Pondělí 12 březen 2018
Mezinárodní skandál "Babišovo odborníků" ve vládě! Neskutečný trapas ministryně obrany Šlechtové   
Pridal tk Pondělí 12 březen 2018 - 16:18:55 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Netvrdil Babiš, že vládu sestaví z odborníků??? „Takže naši legionáři bojovali proti Hitlerovi už v 1. světové!“ Trapas Šlechtové!!!

Během návštěvy Ukrajiny ministryně obrany v demisi Karla Šlechtová ocenila boj československých legionářů proti Hitlerovi v roce 1918. Historické nesrovnalosti si ihned povšimli uživatelé sociálních sítí.

Skandální událost se odehrála po návštěvě města Bachmač, kde 8. — 13. března 1918 sváděly československé legie boj proti německé přesile. Na svém Instagramu Šlechtová v angličtině napsala: „Navštívila jsem Bachmač, abychom si společně připomněli československé vojáky bránící vesnici proti Hitlerovi."

V té době byl samozřejmě „devětadvacetiletý Adolf Hitler bezvýznamným německým desátníkem na západní frontě". Šlechtová sice svůj příspěvek smazala, ale snímek s tímto skandálním projevem se již začal šířit internetem.




Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Slovenský ministr vnitra Kaliňák rezignoval   
Pridal tk Pondělí 12 březen 2018 - 16:03:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Slovenský ministra vnitra a vicepremiér Robert Kaliňák rezignoval kvůli vraždě bratislavského investigativního novináře Jana Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. Informoval o tom během mimořádné tiskové konference v Bratislavě.

„Rozhodol som sa slobodne. Oznámil som to predsedovi vlády, obom predsedom koaličným strán a najbližším kolegom. Myslím si, že z pohľadu mojej pozície vo vláde aj v strane je dôležité, aby tento krok bol predovšetkým vnímaný ako snaha o stabilitu, snaha o to, aby Slovensko pokračovalo nastúpenej dobrej ceste a aby sme mohli občanom odovzdať tie výsledky, ktoré tento štát má," vyhlásil.

Přitom neuvedl, kdo se stane jeho zástupcem. Podle jeho slov by se do čela ministerstva mohl postavit někdo ze strany Most-Híd.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kim Čong-una chce uzavřít mírovou smlouvu s USA   
Pridal tk Pondělí 12 březen 2018 - 15:57:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vůdce KLDR Kim Čong-un vyslovil „velké přání“ podepsat mírovou smlouvu s USA a navázat diplomatické vztahy mezi oběma státy, informoval v pondělí jihokorejský list Tona Ilbo s odkazem na vysoký zdroj z administrativy jihokorejského prezidenta.

Podle spolubesedníka novin vyslovil Kim Čong-un přání stabilizovat vztahy s USA na pchjongjangské schůzce s jihokorejskou delegací. „Konečný cíl Kim Čong-una spočívá v podepsání mírové smlouvy s USA a navázání normálních diplomatických vztahů včetně otevření americké ambasády v Pchjongjangu," řekl.

Severokorejský vůdce vyslovil předtím návrh na schůzku s prezidentem USA Donaldem Trumpem, Washington s tím souhlasil a prohlásil, že čas a místo jednání budou dohodnuty později.

Návrh na uzavření mírové smlouvy s USA nastolují severokorejské úřady již dávno, od dob děda Kim Čong-una, prvního prezidenta KLDR Kim Ir-sena.

Washington dosud odmítal samotné projednání této možnosti, poněvadž USA pojí spojenecké závazky s Korejskou republikou, podle jejíchž zákonů není KLDR státem, ale zakázanou „protistátní organizací."

Zdroj: Tona Ilbo

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kde jsou všichni aktivisté, když jsou vražděni bílí farmáři?   
Pridal tk Pondělí 12 březen 2018 - 15:36:02 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vzpomínám si, jak před rokem 1989 celý socialistický tábor a tehdejšími slovy, celá pokroková veřejnost, odsuzovala režim v Jihoafrické republice, jako rasistický. Možná i nějaká koruna se vybrala do fondu solidarity.

To bylo demonstrací po světě, kdy komunisté společně s uvědomělými umělci z tábora „prohnilého“ kapitalismu, stáli svorně bok po boku a odsuzovali „nelidský“ apartheid, tedy druh rasové segregace v Jihoafrické republice. Zatímco pobouření lidí na Západě bylo možná oprávněné, tak lidé ve Východním bloku si mysleli svoje a pro mnohé emigranty z tábora míru a socialismu se Jihoafrická republika stala cílovou a vysněnou destinací. Důvody byly dva, jednak Jihoafrická republika patřila k velmi vyspělým kapitalistickým zemím a druhým důvodem bylo snadné získání občanství. Lidé ze zemí úžasného socialismu tak nějak podvědomě tušili, že všechno je trochu jinak, než komunista vykládá.

Mezitím tento režim padl, nikoli násilím, ale mírovým přechodem od apartheidu k demokracii a občanským právům pro všechny. Chtělo by se říci, že zazvonil konec a jako v každé pohádce, kde bojuje dobro ze zlem, zvítězilo dobro. V pohádce možná, nikoli však v životě. Nemohu říci, že by po pádu Apartheidu nebyla snaha o demokracii a soužití bílých a černých občanů Jihoafrické republiky. Přesto, pokud se mluvilo o návratu země černým Afričanům, tak to byla spíše mytologie, než skutečnost. Búrové svůj stát vybudovali ve skutečnosti v neobydlené části Afriky a většina černých Jihoafričanů do země přišla jako imigranti a jsou potomci imigrantů. Ostatně Búrové také, jenomže Búrové z neobydlené země udělali prosperující stát a černí Afričané tam přišli proto, že se tam dobře žilo. Docela paradox, když ten stát segregoval černé a bílé, že? Zatímco lidé žijící v socialistických zemích se snažili z těchto zemí utéci za svobodou, tak z Jihoafrické republiky neutíkali a naopak se tam snažili dostat. Tohle bylo něco, co člověku z Východu připadalo neuvěřitelné, zatímco lidé na Západě nadšeně bojovali proti apartheidu, aniž jim tato drobná nesrovnalost docházela. Ani jim nemohla dojít. Nevěděli a neznali co je to totalita a nesvoboda.

