Úterý 10 červenec 2018
Žádná pátá kolona v Kremlu? Zamyslete se znovu!   
Pridal tk Úterý 10 červenec 2018 - 05:40:25 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Po opětovném jmenování Medveděva a jeho víceméně přeskupené vlády je veřejné mínění v Rusku a za jeho hranicemi rozděleno ohledně toho, zda je to dobré znamení kontinuity a jednotnosti ruského vedení, nebo zda je to potvrzení, že v Kremlu existuje pátá kolona pracující proti prezidentu Putinovi a pokoušející se prosadit a vnutit Rusům neoliberální a pro-západní politiku. Dnes se chci v krátkosti podívat na to, co se děje uvnitř Ruska, protože věřím, že ruská zahraniční politika je stále v převážné míře řízena těmi, které nazývám „eurasijští suverenisté“, a že abychom mohli detekovat aktivity „atlantických integracionistů“, musíme se podívat na to, co se odehrává uvnitř Ruska.

Ruská pátá kolona a její typické operace

Zaprvé, chci začít tím, že se s vámi podělím o krátké video, přeložené Sakerovou komunitou, s jedním z nejbystřejších ruských analytiků, Ruslanem Ostaško, který se pozastavuje nad tím, jak je možné, že silně pro-západní a zuřivě proti-putinovská radiostanice „Echo Moskvy“ dokáže nejen obejít normální ruskou legislativu, ale dokonce i dostávat peníze od plynárenského obra Gazprom, jehož většinový podíl je vlastněn ruským státem. Echo Moskvy je také tak pro-izraelská, že si vysloužila přezdívku „Echo Macy“ (echo Macesů). Netřeba říkat, že toto rádio má neutuchající a naprostou podporu amerického velvyslanectví. Není přeháněním říct, že Echo Moskvy slouží jako inkubátor rusofobních novinářů a že většina liberálních pro-západních reportérů v ruských médiích byla v minulosti tím či oním způsobem spjata s tímto propagandistickým kanálem. Navzdory tomu všemu, či přesněji díky tomu, je Echo Moskvy již dlouho v bankrotu a přesto nadále existuje. Jen si poslechněte vysvětlení Ostaška (a ujistěte se, že jste stiskli tlačítko „cc“, abyste mohli vidět anglické titulky).

Zajímavé, ne? Státní obr Gazprom dělá co může, aby udržel Echo Moskvy nad vodou a nad zákonem. Vlastně Gazprom financuje Echo Moskvy již roky! Podle hyper politicky korektní Wikipedie: „Od r. 2005 je Echo Moskvy majoritně vlastněna Gazprom Media, která vlastní 66% jejích akcií.“ Pokud je Gazprom většinově vlastněn ruským státem a Echo Moskvy je většinově vlastněna Gazpromem, neznamená to pak, že Echo Moskvy je v podstatě financována Kremlem? Skutečnost je ještě horší, jak poukazuje Ostaško – Echo Moskvy je jen tím nejviditelnějším případem, ale v Rusku existuje celkem dost dalších pro-západních médií, která jsou financována, přímo či nepřímo, ruským státem.
Takže mi dovolte položit jednoduchou otázku: opravdu si myslíte, že Ostaško je lépe informovaný, než ruské úřady,
včetně samotného Putina?

Samozřejmě, že ne! Takže co se tu děje?

Než se pokusíme tuto otázku zodpovědět, podívejme se na další zajímavé zprávy z Ruska, na nedávný článek „Penzijní reforma jako nástroj páté kolony pro svržení Putina“ (původní název „O systému spravedlivých penzí“, autor Machail Chazin, přeložený Ollie Richardsonem a Angelinou Siard z blogu Stalker Zone; a přetisknut zde a zde). Přečtěte si prosím článek celý, neboť vrhá velmi zajímavé světlo na to, čeho chce Medveděvova vláda dosáhnout po svém opětovném jmenování. Chci zde ocitovat závěry Michaila Chazina:

Jinými slovy, celá tato reforma je neprostý nesmysl, politický vtip mající za cíl zničit vztahy mezi lidmi (společností) a úřady. Specifickým cílem je svržení Putina, jak bylo našim liberálům nařízeno jejich nadřízenými „partnery“ ze „západního“ globální projektu. A přesně takto bychom měli tuto reformu posuzovat. Nemá žádný vztah k ekonomickým reformám – ani dobrým, ani špatným. Není to ekonomická reforma, ale politický komplot! A jako k takovému k němu musíme přistupovat.

