Čtvrtek 12 červenec 2018
Ožrala a zloděj zlodějský? Kalousek ve sněmovně lhal o událostech z roku 2006 a chystané vládě s Jiřím Paroubkem za podpory KSČM, známe podrobnosti   
Pridal tk Čtvrtek 12 červenec 2018 - 19:06:32 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ožrala a zloděj zlodějský? Kalousek ve sněmovně lhal o událostech z roku 2006 a chystané vládě s Jiřím Paroubkem za podpory KSČM, známe podrobnosti. Andrej Babiš vybuchl ve sněmovně a přešel do osobní roviny na Kalouska: Ty nebudeš mluvit o mojich dětech! Haveljugend před sněmovnou házela lahve, policie měla zasáhnout, pouze ale přihlížela!

Včerejší rozprava poslanců ve sněmovně měla nečekaně brutální vývoj. Hlasování o důvěře menšinové vládě Hnutí ANO a ČSSD předcházel maratón projevů a proslovů poslanců, který trval bezmála 16 hodin. Od včerejšího dopoledne až do časných ranních hodin dnes jednala poslanecká sněmovna o tom, proč vyslovit anebo nevyslovit důvěru nové vládě. Jenže včera večer už začaly téct politikům nervy. Celé to začalo tím, že v rozporu se zákonem o shromažďování svolali lidé z okolí TOP09 a pražské Haveljugend nepovolenou demonstraci přímo do Sněmovní ulice proti Babišovi a proti KSČM.

VIDEO ZDE: https://vimeo.com/279638960

Problém je v tom, že zákon explicitně zakazuje demonstrace a protesty před budovou sněmovny ve Sněmovní ulici. Policie však nekonala a není vůbec jasné, proč. Mnoho politiků z Hnutí ANO má teď pocit, že policie úmyslně nechala pražskou havlérku a příznivce TOP09 demonstrovat před poslaneckou sněmovnou a dokonce umožnila demonstrantům dostat se tak blízko, že mohli házet lahve s vodou na Andreje Babiše, který přišel demonstrantům přečíst důkaz o historické pravdě z roku 2006. O co šlo?

Celý včerejší den totiž poslanci za TOP09 a především Miroslav Kalousek ve sněmovně útočili na novou vládu, že prý je to symbol konce demokracie v ČR a návratu komunistů k moci, protože KSČM umožní vznik této nové vládě. Jenže největším paradoxem je, že nejhlasitější kritik, Miroslav Kalousek, má ohledně své vlastní historie obrovský škraloup, pokud jde o jeho ochotu nechat se tolerovat komunisty. Miroslav Kalousek spoléhá na to, že lidé mají krátkou paměť a spoléhá na to, že mladí voliči TOP09 už o tom neví, protože ani nemohou, protože se to stalo kdysi dávno, před 12 lety, tzn. v době, kdy za sebou teprve tahali kačera.

Kalousek spoléhá na krátkou paměť voličů a neschopnost lidí pátrat na internetu

Byl to právě Miroslav Kalousek, který v roce 2006 po skončení parlamentních voleb jako tehdejší předseda KDU-ČSL byl ochotný vytvořit menšinovou vládu s Jiřím Paroubkem a jeho ČSSD, jejíž vznik by byl umožněn díky toleranci KSČM. Tento nápad se setkal s obrovským odporem voličské základny KDU-ČSL (nikoliv však předsednictva KDU-ČSL) a krajské organizace strany si nakonec vydupaly Kalouskovu bleskovou rezignaci na post předsedy strany.

Dne 24. srpna 2006 odpoledne přineslo hned několik českých deníků a také ČTK tuto zprávu, která šokovala celou Českou republiku, pravicové strany ve sněmovně, ale především voliče KDU-ČSL. Po třech měsících neúspěšného vyjednávání o sestavení vlády, kdy ani vítězná ODS a ani druhá ČSSD nedokázaly sestavit vládu, se stalo něco neuvěřitelného. Miroslav Kalousek se 24. srpna 2006 tajně sešel s Jiřím Paroubkem a dohodli se na prolomení povolební patové situace tím, že vytvoří společnou menšinovou vládu ČSSD a KDU-ČSL, která se v zájmu “zachování demokracie v zemi” opře o toleranci komunistů, kteří takové menšinové vládě umožní vznik.