V současné době dochází v Jihoafrické republice k násilí na bílých farmářích. Není to nic nového, o útoku na bílé farmáře psaly již Lidovky v roce 2012a Týden v roce 2015)Parlament Jihoafrické republiky vyvlastnil a ve skutečnosti vyhnal bílé farmáře, kteří hospodařili na farmách založených jejich předky, mnohdy před třemi staletími. Jaká je jejich vina? Jsou bílý, jsou úspěšní a jsou bohatí. Bílý farmáři jsou ponižováni, jejich farmy vypalovány a oni vražděni. A co na to „pokroková“ světová veřejnost v čele s aktivisty za lidská práva? Nic. Mlčí. Výmluvné to mlčení. Dalo by se říci, mlčení, které říká vše. Politické body, umělecká popularita se získávají přeci jen bojem za práva černých, za práva těch několik desítek sexuálních menšin, ale za práva bílého farmáře? To není in, to se nenosí a navíc, co je bílé, je špatné a podpora bílých farmářů by mohla vyznít jako podpora bílého rasismu. Takže k černému rasismu se nikdo nevyjadřuje. Ne, že by neexistoval. Dnes Jihoafrická republika a předtím Zimbabwe jsou názorným příkladem. Jenomže špatný je pouze rasismus bílý. Přestože mnohdy nejde o rasismus, jako spíše o zkušenost.

Takže drazí aktivisté a vy všichni uvědomělí, až za pár let budete ukazovat nafouklá bříška podvyživených dětí z Jihoafrické republiky se žádostí o humanitární pomoc, tak si uvědomte, že když jste mohli mluvit, tak jste mlčeli. Stejně jako v případě, kdysi obilnice Afriky, Zimbabwe.A nebo je vaše mlčení účelové, aby jste za pár let mohli tahat peníze z kapes daňových poplatníků, za nastalou situaci humanitární katastrofu, se snahou vsugerovat vinu za tu bídu bílým kolonizátorům?

Autor: Martin Kavka

Zdroj: https://martinkavka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=653597
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Nejhorší noční můra Kapsche   
Pridal tk Pondělí 12 březen 2018 - 15:29:55 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Kapsch a jeho agresivní tým právníků a odborníků na PR udělal vše pro to, aby nabídky v tendru na výběr mýtného nebyly podány a následně otevřeny. Stěžoval si u ČSSD nakloněného Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, získal podporu obchodních a politických skupin a zažaloval Final Word za pomluvu.

Nezafungovalo to. Nabídky byly ve čtvrtek otevřeny a nejhorší noční můra Kapsche se naplnila. Nejenže firma považovala za nezbytné snížit cenu o 44 % oproti letům 2007-2016, a o 24 % oproti období 2017-2019, k tomu všemu ještě konkurenční satelitní operátor nabídl o 20 % nižší cenu. Podle jednoho zdroje Czech Toll (PPF) požadoval 10,79 miliard Kč pro období 2020-2029, následovaný Kapschem (13,50 miliard Kč) a maďarským NÚSZ (14,05 miliard Kč). Němci (CYO) zaostali s nabídkou 48,90 miliard Kč.

Kapsch teď bude muset s pomocí svého agresivního týmu právníků a odborníků na PR odrážet obvinění, že 12 let účtoval českým daňovým poplatníkům předražené částky.

Erik Best

Zdroj: http://www.fsfinalword.cz/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Po shlédnutí Českých lvů na veřejnoprávní ČT musím konstatovat, že ani feudál neměl takovou moc, jako nikým nevolení mluvčí umělecké fronty   
Pridal tk Pondělí 12 březen 2018 - 06:26:46 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Co je demokratického na nikým nevolené instituci? Vůbec nic!
Jestli ještě někdy uslyším, že ČT je poslední pilíř demokracie, že s ČT stojí a padají naše demokratické hodnoty, tak se vážně prohlásím za krále země České. Ne že bych to myslel vážně, to jen obrazně, abych vyvážil tu idiotskou představu o České televizi, jako pilíři naší demokracie.
Česká televize je všechno možné, jenom ne proboha nějaký pilíř demokracie.


Jestli tu máme nějakou nikým nevolenou instituci, povinně placenou z koncesionářských poplatků, není to nic jiného než feudální přežitek. Umělci, kteří nemají žádný mandát vzešlý z demokratických voleb si uzurpují právo skrz veřejnoprávní média, mluvit nám do našich životů a kázat, koho máme nebo nemáme volit.

Umělci zabili nezávislost České televize

Všichni jsme to viděli doslova v přímém přenosu, jak si někteří lidé představují nezávislost veřejnoprávních médií. Má snad taková pokladní ze supermarketu možnost hlásat v přímém přenosu ČT, co si myslí o žblebtech našich veřejnoprávních umělců? Ne a těžko někdy bude.

Veřejnoprávní umělci, nejen že si v ČT mohou říkat co chtějí a kdy chtějí bez jakéhokoliv mandátu, oni jsou z peněz této veřejnoprávní instituce dokonce placeni. A do toho všeho začnou tihle chytráci kvákat něco o pilíři demokracie? Jediné o co těmhle lidem jde, jsou naše peníze na jejich drahé životy.

Mám takový pocit, že ještě dva takové přenosy a z České televize zůstane jenom kanál pro děti. Tam už snad politiku nikdo tahat nebude.