Když vysvětlil, co se skutečně děje, Chazin pak otevřeně uvádí, jak je taková operace vůbec možná:

Nyní co se týká médií. Nutno chápat, že na konci 90. let a na počátku století prakticky všechna neliberální média zemřela. Zcela. A samozřejmě, že vymřeli prakticky všichni neliberální novináři (zůstalo jen pár desítek mastodontů z dob socialismu). A mládež, která vyrůstala na novinářské fakultě, je obecně zcela liberální. V polovině prvního desetiletí milénia byli trochu potlačeni, ale po Medveděvově příchodu do funkce prezidenta opět vzkvétali. Ale pak začal útok na stát ve všem, co neodráží „politiku strany a vlády“. A pak se nějak přihodilo, že dnes existuje v Rusku mnoho „vlasteneckých“ publikací, které zaměstnávají hlavně liberální novináře. Fascinující pohled. Tito novináři (plně v souladu s myšlenkami Lenina, které nečetli) považují za svůj hlavní úkol podporu „svých“ – tj. liberálních – finančníků, Němcova, Navalného atd., a špinění „krvavé KejDžíBí“! A právě do tohoto jsou zapojeni, což znamená, že za maximálního propagování politiky vlády optimálně nasírají obyvatelstvo tím, že při tom používají Putina osobně. Mají potřebu vždy přijít s nějakou nechutnou historkou (jak stařeček zemřel cestou do nemocnice, jak byly velké rodině odebrány děti, jak úředník nebo kněz srazil těhotnou ženu nebo malé dítě svým luxusním autem), a vysvětlují, že to není jen důsledkem politiky liberální moci, ale konkrétní chybou prezidenta, který dosadil do funkcí ministry a policisty, kteří toto vše podněcují.

Úžasné, ne? Je to pokus svrhnout Putina a je zakrýván (pseudo) vlasteneckým tiskem. A co samotný Putin? Proč nic nepodniká? Chazin vysvětluje i toto:

Samozřejmě, že prezident je vinen, především proto, že chápe, že když začne čistit tento Augiášův chlév, pak bude muset prolít krev, protože oni se svých privilegií nikdy dobrovolně nevzdají. Ale nejdůležitějším je, v tom je podstata, toto: liberální ruská elita si dnes vytyčila za cíl odstranit Putina. Proč se tak rozhodla je zajímavou otázkou: pokud sám Putin a liberálové jedno jsou, pak je tento úkol stupidní a nemá smysl. Či je dokonce sebevražedný. Ale pokud Putin není liberál (pravděpodobně správnější je říct politický liberál) pak, samozřejmě, dává tato aktivita smysl. Ale zároveň, z čistě propagandistických důvodů, protože lidé liberály nenávidí, zde vyvstává potřeba dát mu nálepku politického liberála.

Nyní si pospojujme tečky: ve vládě existuje pro-západní (ve skutečnosti Západem ovládaná a řízená) frakce, která financuje ty, kteří se pokouší svrhnout Putina tím, že ho učiní u ruské veřejnosti (která je proti „liberální“ ekonomické politice a která opovrhuje ruskou liberální elitou) neoblíbeným tak, že jej neustále nutí do liberálních ekonomických reforem, které se mu evidentně nelíbí (prohlásil, že je kategoricky proti takovéto politice již v r. 2005), a tak zvaná „vlastenecká média“ to vše zamaskovávají. A Putin to nemůže změnit, aniž by prolil krev.

Ale předpokládejme, pro argumentační účely, že Putin je skutečně srdcem liberál a věří ve „Washingtonský konsensus“ a jeho typ ekonomiky. I kdyby tomu tak bylo, zcela jistě si musí být vědom, že 92% Rusů je proti této tak zvané „reformě“. A zatímco prezidentův mluvčí, Dmitrij Peskov, prohlásil, že sám Putin není s tímto plánem nijak spojen, pravdou je, že tento proces poškozuje také jeho politickou image u Rusů a politických hnutí. Jako přímý důsledek těchto plánů Ruská komunistická strana připravuje referendum proti tomuto projektu, zatímco strana Spravedlivé Rusko nyní sbírá podpisy pro odvolání celé vlády. Je evidentní, že se chystá politický boj monumentálních rozměrů a tradiční opozice, spíše než chabá vnitřní opozice vůči Putinovi, (mluvím o velkých politických hnutích a stranách, ne o mrňavých CIA podporovaných či Sorosem financovaných a podporovaných „NGO“) se nyní transformuje na mnohem odhodlanější opoziční sílu. Předpověděl jsem to asi před měsícem, kdy jsem napsal:

