Čtvrtek 24 květen 2018
Česká televize a další média označují citované části Marakéšské deklarace za hoax! Organizace s rozpočtem 7 miliard korun si neumí zaplatit překlad dokumentu, který leží na serveru Evropské komise!   
Pridal tk Čtvrtek 24 květen 2018 - 06:15:51 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Česká televize a další média označují citované části Marakéšské deklarace za hoax! Organizace s rozpočtem 7 miliard korun si neumí zaplatit překlad dokumentu, který leží na serveru Evropské komise! ČT přebírá informace od neziskovkářů a fiat alternativy! Redaktor z demonstrace proti Nočním vlkům na Olšanech se znovu rozjel, vítači migrace mají za úkol protlačit Marakéšskou deklaraci za každou cenu!

Marakéšská deklarace spustila v českých médiích neuvěřitelný dezinformační šum. Celé to odstartovalo ve chvíli, když Aeronet minulý pátek publikoval český překlad oficiálního dokumentu Marakéšské deklarace, který uveřejnila na svém serveru Evropská komise. Překlad dokumentu se během víkendu rozšířil po celém českém internetu a začala si toho všímat i velká média. Jenže, namísto reflexe závažnosti dokumentu došlo k něčemu zcela jinému. Mainstreamová média začala informace z oficiálního textu deklarace prohlašovat za hoaxy. Nikdo totiž z velkých médií nebyl schopen dokument ze serveru Evropské komise přeložit do češtiny, takže jsem to musel udělat já a najednou se strhla obrovská mela. Protože to, co se odehrálo včera na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně, to nám opravdu hlava nebere.

VIDEO ZDE: https://vimeo.com/271460778

Tomio Okamura na tiskové konferenci oznámil, že SPD se bude snažit zařadit na pořad jednání sněmovny i diskusi a interpelace ve věci Marakéšské deklarace, kterou počátkem května v marocké Marakéši podepsal ministr vnitra Lubomír Metnar (Hnutí ANO). Jak si sami v překladu můžete přečíst, deklarace de facto ukotvuje migraci jako lidské právo, bez ohledu na migrační status dotyčných osob. Dokument označuje migraci za přínosnou a rovněž se odkazuje na tzv. Agendu 2030, což je plán OSN na řízení migrace z pozice nadnárodního orgánu vysokého komisaře OSN pro lidská práva. SPD proto navrhuje, aby po rozpravě přijala poslanecká sněmovna prohlášení, že otázky spojené s migrací do ČR jsou ve výhradní kompetenci České republiky a nikoho jiného. Tomio Okamura během tiskovky vytáhl i český překlad Marakéšské deklarace a žlutě si v něm vyznačil klíčové body.

Redaktorka České televize označila oficiální dokument Evropské komise za hoax. Vrchol neprofesionality v přímém přenosu

Jenže ještě předtím se odehrálo něco, co pouze ukazuje na naprosto katastrofální stav, který panuje v České televizi. Redaktorka ČT totiž položila Tomiu Okamurovi dotaz, proč se SPD rozhodla tento bod jednání ve sněmovně prosazovat, protože ty informace o nebezpečí Marakéšské deklarace jsou prý hoax, který šíří dezinformační servery a jmenovitě Parlamentní listy. Odkázala se přitom na výroky ministra vnitra Lubomíra Metnara, který už dříve prohlásil, že Marakéšská deklarace má zastavit migraci. Jenže z originálu dokumentu Evropské komise, který je k dispozici ke stažení zde: https://href.li/?https://ec.europa.eu/home-affairs/news/marrakesh-political-declaration_en , a z jeho následného českého překladu, vyplývá přesný opak. A udivený Tomio Okamura se pozastavil nad tím, že Česká televize si neumí zaplatit překlad anglického originálu Marakéšské deklarace, který leží přímo na stránkách Evropské komise. Pokud by to totiž Česká televize udělala, tak by se dočetla, že dokument mluví o řízené, řádné a hlavně o pravidelné migraci, není to dokument o zastavení migrace, a to ani omylem!

Česká televize s rozpočtem bezmála 7 miliard korun, které čerpá z kapes daňových poplatníků každý rok, si tak není schopná udělat ani překlad 8-stránkového anglického dokumentu. Místo toho šíří Česká televize dezinformace a oficiální informace čerpané z oficiálního dokumentu, který je uveřejněný na oficiálním serveru Evropské komise, označuje za hoax, který prý šíří v ČR proruské servery. Tohle už není špatná práce ČT, to už je duševní diagnóza. Kdykoliv alternativa přijde s nějakým zásadním odhalením nebo dokumentem, je to okamžitě označeno za hoax a proruskou dezinformaci, a to i v případě, že jde o informaci staženou ze serverů Evropské komise. Jenže byla by chyba si myslet, že toto dezinformování ze strany ČT je omezeno pouze na Kavčí hory. Tyto nepravdy a lži o tom, že Marakéšská deklarace má zastavit migraci, šíří i další servery, které s ČT spolupracují.

České servery fiat-alternativy poskytují České televizi své vlastní hoaxy o Marakéšské deklaraci

Prvním z nich je server Info.cz, který obviňuje náš server, že prý jsme rozjeli nějakou kampaň proti Miroslavu Pochemu z ČSSD, který je kandidátem na post ministra zahraničí v Babišově vládě. My jsme přitom pouze informovali o tom, že má pozitivní vztah k migraci a že schvaluje kvóty, o čemž svědčí nejenom jeho článek z blogu iDnes.cz z roku 2015, kde psal o tom, že se nemáme stavět k uprchlíkům zády, ale potvrzují to i jeho hlasování v Evropském parlamentu, kde se připojil k žalobě proti ČR za nepřijímání migrantů podle kvót z roku 2015.

Server Info.cz v článku totiž opakuje lživý narativ České televize, že prý Marakéšská deklarace je nástrojem na zastavení migrace a dokonce v článku k tomu dává odkaz na originální anglický dokument umístěný na serveru Evropské komise. Na ten samý dokument, který jsem překládal já do češtiny a na ten samý, který si nechala přeložit SPD. Prostě server Info.cz očekává, že ten anglický text na serveru Evropské komise nikdo číst nebude a ty české překlady v ČR se prostě označí za hoax proruských serverů a extrémistické SPD.

Jenže to není zdaleka všechno. Už minulý čtvrtek vyšel na serveru Manipulatori.cz článek o tom, že Aeronet a další proruská média spolu s některými osobnostmi šíří hoax s Marakéšskou deklarací. Článek napsal nechvalně známý šéfredaktor Manipulatori.cz Jan Cemper, který nedávno ztropil pozdvižení na Olšanských hřbitovech v Praze kvůli ruským Nočním vlkům. Spolu s Tomášem Peszyńskim a Martinem Uhlířem vyvolali pozdvižení, křik a strkanici s Jaroslavem Foldynou z ČSSD, který spolu s Nočními vlky přijel uctít památku sovětských vojáků u památníku na Olšanech. Pan Cemper na svém serveru Manipulatori.cz nově napsal, že prý v našem článku píšeme nesmysly a rovnou do textu ocitoval stanovisko ministra vnitra Lubomíra Metnara, jak se on dívá na Marakéšskou deklaraci, kterou sám v Maroku podepsal. Sami si to přečtěte.

Porovnejte, co tvrdí ministr vnitra Metnar a co se píše v Marakéšské deklaraci. Kdo potom šíří hoaxy? Česká televize, Cemper nebo Aeronet?

