Pondělí 18 červen 2018
Předseda ODS Fiala ze sebe dělá politického analfabeta   
Pridal tk Pondělí 18 červen 2018 - 04:26:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Jakkoli je známo, že pan předseda ODS Petr Fiala je několikanásobně korunovaný, pardon „otitulovaný“ člověk, který by vzhledem k tomuto vzdělání mohl, resp. měl být člověkem rozumným, inteligentním a řečeno lidsky moudrým, přesto však v souvislosti s angažmá ČSSD ve vládě s hnutím ANO se zdá, že panu Fialovi tato skutečnost ani ne tak vyrazila dech, ale jako by mu zcela zatemnila mozek. Tvrdit totiž, že vznikne polokomunistická vláda pod patronátem prezidenta M. Zemana jen proto, že ČSSD vstoupí do vládní koalice s hnutím ANO, kterou z naprosto logických důvodů hodlá svými hlasy virtuálně podpořit KSČM, by snad mohl prohlásit nějaký Ruda Poděs ze Suché Vody, který toho o politice ví stejně jako pan Fiala o Suché Vodě.

Je až úsměvné, jak se pan profesor Fiala snaží eliminovat svou vinu, neschopnost, zahlazovat stopy, svádět problémy a nedostatky ODS na druhé, aby potom mohl na veřejnosti vytrubovat takové nesmysly, jako že vznikne polokomunistická vláda. Pan profesor jaksi nemůže strávit fakt, že své možnosti promarnili a že jejich neschopnost využili právě komunisté. Ale pozor, komunisté nejsou součástí předpokládané vlády, ale pouze jsou ochotni tuto vládu, jak již bylo řečeno, ze zcela pragmatických důvodů podpořit. Není pochyb, že to pan profesor vidí stejně, ale nemůže to přece přejít bez povšimnutí, resp. Bez toho, že by zcela bezdůvodně nepomluvil KSČM a samozřejmě i prezidenta Zemana ze snahy být „zaháčkování“ ve vládnutí. Směšné a ubohé při vědomí, že jim Andrej Babiš mnohokrát nabízel spolupráci a účast ve vládě, ale ODS ( tj. Oponentní Demagogický Spolek) v čele s předsedou panem Fialou to velkoryse (a neuváženě) odmítla, neboť by to znamenalo překročit práh presumpce neviny a spolupracovat s trestně stíhaným premiérem. Ale také, že být s nimi ve vládě by znamenalo (v lepším případě), být až tím druhým. A to oni přece tak hluboko nemohou klesnout! Ovšem místo toho, aby přiznali, že se mohli o účast ve vládě s hnutím ANO aspoň pokusit, dlouhodobě jí házejí klacky pod nohy, dělají obstrukce a potíže,kde se dá a když se najde rozumná partaj, bohužel zrovna ta komunistická, tak je z toho „poprask na politické scéně“.

„Vedení ČSSD udělalo vše pro to, aby přesvědčilo členskou základnu, aby pod patronátem M. Zemana vznikla polokomunistická vláda ANO, ČSSD a KSČM Takováto vláda nebude pro ODS partnerem, ale soupeřem,“ napsal předseda ODS pan Fiala na Twitteru. Provokativně přehlíží, že ve vládě komunisté evidentně nebudou (notabene ani o to neusilují), ovšem to, že jsou ochotni, za jistých podmínek, vládu jen podpořit, aniž by si dělali nějaké nároky na post ve vládě, jim strašně vadí. Ostatně jim vadí všechno, co pochází z dílny KSČM. Vstřícnost pana Fialy a jeho partaje vůči naději na vytvoření jakés takés vlády, která má předpoklad dostat důvěru je neskutečně vstřícná: už předem totiž avizuje, že taková vláda nebude pro ODS partnerem, ale soupeřem! „Uděláme vše pro to, aby dopady vládnutí této vlády na směřování, vývoj země a její občany byly co nejmenší. Již při podzimních volbách bude příležitost začít situaci měnit. Věřím, že výsledky podzimních voleb budou začátkem konce této vlády“, vyhrožuje sebevědomý pan profesor. Jinými slovy: vláda půjde vpřed, ale ODS hodí zpátečku, v lepším případě bude dělat vše, aby to vládě a nám občanům hodně ztížila.

