Úterý 03 duben 2018
Kauza Nikulin: Babiš pevně v rukou amerických tajných služeb. Mafie jedná v noci. Nebyl by i Sobotka lepší? Dvě Páté kolony bojující. Na tahu je Zeman. Tanec na okraji propasti. Stáhne nás AB s sebou?   
Pridal tk Úterý 03 duben 2018 - 18:46:02 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Petr Hájek vidí v Babišově vypovězení ruských diplomatů a „vydání“ J. Nikulina do washingtonských bažin překročení bodu, z něhož není návratu – nejen pro premiéra v demisi

Vydání Jevgenije Nikulina do Spojených států je katastrofa a skandál ze všech myslitelných důvodů. Je to jako by našeho občana zatkli ve Spojených státech, protože má na něj zálusk Saudská Arábie kvůli „rouhání“ se Alláhovi. A navzdory žádosti Česka by jim ho Američané vydali, protože se Saudy si to nechtějí rozházet. Čecha by tam sice čekalo mučení a patrně i smrt – pokud by nepřestoupil na islám – ale co je to proti ropným polím a válkou proti Sýrii! Přesně totéž nyní naše vláda v demisi udělala s Nikulinem.

Ministr „spravedlnosti“ Robert Pelikán (fakticky samozřejmě jeho „kmotr“ Andrej Babiš) tím porušil nejen normy mezinárodního práva, ale také naše zákony. Především tím ale rozbil naše vztahy s Ruskem. Je omyl, že již horší být nemohou. Po Babišově euro-hujerském „rektálním alpinismu“ v Bruselu, kdy jako první prohlásil, že „solidárně“ vypoví ruské diplomaty v zájmu britských zpravodajských válečných her kolem agenta-zrádce Skripala, nás posunul do role skutečných nepřátel Ruska. Brzy to pocítíme velmi konkrétně.

S tím ale už nic nenaděláme. S něčím však můžeme. Babiš totiž názorně předvedl domácímu publiku, že za jeho vlády budeme ještě více než za Sobotky bezprávná gubernie, která v hlubokém předklonu ani neví, čí protektorské ruce líbat dříve: zda ty bruselské či americké. Babiš sleduje výhradně své osobní zájmy. Nyní kolem nich rozehrál více rulet najednou. Ale protože jeho hráčská inteligence je na rozdíl od Zemanovy toliko jednosměrná (říká se tomu správněji vyčúranost), možná již vstoupil do pasti, kterou si sám připravil. Pokusme se to rozklíčovat.

Kolaboranti ve při

Babiš si svým bezskrupulózním ANO vůči britsko-americkým organizátorům války s Ruskem již podruhé v krátké době vysloužil uznalý potlesk svých domněle nejzavilejších domácích nepřátel. Kalouskové, Bělobrádkové a Gazdíkové (o „fialových“ Němcových či „pirátských“ Bartoších – zdejší odbočce euro-strany vedené muslimem – ani nemluvě) mu vysekli poklonu. Mohlo by se tak zdát, že v „širokém rozkročení“ od socialistů a komunistů až k „pravici na kapačkách“ (s výjimkou Okamury) úspěšně buduje novou podobu někdejší Národní fronty.

Pro nezasvěceného pozorovatele by to mohlo vypadat jako opravdový majstrštyk: zničit Kavárnu jejími vlastními zbraněmi – a současně převzít její hlavní mocenské bašty (ČT, univerzity a spol.) pod svou kontrolu. A vystavět si tak neprůstřelnou kruhovou obranu proti Hradu, který – tak jako tak – coby spojence hodil do kanálu. Jenže tak jednoduché to zase není.

Za tím vším haraburdím se totiž vynořuje něco, čeho by si bez případu Nikulin a Skripal mnozí nemuseli vůbec všimnout – a co je teprve tím, oč se u nás aktuálně protiruskou kartou hraje: Babiš se svým gestem vůči USA pokusil převzít „mlčící“ výsadek amerických tajných služeb působících po leta předtím na našem území v podstatě stejně jako někdejší všemocní sovětští „poradci“. Kdo doufal, že zvolením Donalda Trumpa se v tomto směru něco změní, šeredně se zmýlil. Je s podivem, že mezi „oklamané“ patří také Hrad.

US Embassy: Vše při starém

Nikoli náhodou zprávu o vydání Nikulina uvítal i bývalý americký velvyslanec v Praze Andrew Schapiro, který po Trumpově zvolení musel ponižujícím způsobem opustit okamžitě ambasádu. Měl neodolatelné nutkání napsat na Twitteru:„Skvělé zprávy. Zatčení Nikulina v říjnu 2016 v Praze bylo skvělým příkladem spolupráce mezi FBI a českými složkami…

Pokud si už někdo nevzpomíná, byl to právě Schapiro, kdo z americké ambasády učinil centrum Páté kolony pod vedením prokurátorky Lenky Bradáčové a jejího plukovníka Šlachty. A byli to právě oni, kdo za Schapirova dohledu zorganizovali puč proti Nečasově vládě poté, co se rozhodla udělat „férovou soutěž“ o Temelín – což znamenalo stop americkému Westinghousu. Krok číslo 2, odstranění Miloše Zemana („období rudých karet“) malým pražským Majdanem, se již nezdařil a zatčení Nikulina mělo být pro Schapira satisfakcí – a šancí na to zůstat v Praze.

Jenže pak nečekaně zvítězil ve volbách Trump a Schapiro se na jeho pokyn ihned pakoval – a teď proto potřeboval své zásluhy připomenout. Také US Pátá Kolona se na čas ulekaně stáhla. Přenechala na chvíli pole své konkurenční bruselské Páté koloně (Kalouskově Kavárně), než se ukázalo, že Trump-neTrump, washingtonský Deep State vládne dál. A že vazby z Obamovy éry nadále fungují, protože FBI, CIA a další mocenská centra nového šéfa nejen neakceptují, ale naopak s ním vedou válku. A opět tak naplno oživila dávné „strategické partnerství“ s výrobcem nechutných párků a žluté pohromy na polích.

Mafiánská operace

Potvrzením tohoto faktu se stala „inspekční mise “ Paula Ryana, šéfa dolní komory US parlamentu, vůdce Trumpovy republikánské opozice. Přijel si pro Nikulina, který se v americkém vězení pomocí cukru a biče může stát jedním ze svědků „Trumpova ruského spiknutí“ proti Hillary. Cesta byla plánována již pár týdnů – a do té doby muselo být vše připraveno. A bylo:

Ještě 13. března Ústavní soud odložil vykonatelnost usnesení soudu, který vyslovil přípustnost Nikulinova vydání. Odklad prý potrvá, dokud ÚS nerozhodne o Nikulinově stížnosti. 16. března Pražský městský soud potvrdil, že Nikulin nemá nárok na humanitární azyl v ČR a zamítl Nikulinovu žalobu na nezákonnost rozhodnutí českého ministerstva vnitra. Jindy tak pomalý a „rozvážný“ ústavní soud poté již 27. března bleskově zamítl stížnost Nikulina jako „zjevně neopodstatněnou“.

To už u nás byl Ryan a v Ruzyni stálo letadlo pro převoz vězňů. Babiš s paží Velkého bratra párkrát pojedl a ještě v noci – bez ohledu na Nikulinovu neprojednanou kasační stížnost – jej ministr Pelikán posadil do letadla. Po návratu do Ameriky Bryan pyšně tvrdil, co u nás popíral: Nikulin byl hlavním důvodem jeho cesty do Prahy.