Lubomí Metnar:„Děkuji, tak jsem rád, že se mohu vyjádřit zpětně k tomu Rabatskému procesu, kdy jsem se minulý týden, počátkem května účastnil v Marrákeši tohoto euro-afrického dialogu. Mohu vám říci, že mi připadá, že jsem byl úplně na jiné konferenci, než o které některá média informují a píší. Já bych chtěl tady jednoznačně vyvrátit ty dezinformace, nepravdy a lži, které jsou tady některými médii šířeny.

Tato konference byla zaměřená na nelegální migraci, pašování lidí, převaděčství, návraty nelegálních migrantů zpět do afrických zemí. Výsledkem této konference bylo přijetí Marakéšské politické deklarace a Marrákešského akčního plánu do roku 2020. Jedná se o právně nezávazné politické dokumenty, pro Českou republiku neznamenají žádné přijetí nových závazků, přijímání nových migrantů a tzn. žádná podpora masové migrace z Afriky, žádné nové závazky opakuji pro Českou republiku.

Naopak tímto bojujeme proti nelegální migraci a převaděčství. Z toho dokumentu naopak se zavázaly africké státy, že budou daleko více podporovat boj proti nelegální migraci a organizovanému převaděčství, že budou například posilovat ochranu svých hranic, aby zabránily migraci nelegální, posílení soudní a policejní spolupráce. Takže o tomto byl ten dokument a rád bych, aby to nebylo zaměňováno a šířeny tyto dezinformace, které chci tímto vyvrátit,“ řekl Metnar.

A nyní vy, čtenáři Aeronetu, po tomto tvrzení pana ministra klikněte sem: http://infokuryr.cz/news.php?extend.21652.2 a přečtěte si český překlad Marakéšské deklarace a porovnejte ho s výše uvedenými výroky pana ministra Metnara. Buď pan ministr podepsal něco úplně jiného, než o čem mluví deklarace, anebo podepsal něco, co si buď nepřečetl, anebo neporozuměl obsahu. Anebo třetí možnost, porozuměl obsahu, ale omlouvá podpis deklarace a zlehčuje její dopady.

Není pravda, že jde o bianco nezávazný dokument, jde o evropský závazný proces signatářských zemí na úrovní procesu garantovaného Vysokým komisařem OSN pro lidská práva v rámci tzv. Globálního kompaktu. Nebudeme zde obviňovat pana Metnara z nějakých špatných úmyslů, ale necháme na každém čtenáři a občanovi ČR, aby svojí hlavou posoudil znění v překladu Marakéšské deklarace a tvrzení pana ministra. Znovu se tak potvrzuje, že kdykoliv se objeví nějaká výbušná informace, se kterou přijde alternativa, mainstreamová média vystartují s taktikou nálepek o proruských serverech a dezinformacích. I když jde o informace, které jsou veřejně dostupné na serverech Evropské komise. Média totiž očekávají, že lidé si ty dokumenty nepřečtou, že budou věřit jen tomu, co řeknou autority a Česká televize.

-VK-
Šéfredaktor AE News


Zdroj: https://aeronet.cz/news/ceska-televize-a-dalsi-media-oznacuji-citovane-casti-marakesske-deklarace-za-hoax-organizace-s-rozpoctem-7-miliard-korun-si-neumi-zaplatit-preklad-dokumentu-ktery-lezi-na-serveru-evropske-komise/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přes náš protektorát opět projedou americké kolony   
Pridal tk Čtvrtek 24 květen 2018 - 05:56:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Američtí Rambové budou opět ničit naše už tak zničené cesty těžkou vojenskou technikou. 400 vozidel a 1000 Rambů se bude přesouvat z Německa do pobaltí na cvičení Sabre Strike 2018. A pak možná zase zpátky.

Jakoby nestačily už tak přeplněné silnice a jakoby komunikace nebyly ještě dostatčně rozbité. Tato naprosto zbytečná a trapná demonstrace síly a arogance je dalším připomenutím naší ubohé role v alianci a nedostatku rozhledu a lokajství našich politiků.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ogňan Tuleškov: Vzpomínky na vyhnání Čechů z pohraničí   
Pridal tk Čtvrtek 24 květen 2018 - 05:53:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Redaktor Českých národních listů Ogňan Tuleškov shromáždil vzpomínky českých občanů na vyhnání z Německem obsazeného pohraničí československého státu. Jde o velmi zajímavý materiál, který může být poučný pro ty, kteří dobu nezažili a dnes jsou vystaveni ahistorické propagandě Sudetendeutsche Landsmannschaftu a také jeho podporovatelů v Česku.

Pocházím z Tanvaldu a jako osmnáctiletá jsem tam prožila řádění henleinovců. Otec jako poštovní zaměstnanec byl ustanoven místo vojenské služby hlídat poštu, protože Němci přepadávali státní úřady. Po celou dobu jednání velmocí jsme spali oblečeni, matka, já a dva sourozenci, u postele batohy s tím nejnutnějším, protože jsme nevěděli, jestli budeme muset utíkat. Jednou večer přišel otec domů a řekl: „Balte, ráno jede poslední vlak.“ Co jsme stačili, jsme zabalili. Byl říjen, sklep plný uhlí, dřeva a zásob na zimu – to vše jsme tam museli nechat. I v bytě jsme zanechali méně potřebné věci. Ráno byl strašný zmatek, nebyly k sehnání povozy, věci se naložily bez ladu a skladu do vagónů a jeli jsme neznámo kam.

Když přijel vlak do Plavů, houkaly již v Tanvaldě sirény na uvítání říšského vojska. Později jsme se dozvěděli, že otce přišli zatknout, protože byl na „černé listině“. Odpojili nás v Železném Brodě a otec byl přidělen na zdejší poštu. Jeden jeho kolega nám poskytl nocleh a chodili jsme asi deset dní po městě jako bezdomovci. Potom otec sehnal nuzný byt na vesnici, neboť vše bylo obsazeno těmi, kteří mohli utéct dříve. Nevím, proč dnes Němci říkají, že tady mají domy, když tenkrát křičeli „Heim ins Reich“.

Z.V., tehdy Tanvald

***

I když jsem byla v roce 1938 dítě školou povinné – jsem ročník 1929 – přesto je hodně věcí, které si z té doby pamatuji tak, jak se sběhly u nás V Krkonoších - ve Františkově u Rokytnice nad Jizerou.

Již v roce 1936 v Mostě mi zavraždili ordneři strýce. Potom to rychle spěchalo ke katastrofě, ale pro nás děti to nebylo přímo tak patrné, alespoň u nás.

Ještě v roce 1937 na Vánoce jsme si s německými dětmi hrály a hlavně na horách společně lyžovaly. Bylo pro nás šokem, když jsme po květnové mobilizaci musely do české školy chodit pod ochranou sousedovic hocha, který byl starší a Němec. Němci měli v té době v Rokytnici n. J. svoji obecnou školu, měšťanku a dokonce tkalcovskou školu, což bylo tenkrát na úrovni průmyslové školy textilní. My Češi jsme měli jen jednotřídku, postavenou v roce 1928 v Horní Rokytnici; do té doby se učilo pro české děti po domech. To ještě zažila i moje maminka.