Aby toho nebylo málo, svou kašičku si přihřál i politický fajnšmekr pan Gazdík když konstatoval, že : „No tak sláva, bude vláda! Ne, že by byla podle mého gusta, opře se o komunisty, takže to fakt ne. Ale alespoň skončí měsíce vlády bez důvěry Sněmovny, kdy se strana s třetinovou podporou voličů chovala jako absolutní vítěz!“ Má sice pravdu jednak v tom, že ANO se zcela oprávněně chovalo jako vítěz, protože skutečně vítězem bylo! Ale stejně jako u pana předsedy Fialy postrádám rozumné, resp. objektivní hodnocení této skutečnosti, nechápu ani pana Gazdíka, jak může lživě prohlašovat takovou nestoudnost, jako že strana (má tím na mysli hnutí ANO) s třetinovou podporou voličů se chovala jako absolutní vítěz! Je dost nepochopitelné, proč ze sebe dělá pan Gazdík pitomce když dobře ví, že to co říká není pravda. Pravda sice je, že ANO získala třetinovou podporu voličů, ale všech voličů, což je pořád mnohonásobně víc, než jeho STAN! Nebo že by to byl příznak z „přepracovanosti“?

Z toho vyplývá, že nepochybně v cíleně destrukční politice nezůstane ODS sama, protože stejné „zásadové pochopení“ pro novou vládu mají, jak vidno také STAN, TOP 09 a nepochybně i KDU-ČSL. Takovou vstřícnou „demokratickou“ politiku pro občany ČR dokáží jen naši „demokraticky smýšlející“ pravicoví politici. Jejich jednání připomíná rčení, že : „Lidé (v tomto případě politici ODS) v sobě nesou cítění králů: chtějí, aby proti druhým mohli vše, ale ti druzí proti nim nic!“ A ono jim to jaksi furt nevychází!

Autor: Jiří Baťa

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Něco tu nehraje!   
Pridal tk Pondělí 18 červen 2018 - 04:23:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zdá se, že kvůli jedinému člověku vláda opět nebude. ČSSD s pouhými sedmi procenty si poroučí, jako by měla třicet procent. Trvá na eurohujerovi, který tu chce imigranty, stejně jako soudruh Hamáček. Ten si kdysi řekl Sobotkovi o jakoukoli /!/ funkci, jen aby měl nějaké koryto. Proč Hamáček riskuje, že jeho strana nebude ve vládě? Dobře ví, že prezident a komunisté Pocha odmítají. Tento hamáčkův postoj vzorně dokazuje, že je loutkou a za každou cenu musí splnit něčí rozkaz, jinak by tolik neriskoval. Hamáčkovi nikdy nešlo o zájmy českého národa. Přesto si jej lidé zvolili...

Je tu však kardinální otázka. ČSSD má ve své straně dlouholetého profesionála, který se celý život zajímá o zahraniční politiku. Proč tato strana odmítá dosadit za ministra zahraničí Zaorálka a za každou cenu tam tlačí začátečníka bez sebemenších zkušeností?

Babiš je povahově generál, tak jako byl jistý diktátor s bradavicí. Ten však nelpěl na své funkci tolik jako Bureš a po prohraných volbách hned odstoupil. Je veřejně známo, že Andrej své spolupracovníky i podřízené uráží a na druhé straně je velmi autoritativní, aby všichni členové vlády pracovali na sto procent. Nedávno mu však volala Angelika. Ihned po skončení telefonátu zbledl tak, že ho nikdo z ANO nepoznal. Ihned spěchal za ČSSD, s kterou před časem odmítl jednat. Copak mu asi svazačka říkala? Nerozkázala mu náhodou, že nesmí vládnout s Okamurou a komunisty, ale s ČSSD? Neposlouchali jsme v historii svého národa kdysi rozkazy z Německa a Sovětského svazu? Opravdu už nejsme protektorát Říše velkoněmecké, když část naší armády spadá pod velení Bundeswehru?

Bureš se bohužel stal vydíratelným z mnoha a mnoha důvodů: ST, Čapí hnízdo, korunové akcie místo daní, zajištovací příkazy, podivné zbohatnutí díky likvidacím mnoha firem, atd. atd.. V Německu má firmu za bilion eur. Odmítne-li poslouchat Makrelu, ta mu ihned zavře tuto firmu a levou zadní zařídí, aby šel sedět.

Koncem června má podepsat smlouvu, že k nám mohou přicházet imigrati a to trvale a v neomezeném počtu! Do medií hlásá, že nás chrání před imigranty, ale v cizině mluví zcela jinak. Proč by miliardář podnikatel měl hájit zájmy cizího národa? Stále vám není divné, že všichni členové jeho strany mají opačný názor než on, pokud jde o imigranty, a samotnému předsedovi to nevadí?

