Pátek 13 červenec 2018
NATO, jak na to…   
Pridal tk Pátek 13 červenec 2018 - 17:38:51 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Je příjemné obdržet další potvrzení, že konání prezidentů Putina a Trumpa nelze prognostikovat metodami založenými na zákonoměrnostech, ale na paradoxech. Je to současně špatná zpráva pro běžné analytiky, zpravodajce a oponenty obou prezidentů. Skutečností je a zůstává, že po summitu NATO nelze očekávat splnění slibů současnými vůdci. Nelze ani vyloučit omezení vojenských cvičení NATO v Pobaltí (dnešní odpověď prezidenta Trumpa na otázku CNN) a že vstup Gruzie do NATO, trvající již čtvrtstoletí, bude podobný vstupu Turecka do EU. Gruzie a NATO mají totiž pouze tři možnosti: 1) Vojensky získat zpět Abcházii a Osetii, 2) vzdát se území a přiznat je Gruzií, 3) NATO udělá výjimku.

Summit předvedl dlouhým, širokým a bystrozrakým občanům EU symptomy tzv. mírové nemoci. Tou trpí vojenské organizace a jejich vedení, když celá destiletí nemohou válčit. Výsledkem absence války je vnitřní korupce systému, úpadek myšlení a nekontrolovatelná halucinace o nepříteli. Díky prezidentu Trumpovi se bude muset stará i nová generace vojenských a politických vůdců veřejně smířit s myšlenkou, že se blíží den, kdy se bude opravdu střílet. Kdy dojde k ostré střelbě, nevím. Vím ale, že při ostré střelbě občanům a posádkám vojenských bází v SRN a Itálii nebude do smíchu. Mezitím bude NATO pod tlakem, a některé členské státy NATO budou jednat podobně, jako jednalo Řecko na prahu summitu.

Místo toho, aby Řecká vláda oslavila 190 leté výročí navázání diplomatických vztahů s Ruskem, 25 leté výročí smlouvy o přátelství a 50 smluv o spolupráci, oznámila prvně v mediích (což je politicky významné), a až po té oficiálně potvrdila vypovězení dvou ruských diplomatů a zákaz vstupu do Řecka dvěma ruským občanům. To vše, aby hned po summitu mohl letět do Moskvy řecký ministr zahraničí a připravovat návštěvu premiéra Alexis Tsiprase a ministr zahraničí Sergej Lavrov nemusel letět do Řecka. Vládní vztah Řecko – RF, jak je vidět, je jiný než vztah mezi obačny obou zemí, loupe se jako cibule. Na očích mění hodnotu mizící v toku slz a ve stínu summitu jako pára. Ta se transformovala do zázračného splnění 88 požadavků bank týkajících se refinancování a oddlužení, a současně do kandidáta na terč pro ruské, možná i jiné rakety. To vše kvůli lásce k USA – NATO – EU, hře s velkými dluhy, v neposlední řadě i jako důkaz omezené suverenity Řecka způsobilého plnit přání CIA. O problematice vztahu NATO – Makedonie, nebo aktivitách známého z mejdanu v Kyjevě, velvyslance USA v Řecku, Geoffrey R. Pyatt, nemluvě.
Aby Řecko přešla chuť pokračovat v přátelení se s RF a ČLR, a ČLR a společnost Cosco si uvědomily, že jejich úspěch není v zájmu USA, rozhodly USA urychlit stavbu ne jedné, jak se oficiálně sdělovalo, ale hned tří nových (vojenských) základen na řeckém území. Věřím, že vojenské základny budou sloužit pro dovolenou amerických vojáků, Číňanům jako lekce, jak se vyhnout tzv. Thúkydidově pasti, a EU, jak během jedné sedmiiletky (od 2010 – 2017) vytáhnout 2500 let starý přístav Piräus do nejvyšší ligy, současně 5x zvětšit objem překladů a
zvýšit počet zaměstnanců v přístavu o 1.500. Sedm desetiletí poválečné demokracie, miliardy Euro dotací a láska Řecka k EU a NATO na podobný výsledek nestačily.