Je mi celkem jasné, že se vytváří nový typ ruské opozice. No, vždy existoval, skutečně – mluvím o lidech, kteří podporovali Putina a ruskou zahraniční politiku a kteří nemají rádi Medveděva a ruskou vnitřní politiku. Nyní bude hlas těch, kteří říkají, že Putin je příliš měkký ve svém postoji k Říši, jen nabývat na síle. Stejně jako hlasy těch, kteří mluví o opravdu toxickém stupni protekcionářství a klientelismu v Kremlu (opět, Mutko je skvělým příkladem). Když takováto obvinění přicházela od fanatických pro-západních liberálů, měli jen velmi malý vliv, ale když přichází od vlasteneckých a dokonce nacionalistických politiků (například Nikolaje Starikova), začínají nabírat jiného rozměru. Například zatímco dvorní klaun Žirinovskij a jeho LDPR loajálně podpořil Medveděva, Komunisté a Spravedlivé Rusko ne. Dokud nebude politické napětí kolem postav jako Kudrin a Medveděv nějak vyřešeno (možná vhodně načasovaným skandálem?), můžeme být svědky nárůstu skutečného opozičního hnutí v Rusku, a hnutí neřízeného Říší. Bude zajímavé, jestli osobní Putinova obliba začne klesat, a co udělá v reakci na objevení se takovéto skutečné opozice.

Ti, kteří vehementně popírali, že v Kremlu existuje problém se skutečnou pátou kolonou, se budou muset bolestivě probrat, a až zjistí, že díky těmto akcím těchto „liberálů“ se postupně vynořuje vlastenecká opozice, a ani ne tak vůči samotnému Putinovi, jako proti politice Medveděvovy vlády, bude to pro ně nepříjemný budíček. Proč ne proti Putinovi?

Protože většina Rusů instinktivně cítí, co se děje, a chápe nejen, že zde působí proti-putinovská dynamika, ale také jak a proč byla tato situace vytvořena. Navíc, na rozdíl od většiny zápaďáků, si většina Rusů pamatuje, co se odehrálo v klíčových a rozhodujících 90. letech.

Historické kořeny problému (velmi hrubé shrnutí)

Vše začalo koncem 80. let, kdy sovětská elita pochopila, že ztrácí kontrolu nad situací a že se musí něco udělat. Abych opravdu shrnul, co udělali, rád bych řekl, že tato elita jako první rozparcelovala zemi na 15 panství, každé řízené gangem/klanem tvořeným touto sovětskou elitou, pak nemilosrdně ukradli vše, co mělo nějakou cenu, stali se přes noc miliardáři a peníze ukryli na Západě. Jako pohádkově bohatí ve zcela zruinované zemi měli fantastickou politickou moc a vliv, aby mohli ještě více kořistit a vykrádat zemi a všechny její zdroje. Samotné Rusko (a dalších 14 post-sovětských republik) trpělo nevýslovnou noční můrou, srovnatelnou s velkou válkou, a v 90. letech se téměř rozpadlo na ještě menší kousky (Čečensko, Tatarstán atd.). V té době Rusko lokajsky provádělo veškerou ekonomickou politiku doporučenou bezpočtem amerických „poradců“ (kdy stovky z nich měli kanceláře v mnoha klíčových ministerstvech a různých státních agenturách, stejně jako dnes na Ukrajině), přijalo ústavu napsanou pro-americkými živly a všechna klíčová místa ve státě byla zabrána tím, co lze nazvat jedině agenti Západu. Na samotném vrcholu byl prezident Jelcin, většinou ožralý, a země byla řízena 7 bankéři, tak zvanými „oligarchy“ (z nichž 6 byli židé): „Semibankirščina“.

