Úterý 26 červen 2018
Vražda Juliana Assange   
Pridal tk Úterý 26 červen 2018 - 04:34:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Byl to úkol pro pošetilce.
V den, kdy byl Donald Trump zvolen prezidentem, ho jeho stoupenci žádali, aby udělil milost Julianu Assangeovi, zakladateli a čelnímu představiteli WikiLeaks. Uživatelé sociálních sítí hromadně požadovali, aby bylo Assangeovi umožněno opustit ekvádorské velvyslanectví v Londýně, aniž by byl zatčen a vydán do Spojených států.

Trump a jeho administrativa na to nereagovali - následovalo naprosté ticho.

Několik měsíců před prezidentskými volbami server WikiLeaks zveřejnil archiv, v němž bylo možné vyhledávat, a který obsahoval přes 30 000 e-mailů a příloh, pocházejících z e-mailového serveru Hillary Clintonové, který nebyl až tak soukromý.

Trump neměl žádnou averzi vůči zneužití těchto e-mailů. Nazval je „e-maily křivácké Hillary“ a řekl, že ohrožují národní bezpečnost Spojených států.

Demokraté to označili za „podpásovku“ a tvrdili, že se Assange tajně domluvil s Putinem a Rusy.

V dubnu podali na federálním soudu žalobu proti ruské vládě, Trumpově volební kampani a WikiLeaks. Tvrdili, že za náhlým obratem ve volbách 2016 bylo rozsáhlé spiknutí.

Nemají o tom žádný důkaz. Důkazy však již nejsou zapotřebí. Samotná obvinění nyní slouží k tomu, aby byli svrženi vedoucí představitelé a zničena jejich kariéra.

Julian Assange a WikiLeaks už nemají pro Donalda Trumpa žádný užitek.

Udělil milost bývalému arizonskému šerifovi Joe Arpaiovi a neokonzervativnímu informátorovi “Scooterovi“ Libbymu. Trump zvažoval udělení dalších milostí, včetně posmrtné milosti Muhammadu Alimu, který byl odsouzen za vyhýbání se výkonu služby. V červnu bylo oznámeno, že Trumpovi lidé tlačí na omilostnění krále „prašivých“ dluhopisů (junk bond) Michaela Milkena, který byl odsouzen za podvody s cennými papíry. Udělení milosti Milkenovi především prosazuje Steven Mnuchin, bývalý bankéř společnosti Goldman Sachs a nyní současný ministr financí, a Trumpův zeť Jared Kushner.

Juliana Assange mezitím nechali na holičkách.

Jak generální prokurátor USA, tak Mike Pompeo, bývalý ředitel CIA a nynější ministr zahraničí, chtějí, aby byl Assange vydán do Spojených států, kde ho čeká soud a případná poprava za špionáž.

Jeff Sessions, generální prokurátor USA, uvedl, že zatčení a stíhání Assange je pro vládu Spojených států prioritou, a Pompeo ho veřejně odsoudil coby „nepřátelskou zpravodajskou službu“, nehledě na to, že sám využil e-maily Clintonové k obvinění Demokratického národního výboru (DNC) ze sabotáže volební kampaně Bernieho Sanderse.

Spojené státy mají velký vliv na Ekvádor.

Prezident Ekvádoru Lenín Moreno po setkání s generálem Josephem DiSalvem z Jižního velení - na němž měli údajně diskutovat o „bezpečnostní spolupráci“ - oslabil bezpečnost na velvyslanectví a odepřel Assangeovi přístup k rodině, přátelům a lékařům. Také mu vypnuli připojení k internetu.
Tento týden ekvádorský ministr zahraničí José Valencia uvedl, že jeho vláda pracuje na plánu „odchodu“, který má vypudit Assange z velvyslanectví, kde žil posledních šest let. Valencia řekl pro Associated Press, že plán „podpoří odchod, který nemá být traumatický... nechceme, aby to byl odchod, který zapříčiní nesoulad s mezinárodním právem“.
Moreno uvedl, že Assange zasahoval do vztahů Ekvádoru s jinými zeměmi, neboť tweetoval o politických událostech. Také bědoval nad „nepřístojností“ Assangeova politického azylu, a řekl, že australský informátor je „zděděný problém“ po předchozí vládě.
Morenova vláda udělila Assangeovi občanství v naději, že mu bude udělena diplomatická imunita a on tak opustí velvyslanectví. Assange je však dost chytrý na to, aby tomu uvěřil. Ať už mu udělí imunitu nebo ne, ví velmi dobře, že bude zatčen hned v prvním okamžiku, kdy opustí velvyslanectví.
Aktivista a filmař John Pilger vyčinil levici, že se zřekla Assange a ponechala ho jeho osudu. „Mezi mnohými, kteří se hlásí k levici, se rozhostilo ticho,“ uvedl v prohlášení. „To ticho je Julian Assange. Stejně jako se každé falešné obvinění provalí, a jako je každá falešná pomluva dílem politických nepřátel, Julian je ospravedlněn jako ten, kdo odhalil systém, který ohrožuje lidstvo.“

Pro establishment je zcela nezbytné, aby byl Assange zatčen, vydán a obviněn ze špionáže ve Spojených státech. Toto poselství by bylo k nezaplacení, a hrůzný efekt by byl vskutku neocenitelný.