Výsledek konání společnosti Cosco může být v případě míru ještě lepší. Pan Nektarios Demenopoulos z provozní společnosti PPA již pracuje na realizaci doku pro mega-lodě s 5000 pasažéry na palubě, luxusního hotelu a obchodního centra. Připomíná, že Číňané jsou v plnění plánu dva roky před stanovenými cíly, plní všechny podmínky smlouvy a One Belt, One Road je pro Řecko výhodný. Čínský velvyslanec v Řecku, JE Zou Xiaoli, označil podle SZ projekt jako hlavu Draka. Drak znamená v asijské mytologii sílu, růst a štěstí. Je nejčastěji spojován se symbolem jang, který zjednodušeně představuje dobro. Bez války a hluku.

Pro osvěžení paměti: Označení Thúkydidova past použil podle mé znalosti prvně profesor Harvardské univerzity a bývalý ministr obrany, Graham Tillet Anderson mladší. Podstatou teorie je: Jakmile potenciální hegemon sílí, aktuální hegemon z něj má strach a tento strach vyústí v nevyhnutelnou válku mezi stávajícím a potenciálním hegemonem. Jako příklad pro teorii je válka Sparty a Atén. O její nevyhnutelnosti psal Thúkydides. Plukovník Lawrence Wilkerson, ex-šéf štábu generála Colina Powella, a profesor vládní a veřejné politiky na William & Mary přednesl svého času úvahu na téma Thúkydidova pasti ve spojení se vším, čím jeho země mutuje v bankrotující impérium. Nevylučuji, že dal úvahu na kameru.
Bez války a hluku jednalo také sousední Slovensko. V den otevření summitu podepsalo smlouvu na 14 kusů F-16 za 1,589 miliardy eur (41,1 miliardy korun), aby se létalo levněji, spolupráce s českou armádou, létající na zapůjčených Gripenech byla lehčí a převyzbrojení armády ČR dostalo správný směr. Do třetice všeho dobrého i zlého: NATO se veřejně raduje, že ve finále MS ve fotbalu jsou pouze týmy členských států NATO a nikdo jiný. EU nechtěla být pozadu a tak podpořila zhlédnutí (v Bruselu) filmu, britského novináře Tim White, pod názvem Jedno mistrovtsví světa, jedna válka, kolik korupce. Vše ve stylu Sláva Ukrajině!

V kontextu uvedeného je proto zcela jedno, dohodli li členské státy v NATO na dvou, nebo čtyřech procentech výdajů na obranu. Požadavky prezidenta Trumpa jsou nesplnitelné, podobně jako sliby vůdců členských států NATO a naděje, že peníze vyhrajou válku, nebo zajistí mír. Najdou li státy peníze, budou to dluhopisy. Budou vydány za šrot, personál a na platy nových, opravdového boje neschopných vojáků, schopných však udržet pořádek na domovských ulicích v případě prostestů, nebo nepokojů. Jako útěcha bude sloužit skutečnost, slouhové NATO nepřijmou turecký model vyzbrojování (levnějšímí a kvalitními ruskými zbraněmi), že každý občan USA platí 1.900 USD (3.5 procent HDP) do NATO, nejvíc ze všech členských států NATO. Norský občan platí 1.500 USD (1.62 procent HDP) do NATO. Kolik platí občan ČR, nevím. Nebudu pokračovat s čísly. Důležitější jsou dvě summitová témata prezidenta Trumpa a jedno, na které neměl prezident odvahu, sílu a povolení: 1) Nordstream 2 a výzva k přehodnocení projektu. 2) Obchod mezi USA a EU (myšlena SRN) musí být spravedlivý. 3) Pomoci splnit odkaz a vizi prezidenta - nebožtíka Václava Havla, přejícího zrušení NATO a dělající mnoho pro zpoždění vstupu ČR do tohoto spolku.
Výzva týkající se Nordstream 2 znamená signál ke zvýšení vojenské a obchodní závislosti EU a NATO na USA. Doprovázející výroky a divadelní chování prezidenta Trumpa by neměly nikoho překvapit. Obě patří do arsenálu neveřejné diplomacie. Osobně jsem měl možnost zažít podobné scény s politiky a některými západními diplomaty, když sázeli semena demokracie a míru. Výzva ke spravedlivému obchodu s EU je pouze logickým pokračováním stylu jednání prezidenta Trumpa. Trump není tak nepředvítaelný, jak se mnohým zdá. Jedná zcela racionálně, protože se cítí a považuje za výjmečného bojovníka a hegemona. Kombinace výjmečnost – bojovník – hegemon nemá zájem se angažovat, nebo být spojena s reglementovanými strukturami, organizacemi typu WTO, OSN a NATO.

