíky dokumentů týkajících se pracovního tábora v Letech To téma ho chytlo.

"Přišel za mnou jen tak z ulice a ukázal mi, co zatím nashromáždil," vzpomíná Fedor Gál, majitel vydavatelství G plus G. "Ohromilo mě to a dlouho jsem nad tím textem váhal. Dával jsem ho číst svým přátelům, aby mi poradili, jestli to mám vydat. Většina z nich byla na rozpacích." Jejich pocity nejspíš nejlépe vystihl slovenský profesor Peter Zajac, který na zadní obálce knihy napsal, že "Polansky (…) před námi otevírá tušený, avšak úzkostlivě skrývaný svět našeho studu za to, co nechceme vidět."

Paul Polansky sbíral materiály ke knize pět let a pomáhala mu v tom mimo jiné i Romka, jejíž matka protrpěla pobyt v Letech na vlastní kůži. "Polansky mi přinesl kila xeroxových kopií dobových dokumentů," konstatuje Fedor Gál. "Přesto mi údaje o Havlových a Schwarzenbergovi, které zveřejnil ve svém textu, připadaly tak neuvěřitelné, že jsem pro jistotu vyslal svého právníka, aby je ještě jednou ověřil, pro klid svědomí. Výpisy z katastrů a místní kroniky nabízejí hodně prostoru pro spekulace. Třeba když právník našel v archivu v knize katastrů mezi dobovými stránkami psanými rukou vlepený čerstvý strojopis, který dokládal Havlovo vlastnictví Barrandova. Neměl jsem ale kapacitu, ani motivaci hrabat se v tom vážněji."

Mlčeti zlato

Krátce před vydáním knihy se s Polanským v jedné pražské literární kavárně sešel Karel Schwarzenberg, potomek hlavních "hrdinů" knihy Bouře a někdejší kancléř prezidenta Havla. O předmětu jejich hovoru máme jen svědectví Paula Polanského, a i to jen z druhé ruky. Schwarzenberg Polanskému navrhl, že věnuje nějaké peníze pro pietní místo v Letech. "Když jsme při příležitosti vydání knihy v roce 1999 uspořádali tiskovou konferenci, z mnoha pozvaných novinářů na ni přišel jen jediný, a ani ten pak o ní nenapsal ani řádku. Knihkupci ji nechtěli, nikdo o ni neměl zájem, prostě se rozhostilo naprosté ticho. Bylo to zvláštní ale o důvodech toho stavu nechci spekulovat, i když názor samozřejmě mám. Máme zřejmě ve zvyku problémy řešit tak, že je zameteme pod koberec," říká Fedor Gál.

Krátce nato praskla v patře nad skladem nakladatelství voda a celý náklad Bouře zničila. Pojišťovna škodu zaplatila a příběh pozoruhodné knihy se uzavřel.

Zůstalo jen pár výtisků a Paul Polansky odjel z České republiky do Kosova,kde se začal starat o romský uprchlický tábor.

To nemůže být konec

Možná někoho napadne, proč o této nepovšimnuté knize píšu až teď, kdy je například Václav Havel už jen soukromou osobou, a nikoli mnohými zbožňovaný prezident. Je to prosté: dřív se mi ta kniha do ruky nedostala a o faktech v ní uvedených jsem neměla ani potuchy. A ani teď nechci Václava Havla nebo Karla Schwarzenberga nijak skandalizovat. Za své rodiče přece nikdo nemůže a na to, abych z odstupu času hodnotila, jak se kdysi zachovali jejich předci, si netroufám. Kdo ví, jak bych se v takové vypjaté době zachovala já ?