Autor: Miroslav Petr

Obrázek z produkce ATEO.cz

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Konec Merkelové? Poslanec za CDU tvrdí, že příští týden může mít Německo nového kancléře   
Pridal tk Pondělí 18 červen 2018 - 04:18:00 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Spor o migrační politiku mezi německou kancléřkou Angelou Merkelovou (CDU) a jejím koaličním partnerem Horstem Seehoferem (CSU) se vyostřuje. Příští týden by se mohla Merkelová rozloučit s úřadem kancléřky, řekl poslanec za CDU Kai Whittaker.

Nestabilita vládní koalice vzrostla poté, co se Merkelová rozhodla vetovat plán ministra vnitra Seehofera, který měl snížit nelegální migraci. To pobouřilo její konzervativní partnery. Ministr přitom od svého záměru nehodlá ustoupit.

„S tou ženou už dál pracovat nemůžu," pronesl podle listu Welt am Sonntag Seehofer na jednání s vládními členy CSU 14. června. Podle listu to zopakoval dvakrát.

Podle Whittakera není jasné, co se teď děje ve vedení vládnoucí koalice.

„Jsme ve vážné situaci, neboť otázka migrační krize přerostla v otázku moci…Otázkou je, kdo vede vládu? Je to Angela Merkelová, nebo Horst Seehofer? Všichni podle všeho stojí pevně na svých pozicích a to je ten problém," uvedl Whittaker v rozhovoru pro BBC, kterého cituje list Express.

Německá politická elita se obává růstu popularity radikální nacionalistické strany Alternativy pro Německo (AfD). „Konflikt Seehofera s Merkelovou může být spojen s blížícími se volbami v Bavorsku, kde konzervativci potřebují uhájit většinu," uvedl poslanec.

„To může snížit její autoritu (Merkelové) i autoritu Horsta Seehofera. Možná se dokonce příštího týdne ocitneme v nové situaci. Možná budeme mít nového kancléře," řekl Whittaker.

Podle Seehoferova plánu by Německo mělo vracet migranty zpět do zemí EU, kde poprvé požádali o azyl nebo tam, kde jsou registrováni.

Zdroj: Welt am Sonntag Seehofer, Express, Sputnik



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Extremistická organizace Islámský stát se přihlásila k bombovému útoku na východě   
Pridal tk Pondělí 18 červen 2018 - 04:04:54 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Afghánistánu Extremistická organizace Islámský stát zveřejnila 16. června večer deklaraci, ve které oznámila zodpovědnost za automobilový bombový útok, ke kterému došlo téhož dne odpoledne na předměstí Džalálábádu, hlavního města východoafghánské provincie Nangarhár.

Téhož dne odpoledne byla u příležitosti oslav Svátku přerušení půstu Íd al-fitr zastavena palba mezi afghánskou vládou a Tálibánem. Na dav lidí, kteří oslavovali na předměstí Džalálábádu, zaútočilo auto naložené výbušninami. Mluvčí provincie Nangarhár v rozhovoru pro novináře čínské tiskové agentury Nová Čína potvrdil, že šlo o sebevražedný automobilový bombový útok, který si zatím vyžádal 26 obětí na životech, a 54 lidí bylo zraněno. Mezi oběťmi jsou také členové ozbrojené organizace Tálibán a bezpečnostní úředníci afghánské vlády. Islámský stát se téhož dne prostřednictvím tiskové agentury Amaq, která s ním souvisí, přihlásil k zodpovědnosti za tento útok.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Spojené státy za posledních 6 týdnů násilím oddělily 1995 nezletilých nelegálních přistěhovalců od rodičů   
Pridal tk Pondělí 18 červen 2018 - 04:04:01 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti 15. června uvedlo, že v době od 19. dubna do 31. května letošního roku oddělili vymahači zákona při zatýkání nelegálních přistěhovalců 1995 nezletilých od jejich rodičů. Kritici se domnívají, že toto jednání je příliš tvrdé a nehumánní.