Všichni silní vůdci, podobně jako všechny silné vůdkyně jsou nejsilnější, když jsou sami. Pochopit tuto pravdu lze i bez studia Schillera. Proto je prezident Putin zajímaý pro prezidenta Trumpa. Neoznačení za přítele, či nepřítele, ale za konkurenta dává smysl. Konkurentem USA je EU, a především SRN. Trump nehledě na přítomnost a jednání v Evropě twitoval svým voličům, že je v myslích s nimi, protože se jim, kvůli evropským clům, daří špatně. Současně chválil partnery z NATO, protože dosáhl zvýšení o 33 miliard USD a setkal se s výbornými lidmi. Ti to popírají. Kdo z evropských politiků však komunikuje se svými voliči jako prezident Trump z místa jednání? Chválit bude moci sám sebe prezident Macron. Jeho vojenská iniciativa v Evropě obdrží s pravděpodobností hraničící s jistotou otevřenější ucho kancléřky Merkel a vlády SRN po útocích prezidenta Trumpa na SRN. S iniciativou prezidenta Macrona bude spokojen i prezident Trump. Proč? Každý kus moderní vojenské techniky vyžaduje komponenty z USA. A to je obchod a kontrola. Nic více, nic méně.

Konec příspěvku píši po půlnoci, v pátek, 13. července. V Itálii zapomeňte na dovolenou 13, protože číslo je varováním před 17. Anagram 17 (VIXI) totiž v latině znamená: Žil jsem. Jinými slovy: můj život skončil, jsem mrtvý. Proto jsem neviděl v letadlech Alitalia 17 řadu, a pátek 17-ého byl povážován přáteli v Itálii za nešťastný den, podobně jako 13. V Řecku je nešťastným dnem úterý. Den, kdy vláda rozhodla tak, jak rozhodla. NATO, jak na to? Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přestaňte nás děsit!   
Pridal tk Pátek 13 červenec 2018 - 05:24:04 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pozoruhodnou snahu - korunovanou i občasnými úspěchy - vyvíjí zpravodajská redakce ČT na to, aby ze zákoutí našich univerzit rozsetých po území republiky i mimo hlavní město – vykutala a posluchačstvu předvedla nejrůznější místní (po pražsku řečené venkovské), docenty, doktory a vůbec duchovní velikány, samozřejmě předem už pečlivě vybrané a proto zaručující, že budou z televizních obrazovek hovořit stejným jazykem, jakým hovoří redakce ČT sama.

Strategickým cílem tohoto tažení je vyvolat ve veřejnosti dojem, že to, co se vysílá z Kavčích Hor, se v podstatě neliší od toho, co si elity, a hlavně pak ty nejvyšší, univerzitní, povídají nejen v Praze, ale i v Brně, Olomouci, Plzni či Ostravě atd., z čehož si už pak pohodlně a svobodně může každý pro sebe odvodit závěr, že právě tady, na průsečících onoho celostátně univerzitního a pražsky televizního se nejpravděpodobněji nalézá onen kadlub jasného rozumu a zdravého úsudku, k němuž má každý možnost buď se přidat, anebo naopak zůstat stát opodál ( což jej samozřejmě kvalifikuje pro kategorii lidí duchovně méně vyspělých a tedy podřadnějších).