Povšimněme si však, že Pelikán ještě před tím opakovaně „udal“ Hrad, že prý loboval za Nikulinovo vydání do Ruska. Udělat z toho politickou kauzu proti prezidentovi byla příprava obrany: V případě dvou žádostí o vydání má totiž podle konvencí vždy přednost země, jejímž je vydávaný občanem. Spiklenci jednali rychle. Noční převoz – bez vědomí Nikulinova obhájce – měl všechny znaky mafiánské operace. A z USA už Nikulina nikdo nedostane i kdyby všechny soudy světa... Vzpomínáte si na kauzu „katarského prince“? A to byla proti tomuhle spiknutí osobní legrácka jednoho zbohatlíka.

Pátá kolona zavrčela

O tom, že celá operace byla dlouhodobě připravena, svědčí i případ Murín. Babiš je obchodník, který neprodal Nikulina za hloupých třicet stříbrných (jak by o tom symbolicky svědčila páteční Jidášova Velká noc, kdy „jim ho vydal“), ale za závazek, že americké zpravodajské služby jej vezmou pod svou ochranu. Babiš má stále na krku obvinění v kauze Čapí hnízdo – obvinění sice směšné a patrně trestně nicotné, ale komplikující. Nyní měl možnost se závaží zbavit (jak brzy uvidíme). V tom okamžiku šly zájmy České republiky (jako u něj vždy) stranou. Navíc věděl, že rusofobní Kavárna a její média proti němu nebudou moci vystartovat: prostě mistrovská partie.

Se znalostí tohoto scénáře si mohl dovolit zahájit operaci proti Murínovu GIPSu. Ve chvíli, kdy si s Washingtonem na Nikulinovi plácli, Pátá kolona státních zástupců a Šlachtovy části policie vylezla z nory a výhrůžně zavrčela: Michal Murín a policejní prezident Tomáš Tuhý totiž představují opozici této mafie, která se pokusila převzít politickou moc v zemi již za Sobotky. Nepovedlo se, Šlachta byl zaparkován u Babiše jako celník a „kádrová rezerva“ (jeho chvíle ještě přijde). Zákon o státním zastupitelství, jež měl převzetí politické moci nevolenou mafií dokonat, skončil u ledu. A Babiš byl dál vyšetřován – a obviněn.

Bezprecedentní vystoupení státních zástupců (včetně nejvyššího, Pavla Zemana a samozřejmě klíčové „americké spojky“ Lenky Bradáčové) ve sněmovně na rychlou likvidaci Murína však také nedopadlo, jak mělo: střet s Kalouskovou Pátou kolonou skončil remízou. A do toho přijel Paul Ryan, jemuž se museli obě soupeřící mafie společně obřadně klanět. Takže se zdá, jako by Babiš zvítězil, Hrad prohrál – a současně se k radosti Kavárny podařilo těžce poškodit naše vztahy s Ruskem.

Babiš před propastí?

Zdání však obvykle klame: Babiš už možná ví, že vstoupil do své vlastní pasti. Všechno prostě nespíš překombinoval. Dvojí zrada českých zájmů v krátkém intervalu totiž nejspíš nezůstane bez odpovědi v dosud trvale vysokých voličských preferencích ANO. Bez ohledu na cinknuté koupené průzkumy, jež mu trvalou oblibu dále „dokazují“, bez ohledu na rozhazované miliardy na všechny strany, je v problému. Rozhazovat miliardy uměl i Sobotka – a nebylo mu to k ničemu, protože zrada národních zájmů je něco, co lidé stále ještě cítí jako prioritní. Alespoň většina. Těch, kteří uvěřili, že Babiš bude jiný. Je. Horší.

Hraje cinknutý poker, který se nevyvíjí dobře: Ví, že nemůže příliš ustoupit ČSSD – protože dát jí ministerstvo vnitra či financí by znamenalo zničit kořist, kterou volbami získal. Pokud však socialisté cuknou, není jisté, zda bude mít ještě sílu sáhnout po Okamurovi, respektive musel by souhlasit s referendem o vystoupení z EU – což by mu zase neodpustili protektoři bruselští. Ostatně ani komunisté nejsou zcela jistí – také tam teprve rozhodne sjezd a „kámoše“ Filipa může nahradit tvrdá Skála (Josef), nebo dokonce vycházející hvězda, europoslankyně Kateřina Konečná. S těmi by to byl trochu jiný tanec...

Babiš prostě začal tančit na kraji propasti. Možná to už ví. A ví to i Bradáčové Pátá kolona. Ta klidně, neprosadí-li jí „Zákon o převzetí moci“, velkého Andreje zašlápne se stejným cynismem, jako to činí s kýmkoli nepotřebným on.

Sedm jednou ranou

A především je tady Miloš Zeman, který má Babišovo jmenování v rukou. A vliv na podstatnou část ČSSD i komunistů, respektive na Tomia Okamuru. Ještě před pár týdny to vypadalo, že Babiš má pro tento případ v rukou trumf v podobě předčasných voleb. Jenže to po jeho pokusu o operaci „sedm jednou ranou“ už zdaleka nemusí platit. Vypovězením ruských diplomatů a vydáním Nikulina překročil Rubikon. Bez návratu. Již nemá neomezené operační pole – svou největší dosavadní výhodu.

Stal se z něj klasický „evropský“ politik, jenž musel přikývnout domácímu, evropskému i washingtonskému nevolenému „podzemnímu státu“ (Deep State) – jako všichni ostatní. Až dojde na lámání chleba při otevření českých hranic pro muslimskou migrantskou invazi (tzv. Dublin IV) – a na ten dojde zcela nepochybně – už nebude mít vůbec žádné spojence. Minimálně stejná (možná i rozsáhlejší) většina, která stvrdila Miloše Zemana podruhé do funkce prezidenta, již nebude jeho spolehlivým monolitem. A menšina podporující Kalouskovu Pátou kolonu jej volit nepůjde, ani kdyby vyhlásil Rusku válku. Na to mají onačí válečné řvouny.

Sedm jednou ranou byla vždy Zemanova specialita – a pokud ubalancuje své zdraví, nejspíš to tak i zůstane. Nyní je na tahu on. Právě pro takové chvíle jej většina potvrdila v prezidentském křesle. Být na jeho místě „kontejner“ Drahoš, už by nebylo o čem mluvit.

Ale teprve až padne Babiš, bude možné spočítat ztráty. Jenom ty, které naší zemi majitel Agrofertu v posledních týdnech způsobil, budeme (na rozdíl od něj) nahrazovat po mnoho let.

Pokud se nestane něco mnohem horšího, kdy už ani nebude, kdo by ztráty sečetl.

I na to nám soudruh AB (spolu)zadělal.

Autor: Petr Hájek

Zdroj: http://www.protiproud.cz/politika/3713-kauza-nikulin-babis-pevne-v-rukou-americkych-tajnych-sluzeb-mafie-jedna-v-noci-nebyl-by-i-sobotka-lepsi-dve-pate-kolony-bojujici-na-tahu-je-zeman-tanec-na-okraji-propasti-stahne-nas-ab-s-sebou.htm
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



NATO odmítlo udělit víza ruským diplomatům, kteří budou jmenováni místo těch vyhoštěných   
Pridal tk Úterý 03 duben 2018 - 15:17:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
NATO uvedlo, že neudělí víza ruským diplomatům, kteří mají být vysláni do pracovního poměru pro stálou misi v Bruselu, sdělil v úterý ruský náměstek ministra zahraničí Alexander Gruško.

„Ano, skutečně bylo sedm lidí prohlášeno za nežádoucí a v Bruselu oznámili, že nevydají víza dalším třem zaměstnancům," uvedl.