Špinavá tajemství války, politické lsti, manipulace s volbami a různé jiné zločiny a pochybení nejsou určeny pro veřejnost.
Zveřejnění videonahrávky „Collateral Damage“ (Civilní ztráty) a válečných záznamů z Afghánistánu a Iráku mělo mít za následek vznik většího a mnohem aktivnějšího protiválečného hnutí. To se však nestalo.

Liberální a levicový odpor proti válce nastává pouze tehdy, když v Oválné pracovně sedí republikán. Obama v podstatě zničil to, co zbylo z protiválečného hnutí z Bushovy éry. Osm let prezidentování Obamy bylo něco jako lobotomie, prováděná na levici.

Demokraté podpořili Hillary Clintonovou ve válce proti libyjskému lidu. Neměli problém s tím, když zařídila, aby CIA poslala zbraně, které byly posbírány na bojištích v Libyi, „rebelům“ v Sýrii.

Demokraté se dožadují svržení Bašára al-Asada v Sýrii. Věří, že za zvolením Trumpa stojí Rusko, a že Vladimír Putin šíří lži a falešné zprávy, které podkopávají a ničí naši demokracii. Velké neziskové organizace, nadace a expertní skupiny prosazují tyto nesmysly a šíří je dál.

Především vzhledem k naočkování názory - což je výsledek veřejného vzdělávání a stádní mentality, vštěpované čelními představiteli a médii - je pro finanční oligarchii a její korporační partnery poměrně snadné vymývat mozky veřejnosti. Nyní jsou války a dobývání území maskovány jako humanitarismus.

Jsem dost starý na to, abych si pamatoval na chvíli, kdy miliony Američanů velebily Daniela Ellsberga za to, že zveřejnil „Pentagon Papers“ (Pentagonské dokumenty). To bylo tehdy, ale dnes je to jiné. Nyní liberálové a progresivní lidé chtějí dát oprátku informátorům, stejně jako to chtějí udělat konzervativní republikáni a neokonzervativci.
Americký spisovatel Gore Vidal jednou řekl, že Amerika trpí ztrátou paměti.

Američané jsou do značné míry slepí k válkám a finančním zločinům, které se dějí jejich jménem. Částečně je to způsobeno naočkováním názory prostřednictvím propagandistických médií, ale Američané jsou do značné míry lhostejní a nezabývají se kriminalitou vedoucích představitelů a institucí.

Většinu lidí vůbec nezajímá, že Julian Assange je chodící mrtvý muž.

Jsou neschopní vidět kriminální stát takový, jaký doopravdy je - globální mafie řídí operace, které otřásají celými kontinenty, vede dobyvačné války a drancuje za účelem zisku.

Kurt Nimmo

The Murder of Julian Assange vyšel 23. června 2018 na ICH. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2018/06/7627-vrazda-juliana-assange.htm


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Černé mraky nad sociální demokracií?   
Pridal tk Úterý 26 červen 2018 - 04:30:25 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Podle včera zveřejněného průzkumu agentury Phoenix research sociologa Kubáčka, který byl zpracováván exkluzivně pro Blesk a zveřejněn na jeho webu, by hnutí ANO v těchto dnech získalo ve volbách 25,5% hlasů voličů. Dá se říci, že hnutí ANO ztrácí volební podporu v řádech desetin procent. Což s ohledem na to, že se A. Babišovi nedaří dlouhodobě sestavit vládu, není zas až natolik překvapivé a hlavně to není nijak masivní a nenapravitelné.

Na druhém místě průzkumu se objevují Piráti. Pokud by volby do sněmovny proběhly nyní, volilo by Piráty 12,1% voličů. Významná část českých voličů bere stranu Pirátů jako stranu protestu proti establishmentu. To, že strana Pirátů neudivuje příliš silným programovým a ideovým zázemím, na tom nic moc nemění. Na třetí pozici se v průzkumu Phoenix research, objevuje ODS jako nejsilnější pravostředová formace s 11,1%. Za ní následují komunisté, kteří by podle tohoto průzkumu získali 9,6%. Za komunisty se objevuje s 8,6% SPD a teprve s jistým odstupem se na šesté pozici v žebříčku politických stran objevuji sociální demokraté s 5,4%, tedy těsně nad hranicí volitelnosti.

Sociální demokracie prožila velmi turbulentní období v souvislosti se sjezdem na pokračování po tragickém neúspěchu v říjnových volbách a dále poté, co vyhlásila několikatýdenní vnitrostranické referendum k rozhodnutí, zda se má ČSSD účastnit vlády či nikoliv. Bohužel však ke škodě sociální demokracie tyto turbulence pokračují i nadále. Za stranu, bohužel, nehovoří jen dva nejvyšší představitelé ČSSD, tedy předseda a první místopředseda, ale existuje ve vyjadřování špiček ČSSD naprostá lidová tvořivost. V ní převládají dojmy a prosazování partikulárních a osobních zájmů a snaha zviditelnit se za každou cenu. ČSSD prostě ke své vlastní škodě hovoří mnoha hlasy. Vytváří tak před širokou veřejností dojem, a to celkem oprávněně, že je silně rozdělená a že se zabývá jen a jen sama sebou.