Nikdo nemůže popsat tehdejší elán našich vojáků po mobilizaci na jaře. Maminka byla švadlena a vojáci si k ní nosili upravit uniformy, aby se prý Hitlerovi „líbili“. 30. září 1938 byl pro mne nejsmutnější den, když jsme všechny děti stály u školy a škola byla zavřená, z hranic se stěhovali naši vojáci a se slzami v očích nás posílali domů. Cituji větu, kterou si dodnes pamatuji: „Děti, jděte domů, teď se hned tak učit nebude.“ Druhý den asi v 10 hodin dopoledne jsem na západě viděla tři letadla, která měla asi na zadní části německé vlajky a oblétávala naši hranici. Asi za půl hodiny pro nás přišla teta ze sousední vesnice Buřany a odvedla nás k nim. Podotýkám, že jsme byli s maminkou samy, protože tatínek byl v září mobilizován a náš domek hlídali henleinovci, takže se neodvážil jít domů. Maminka naštěstí uměla německy, neboť se narodila ve Františkově, a tak si přece jen na ni tolik nedovolili. Navíc tam bydlel dědeček s babičkou a sousedi měli před nimi celkem respekt.

Teta přišla s nůší a do ní to nejnutnější maminka naskládala. Otec potom odjel, dlouho jsme se neviděli, vánoce toho roku jsme prožili každý někde jinde. Za několik dní byla zabrána i obec Buřany.

Oluše Mittelbachová, tehdy Františkov u Rokytnice n. Jizerou

***

Od roku 1934 jsem žila v Hostinném a studovala v Trutnově. Přítelkyně německé národnosti se mnou okamžitě po zhoršení politické situace přerušily přátelství. Když jsme byli nuceni uprchnout, polovina bytového zařízení zůstala v bytě, protože železniční zaměstnanci po naložení dokumentů ČSD musili zůstat na stanici (otec traťmistr i přednosta stanice s ostatními) a byli střeženi. Jako uprchlíci jsme žili u babičky a dědečka a vzpomínali jsme, jak rázem němečtí spoluobčané zapomněli na dobré vztahy.

Vlasta Houžvičková, tehdy Hostinné

***

Bydleli jsme v Humburkách, dnes Bojiště u Trutnova. Už můj otec byl rodák z toho kraje. V roce 1921 probíhalo sčítání lidu a mně byly dva roky. Tenkrát můj otec volil českou národnost, byl Čechem. Nebylo těžké uhodnout, kdo se za Čecha hlásil, byl totiž jediný v obci. Také již v tomto roce nám Němci vytloukli okna, zničili dveře a okenní křídla rozvěsili po stromech. A 28. října vždy sedláci dělali nejhorší práci, vyváželi močůvku, záchody, hnůj. Otce jako živnostníka bojkotovali, takže měl perný život. I já jsem trpěl; chodili jsme do české školy až do Trutnova. Také zde jsem prožíval samé rvačky a přepady od Němců. Byly to těžké chvíle, způsobené pobuřováním proti nám, Čechům, Konrádem Henleinem. Ten dostával finanční pomoc od Hitlera, i henleinovci a ordneři byli vyzbrojováni z Německa. Také našich hraničářů hodně padlo, byli zavražděni a jiní vyhnáni. To čekalo i mne, protože jsem byl v Sokole.

V roce 1938 mi bylo přes 19 let a měl jsem dva německé kamarády, kterým jsem mohl důvěřovat. Před zabráním pohraničí jsem se jim svěřil, že odejdu. Oni mě ujišťovali, že se nám nic nestane, že jsme žádnému neublížili a že stojí za mnou. Pak přišla ta hrozná doba. Byli jsme všichni zoufalí. Dne 8. října překročila v Královci německá vojska hranice. Už v této době jsme zjistili, že nás sledují. Domluvili jsme se, že rodiče a bratr zůstanou doma, já, protože jsem byl členem Sokola, jsem měl odjet přes Starý Roketník do Úpice. To však už nešlo. Kroužil jsem tedy na kole kolem domu a po silnici, jako že nic nevíme. Tak jsem se přibližoval k Trutnovu a přes Poříčí se dostal do Úpice ke strýci. Ale hned v podvečer byli okupanti v Poříčí. Chtěli mě stavět, stačil jsem však ujet a za mostem byli už naši ustupující vojáci, a to mě zachránilo.

Druhý den, v neděli 9. října, došli němečtí vojáci do naší obce Humburky. Ráno v pět hodin už němečtí občané a s nimi i moji kamarádi obsadili náš dům. Rozbíjeli dveře, okna a sekera vlétla až do postele. Potom vnikli do domu a rozbíjeli, co se dalo. S pistolí mě hledali i mí němečtí kamarádi, kde že je ten sokol, a šťouchali vidlemi do sena. Rodiče a bratra ztloukli a ve spodním prádle je hnali 2 km do Trutnova na gestapo. Zde byli zase ztlučeni a vyslýcháni. Když byli propuštěni a vrátili se domů, opět je zadrželi a opět byli vyšetřováni gestapem. Později se rodičům podařilo odstěhovat se i s mým mladším bratrem do České Skalice, kde jsme se všichni na vánoce sešli.

Antonín Rosa, tehdy Humburky u Trutnova

***

Otec byl profesor českého reálného gymnázia v Trutnově (obor latina, francouzština). Byl činný v Národní jednotě Severočeské, za českou menšinu byl druhým náměstkem starosty a v září 1938 dokonce starostou.

Mé dětské vzpomínky jsou neúplné a v podstatě jsou vzpomínkami rodičů. Poměry se zradikalizovaly v letech 1934-35, po vystoupení K. Henleina v Trutnově. Bylo mi tehdy sedm let. První rodiči nezprostředkované dojmy byly z voleb v květnu 1938, kdy na všech rozích byla kandidátka SdP, německé děti běhaly s nafukovacími balónky, označenými číslem 12. Můj čtrnáctiletý bratr jeden takový balónek propíchl špendlíkem, a ten německý kluk si pak k nám domů přišel stěžovat.

V září 1938 po útěku nacistického starosty města a po zajištění prvního náměstka starosty, Němce dr. Kellnera, českou policií, převzal otec funkci starosty. Funkci problematickou, v níž měl přispět k uklidnění situace ve městě. Vzhledem k tomuto postavení ve vedení města a vzhledem k vývoji mezinárodní situace jsem se cítili velmi ohroženi.

Bezprostřednímu opuštění domova předcházela zářijová noc (datum si již přesně nepamatuji),kdy nikdo z rodiny nespal. Z okna bytu v českém družstevním domě, vedoucího na náměstí, jsme se dívali na řvoucí zfanatizovaný dav Němců, skandujících nacistická hesla. Němci si vynutili vstup do kostelní věže, uprostřed noci zněly zvony, čeští policisté měli zákaz zasahovat. Náš odjezd ranním vlakem po oné noci byl kvapný. Jela jen maminka, bratr a já, s nejnutnějšími věcmi, které jsme uvezli. Jeli jsme k babičce do Lázní Bělohradu a jela s námi také čtyřčlenná rodina tatínkova kolegy, prof. Mudrocha, která jinou možnost neměla. Asi měsíc jsme žili s nejasnými představami o budoucnosti. Dvě rodiny ve stísněných poměrech malé vilky v Lázních Bělohradě.

Mezitím bylo české gymnázium z Trutnova přemístěno za nepředstavitelných potíží do Úpice. Město Úpice poskytlo školu i byty českým profesorům. Čtyři z nich byli ubytováni v objektech židovských továrníků, kteří stačili emigrovat. Ve mně více než faktické vzpomínky zůstaly po letech dojmy z psychózy tohoto času. Strach o tatínka, strach z toho, co bude.