ODS to tehdy považovala za zradu pravicových hodnot, ale největší zemětřesení to vyvolalo v místních a krajských organizacích KDU-ČSL, zejména na jihu Čech a na Jižní Moravě. Předsednictvo KDU-ČSL tehdy zdaleka nebylo k tomuto nápadu v takovém odporu jako členská základna, a dokonce v tomto nápadu svého předsedu předsednictvo podpořilo, ale ten řev od lidovců z krajů a z regionů byl tak obrovský, že to stálo Miroslava Kalouska hlavu a jeho funkci předsedy strany. Česká média totiž tehdy 24. srpna přinesla následující informaci:

Čtvrtek 24. srpna 2006, 15:43 – PRAHA: Předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek ve čtvrtek souhlasil s výzvou šéfa ČSSD Jiřího Paroubka k jednání o společné vládě. Kalouskovi by nevadila ani tolerance takové vlády ze strany KSČM. Předsednictvo křesťanských demokratů jej v tom podpořilo.

Podle místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše by komunisté vznik vlády ČSSD a lidovců zřejmě umožnili. Šéf zelených Martin Bursík je proti jakékoli vládě závislé na komunistech.
“Hovořili jsme o možnosti koaliční spolupráce. Byla by to menšinová vláda, která by hledala podporu napříč politickým spektrem, v případě komunistů předpokládám nějakou formu umožnění vzniku,” uvedl Kalousek po jednání s Paroubkem.
“Je-li to cena za to, že bude zachována politická pluralita a vrátíme-li se k poměrnému systému, je to cena, kterou jsem ochoten navrhnout orgánům strany,” řekl lidovecký předseda na otázku, zda mu nevadí, že by takovou vládu museli tolerovat komunisté. Kalousek přitom před volbami patřil k nejhlasitějším kritikům častého společného hlasování poslanců ČSSD a KSČM.

Předseda ČSSD Paroubek vyjmenoval rozsáhlý okruh programových témat, ve kterých si jsou obě strany blízké. “V těchto oblastech panuje shoda, myslím, že na ni navážeme při dalších jednáních,” řekl Paroubek.

Kalousek uvedl, že základní programovou prioritou lidovců je změna volebního zákona, která by znamenala návrat k čistému poměrnému systému. Předsednictvo KDU-ČSL sice Kalouska pověřilo jednáním, ale hlavní rozhodovací pravomoc má celostátní výbor, který se sejde v pátek. KDU-ČSL také na pondělí svolala celostátní konferenci strany.

Zdroj: Novinky.cz


Když se o Kalouskově nápadu dozvěděli v místních a krajských organizacích KDU-ČSL, vypuklo hotové peklo a povstání. Předčasný sjezd a převolení předsednictva zažehnala Kalouskova rezignace

Jenže už druhý den se spustilo zemětřesení v krajích, místní a krajské organizace KDU-ČSL hrozily vyvoláním mimořádného sjezdu, pokud strana neukončí jednání s ČSSD (za tolerance komunistů), a tak už 25. srpna došlo k nečekané a rychlé rezignaci Miroslava Kalouska na pozici předsedy KDU-ČSL. Tím bylo zažehnáno vnitrostranické lidovecké povstání v krajích. Tyto Kalouskovy výroky o toleranci od komunistů jsou zdokladované všemi tiskovými médii v ČR, nejde o nějaký hoax nebo Babišův výmysl, nebo nějakého novináře, je to záznam informací z tiskového brífinku po jednání Miroslava Kalouska a Jiřího Paroubka z dopoledního jednání ze 24. srpna, které se protáhlo na několik hodin. Dodnes najdete článek na Novinkách, na webu Českého rozhlasu a v archivu ČTK. O to děsivější je včerejší Kalouskův výstup ve sněmovně, kde přímo do očí lže nejen přítomným poslancům, ale milionům občanů, ze kterých dělá debily.

Jeho včerejší nestoudné tvrzení, že ani na okamžik v roce 2006 prý nehrozila vláda podporovaná komunisty, je nehorázná lež, protože stejně jako dnes, tak i tehdy v roce 2006 měla vláda získat důvěru sněmovny díky toleranci od KSČM. A stejně jako dnes, tak i tehdy, pokud by vláda vznikla, by se musela opírat o toleranci KSČM po celou dobu fungování takové vlády. A byl to právě Miroslav Kalousek, který s tímto konceptem přišel, souhlasil a přesvědčil pro takový nápad i předsednictvo KDU-ČSL, které ho v tom podpořilo. Z toho se prostě pan Kalousek nevylže, protože každý si to může najít na internetu a v archivech.