Tato sebestřednost je ovšem smrtící. A pro reputaci strany sebezničující. Strana by se měla soustředit na aktualizaci svého programu, v němž by se měly objevit nové cíle, které by vyvolaly zájem veřejnosti. Samozřejmě, že jistou nadějí pro oživení volebních preferencí ČSSD v příštích týdnech a měsících mohou být i výkony ministrů za ČSSD v nové Babišově vládě. Mohou, ale nemusí být. Ostatně s portfoliem ministerstev, které ČSSD dostává do správy je jediné ministerstvo práce a sociálních věcí, které může dlouhodobě ovlivňovat činnost vlády a sněmovny v oblastech, které dlouhodobě standardní voliče ČSSD zajímají. Mnohokrát jsem zdůraznil, že noví ministři ČSSD musí být nejen erudovaní lidé v těch oblastech, které patří do výkonu jejich ministerstva, ale musí být také silně marketingově zdatní. Prostě vytvořit ve veřejnosti silný dojem, že ministři pracují lépe a intenzivněji ve prospěch občanů, nežli jejich partneři (a soupeři) z hnutí ANO.

Nemůžu si přece jen neodpustit, v souvislosti s živelným vyjadřováním mnoha čelných funkcionářů ČSSD k dění v této straně. Těm, kdo toto dělají, bezkonkurenčně vévodí předseda senátu, Milan Štěch. On především by se mněl zamyslet nad tím, zda se raději o dva kroky nestáhne zpět.

Jiří Paroubek

Zdroj: Vaše Věc


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Babišův vítězný antiúnor   
Pridal tk Úterý 26 červen 2018 - 04:28:07 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Kdysi mi přátelé ze západu, a nejednalo se o nějaké „lúzry“ tvrdili, že naše republika se dostane do pozice banánových republik neboli demokratické kolonie. Varovali mne před americkou globalizací s všudypřítomným fízlováním, sociální a ekonomickou likvidací nepohodlných občanů v souladu se zákonem, potíráním vlastenectví, rozprodejem a privatizací státu, který sežerou západní žraloci a rasovým inženýrstvím likvidujícím evropské obyvatelstvo. Zároveň kritizovali výsledky takzvané západní demokracie a tvrdili, že komunisté byli velmi chytří vládcové, od nichž se mnohé naučili. Nic takového se v tehdejších médiích a v podstatě mnohdy ani dodnes neobjevuje, a to ani na stále více cenzurovaném internetu. Moc jsem jim nevěřil, domníval jsem se, že zbytečně přehánějí a jezdí si v mercedesech a bavorácích a myslel jsem si, že bude líp.

Od té doby uplynulo téměř čtvrt století, jejich slova se potvrdila a já se dost naučil. Iluze už mne dávno přešly, ale mnozí naši občané jim podléhají dodnes. Řeči o svobodě nevedly ke svobodě a strach o bavoráky, ale i škodovky a korýtka se stal základem povolnosti a zbabělosti. Celý systém je postaven na kombinaci strachu a lži.

K současné katastrofální ekonomické situaci, kdy nás předhání Slovensko, Polsko a Maďarsko a hloupnoucí společnost je rozvrácená politicky i morálně napomohly bez výjimky vlády od poloviny devadesátých let. Výsledky počáteční ekonomické transformace, která byla ideologicky a finančně řízena ze západního zahraničí, nemohl nikdo očekávat. Obětí ideologické mediální masáže, korupce a ekonomického podvodu západních žraloků se stali i vedoucí představitelé polistopadového vývoje. Sametová revoluce v zemích střední a východní Evropy a rozpad SSSR za Gorbačova a Jelcina především zachránily západ před těžkou krizí na dvacet let. Proto první začala v USA roku 2008. Pokračuje do současnosti potácením se celé slavné EU s její ideologickou měnou a německým vedením, přičemž další je bez ohledu na mediální propagandu za dveřmi. Vývoj silně připomíná třicátá léta minulého století. Počátek devadesátých let ve střední a východní Evropě by experiment, jaký se nikdy před tím neudál, takže neexistovala praxí osvědčená vzorová řešení.

Nicméně jeho pokračovatelé reprezentovaní u nás v koncovce ODS Nečase a TOP 09 Kalouska s podporou KDU-ČSL Bělobrádka dokázali diletantstvím, hrabivostí, asociální arogancí a bezuzdným podlézáním cizím zájmům, především německých sudeťáků, poštvat proti sobě a klasické demokracii a pravici převážnou většinu obyvatel. Přitom historicky byla pravice vždy vlastenecká a podporovala vytváření hodnot a osobní iniciativu, zatímco levice socialistickou bezpáteřnost, byrokracii, parazitování a internacionalismus. Současná česká levice a pravice se od sebe prakticky neliší s výjimkou většinou bezobsažné vyčpělé rétoriky. Politické strany jsou tu pro svoje vedení, nikoli pro členskou základnu, natož voliče. Vítězí ten, kdo v médiích před volbami obratněji slibuje a lže.