Jen se mi vtírá na mysl pár otázek, a to pěkně neodbytných. Třeba tahle: Když se Václav Havel jako prezident uměl za celý národ omluvit Němcům za odsun - což podlé mého učinil vcelku správně --, proč v sobě nenašel sílu a neutrousil také pár slov o "barrandovských" Židech a neudělal to jen za svou rodinu? Bylo by to přinejmenším gesto moudrého muže, za kterého se tak rád vydává. Bez této omluvy vypadá jeho postoj vůči odsunu jen jako velmi pokrytecká snaha udělat ze sebe apoštola pravdy a někomu se tím zalíbit.
A zajímalo by mě také, proč si té knihy tak ostentativně nikdo nevšiml. My, Češi, se rádi stavíme do pozice nevinných a bezmocných obětí, nejprve nacismu, pak komunismu, ale Bouře otevřeně vypovídá o našem, českém, nenacistickém a nekomunistickém, čistě lidském podílu na tom všem.

Rádi vykreslujeme masarykovské Československo jako oázu demokracie, ale přitom jsme - v rámci udržení tohoto ideálu - nuceni důsledně zamlčovat jeho stinné stránky. Byl to snad ten důvod, proč o knihu nikdo neměl zájem? Je snad tohle důvod, proč první tři oslovení překladatelé odmítli Polanského text převést z angličtiny do češtiny? Nebo vadilo, že nám do minulosti vrtal nějaký cizák? Nebo si snad někdo nepřál, aby se o této knize vůbec vědělo?
Odpovědi na tyto otázky neznám a nejspíš se jich asi nikdy ani nedopátrám, protože si je každý z nás nese sám v sobě. Vím ale, že čím déle si budeme sami před sebou zastírat své dějiny, tím déle nám bude trvat, než pochopíme, kdo vlastně jsme, než poznáme svou národní identitu.

"Říkal jsem Polanskému, že po přečtení jeho knihy mám dojem, že nemá Čechy rád. On se jen usmál a řekl, že je to právě naopak," vzpomíná Fedor Gál. Tomu rozumím.

Tereza Spencerová, Mladý svět č.12/2003

PS. Místopředseda Senátu Petr Pithart (KDU-ČSL) k nynějšímu opětovnému vydání Bouře týdeníku The Prague Post řekl, že obvinění, která Polansky vznesl, je nutné vzít vážně : "Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí."



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kdo spustil kauzu Sálih Muslim?   
Pridal tk Pátek 02 březen 2018 - 03:45:32 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V neděli, to jest 25. 2. 2018, jako z čistého nebe zasáhla desítky (ne-li stovky) milionů lidí zpráva o zadržení Sáliha Muslima, spoluzakladatele a do loňského roku spolupředsedy kurdské politické strany v Sýrii, která se jako jediná efektivní síla postavila proti IS-zrůdám a tím se dostala do povědomí stovek milionů lidí na naší planetě! Na jejich statečné, krásné, odvážné bojovnice, které se postavily proti hrdlořezům téměř s holýma rukama, jen tak svět nezapomene!

A právě jejich politického představitele zadržela policie země Masaryka, Smetany, Dvořáka, Kafky, Čapka, Nezvala, Kundery v srdci matky měst, které se pro změnu zapsalo do paměti lidstva svou nezměrnou krásou, vznešeností a kulturou.

V zemi Jana Palacha, ve městě, kde se obětoval pro svobodu svého národa a právě v té zemi a v tom městě byl zatčen jiný, stejně statečný bojovník, také bojovník za svobodu svého národa ....

Rána, kterou dostala tato jinak tak nádherná země zadržením Sáliha Muslima se jen tak zahojit nemůže.

Zadržení Sáliha Muslima miliony a miliony lidí na naší planetě dovedlo k přemýšlení, zda jejich dosavadní dojmy z Česka jsou pravé, jestliže se tam toto děje...

Netuší, že té nádherné zemi, kterou obdivují po pádu totality, nebyla dopřána ani demokracie, ale ani právo. Právo, které je základem lidského soužití.

Za celá ta léta v západní Evropě občanům média a jejich vlády štěpovaly, že ty země východní Evropy se díky nim zbavili totality a nyní konečně po tolika útrapách žijí v demokracii a právu.... Ale o tom, že je tam zaveden socio -ekonomický systém jen na základech osobníh prospěchu jednotlivců, a že tomuto kdysi tak produktivnímu národu je odcizena jeho vlastní identita, to se nesmí dovědět ….