Teď si dám ještě Otázky Václava Moravce a jestli to přežiju, tak i panáka :-)))

Tomas Trojan

Zdroj: http://www.rukojmi.cz/clanky/5755-co-je-demokratickeho-na-nikym-nevolene-instituci-vubec-nic
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



České otázky k referendu   
Pridal tk Pondělí 12 březen 2018 - 06:21:20 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
K oblíbeným výrokům našich politiků patří úsloví: občané jsou zmateni, anebo občané stále nechápou – načež následuje příklad naší nechápavosti toho či onoho problému, který naopak politici chápou velice dobře, protože jsou profesionálové. Být profesionálním politikem vyžaduje schopnost orientovat se v současném stavu naší země i ve stavu světa. Takový rozhled se od amatérů, čili běžných občanů, očekává jen po dobu voleb, ale v mezidobí je zřejmé, že stejní občané rozhled ztrácejí a tudíž nejsou schopni utvořit si správný názor například na přínos tzv. Dublinu IV pro naši zemi. Nebylo tomu tak vždy. V době, kdy Parlament přijímal ústavní zákon o speciálním referendu na přistoupení České republiky do EU, se naši politici nebáli nechápavých občanů a s důvěrou na ně přenesli tíhu odpovědnosti za budoucí směřování republiky.

Jejich víra v kladný výsledek referenda se vyplatila. Součet hlasů pro přesáhl 77 procent. Celková účast byla více než 55% oprávněných voličů. Byl to plebiscit nejen o naší víře v nadějné vyhlídky, ale svým způsobem to bylo i referendum o schopnosti Čechů, Moravanů a Slezanů odpustit některým evropským státům jejich staré zrady a uvěřit, že sjednocená Evropa už nikdy žádné nové nepřipustí a bude s menšími státy jednat jako s rovnocennými partnery.

Tato dobrá víra občanů z roku 2004 dnes působí jako ztracená iluze. V historii naší země je to zatím poslední ztracená iluze v řadě předchozích. Většina politiků, všechna mainstremová média a mnohé neziskové organizace se na oné iluzi ještě pořád přiživují a tím i jí zdánlivě prodlužují životnost. Mnozí občané však skutečně nechápou, proč by právě na této ztracené iluzi měli dál ulpívat, když jiné, dřívější ztracené iluze jsou dnes hodny všeobecného opovržení. Další skupiny občanů se domnívají, že EU je i v tomto stádiu ještě reformovatelná a mají dokonce návrhy, jak na to. Jejich podněty však sítem naší zastupitelské demokracie zatím propadají.

Všichni známe populární článek 2. naší ústavy, kde v odstavci 1. stojí, že lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím parlamentu, exekutivy a soudů. Kdybych uměla kreslit, načrtla bych teď obrázek, na kterém lid, zobrazený jako zdroj peněz, financuje tyto tři složky moci a další ústavou nejmenované mocné, jako např. veřejnoprávní média, neziskové organizace, církve a podobně.

Nechci však karikaturou urážet ducha ústavy, o kterém se tak často a s úctou mluví. I já uznávám jeho prozíravost, s níž vdechl do odstavce 2. v témže článku ústavy doplněk ve znění, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. A tím se vracím k institutu obecného referenda.

Asi víte, že Slovenská ústava tento doplněk či pojistku parlamentní demokracie obsahuje od samotného vzniku SR. O vypsání referenda tam vždy hlasuje NR buď na základě poslaneckého návrhu nebo na základě petice s nejméně 350 tisíci podpisů. Referendum pak vyhlašuje prezident. Podmínkou úspěšného a závazného výsledku referenda je alespoň padesáti procentní účast všech oprávněných voličů a současně splněný požadavek že na odpovědi ANO nebo NE se při hlasování shodne nadpoloviční většina zúčastněných. Z témat referenda jsou vyloučeny lidskoprávní a daňové otázky, nikoliv však mezinárodní smlouvy.

Od roku 1994 do současnosti se na Slovensku konalo osm celostátních referend. Sedm z nich skončilo neúspěšně, neboť účast nedosáhla na nutných 50 % oprávněných voličů, většinou se pohybovala jen kolem 20 procent. Jediným zatím úspěšným referendem bylo to květnové z roku 2003, kdy občané Slovenska hlasovali o vstupu republiky do EU. Usnesení o vyhlášení onoho referenda tehdy přijaly svorně všechny parlamentní strany, což mělo přesvědčit občany o důležitosti hlasování. Celostátní referendum o přístupu do EU bylo vypsáno na dva volební dny. To se v historii slovenských referend stalo jen dvakrát. Přestože kampaň o výhodách vstupu byla velmi masivní a kromě politiků a veřejně známých osobností ji podpořili i faráři při svých kázáních, po uzavření volebních místností v prvním dnu byla účast voličů dramaticky nízká. Po večerním jednání zástupců parlamentních stran dostala média a zastupitelé měst a obcí příkaz, aby vyburcovali laxní občany k účasti. Jen díky tomuto všeobecnému apelu v hodině dvanácté přesáhla účast v referendu 52 %. Pouze na 8 procentech z odevzdaných platných lístků bylo zaškrtnuto NE.

Ještě se vrátím k těm neúspěšným celkem sedmi slovenským referendům. Analytici usuzují, že i když otázky dávaly občanům možnost podílet se na směřování země (např. hlasovat už v roce 1997 o vstupu do NATO), nebo rozhodnout (o rok později) o zákazu privatizace strategických státních podniků, případně omezit poslaneckou imunitu, byl skutečný motiv vyhlášených referend jiný. Mnohdy šlo o mobilizaci voličů některé politické strany v souvislosti s parlamentními volbami, nebo o propagaci nového politického subjektu či o účelové využití celostátního referenda k předčasným volbám. Avšak ani referendum v roce 2015, které úspěšnou petiční akcí prosadila křesťansky zaměřená Aliance pro rodinu, nevzbudilo občanskou odezvu a účast dosáhla jen 21,5 %. Počet hlasů na peticích pokud šlo o referenda iniciovaná „zdola“ nicméně vždy přesáhl oněch nutných 350 tisíc a v některých případech byl téměř dvojnásobný. Z těchto praktických poznatků analytici vyvozují, že slovenský ústavní zákon o referendu by bylo vhodné pozměnit, snížit povinnou hranici 50 % a zajistit, aby institut obecného referenda nemohl být zneužíván jako nástroj politického boje mezi opozicí a vládní stranou či vládní koalicí.