Je to období, kdy ruské bezpečnostní služby úspěšně přiměly tyto oligarchy věřit, že Putin, který měl právnický titul a pracoval pro (velmi liberálního) starostu Petrohradu (Anatolije Sobčaka), je jen bezvýznamný byrokrat, který obnoví zdání pořádku, zatímco nebude představovat pro oligarchy žádnou reálnou hrozbu. Komplot zafungoval, ale podnikatelská elita požadovala, aby „jejich“ maník, Medveděv, byl pověřen vedením vlády, aby ochránil jejich zájmy. Přehlídli však dvě věci: Putin byl skutečně vynikajícím důstojníkem První hlavní správy (zahraniční rozvědky) KGB a skutečný vlastenec. Navíc ústava, která byla schválená, aby podpořila Jelcinův režim, mohla být nyní využita Putinem. Ale především nikdy nepředjímali, že malý chlápek ve špatně padnoucím obleku ze sebe udělá jednoho z nejoblíbenějších vůdců na planetě. Jak jsem napsal mnohokrát, zatímco počáteční mocenská základna Putina byla v bezpečnostních službách a ozbrojených silách, a zatímco jeho právní autorita vychází z ústavy, jeho „skutečná“ moc spočívá v obrovské podpoře Rusů, kteří, poprvé po velmi dlouhé době, pocítili, že tento člověk na vrcholu skutečně zastupuje jejich zájmy.

Putin pak udělal to, co mohl udělat Trump, jakmile vstoupil do Bílého domu: dům vyčistil. Začal okamžitě řešit oligarchy, skoncoval se Semibankirščinou a zastavil masivní vývoz peněz a zdrojů z Ruska. Pak začal opětovně budovat „vertikální moc“ (Kontrolu Kremlu nad zemí) a začal opětovně budovat Rusko od základů (regionů) směrem nahoru. Ale zatímco Putin byl obrovsky úspěšný, nemohl prostě bojovat na všech frontách zároveň a vyhrát.

Popravdě nakonec vyhrál většinu bitev, které se rozhodl vést, ale některé bitvy prostě vést nemohl, nikoliv kvůli nedostatku odvahy nebo vůle, ale proto, že objektivní realitou je, že Putin zdědil extrémně špatný systém, plně ovládaný některými extrémně nebezpečnými nepřáteli. Vzpomeňte na slova Chazina uvedená výše: „Pokud začne čistit tento „Augiášův chlév“, pak bude muset prolít krev, protože oni se svých privilegií dobrovolně nevzdají“. Takže typicky putinovským způsobem uzavřel řadu dohod.

Například ti oligarchové, kteří souhlasili, že se přestanou vměšovat do ruské politiky a kteří začnou platit daně a obecně dodržovat zákon, nebudou uvězněni nebo vyvlastněni: těm, kteří to pochopili, bylo umožněno nadále pracovat jako normální podnikatelé (Oleg Deripaska), a ti, kteří to nepochopili, byli buď uvězněni, nebo utekli do zahraničí (Chodorkovskij, Berezovskij). Ale když se podíváme pod tuto úroveň těchto velmi známých a nechvalně proslavených oligarchů, najdeme tam mnohem hlubší „bažinatý prales“: celou kastu lidí, kteří se napakovali v 90. letech, kteří jsou nyní mimořádně vlivní a ovládají klíčové posty v ekonomice, financích a byznysu a kteří naprosto nenávidí Putina a bojí se ho. Mají své agenty v ozbrojených silách a bezpečnostních službách, protože jejich zvolenou zbraní je, samozřejmě, korupce a ovlivňování. A, samozřejmě, mají lidi zastupující jejich zájmy v ruské vládě: prakticky celý „ekonomický blok“ Medveděvovy vlády.

Překvapuje pak, že všichni tito lidé mají také své placené zástupce v ruských médiích, včetně tak zvaných „pro-ruských“ či „vlasteneckých“ médií? (Varuji před tím již nejméně od r. 2015).