Zdroj: https://sptnkne.ws/hhhT

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Otevřený dopis panu Drahošovi, který by rád majdan   
Pridal tk Úterý 03 duben 2018 - 15:00:47 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pane Jiří Drahoši,

za jistých okolností bych Vás oslovil „vážený“, ale ty okolnosti bohužel, nenastaly. Proč? Mohu citovat Vaše slova z otevřených zdrojů: „Pokud by v této záležitosti došlo k obstrukcím, tak v případě potřeby jsem připraven svolat své příznivce do ulic a vyzvat lidi i k občanské neposlušnosti. Zde bych viděl možnou inspiraci například v posledních událostech na Slovensku, kde si tlak ulice vynutil rekonstrukci vlády a pád premiéra Fica. Vůbec bych podobnou nátlakovou akci nevylučoval ani u nás. Zejména ve velkých městech. Cítím velmi silnou podporu a hodlám ji plně využít ve prospěch posílení demokracie v této zemi..."


Informace, které se v současné době nesou éterem, sdělovacími prostředky jsou, z mého úhlu pohledu natolik irelevantní, že Vám nemohu „vyseknout“ jakoukoli poklonu ve smyslu významnějšího společenského oslovení. Pravda, jste jistě člověk vzdělaný, jste inženýr, nositel profesorského titulu, český vědec, chemik, vysokoškolský učitel, bývalý předseda Akademie věd České republiky. Resumé, které nemá každý. Ale to k tomu, abyste byl „vážený“ zdaleka nestačí. Vám totiž chybí to podstatné: čestnost, poctivost, skromnost, upřímnost a hlavně, srdce vlastence!

Z uvedeného by neinformovaný člověk usoudil, že jste také inteligent, člověk na úrovni, pozitivního myšlení, kladného charakteru, ale také, že vzhledem k Vašemu věku, budete mít, řekl bych pozitivní, vlastenecké, národní a slovanské cítění, že se budete, vzhledem k Vašemu bývalému společenskému postavení, hlásit k té části občanů, kteří se nejen cítí, ale také to dávají najevo, že jsou Češi, hlásí se k českým kořenům a tradicím, usilují o zachování Českého státu, jeho suverenity, samostatnosti, zkrátka dávají jasně najevo, že jsou vlastenci. Zdůrazňuji čeští vlastenci (včetně Moravanů a Slezanů)!

Budu upřímný a otevřený pane Drahoši když řeknu, že mezi tyto lidi Vás bohužel, zařadit nemohu. Patřím mezi občany, kterým je rozhodně česká košile bližší, než eurohujerský či severoatlantický kabát. Ve Vašem případě je to přesně naopak, pane Drahoši. Jsem Čech (z Moravy) jako poleno, jsem však nesmírně smutný z toho, jak dopadla naše republika po (ne)slavném listopadu 1989, kdy během několika let z bohaté, prosperující republiky zbylo jen rozkradené, rozprodané a vytunelované torzo, v jiných případech trosky či ruiny našeho průmyslu, zemědělství, zdravotnictví, školství, kultury a všeho, co jakkoli bylo řízeno komunistickým režimem, přesto bylo relativně na vysoké úrovni, života a ve světě konkurence schopné.

Vy pane Drahoši, po skončení své dlouhé profesní kariéry místo odchodu do zaslouženého odpočinku, jste se (ctižádostivě) rozhodl vstoupit do prostředí Vám zcela cizího, obrazně řečeno do jámy lvové, tedy do nejvyšší státní politiky. Nevím, zda je to otázka odvahy nebo ne příliš rozumného rozhodnutí, ale nabídka, která Vám byla učiněna, to jest kandidovat na post prezidenta České republiky, Vám zcela evidentně mimořádně zaimponovala, když zrovna nepoužiji výraz „zatemnila mozek“! Nechci být nezdvořilý, ale Vaše rozhodnutí ve světle Vašich dalších kroků, nepovažuji za rozumné a nám občanům prospěšné. Jste neobyčejně ambiciózní, ale také do značné míry ješitný, ctižádostivý, ale také neskromný člověk. Jako šéf AV ČR jste nebyl pro širokou veřejnost nijak známá persona, jakkoli to byl post významný, spíše jste byl jen taková šedá myš vědeckého světa. Vám učiněná nabídka, kandidovat na prezidentský post byla šance, která se neodmítá zvláště, když to dává šanci stát se na stará kolena slavným. Stalo se, jste slavným přesto, že jste ve volbách nezvítězil, ale svým neopakovatelným, bohužel falešným šarmem jste vstoupil do povědomí národa. Vaše těsná prohra Vám zanechala šmouhu na duši, vnitřní nespokojenost, protože jste měl k vítězství hodně blízko. Zaplať pánbůh, nestalo se tak. Prohru jste nesl dost těžce, i když jste na veřejnost a musím říct že očividně neupřímně, gratuloval vítězi, Miloši Zemanovi. Vaše následující dny a kroky pak ukázaly, jak neférový je Váš charakter. Abych to doložil fakty, zde jsou:

„Nezvítězili jsme, ale neprohráli jsme.“ „Jdeme dál.“ „Slibuji vám, že tuto energii a naději ponesu dále, neodcházím z veřejného života.“ „Rozhodně se nikam nechystám utíkat zadním vchodem.“ Nabubřelá, nadnesená, domýšlivá, vágní slova. Už jenom to vyjádření v množném čísle o mnohém napovídá. Váš souboj s Milošem Zemanem ani zdaleka nebyla Vaše osobní záležitost, po vstupu do finále s M. Zemanem to už byl z Vaší strany zcela evidentní politický komplot. Prohrál jste a Vaše slova odhodlání nebyla slova čestně poraženého, ale slova, vyjadřující odhodlání, něco na způsob rčení krále Jana Lucemburského po bitvě u Kreščaku: „Toho Bohdá nebude, abych z boje utíkal!“ Jenže on byl král, co jste Vy?

Na druhé straně ani se Vám, pane Drahoši, nedivím. Tolik sympatií, které jste získal hlavně díky pravicovým politikům, médiím, pražské kavárně a zpitomělé mládeže, které či kteří rozsévaly a šířili nenávist, pomluvy a urážky na adresu Vašeho soupeře Miloše Zemana, ve Vás zanechal silný dojem a pocit podpory a naděje. Ty Vám, v intencích sloganu Red Bullu „dodala křídla“, povzbudila a vybídla Vaše ego k další aktivitě.

Posledního tři čtvrtě roku jste si užíval takový zájem veřejnosti, který byste si jako nevýznamný vědec, profesor a šéf AV nezažil celý život. Mnozí do Vás také vkládali vlastní naděje, dost lidí do Vás vložilo nemalé peníze. Bylo by zřejmě trestuhodné na to všechno zapomenout, hodit za hlavu. To nedalo klidně spát ani Vám, a už vůbec ne Vašim přátelům, kteří do Vás vkládali jak naději, tak peníze.

Jak se dozvídám(e), v rámci Vašeho neukojeného ega a již zmíněné neskromnosti a ctižádosti jste, nepochybně na radu svých přátel, přišli na myšlenku, resp. způsob, jak se dostat stávajícímu prezidentovi „na kobylku“. Na základě hloupého, neadekvátního vzoru z USA, vymysleli jste pro Vaši, ale i potřebu Vašich politických přátel, novou funkci „viceprezidenta“. Pokud by to bylo jen z Vaší hlavy pane Drahoši, snad bych Vás pro nedostatek politických zkušeností mohl i pochopit. Jenže to není Váš nápad, ale nápad Vašich kompliců. Záměr, který postrádá základní pravidla společenské a bohužel dnes tolik dehonestované politické kultury a morálky. Tento záměr totiž není o poctivé a čestné spolupráci s hlavou státu, ale naopak, Vy chcete nebo v rámci této funkce hodláte Miloši Zemanovi, případně A. Babišovi zkomplikovat život. Bože, jak „vznešený“, nečestný a sviňský současně je to úmysl!