Po 15. březnu 1939 nařídily německé úřady vrátit veškeré sbírky a inventář českého, tehdy vlastně nového a dobře zařízeného gymnázia zpět do Trutnova a konečně koncem roku 1940 zrušili okupanti gymnázium v Úpici vůbec. Většina žáků a profesorů začala dojíždět do Jaroměře. Dojíždění bylo složité. Časně ráno Úpice – Svatoňovice autobus, pak více než hodinu cesta vlakem, v zimě vymrzlým, skoro neosvětleným a zatemněným. Při tehdejší zásobovací situaci bylo dojíždění tří lidí z jedné rodiny (otec, bratr a já) od rána od večera neúnosné. Pak se nám podařilo přestěhovat se do Jaroměře.

Události roku 1938 hodnotím jako tragické. Soužití Čechů s Němci bylo před nástupem nacismu obstojné a korektní, i když víme, že po staletí bylo čas od času problematické.

PhMr. Jarmila Kočvarová, tehdy Trutnov

***

Můj otec učil jako profesor od roku 1925 v Trutnově na nově založeném menšinovém gymnáziu. Matka se za ním přestěhovala s mou starší sestrou a se mnou o rok později. Trutnovské gymnázium bylo oporou české menšiny v Podkrkonoší. Čeští dělníci – textiláci pracovali ve zdejších textilkách už před první světovou válkou, ale státní úředníci, železničáři, poštovní zaměstnanci, učitelé atd. sem většinou přišli až po vzniku Československa.

Velice dobře se rozpomínám na trutnovskou henleinovskou demonstraci – přesně datovat už ji ale nemohu. Na demonstraci se sjeli Němci z dalekého okolí, byli sem sváženi autobusy. (Jeden z autobusů se zvláště bojovně naladěnými účastníky přijel z místa mého nynějšího bydliště, České Lípy.) Mám živě před očima valící se průvod zfanatizovaných žen v krojích a v dirndlech, mužů v koženkách s „padacím mostem“, kamizolách s knoflíky vyřezávanými z jeleních parohů, se zelenými tralaláčky s typickou štětkou. Všichni měli bílé podkolenky. Nesli mnoho transparentů se štvavými hesly, provolávali zejména „Heim ins Reich“ a „Heil Hitler“. (My mládež jsme kontrovali voláním „drei Liter“.) Průvod přešel celým středem města do areálu hostince Na nivách. Tehdy byl obecně znám pod německým názvem Augarten a byl hlavní baštou henleinovců. Rodiče nás pak až do večera nepouštěli ven, protože po skončení projevů procházely městem až do tmy hlučné skupiny rozvášněných účastníků srazu a nebylo radno se s nimi potkat.

Pamatuji, že po trase průvodu bylo rozestaveno hodně policistů a četníků, zřejmě sem byla přivolána posila. Chovali se však naprosto pasivně a proti výrazně protistátním projevům nezasahovali. Vzpomínám si, že někteří z nich, zřejmě Němci, projevovali demonstrantům dokonce své sympatie. Od demonstrace zůstala ve městě trvale rozjitřená nálada.

Již v prvních zářijových dnech 1938 nám nacistická bojůvka vytloukla večer okna a vyhrožovala zapálením domu, oběšením apod. Otec byl vyzván, aby svou rodinu dopravil do 24 hodin do bezpečí. Matka přes noc sbalila nejpotřebnější věci a odjela s námi dvěma dětmi z Trutnova k otcovu bratru do vesnice Jelčany na Kolínsku. Byly jsme všichni tři psychicky tak vyčerpány, že jsme do vsi vzdálené 5 km od železniční zastávky pozdě večer s těžkými zavazadly stěží došly. Matka s pláčem padla před strýcem na kolena a prosila, aby nás přijal. Byly jsme přijaty s otevřenou náručí.

Horší bylo přijetí na kolínském gymnáziu, kam jsme musely se setrou dojíždět. Gymnázium bylo přeplněné, z nás vyhnaných z pohraničí byly vytvořeny samostatné třídy. Učilo se ve stísněných podmínkách. Byly jsme zde přijaty velice nevlídně. Ředitel ústavu byl nepříjemný člověk fašistického zaměření a nadával nám do přivandrovalců, kteří způsobili zábor pohraničí svými provokacemi vůči Němcům.

Náš odjezd z Trutnova byl, jak se ukázalo, naštěstí včasný. Večer po pověstném protičeskoslovenském Hitlerově projevu na sjezdu NSDAP 12. září se v Trutnově znovu objevily bojůvky, henleinovci nám znovu vytloukli okna a poškodili nábytek. Otec naštěstí nebyl zraněn, balil právě až do noci menšinovou knihovnu, aby mohla být také odstěhována.

Většina profesorů trutnovského gymnázia odjela začátkem září s rodinami. Otec zde zůstal a stěhoval gymnázium do Úpice (sbírky,knihovny, nábytek atd.). Měl štěstí, že nebyl doma, když ho přišlo gestapo zatknout v první vlně trutnovského zatýkání. Byl právě v Úpici, do Trutnova se již vrátit nemohl.

Náš byt tedy stěhovali dva studenti – oktaváni – na nákladním autě. Jeden z nich, Antonín Bunzl, padl za války jako letec v Anglii. Hoši už ale nestačili odvézt všechno, při poslední jízdě na ně bylo v blízkosti bohuslavického tunelu stříleno, museli střelbu opětovat. V Trutnově zůstala mj. bohužel i velká hromada knih z otcovy knihovny. Šlo většinou o odbornou literaturu, která se už nedala koupit, a o knihy v uměleckých vazbách, jež byly otcovým koníčkem.

Olga Šindlauerová – Procházková, tehdy Trutnov

***

Narodil jsem se v roku 1929 v Trutnově, Dolní St. Město. Měl jsem pět sourozenců. V Trutnově jsme žili vcelku dobře, skromně, ale vždy někdo z nás měl práci. Soužití s Němci bylo ucházející. Horší situace nastala tehdy, když se k moci dostal Hitler. Nastala vzájemná nevraživost, nenávist. Rok 1938 byl pro nás katastrofou. Buď zůstat a sympatizovat s Němci, nebo se vystěhovat. K vystěhování však nedošlo, ale k vyhnání. Odjeli jsme posledním vyhraženým vlakem, který byl k tomu účelu přistaven.

Odvezli jsme nějaké drobnosti a trochu oblečení. Azyl jsme našli u našich příbuzných v Koldíně u Chocně. Poskytli nám jednu malou místnost, kde jsme pak přežívali válečná léta.

Jaroslav Řehák, tehdy Trutnov

***

Manžel žil v Trutnově asi od roku 1925. Zprvu jako učeň jedné německé firmy, kde byl až do záboru. U firmy byli jen dva Češi – prokurista a můj muž. Tím více jsem si ho vážila, že v německém prostředí, kde neměl žádné rodinné zázemí, zůstal Čechem. V Poříčí (nyní Trutnov III) založil s profesorem Krausem z českého gymnázia Sokol, byl členem Čs. obchodnické besedy atd.