Nevědí, že tomuto národu nedali možnost, ale ani prostředky k vývoji směrem ke skutečné demokracii a právnímu státu, ale učinili vše, aby země byla nejdřív připravena o veškeré dědictví materiální a následně i duševní, že se v té krásné zemi začala jeji „elita“ chovat jako v džungli.

To, oč se snažil prof. Jiří Hájek, Hanzelka a Zikmund, Dr. Qasemlu a již desítky let já, tím, že jsem jako student lékařské fakulty například přeložil do kurdštiny dílo Karla Čapka a tím, že jsem přeložil do českého jazyka s pomocí Jaroslava Kořána kurdská přísloví, básně, pohádky, povídky a snažil jsem se vybudovat přátelství mezi Čechy a Kurdy, to vše je jako úderem blesku zadržením pana Sáliha Muslima pryč.... A to jen proto, že si nějaký činitel dle všeho chtěl nahrabat ještě nějaké "prachy" navíc?

Tak jako vždy, ani po tomuto poškození duševního dědictví českého národa, se nic dít dál nebude. Ve Sněmovně nebude ani interpelace, ani vyšetřovací komise či nějaká účinná aktivita státních útvarů, které jsou jakoby na oko určeny k dodržování zákona, jako je GIBS či státní zastupitelství...

Budou mezi sebou říkat: "No a co, no? Chtěli prodat Kurda a prostě to nevyšlo a „půjde se dál“ a ta jizva v paměti milionů a milionů, ta rána do duševního dědictví, copak někoho z odpovědných činitelů bude vůbec někdy zajímat!?"

Tak se rozkládají civilizace, o kterých jsme četli v "chytrých knihách", a stalo se nám osudem, abychom ten rozklad zažili za živa my!

Yekta Uzunoglu

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Co kdyby to, co řekl pan Okamura, řekl někdo jiný, třeba nějaký pan Třasořitka z ČSSD?   
Pridal tk Pátek 02 březen 2018 - 03:40:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pan Tomio Okamura řekl něco, co by zřejmě za hluboké totality znamenalo něco jako protistátního, protirežimního, nedemokratického a možná že by za to snad byl postaven i před soud. Podotýkám, že by tomu tak možná bylo, kdyby to řekl za vlády komunistů, někdy v padesátých letech. Pan Okamura to ale řekl v r. 2018, tedy v době, o které jeho kritici velkohubě prohlašují, že jsme v „hluboké demokracii,“ ale poněkud zapomínají, že v demokracii platí lidská práva, mezi které patří i právo na svobodu slova, svobodné vyjádření názoru.

Co řekl pan Okamura jiného, než svůj osobní názor na tábor v Letech? Otázka tedy je ne co řekl, ale komu vadí to, co řekl? Lze postoje kritiků k vyjádření pana Okamury chápat stejně, jako proslulý filozof Francois Maria Arouet, alias Voltaire když řekl památná slova: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat“!

Zopakujme si, co vlastně pan Okamura na adresu tábora v Letech tak strašného, odsouzeníhodného řekl:

„V táboře nebyl nikdo nikdy zabit – lidé umírali v důsledku staroby a chorob, které do tábora přivlekli kvůli svému předchozímu kočovnému stylu života.“

Výrok, ke kterému lze jen připomenout, že není zcela přesný, ale je v souladu s historikem, profesorem Janem Ratajem, jednoho z nejpovolanějších historiků na dané téma, tedy tábor v Letech u Písku.

„Pokud jde o Lety, bude dobře si ujasnit, co tu chceme budovat. Mýtus o romském koncentráku je podle dostupných informací lež. Byl tu pracovní tábor pro osoby, které se vyhýbaly řádné práci včetně Čechů a Němců z protektorátu. Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života, to znamená, že poctivě pracující Romové tu nebyli.“

I v tomto případě jde jen o nepřesně interpretované skutečnosti, protože ve své podstatě má pan Okamura jednoznačně pravdu.