Ale to není zdaleka vše, co touto funkcí sledujete, resp. jak užitečná by tato funkce byla pro republiku, potažmo její občany. Víme, že se nijak netajíte svou prozápadní orientací, což jste dal jasně najevo při svých vystoupeních v rámci prezidentské kampaně. Stejně tak se netajíte sympatiemi k bývalému prezidentu Václavu Havlovi a jeho životnímu odkazu, že Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávisti. Víme, že jste zastánce prozápadní politiky, že podporujete naše členství jak v EU, tak NATO. Ani Vaše otevřené protiruské tendence neunikly pozornosti občanské veřejnosti. Suma sumárum, Vaše potenciální funkce „viceprezidenta“ by se setkala nejen s nepochopením, ale hlavně s velkým nesouhlasem většiny občanů, i když nepochybuji, že jistá část občanů by Vás v této nečisté a nečestné hře významně podpořila. Jak nečistá a nečestná by to byla hra, nasvědčují Vaše slova:

„Pokud by v této záležitosti došlo k obstrukcím, tak v případě potřeby jsem připraven svolat své příznivce do ulic a vyzvat lidi i k občanské neposlušnosti. Zde bych viděl možnou inspiraci například v posledních událostech na Slovensku, kde si tlak ulice vynutil rekonstrukci vlády a pád premiéra Fica. Vůbec bych podobnou nátlakovou akci nevylučoval ani u nás. Zejména ve velkých městech. Cítím velmi silnou podporu a hodlám ji plně využít ve prospěch posílení demokracie v této zemi.

Je nutné bezpodmínečně omezit Babišovu a Zemanovu moc. Jsem plně připraven i na veřejnou debatu o prospěšnosti funkce viceprezidenta. Argumentů mám dost a dost a nebojím se ani případných názorových střetů s odpůrci. Již mě v tomto podpořila i Česká televize, která mi v hlavním vysílacím čase nabízí dostatečný prostor pro prezentování mých myšlenek.“
Tolik Vaše silná a nabubřelá slova.

Pane Drahoši, tímto jste toho řekl tolik, že více netřeba. Ano, můžete být pro stát užitečný, o tom nepochybuji, ale sorry, jen jako „užitečný idiot“. Nic víc, nic méně. Pokud si myslíte, že Vás tato funkce vynese na piedestal, dělejte, jak si rozumíte. To, že jste ve svých seniorských letech tak naivní, se dá ještě pochopit, jsem také senior, byť o víc jak deset let starší, ale že jste v těchto letech, po celoživotní práci a zkušenostech infantilní, hloupý, politicky poddajný a úplatný, to je pro výkon zamýšlené veřejné funkce naprosto nepřijatelné. Říkám otevřeně: dost bylo korupce, dost bylo podrazů, dost bylo lidí, kteří jsou jako Vy. Pane Drahoši, nebyl jste zde (na politické scéně) do loňska, nemusíte tu být ani napříště, takže zcela upřímně: „Jděte i s Vaším viceprezidentem k čertu!“

S všeobecným pozdravem, ale také s patřičným opovržením

Jiří Baťa

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Už i v Praze?! Skupina Alžířanů znásilnila turistku o velikonocích!   
Pridal tk Úterý 03 duben 2018 - 07:45:50 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Skupina cizinců znásilnila o velikonocích v Praze ženu.

Podle informací webu Aktu.cz bylo minimálně několik z nich alžírského původu, informuje web deníku Blesk.

Brutální nasili ze strany muslimských imigrantů na ženách se tak již definitivně dostává i k nám, zatím jen v Praze, ale kdoví kde příště?


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přízrak obchodních válek: USA proti všem   
Pridal tk Úterý 03 duben 2018 - 07:29:44 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
„Země, která nebrání svůj blahobyt domu, nemůže bránit své zájmy za hranicemi“

Politika amerického prezidenta Donalda Trumpa stále více nabývá rysů kurzu, který hrozí obchodními válkami. Vzhledem k tomu, že během předvolební kampaně sdělil, se hlavním obchodně-ekonomickým konkurentem Spojených států stala Čína, může 45. americký prezident poškodit také vztahy s evropskými spojenci. Ohroženými se také staly obchodní vztahy Ameriky s Japonskem, Austrálií a Kanadou, tradičními spojenci Spojených států.

Kanada a Mexiko v hledáčku Trumpa

Trumpem schválené zavedení 25% cla na dovoz oceli a 10% cla na dovoz hliníku postavilo americké spojence před volbu: mlčky přijmout nová pravidla hry nastavená Spojenými státy, nebo podniknout odvetná opatření, nebo se pokusit domluvit na ústupcích.

V nejzranitelnějším postavení se ocitli severoameričtí sousedé USA – Kanada a Mexiko. Trump sdělil, že jím přijatá opatření se netýkají obou těchto zemí do doby, dokud Washington nevyhodnotí tento proces během rozhovorů o revizi dohody o Severoamerické zóně volného obchodu (NAFTA). Revize této dohody, či její záměna za dvoustranné dokumenty, je jednou z priorit Bílého domu v oblasti zahraničního obchodu. Nyní jsou Kanada a Mexiko v Trumpově hledáčku. Americký prezident vysvětlil, že pro tyto země je připraven 30-denní odklad zavedení cel. Pokud se během této doby domluví s Washingtonem na nových podmínkách v rámci NAFTA, zvýšení cel u oceli a hliníku, které tyto země vyváží do USA, provedeno nebude. V opačném případě ÜSA vystoupí z NAFTA.

I další země jsou ve dvojaké situaci. V jejich případě mají cla vstoupit v platnost 23. března, ale prezident Trump může v jakýkoliv okamžik tyto země „omilostnit“. Konečné rozhodnutí bude přijato nejen z ekonomického, ale také z politického hlediska, což činí situaci ještě nejistější. Při podpisu dokumentu o zavedení prohibitivních cel na ocel a hliník Trump zdůraznil, že Washington se nebrání změně cel a že je dokonce připraven je pro jednotlivé země zrušit. Konkrétně bylo přislíbeno osvobození od cel u zemí, které, jak řekl Trump, „k nám v otázkách obchodu přistupují spravedlivě“. Mimo obchodu se jedná i o souhlas spojenců USA s navýšením vojenských výdajů.

Změny v celní politice Trump vysvětlil přáním vytvořit nová pracovní místa pro Američany. Nicméně důsledky zavedení cel u dovozu oceli a hliníku do USA mohou mít opačný efekt. Jak píší londýnské Financial Times, s odvoláním na výpočty organizace Tax Foundation, která se zabývá analýzami daňové a rozpočtové politiky, nová cla mohou přijít americkou ekonomiku přibližně na 9 mld dolarů ročně.

Ocel, hliník a národní bezpečnost

Trump své rozhodnutí postavil na odvolání se na článek 232 zákona o rozšíření obchodu (Trade Expansion Act) z r. 1962, který umožňuje Spojeným státům přijímat jednostranná opatření u omezování dovozů s odvoláním se na národní bezpečnost. V dubnu 2017 došlo americké ministerstvo obchodu k závěru, že dovoz oceli a hliníku „ohrožuje národní bezpečnost“ země, neboť výše dovozu oceli čtyřikrát převyšuje objem vývozu, a podíl dovozu na spotřebě hliníku vzrostl na 90%. Na základě těchto údajů ministerstvo obchodu doporučilo prezidentu Trumpovi přijmout opatření na ochranu amerických metalurgů. Hliník se široce používá v obranném průmyslu, především v loďařství a leteckém průmyslu, a ocel ve stavebnictví, automobilovém průmyslu, energetice, při výrobě strojů a zařízení.

„Země, která nebrání svůj blahobyt doma, nemůže bránit své zájmy za hranicemi“, říká Trump. Ocelářský a hliníkářský průmysl označuje za „životně důležitá odvětví pro národní bezpečnost“, která byla zdevastována „agresivním“ chováním ostatních zemí v zahraničním obchodu.