Laskavý čtenář už zajisté pochopil, že tento program je promyšleně zacílen především na lidi mladé, kterým chybí zkušenosti k posouzení, je-li to, co se jim takto nabízí, pravdivé, lidsky ryzí a spravedlivé, ale zato jim nechybí žádostivost být brán za informovaného a politicky tedy správně postaveného Takže tito mladí se budou pochopitelně tlačit do onoho houfu prvního, s pýchou lidí vyšší kategorie si budou v tramvajích listovat časopisy Respekt a Reflex, a silou vůle budou zavírat oči i uši před rozporností toho, co si v těch časopisech přečtou a co se ve světě i u nás bude skutečně dít (ty informace k nim bezděky anebo náhodně totiž občas připutují).

A pak i onen politolog z olomoucké univerzity, který se na včerejším odpoledním programu ČT, doprovázejícím sněmovní jednání o důvěře vládě, šklebil odporem při pomyšlení nad tím, že o osudu nové vlády budou snad v budoucnu rozhodovat i poslanci strany tak nanicovaté, jako je strana komunistická, volená samozřejmě voliči stejně nanicovatými, se jednou v daleké budoucnosti možná chytne za nos a zauvažuje, jestli tímto svým nářkem ideu demokracie onoho odpoledne 11. července na obrazovce ČT nevraždil. Cožpak demokracie nehlásá, že před její tváří jsme si všichni rovní, že jeden hlas má miliardář i podavač cihel, a stejně rovny jsou si i politické strany, protože z rovných hlasů rovných občanů se vytvořily?

Ale zapněte si dnes (a zítra i pozítří tomu bude stejně), televizor, nalaďte si ČT, a uslyšíte stejné bědování desítek redaktorů a jejich hostů nad naší novou vládou a monstrózní i nebezpečnou úlohou, kterou prý teď bude v politice hrát strana komunistická. Uslyšíte i cosi o současném nástupu druhé republiky po republice první, a pocítíte palčivou chuť vykřiknout: O jaké první republice to mluvíte, vždyť žádná taková nebyla, protože po sametu, bohužel, přišla hned republika druhá, v mnoha ohledech tak podobná někdejší republice druhé, Háchově, a zčásti i republice socialistické - jen ta znaménka byla tehdy a teď prostě jiná. Což platí dodnes.

Takže nás přestaňte děsit, máme tentokrát, naštěstí, pro strach uděláno.

Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hitler řídí naše kroky   
Pridal tk Pátek 13 červenec 2018 - 05:21:05 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Poválečné uspořádání Evropy bylo koncipováno jako prakticky programová inverze nacionálního socialismu. Jinými slovy: Někdy mám pocit, že si dnešní evropské politické špičky vždycky při snídani řeknou: „Co by asi tak dneska udělal Hitler?“ - a pak udělají přesný opak, bez ohledu na to, v jaké absurdity to vyústí.

Posedlost nacistů vlastním národem jako předmětem veškeré péče a cílem všeho snažení, pro jehož blaho byli ochotni udělat cokoli včetně různých excesů, byla postupně obrácena naruby. Dnes je tedy národ podezřelé a extremismem zavánějící slovo. Globální i globalizované národní elity se stále méně tají opovržením nad „obyčejnými“ lidmi, které sice pro své zájmy a kumulování bohatství a moci zatím ještě potřebují, s nimiž ovšem nepočítají v žádných rozhodovacích procesech ohledně budoucnosti. Nesoulad mezi očekávanými a reálnými voličskými preferencemi v řadě evropských zemí vede stále častěji k nesmírně znepokojujícím úvahám „elit“ o mezích demokracie. Opět zde dobře slouží argument Hitler; vždyť přece, jak známo, vyhrál v demokratických volbách – a to se nesmí opakovat.