Útok na Babišovy děti odkoukal Kalousek z kyjevských reálií tamního parlamentu, kde si mafiáni, grázlové z Majdanu, Pravého sektoru a marionety západních podpindos posílají brutální vzkazy na adresy rodin a dětí

Co je ovšem naprosto neakceptovatelné, to jsou Kalouskovy útoky na děti Andreje Babiše. Tohle svinstvo je známé z Ukrajiny a tamní politické kultury, odkud asi Miroslav Kalousek a jeho pouliční Haveljugend berou inspiraci, ale zatahovat do politiky Babišovy děti a říkat, že Andrej Babiš na ně křivě přísahal, to je na zvracení a vůbec se nedivím, že v Andreji Babišovi doslova bouchly saze a začal Miroslava Kalouska označovat za ožralu a zloděje zlodějského. Když někdo zaútočí na děti, musí nastat jediná reakce, tvrdá obrana vnitřního kruhu. Za obranu své rodiny zasluhuje Andrej Babiš uznání.

Andrej Babiš opravdu má v rodině emigrace, to samo o sobě neznamená, že nemohl být v hledáčku StB, protože tyto osoby byly velmi často terčem zájmů operátorů 2. správy SNB, protože na ně šlo vytvářet nátlak s cílem navázání spolupráce. Jenže o to přece vůbec včera nešlo. Včera totiž Miroslav Kalousek vyvolal ve sněmovně hysterii, že prý končí demokratické zřízení v ČR, a to kvůli tomu, že se Babišova vláda bude opírat o komunisty a tím prý nastane konec demokracie v zemi. Tohle je nejbrutálnější Kalouskovo pokrytectví za celou jeho kariéru, protože jestli by měl někdo mlčet a šoupat nohama, pokud jde o nápady ohledně vzniku menšinové vlády za tolerance komunistů, tak je to právě Miroslav Kalousek, průkopník převratné myšlenky menšinových vlád opřených o KSČM. Jak by řekli Kalouskovi hipsteři: “Featured by Mirda!”

Útoky na vnitřní kruh, Haveljugend a zfašizovaná ulice plná neomarxistických dětí, ovšem budoucích mainstreamových voličů!

Všimněte si, že Miroslav Kalousek zaútočil na vnitřní kruh Andreje Babiše, na rodinu. Tohle je osvědčená taktika právě na Ukrajině, kde právě v ukrajinském parlamentu si poslanci posílají výhrůžky a vzkazy směrem k rodinám a dětem oponentních politiků, je to takový ukrajinský politický koloryt, kdy poslanci předčítají jména dětí jiných poslanců a jejich adresy a bydliště, což jsou de facto pozvánky pro gangy a výhrůžky osobní likvidací rodinných příslušníků. Nemusíme mít v oblibě Andreje Babiše, ale jako alternativa musíme ctít fakta a potvrdit, že Andrej Babiš měl pravdu, když ve sněmovně včera ukazoval papír s článkem z roku 2006.

A musíme k tomu dodat informaci, že tuto spolupráci a dohodu o případné toleranci KSČM posvětilo tehdy v roce 2006 dokonce i tehdejší předsednictvo KDU-ČSL, tzn. nejvyšší vedení strany, což byl a dodnes je největší podraz na řadové voliče jakékoliv strany, která se etablovala jako proti-komunisticky založená. A v čele tohoto podrazu na vlastní voliče, lidovce, stál právě Miroslav Kalousek, který dnes burcuje a varuje, že končí demokratické zřízení kvůli toleranci Babišovy vlády ze strany komunistů.

Znovu zde můžete spatřit klasickou ukázku mocenského tenzoru. Teď vidíte, co by se stalo, kdyby u noci nebyl Andrej Babiš, ale třeba Miroslav Kalousek. Neměl by problém s komunisty, pokud by byl ve stejné pozici jako Andrej Babiš a jeho hnutí. Už jednou to zkusil a neměl problém. Ani jeho tehdejší vedení strany.

Otázkou teď je, jak v rámci mocenského tenzoru se dokážete pohybovat v množině prvků a voleb, kdy na jedné straně máte na výběr bláto a na straně druhé máte louži. Kam se postavíte? Co bude lepší? A co bude horší? Národ hlasuje ve volbách tak, jak hlasuje. Kdybychom chtěli jít třetí cestou, ani cestou do louže, a ani cestou do bláta, prostě jinam a lépe, museli by lidé a celý národ volit pro-národně, proti-globalisticky, proti-transatlanticky. Dokud společnost nedospěje do takového stádia prozření a poznání, bude se muset pohybovat jen v rámci mocenského tenzoru, tzn. vybírat mezi dvěma a více variantami, které nevzbuzují nadšení, ale vedou různými cestami (způsoby) ke stejnému cíli, k evropské integraci. Ty způsoby se liší v tom, kdo tu českou cestu do Nové Evropy bude ovládat, jestli Kalouskovi a potažmo Havlovi pro-US pohrobci, anebo pro-berlínská a pro-globalistická lobby reprezentovaná globál tandemem Zeman-Babiš. A co z toho prefereujete, to si každý musí uvážit čistě sám, v tom vám nikdo neporadí. Česká politika je jedno velké údolí slz, bohužel.