Podle údajů expertů Petersonova institutu světové ekonomiky, již na konci r. 2017 byly v USA v platnosti různá protekcionistická opatření u 60% dovozu oceli. Konkrétně byla zavedena cla u 94% dovozu oceli z Číny, a u 54% dovozu oceli z dalších zemí. A nové kroky Trumpa na ochranu amerického trhu byly pro partnery USA neočekávané. V Bruselu začali vypracovávat protiopatření. Byl vytvořen seznam amerického zboží, u kterého mohou Evropané zavést odvetná cla. Evropská komise dala na seznam zboží vyráběné v těch amerických státech, kde je tradičně silná pozice republikánů. Jde konkrétně o motocykly Harley Davidson vyráběné ve Wisconsinu, rodném státě předsedy parlamentu Paula Ryana, a také o bourbon – druh whiskey vyráběné v Kentucky, rodném státě předsedy republikánské většiny v senátu Mitche McConnella. Na seznamu figurují také kovové žebříky, pánve, košile, džíny, obuv, kosmetika, výletní lodě, whiskey, kukuřice a ananasová šťáva. Takřka vše potřebné pro piknik v tomtéž státě – Kentucky. Podle odhadů Bruselu je celková hodnota amerického zboží, na které může Evropská komise uvalit 25% cla, 3,5 miliardy dolarů.

Obchodní válka nebo kšeftování s ústupky Washingtonu?

Nicméně hrozba visící nad americkými vývozy žebříků a pánví Trumpovi strach nenahnala. Je připraven učinit ještě další krok na „celní šachovnici“, a to zavést 25% dovozní clo na evropské automobily. A to bude již vážná rána, především pro Německo. Automobilový koncern Volkswagen přijde o tržby ve výši 22 mld euro. USA jsou pro Německo jedním z hlavních automobilových trhů. „Cla rodí další cla; je to jako s rozmnožováním bakterií,“ poznamenala v rozhovoru pro Bloomberg TV hlavní stratég pro světové trhy americké investiční společnosti Invesco Kristina Hooper.

Německo se zatím na americkou vládu s prosbou o odklad, tím spíše o vyškrtnutí z černé listiny, neobrátilo. „Trumpova politika ohrožuje svobodnou světovou ekonomiku,“ varovala odcházející německá ministryně hospodářství Brigitte Zypries. Dle jejích slov se Evropa nemůže rozdělit kvůli Trumpově návrhu učinit vyjímky pro Mexiko, Kanadu a Austrálii.

V Jižní Koreji, třetím největším vývozci oceli do USA, se rovněž odvolávají na národní bezpečnost, s odkazem na americko-jihokorejskou smlouvu z r. 1953. (Pokud si Korejci udělali řádnou analýzu nosníků z WTC poslaných tam jako šrot na přetavení, mají vyškrtnutí ze seznamu prakticky jisté – p.p.)

Nicméně někteří si již pospíšili s anální alpinistikou ve vztahu k Washingtonu, o čemž s uspokojením informoval 9. března americký ministr obchodu Wilbur Ross. Australský premiér Malcolm Turnbull spoluobčanům sdělil, že americký prezident slíbil dát jejich zemi na bílou listinu.

Brusel zatím projevuje rozhodnost. „Budovali jsme globální systém obchodu desítky let. Závisí na něm blahobyt Evropy a miliony pracovních míst, a Evropa nebude stát stranou, pokud někdo ohrozí svobodný světový obchod,“ sdělila komisařka EK Margrethe Vestager. A 10. března projednali dovozní cla komisařka EK pro obchod Cecilia Malmström a obchodní zástupce USA Robert Lighthizer. Dle slov Malmström „musí být Evropská unie, jako blízký partner Spojených států v oblasti bezpečnosti a obchodu, z tohoto seznamu vyškrtnuta“. Nicméně rozhodnutí nepadlo a diskuse pokračuje.

Rozhodnou odpověď na opatření Trumpa přislíbila Čína. Na čínském ministerstvu obchodu si myslí, že obchodní válka se Spojenými státy bude pro světovou ekonomiku katastrofa.

Obchodní válka, nebo kšeftování s ústupky Washingtonu – to je dilema, před kterým stojí hlavní obchodní partneři USA. A jak poznamenaly New York Times, pokud jednotlivé země jednostranně přistoupí na ústupky Američanům, aby se dostaly na bílou listinu zemí osvobozených od cel, vytvoří to špatný precedent: Amerika bude výměnou za přístup na svůj trh požadovat stále nové a nové ústupky, což podkope systém řešení obchodních sporů v rámci WTO.

Peter Iskenderov

Призрак торговых войн: США против всех vyšel 18. března 2018 na fondsk.ru. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2018/04/7550-prizrak-obchodnich-valek-usa-proti-vsem.htm

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Jak je to vlastně s tím peklem?   
Pridal tk Úterý 03 duben 2018 - 07:25:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Jako blesk z čistého nebe přišlo nedávno prohlášení římskokatolického papeže Františka zpochybňující existenci pekla. Od dob, kdy jsem se jako malé dítě v hodinách náboženství učil katolický katechismus, jsem nezažil větší překvapení. Neomylná hlava katolické církve prý řekla, že duše hříšníků nepřijdou po smrti do pekla, ale prostě „zmizí“. Toto vpravdě revoluční zpochybnění samotného posmrtného života samozřejmě muselo zneklidnit veškerou církevní hierarchii. Však také pan profesor Halík přišel ihned s prohlášením, že to tak svatý otec nemyslel a že toto prohlášení bylo „vytrženo z kontextu“, tedy použil argument, kterým tak nápadně často omlouvají různí komentátoři a mluvčí výroky svých politických potentátů.

Pokud by to ale byla pravda, představuje to katolickou revoluci, která bude mít pro církev následky neblahé. Víra v peklo a hrůzy s ním spojené je nezbytnou doktrínou strachu, kterým celá ta náboženská šaráda drží pohromadě. Vždyť přece sám Ježíš na stránkách nejposvátnějšího textu – Bible líčí na více místech „pláč a skřípění zubů“. Učení o věčném pekelném ohni jako trestu za hříchy je vštěpováno od útlých let jako náboženský mem do myslí křesťanů celého světa. Líčení pekelných krutostí v četných kapitolách Nového zákona je ještě strašnější než představy starozákonní. Zavržení větší části lidstva prostřednictvím božího soudu je ústředním biblickým tématem. A teď najednou bychom měli díky slovům laskavého papeže Františka místo utrpení prostě „zmizet“? Nadarmo pak páter Halík zdůrazňuje, že podle Bible Ježíš „nepřinesl pokoj, nýbrž meč“ (Mt, 10, 34). Nebo „Syn člověka pošle své anděly, tu vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti a hodí je do ohnivé pece, tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Mt, 13, 41).

Víra v nebe zatím naštěstí není příliš dotčena. Je však známo, že s logickým doplňkem nebe – s peklem se křesťané smiřují obtížněji. Nedávný výzkum zjistil, že třeba v existenci nebe věří 72% Američanů, zatímco v peklo jich věří pouze 58%. Psychologové to považují za zajímavou kognitivní disonanci. Setkáváme se i s úvahami, že celé náboženství je založeno na strachu z pekla. Strach jde pak ruku v ruce s krutostí. Nemůžeme se pak divit názoru, že pokud je víra založena na strachu, ničí skutečnou morálku a že do nebe by pak měli přijít hlavně ateisté, kteří konají dobro bez slíbené odměny a vyhýbají se zlu bez strašení z věčného trestu.