Nakolik byl polistopadový vývoj záměrný a cílený a nakolik dán morální a odbornou impotencí politiků a mediálních pracovníků je těžké odhadnout. Do vedoucích pozic v politice i státní správě jsou v celé Evropě dlouhodobě systematicky dosazovány omezené, manipulovatelné, vydíratelné a amorální figurky, nejlépe bezdětné, bez vztahu k vlasti, národu a bez budoucnosti. Jejich úkolem je pouze aktivně plnit jakékoli rozkazy. Výsledkem je mimo jiné zoufalá prázdnota, omílání vyčpělých antikomunistických hesel a naprostá absence osobností v takzvaných pravicových, stejně jako levicových, údajně demokratických stranách. U nás je jednou z posledních výjimek na pravici Václav Klaus mladší. Konec konců i myšlenkový vývoj jeho otce, jedné z nemnoha polistopadových osobností, je obdivuhodný ve srovnání s naprostou většinou dnešních politiků. Na levici je problém někoho najít, snad socialistu Foldynu. Pokud dostane komplot Babiš-Allbright Hamáček podporu ze strany KSČM, můžeme mluvit o konci levice v naší zemi. Snad poslední vlasteneckou parlamentní stranou je SPD, kterou se slouhové cizích zájmů snaží všemi prostředky zlikvidovat.

Ilustrativní ukázkou vývoje v naší zemi, ale i celé Evropě je ČT, která se z národní televize oplacené občany stala hlásnou troubou protinárodních zájmových skupin, placenou stále občany. V poslední dekádě došlo k naprostému převrácení pojmů, takže značná část obyvatel považuje za zachránce naší republiky oligarchu napojeného na nadnárodní zájmové skupiny a značná část médií a dokonce i takzvané levice se tváří, že tomu tak opravdu je.

Cílem tohoto vývoje je Evropa, minimálně střední a východní jako kolonie USA s bezprávnou masou bez vlasti a národa ovládanou několika rodinami oligarchů a bezpáteřnými, zkorumpovanými a všeho schopnými byrokraty v Bruselu a jim posluhujícími domácími ministry. S masou bez rodiny a identity manipulovatelnou na základě strachu, médií, náboženské ideologie a drog prakticky k čemukoli, včetně sebevražedné jadrné války. Ze společenského hlediska se jedná o návrat někam do osmnáctého století, spíš dál. Současnou realitu, která přímo ohrožuje náš stát a jeho historické bílé a křesťanské obyvatelstvo a vede k výše uvedeným cílům, bychom mohli bez velké nadsázky označit jako Babišův vítězný antiúnor.

Vítězný únor naruby

Když se podíváme na vývoj v posledních pěti letech, především v tomto roce, nelze přehlédnout podobnost s obdobím roku 1947 a počátkem roku 1948. Stejně jako v době okupace a po osvobození roku 1945 se úspěšně zdiskreditovaly pravicové strany arogantní hloupostí, beztrestnou korupcí, zlodějinou, kolaborací, multikulturalismem a tolerancí k drogám. Většina obyvatel zůstává chudá a nespokojená. Proto zabírají pseudolevicová hesla propagandy ANO a Pirátů. Rozdíl je v tom, že taková hesla používali na přelomu let 1947 a 1948 komunisté, kteří prosazovali sociálně spravedlivý stát pro pracující, stát všelidového vlastnictví bez zbohatlíků a kolaborantů a v podstatě i národní stát. Tento stát směřovali do mocenské sféry tehdejšího SSSR, nicméně nikdo nezpochybňoval stát ani národ. Dnes se podobnými hesly ohání propaganda největšího oligarchy napojeného na nadnárodní zájmové skupiny a těžícího z jejich ekonomické politiky.

Cílem je úplné propojení do ekonomické a vojenské zájmové sféry USA s převodovou pákou EU. Zároveň nelze přehlédnou rostoucí konkurenční ekonomický boj mezi USA a EU, kdy střední a východní Evropa jako blok ovládaný USA bude tvořit základnu amerických zájmů proti německé EU i Rusku. Jedná se o pokračování politiky USA, která směřuje k obklíčení Ruska a Číny a jejich ekonomické likvidaci cestou ekonomických smluv a vojenských paktů pod vlajkou NATO. Je otázkou, zda je pro náš stát a národ výhodné být kolonií USA, nebo EU, která je stejně kolonií USA. K uvedené situaci směřující k oslabení, případně rozpadu EU napomohla jednak zkorumpovaná byrokracie v Bruselu stále stupidnějšími směrnicemi, které končí nedostupností jedu na myši. Dále politika Merkelové, která vedla k destabilizující afroislámské invazi takzvané migrační krizi, kterou střední a východní Evropa jednoznačně odmítla. V neposlední řadě je to vojenská impotence zemí EU, která tupě sleduje politiku USA a NATO v misích od Balkánu, po Mali, bez jakéhokoli pozitivního výsledku, podpoře válkychtivého oligarchického režimu na Ukrajině a přípravě války proti Rusku. Především obyvatelé střední a východní Evropy vidí v EU Bruselu a Berlína nikoli ochránce, ale kolonizátora a nebezpečného nepřítele.