-VK-
Šéfredaktor AE News



Zdroj: https://aeronet.cz/news/video-ozrala-a-zlodej-zlodejsky-kalousek-ve-snemovne-lhal-o-udalostech-z-roku-2006-a-chystane-vlade-s-jirim-paroubkem-za-podpory-kscm-zname-podrobnosti-andrej-babis-vybuchl-ve-snemovne/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Projev prezidenta republiky dne 11.07.2018 v Poslanecké sněmovně   
Pridal tk Čtvrtek 12 červenec 2018 - 17:52:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, milé kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, dámy a pánové,asi před měsícem jsem byl požádán předsedy hnutí ANO, České strany sociálně demokratické a Komunistické strany Čech a Moravy o vystoupení v Poslanecké sněmovně na podporu této vlády. Rád jsem tomuto požadavku vyhověl, protože je koneckonců povinností každého prezidenta, aby podpořil vládu, již předtím jmenoval.
Chtěl bych blahopřát všem třem jmenovaným předsedům politických stran, jakož i jejich týmům za, jak věřím, úspěšné dovršení velmi složitých jednání a chtěl bych jako rozený optimista vyjádřit naději, že dnes Sněmovna této vládě vysloví důvěru.

Nechci se zabývat peripetiemi, které se vázaly na jednání o vládě, a už vůbec ne personálními otázkami, které jsou často medializovány, protože je to jediné téma, jež novináři dokáží pochopit. V každém případě bych se chtěl zabývat programovým prohlášením vlády, neboť ministři přicházejí a odcházejí, jak jsme se mohli přesvědčit i u Ministerstva spravedlnosti, ale programové prohlášení by mělo zůstat a mělo by být jakýmsi fundamentem dlouhodobé činnosti naší vlády.

Moji spolupracovníci mně říkali, že nemám hovořit déle než tři hodiny, protože mě na letišti čeká letadlo, které mě odveze do Bruselu na summit NATO. Pokusím se tedy býti co nejstručnější a omezím se pouze na dvě trochu obšírnější poznámky o tomto programovém prohlášení, z nichž jedna bude pochvalná a druhá, jak je u mě obvyklé, pro změnu kritická.

Pokud jde o tu pochvalnou poznámku, velice si vážím toho, že v programovém prohlášení je obsažena myšlenka dlouhodobého, tedy desetiletého investičního programu, ať už na úrovni měst a obcí, krajů, anebo celé republiky. Ve svých předchozích vystoupeních i před touto Sněmovnou jsem vždy horlil proti přehnaným spotřebním výdajům a zdůrazňoval jsem, že jsou to investice, které vytvářejí naši budoucnost. Dovolte mně, abych citoval Aljošu z Bratrů Karamazových, byla by veliká idea dát lidem chleba. Ano, idea veliká. Ale ne největší. Člověk se nají a hned zapomene a řekne si, co bude dál. A to, co bude dál, jsou investice, díla, která máme předat budoucím generacím stejně tak, jako nám naši předkové předali líbeznou kulturní krajinu, kterou někdy ničíme. Takže vítám tento investiční program.

Kdybych měl mluvit o svých subjektivních preferencích, pak bych dal na první místo ochranu kulturních památek, které se nám někdy rozpadají pod rukama, jak dokazují publikace Státního ústavu památkové péče Národního památkového ústavu. Přitom za poslední desetiletí jsme s několika málo výjimkami nedokázali naše města oživit jedinou moderní architekturou. Vzpomeňme na Kaplického knihovnu na Letné a další. Tak alespoň zachraňme to, co tady zůstalo z minulosti. Ale to je subjektivní preference.

Objektivně z hlediska České republiky vidím největší část, jakousi páteř investičních programů ve dvou oblastech, v oblasti infrastruktury a v oblasti energetiky. A když si přečtu vládní programové prohlášení, tak v oblasti infrastruktury je poněkud určitější než v té energetické oblasti, což pokládám za chybu.

V tom vládním programovém prohlášení jsou samozřejmě i body na téma, komu přidáme a kolik přidáme, ale tím se opravdu nechci zabývat. Vzpomínám si na Davida Camerona, který říkal, parlamentní demokracie je skvělá, jenom kdyby pokaždé nebyly nějaké volby. Obávám se, že měl hlubokou pravdu, zejména když u nás v poslední době jsou volby každý rok.