Stejně jako na Západě i v Rusku média závisí hlavně a především na penězích. Velké finanční zájmy jsou v používání médií k prosazování své agendy velmi dobré, a popírají nebo zastírají některé záležitosti, zatímco protlačují jiné. To je důvod, proč často vidíte, jak ruská média podporují politiku WTO/SB/MMF/atd. na doraz, zatímco nikdy nekritizují Izrael, nebo, nedej bůh, fanaticky pro-izraelské propagandisty v oficiální televizi (maníky jako Vladimir Solovjev, Jevgenij Satanovskij, Jakov Kedmi, Avigdor Eskin a mnoho dalších). Jsou to stejná média, která budou s radostí kritizovat Írán a Hizballáh, ale nikdy se nepozastaví nad tím, proč hlavní ruské televizní stanice blijou pro-izraelskou propagandu každý den.
A, samozřejmě, budou jako mantru opakovat stejnou písničku: „V Rusku žádná pátá kolona neexistuje!! Žádná!! Nikdy!!
Nijak se to neliší od placených korporátních médií v USA, která popírají existenci „hlubokého státu“ (deep state) nebo americké „izraelské lobby“.

A přesto spousta (většina?) lidí v USA a Rusku chápe v hloubi své duše, že se jim lže a že, ve skutečnosti, jim vládne nepřátelská moc.

Putinovy možnosti a možné výsledky

Bohužel, v USA Trump dokázal, že je katastrofou, která zcela ustoupila neokonzervativcům a podvolila se jejich požadavkům. V Rusku je situace mnohem komplexnější. Doposud se Putin velmi zručně vyhýbal tomu, aby byl spojován s atlantickými integracionalisty. Navíc největší krize minulého zhruba desetiletí byly spojeny s otázkami zahraniční politiky, a ta je stále ovládána eurasijskými suverenisty. A nakonec, zatímco ruská vláda se evidentně dopustila některých chyb či prosazovala některé nepopulární věci (jako například reformu zdravotní péče), dosáhla také nepopiratelných úspěchů. Co se týká Putina, ten nadále konsolidoval svoji moc a postupně odstraňoval některé z nejvíce nechvalně proslulých jedinců z jejich funkcí. Teoreticky mohl Putin pravděpodobně nechat zatknout většinu vrcholových atlantických integracionistů kvůli korupci, ale v žádném případě nemohl provést masivní a krvavou čistku, a proto se nemůže zbavit celé sociální třídy, která není jenom velká, ale i mocná.

Některé moje kontakty v Rusku očekávaly čistku v řadách atlantických integracionalistů hned po volbách. Logikou zde bylo „čeho je moc, toho je příliš“ a jakmile Putin dostal silný mandát od lidí, mohl konečně vykopnout Medveděva a jeho gang z Kremlu a nahradit je oblíbenými vlastenci. To se očividně nestalo. Ale pokud bude program penzijní reformy nadále vyvolávat protesty nebo pokud na Středním východě vypukne větší válka, nebo na Ukrajině, pak se pro-západní síly v Kremlu dostanou pod velký tlak, aby kontrolu v zemi předaly eurasijským suverenistům.

Putin je neskutečně trpělivý člověk a, aspoň doposud, vyhrál většinu, ne-li všechny, své bitvy. Nevěřím, že někdo může předpovědět s jistotou, jak se věci odehrají, ale jisté je, že pokoušet se pochopit Rusko bez povědomí vnitřních konfliktů a zájmových skupin vzájemně spolu bojujících je marné. V jeho 1000-leté historii byli vnitřní nepřátelé pro Rusko mnohem nebezpečnější, než vnější. To se v budoucnu pravděpodobně nezmění.

The Saker

No 5th Column in the Kremlin? Think again! vyšel 29. června 2018 na thesake.is. Překlad Zvědave.


Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2018/07/7640-zadna-pata-kolona-v-kremlu-zamyslete-se-znovu.htm


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Protest proti NATO - 11. 7. 2018 - Václavské náměstí, Praha   
Pridal tk Úterý 10 červenec 2018 - 05:20:02 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Rádi bychom vás informovali o připravovaném protestu proti Severoatlantickému paktu NATO, který se uskuteční ve středu 11. července od 17 hodin na Václavském náměstí v Praze.

Demonstraci pořádá České mírové hnutí za podpory občanské iniciativy Ne základnám a dalších mírových organizací. Shromáždění se uskuteční ve stejné době, kdy bude v Bruselu probíhat letošní summit NATO.
Protest je součástí kampaně ANO MÍRU! NE NATO!, kterou mezinárodně organizuje Světová rada míru, jíž je České mírové hnutí členem. V příloze vám zasíláme k možnému vyžití pozvánku na uvedenou akci.