Vláda Spojených států od loňského roku násilím odděluje nezletilé od jejich rodičů při zatýkání nelegálních přistěhovalců. Podle americké politiky uvrhují vymahači zákona dospělé nezákonné přistěhovalce do vězení a jejich nezletilé děti posílají do domovů sociální péče, kde čekají na přijetí svých příbuzných. Podle zprávy, alespoň jeden nelegální přistěhovalec spáchal ve vazbě sebevraždu kvůli ztrátě svého dítěte.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ruské ministerstvo zahraničí vyzvalo k vhodnému přepracování sankčních opatření OSN proti KLDR   
Pridal tk Pondělí 18 červen 2018 - 04:03:06 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová 15. června v Moskvě uvedla, že ruská strana věří, že vhodné přepracování sankčních opatření Rady bezpečnosti OSN proti KLDR je významný krok na podporu normalizace situace na Korejském poloostrově.

Zacharovová na tiskové konferenci ruského ministerstva zahraničí uvedla, že po setkání hlav Spojených států a Severní Koreje v Singapuru se proces řešení otázky Korejského poloostrova dostal na dráhu návrhu, který vypracovaly Rusko a Čína. Všechny otázky týkající se Korejského poloostrova by měly všechny strany řešit společně a krok za krokem.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Co se rodí ve stínu sankcí   
Pridal tk Pondělí 18 červen 2018 - 03:59:41 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Citát: S varovnými signály na obzoru přes Evropu a Asii se úspěšná americká politika musí zaměřit na Eurasii jako na celek a být vedena geostrategickým návrhem (Zbigniew Kazimierz Brzeziosky).

Citát Brzezioského a italského politologa Riccardo Alcaro (v příspěvku Milana Šímy, Seznamzprávy 16.06), připojení se Indie k ČLR a potažmo RF do obchodní války s USA, a včerejší prohlášení MZV Japonska ohledně 47 bodů, které musí KLDR splnit, aby mohly být zrušeny americké sankce proti KLDR, jsou podnětem k napsání nedělního příspěvku, který je částí vznikající obsáhlejší analýzy na téma: Co se rodí ve stínu akcí – Souhlasu netřeba 2018.

Pro pochopení cituji Alcaro: Prezident Trump se přestal vůči Evropě chovat jako spojenec. Spojené státy se teď snaží Evropany ponížit, když zavedly dovozní cla - to je vůči spojencům vlastně nepřátelský akt, který není vyvolán žádnými ekonomickými problémy Spojených států….Problém je, že Evropané mají za sebou 70letou minulost, kdy Evropa Spojené státy následovala jako svého lídra. Během té doby bylo pro Evropu výhodné se nechat Spojenými státy vést. A teď je tu otázka, zda je Evropa schopná se změnit? Jestli je schopná přestat spoléhat na americkou vojenskou ochranu.

V úvodu příspěvku uvádím, bez úmyslu povyšovat se nad italského politologa, že jeho konstatování (Prezident Trump se přestal vůči Evropě chovat jako spojenec) a od něho odvíjející se argumentace jsou ve své podstatě nesmysl. Spojené státy nikdy nepovažovaly Evropu za spojence, NATO bylo a je vojensko – obchodní organizací kontrolovanou a vedenou USA. Nikde jasně definované národní zájmy USA měly, mají a budou mít vždy prioritu před čímkoliv jiným. To dokazuje historie. Toto konstatování neznamená antiamerikanismus, nýbrž důkaz závislosti (na USA), nekompetentnosti a kvalitu charakteru (EU politiků). V ne poslední řadě je to důkaz pokračování války (jinými prostředky), a objektivního procesu transformace globalizace v důsledku technologického, politického a hospodářsko-finančního vývoje ve světě. O možnosti se od USA učit (od mládí) konat ve vlastním zájmu a jít svoji vlastní cestou do představitelné budoucnosti, nemluvě.

2
O vstupu Indie do obchodní války s USA (která se týká zatím 30 amerických produktů dovážených do Indie), píše Indian Express. Vstup do obchodní války nabízí mnohé k zamyšlení na několika úrovních: Vztah Indie k EU (hospodářská spolupráce), RF (vojensko – hospodářská spolupráce) a ČLR (Hedvábná stezka a pohraniční problematika). Pro informaci uvádím: Export indické oceli do USA představuje 4%, export aluminia 2%, rozuměno z celkové indické produkce.
Zrcadlová reakce ČLR, o které neměl nikdo pochybovat, dovoluje si představit příležitost pro EU, jak urychlit proces vedoucí k vyvážené spolupráci s ČLR. Vyvážené ve smyslu koordinace záměrů a možností jednotlivých členských států uvnitř EU a ve vztahu k ČLR. Excese (finančně – politické) jako CEEF v ČR, které musí zachrapovat prezidenti, akvizice ČLR v SRN, jejichž následkem jsou legislativní přípravy EK proti ČLR, nebo snaha EK brzdit vývoj 16+1, by tak mohly být odstraněny, vztah EU s ČLR by mohl být stavěn na kvalitnějším základě, než je tomu dnes. Korupční excese v OSN, Africe a jinde by měly automaticky omezenou šanci na vznik a existenci.