Pokud jde o výstavbu dopravní sítě, jsem rád, že pan ministr Ťok zpracoval velmi podrobný materiál, který obsahuje údaje o zahájení a doufejme i ukončení dopravních staveb včetně rozpočtu.

Rád bych s radostí konstatoval, že nedávná studie proveditelnosti doporučila také můj oblíbený projekt kanál Dunaj-Odra-Labe. Milí přátelé, tento projekt podporoval již Karel IV., František Josef I. ho vtělil do vodocestného zákona z roku 1901 a Jan Antonín Baťa ho ve své knize Budujeme stát pro 40 000 000 lidí označil za jeden ze tří nejdůležitějších projektů. Já jsem tedy velice rád, že tato stavba projektovaná na patnáct let se snad konečně zrealizuje a že já se dožiji jejího zahájení. Aspoň toho zahájení. Mimochodem samozřejmě očekávám, že se objeví i poznámky o megalomanských projektech. Znám lidi, nebudu jmenovat, pro něž každý projekt přesahující velikost kurníku, je projektem megalomanským.

Tolik k dopravní infrastruktuře. A vím, že tento vodní koridor může, jak říkal předminulý ministr zemědělství pan Milek, přivést vodu i na suchem sužovanou jižní Moravu.

Daleko žalostnější je situace v oblasti energetiky. Zde máme sice jakousi údajnou koncepci energetiky, ale co ta koncepce říká? Že bychom se měli soustředit na jádro a uhlí. To je sice hezké, s tím souhlasím, ale to ještě není koncepce. Koncepce znamená, že podobně jako u dopravních staveb budou specifikovány konkrétní investiční aktivity, a to bohužel není. Dosud vůbec nevíme, jestli se budou stavět jenom Dukovany, nebo i Temelín, dosud nemáme žádnou představu finančního rámce a diskutujeme o tom, jestli to má platiti ČEZ, což si myslím, že je správná myšlenka, anebo že se na to má vzít nějaký jiný finanční systém. A kromě toho i v oblasti uhelné energetiky vůbec nevíme, co dělat a co nedělat. Příkladem je elektrárna Počerady, kde nevíme, jestli ji prodat nebo jestli ji má ČEZ udržovat. A takových příkladů zmatené nekoncepční práce v naší energetice bych našel desítky.

K tomu ještě přistupuje jedna nepříjemná věc. Naše milovaná Evropská unie se rozhodla zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů. Nemám nic proti obnovitelným zdrojům, pokud jsou zasazeny do tržně konformního prostředí, to znamená, pokud nejsou dotovány, dokonce neúměrně dotovány. A to právě obnovitelné zdroje, zejména zdroje solární, jsou. A Evropská unie má představu zvyšování podílu těchto zdrojů, i když u nás nemáme ani alpské řeky, ani severoněmecké pobřeží se silnými větry. Takže po úspěchu naší diplomacie v oblasti migračních kvót očekávám další úspěch v souboji s podle mého názoru nesmyslně vysokým podílem dotovaných, zejména solárních zdrojů. Zde už bych jenom dodal, že každý ví, že solární zdroje jsou nestabilní kvůli počasí, takže musí být díky této volatilitě zálohovány a přitom ta zálohovaná kapacita není pochopitelně zcela využívána. Je to prostě plýtvání našimi zdroji. Myslím si, že tím jsem vyčerpal asi tak první polovinu svého projevu.

A nyní mně dovolte přejít k tomu, s čím v programovém prohlášení nesouhlasím, případně co v něm vůbec není. Doufám, že se zvláštním zaujetím mě bude poslouchat vláda, kolegové, protože pochvala sice těší, ale kritika inspiruje, není-liž pravda? Výborně. Tak tedy, co v tom není. Není tam jasná odpověď na otázku, kde na to vezmeme peníze. A to by tam samozřejmě býti mělo. Objevují se názory, a já s nimi nesouhlasím, že takovým zdrojem by měl být deficitní rozpočet. To znamená, že těch 50 miliard deficitu bychom měli oproti původním úvahám ponechat a věnovat na investice. Je to hezký alibismus, ale politika je také o symbolech a gestech. A pokud jsme se v minulosti zavázali, že budeme plynule snižovat rozpočtový deficit, neměli bychom ho zmrazovat, tedy uchovávat v této výši z těch alibistických důvodů, o nichž jsem mluvil. Podívejte se, jsem pro deficit v době krize. Nejsem pro deficit v době ekonomického růstu. A myslím si, že bychom měli směřovat minimálně k vyrovnanému rozpočtu, ne-li k rozpočtu přebytkovému. Pak ovšem při všem uznání práce, která se vykonala například ve výběru daní, vzniká otázka, kde na to vezmeme? A moje odpověď, kolegyně a kolegové, bude jasná a krutá. Jsou obrovské zdroje šetření v úsporách, v boji proti plýtvání. Tato ekonomika a tato společnost je nemírně plýtvavá a toto plýtvání někdy přecházíme naprostou lhostejností.