„Oběti v táboře rozhodně nebyly oběti jakéhokoli holokaustu. Naopak srovnávání je neúctou ke skutečným obětem holokaustu, ať už Romů nebo Židů, ve skutečných koncentračních táborech. Samozřejmě platí, že jakékoli násilí na lidech odmítám a odsuzuji,“ řekl také pan Okamura. I zde však platí, že pan Okamura, kromě formulace vyjádření, neřekl nic jiného, než co uvádí jmenovaný pan profesor Rataj, resp. historické záznamy z Akademie věd z r. 2006. Navíc je také historiky prokázáno, že v táboře v Letech nebyl ani holocaust, ani koncentrační tábor v pravém slova smyslu. Pan Okamura naopak odsuzuje jakékoli násilí na lidech.

Suma sumárum, nejde o nic jiného, než tzv. „hon na čarodějnice“, resp. pokud vezmeme v úvahu i vyjádření poslance Roznera (SPD) o pseudokoncentráku, pak půjde zřejmě o „hon na čaroděje“. Skutečnost, že se SPD pana Okamury dostala do parlamentu, strana, která prosazuje přímou demokracii, ale také bojuje za obecné referendum, že hájí jiné zájmy, něž jiné „demokratické“ partaje, to jsou důvody, proč je proti němu , potažmo SPD veden tento politický teror. Pro lepší názornost není od věci si také připomenout, jak na „pobuřující“ vyjádření pana Okamury reagovali jeho odpůrci a kritici (a to nejsou zdaleka všichni):

- Miroslav Kalousek, TOP 09 : „To není zdaleka otázka jenom Romů. Popírání jakékoli genocidy nebo její relativizace či zlehčování, je hanebnost na úrovni zločinu a je nesmírně nebezpečná pro demokracii.“

To je fakt ten správný člověk, který může mluvit o hanebnostech, uf! Ten by si měl ne zamést, ale odbagrovat před vlastním prahem!

- Michaela Marksová Tominová, ČSSD: „Na nedalekém hřbitově je masový hrob dětí z Letů. Je jich okolo stovky. Každé z nich tam má jméno, datum narození a datum úmrtí. Naprostá většina zemřela v zimních měsících, následkem tyfové epidemie. Takže na zimu hlad a nelidské podmínky. Pan Okamura by se tam měl zajet podívat a vzdát jim úctu. Více netřeba dodávat.“

Možná by nebylo od věci, kdyby si tam třeba zajela sama paní Marksová.

- Martin Kupka, ODS: „Tomio Okamura svůj populismus dovedl daleko za hranu slušnosti. Za voličské hlasy je ochoten zjevně udělat cokoli - třeba i popírat historické skutečnosti. Zlehčovat zvrhlosti a násilí nacistické moci vykonané na romském etniku v celé Evropě stejně jako na dalších skupinách obyvatel - to by mělo autorovi takových výroků vynést červenou kartu“.

Pan Kupka by ještě měl specifikovat zvrhlosti a násilí nacistické moci, vykonané na romském etniku konkrétně v táboře v Letech, aby tak potvrdil nepravosti, které vyjádřil pan Okamura.

- Vojtěch Filip, KSČM : „Výrok pana Okamury neodpovídá historické pravdě. Pracovní tábor v Letech nechal zřídit pan Schwarzenberg pro likvidaci polomů ve svých lesích a práce tam byla těžká.“

Názor osobně nesdílím, neboť kromě prací v lese se ostatní nezakládá na pravdě.

- Karel Schwarzenberg,TOP 09: „To je něco skutečně nehorázného. Víte, mě se to osobně dotýká, poněvadž jsem tam v okolí strávil dětství. Pamatuji si to. V zahraničí by ho za to vyloučili ze sněmovny, což u nás ani není možné. To je opravdu taková nehoráznost. Kolik dětí tam zemřelo... Hrůza. Na příštím zasedání sněmovny s tím musíme něco udělat.“

O práci vězňů v polomech jeho otce se nepamatuje, protože o tom pan Okamura nemluvil, ale jinak si toho pamatuje víc než dost, když potřebuje!