Nemluví se už o blahu národů, ale o globální prosperitě, z jejíhož prizmatu jsou hranice mezi národními státy jakousi přírodní překážkou, předurčenou k překonání. Zrovna tak péče o biologickou podstatu člověka - tedy původně tzv. rasová hygiena, v rámci inverze odvržená jako čiré zlo - přirozeně odumřela a postupně vygradovala ve svůj pravý opak, tedy přes lhostejnost ke kvalitě populace až k současné adoraci různých odchylek a úchylek. Přitom vztah společnosti k nositelům těchto úchylek, jejich vliv na tuto společnost, a přizpůsobování se silné většiny všemožným menšinám jsou vydávány za jakési měřítko vyspělosti civilizace. Systém, který při neustálém růstu ekonomiky a bohatnutí bohatých nedokáže ani zajistit, aby mnozí důchodci nepočítali poslední haléře na chleba nebo na léky, aby byl dostatek práce či dostupné byty, kde po třiceti letech úspěšného kapitalismu nemá řada rodin ani na zaplacení oběda ve škole pro svoje děti, se přímo ukájí tím, že pořádá a neustále propaguje akce typu mistrovství světa v ping-pongu pro bezruké – jako důkaz své humanity a vyspělosti.

Nutí nás, abychom si připadali ušlechtile a kulturně, posloucháme-li kakofonii mentálně postižené mládeže ze skupiny Tap-Tap. Nejde o to, že by snad neměla fungovat hudební nebo jiná terapie, nebo vůbec smysluplná péče o jakkoli postižené a znevýhodněné jedince. Ale tady jde o programové působení na mentální nastavení a myšlenkové mechanismy – o záměrné matení povědomí o tom, v čem musí spočívat priority a důrazy společenství, které nerezignovalo na svůj růst a prosperitu, nikoli jen v materiálním, ale právě a především v duchovně-kulturním smyslu. Společnost, která je příliš zaujatá přepjatou pozorností ke všemu nedokonalému, nízkému, ošklivému, neproduktivnímu, nemocnému, nedostatečnému, je sama zjevně vážně nemocná. Hypertrofovaná korektnost, slídící jako vzteklý pes po stopě nějaké další utlačované nebo opomíjené menšiny, které by se ještě mohla obřadně poklonit, zastiňuje rozum a dokonce i zdravý cit. Brzy budeme chodit do Národního divadla na jednonohý balet a budeme si přitom připadat jako předvoj té nejkrásnější ze všech civilizací.

To je ale omyl. Zdravá společnost své problematické minority, včetně například těch sexuálně dezorientovaných, v jejich odlišnosti respektuje, o postižené lidi a jejich potřeby se samozřejmě stará se vší péčí a důstojností, ale nedělá z toho téma. Neoliberalistická Evropa si menšinovou problematiku přímo vytváří a pěstuje, a tyto menšiny, především pak národnostní, náboženské a etnické, vede k tomu, aby svým sebeprosazováním narušovaly a nabourávaly jednotnou identitu hostitelských zemí.

Společnost, kterou z hodnotového hlediska označuji jako postzápadní, se na cestě od civilizovanosti k barbarství pokouší maskovat svůj pád imitací ohleduplnosti ke všemu možnému. Tento dekorativní soucit s těmi, kteří jsou na tom zdánlivě hůře než my, je tišící pilulka maskující fakt, že v podstatných aspektech jsme všichni na jedné lodi. Osud tohoto Eurotitaniku se zdá být zpečetěn, přestože ti, kdož tančí na horních palubách, se tomu zdráhají uvěřit - vždyť koňak teče proudem, jídla je co hrdlo ráčí a orchestr tak krásně hraje.

Adorativní péče o neproduktivní menšiny je pak v módě u majoritní society možná i proto, že ta právě v těchto ztracencích právem tuší obraz vlastní budoucnosti. Není také vyloučeno, že většina jaksi závidí menšinám jejich privilegované postavení a pozornost, která je běžné, nepostižené a nemenšinové populaci odepřena - ta je naopak terčem ostentativní ignorace a dokonce sílící nenávisti stále se vzdalujících globálních vládců. Viz výrok nešťastné německé ženy, přesně ilustrující tento pocit:

Jsme nyní největší menšina bez lobby. Pro každou skupinu existuje instituce, místo, veřejný zájem, ale pro nás, heterosexuální manželský pár se dvěma dětmi, kteří nejsou nezaměstnaní, ani postižení, ani islámští, o lidi, jako jsme my, tu již není žádný zájem.