Nelze vyloučit, že uvedený stav je jedním z cílů politiky USA, která se snaží po dávném britském vzoru rozeštvávat spojence i nepřátele, podle hesla rozděl a panuj. Pro Rusko je výhodná jednotná přátelská Evropa nakupující ropu, plyn a další suroviny. Možnost spolupráce Ruska a Německa označovala již britská politika počátkem dvacátého století jako ohrožení svých zájmů. Výsledkem byla první i druhá světová válka a v současnosti nám hrozí třetí ze stejného důvodu v zájmu globální politiky USA. V tom je rovněž celé jádro střetu mezi zájmovými skupinami vedenými Babišem a Kalouskem. Jedna skupina posluhuje víc americkým, druhá evropským zájmům, aspoň na venek. Základní ideologický cíl však mají v podstatě stejný a divoké mediální střety jsou do značné míry komedie a boj o velikost podílu na vládě a kořisti. Jaký je rozdíl mezi současným vedením ČSSD a TOP 09? Prakticky žádný a v obou případech se jedná o zájmové skupiny podléhající Aspen Institutu a pražské havlérce jako centrům cizích zájmů v naší zemi.

Stejně jako po únoru 1948 dochází k omezování malého a středního podnikání pomocí byrokracie, všemožných směrnic z Bruselu a EET. Cílem ovšem není stát svobody a vysoké životní úrovně pro všechny, jenž kdysi slibovali komunisté, kteří se nakonec zvrhli ve stranickou nomenklaturu. Současný systém směřuje k úplné hospodářské kontrole v privatizovaném státu několika rodinami, či skupinami oligarchů, jako na Ukrajině, v horší formě pod vládou jednoho diktátora, jako v severní Koreji. Vlastnictví státu bude soukromé podle hesla, stát jsem já. Něco podobného vidíme v různých muslimských šejchátech a emirátech, kde ropa patří podle ústavy všemu lidu, ale ve skutečnosti je majetkem jedné, nebo několika rodin.

Důvodem k vzniku uvedené situace je fakt, že takzvaně pravicové vlády dlouhodobě tolerovaly neplacení daní částí podnikatelské sféry a výpadky příjmů nahrazovaly tlakem na nízkopříjmové skupiny stále chudnoucího obyvatelstva, rozprodejme národního majetku, včetně vody a půjčkami v zahraničí. Ve své aroganci přehlíželi fakt, že moc se nedá udržet, pokud chudých a nespokojených je příliš mnoho, jestliže mohou volit. Díky tomu je největší oligarcha Babiš, v podstatě jejich vrcholný reprezentant, považován v naprostém rozporu s logikou a zdravým rozumem, částí obyvatel za zachránce, ne-li přímo za levicového komunistu. Pitomá propaganda vedoucích politiků takzvané pravice tuto iluzi ještě podporuje. Zde je na místě otázka, zda tak neuvěřitelně hloupá propaganda označujícího komplot Babiš-Hamáček za vládu komunistů není nakonec výsledkem zákulisních dohod a komedií, kdy jak Babiš a Hamáček tak Kalousek jsou reprezentanty zájmů nadnárodních skupin a Aspen Institutu vedeného Allbrightovou, Bakalou a v pozadí pravděpodobně i Sorosem.

Babišovi se podařilo, stejně jako komunistům před únorem 1948 obsadit svými lidmi silová ministerstva a finance. Zároveň ho podporuje přímo, nebo aspoň nepřímo blokováním kritických příspěvků, více, či méně značná část médií, včetně těch, která jsou ještě považována za vlastenecká. Bezpečnostní informační služba se věnuje víc rozvracení vlasteneckých skupin a stran, než boji za bezpečnost státu. Tím se stále výrazněji podobá předlistopadové StB. Služební, poslanecké, či ministerské sliby státních úředníků jsou pouhá komedie ve střetu s nařízenou ideologií a snahou o udržení koryt za každou cenu.

Roli lidových milicí sehrávají politické neziskovky, které přispívají k chaosu a matení obyvatelstva. Jejich vystoupení proti Babišovi je jen komedie. Kdyby chtěl, mohl jim jako ministr financí, později jako premiér zarazit finanční podporu a prosadit patřičné zákony omezující jejich finanční podporu ze zahraničí a jejich působení na školách. Neudělal vůbec nic. Přitom Antifa je v některých zemích registrována jako teroristická organizace a novodobí Sorosovi svazáci typu Bartoše, Stropnického mladšího, Feriho, Jandy, či Putny jsou přímo vzorovými obrazy socialistických svazáků padesátých let prosazujících zahraniční ideologie a zájmy proti českému národu.