Z náboženství si však pamatuji ještě horší krutosti. Podle Tomáše Akvinského a celé řady dalších teologů totiž ti, kteří se dostanou do nebe, budou moci sledovat muka zatracených a pohled na utrpení bezbožníků umocní jejich nebeskou radost. Sledování této boží spravedlnosti v akci ještě prohloubí jejich blaženost a nad jejich pláčem a skřípění zubů se budou radovat. Ejhle jakási oslava posmrtného sadismu věřících. Navíc ještě trápení zavržených v pekle nebude pro všechny stejné. Čím více kdo zhřešil, tím větší trest je pro něho připraven. A co nějaká obhajoba?

Naštěstí podle katolické církve má peklo ještě předsíň – očistec. Je to v podstatě jakýsi kriminál, z něhož aspoň někteří vyjdou jako vykoupení a zařadí se nakonec mezi požehnané. O tomto dočasném trestu ovšem není v Bibli ani slovo, bylo to vymyšleno až kolem roku 250 a přes počáteční odmítnutí to bylo nakonec církevním učením přijato. Aspoň tedy nějaká naděje.

Bude jistě zajímavé sledovat papeže jak naloží s očistcem. Potom rovnou do nebe, nebo raději zmizet? Ostatně soudím, že slova Františkova budou asi revidována a církev dá nakonec za pravdu prof. Halíkovi, že to tak nebylo myšleno. Vždyť by se jim ta církev bez strachu z pekla opravdu rozpadla pod rukama stejně jako se Gorbačovovi rozpadl Sovětský svaz po zrušení Gulagu a dalších drakonických politických trestů. Zrušení strachu a krutosti nepřežije žádná totalita.

Radim Uzel

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Obviňuji!   
Pridal tk Úterý 03 duben 2018 - 07:22:59 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vláda České republiky vypověděla z naší země tři diplomaty Ruské federace. Jde při tom o vládu v demisi a vládu jednobarevnou. Především ale jde o vládu jednoznačně vzešlou z projevu protestu občanů vůči chování tradičních stran za posledního čtvrtstoletí dějin naší země. Nejméně tyto tři faktory by měly předsedu a prakticky „dominantního samce“ této vlády, vést k velmi obezřetnému chování nejen ve vnitropolitickém prostoru, ale především v mezinárodní politice. Vláda údajně vypověděla diplomaty především jako odpověď na upozornění ze strany Ruska, že jed mohl pocházet mimo jiné třeba i z ČR. Podle mého vnímání vláda jednala spíše tak, jakoby vyjádření RF bylo přímým obviněním ČR. A upřímně řečeno, divím se především panu Babišovi, že v kauze Skripal jaksi zapomněl na kauzu Čapí hnízdo. Řečeno jasněji, že sám povýšil obvinění na prokázaný fakt a odsouzení. Tím si dokonale nakálel na hlavu.

Podle vyjádření samotného premiéra je vyhoštění z ČR rovněž projevem solidarity se spojenci našeho státu.

Pokud vláda uvedeným způsobem reagovala na chování ruské strany, tak lze její rozhodnutí považovat nejen za diplomaticky neadekvátní, ale dokonce vyloženě za lidsky nepřiměřené. Diplomacie slušného státu by protestovala, vláda přátelsky se chovajícího státu by, třeba i velmi razantně, žádala vysvětlení a každá vláda, nemající zájem na stupňování napětí by po se po dialogu, případném společném vyšetřování spokojila s omluvou, nebo upřesňující formulací daného stavu věci. V žádném případě by z náznaku diplomatické roztržky nestupňovala ji v konflikt. Podle mého soudu vyhošťování vání diplomatů bez konkrétních obvinění dotyčných osob, není již rozepří mezi dvěma zeměmi, nýbrž aktem nepřátelství, čili vystupňováním eventuálního rozporu minimálně v bilaterální konflikt. A ne že ne!!

Pokud se vláda k uvedenému kroku uvolila proto, že chtěla vyjádřit solidaritu s Velkou Británií, pak naši zem vystavila mnohem větším problémům, ba doslova rizikům. Premiérka a především ministr zahraničí Británie se okamžitě po incidentu „Skripalových“ vyjadřovali a chovali vůči Rusku jako k nepřátelské zemi. A nejen to, některé jejich výroky byly šířením nenávisti proti státu, který je členem jediné všesvětové instituce států - OSN.

Jelikož Británie je ve stavu opouštění EU, tak výzvou k solidaritě prakticky neoslovila občanské sdružení evropských zemí, tedy EU, ale požádala o solidaritu čistě vojenské uskupení NATO. Tím si do svého problému s Ruskem dovolila vypočítavě zatáhnout nejen několik desítek států, ale především celou vojenskou mašinerii USA. Čímž rozšířila své šíření nenávisti o předstupeň ohrožení světového míru.

Nejméně zmíněné okolnosti měla vláda premiéra Babiše vzít na zřetel, než se rozhodla tak, jak se rozhodla. Pokud je skutečně zvážila, pak musím konstatovat, že jednala velmi nezodpovědně vůči naší zemi. Z mého hlediska rozhodla se:

1. Reagovat na nevyjasněnou rozepři naší země s Ruskem eskalací povyšující ji na diplomatický konflikt,

2. podílet na aktu šíření neodůvodněné nenávisti až nepřátelství vůči jiné zemi,

3. podílet na vystupňování mezinárodního napětí v zatím stále ještě nejvlivnější části světa,

4. podílet na vstupu největší světové vojenské instituce do původně pouhé roztržky dvou zemí.

To všechno hodnotím jako naprosto nezodpovědné chování.

Dovoluji si v této souvislosti upozornit, že nejen ČR, EU, NATO, potažmo USA mají možnost, nebo dokonce snad pocit oprávnění na eskalování mezinárodního napětí, či záměrné vystupňovávání stávajících konfliktů. Má jej i druhá strana. Pokud se druhá strana zachová stejně nezodpovědně, pak lze očekávat například i to, že Rusko výhledově zruší velvyslanectví v zemích EU, když už jsou tak jednotně nepřátelské vůči Rusku a požádá prezidenta a ministryni zahraničí Unie, aby navrhli, ve kterém městě si může Rusko zřídit velvyslanectví RF u EU. Jinými slovy, může Rusko, s ohledem na tak výrazné sjednocení EU v protiruském chování, začít jednat pouze s představiteli EU a ne již s jednotlivými reprezentanty jejích členských zemí. A nejen to. Někteří odborníci jsou dokonce toho názoru, že Rusko se může rozhodnout jednat napříště již jenom s USA a s nikým jiným. Já bych k této představě jenom dodal, že v takovém případě by si samosprávy jednotlivých měst EU, bez zásahu jiných struktur, mohly dojednat přímo s s Ruskem, aby u nich zřídilo nějaké své zastupitelství ve formě konzulátu, či čistě obchodního zastoupení.

Při vědomí všeho toho, co jsem uvedl a mnoha dalších rizik, která si ještě dovedu představit, obviňuji vládu ČR v demisi a především jejího premiéra z činů uvedených pod číslem 1 až 4, které považuji za odporující našemu právnímu řádu, protože šíří nenávist a ohrožují mír.

Jsem si při tom vědom, že soudy jsou prvky stejné státní moci jako vláda, takže jako podjaté nemohou mé obvinění soudit. Proto navrhuji, aby některé občanské sdružení se ujalo úlohy vytvořit čestný, veřejný, lidový soud s vládou, což považuji za jeden z příkladů velmi demokratického způsobu projevu odporu vůči vládě. Odporu, který bych především vnímal jako daleko demokratičtější, než zmanipulovávání davů, aby „lomcovaly mřížovými vraty sídla vlády, jak se to dělo nedávno v Bratislavě.