Dovolte mi, abych uvedl v této druhé části alespoň několik málo konkrétních příkladů. Začnu tím největším. 48 miliard ročně vyhazujeme na podporu obnovitelných zdrojů. Je to samozřejmě chyba minulých vlád a minulých parlamentů, tehdejšího zeleného šílenství, ale to nás nezbavuje odpovědnosti bojovat proti tomu. Jsem rád, že jsme se dohodli s panem premiérem a s generálním ředitelem ČEZu, že ČEZ, samozřejmě zadarmo, dá Úřadu vlády k dispozici právnický tým, který bude hledat způsoby řešení tohoto problému. Ve vládním programovém prohlášení už je jeden způsob naznačen.

Další příklad, a teď si myslím, že rozčílím velmi mnoho lidí, jsou státní úředníci. Za mé vlády bylo státních úředníků 80 tisíc. Dnes je jich 150 tisíc, z toho 70 tisíc na centrální úrovni, 70 tisíc na úrovni městských úřadů a 10 tisíc na úrovni krajských úřadů. Za tyto údaje vděčím paní poslankyni Vildumetzové. A co s tím. Že si tito lidé, aby ospravedlnili svoji existenci, vymýšlejí práci, která je často zbytečná, to je jedna věc. Že k tomu bezmocně přihlížíme, je věc druhá. Místo kritiky hledejme řešení a nesnažme se tento počet dále zvyšovat, tím méně těmto úředníkům přidávat peníze v jejich mzdách.

Mimochodem, když mluvím o úřednících, je nám, doufám, všem jasné, že nemluvím o státních zaměstnancích obecně. To je dramatický rozdíl.

Tady se ukázalo, a zejména naši kolegové, kteří mají tak rádi myšlenku digitálního Česka, by to měli uvítat, že v oblasti bankovního sektoru už nastoupila robotizace. To není samozřejmě žádný humanoidní robot, to je algoritmus vložený do počítače, který umožňuje realizovat celou řadu dříve rutinních, běžných úkonů bankovního úředníka. Na západě od nás už propouštějí bankovní úředníky. U nás zatím jenom velmi okrajově. Proč se neinspirovat touto myšlenkou, nealgoritmizovat státní správu, a propuštění úředníci beze sporu najdou při nedostatku pracovních sil pohodlně zaměstnání v soukromém sektoru, čímž se odlehčí státnímu rozpočtu. Jenom chtít a mít trochu odvahu postavit se proti této někdy až lobbistické skupině.

A samozřejmě, že kromě tohoto zdroje úspor jsou i úspory, které jsem si vyžádal od pana prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu Míly Kaly, vřele vám doporučuji, abyste si je přečetli, je to děsivé čtení. Ti, kteří mají tak rádi informační systémy, si tam mohou například v kapitole, která se jmenuje Kleště informačních systémů, přečíst, že předminulá ministryně práce a sociálních věcí zakoupila za jednu miliardu sto milionů Kč tři počítačové systémy, z nichž ani jeden nefunguje a nejsou kompatibilní. Najděte někdo miliardu na chodníku. Nepodaří se vám to.

Tím jsem si potvrdil Zemanův zákon. Pokud někdo z vás ještě nezná Zemanův zákon, tento zákon zní, každý nový počítačový systém je dražší, pomalejší a poruchovější, než systém předchozí. Zdravím naše Piráty. Ale samozřejmě vím, že je to nadsázka, a vím, že jsou i systémy, které fungují. Například registr vozidel, že ano. Dobrá tedy.

A pak máme ještě řadu dílčích příkladů, díky laxnosti předminulého Ministerstva zemědělství nám například hrozí, že budeme vracet evropské dotace za sedm a půl miliardy Kč.

Chcete, abych v tomto smutném výčtu pokračoval? Našly by se desítky a desítky položek charakterizujících plýtvání. Tuhle jsem přemýšlel, jestli se připravujeme na válku, protože jedině tak lze vysvětlit obrovský objem prostředků, který vkládáme do státních hmotných rezerv. Ale nebudu v těchto příkladech pokračovat.