Připojím své laické mínění o neúspěchu většiny slovenských referend. Myslím si totiž, že málokterý člověk si váží svých pravomocí, pokud jsou mu milostivě uděleny „shora“ tedy bez jeho snahy. Nejsem si jista, jak by s takovým darem dokázali zacházet čeští občané, kdyby jej měli k užívání už čtvrt století. Ovšem fakt, že ústavní zákon o obecném referendum dodnes nebyl v naší republice přijat, má negativní důsledky.

Občané se cítí být ošizeni o právo, které jim ústava přiznala. Tím se z dlouhodobého a vždy nedotaženého prosazení obecného referenda do naší legislativy stal nástroj vnitropolitického boje. A co na to duch ústavy? Nejsme členové spiritistického kroužku, abychom tohoto ducha mohli vyvolat a položit mu otázky, a tak nezbývá, než je klást našim legislativcům, kteří vždy hlasují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Otázky:
1. Jste schopni zabránit přijímání mezinárodních smluv, či jejich doplňků, které omezí suverenitu našeho státu?

2. Souhlasíte s tím, aby si EK přidělovala stále větší pravomoce vůči členským státům EU?
3. Jste schopni uhájit sekulární normy našeho státu?

Těch otázek pro naše zákonodárce by mohlo být mnohem víc, například o účelu armády ČR a podobně. Ale z časových důvodů jsem se omezila na tyto. Domnívám se, že upřímnější část našich politických reprezentantů by si na ně podle svého nejlepšího svědomí a vědomí odpověděla slůvkem NE.

Kapitulace národních politiků bez souhlasu občanů je v historii naší státnosti opakovaným jevem. Pocity pokoření a prožité bezmoci se přenášejí z generace na generaci. Jak se této zátěže zbavit? Na tuto tradiční českou otázku odpověděl předvídavý duch ústavy právě odstavcem 2. v druhém článku ústavy, když zaštítil slabou pozici reprezentantů nevelkého státu vozovou hradbou kolektivního rozhodnutí jeho občanů.

Politikům, kteří vehementně odmítají začlenit otázky o mezinárodních smlouvách do zákona o obecném referendu a vymlouvají se na to, že občané nemají dost informací, aby mohli kompetentně rozhodovat o tak závažných tématech, bych ráda dala ještě jednu otázku. Zní takto:

Pokládáte za správné, že česká veřejnost není pravdivě informovaná o reálných hrozbách vůči demokratickému zřízení a suverenitě našeho státu?

Část dotázaných politiků by namítla, že otázka je zavádějící, neboť veřejnost je denně pravdivě informována o tom, že reálnou hrozbou pro zachování našeho suverénního a demokratického státu je Rusko.

Menšina těch, kteří nás reprezentují, by připustila, že existují aktuálnější hrozby. Ale pouze jedinci z množiny našich politiků mají odvahu tyto hrozby pojmenovat. Zřejmě jen naprostou shodou náhod jsou to stejní jedinci, kteří dlouhodobě prosazují institut obecného referenda.

Zatímco kvalifikace politiků pro zastupování zájmů občanů se neustále snižuje, kvalita občanů stoupá.

A tak, zatímco návrh zákona o obecném referendu teprve získává matné obrysy, se už šíří občanské návrhy na jeho plné znění, a jdou mnohem dál, než si duch ústavy dokázal před pětadvaceti lety představit. Proto nevnímám situaci jako bezvýchodnou.

Bude nás to však stát ještě hodně energie a dřiny, než se nám za podpory osvícenějších politiků podaří referendum, zakotvené v suchém doku ústavy, odkotvit a použít jako záchranný člun. Pokud to ale vzdáme, rozhodne o české otázce jiný suverén než český lid. A jeho odpovědí bude diktát.

Lenka Procházková
(příspěvek na semináři „Kdo se bojí referenda?“ který se konal 8. března 2018)

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



ČT a inaugurační kauza   
Pridal tk Pondělí 12 březen 2018 - 06:17:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Dovoluji si reagovat na situaci kolem ČT a tzv. skandálu, kterého se měl dle jistých medií dopustit prezident M. Zeman během inauguračního projevu 8.3.2018.

Lze konstatovat, že současný zpravodajský tým, vedení a rada ČT hrubým způsobem porušuje zákon o České Televizi, která má pravdivě informovat o všech názorových proudech, o všech společenských proudech, aby si lidé sami utvářeli názor. Dnes ČT sama vyrábí názor, toleruje neúplné informování veřejnosti, negativní nálepkování a ignorování představitelů jiných názorových proudů. Což lze považovat za útok na samou podstatu demokracie a svobody slova.

Po druhém kole prezidentské volby se naskytl velmi zajímavý úkaz. Národ je rozdělen na dvě zhruba stejné poloviny, ale česká masmedia média jsou sjednocená jako jeden muž ! O čem tato neuvěřitelná nevyváženost mezi postoji občanů a masmedii svědčí? Jsou současní novináři tak mimo realitu, že přes jejich nezměrnou hysterii a snahu zůstává polovina národa médií neovlivněna? Či snad lži, které tito ne novináři, ale tvůrci názorů z pověření svých zaměstnavatelů produkují jsou tak neuvěřitelné, že je hlava normálního občana jednoduše „nebere“? Češi jsou možná nevytrénovanějším a nejodolnějším národem světa v umění rozpoznat pravdu od lži, polopravdy či mediální manipulace.

Je otázkou, zda v tom hrají svoji roli minulé zkušenosti anebo jednoduše zafungovala naše první signální soustava - pud sebezáchovy. Každopádně rozpor mezi výsledkem prezidentských voleb 2018 (51,36% - 48,63%) a na druhou stranu takřka 100% negativní postoj masmedií vůči M. Zemanovi, nesvědčí o svobodě tisku, ale toto lze nazvat jako TOTALITÁRNÍ konání.