Sankční politika uváděná do praxe prezidentem Trumpem je nebezpečná pro samotné instituce vytvořené a kontrolované USA (IMF, WB, WTO). To dokazují nedávné výroky generální ředitelky IMF, Christine Lagardeové (1956) na fóru v Sankt Petersburgu: Jednostranné zavedení cel ohrožuje globální ekonomiku a světový obchodní systém…obsahuje bumerangový efekt. Její doporučení Ruské federaci - zvýšit nákup amerických obligací, bylo bez váhání odmítnuto prezidentem Putinem. Nabízející se hodnocení chování prezidenta Trumpa (na nedávném zasedání G7 v Kanadě, následně v Singapuru během jednání s vůdcem KLDR, a teď v kontextu sankcí) jako neadekvátní, je nesmyslné, podobně jako je otázka v citátu italského politologa. Proč?

Prezident Trump není blázen, nepřijímá a nerealizuje svá rozhodnutí bez předchozí konzultace a ohledu na izraelské lobby, a v neposlední řadě skutečnost, že jednota Západu a konsolidace potenciálu Evropy jsou předpokladem pro realizaci národních zájmů a udržení vedoucí role USA ve světě. S kým se prezident radí, kdo ho vede, je jiná otázka. Možností pro pochopení rozhodnutí prezidenta Trumpa, bojovat proti všem a celému světu, nezůstává mnoho, protože ani Bij své, aby se cizí báli, a podobná rčení a zkušenosti v dané situaci neplatí.

3
Jedním z důvodů zavedení sankcí je ukázat EU a NATO, kdo je objednavatelem hudby a písniček o míru, lidských právech a demokracii. Na druhé hudebního zápisu je písep o (velkém) obchodu. Sankce proti EU mohou proto sloužit k prodloužení, možná i prohloubení závislosti EU – NATO a komplexnímu podčinění se USA. V tomto kontextu se nachází mimo jiné i česká problematika s izraelskými radary, včetně odkazu na Itálii. Tam je vztah USA – Izrael – Itálie zcela jinak vybudován a řízen, než je tomu v ČR. Šance na zmenšení závislosti EU a NATO od USA jsou minimální. Proč? Odpověď je poměrně jednoduchá: Strukturální síla je vždy větší, než síla výkonná. Struktura EU je uměle (vy)tvořená, proto je její síla slabá. Výkonná moc EK je autoritativní (bez vztahu k zákonům přírody), proto je struktura výkonné moci také umělá a její síla, především v době transformace systémů a hodnot (mimo EU), slabá.

Dalším z důvodů zavedení sankcí je vedení prezidenta Trumpa nám neviditelnou silou, která má s pravděpodobností hraničící s jistotou své vidění světa. Dnes již mnozí věří, a mnohem více mluví, o mocné neviditelné ruce trhu. Proč by nemohla existovat neviditelná ruka vedoucí prezidenta, mající vidění světa, jež se vymyká představám a myšlení (výkonných politiků a veřejnosti) formovaném téměř sedm desetiletí s pomocí idealizace Marshallova plánu, vzniku NATO, EHS a jeho transformace do EU, vše doprovázené pokrytectvím a neorganickými reformami (vzdělání a výchovy)?

Do kontextu - jiného, než nám představitelného vidění (post-globálního) světa patří otázky, jakými jsou na příklad: Čeho chce prezident Trump dosáhnout trestáním, izolací nebo spoluprací s EU? Jaké jsou geopolitické cíle jeho konání? Jedná se o Trumpovu perestrojku? Jak se vypořádat s poválečnou zkušeností Francie ze snahy USA udělat z ní okupovaného souseda SRN, z vyhoštění NATO z Paříže, nebo výměny USD za zlato? To se nezmipuji o snaze spolupracovat s SSSR, dnes s RF. Ani o tzv. nepotopitelném křižníku zvaném Japonsko.

Připomínám, že odpovědí na překročení nikde nepopsané linie ve vztahu EU – NATO k SSSR, dnes k Ruské federaci, bylo připomenutí USA formou existence a vyzbrojení základen atomovými zbraněmi středního doletu v SRN, a další. Historický, dnes aktuální výrok jednoho z poradců George Bushe staršího, že Evropa si samozřejmě může zahrávat se SSSR, musí si ale uvědomit, že to skončí atomovou válkou na jejím území, by si měla denně připomínat každá vláda EU.