Jednou z dlouhodobých tragédií je opakovaná diletantizme státní správy. Po únoru 1948 se dostaly do vedení dělnické kádry, kterým chyběly jak odborné znalosti, tak řídicí praxe. Nicméně mnohým nechybělo vlastenectví, sociální cítění a smysl pro spravedlnost získaný životní praxí a dobou německé okupace. Navíc, někteří se naučili. Po listopadu 1989 došlo k čistkám a značnou část vedoucích pozic obsadili noví političtí nominanti, neméně neschopní a neméně ideologicky věrní. V současnosti jsme svědky třetího kola. U Babiše platí víc, než kdy dříve heslo blbej, ale náš. Lidi jako Stropnický, nebo Šlechtová lze sotva považovat za odborníky. Udivující je povyk proti Malé, jako bychom nedovzdělaných ministrů bez praxe neviděli již zástupy. Aspoň vypadá líp, nebo má lepšího vizážistu, než vojenská odbornice Parkanová. Rovněž u Pocheho je v podstatě lhostejné, zda on, nebo někdo jiný bude pokračovat v protinárodní politice a podlézání cizím zájmům ve stopách Schwarzenberga, Zaorálka, či Stropnického. Naše ministerstvo zahraničí dlouhodobě spíš patřilo zahraničí, než nám. Zato kupodivu nikdo neprotestuje proti Metnarovi, který podpisem deklarace v Marákeši vážně přispěl k ohrožení bezpečnost našeho státu. Od něj můžeme čekat na obraně opravdu cokoli, počínaje předáním zbytků armády bundeswehru, podezřelé nákupy výzbroje podle rozkazů z velitelství NATO a přátel z Aspen Institutu, stejně jako cizí vojenskou základnu na našem území, nebo vyhlášení preventivní války Rusku. Někdo to za Babiše udělat musí. Hnůj je třeba kydat cizíma rukama, aby oligarcha zůstal čistý a voňavý. Už zde je vidět, že povyk proti komplotu Babiš-Hamáček je jen komedie.

Komediální částí antibabišovské propagandy jsou i tvrzení, že Stropnický, Pelikán, Telička nebo Šlechtová jsou v nemilosti a proto odcházejí. Má to zlepšit jejich mediální obraz, aby se mohli jako věrní sluhové cizích zájmů a reprezentanti nové nomenklatury po několika letech vrátit. Stropnický předal polovinu naší armády Bundeswehru, Šlechtová zastavila přezbrojování, aby bylo možné předat miliardové kontrakty těm správným zbrojařům. Za odměnu je čekají velvyslanecké posty se smluvní výplatou několika set tisíc každý měsíc a další prebendy. V takové nemilosti bych byl rád i opakovaně. Telička, který posluhoval nejdříve ČSSD, poté vedení Volkswagenu, následně Bakalovi pouze pokračoval s podporou Babiše ve své službě nadnárodním zájmovým skupinám reprezentovaným Aspen Institutem. Nikdy to nebyl Babišův člověk, pouze poradce přidělený dočasně Aspen Institutem z hlediska výnosnější spolupráce s eurokoncentrákem. Nadnárodní zájmové skupiny reprezentované Babišem, případně komplotem Babiš-Hamáček nepotřebují odborníky a vlastence. Zde nelze přehlédnout osud vlasteneckého poslance za ANO Chalupy. Oni potřebují pouze bezohledné vykonavatele svých rozkazů. Dokladem je mimo jiné zuřivá kampaň proti policistovi Ondráčkovi z KSČM, zatímco proti Metnarovi, který byl stejným předlistopadovým příslušníkem VB se neorganizuje kampaň žádná. Přitom Ondráček by v Marákeši nepodepsal.

Zeptejme se, co udělali Babiš a Hamáček v posledních letech proti afroislámské invazi, politickým neziskovkám, ničení české rodiny, rozvratu ideologizovaného školství, prosazování sexuálních deviantů, chudnutí obyvatelstva, odzbrojování ohroženého obyvatelstva, kolonizaci naší země Německem, byrokratickému teroru z Bruselu a připravované preventivní válce proti Rusku? Podle mého názoru neudělali nic. Je tedy otázkou, proč by je měla podporovat KSČM? Je to ještě levicová a vlastenecká strana? Podpora komplotu Babiš-Hamáček je ze strany KSČM hrubá nezodpovědnost a hazardování s budoucností vlasti a národa.