Jak je možné, že veřejnoprávní ČT se proměnila v mediální „ministerstvo jediné pravdy“? Vše v duchu Georga Orwella „ PRAVDA – to je nový projev nenávisti. V dobách světového klamu se řeč pravdy stává revolučním aktem“ („ TRUTH – it’s New Hate Speech. During times of universal deceit telling the truth becomes revolutionary act“).

Je naprosto jedno, kde a kdy zazní pravda. Způsob jakým masmedia skandalizovala inaugurační projev prezidenta M. Zemana vytváří dojem, že novináři neposlouchali, co pan prezident sděluje, ale viděli pouze to, že žena z opačného politického spektra a která nikdy neskrývala svoji nenávist proti němu povstala a odešla z Vladislavského sálu. Následně ji napodobili členové stran, kteří patří k poraženým posledních parlamentních voleb. Je s podivem, že kritika českých masmedií zcela ignorovala z inauguračního projevu M. Zemana jím citovanou studii Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která uvádí, že zpravodajství veřejnoprávní ČT bylo v minulosti výrazně ovlivněno její příchylností ke straně, která se jmenuje TOP 09. Je snad náhoda, že v jedněch únorových zpráv hlasatelka ČT Augustová, přetlumočila názor M. Kalouska „práva první noci“ v kauze lithium?

Jak je možné, že tento politik se stal tvůrcem názoru ČT? Je snad normální, že tento představitel strany, která se takřka nedostala do parlamentu má ve veřejnoprávním mediu větší časový prostor než politici jakékoli jiné strany? Diví se pak někdo, že TV Barandov je dnes Vox Populi? Pokud tedy někdo skandalizuje inaugurační projev prezidenta M.Zemana za kritiku médií, pak nechť si odpoví na otázku. Jak je možné, že cokoliv co prezident v prvním funkčním období vykonal, tak vždy ze strany ČT a rovněž Bakalových medií následovalo negativní zpravodajství či zesměšňování jeho osoby? Opět se naskýtá otázka či názory ČT tlumočí? Určitě to nejsou čeští občané z jejichž koncesionářských poplatků blahobytně žije! Nebylo možno za tím nevidět nenávist ať už skrytou nebo otevřenou. Dnes „dolních 10 miliónů“ , jak je pohrdavě nazval J. Drahoš, musí platit ČT koncesionářské poplatky a za své peníze nedostávají co by dle zákona ČT měla vytvářet - objektivní zpravodajství.

Česká televize tento přístup 8.3. 2018 ve svém „ zpravodajství“ z prezidentské inaugurace zopakovala. Ukazovala záběry z r. 2013 , kdy porovnávala zdravotní kondici M. Zemana s tím, jak je na tom dnes. Něco takového nelze nazvat jinak, než „zpravodajským hyenismem“, který je vlastní bulváru. S normální žurnalistikou již nemá nic společného! Dále 8.3. 2018 ČT pokračovala záběry z některých kauz útočících na prezidenta. Jedna z těch co ČT opět zopakovala se týkala kauzy Pussy Riot. Osobně kdy jsem oslovil několik rodilých mluvčích a zeptal se na význam termínu „ Pussy“, odpovědí bylo, že ukázali do rozkroku a sdělili s úsměvem, že to mají ženy a nejedná se o slušný výraz.

To, že tyto revolucionářky souložily na veřejnosti a je to dohledatelné, již ČT ve svých zpravodajstvích decentně ignorovala. Pokud již ČT někoho odsuzuje, pak by měla ctít zákonem danou objektivitu a sdělit divákům plnou informaci a ne selektivní výběr, což z ní opět činí ne zpravodajské medium, ale tvůrce názorů – propagandistickou výrobnu zpráv. Dále 8.3. ve zpravodajství ČT vzpomenula kauzu F.Peroutky. Dnes je naprosto běžné, že z internetového prostoru mizí dokumenty, které tam prokazatelně byly ( mám s tímto x zkušeností). Totéž lze říci i o listinných dokumentech archívů, které se účelově „ pročisťují“, či se znesnadňuje přístup k dohledávání kompromitujících dokumentů. V tomto směru jsou mistři americké korporace, které zničily obrovské množství dokumentů , dokazující jejich spolupráci s hitlerovským Německem.

Slyšel někdo či snad kdy ČT informovala o úzké spolupráci americké IBM na židovském holocaustu? Společnost IBM začala spolupracovat s nacistickým Německem hned po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 a pokračovala ve spolupráci téměř až do konce 2. světové války. IBM a její pobočky poskytovaly Hitlerovi veškerou technologickou podporu od identifikačních a katalogizačních programů ve třicátých letech až po hromadné selekce lidí v létech čtyřicátých. Teprve po identifikaci židů bylo možno zavést účinný systém konfiskací majetků, jejich uzavírání do ghett, deportace a nakonec to nejstrašnější - likvidace. Další kauzu, kterou vzpomenula ČT během „ zpravodajství“ z inaugurace se týkala Hermanova tvrzení ohledně jeho strýce Bradyho. Nikdy nebylo zcela bezpochybně prokázáno, že to co Herman tvrdil se skutečně stalo. Žádný ze svědků z bratislavského setkání toto jednoznačně nepotvrdil. Logicky vzato lze pochybovat, že tak zkušený politik, jako je M. Zeman, by někomu ,kdo jej z duše nenávidí , si dovolil sdělit to, z čeho jej Herman obvinil. S jistou nadsázkou lze konstatovat, že by to byla urážka jeho intelektu.

Po shlédnutí zpravodajství ČT z inaugurace prezidenta lze konstatovat, že výběr a mix témat , jak jej ČT předložila opět logicky dokazuje, že záběry byly předem pečlivě vyselektovány a připraveny tak, aby vytvořily zcela negativní pohled na prezidenta M. Zemana. Toto opět potvrzuje fakt selhání ČT jako veřejnoprávního subjektu, který má ve své náplni vytvářet objektivní zpravodajství. Tato situace ukazuje na naprosté selhání veřejnoprávní ČT.