S pozdravem za České mírové hnutí

Milan Krajča, předseda

721/985447

milan.krajca©email.cz


ČESKÉ MÍROVÉ HNUTÍ
www.mirovehnuti.cz

mirovehnuti©email.cz


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Afričtí uprchlíci v Itálií: "Nejsme tu za prací, ale abyste nás vydržovali."   
Pridal tk Úterý 10 červenec 2018 - 05:16:49 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
STAROSTA NABÍDL IMIGRANTŮM PRÁCI. Přijali tuto nabídku s povděkem? Nikoliv. "Nejsme tu za prací, ale abyste nás vydržovali." Nutné říci, že pan starosta Zatti je k uprchlíkům velmi vstřícný, vždy je přijímal, a to i nyní, Lize navzdory. Z této situace byl však velmi rozezlený, nechtěl po nich nic extra, pouze vyčistit některé cesty, které vedou k turistickým atrakcím. "Cítíme se zneužiti, nechceme", zněla jedna z odpovědí.

Naštvaný starosta žádal o jejich přesun do jiné lokality, neboť to nebylo ani první odmítnutí. Dva z dotyčné skupiny byli nadřízenými úřady přemístěni, avšak s konstatováním, že dle zákona nelze do práce nikoho nutit.

Situace se dále vyhrocovala, dalších 22 žadatelů o azyl, převážně Afričanů a hostů bývalého hotelu "La Lucciola", začalo protestovat a klást odpor tak, že musely zasáhnout pořádkové síly, až k večeru se situace uklidnila. Vzbouřenci zatím zůstanou v zařízení, protože násilné vyklizení se setkalo s nepochopením nadřízených úřadů. Pokud se tedy sami hosté nerozhodnou místo dobrovolně opustit...

Zdroj: italia.imigliori.org


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Peking se chystá k válce s USA. Radikálně se zvýšilo riziko   
Pridal tk Úterý 10 červenec 2018 - 05:14:41 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Japonská zpravodajská agentura Kyodo News zveřejnila interní dokument Centrální armádní komise ČLR, který jasně popisuje strategii boje proti USA, která podle autorů „překoná“ oslabujícího světového hegemona, a v případě potřeby „ukončí konflikt a vyhraje válku“ s tímto hegemonem.

Pokud obsah strategie, která unikla do světových medií, skutečně odráží vizi čínského vedení, pak nás v blízké budoucnosti čeká radikální nárůst rizika vojenského střetu mezi USA a ČLR.

Vše spočívá v tom, že pekingští stratégové nemají v plánu pouze bránit Čínu, ale také předložit výzvu americké nadvládě na moři, která jim v případě potřeby dovolí „přitlačit oponenty ke zdi" kontrolou námořních obchodních cest.
Je obtížné, až téměř nemožné si představit, že americké vedení (bez ohledu na stranickou příslušnost a ideologickou orientaci) umožní Číně realizovat takový plán bez ostrého odporu ze strany americké státní administrativy a armády.

Kyodo News a Japan Times uvádějí klíčové body dokumentu, které poukazují na to, že Čína se chystá rozšířit svou vojenskou přítomnost a vliv daleko od svých hranic.
„V jedné z kapitol dokumentu je uvedeno, že Lidová osvobozenecká armáda Číny dříve soustředila svůj vojenský výcvik na obranu pobřeží a v nové éře musí armáda navíc posílit své schopnosti na souši, na moři a ve vzduchu, aby rozšířila působnost mimo tradiční zónu působnosti.
„Kvůli tomu, jak odkrýváme a rozšiřujeme naše národní zájmy mimo hranice, zoufale potřebujeme komplexní ochranu naší bezpečnosti po celém světě."

Dokument zdůrazňuje bezpodmínečnou potřebu toho, aby byla armáda plně podřízena příkazům lídra Xi Jingpinga a díky tomu západní komentátoři pevně věří v to, že čínský vůdce přispěl rozhodujícími kroky k novému cíli čínských ozbrojených sil.
Je velmi pravděpodobné, že ve Washingtonu budou tyto změny v působení Číňanů vnímány jako odraz americké výjimečnosti, protože do nedávné doby pouze Spojené státy prohlašovaly, že „zeměkoule" se nachází pod vlivem jejich národních zájmů, které je Washington připraven bránit a rozšiřovat použitím vojenské síly. Nemusí to však znamenat, že pekingští stratégové měli na mysli, že by měla Čína kopírovat americký přístup, ale vzhledem k poměrně silné anti-čínské politice Trumpa je nepravděpodobné, že budou věřit verzi, že Čína chce ve skutečnosti konfrontaci s USA v klíčových lokalitách po celém světě.