- Jiří Dienstbier, ČSSD : „Je to daleko za hranou. Užívá stejnou rétoriku jako stoupenci nacismu vůči holokaustu jako celku. Slušní lidé by se od autorů podobných odporných výroků měli jasně distancovat. Okamura už poněkolikáté prokázal, že do slušné společnosti nepatří.“

Když už pan Dienstbier zmiňuje slušné lidi jen doufám, že se mezi ně sám nepočítá!

- Daniel Herman, KDÚ-ČSL „Autenticky jsem neslyšel, co pan Okamura řekl. Každopádně co se týká koncentračního tábora v Letech, stačí se podívat na hřbitov v nedalekých Miroticích. Tam jsou desky se jmény obětí a mezi nimi je i mnoho malých dětí. Takže tvrdit o táboře, že to byl pouze pracovní tábor a že tam lidé umírali na základě vyčerpání a podobně? Mám konkrétní svědectví, že tam ty děti skutečně zabíjeli. Je to něco strašlivého. Myslím, že je třeba podívat se na historická fakta. Nechci však komentovat výroky někoho jiného. Historická fakta mluví sama za sebe...“.

Má-li pan Herman konkrétní svědectví, že se tam děti zabíjeli, proč jej nepředloží veřejnosti? Možná by je přivítal i pan profesor Rataj nebo historický ústav AV ČR?

Tolik pokrytectví se jen tak nevidí. Všichni jmenovaní šmahem a tvrdě odsoudili výroky pana Okamury, přičemž ani jeden z nich nepoužil, nezmínil nebo neodkázal na nějaké fakta a důkazy z titulu historických materiálů, které o táboře v Letech podávají dostatečné svědectví nejen jaký tábor to byl, ale které de facto potvrzují výroky pana Okamury. Pakliže např. pan Herman připomíná, že „Myslím, že je třeba podívat se na historická fakta.... Historická fakta mluví sama za sebe...“, pak má (zcela mimořádně) pravdu v tom, že dříve, než všichni kritici pana Okamury něco vyřknou, by se měli napřed přesvědčit, jaké jsou fakta a skutečnosti. Přímo do očí bijící je vyjádření Karla Schwarzenberga, který licoměrně, až téměř lítostivě konstatuje, že cituji: „... mě se to osobně dotýká, poněvadž jsem tam v okolí strávil dětství. Pamatuju si to!“ Tak on si to sice údajně pamatuje, ale celou dobu o tom mlčel. Pak nějaký Okamura připomene události v Letech, pan kníže, osvícený duchem svatým, se náhle rozpomene a je zděšený, co se tam strašného v době jeho dětství, událo! Aby toho nebylo málo, chce ještě na pana Okamuru podávat trestní oznámení!

Nezbývá než znovu zopakovat, že pan Okamura řekl svými slovy to, co je jinými slovy formulováno v historických dokumentech, resp. jak se k věci tábora v Letech vyjádřil pan profesor Rataj. Na tom není nic špatného a už vůbec ne žalovatelného. Má-li se někdo chytit za nos, tak v první řadě jeho falešní, pokrytečtí kritici! A pokud někdo poukazuje na morálku, tak by ji měli projevit hlavně kritici pana Okamury tím, že se mu, resp. jim oběma veřejně omluví!

Jiří Baťa

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Sobotkova nekončící neschopnost   
Pridal tk Pátek 02 březen 2018 - 03:35:19 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Sobotka dlouhé týdny jako kdyby ani nebyl. Poté, co stranu přivedl k seriálu volebních porážek (včetně říjnových sněmovních voleb byly postupně čtyři), se bývalý premiér a bývalý předseda ČSSD vypařil. Připomínají ho, bohužel, ale jiní. Vyšetřovací komise sněmovny ke kauze OKD, jejíž zřízení bylo iniciováno Piráty a hnutím ANO, je nepochybně přímým útokem na Sobotku a jeho hlavního poradce, osobního přítele a advokáta v jedné osobě, Radka Pokorného.