To, že se ČT transformovala z objektivního zpravodajství na formát propagandistické TV, jakou byla před rokem 1989, a že se nejedná o pouze posledních pět let či pouze osoby M. Zemana dokazuje případ premiéry dokumentu „ Uloupené Kosovo“ v roce 2008. Jednalo se tehdy o vynucené vysílání, poněvadž ČT tento snímek nechtěla odvysílat, ale již byl na světě. ČT si již nemohla dovolit neumožnit odvysílání dokumentu, který je obžalobou nelegitimního vojenského zásahu aliance NATO. Hrůzné záběry z tzv. „ humanitárního bombardování“, nemající oporu v mezinárodním právu. Válečné zločiny za které nikdo z vedení NATO nikdy nebyl obžalován. Před vlastním uvedením tohoto dokumentu vedení ČT připravilo 3 hodinové vymývání mozku, kterého se pokud si vzpomínám zhostil D. Železný. Dokument se nakonec vysílal až po tomto „brainwashingu“ ve 23 hod. Nemělo to být naopak? Nechat diváka se podívat v hlavním čase a až následně nechat diskutovat „odborníky“? Je tento postup slučitelný s prostou logikou a proklamovanou svobodou myšlení ? Zajisté ne!

Z výše uvedeného lze vážně pochybovat zda ČT jedná ve prospěch občanů České republiky a lze rovněž konstatovat, že za koncesionářské poplatky, které na základě zákonů občané musí platit, nedostávají to co ze zákona ČT má poskytovat!

V případě občanů, kteří koncesionářské poplatky neuhradí je čeká zákonná sankce. Existuje zákonný způsob jak trestat ČT a radu ČT za porušení zákona? Pokud naše ústava dovoluje tuto nerovnost před zákonem, pak je něco špatného s touto základní listinou a lze pochybovat, že ČR je právním státem. Neměli by konat zákonodárci a občané, kteří již mají dost způsobu chování ČT, které prokazatelně zneužívá svého postavení?

J. Hanes

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Umělci i mnozí občané milují Českou televizi. Jistě ji budou rádi platit i dobrovolně   
Pridal tk Pondělí 12 březen 2018 - 06:11:04 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Umělci milují Českou televizi. Není možné jim bránit v tom, aby každý měsíc platili poplatek určený pro veřejnoprávní média. Na druhou stranu není fér nutit k placení poplatku ty, jež ČT nesledují, či ty, kteří neposlouchají ČRo.

Umělci mohou jistě v libovolném rozsahu na své náklady přesvědčovat ostatní občany, aby také dobrovolně sledovali Českou televizi. Samozřejmě, pokud už někdo dobrovolně sleduje Českou televizi, měl/měla by jí platit poplatek v nějaké stanovené minimální výši. Bezpochyby není vyloučeno, že by mohl/mohla, dobrovolně, přispívat i mnohem více. To by zřejmě nastalo v případě, když dotyčný/dotyčná sezná, že vysílání České televize a/nebo Českého rozhlasu za to opravdu stojí.

Česká televize a Český rozhlas by si měly vzít příklad z třetího veřejnoprávního média, které v České republice máme. Tím je ČTK - Česká tisková kancelář. ČTK není ani korunou financována z veřejných peněz či z vynucených koncesionářských poplatků.

Pluralita názorů

Obranou proti jednostrannosti „výkladu světa“, proti ovládnutí mediálního prostoru jedním dominantním politickým názorem či politicko-ekonomickým zájmem, je jedině pluralita názorů zajištěná pluralitou médií.

Psal jsem v minulosti o svém přesvědčení, že ten, kdo ovládá a ten, kdo kontroluje ČT a ČRo, není apolitický či dokonce bez světového názoru. Bude tedy vždy prosazovat svůj světový názor a/nebo hájit něčí zájmy. Ať si nikdo nic nenamlouvá o nezávislosti a nepodléhání politickým či ekonomickým tlakům u problematiky veřejnoprávních médií. Pluralita názorů v rámci jedné organizace, třebaže nazývané „veřejnoprávní“, nebude fungovat - vždy tam dříve či později někdo bude mít navrch, vždy bude jeden z názorů více protěžován než jiný, i když se tak bude dít spíše skrytě. U veřejnoprávních médií je to o to nebezpečnější, že se navenek tváří jako zcela objektivní nezávislé médium. Ti, kteří nyní mají rádi ČT za její zpravodajství, protože jim konvenuje, by si měli uvědomit, že časem to může být jinak, a že veřejnoprávní televize bude protěžovat naopak témata a názory, které se jim líbit nebudou. Budou i v tom případě chtít platit koncesionářský poplatek?

Slovo pluralita bylo po sametové revoluci v roce 1989 skloňováno všemi – studenty, umělci, politiky. Toto slovo však zmizelo ze slovníku novodobých strážců hodnot. I umělci to slovo zapoměli a ve svých – i třeba dobře míněných – peticíchho nepoužívají. Jde jim (v lepším případě) o nezávislost dominantního mediálního hráče na vládě, nikoliv o pluralitu. Jde jim o zachování veřejnoprávního mediálního molocha neférově zvýhodněného nedobrovolnými koncesionářskými poplatky. To má za následek pokles informační pestrosti, která je vytěsňována unifikací názorů.

Místo toho, aby umělci podporovali mnohočetnost menších médií, která musí o své místo na slunci bojovat, a která zajišťují pluralitu názorů, umělci chtějí zabetonování veřejnoprávních sdělovacích prostředků se zajištěným příjmem. Těm dokáže v oblasti zpravodajství (která televize může mít stálého zpravodaje v Moskvě, Bruselu i Washingtonu?) finančně sekundovat jedině nějaký oligarcha. Ten si může dovolit dotovat své sdělovací prostředky z jiných činností za zřejmým účelem – aby jejich prostřednictvím získal politickou moc na ohýbání zákonů ve svůj prospěch a zisk, ze kterého bude dotovat své mediální impérium. A tak dokola.