Já jsem žila v Úpici a v letech 1934 – 1936 jsem dojížděla do německé obchodní školy v Trutnově. Stejně nás byla polovina Češek, takže německy se mluvilo jen při vyučování. Profesoři se k nám chovali normálně, ale některé německé spolužačky už občas dávaly svou národnost najevo. Dříve klidné soužití se začalo měnit v letech 1937 a 1938. Se svým pozdějším manželem jsem se seznámila v únoru 1938 na sokolských šibřinkách. V létě byl v Národním domě sjezd České obchodnické besedy. Při otevřených oknech jsme s chutí zpívali „Hej, Slované“, naštěstí k žádnému incidentu nedošlo, i když už se čas pomalu naplňoval.

Že Němci tajně pracovali, se můj pozdější manžel nečekaně dozvěděl v Žacléři, kde mu majitel tamního obchodu předložil tajný seznam členů NSDAP. Jaké bylo jeho překvapení, když mu manžel řekl, že je Čech. Pak manžel nastoupil vojenské cvičení, byla mobilizace a on jako četař-účetní musel likvidovat a předávat vojenský materiál, takže propuštěn byl až koncem roku 1938. Neměl kde bydlet, ani zaměstnání, a nebylo lehké nějaké slušné sehnat. Čechy a Morava byly přeplněny vysídlenci. Neměl ani peněžní prostředky, rodiče byli chudí, na vojně byl delší dobu a veškeré úspory do našeho předpokládaného manželství zůstaly ve spořitelně v Trutnově.

Sehnal místo až v Praze, horko těžko i podnájem. Dojížděl za mnou do Úpice. Až po dvou letech přešel kvůli bytu do Čelákovic, kde jsme po sňatku konečně založili rodinu.

V roce 1938 před záborem jsme se se známými z Úpice byli podívat na kraj poněmčené obce Radeč. Vítací transparenty byly velké, hlavně ten „My chceme domů – do Říše“. Když se to Němcům v roce 1945 splnilo, tak ještě po padesáti letech nám to chtějí vyčítat jako zločin!

Helena Rejmontová, tehdy Trutnov

Připravil Ogňan Tuleškov ( www.ceskenarodnilisty.cz)

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Církve – nejen církve - jako politické strany   
Pridal tk Čtvrtek 24 květen 2018 - 05:50:26 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Svoboda vyznání, stejně jako svoboda myšlení mi vyhovují, pokud se necitlivě nedotýkají i mé vlastní osoby. Pokud nenadřazují svým učením cokoliv proti mým životním zásadám. Přijímám je – ale jenom do jisté míry. Jsou-li zvoleny s taktem, s uznáním lidského rozměru. Ale jsou-li šířeny s notnou dávkou vulgarity, urputnosti, požadavkem poslušnosti a končí-li jejich představa o svobodě s dubovým klackem nebo i s křížem či kopím a štítem v rukách, bráním se. Zažil jsem pohoršení z kazatelny, když nás děti otec v roce 1945 po návratu z nacistického vězení nechal vyškrtnout z církve. A panáček nás měsíc pro výstrahu jiným četl z kazatelny chrámu Jakuba Nejvyššího.

Zažil jsem něco podobného, když jsem se přes svůj kladný vztah k sovětským národům a kamarádům nepodvolil aktu internacionální pomoci bratrských armád po 21. srpnu 1968 a byl jsem v KSČ ztrestán důtkou s výstrahou. Ještě se nejenom moje jméno objevilo v dokumentu Některé otázky vývoje dětského a mládežnického hnutí, což bylo jakési svazácké Poučení. Prý jsem, prý jsme napomáhali pravicovému oportunismu.

Kdo to zažil, ten ví, o čem je řeč. Skoro jako pak byly Cibulkovy seznamy.

Zavěsili nad námi Damoklův meč – nad velkou většinou národa, která se narodila včera. Už tím jsme se skoro každý provinili. Zfalšovali a dále falšují historii. Už nezaškrtávají redisperem a tuší nevhodné odstavce. Stačí, když popírají pravdu.

Nebýt tenkrát ruského medvěda, myšky by mne dávno sežraly.

Politický systém v naší zemi, který měl nahradit vládu jedné strany, se dostal po roce 1989 do rukou odhodlaných bojovníků, kteří vyjeli do útoku, hlava nehlava, jako řimbabové, kteří se neohlížejí na nikoho.

Otvírali brány i pro nestraníky. Jiným přisuzovali dědičný hřích. Přijímali Bohumínská usnesení. Převlékačům kabátů a svědomí udělili generální pardon.

Na počátku všeho bylo Občanské fórum. Kázalo z pražského Špalíčku. Třeba jako o slušovických estebáckých nitkách. Likvidovali Františka Čubu a dodneška se nad jeho chováním diví.

Strany jsou tu pro straníky, OF je pro všechny.

Návyky pro získání moci a oveček zůstaly pro ně do mrtě stejné nebo hodně podobné tomu, čemu se vyučili.

Z politických stran se navíc téměř od počátku staly akciovky a eseróčka.

Bojují mezi sebou nejenom o prostor na Zemi a pod sluncem, ale stejně tak i o nadvládu nad námi všemi. Často bojují o majetek, i o ten, který jim nepatří. Jindy o koryta. Ve sloučené podobě, kterou předznamenávají pravou nebo levou orientaci, způsobují odklon od bývalé, tradiční podoby politické strany.

Své voliče vyhánějí do jiných hájemství existence, než jakou si sami chtěli pro sebe vymezit.

Mluví pořád stejným jazykem, přestože dokonale ovládli i novou terminologii, a opět si myslí, že vládnou. Prý napříč politickým spektrem! Jak odporně znějící postulát. Zkapitalizovali se a zapomněli nejenom za odvedenou práci slušně platit – ale i poděkovat. Někdy se podivuji – jaký je rozdíl mezi vydřidušským kapitalistou a zkapitalizovaným ukomunistou?

Ten je opravdu jenom malý. Za to odpornější.

Vyprodukovali – často za vydatné pomoci zvenčí (z USA, z Německa) – Havla, Topolánka, Nečase, Skalického, Ježka, Philipa, Sobotku, Sládka, Němcovou, Hermanna, Bělobrádka, Kalouska – těch už bylo.

Až na jednu výjimku – tou je osoba Mesiáše, dlouho opečovávaného – kterému dali od prezidentství až po státní pohřeb placet hrdiny a velikána. Tomu, kdo v kongresu USA v roce 1990 meldoval, že splnil svůj úkol. Kongresmani vyslechli projev vestoje.

Naletěli. Vyvolený Masarykovi nedosáhl po kotníky.

Znatelně se vzkřísila dobou a tradicí nejzkušenější síla – církev, zejména katolická.

Církve svaté i nesvaté jsou na vzestupu. S nimi se nemůže měřit žádná z existujících pák doby. Dosažené výsledky však tomu neodpovídají. Národ stále myslí hlavou.

Církve mají nad současnými stranami sice malou převahu, ale dobývají krok za krokem pro své poslání i všestranné a vhodné podmínky do budoucnosti. Církve při svém myšlení – hlavně pro sebe – však na své cestě neberou v úvahu, že pod útlakem nebyly zdaleka samy. Byli tu ještě zlikvidovaní malí živnostníci a rolníci. Často věřící!