Pan premiér, když skládal slib premiéra, se zavázal, že bude bojovat proti plýtvání, a chci věřit, že i ve svém expozé se tomuto tématu věnuje. Nicméně velmi rád bych viděl, aby jako doplněk programového prohlášení existoval ucelený materiál, který by rozhořčil některé lobbistické skupiny nutící nás předražovat jinak potřebné činnosti, a někdy nepotřebné činnosti, to je ta druhá píseň. A jestliže se tento materiál objeví, přivítám ho se stejným nadšením, jako jsem přivítal investiční program.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem jmenoval tuto vládu, použil jsem výrazu naše vláda a dva nebo tři novinářští filistři se rozčílili, proč mluvím o naší vládě. Odpověď je velice jednoduchá. Jestliže Poslanecká sněmovna dnes vysloví důvěru vládě České republiky, bude to naše vláda. Vláda všech občanů našeho státu. A to bez ohledu na to, z jakých parlamentních subjektů je složena. Všichni v této místnosti se snažíme pracovat pro Českou republiku vzdor různým názorům. A já bych vám závěrem chtěl ze srdce popřát, aby se vám tato práce dařila. A chtěl bych popřát České republice, aby byla úspěšným, klidným a bohatým státem.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, 11. července 2018

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Uprchlíci přepadávají a obsazuji domy Nizozemců! Nájezdy azylantů zesilují ....   
Pridal tk Čtvrtek 12 červenec 2018 - 17:42:53 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Odmítnutí azylanti obsazují domy v Nizozemí!!!!!!!! Jejich drzost nezná mezí (viz videa). Holanďané zažívají nový fenomén. Odmítnutí azylanti, kteří mají problémy se svým ubytováním, začali ve větší míře obsazovat prázdné domy a byty. V posledních týdnech udeřili už několikrát, zatím naposledy 9. července v Amsterodamu-Slotervaartu. Skupina 18 žen, jež je spojena s organizací „We Are Here“ (Jsme tady), tam obsadila dům určený k rekonstrukci. Krátce předtím vnikla skupina 40 mužů do jednoho podnikového objektu v Duivendrechtu.

Obsazování prázdných domů má v Nizozemí desítky let dlouhou tradici. K tomuto konání se dříve uchylovali většinou mladí lidé, kteří nemají kde bydlet. Holanďané jim říkají „krakers“ (krákeři). Aktuálně se tím zjevně inspirovali i (odmítnutí) azylanti. Holanďané je označují „asielkrakers“.

Drsné video ukazuje fyzický útok afrického uprchlíka na bílého Evropana!









Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Svobodou a demokracií proti válečným záměrům   
Pridal tk Čtvrtek 12 červenec 2018 - 05:41:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,

jako zákonodárce jste odpovědný za kontrolu Vlády ČR. Při výkonu své funkce jste vázán k dodržování Ústavy ČR, zajištění zachování suverenity naší republiky, bezpečnosti občanů, vytvoření podmínek, aby mohli prožívat život v míru.

Drtivá většina občanů by nikdy nedala ve volbách svůj hlas politické straně, hnutí, nebo kandidátu, který by ve svých vystoupeních, prostřednictvím politického programu podporoval přípravu války, prosazoval vyhrožování a zastrašování jiného státu navíc v zájmu cizí mocnosti, nebo svým hlasování omezoval a likvidoval suverenitu naší republiky.

Podle včerejších projevů řady představitelů některých politických stran bylo na 931674 voličů, onálepkováno prozměnu třeba bílou hvězdou, která je označuje tak za extrémisty, nebo stoupence totalitních režimů. Tato svá vystoupení obhajovali tvrzením, že takto hájí demokratické principy a svobodu, naplňují mezinárodní smluvní závazky.

Nebyli to občané, kteří předali suverenitu vzdušného prostoru jinému vojenskému uskupení a tuto skutečnost potvrzuje rozhodnutí Poslanecké sněmovny ČR (http://czechairforce.com/vzdusne-sily/). že 26.pluk AČR je v trvalé podřízenosti Vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě (SACEUR – Supreme Allied Commander Europe) a to se souhlasem Poslanecké sněmovny ČR.

Bez vyslechnutí názoru občanů, 8 374 501 oprávněných voličů, je nám ve včerejším Společném prohlášení o spolupráci mezi EU a NATO vnucováno úplné zbavení suverenity našeho státu a to pro potřebu vojenské mobility v rámci NATO-EU s požadavkem, aby kromě jiného dálniční sítě byly přispůsobeny tomuto záměru.
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče žádáme Vás o odpověď na otázku:

Vysvětlete svým voličům důvod záměru vojenské mobility, odkud a ke kterým státním hranicím bude prováděna? Které armády se jí budou účastnit?