Ilustrativní je pozice prezidenta Zemana, která připomíná situaci prezidenta Beneše v únoru 1948. Má možnost si vybrat mezi čertem a ďáblem, přičemž výsledek bude stejný, nebo podpořit vlastenecké občany. Prezident Zeman byl jednoznačně lepší volbou, než kterýkoli z jeho protivníků, především Drahoš, zcela nechutně posluhující protinárodním zájmům. Má správné názory na afroislámskou invazi a vztahy k Rusku, případně i Číně, protože nechce válku v Evropě. Nicméně jeho personální politika je jemně řečeno udivující, nemluvě o nevděku k mnohým, kteří jej podporovali. Tím si jsou velmi podobní s Babišem. Jeho neustálá podpora prohnilé ČSSD, která se stala stranou pražské havlérky a Aspen Institutu přímo šokující. Podpora komplotu Babiš-Hamáček-Balala-Allbrightová je hrubou nezodpovědností a hazardováním s budoucností národa, ne-li dokladem i jeho vydíratelnosti.

Všem specialistům na rasovou problematiku naší rodiny sděluji, že s otcovy strany jsou zhruba 500 let Kollerové a z matčiny Šnajdrové a Mühlbacherové, žádný Abramovič, což dokazují matriky katolických farností.

Autor: Martin Koller

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Státní znak na reprezentačních dresech sportovců   
Pridal tk Úterý 26 červen 2018 - 04:21:32 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Nedávno se s velkými emocemi omílal problém požadavku atletů (možná také některých dalších) na změnu státní hymny, čemuž se naštěstí ještě v samém zárodku předešlo. Dnes, nevím přesně čí je to aktivita, je to požadavek nebo zatím spíše jen návrh na změnu používaných znaků na reprezentačních dresech hokejistů.

Místo tradičního státního znaku se navrhuje hlava lva s pukem v zubech. Dovolím si k tomu vyjádřit svůj názor, protože otázka a problém státních symbolů, tj. vlajky či hymny, je v poslední době velmi frekventovaná.

Na internetu je už patrná odezva na záměr změny znaku na dresech hokejistů. Jsou tu ohlasy pozitivní i negativní a to i mezi samotnými hokejisty. Ze strany politiků se k tomu také nesouhlasně mj. vyjádřil i Ing. K. Fiedler který říká, že „....pokud by na dresu hokejové reprezentace neměl být oficiální státní znak ČR, neměl by hokejový svaz dostávat ani žádné příspěvky ze státního rozpočtu. Po úletu s hymnou tentokrát úlet s dresy?

Má to být snad další kolečko salámové metody otupování národní identity? Trvám na zachování oficiálního znaku ČR!“ Já s panem Fiedlerem nesouhlasím a to z několika důvodů. Jednak používání státního znaku se netýká jen hokejistů a rovněž, že by měl pan Fiegler vědět či znát, že nikde není zákonem dáno ani psáno, že na reprezentačních dresech musí být státní znak, což je naprosto zásadní věc, neřku-li legislativní nedostatek.
Domnívám se, že by bylo záhodno, aby se naši legislativci touto problematikou, resp. otázkou používání státního znaku na reprezentačním dresu začali zabývat. Je totiž potřeba vzít v úvahu, že reprezentační dres používá celá řada sportovců v různých druzích sportu a ne všichni sportovci na svých dresech státní znak mají.

Zatím je situace taková, že je ponecháno na benevolenci ústředí jednotlivých sportů, zda jejich reprezentanti na dresech státní znak budou mít, či nikoli. Praxe je víceméně taková, že sportovci, pokud nemají státní znak na dresech, pak státní příslušnost často vyjadřují trikolorou, nebo v různých módních kombinacích národní barvy bílou, modrou a červenou. A zatím se nikdo nepozastavil nad tím, že nejenže jako reprezentanti ČR nemají na svých dresech státní znak, ale českou státní příslušnost vyjadřují jen národními barvami trikolory.

Osobně se domnívám, že není nejdůležitější mít na dresech státní znak v té klasické podobě, jak jej dosud měli např. hokejisté. Ostatně, jak je jistě známo, celá řada jiných sportovních reprezentantů jiných států rovněž své státní znaky na dresech nemají, ale zpravidla mají na dresu pouze nějaký symbol svého státního znaku.

Tak např. Kanaďané, konkrétně hokejisté, mají často na svých dresech v různém provedení vyveden javorový list, jako kanadský státní symbol. Tedy nikoli předem schválený a státem uzákoněný státní symbol „javorového listu“, ale pouze jeho symbolické znázornění. Podobné je to i např. u Švédů, kteří rovněž na svých dresech nemají vždy oficiální „tři korunky“, ale také v různém provedení jejich symboly. Takto by bylo možní pokračovat u celé řady sportovců jiných států.

Z toho vyplývá, že k vyjádření státní příslušnosti by bylo dostačující použít státní symbol „hlava lva“, který je rovněž součástí současného státního znaku, jako je to např. v předkládaném návrhu pro hokejisty, jen bez toho puku v mordě samozřejmě. Domnívám se, že by to naprosto vhodně a také důstojně vyjadřovalo státní příslušnost sportovců zvláště, bude-li k „emblému“ hlavy lva připojena zkratka „ČR“, případně „CZE“ nebo nevelký nápis „Česká republika“.