Zabránila snad existence ČT přijetí zákona o obnovitelných zdrojích, který vynesl na ekonomický vrchol řepkového magnáta Babiše? Ne. Zabránila existence ČT úplatkářským aférám typu Rath či regionální program severozápad? Ne. Zabránila existence ČT vynucenému placení desítek miliard korun ročně solárním baronům? Ne. Nebylo by tedy lepší mít více vzájemně si konkurujících médií, než jednoho molocha, který to údajně má všechno ohlídat jako jediný velký hlídací pes demokracie? Dle mne ano, více menších médií by bylo lepší. To je ta správná novinářská konkurence umožňující a posilující skutečnou pluralitu názorů.

Existence veřejnoprávních médií placených z nedobrovolných koncesionářských poplatků je příčinou oligarchizace médií, nemůže tedy být její zábranou. Poctivé zpravodajství se nevyplácí právě kvůli nekalé (i když zákonem umožněné) konkurenci ze strany České televize a Českého rozhlasu. Umělci svým přístupem, jakkoliv třeba dobře míněným, podporují ČT a ČRo, jež berou tržní prostor a tedy možnost obživy mnoha menším médiím.

Dobrovolnost placení koncesionářských poplatků

Prosaďme tedy dobrovolnost placení poplatků České televizi a Českému rozhlasu, ať je jasné, jak moc je občané chtějí.

Dobrovolné příspěvky na dobrou věc mají v Čechách i na Moravě dlouhou tradici. Už před rokem 1868 si jimi našetřili naši prapředci na Národní divadlo.

Nu a když roku 1881 tato umělecká kaplička vyhořela? Už Josef Zeithamml prozíravě poznamenal (zdroj: Přednáška před hrou Járy Cimrmana "Vražda v salónním coupé"): "Ale však oni si Češi, jak je znám, brzy nastřádají na nové". Stalo se.


Pokud by se v systému dobrovolného placení příspěvku ukázalo, že Česká televize obrazně řečeno "vyhořela" - to znamená například, že jí ovládl někdo, komu neleží na srdci prospěch České republiky - tak oni by si občané jistě začali dobrovolně platit novou, ještě češtější televizi. (Pražáci by možná na svůj díl nestřádali, ale požádali by o příspěvek ze strukturálních fondů Evropskou unii.)

Při současném systému, kdy je placení příspěvků na takzvaně veřejnoprávní televizi a rozhlas vynuceno, by však "vyhoření" média bylo fatální. Ten, kdo je ovládá, má zákonem zaručen příjem na svou skrytou propagandu, a to téměř bez možnosti úniku občana z povinnosti platit.

Pokud by dobrovolné placení bylo pro strany zastoupené v parlamentu neakceptovatelné, pak jim navrhuji i další možnost: asignaci poplatku. Poplatník by měl možnost se rozhodnout, zdali chce aby jeho poplatek byl využit na veřejnoprávní média nebo radši na fond oprav státem spravovaných historických památek.

Autor: Pavel Strunz

Zdroj: https://strunz.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=653564
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Diktatura eurošmejdů   
Pridal tk Pondělí 12 březen 2018 - 05:56:26 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Za novou evropskou směrnicí GDPR, která údajně přináší občanovi novou, silnější ochranu osobních údajů, se skrývá nehorázný a nic neřešící byrokratický „eurovopruz“, s hrozbou sankční pokuty až ve výši 20 000 000,- Eur.

Za dobu patnácti let starostování jsem již zažil mnohanásobné nabobtnání zcela zbytečné a nepotřebné státní administrativy, ale to, co se zrodilo v byrokratických mozcích eurohujerů v oblasti ochrany osobních údajů, převyšuje všechny dosavadní úřednické šimly.

Pro názornost rozsahu evropské směrnice si pojďme vyjmenovat, koho se toto obecné nařízení na ochranu osobních údajů, neboli GDPR (General Data Protection Regulation), bude týkat. V podstatě každého, kdo shromažďuje nebo zpracovává osobní údaje Evropanů, včetně společností a institucí mimo území EU, které působí na evropském trhu.

· Jsou to v podstatě všechny úřady, města, obce, neboť pracují s osobními daty.

· Dále školy, školky, internáty, domovy důchodců, sportovní a zájmové kluby, různá sdružení, svazy, neziskové organizace, nemocnice, doktoři atd.

· Veškeré firmy, živnostníci, obchodníci, právníci, notáři, pojišťovny a všichni poskytovatelé služeb, kteří mají zaměstnance a zákazníky, tedy klienty.

Nová směrnice zplozená eurobyrokraty dopadne s plnou vahou na každého, kdo s osobními údaji při svém podnikání, či jiné administrativní činnosti, nakládají. Občané EU tak prý opět získají kontrolu nad svými osobními údaji. To by mě zajímalo, jakým způsobem. Prostudoval jsem celý obsáhlý materiál a o tom, že by se dosáhlo lepší kontroly a ochrany požadované občanem, to opravdu není. Naopak, takzvaná nadřízená autorita, sídlící někde v Bruselu, jako jediná bude mít totální kontrolu nad vašimi osobními údaji- bude o vás vědět vše. I to, jaké máte neduhy, u koho nakupujete, kde všude jste byli zaměstnáni, kdo vám dodává elektrickou energii a plyn, se kterou společností jste jeli na dovolenou, které školy jste absolvovali, vaše politické či sexuální zaměření atd. Vašim dětem se tento systém samozřejmě nevyhne. Všechny výše jmenované instituce, se kterými jste kdy přišli do styku, budou poslušně posílat vaše údaje Velkému bratru, aby nad vámi bděl.

Všem postiženým tímto byrokratickým evropským nesmyslem přibude obrovská administrativní zátěž, kterou budou muset úřady, instituce a firmy zpracovávat pro mezinárodní tzv. nejvyšší euro-autoritu, tedy velkého euro-bratra. Při vyčíslení nákladů za vynucenou a dle mého názoru zcela nefunkční a zbytečnou administrativu, spojenou s tzv. ochranou osobních údajů, se dá hovořit o vyhozených miliardách, a to jen v rámci ČR.