Církve mají oproti všem početný a vzdělaný klérus, církev má v ruce Bibli a kříž, má kostely, má fary, má pole a lesy, má už občanské farní rady, leckde otevírá kavárny, pivovary, knihkupectví. Má již i své Noci v kostelích. Koná mládežnické a salesiánské sportovní festivaly. Církev má své domy politického vzdělávání v podobě klášterů, škol, má rozhlasové i televizní vysílání. Má své poutě a procesí. Má v Armádě České republiky své kaplany. Zatím nežehnají jako jejich dávní předchůdci zbraním.

Církev má oproti politickým stranám a spolkům pevnější duchovní rozměr, má mnohem striktnější mravní a etické, často i prospěšné zásady, dokáže v určitých ohledech kultivovat, má Desatero, má Bibli – jiní mají Korán, každá má své vyhraněné Písmo.

Káže: Pomodleme se! Všichni bez rozdílu!

I církve mají své odrodilce, hříšníky a provinilce. Kážou vodu a pijí víno. Fízlují a sledují, nejenom sebe sama, když kněží porušují celibát. Podle posledních informací z polských médií se hříchu v tomto ohledu dopouští každý třetí polský katolický kněz, kterých je i u nás nadbytek. I oni na sebe donášejí a udávají. Církev jako nikdo na pozemském světě má všude nastražené citlivé uši. Zpovídá v nevídané míře a v nevídaném počtu své věřící – při zachování církevního tajemství. Dozvídá se daleko více než polovědecké výzkumy, sondy, ankety, než stále více se množící vetřelci do soukromí – sítě kamer a utajených a nestřežených odposlechů. Špiónů v nás.

Zatímco světská moc přešlapuje kolem církevních institucí a jevů jakoby stydlivě a chodí jakoby po špičkách, kardinál, světící biskup a náboženský teolog vyplazují na politiky své čertovské jazyky.

Vraťme se však k odrodilcům.

Nemysleme si, že i politické strany nemají stejné odrodilce a přeběhlíky, jako je mají církve. I ony mají své odrodilce – KSČ měla do roku 1990 1 800 000 členů. Když čas oponou trhnul, většina vzala do zaječích.

Ve Znojmě po 17. listopadu 1989 postavili na tamním Václavském náměstí popelnici na členské a kandidátské legitimace KSČ a naplnili je po okraj.

Pak jejich pokračovatelé a přeběhlíci chtěli zbourat skvělé sochařské dílo – pomník rudoarmějce se samopalem v ruce. Modus vivendi – rozvěsili vedle něho na čtyřech stožárech vlajky – Česka (ne Slovenska) – ne Česko-Slovenska, Velké Británie, Ruské federace (ne SSSR) a USA. Je to lepší než tabulky u pomníku Zdeňka Nejedlého v Litomyšli: „Zasloužil se – ale i škodil.“ Podobně jakou chystají v Praze 6 se svým povedeným starostou u pomníku maršála I. S. Koněva: „Osvobodil, ale i okupoval.“

Znojmo bylo osvobozeno v květnu 1945 Rudou armádou v součinnosti s vojáky 1. rumunské královské armády a za jeho osvobození položilo životy 31 rudoarmějců. Osvobozeneckému tažení předcházelo opakované dubnové bombardování Znojma letouny North American B-22 Mitchell. Byly oběti na lidských životech.

Němec vyhnal během nacistické okupace ze Znojma 5000 Čechů. Ještě než do města zavítal Adolf Hitler.

Skoro celá naše pražská ulice byla od svého vzniku v té velké straně. Další, ti co nebyli, sloužili režimu, jak ten kázal. Naše ulice nese jméno komunisty popraveného za 2. světové války. Ale to už nikdo nikomu nepřipomíná. Komunista = zločinec.

S převratem jako když do vrabců střelí.

Ti, kdož v 90. letech XX. století prchli, ve většině žrali a většinou již dneska jenom mlaskají. Někteří se strachy sice probouzejí ze spánku, ale žijí a užívají si.

Dneska tam žijeme jako sirotci. Ti, co zvedli kotvy, namísto „Čest práci!“ vykřikují provinile už zdaleka: „Zdravím!“ Koho a jak vlastně zdraví, to ví jenom ďábel.

I jméno boží berou nadarmo. I ten, co včera mával největšími a nejčtenějšími novinami, se zachoval stejně. Nejprve svůj státem přidělený byt pronajímal, ale nakonec se od nás zbylých na sídlišti odstěhoval do příbytku v ulici, kterou pro své nejvěrnější spoluvystavěla na konci své vlády KSČ, tedy dnes zatracená, avšak kdysi i jeho rodná strana.

Tam si lebedí pohledem z okna do okna svého kolegy, nalézajícího se ve stejném hnízdě. V něm se uhnízdil i plavec po velkých sovětských – ruských řekách, válečný reportér, brusič pěticípé hvězdy a rusožravec, europoslanec – jehož jméno se rdím vyslovit.

A tak nezbývá než přičinit, že mezi těmi, kdo vzali do zaječích, byli i ti, kdo měli včera na růžích ustláno.

Slovenská spisovatelka a svým rozhledem a zkušeností i slovenská politička Gabriela Rothmayerová si v krásné knize Ako mládnú muži (2017) vzala k ruce citát Karla Jana Schwarzenberga z roku 1989:

„Čtete-li články v novinách z první republiky, máte dojem, že jsme tu republiku dobyli… Po roce 1918, jak známo, každý boural Rakousko, i když ještě před několika dny si nechal připnout Řád Františka Josefa a bez mrknutí oka souhlasil se jmenováním za dvorního radu… Je mi líto sovětského velvyslance v Praze a pana Jakeše, protože netuší, jak rychle se jim lidi obrátí… Jen počkejte několik let, a zjistíte, že v Čechách bylo ve straně jen pár osamocených individuí, s nimiž sotva naplníte jednu mrňavou kavárnu.“

Do svého slovníku si mnozí sametoví aktéři vepsali pohrdlivou nadávku – „bolševik“ a „komouš“.

Jim nebo už jejich potomkům patří tento svět.

Z cizího krev jim netekla ani v podivných a divokých devadesátých letech.

K čemu bylo obrozené ministerstvo financí s nejlepšími ministry v Evropě, třeba s národně frontovým lidovcem z pražského Mitasu? K čemu byl imperativ Igora Němce „Majetek KSČ a SSM do rukou všeho lidu“? A k čemu byla a je církevní výzva „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“?

K čemu byl Fond národního majetku a jeho privatizace?

K čemu byl Nejvyšší kontrolní úřad?

K čemu byly tyto převodové páky při transformaci, k čemu byly, když se tunelovalo československé národní hospodářství?

Nezřídka v nich byli silnými aktéry bývalí ukomunisté, stoupenci tzv. Pražského jara, s nimiž se posrpnový režim nemilosrdně vypořádal. I s jejich rodinami. Posléze i ten sametový režim s nimi zatočil, leč stačili si mnozí nahospodařit.

K čemu byli rychlokvašení prezidenti a prezidentky?
Koho bude trápit svědomí nad transformací, při které se „na minutu zhaslo“?

Co bylo vytunelováno, musí být vráceno!

Byla to zlatá horečka po česku! Klondajk podomácku!

Byli informovaní u pramene z domova i zahraničí. O národním bohatství se u stolů rozhodovalo pod dohledem amerických expertů. Věděli po čem sáhnout, co rychle a v tichosti beze stopy rozkrást. Pokud neskončili v Orlickém jezeře.