(Anna, šestapadesátiletá Němka, v dopise starostovi Mnichova, když se rozhodla opustit město, v němž pro ni už kvůli imigrantům nebylo možné žít)


A že to není jen nějaký její „alarmismus“, o tom svědčí mrazivě upřímné výroky německých politiků:

Naše společnost se změní, naše města se změní extrémně. Podporuji, aby během 20 let už Němci netvořili většinu v našich městech. A chci objasnit, zvlášť pravičákům, že je to dobrá věc!

(Stefanie von Berg, politička německé Strany zelených)
Kvůli naší historii v letech 1933-1945 jsme povinni chovat se k uprchlíkům přívětivě, a mimochodem, rodí se méně Němců, než umírá. A to je dobře, že nacisté nejsou moc dobří v plození dětí. Proto potřebujeme imigranty z cizích zemí.
(Gregor Gysi, předseda parlamentní frakce Levice v německém Bundestagu)


Aniž by tím snižovala individuální hodnotu jakéhokoli člověka, je si zdravá pospolitost vědoma, že skutečné kvality a potenciály růstu leží jinde, především v posilování soudržnosti, zásadovosti a morálně-hodnotového ukotvení společenství. Právě absenci vnitřní ušlechtilosti jakožto samozřejmě sdíleného kánonu mravních a hodnotových imperativů si postzápadní civilizace chabě nahrazuje rituály soucitu, dobročinnosti a tzv. charity. Ačkoli v případě jednotlivců může být taková aktivita vedena upřímným zájmem o pomoc potřebným, systémově vzato jde o odklon pozitivního potenciálu lidské soudržnosti do slepé uličky falešné demonstrace vyspělosti a citlivosti, tvořící humanitní masku systému, který je ve skutečnosti hluboce nespravedlivý, asociální a cynický. Vzhledem k tomu, že drtivou většinu prostředků, majetku a moci vlastní nějaká dvě procenta populace, jednoduše se zvedá žaludek při pohledu na Ebeny a Svěráky, jak v kulisách estrádních rejů shánějí prostředky pro postižené spoluobčany.

Ušlechtilé ideály, jež se liberálové snaží ze všech sil negovat, charitou ani fotbalem pro beznohé nahradit nelze. Boláky po odstraněných automatismech respektovaných pravidel, hodnot, vnitřního mravního nastavení jedince i přísných konvencí sdíleného prostoru, na nichž zdravá společnost musí stát, totiž nemocná společnost žádnými charitativními exhibicemi nezacelí. Je to jen chabá náplast, která je beztak příliš malá a odchlipuje se, a pod ní zeje velká a krvavá, možná smrtelná rána.

V žádném případě nejde o nějakou neúctu k jakémukoli handicapu. Respekt k někomu, kdo se rve i přes zdravotní postižení s životem a usiluje o aktivní a smysluplnou seberealizaci, je samozřejmostí u každého normálního člověka. U této normálnosti je ovšem dobré začít a skončit. Protože obřadné tance, které systém předvádí ve vztahu ke všem (údajně) utlačovaným menšinám, nemají nic společného s jakýmikoli dobrými úmysly. Globální plutokracie a její slouhové jen doufají, že v prudkém reji humanitářských valčíků a v oslňující záři barevných kostýmů co možná nejméně lidí zahlédne jejich skutečnou, výsměšně rozšklebenou tvář - nízkou, lhostejnou, mamonářskou a bezduchou.

Systém, který je otevřeně lhostejný k základním duchovním věcem člověka i k samotnému přežití vlastních národů, se nás snaží dojmout závody vozíčkářů. Je to vlastně určitá sociální dekadence.