Stanislav A. Hošek
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Heuréka, mám recept na sjednocení národa – a poskytuji jej zdarma   
Pridal tk Úterý 03 duben 2018 - 07:15:03 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Tisíce nářků už bylo vyřčeno na nejednotu národa a padlo i tisíce rad, jak národ sjednotit. Ale na léčbu uvedeného neduhu nekápl dosud nikdo – až já. A víte proč se to povedlo zrovna mně? Protože sleduji, co se děje a hledám v tom dění poučení.

Výpravu za poznáním, o kterém nyní chci mluvit, jsem zahájil dopoledne 1. ledna tohoto roku sledováním 19. dílu pořadu JARO 45 na ČT. Zrovna tam běžel pořad o Kurtu Knispelovi, rodáku to ze Sudet a jinak tankovém esu wehrmachtu, který v průběhu 2. světové války dokázal na frontách západních i východních vyřadit 168 nepřátelských tanků. Byl to zkrátka kabrňák a je nesmírná škoda – jak z pořadu ČT vyplynulo - že i jeho jízda v posledních dnech války skončila, a to poblíž obce Vrbovec na Znojemsku, kde konečně Rusové dokázali být o vteřinu rychlejší než on. Byl tehdy provizorně uložen do země, ale našla se později organizace, která jeho kosti z nedůstojného hrobu vykopala a požádala obecní zastupitelství obce Vrbovec, aby Kurtu Knispelovi, jako vojáku, který se na území naší republiky narodil a na ní též skonal, zbudovala v obci důstojný památník.

Což obec odmítla a už to tedy vypadalo, že Knispel bude žít svůj život věčný i nadále bez památníku, když se v obci našel jediný spravedlivý a zbudoval Knispelovi aspoň památník svůj, soukromý, na zahrádce u svého domku (což zpravodajci ČT v pořadu JARO 45 vděčně ocenili).

Tolik tedy k první části příběhu a nyní přijde příběh druhý, jehož návaznost na příběh první nedokázali mnozí postřehnout, ale já jsem to zvládl.
Takže proběhlo necelý měsíc po pořadu ČT o Knispelovi, a to 26. a 27. ledna t.r., druhé kolo voleb českého prezidenta, počítaly se hlasy, srovnávalo se, a výsledkem tohoto srovnání bylo, že nejlepší výsledek ze všech obcí a měst republiky – a to ve prospěch Miloše Zemana - zaznamenala obec Vrbovec u Znojma. Ano ta, kterou tlačili, aby zbudovala památník tankovému esu wehrmachtu Kurtu Knispelovi. V druhém kole těchto voleb hlasovalo pro Zemana 354 voličů, což představovalo 67,56% všech hlasů, zatímco Drahošovi dalo hlas jen 170 voličů (32,44% všech hlasů

Chápete význam té skutečnosti? Ta obec se de facto sjednotila, protože jestliže skoro 70 % obyvatel obce volí stejně, lze mluvit o obci ideově sjednocené. Čili Vrbovci se sjednocení oné části národa, jež v obci žije, podařilo, a jsou známy i okolnosti, proč se to podařilo. Ano správně: tlak vyvolal i protitlak.

Takže recept ke sjednocení národa zde máme jako na dlani. Stačí jediné. Např. vyhlásit požadavek, aby na pražském Staroměstkém náměstí byl např. v blízkosti pomníku Husova vybudován i pomník všem padlým vojákům wehrmachtu, pocházejícím ze Sudet, a dosáhneme v rámci celé republiky stejného výsledku, jakého dosáhli radní ve Vrbovci.

Co na to říkáte? Ta výzva ke zbudování památníku by nic nestála, a měli bychom zde konečně sjednocený národ. A o to přece jde, ne? A navíc: Za svůj návrh nic nepožaduji. Máte jej, vládo, páni poslanci a občané republiky ode mě tentokrát zcela zdarma.

Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Válka s Ruskem? O rusofobních lžích, dnes běžně šířených, by se daly napsat dlouhé články. Co si vymyslí politici příště? Vyhlásí válku, protože se na ně Putin neusmál?   
Pridal tk Úterý 03 duben 2018 - 07:08:51 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Chemický útok na britské občany v Salisbury měl sice daleko k nějakému teroristickému útoku, ale byl znepokojující především otázkou: co všechno se může stát, když někdo má chemické zbraně. Je otázkou, zda Putin za to může.

Británie to nemá lehké

Britská premiérka Theresa May musela nějak reagovat, protože bránit občany je určitě prvořadou povinností státníka. Jak bránit? Británii viditelně přetekl pohár. Zavražděn byl Litviněnko a teď je v ohrožení života Skripal. Vypovězení ruských diplomatů ovšem budí rozpaky, spíše je to jakási pomsta za více věcí. Ale které tyto útoky jsou opravdu provedené ruskou vládou? Nejsme přece tak naivní, abychom nevěděli, že to může být provokace před volbami, před mistrovstvím světa ve fotbale apod. A k tomu přibývají další vroubky - ovlivňování voleb, módní evergreen, samé náznaky, nic jistého, ale víra ve zlého Rusa je zažitá. Za prohrané volby přece musí být někdo vinen! Nejlépe Putin – univerzální viník. A tak přetekl pohár sebeindukce subjektivních fantazií. Profesionální rusofobové je vykreslují barvitě.

Ale o co jde? Co je v pozadí tohoto šílenství? Je to dělostřelecká příprava na skutečný válečný útok? Ale jaký? Nebo je to jen emotivní výlev, naštvanost? Ale na koho, když příčiny se jen dohadují?

Myslím si, že je to zřejmé. Rusko se nezařadilo do západního světa. Nepropojilo se dobře hospodářsky, Putin zachránil před rozkradením a prodáním do zahraničí většinu ruského přírodního bohatství. To byla první rána jakémusi hladkému průběhu occidentalisace Ruska, které je představováno asi jako podřízení se západnímu kapitálu a zařazení vlastního kapitálu jen v nějaké dosti malé a závislé míře. My, jako bezvýznamná země v tom nehrajeme roli a naše vlastnická struktura je samozřejmě v rukou světových firem, zapojených do západního okruhu. Putinův čin, zachování státního vlastnictví významných zdrojů surovin, je nejpodstatnější. Postupně se k tomu nikdo nedostal, nátlaky nepomohly a Putin získal Rusku obrovské prostředky z tohoto bohatství a můžeme vidět na Moskvě, jak dneska vypadá. Největší město Evropy s mrakodrapy, které jsou srovnatelné s Manhatanem. Ten pohled v televizi uvidíme jen velmi letmo, jinak by to asi byla propagace nepřítele a pracovníci by mohli mít potíže.

Nepomohly ani sankce. Rusko ukázalo obdivuhodnou vytrvalost. Je to samozřejmě také tím, že Západ už ve světě nehraje takovou roli jako dříve, jiné země už jsou také vyspělé a proti Rusku válku nevedou. Dnes vidíme v kauze Skripal, jak je svět rozdělen. Čína chce doložit, že Rusové Skripala skutečně otrávili. Rusové to ovšem chtějí také a tak to bude ještě zajímavé (pokud nám to sdělovací prostředky nebudou zatajovat).

Samozřejmě, když se vynoří opět nějaká nezávislá velmoc, asi je to pro stávající nepříjemné. Pokud se nemá dostávat dovnitř bloku, je nutno se nějak ohraničit. Ale všechno je to problém. Pokud se Západ ohraničí sankcemi, jak vidět protivníka na kolena nesrazí, ale může také dojít ke vzniku světové rezervní měny, třeba zlatý juen, a americké banky utřou nos. Dosud mohou vlády USA rozhodovat o účtech ruských miliardářů ve světových bankách, ale to s takovou politikou zmizí, a už nebude žádná páka vykonávat na Rusko a Čínu vliv. Konečně se tím dokoná železná opona, země se přestanou potřebovat a válečný konflikt může začít. Když se budou pronásledovat ruští miliardáři žijící na západě, smíří se nějak s Putinem a odejdou do Ruska. Situace je tedy velmi problematická a nevím, jestli cesta oddělování je správná.