Známe je jmenovitě, při opožděném prokazování svého původu křičí: „Byli jsme občany druhého řádu!“

Přestože tito aktéři byli i plukovníky, malými či většími bankéři, advokáty, diplomaty, vysokými funkcionáři KSČ a SSM, dekorovaní i bez medailí, či neskrývanými darebáky, kteří se neštítili a neštítí ničeho. Bývalí ředitelé nebo jen obyčejní šmoci.

Někdy vyvstává otázka otázek: něco přece dělat museli, nechtěli-li obrazně skončit pod mostem.

I slovutní ministři, kteří bleskově vyměnili saka a šli příkladem.

Již opět se bez nich neobejdeme. Bez komentáře.

Jedna taková neskutečně hamižná dvojice si svou touhu po majetku a po penězích vyřídila za bílého dne loni před Vánoci neskutečnou vraždou v jihlavské ulici.

Policie ČR případ odložila. Po jejich minulosti už neštěkne pes. Rozkradli, co se rozkrást dalo. Ve vzpomenutém případě vytunelovali například tradiční znojemskou firmu s okurkami.

Žádný soud, ani ten boží, to, o co se zasloužili tito lidé a jejich umělé instituce, neuvede stav věcí do bramborového řádku. Aby bylo nakonec všechno v pořádku.

Tuhle jsem v obdivuhodném ateliéru potkal umění jednoho umělce. Rozvíjí podle svých představ sakrální umění, restauruje zvoničky, boží muka, skleníkové i otevřené kapličky, sochy Jana Nepomuckého i svatého Floriána, ctí architektonické styly. Ale postěžoval si, jak jej v denní praxi odpuzuje zarputilost četných církevních hodnostářů, kteří se nejenom k němu chovají stejně, ne-li ještě děsivěji než včerejší urputní šiřitelé socialistického realismu.

Postěžoval si i na včerejšek, kdy mocí obdaření schvalovatelé z uměleckých komisí – jedné se říkalo Mánes – rozhodovali i o jeho uplatnění. Dávali razítko: co je a co není skutečné umění. A občas si udělali i kádrový rentgen samotného tvůrce. Položili si otázku, zda umělec je opravdu náš člověk, zda stojí na správné straně barikády.

A stejně se chovají ojedinělé posvěcené hlavy, zástupci Boha na tomto světě. I oni se pohybují jako ryby ve vodě v neviditelné ruce trhu. Derou se o majetek, jako by při přástkách drali peří. Ani myš jim neproklouzne pod chamtivýma rukama. Nemluvě o církvičkách, které přišly k majetku jako slepý k houslím. Nad takovými zvedá obočí i papež František.

Jeho podřízení halekají: Karel Marx prý rozložil rodinu. Pryč s Marxem, hanba Karlu Marxovi! Ježíš, nebo César?

Volte Jana Fischera za prezidenta, káže panáček z kazatelny.

Ani Vasil Mohorita se už nejmenuje jako dříve – je Vasco Meier, který si našel v Izraeli své kořeny. Dodatečně přiznává, že byl – asi z vyšší moci – povolán povalit nejhroznější režim na světě. Nyní píše, že je moc šťastný, protože svůj lid nakonec osvobodil. Podařilo se mu to. Estébáci a komunisté ho za to pronásledovali, dávali mu drogy, dohnali ho k mrtvici a schizofrenii.

Znovu opakuji a připomínám: „Bývali Čechové statní jonáci!“ Myslím tím i Slováky. Mám je z duše rád.

„Čo bolo to bolo! Keď sme strielali bolševikov. Čo to tarám – fašistov!“ Tak pravil Švandrlíkův major Terazky.

Je to k popukání, k smíchu a také k pláči. U Zdi nářků. Nebo při čurání proti větru.

V zápase o získání postavení jediné vládnoucí strany bylo ve velké církvi již úspěšně a bezkonkurenčně nakročeno.

Vliv roste. Zatím nejsme Polsko. Ale ani jeho zkušenost není k zahození.

Bůh tomu žehnej!

Čert, aby tomu rozuměl.

Není již čas zvonit – ani ne tak klíči od domů, od bytů v paneláku a od garáží, ani ne tak z kostelních věží a věžiček, ale ze zvonic, které jsme si sami pro sebe a pro okolí postavili a nechali jim požehnat, aby se jejich hlas táhl i nad závějí.

Autor: Zdeněk Hrabica
Zdroj: Nová republika


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Okamura na tiskovce setřel vykladačku pravdy z ČT, která obhajovala Marakéšskou deklaraci   
Pridal tk Čtvrtek 24 květen 2018 - 05:31:04 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Další "profesionální" výkon podala redaktorka ČT na tiskové konferenci SPD. Spolu s položením dotazů totiž začala, jak jsme u ČT zvyklí, narovnávat pravdu a obhajovat Marakéšskou deklaraci, o níž se šíří, světe div se, hoaxy. Včera redaktorka České televize (bohužel jsem nepochytil její jméno) opět předvedla, že naše (spíše jejich) nedotknutelná státní televize je spíše než zprostředkovatelem informací jejich vykladačem.

Kromě položených dotazů, na tiskovce běžných, totiž začala před kamerami ČT obhajovat Marakéšskou deklaraci a vysvětlovat, že není přece vůbec nebezpečná a proimigrační (jak předtím tvrdil pan Okamura), ba naopak, že už to vyvrátily různé weby, ministr Metnar a že je to oficiální hoax a Tomio citoval asi z Parlamentních listů... Jaké překvapení asi museli ve státní ČT zažít, když Tomio vytasil český překlad této deklarace, který si nechal zpracovat. A slečna pionýrka oddaná jedinému správnému názoru vedenému z Bruselu a Washingtonu byla nahraná...

Níže přikládám přepis dalšího pokusu o narovnávání (výklad) pravdy ze strany České televize

Redaktorka ČT: "A k té Marakéšské deklaraci, o které vy jste mluvili, vy jste citovali z Parlamentních listů pravděpodobně, ale tato informace o tom, že by se mělo jednat o podporu migrace, tu už vyvracují i různé weby. Je to oficiální hoax. Už i pan ministr Metnar řekl, že se jedná o právně nezávazné politické dokumenty, které neznamenají přijímání žádných nových závazků, naopak, že se k tomu zavázaly africké státy, že budou více podporovat boj proti nelegální migraci. Tak jenom na vysvětlení toho, co jste tady vy na úvod vaší tiskové konference říkali."

Tomio Okamura: "Tak děkuji za ty otázky. Tak mě spíš překvapuje, že ČT asi nemá k dispozici oficiální překlad té Marakéšské deklarace. Já ho tady k dispozici mám v češtině a dokonce i vyžlucený, takže my jsme si ho od překladatele nechali udělat v SPD. Takže my nevycházíme z Parlamentních listů a nevycházíme ani z nějakých domněnek ČT, ale my to tady máme, a dokonce mám ty pasáže vyžlucené. Takže rád ČT seznámím tedy s překladem, pakliže ho nemáte k dispozici a trvám na tom samozřejmě, co jsem řekl. Je to proimigrační dokument, je to dokument, který ohrožuje bezpečnost ČR..."

Ať je tomu, jak chce, myslím, že vysvětlivky pod čarou nejsou na tiskové konferenci ze strany ČT úplně na místě, zejména pokud se redaktorka opírá o "různé weby" a ministra Metnara... Ostatně ať si čtenář udělá názor sám, níže uvádím několik citací z této deklarace, kterou si každý může přečíst v originále ZDE: https://href.li/?https://ec.europa.eu/home-affairs/news/marrakesh-political-declaration_en (případně v překladu ji přinesl "zakázaný" proruský dezinformační server Aeronet a převzali jej i další zakázané proruské dezinformační weby: http://infokuryr.cz/news.php?extend.21652.2 ).