Proti vojenskému uskupení NATO, Summitu NATO 2018 je dnes v Bruselu celosvětová demonstrace a tato celosvětová demonstrace má podporu i v České republice, dnes v 17:00 hodin na Václavském náměstí

Paní poslankyně, pane poslanče, dovolíme si Vás dále informovat:

Před necelými pěti lety organizace Worldwide Independent Network a Gallup International Association provedly globální průzkum veřejného mínění,

Téměř 70 tisíc respondentů z 65 států na konci roku 2013 odpovídalo na otázku „Jaká země představuje největší hrozbu pro mír?“Zhruba 24 procent dotázaných uvedlo, že největší hrozbu představují Spojené státy. Na druhém místě se s patřičným odstupem umístil Pákistán (8 procent), na třetím místě Čína (6 procent) a čtvrté místo s pěti procenty obsadily hned čtyři země – Afghánistán, Írán, Izrael a Severní Korea. Dnes na Západě tolik obávané Rusko se umístilo až na 12. místě (2 procenta).

V roce 2017 společnost Pew Research Center položila respondentům z 30 zemí podobnou otázku. Zhruba 35 procent dotázaných označilo Spojené státy za „zásadní hrozbu“. Světová veřejnost celkem oprávněně vnímá USA jako primární hrozbu a NATO za relikt studené války, který měl zaniknout spolu s Varšavskou smlouvou. Následná expanze Severoatlantické aliance směrem k hranicím Ruska je vnímána jako nezodpovědný avanturismus. Vojenské intervence Aliance v Kosovu, Afghánistánu, Iráku a Libyi ke kýžené bezpečnostní stabilitě nepřispěly, ba právě naopak.

Hovoříme-li o potenciálním rozbití transatlantických vazeb Donaldem Trumpem tváří v tvář Rusku a jeho snahám destabilizovat západní vlády - ať už skutečných či imaginárních - Kreml především využívá chyb svých protivníků. Vzestup xenofobie a populismu v USA a Evropě není přímým důsledkem podvratných aktivit Kremlu. S údajným nepřítelem je třeba hovořit; je nutno pochopit jeho chování, analyzovat jej a adaptovat takovou politickou strategii, která by vedla ke zmírnění mezinárodního napětí.

Nicméně. Severoatlantická aliance jen stěží představuje záruku míru a kolektivní bezpečnosti. Od Trumpova kabinetu můžeme očekávat všechno možné, ale nikoli soudnou a konstruktivní politickou agendu.

S pozdravem

Za Iniciativu Ne základnám
Eva Novotná, mluvčí


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



EU a NATO podepsaly nové společné prohlášení   
Pridal tk Čtvrtek 12 červenec 2018 - 05:37:19 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, předseda Evropské rady Donald Tusk a předseda Evropské komise Jean-Claude Junker podepsali 10. července v Bruselu nové společné prohlášení o spolupráci mezi EU a NATO.

Předchozí společné prohlášení podepsali vedoucí představitelé EU a NATO v roce 2016 ve Varšavě a rozhodli v něm o upevnění spolupráce na podporu míru a stability v euroatlantické oblasti. V uplynulých dvou letech dosáhly obě strany velkého rozvoje v oblasti námořní bezpečnosti, řešení hrozeb komplexních válek a ochrany bezpečnosti.

V prohlášení se také uvádí, že cílem podepsání nového dokumentu je zopakovat důležitost spolupráce. V budoucnosti budou obě strany také spolupracovat v oblasti vojenské mobility, boje proti terorismu, řešení hrozeb chemických, biologických a nukleárních zbraní, zajištění bezpečnosti a rovnoprávnosti žen.

Prohlášení vítá úsilí EU na upevnění bezpečnosti a obrany a uvádí, že NATO jako základ společné obrany všech členských zemí bude nadále uplatňovat svůj vliv.

Jens Stoltenberg téhož dne na tiskové konferenci řekl, že společné prohlášení odráží přání obou velkých organizací k upevnění spolupráce. NATO je důležité pro bezpečnost v euroatlantické oblasti. Po odchodu Velké Británie z EU bude téměř 80 % výdajů NATO na obranu pocházet ze zemí mimo EU a NATO by mělo zajistit jejich plnou účast na spolupráci.

Donald Tusk na tiskové konferenci uvedl, že společné
prohlášení posune spolupráci mezi EU a NATO na vyšší úroveň.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1602 sec,0.0364 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,448kB