4
Sebejistota amerických elit, co se týče závislosti EU na USA (vojenské, finanční, komunikační apod.), neschopnost EU a NATO elit představit si nepředstavitelné, a nekonečný řetěz voleb podporující krátkodobé myšlení politiků s tendencí klamat voliče, vše spojené s neporozuměním vývoje v ČLR a RF porodily v objektivním procesu vývoje technologií, demografie a globalizace hospodářsko – politického systému (založeném na konzumu, tj. expansivitě) prezidenta Trumpa. Ten funguje jako šperhák – nástroj k otevření dveří do všech koutů světa. Výsledkem je již nejenom viditelná a kvantifikovatelná změna taktiky a strategie konání USA, ale i změna axiomatiky světového řádu.

Axiomy formují především politickou realitu. Moc struktury je silnější, než moc výkonné moci. Proto nedělá smysl následování rad, analýz a příkladů různých klubů (včetně Club of Rome), komisí a think-tanků. Komu to nestačí, může si nastudovat dílo španělského sociologa Manuel Castellsa (1942), od roku 2008, člena European Institute of Innovation and Technology. Jeho práce se zabývají především důsledky nástupu nových médií na společnost, komunikaci, politiku a ekonomiku, a indikují, že současný systém nelze změnit mírovými, veřejně známými politickými prostředky. V tomto kontextu leží proto otázka: Má prezident Trump sankční politikou reformovat nebo zničit stávající systém, a nahradit ho něčím jiným? Odpověď na tuto otázku s přímými důkazy nemůže dát nikdo, kdo nepatří k vyvoleným. A vyvolení ji nedají. Protože se veřejnosti neprezentují, s ní nekomunikují a mnohými požadovaná transparentnost je podobný nesmysl, jako si myslet, že je možné hrát férově s otevřenými kartami. Přesto lze analýzou nepřímých jevů a dokumentů formulovat odpověď, kterou nelze nazvat odpovědí z (nějaké) konspirační teorie. Nechť proto rozpad SSSR a tzv. šoková terapie slouží jako příklad.

Brzeziosky: Je nasnadě, že prvořadý zájem Ameriky je pomoci ujistit se, že žádná velmoc nepřijde získat kontrolu nad tímto geopolitickým místem a že světové společenství k němu odstavilo finanční a ekonomické překážky.
Volba prezidenta Trumpa je příkladem šokové terapie v amerických podmínkách. Výhru a vystoupení z TPP lze označit jako část první etapy šokové terapie. Její efekt se nedá prognostikovat, ani predikovat, lze si ho pouze představit. Podobně je tomu s budoucností. V současné době vliv šoku se zmenšuje (dokonce obviněním šéfa FBI), zkušenost ze šoku se vyhodnocuje a

5
zpracovává. Výsledkem je, že krátkodobá neřiditelnost vnitřních procesů v USA (potřebná ke změně vektoru řiditelnosti) se dostává do stavu řiditelnosti. To dokazuje další etapa šokové terapie: Jednání se spojenci v NATO, sankce proti EU, setkání s vůdcem KLDR atd. Pro nezkušené pozorovatele se nabízí otázka: Končí globalizace, nebo nabírá globalizace novou formu? Odpověď je jasná. Globalizace pokračuje a bude pokračovat dále. Jak mohu vysvětlit odpověď, když jsem sám před 3-4 roky psal a hovořil o post-globalizaci?