Není to nic pěkného a tato komise má mít první sezení právě dnes. A členové komise nepochybně čekají také na verdikt příslušného soudu, který rozhoduje o tom, zda odhadce a dva manažeři Fondu národního majetku, konali při stanovení odhadu ceny OKD a dalších krocích lege artis. O tom, že je celý útok na Sobotku a Pokorného také vážným útokem na sociální demokracii, není třeba vůbec pochybovat. A tak jediné zpravodajství médií, pokud ČSSD bude jen jednou z komparzu opozičních stran ve sněmovně a nepůjde do vlády, bude jeden rok a možná dva věnováno výsledkům vyšetřování této komise a tedy Sobotkovi. Sobotka by udělal nejlépe, kdyby odešel ze sněmovny tak, aby svou stranu, nezatěžoval svými velkými problémy. Ale to není Sobotkův styl, to všichni víme.

Sobotka dostal v roce 2010, při mém odchodu z funkce předsedy sociální demokracie, do správy nejsilnější politickou stranu v zemi. Ještě na podzim roku 2010 žil z výsledků mé práce při komunálních a senátních volbách a mohl se naparovat jako páv. ČSSD byla na konci roku 2010 nejsilnější politickou stranou na všech úrovních české politiky: v parlamentu, v krajích i v komunální sféře. Všechny volby, které od té doby proběhly, byly horší, než byl ten "můj" nejslabší volební výsledek ve sněmovních volbách v květnu 2010. Zašantročit během sedmi let takové politické hodnoty, jak se to podařilo Sobotkovi, je skutečně unikátní a nevídané. Schopnost strategického uvažování Sobotky se vždy blížila k nule. V tomto zaostával o parník za svými politickými partnery i soupeři prezidentem Zemanem a předsedou hnutí ANO Babišem. Sobotka nebyl nikdy schopen vyhodnotit prakticky cokoliv důležitého v české politice správně a nebyl tak schopen zvolit politicky optimální postup.

Dnes „své“ straně doporučuje, aby zůstala v opozici a nešla do koalice s hnutím ANO. To vše v situaci, kdy je sněmovní klub ČSSD v důsledku jeho výběru lidí na předních místech kandidátky díky jeho osobnímu zájmu nemít potenciálně žádné politické soupeře, až na několik málo výjimek, bez zajímavých osobností a výtečných řečníků. Prostě možnost, že by se ČSSD z opozičních lavic stala, s tímto materiálem, kde na všechno dohlíží přes své brýle poslanec Sobotka, vůdčí silou opozice, se limitně blíží nule. Strana nutně potřebuje jít do vlády, aby se zviditelnila. Jiná věc je, zda do vlády půjde pět Sobotků, obrazně řečeno anebo pět Zimolů. Pokud půjde do vlády pět Sobotků, je celá věc ztracena a po podzimních volbách bude ČSSD sčítat jen ztráty a připravovat se na svůj konec. Pokud do vlády půjdou lidé, skutečné osobnosti, které bude A. Babiš a zejména česká veřejnost respektovat a jež budou představovat změnu, může se ČSSD ze dna odlepit. A to nejen v cinknutých průzkumech veřejného mínění z dílny CVVM....

Takže Sobotka by měl přestat škodit a podle možností zmizet z poslanecké sněmovny a řešit si svůj velký politický i právní problém – kauzu OKD - aniž by zatěžoval ČSSD. Jak to kdysi napsal jeden prozíravý muž, když posuzoval schopnosti Vasila Bilaka, do jeho materiálů: „nepouštět na saka“. Prostě krejčí Vasil Bilak, nebyl schopen ušít slušné sako. A B. Sobotka není schopen rozumného strategického uvažování. Ať to nechá na nových šéfech strany, Hamáčkovi a Zimolovi, kterým zanechal stranu v úplných troskách. A kteří teď jdou s kůží na trh.