Někdo tvrdí, že USA jsou předlužené a že by pomohla válka. Ale to je zastaralé myšlení. Nedovedu si představit frontální válku. Může být virtuální válka. Bude obrovské zbrojení a řinčení zbraněmi, velkohubé projevy a podezírání. Bude se předstírat válka informační, propagační a jiné nesmysly, které ve skutečnosti ve svobodné společnosti mít význam nemohou, ale cílem bude omezení svobody slova, ujařmění lidí propagandou, zblbnutím, vymýváním mozků a za zády lidí se provede to, co je cílem. Cíl je omezení demokracie a svobody, vnucení multikulturní společnosti a jakési jednoty Evropy se smíšeným obyvatelstvem. K tomu je zapotřebí vymazat národní identity.

Rusko v tomto plánu vadí. Nezapadá nejenom do vlastnické struktury vládnoucí plutokracie, ale Putin má jinou ideologii, nikoliv komunistickou (komunistická by ani nevadila), ale konzervativní založenou na křesťanských základech. Zároveň staví na národním vzepětí. To všechno jsou vzory, které není možno evropským národům nechat před očima a dostupné.

John Lamba z Birminghamské City University se svezl na vlně nenávisti a štvaní a bojovně vyhlašuje, že otrávení Skripala je prý vzkaz Ruska civilizovanému světu (Lamba to nejlépe ví, je mluvčí Ruska). Rusové jsou univerzální démon, zlý bůžek, který za všechno může a do kterého je možno kopnout. V žádném případě to není démon nebezpečný, to by se s ním zacházelo úplně jinak. Srovnejte to třeba se Saudskou Arábií, která posílala řadu let do Evropy immány štvoucí proti evropské civilizaci! To bylo jiné kafe! Proč do ní nikdo nekopal, je zřejmé. Ale všichni vědí, že na Rusy si mohou dovolit cokoliv zcela suverénně. Jiné národy by měly kopání následovat, jakási kampaň, jakési „me too“. Kdo nekope do Rusa, není přítel! Je už jedno, jestli je to pravda, nebo ne. Rozum vzdoruje jen u některých statečných, jako je slovenská vláda.

Rusko přitahuje blesky

Putin na sebe zbytečně přitahuje nevhodnou pozornost tím, že se nerozešel s komunistickým režimem zcela, stále se snaží zaujímat nějaké jakoby neutrální postoje. Snaží se obhajovat některé činy tohoto zločinného režimu. Tím se dostává do izolace, neumí některé věci vysvětlit, nemůže zaujmout ta správná východiska. Kdyby Rusové hned po pádu komunistického režimu jednoznačně řekli, že Krym jim byl komunisty ukraden v r. 1954 a požadovali by historickou spravedlnost, asi by to tenkrát prošlo. Když ovšem se zaručili za územní celistvost Ukrajiny i s Krymem dokonce na mezinárodní úrovni, určitě je potom vykládána anexe Krymu jako skutečná anexe a signatáři tehdejších dohod jsou zavázáni Ukrajinu hájit. Je pravděpodobné, že s novičokem ruská vláda nic společného nemá, proč by zabíjela už zneškodněného agenta v této nevhodné době? Ale místo, aby jednoznačně přiznali, že v době SSSR se novičok vyráběl (v Uzbekistánu) a odsoudili to, tak fabulují a svádí vinu na jiné země včetně Česka. Chápu ovšem, že před svým národem se Putin úplně s komunismem rozejít nemůže a tak má postavení vlastně velmi obtížné.

Bývalý velvyslanec v Rusku Jaroslav Bašta v rozhovoru pro DVtv řekl: „Rusko není nikdy tak silné, jak vypadá (tedy jakýsi obr na hliněných nohách), ale na druhé straně je zapotřebí být jako soused Ruska silný“. To je poměrně dobré vyjádření situace. Pokud se opravdu novičok po pádu SSSR dostal do rukou různých mafií, může se používat kýmkoliv. To je velmi nebezpečné. Pokud premiérka Mayová musela něco udělat, kvůli občanům, dá se to ještě chápat, ale proč to běsnění? Náš ministr Stropnický prohlásil, že Britům věří. Víra zavazuje. Zato Čína, Izrael, Slovensko a další nevěří.

Závěr:

Tak mi připadá, že celá rusofobie vlastně rehabilituje komunistický režim. O komunistickém režimu se ztrácí představa, jeho podstata se jaksi zatemňuje, rok 1968 se vykládá jako útok Ruska s jakýmisi zlými úmysly, které dnes nejsou zcela jasné, protože už není jasný ani tehdejší režim. Uplatňuje se neustále soustava lží. Ukrajinští nacionalisté tvrdí, že Rusové prý v tzv. ukrajinském holocaustu zavraždili 7 milionů Ukrajinců (bylo to na ČT v rozhovoru o Stalinovi). Přitom Timothy Snyder píše ve své knize Krvavé zeměo 6 milionech obětí v celém SSSR, z toho 3 miliony na Ukrajině. Ale ukrajinští nacionalisté tvrdí, že to udělali Rusové, což samozřejmě není pravda, protože bolševici byli mezinárodní sebranka a bylo jim jedno, jestli vraždí Rusa nebo Ukrajince (Solženicyn to dobře popsal). Vlastně se ztrácí představa o bolševicích, o jejich krvavé válce, a jaksi se tito fanatici zaměňují dnes, určitě účelově, za celý ruský národ, který ve skutečnosti proti bolševikům vedl občanskou válku.

Staré předrevoluční Rusko žádný démon nebyl, byla to zaostalá, nicméně dostatečně svobodná země, kde žili vystěhovalci z Evropy až hodně spokojeně a naši legionáři za něj bojovali u Bachmače a Zborova, než přišli bolševici, aby se následně obrátili proti nim.

O rusofobních lžích, dnes běžně šířených, by se daly napsat dlouhé články a vysvětlovat nedostatek ve výuce historie také, ale myslící lidé jistě lži rozpoznají. Propaganda proti Rusku opravdu pokračuje a myslím si, že vypovězením diplomatů kvůli Skripalovi to už dosahuje značné míry. Prostě žijeme v postpravdivé době. Pravda není důležitá. Pokud to tak má pokračovat, musí se zavést nesvoboda informací. Lhář, který je hned konfrontován s pravdou, je směšný. Aby nebyl směšný, nesmí vyjít najevo pravda. Jak se to dělá, víme od komunistů.

Co si vymyslí politici příště? Vyhlásí válku, protože se na ně Putin neusmál? A co zatají? Třeba i to, že Turecko už dobylo Afrin, město na cizím území. To snad není agrese? Nebo má ve skutečnosti blouznění proti Rusku odvést pozornost?

Autor: Vlastimil Podracký

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Více než 1,1 tisíce ozbrojenců a jejich rodil vyšli ze syrské Dumy   
Pridal tk Úterý 03 duben 2018 - 06:57:53 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Na brífinku ruského Centra pro usmíření znesvářených stran v Sýrii informovali, že během minulých 24 hodin opustilo Dumu 1146 ozbrojenců a členů jejich rodin.

„Druhým dnem pokračuje odvod ozbrojenců nezákonných ozbrojených jednotek a členů jejich rodin z města Duma. Pro tyto cíle nadále existuje humanitární koridor s přechodem v oblasti obce Muchajjam al-Vafedin. Během posledních 24 hodin prošlo přes tento humanitární koridor 1146 ozbrojenců a členů jejich rodin," prohlásili v Centru.

Zdroj: https://sptnkne.ws/hhbe

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
PoÚtStČtPaSoNe
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30 
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2349 sec,0.0994 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,426kB