trach z čínské expanze je důležitým prvkem amerického vojensko-politického myšlení, i když to není tak nápadné na pozadí protiruské hysterie. Když američtí generálové čtou v (údajném) dokumentu Centrální armádní komise Číny, že reforma armády napomůže „efektivněji zvládnout krizi, zabránit konfliktu, vyhrát válku a chránit expanzi národních strategických zájmů", je pravděpodobné, že si vzpomenou na poměrně nedávné slyšení v Kongresu USA, na kterém se diskutovalo o „čínské hrozbě". Časopis Newsweek poté zveřejnil článek s názvem Čínská vojenská expanze a globální [vojenská] výstavba mi nedovolí v noci spát, říká ministr vojenského námořnictva.
Ve skandálním Čínském dokumentu, který je v současné době projednáván v japonských a západních médiích, je jeden důležitý detail, který na jedné straně dobře odráží čínskou mentalitu, a na druhé straně naznačuje, že pekingští experti se velmi dobře snažili pochopit západní logiku. V dokumentu je uvedeno, že právě rozvoj armády, která je schopná opravdu globálních vojenských operací, umožní Číně, aby se vyhnula tzv. „Thúkydidově pasti". Tento termín byl představen profesorem z Harvardské univerzity, politologem a expertem teorie příjímání rozhodnutí a bývalým ministrem obrany, Grahamem Tilletem Andersonem mladším. Stručně řečeno, podstatou této teorie je: akmile potenciální hegemon sílí, aktuální hegemon z něj má strach a tento strach vyústí v nevyhnutelnou válku mezi stávajícím a potenciálním hegemonem. Prvním příkladem této teorie je válka Sparty a Atén, o jejíž nevyhnutelnosti napsal Thúkydides.

Autoři čínské strategie trvají na tom, že radikální rozšíření celosvětových schopností čínské armády pomůže „vyhnout se válce mezi rostoucí mocností a existujícím hegemonem". Existuje riziko, že tento odhad je příliš optimistický. Pokoušet se dramaticky rozšířit globální schopnosti čínské armády může vyprovokovat Washington k více agresivním a velmi radikálním opatřením, které se nemusí týkat pouze ekonomického nebo diplomatického tlaku. Navíc vzniká pocit, že bez ohledu na čistě pragmatickou rétoriku Trumpa, která naznačuje ekonomickou motivaci obchodní války s Čínou, není ve skutečnosti pro Washington cílem vyrovnání obchodní bilance. Pokud si připomeneme slova ministra vojenského námořnictva Richarda Spencera o „využití kapitálu jako zbraň", je logické předpokládat, že obchodní (a případně sankční) válka bude pokračovat ne do té doby, až se vyrovná obchodní bilance, ale až dojde k eliminaci „hrozivých čínských zbraní".

Pokud je to správné posouzení, pak nastávají dvě důležité otázky.
Zaprvé. Jak moc času potřebuje Washington na to, aby pochopil, že obchodní válka a sankce mu nepomůžou k dosažení toho, co chce?
Zadruhé: co bude vláda Trumpa dělat po vyčerpání ekonomických metod?
Skutečnost, že americké válečné lodě se nyní nachází v Taiwanské úžině, a na Taiwan brzy dorazí první skupiny amerických námořních vojáků, pravděpodobně naznačuje tomu, kde a jak Spojené státy budou hájit svůj nárok na globální hegemonii.

Zdroj: https://sptnkne.ws/hYY7


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ze Sofie do Berlína   
Pridal tk Úterý 10 červenec 2018 - 05:05:57 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Nepřistálo mi na českém pracovním stole ze Sofie nic nového, co by stálo za řeč. O to více na německém: Úspěšný autor Thilo Sarrazin napsal kriticky zaměřenou knihu o Islámu pod názvem Nepřátelské převzetí – jak Islám brzdí pokrok a je nebezpečím pro společnost (Feindliche Übernahme – wie der Islam den Fortschritt behindert und die Gesellschaft bedroht) a rozhodl se jít dnes (v pondělí) k soudu. Proč? Jeho nakladatelství odmítlo vydání knihy. Protože takové rozhodnutí nakladatelství mluví samo za sebe, zříkám se komentáře.