Jiří Paroubek

Zdroj: Vaše věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Rusko posuzuje možnost vystoupení z Evropské rady   
Pridal tk Pátek 02 březen 2018 - 03:19:40 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 

Ruská vláda posuzuje možnost výpovědi Evropské konvence pro lidská práva a zastavení spolupráce s Evropským soudem pro lidská práva (ESPL), pokud současná linie soudu, kvůli které se objevují protiruská rozhodnutí, nebude zkorigována, informovaly Sputnik zdroje v ruských profilových ministerstvech.


„Při posouzení stížností Ruska politizace pozici ESLP roste," doplnil zdroj.

Také se podotýká, že „argumentace a důvody ruské strany nejsou brány na vědomí."

„Soud odmítá brát v úvahu specifičnost ruského právního systému a standardy mezinárodního práva a většinou se obrací k politice dvojích standardů," uvádějí zdroje.

Dodaly, že ruští poslanci nemají hlasovací právo v PACE, proto více než 20 soudců ESLP, kteří se zabývají i ruskými případy, jsou voleni bez účasti zástupců Ruska.

„Otázka o legitimitě volby těchto soudců a jejich rozhodnutích vůči Ruské federace zůstává otevřená," informovaly zdroje agentury.

Zdroj: https://sptnkne.ws/gRS9

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Evropská rada schválila reformu systému EU pro obchodování s emisemi   
Pridal tk Pátek 02 březen 2018 - 03:14:08 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Evropská rada nedávno schválila reformu systému EU pro obchodování s emisemi, lhůta pro provedení reformy je od roku 2021 do roku 2030.

Evropská rada vydala deklaraci, ve které uvedla, že reforma je klíčová pro dosažení cíle snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 40 %, a pomůže EU ve splnění závazků v rámci Pařížské dohody.

Do systému pro obchodování s emisemi budou po úpravě přidány tři části. Za prvé, strop celkových emisí skleníkových plynů se bude meziročně snižovat o 2,2 %. Za druhé, kvóta pro emise, která může být zavedena do stabilní tržní rezervy, vzroste do konce roku 2023 dvojnásobně. Za třetí, do roku 2023 bude zaveden nový mechanismus na omezení účinnosti kvóty emisí ve stabilní tržní rezervě na určitou úroveň.

Schválení reformy systému pro obchodování s emisemi Evropskou radou znamená dokončení legislativního procesu a nová pravidla vstoupí v platnost dvacátý den po vydání oficiálních dokumentů.

Systém EU pro obchodování s emisemi je první systém na světě pro obchodování s emisemi. Tento systém je zatím také největší systém pro obchodování a kontrolu celkových emisí uhlíku na světě. Na systému, který byl založen v roce 2005, se podílí různé země, které musejí plnit ustanovení Směrnice EU o obchodování s emisemi skleníkového plynů. Členské země přidělí podle státního plánu různým podnikům emisní kvóty. Podnik, který splní cíl snížení emisí oxidu uhličitého, může prodat nevyužitou emisní kvótu podnikům, které nedosáhly cíle snížení emisí. Cílem tohoto systému je snížit emise skleníkových plynů.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Americké ministerstvo obchodu vydalo konečné rozhodnutí o uvalení antidumpingového cla na čínské výrobky z hliníkové fólie   
Pridal tk Pátek 02 březen 2018 - 03:13:04 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americké ministerstvo obchodu zveřejnilo 27. února konečné rozhodnutí o tom, že při dovozu čínských výrobků z hliníkové fólie dochází k dumpingu.

Americké ministerstvo obchodu vydalo 27. února prohlášení, ve kterém potvrdilo, že v oblasti čínského vývozu výrobků z hliníkové fólie existuje dumping. Dumpingové rozpětí je od 48,64 % do 106,09 %.