Směrnice říká: občan by měl mít přístup k údajům, které jsou o něm shromažďovány, a tento přístup by měl být ideálně přímý, tedy on-line. To je ohromná výhoda, jako by občan byl nesvéprávný a neznal svoje osobní údaje a nevěděl, komu je poskytl. O tom, že je musí vyklopit všude tam, kde je o ně požádán, jinak by se s ním nikdo nebavil, směrnice jaksi mlčí. Naprosto novým elementem zakomponovaným ve směrnici je právo na výmaz a jeho rozšíření na právo být zapomenut, díky kterému může osoba požadovat, aby byly bez zbytečného odkladu vymazány její osobní údaje, pokud neexistuje právní důvod pro jejich další zpracování. Co je to za nesmysl, když stejná směrnice ukládá všem zúčastněným data evidovat a uchovávat celá desetiletí, pod trestem až 20 miliónů eur? Nedovedu si představit, že bych například bance, u které bych žádal např. o hypoteční úvěr, sdělil, že se o mně nic nedozví, neboť jsem nechal všechny svoje osobní údaje zanesené v databázích institucí vymazat. Nebo že bych požádal katastr nemovitostí o výmaz mých osobních údajů ze všech nemovitostí a parcel, které vlastním, protože si to prostě nepřeji. Tam totiž jsou moje osobní údaje k dispozici komukoli, kdo si požádá o můj list vlastnický. Ten mu za stovku vytisknou kdekoliv na poště nebo obecním úřadu. Při každém nákupu přes internet musí občan obchodníkovi sdělit svoje osobní údaje, a pokud si kupuje třeba boty, tak i číslo bot. S GDPR dochází také k rozšíření definice osobních údajů. Nově sem spadají i technické parametry, jako e-mail, IP adresa nebo tzv. cookies v zařízení uživatele. Nová je kategorie tzv. genetických a biometrických údajů, jejichž zpracování bude prý podléhat přísnějšímu režimu. Přísnějšímu pro koho? Pro občana? To je ale v přímém rozporu s právem na výmaz svých údajů z nechtěného záznamu. Oni z nás dělají doslova hlupáky!

Největším strašákem se pro mnohé prý stane oznamovací povinnost v případě narušení bezpečnosti údajů. Už by se tedy nemělo stávat, že se o kauzách masivních úniků osobních dat dozvídáme až s odstupem několika let, jako se stalo např. v kauze společnosti Yahoo. Nově bude muset zpracovatel ohlásit únik či ohrožení zabezpečení osobních dat Úřadu pro ochranu osobních údajů nejpozději do 72 hodin od okamžiku, kdy se o incidentu dozvěděl. V některých případech bude muset také informovat osoby a subjekty, kterých se únik týkal.

No to je novina a kam se vytratila slibovaná bezpečnost? Já vám to povím. Ona totiž žádná se vším tím byrokratickým marastem nevzniká. Žádný tzv. pověřenec, ani žádná byrokratická překážka, nezabrání korupci v této oblasti. Sama směrnice přiznává, že svojí podstatou je pět let pozadu za běžným technologickým vývojem a dle mého názoru o dalších 10 let za hackery, kteří dokáží prolomit i neprolomitelné zabezpečení Pentagonu.

Celý tento nesmysl (mimo jiné) zavání silným lobbingem ze strany jedné skupiny, neboť takzvaný pověřenec může být zaměstnanec, nejlépe advokát či advokátní kancelář. Složitost celého procesu GDPR je nastavená svým rozsahem tak rafinovaně, že na takovou pozici člověk bez právnického vzdělání nedosáhne. A o to tu zřejmě také jde.

Centralizování dat a jejich pečlivé roztřídění do požadovaných oblastí a skupin, tak, jak to eurobyrokratická diktatura plánuje, je v přímém rozporu se zájmem občana. Tedy s možností být schopen se účinně bránit proti zneužití osobních údajů. Vše nasvědčuje tomu, že se naopak chystá brutální zneužití za pomoci získání informací o všech Evropanech pod bruselskou střechou. Nařízená centralizace osobních údajů nedává žádný smysl. Smysluplnou ochranu proti masivnímu zneužití může naopak poskytnout jedině důsledná decentralizace a nekompromisní postih každého, kdo informace zneužije. To lze v rámci práva jednotlivých států zvládnout, ale kdo bude souzen v Bruselu, kde sedí nikým nevolený úřad bdící nad osobními údaji nás všech, když tzv. pověřenec nesmí být propuštěn, ani nijak sankcionován. To je tedy ukázka pravé tváře evropské legislativy. U ní totiž není nikdo za nic zodpovědný, a proto to jde s evropskou demokracií tak razantně z kopce. Samotná její podstata je totiž překážkou v realizaci struktury, která se svojí podstatou přibližuje estébáckému fízlování za komunizmu nebo nacisty za německé okupace. Nikdo není schopen občanovi zajistit ochranu například před mocnými korporacemi a oligarchy, kteří dnes ovládají média. A co je nejhorší, i politiku, ekonomiku, a tím pádem i celé státy. O „Euro­­-sajůzu“, o tom kdo, jak a kam Evropu vede, si můžeme udělat obrázek například na základě žaloby na členské státy za neuposlechnutí přijímání nelegálních ekonomických migrantů, mnohdy bez dokumentů, tedy bez jakýchkoli osobních údajů, kteří navíc do států Visegrádské čtyřky ani nechtějí.

EU se hrne do hluboké propasti, kde práva mají všichni, ale zodpovědnost z nich plynoucí už nikdo. Otázka na závěr by mohla znít takto: Jak z toho ven? Odpověď je, alespoň pro mne, prostá. Udělat to samé, co Britové a vystoupit z EU.

Petr Havlíček

Zdroj: https://havlicekpetr.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=639729

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2130 sec,0.0392 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,632kB