V té době nebyl prezidentem Trump, nebyly sankce proti RF, ČLR, Indii a EU. Proto nešlo mluvit o boji o vedení globalizačního procesu. Málokdo se chce vrátit k práci zemřelé šedé eminence americké zahraniční politiky, Zbigniew K. Brzezioskému (1928 - 2017). Ten tvrdil, že: Z její (USA) nezpochybnitelné vojenské síly (pak) pramení i její geopolitické ambice, a to v měřítku nikoli menším než globálním. Z toho důvodu považuje Brzezioski za oprávněné, aby za centrum současného světa byl považován americký kontinent. Nevím, zda prezident Trump četl knihy, Velká šachovnice: Americké prvenství a její geostrategické imperativy, Volba: Globální dominance nebo globální vedení, Jediná světová velmoc a Mezi dvěma věky: Role Ameriky v technetronické éře a Amerika a svět: Konverzace o americké zahraniční politice budoucnosti.
Ve Velké šachovnici Brzezioski detailně popisuje, že cílem k americkému triumfu bude (ekonomicky, strategicky, diplomaticky, v nezbytném případě i vojensky) ovládnout strategicky důležitý region Střední Asie. O regionu jsem se v poslední době několikrát zmipoval, protože ho znám, a očekávám v něm brzké zvýšení napětí a aktivity ze strany USA. Snaha o globální jednostrannou dominanci USA je totiž spojena s pronikáním amerických zájmů do středoasijského prostoru, dovolujícímu omezit rozvoj Číny a Ruska s podporou separatistických hnutí v hraničních oblastech. Proto budou prezidentské volby v Kazachstánu v 2020 jedním z důvodů zvýšení aktivit USA v regionu. Jinak platí Brzezioského výroky: V krátkodobé perspektivě (5 nebo kolem 5 let) udržet a upevnit současný geopolitický pluralismus v Eurasii…ve střednědobé perspektivě (do 20 let) upomenuté opustí své místo, které zaujme skupina důležitých (ve strategickém smyslu) a doplpujících se partnerů schopných podpořit zájmy USA pod vedením USA s cílem vytvoření trans-eurasijského systému bezpečnosti, který spojí velké množství států. V dlouhodobé

6
perspektivě (více než 20 let) se vše předem uvedené bude pomalu transformovat do světového centra se společnou politickou odpovědností (pod vedením USA a jak to v podstatě píše Club of Rome). Krátce formulováno: Velká šachovnice představuje hřebík do rakve multipolárního světa. Ten se jeví v kontextu uvedeného jako prostředek k řešení cílů střednědobé perspektivy.
V ní se projevuje další funkce sankcí a nabízí se otázka: Bude pokračovat vývoj multipolárního světa, nebo vývoj světové vlády s pomocí třetí reinkarnace finančního kapitalismu, s přestěhováním se z Washingtonu a New Yorku někam jinam? Po ukončení první světové války způsobilo ohromné zadlužení Londýna v GBP stěhování za oceán. Dnes je na stole Washington-New York ohromný dluh v USD. Ve váze na stole máme také výsledky poslední transformace kapitalismu. Ty indikují, že otázka představující dilema - multipolární svět versus světová vláda - není správná a neodpovídá realitě.

Proč?

Přechod z druhé etapy do třetí – tj. z vůdcovství USA do světové vlády s pomocí třetí inkarnace finančního kapitalismu nebude přímý a tak rychlý, jako přechod z první etapy do druhé. Zpoždění způsobí jiný výsledek transformace, který umocní nemožnost USA udržet vůdcovství bez válek a podčinění si ČLR tak, jak to bylo možné s Evropou po oficiálním ukončení druhé světové války. To vše ve snaze udržet při životě struktury hospodářského a finančního systému ala USA.

Ti, kteří nemohou rozpoznat virtuálnost náhrady globalizace anti-globalizací nevědí, že jak globalizace, tak i anti-globalizace mají společnou hlavu (na společném krku), která je vede. Anti-globalizace je pouze zrcadlový obraz globalizace, financovaný z jednoho a toho samého pramenu, který tvoří tzv. benefitors z něco více než deseti nadnárodních korporací. Stačí si prostudovat Nasdaq, Yahoo finance, analýzy Švýcarského federálního technologického institutu a podobné, a čtenář bude vědět, koho mám na mysli. Nikdy nevstoupíš do téže vody, praví Čípané. Dnes popisované téma budu rozvíjet v práci na knize Souhlasu netřeba 2018 s ohledem na vývoj a dění ve světě. Práce se mimo jiné zabývá otázkou, zda lze hlavu odseknout a zaměnit jinou, jestliže ano, kdo je schopný a ochotný to udělat a jakou hlavu transplantovat? Nebo zda se hlava sama odstraní, upadne jako shnilá hruška na zem, a co přijde po té, co spadla na zem. Co vyroste po ní, s pomocí nebo bez pomoci vědy.