Ptám se, proč překlad nepřinesla ČT nebo některé mainstreamové médium, Bakaloviny?

Výňatky z Marakéšské deklarace:

"Zvýšená pozornost věnovaná boji proti xenofobii, rasismu a diskriminaci: partneři vynaloží úsilí na potírání těchto jevů a na podporu vyváženého mediálního narativu o migraci a diasporách založeného na faktech a zdůraznění jejich pozitivního přispění k rozvoji společností v zemích původu, tranzitu a v zemích určení..."
...

"Cíl 4: Podporovat usnadnění postupů vydávání víz"
....

"Cíl 3: Podporovat pravidelnou (zde myšleno legální / poznámka TV) migraci a mobilitu, zejména mladých lidí a žen mezi Evropou a severní, západní a střední Afrikou v rámci těchto regionů..."
...

"Partneři z Rabatského procesu opakují své dodržování závazků vyplývajících z mezinárodního práva v EU oblasti návratu a zpětného přebírání a připomínají význam udržitelného opětovného začlenění. Opakují svoji podporu principu nenavracení (migrantů do zemí původu proti jejich vůli) a souhlasí s tím, že upřednostňují dobrovolný návrat (migrantů)."


Tak jak je to s tou Marakéšskou deklarací, slečno pionýrko?

Tomáš Vyoral

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Bitcoin je US dolar 2.0 - vytvořený CIA...   
Pridal tk Čtvrtek 24 květen 2018 - 05:23:17 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Existuje důvod proč Čína, Rusko a Jižní Korea blokují na svém území operace s Bitcoinem. Od počátku to byl projekt CIA. To je vysvětlení, proč neexistuje transparentnost o tom, kdo ve skutečnosti tento systém vytvořil a jeho příští uzávěrka nechá poklesnout tržní cenu Bitcoinu, alespoň pro tuto chvíli, o 40%.

Nataliya Kaspersky prohlásila, že Bitcoin byl navrhnut, aby zajistil finance pro činnost amerických a anglických výzvědných služeb v celém světě. Expertka definovala kryptoměnu za "dolar 2.0".

Kryptoměna Bitcoin byla vytvořena "americkými zpravodajskými službami", prohlásila Natalya Kaspersky, ředitelka skupiny InfoWatch, specialistka na systémy informační bezpečnosti během presentace na Univerzitě ITMO (Informačních technologií, mechaniky a optiky) v Petrohradě.

Kasperky přednášela o informačních válkách a digitální suverenitě. Fotografie z její presentace s názvem "Moderní technologie - základ pro kybernetické a informační války", byly zveřejněny na sociálních sítích.

"Bitcoin je projektem vytvořeným americkými zpravodajskými službami s cílem poskytnou okamžité financování pro výzvědnou činnost amerických, anglických a kanadských výzvědných služeb v různých zemích. (Technologie) byla 'privatizována' stejně jako Internet, GPS a TOR. Ve skutečnosti je to dolar 2.0. Jeho kurz je kontrolovaný vlastníky směny," řekla u jednoho ze svých slajdů.

Také řekla, že Satoshi Nakamoto (pseudonym používaný zakladatelem/zakladateli Bitcoinu) je jméno skupiny amerických kryptografů.

Během prezentace také řekla, že smartphone nemůže být považován za osobní zařízení. Smartphone "je zařízení kontrolované na dálku, navrhnuzé pro zábavu, práci a současně pro špehování svého vlastníka." To řekla paní Kaspersky, která je též spoluzakladatelkou Kaspersky-Lab

Toto skutečnost je součástí utahování šroubů, které provádí deep state po celém světě Přechod směrem k nastolení totální kontroly založené na umělé inteligenci v západních zemích vyžaduje, aby všichni museli používat nějakou kryptoměnu, což je způsob, jak lze kontrolovat život každého, nebo uzavřít kohoutek, když je to nezbytné.

Deep State nemá jinou volbu než pokračovat v používání stejného schématu vyvolávání dychtivosti investorů tím, že je přesvědčuje, jak Bitcoin do roku 2022 dosáhne hodnoty 125 000 USD, aby ho pak nechaly zkrachovat a tedy aby mohlo kolečko začít znova.

Zcela jistě s tím nemá reálná ekonomika nic společného.

Zdroj: https://comedonchisciotte.org/il-bitcoin-e-il-dollaro-usa-2-0-creato-dalla-cia/

Překlad KSM

zdroj: http://www.ksm.cz/ze-zahranici/bitcoin-je-us-dolar-2.0-vytvoreny-cia.html

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Afričan brutálně znásilnil a zavraždil švédskou ženu. Dostal směšné 4 roky a nesmí být deportován   
Pridal tk Čtvrtek 24 květen 2018 - 05:17:58 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Toto tzv. bezprizorní děcko znásilnilo hrubě ženu. (Je mu ale 22.) Žena zakrátko zemřela. Dostal 4 roky, ve Švédsku minimální trest za znásilnění a nebude vypovězený zpět do Eritree na základě vyhodnocení "tamější vnitropolitické situace", jak rozhodl Přistěhovalecký úřad.

A na krku má křížek, paznecht jeden.

Autor: Otto Černý

Zdroj: rapport24.com

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ukrajinská armáda vyzkoušela americké Javeliny   
Pridal tk Čtvrtek 24 květen 2018 - 05:13:43 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Na Ukrajině se konaly cvičené střelby amerických protitankových raketových kompletů Javelin. Jak uvádí ukrajinská televize 1+1, tyto zbraně budou použity pouze v případě, že dojde k útoku Ruska na pozice ukrajinských sil na východě země.

Na jedné z ukrajinských střelnic proběhly testy amerických protitankových raketových kompletů středního dosahu FGM-148 Javelin.

Tyto zbraně Spojené státy dodaly na konci dubna. Jedná se o obranné zbraně a budou nasazeny pouze, pokud Rusko zaútočí na ukrajinskou armádu na východě země, uvádí se v reportáži.

Záběry, na kterých voják s Javelinem míří na skutečný tank a likviduje ho, sdílel na svém profilu na sociální síti ukrajinský prezident Petro Porošenko.

Zdroj: TV 1+1


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zuckerberg přijal interpelaci Evropského parlamentu   
Pridal tk Čtvrtek 24 květen 2018 - 05:10:06 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zakladatel známé internetové stránky Facebook Mark Elliot Zuckerberg včera přijal interpelaci Evropského parlamentu. Omluvil se za krádež velkého množství uživatelských dat. Řekl, že jeho společnost podniká opatření k zabránění opakování rozsáhlého nezákonného používání osobních údajů. Ale většina členů Evropského parlamentu, kteří se zasedání zúčastnili, nebyla s jeho odpověďmi spokojena.

Zuckerberg dorazil do Bruselu včera večer kolem 18:00, a poté uspořádal uzavřené zasedání s předsedou Evropského parlamentu Antoniem Tajanim. Rozhovor trval asi 20 minut.

Poté, co vstoupí v platnost „Předpisy o ochraně údajů", které předložila EU, bude společnost Facebook čelit mnoha problémům.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.3964 sec,0.2074 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,659kB