Komentář si ale dovolím k výsledku cesty čínského PM Li Keqiang ze Sofie do Berlína. Přitom nevylučuji, že v Sofii neměl takový úspěch jako dnes v Berlíně. Úspěch díky prezidentu Trumpovi. Proč?

Dva dny po summitu 16+1 bylo podepsáno v Berlíně více než dvacet smluv o spolupráci SRN s ČLR, nehledě na první doporučení společné zprávy MERICSu a GPPI, o které jsem psal v posledním příspěvku, Odbila dvanáctá hodina, 6.7, které zní: EU měla vůči ČLR vystupovat jednotněji. Silné členské státy, jako je např. Německo nebo Francie, by měly upustit od vlastních bilaterálních smluv s Čínou, pokud chtějí do budoucna zabránit iniciativám, jako je sdružení 16+1.
Mezi podepsanými smlouvami o spolupráci je jedna unikátní: Prvně v historii kupuje západoněmecký automobilový výrobce (BMW) čínskou technologii (společnosti CATL). A to za maličkost: 4 miliardy Euro! Aby toho nebylo málo, a CATL nemusel nic dovážet, postaví v blízkosti Erfurtu speciální fabriku na výrobu baterií. PM Li Keqiang mluvil o obzvláště úspěšném (besonders erfolgreich), kancléřka Merkel chválila novou cestu spolupráce (neue Wege einschlagen). Ve své podstatě to, o čem referovala velvyslankyně ČLR v ČR, JE paní Ma Keqing v úterý minulého týdne v ČSÚZ: 16+1 je inkubátorem nových forem spolupráce.

Kancléřka Merkel přidala navíc: 1) Es zeige sich, dass Peking dem Versprechen, seine Märkte zu öffnen, auch Taten folgen lasse. Česky: Ukazuje se, že Pekingskému slibu, otevřít trhy, následují skutky. 2) Das ist ein qualitativ neuer Schritt, wenn chinesische Unternehmen mit Technologien kommen, die es hier noch nicht gibt. To je kvalitativně nový krok, když čínské společnosti přicházejí s technologiemi, které zde nemáme. Více než tisíc nových pracovních míst, to je dobrý den pro Durynsko (ein guter Tag für Thüringen). V duetu, PM Li Keqiang a kancléřka Merkel kritizovali americká cla. Zapomněli přitom děkovat prezidentu Trumpovi.

Zmiňuji se o dnešní návštěvě a podpisech smluv o spolupráci, protože Peking se bude i nadále snažit najít v Evropě spojence svobodného obchodování a spolupráce. I o tom jsem psal v posledním příspěvku. Nevěděl jsem jenom, že potvrzení nenechá na sebe čekat, a přijde tak rychle. Pro doplnění uvádím, že SRN udržuje s ČLR více než 70 dialog-fór. Proto očekávám, že si SRN splní dříve své plány a sny s ČLR, než se v Praze probudí ze zlého snu.

Na programu rozvoje spolupráce SRN – ČLR jsou totiž: Pojišťovny, zemědělství, rozvojová spolupráce, vzdělání a sociální sféra.

Když jsem se dnes odpoledne snažil v jednom rozhovoru zjistit, na kolik může být reálné získat několik českých zájemců o spoluúčast v první China International Import Expo v Šanghaji, která se bude konat začátkem listopadu t.r., potvrdily se mé obavy. Pravděpodobně poletím sám do Šanghaje se pobavit s několika málo přáteli. Přesto opakuji: Prezident Zeman, ani premiér Babiš nemohou dělat více, než se snažit otevřít podnikatelům dveře v ČLR. Projdou jimi ke stolu a podpisu jenom ti, kteří si uvědomili, že odbila dvanáctá hodina, že republika jako montovna, s bankami v cizím vlastnictví a primitivní číno-fobií, nedovolující dialog s ČLR, nemá šanci na přežití. Podnikatelům bez znalostí cizí kultury, hodnot a potřeb, zvědavosti, píle a schopnosti risknout, není pomoci. To platí i pro ty, kteří se neúčastní dnes otevřené výstavy INOPROM v Ekaterinburgu. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1833 sec,0.0503 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,437kB