7
Oddlužení USA podle třetí etapy Brzezioského není totiž řešením, ale pouhým oddálením krachu systému s pomocí přemístění hlavní kanceláře firmy USD. V tomto kontextu se nachází i současné dění v Ruské federaci: Státní revizor Kudrin přesvědčil prezidenta Putina o nutnosti přizpůsobit se stávajícímu systému. Prezident nepřijal radikálnější řešení poradce Sergeje Glazjeva (viz příspěvek Ve stínu fotbalu, sankcí a naděje (13.6.2018) a současně ignoruje skutečně existující odklon vektoru národních zájmů (nejenom Ruské federace, ale i ČLR, Indie, EU a dalších, demograficky a zdrojově významných účastníků transformačních procesů) od USA naplánované cesty k světové vládě, která by měla žít z třetí inkarnace finančního systému někde mimo Washington.
Pro úplnost uvádím hlavní body řešení problémů RF podle Glazjeva, které jsem v posledním příspěvku nezmipoval: 1) plánované hospodářství, 2) osobní odpovědnost úředníků, 3) snížení úrokové sazby, 4) zvýšení objemu peněz, 5) nové investiční a infrastrukturní projekty (podobné ČLR), 6) dva rozpočty, z nichž jeden výlučně pro uvedené infrastrukturní a kapitálově intenzivní projekty (podobné ČLR), 7) zákaz manipulace s kurzem rublu.
Žádné z indikovaných řešení se mi nejeví dostatečně inovativním v kontextu výzev stojících před námi. Sám řešení nemám. I kdybych ho měl, nebo ho mohl formulovat, nabídnout a spolu-realizovat, musel by někdo jiný dát rozkaz. Krátce: Slovo. Slovo, jak se píše v Bibli, bylo na začátku všeho, co jsme dělali v minulosti, děláme v přítomnosti, ze které spěcháme bez reflexe do pouze představitelné budoucnosti.

Jsem přesvědčen, že sankční politika definovaná neviditelnou silou a realizovaná prezidentem Trumpem (ve funkci výkonné moci CEO) je v souladu s obsahem citátu Brzezioského: Amerika je nyní jediná světová supervelmoc a Eurasie je hlavní světová aréna. Odtud, co se stane rozložení moci na euroasijském (nad)kontinentu, bude mít rozhodující důležitost vzhledem k globálnímu prvenství Ameriky, a jejímu historickému odkazu. To, jak Amerika „zvládne“ Eurasii, je kriticky důležité… Mocnost, která ovládá Eurasii, by vládla třemi nejpokročilejšími a ekonomicky nejproduktivnějšími oblastmi. Pouhý letmý pohled na mapu též napovídá, že nadvláda nad Eurasií by téměř automaticky s sebou nesla za následek podřízenost Afriky, což by Západní polokouli a Oceánii stavělo na místo geopoliticky okrajové části tohoto

8
centrálního světového nad-světadílu. Okolo 75 % světové populace žije v Eurasii a taktéž je tam většina světového fyzického bohatství, jak v jeho podnicích, tak pod povrchem její půdy. Eurasie čítá 60 % světového HDP a okolo 3/4 známých světových energetických rezerv.

ČLR, potažmo Indie řekli své slovo, mimo jiné proto, že USA nemají na přímý boj ani s jedním z obou států. Ty nejsou proti globalizaci, podobně jako Ruská federace. Ta se nachází v transformaci. Moc oligarchů, prodejných úředníků a závislost CB RF na USA a USD jsou stále ještě veliké a dění ve světě není pro ruskou společnost takové, že by vyžadovalo poslední a rozhodující slovo prezidenta Putina. Musíme si proto na jeho slovo počkat. V horší situaci je EU.

Ta není suverénní, je chudá na přírodní zdroje a demografický vývoj se snahou držet se virtuálních hodnot bez jasně definovaného zájmu EU, nedovolují mně být optimistou. Proto očekávám, že se EU (v současně formě a pod současným vedením) vzdá USA kvůli různým závislostem, absenci nezkorumpovaných vůdců a praktické nemožnosti jednat suverénně. V lepším případě se EU bude snažit vyhrát čas k přežití kličkováním, pokrytectvím a přizpůsobováním se systému. Neočekávám, že se EK rozhodne odstranit sama sebe a řekne: Víme, co se rodí ve stínu sankcí. EU se nepřiřadí k těm, kteří pochopili Zeitgeist (ducha času), a jsou ochotni bojovat za (spolu) vůdcovství v novém světovém řádu. Proto, ať vyhraje boj o vedení globalizace kdokoli (USA jako absolutní vítěz, nebo se USA o vůdcovství vynuceně podělí s RF a ČLR), EK – EU nebudou mít poslední a rozhodující slovo o své budoucnosti. To je moje dnešní odpověď na otázku politologa R. Alcaro (Istituto affari internazionali). Souhlasu netřeba.

Jan Campbell
17.06.2018

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2747 sec,0.1560 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,471kB