Používání dresů sportovců-reprezentantů ČR v jakémkoli sportu v národních barvách by jen zdůraznilo státní příslušnost. Ovšem za předpokladu, že sportovec, reprezentující Českou republiku si je plně vědom svého reprezentačního, potažmo vlasteneckého poslání. Někdy se totiž stává, že někteří sportovci pod hlavičkou reprezentace ČR více sledují své osobní cíle a zájmy, než hrdou reprezentaci státu.

Jiří B a ť a

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Angela Merkelová: Zatím není možné vyřešit problém uprchlíků   
Pridal tk Úterý 26 červen 2018 - 04:13:14 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V neděli se v Bruselu konala neoficiální konference o otázce uprchlíků, které se zúčastnili někteří představitelé členských zemí EU. Německá kancléřka Angela Merkelová po konferenci uvedla, že zatím není možné najít řešení, na kterém by se shodly všechny strany. Angela Merkelová se domnívá, že otázku uprchlíků je třeba řešit prostřednictvím dvoustranných nebo mnohostranných dohod.

Po schůzce neproběhla žádná tisková konference ani nebyla vydaná tisková zpráva. Angela Merkelová při rozhovoru uvedla, že v otázce uprchlíků nesou odpovědnost všechny země EU. Merkelová řekla, že mezi zúčastněnými stranami existují jak shody, tak rozpory. Zatím není možné, aby se všechny země EU shodly na jednom plánu.

Neoficiální konferenci o problému uprchlíků svolal předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Zúčastnilo se jí 16 představitelů z 18 členských zemí EU. Cílem konference je vytvořit evropský plán na řešení otázky uprchlíků a azylu. Neoficiální konference představuje přípravu pro summit EU, který proběhne koncem tohoto měsíce.

Podle statistiky Mezinárodní organizace pro migraci došlo k poklesu počtu nelegálních přistěhovalců, kteří vstupují do Evropy. Do letošního 20. června přišlo do Evropy zhruba 52 tisíc nelegálních přistěhovalců, z nichž přibližně 40 tisíc připlulo přes moře. V letech 2017 a 2016 vstoupilo do Evropy přibližně 187 tisíc a 390 tisíc nelegálních přistěhovalců.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ruská vojenská letadla a vojáci se po skončení mise v Sýrii vrátili domů   
Pridal tk Úterý 26 červen 2018 - 04:11:43 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ruské ministerstvo obrany vydalo 25. června tiskové prohlášení, ve kterém se uvádí, že 11 ruských vojenských letadel odletělo ze Sýrie zpět do Ruska.

Z tohoto prohlášení vyplývá, že 11 ruských letadel včetně dvou ruských bitevních vrtulníků Kamov Ka-52 odletělo z letecké základny Hmímím a zamířilo do míst svého stálého umístění na území Ruska.

Ruské speciální jednotky, vojenská policie a týmy ženistů opouštějí Sýrii, kde od září 2015 pomáhali vládním silám v boji proti teroristům Islámského státu. Po stažení všech sil bude Rusko pokračovat v používání letecké základny Hmímím a syrského přístavu Tartus, které poskytují technickou podporu ruskému námořnictvu.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Americký ministr obrany navštíví Čínu   
Pridal tk Úterý 26 červen 2018 - 04:10:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americký ministr obrany James Mattis navštíví od 26. do 28. Června na pozvání člena Státní rady Číny a čínského ministra obrany Wei Fenghe (Wej Feng-che) Čínu.

Čínští představitelé budou s Jamesem Mattisem jednat o vojenských vztazích a otázkách vzájemných zájmů.
Mluvčí čínského ministerstva obrany Ren Guoqiang (Žen Kuo-čchiang) dnes v Pekingu uvedl, že rozvoj stabilních a zdravých bilaterálních vojenských vztahů mezi Čínou a Spojenými státy odpovídá společným zájmům obou zemí, ale také odpovídá očekávání mezinárodního společenství.

Čína věnuje velkou pozornost rozvoji vojenských vazeb se Spojenými státy a doufá, že budou obě země nadále spolupracovat, aby se vztahy mezi těmito dvěma ozbrojenými silami staly důležitým faktorem stability ve vztazích mezi oběma státy.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Evropa navrhne řadu plánů na zachování íránské jaderné dohody   
Pridal tk Úterý 26 červen 2018 - 04:08:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Náměstek íránského ministra zahraničních věcí Abbas Araqchi 23. června uvedl, že Evropa co nejrychleji navrhne řadu plánů na zachování íránské jaderné dohody.

Abbas Araqchi téhož dne v Teheránu oznámil, že Spojené království, Francie, Německo a Evropská unie slíbily, že do konce června předloží sérii praktických a proveditelných plánů na ochranu relevantních íránských zájmů v íránské jaderné dohodě. Írán čeká na tento plán a doufá, že bude hrát aktivní roli.

Americký prezident Donald Trump 8. května oznámil odstoupení USA od smlouvy o íránské jaderné otázce a znovu obnovil sankce proti Íránu. Íránská strana uvedla, že dočasně dodrží smlouvu a současně bude jednat s dalšími zainteresovanými stranami.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2440 sec,0.1737 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,532kB