Pokud americká komise pro mezinárodní obchod vynese v dubnu konečné rozhodnutí o tom, že dovoz čínských výrobků z hliníkové fólie skutečně poškozuje domácí průmysl, americké ministerstvo obchodu uvalí na čínské výrobky z hliníkové fólie antidumpingové clo.

Americké ministerstvo obchodu zahájilo v březnu loňského roku antidumpingová a vyrovnávací šetření týkající se dovozu čínských výrobků z hliníkové fólie. Čínské ministerstvo obchodu už několikrát zdůraznilo, že americká vláda by měla dodržovat postoj proti obchodnímu protekcionismu a podílet se na zajištění volného, otevřeného a spravedlivého mezinárodního obchodního prostředí.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Konflikt na východě Ukrajiny je třeba vyřešit politickými prostředky, řekl ukrajinský prezident Petro Porošenko   
Pridal tk Pátek 02 březen 2018 - 03:12:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ukrajinský prezident Petro Porošenko 28. února zdůraznil, že konflikt na východě Ukrajiny je třeba vyřešit diplomatickými a politickými prostředky.

Petro Porošenko téhož dne na roční tiskové konferenci „Výzva-2018" uvedl, že diplomatické a politické prostředky jsou prioritní volba při obnovování územní celistvosti, a to je v této fázi nenahraditelné.

Petro Porošenko mimo jiné řekl, že Ukrajina bude nadále dodržovat Minskou dohodu a bude podporovat rozmístění mírových sil OSN v celé oblasti konfliktu na Donbasu.

V dubnu roku 2014 vypukly rozsáhlé konflikty mezi ukrajinskými vládními silami a opozičními ozbrojenci v oblasti Donbasu na východní Ukrajině. Třístranná komunikační skupina pro ukrajinskou otázku, kterou tvoří zástupci Ukrajiny, Ruska a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) dospěla v únoru roku 2015 v Minsku k důležitým dohodám o příměří na východě Ukrajiny.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Obrovská nákladní loď "COSCO SHIPPING ARIES" dorazila po první plavbě do Antverpského přístavu   
Pridal tk Pátek 02 březen 2018 - 03:10:59 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
První nákladní loď „SHIPPING ARIES" s dvaceti tisíci TEU (Twenty-foot equivalent unit) COCSO (China Cosco Shipping Corporation Limited) dorazila 27. února po první plavbě do belgického Antverpského přístavu. Je to první čínská nákladní loď s dvaceti tisíci TEU, která doplula do tohoto přístavu.

Nákladní loď "COSCO SHIPPING ARIES" byla vyrobena v Číně. Tato loď je 400 m dlouhá, 58,6 m široká, a na výšku měří 30,7 m. Maximální zatížení může dosáhnout 197 tisíc tun. Plocha paluby je větší než 4 standardní fotbalová hřiště, proto bývá nazývána „mořským hradem". Je to jedna z největších nákladních lodí na světě.

Generální ředitel COCSO Lin Ji (Lin Ťi) se vyslovil v tom smyslu, že plavební trasa této nákladní lodě spojuje Čínu a jihovýchodní Asií, Řeckem a severozápadní Evropou. S neustálým vylepšováním přinese obrovská nákladní loď státům a oblastem podél tratě pohodlnější a účinnější dopravní služby a přispěje k další prosperitě čínsko-evropského obchodu. První plavba „SHIPPING ARIES" symbolizuje dokonalou kombinaci čínské výroby a čínských služeb, a je to také příspěvek firmy COSCO na podporu iniciativy Pásma a stezky.

Loď "COSCO SHIPPING ARIES" vyplula 22. ledna z přístavu v Šanghaji a přes čínský přístav Ningbo (Ning-po) a přístav v Singapuru připlula do Evropy. Při plavbě nakládala zboží v nizozemském přístavu Rotterdam a německém přístavu Hamburger Hafen. Loď bude dále pokračovat v plavbě do Šanghaje, Tianjinu (Tchien-ťin), Dalianu (Ta-lien) a Qingdaa (Čching-tao).

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.3014 sec,0.1317 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,617kB