Navíc, s ohledem na dané přírodní zákonitosti, které se kupodivu odmítají přizpůsobit teoriím z neomarxistických příruček, nelze zavřít oči před syrovými fakty: Společnost, která prioritně nepečuje o zdravé, ale o nemocné prvky svého národního rozvoje, a dokonce odmítá v kategoriích nějakého národního rozvoje i jen uvažovat, rozhodla sama o svém osudu. Respektive bylo o ní rozhodnuto. Ve skutečnosti jde totiž o boj proti určujícím autochtonním většinám v jednotlivých evropských zemích. V tomto zákeřném útoku plní menšiny roli beranidla v rukách globálních světa-vládců, jimž jsou zdravé a silné národy trnem v oku. K tomu, aby je oslabili, se neštítí zneužít čehokoli a kohokoliv. Hlavně ty slabé a závislé, kterých se – na rozdíl od silného uvědomělého národa – nemusí bát. Cílem není posílit slabé, ale oslabit silné. Cílem je slabá, závislá a ovladatelná společnost. Atomizovaná individua, zženštilí muži, feminizované ženy, dezorientovaná sexualita, vyprázdněné identity, amorálnost, život na dluh a estetizace zvrhlosti a násilí jsou přímou cestou k ní.

Hitler hlásal zdravou, rasově a národně uvědomělou pospolitost, o níž má být pečováno v rámci státu, pro nějž je blaho národa jediným cílem. Znamená to snad, že současným ideálem za každou cenu musí být nemocná, indiferentní a lhostejná společnost, člověk jako materiální egoista a stát jako studna blahobytu pro vyvolené parazity, tišící si zbytky svědomí kašírovanou charitou a licoměrným soucitem nad vybranými prvky lidu, na nějž jako na celek zvysoka kašlou?

Byl by to vážně velký progres, pokud by se nám osmdesát let po válce podařilo vystoupit z tohoto Hitlerova stínu. Protože pokud budeme nadále jen slepě negovat vše, co si ON myslel, a splácet trest za svou „historickou vinu“ tím, že budeme dělat přesný opak, než by údajně udělal, může to dopadnout hodně nevesele: to totiž není (respektive neměl by být) žádný politický program. To je jen stejný myšlenkový mechanismus, na jaký doplatili už jiní bolševici, podobní těm dnešním v Bruselu, tedy ti normalizační u nás, kteří také za svou bibli považovali Poučení z krizového vývoje.

Tyto řádky píši v hospodě na Obersalzbergu. Občas kousek odtud někdo položí na místo zbořeného Hitlerova domu, zvaného Berghof, květinu, nebo zapálí svíčku. Zpravidla v noci, neboť to ve zdejších poměrech představuje horší zločin, než vyloupit banku. Němci neváhají zaměstnávat zřízence, který pravidelně toto místo navštěvuje s velkým igelitovým pytlem a likviduje veškeré kytky, svíčky, vzkazy, zkrátka jakoukoli stopu po přítomnosti návštěvníků. Bavorská vláda nechala Berghof nejen zcela odstranit a zarůst lesem (zbyla jen jedna opěrná zeď), ale dokonce nařídila zavézt prostor sutí z jiných domů, aby si nikdo nemohl být jistý, že najde-li zde kousek cihly, je to opravdu památka na vůdce. Ačkoli tady s německou důkladností na turistických rozcestnících ukazují šipky ke kdejakému stromu, na ukazateli padesát metrů od Hitlerova sídla samozřejmě Berghof nefiguruje ani omylem. Jakýsi poutník ho sem dopsal fixou. Jestli půjdete kolem, koukněte na něj. Vsadím se, že do týdne tam nebude. Úředně bylo zlikvidováno i místo odpočinku jeho rodičů. Tak velký je strach z tohoto fenoménu, tak důkladná je jeho exkomunikace z německých dějin. Je to ovšem pozoruhodná důslednost v době, kdy lídři EU v Trevíru slavnostně odhalují sochu Karla Marxe, a kdy univerzity jsou plné marxistických myšlenek. V kontrastu těchto dvou přístupů k minulosti, potažmo k budoucnosti, vidím velmi znepokojivý signál.

To ovšem bavorským podnikavcům nebrání, aby nelifrovali turisty ve velkém po strmé silnici do horské chaty Kehlstein, tedy Hitlerova tzv. Orlího hnízda - když už ho američtí letci přes veškerou snahu nedokázali žádnou bombou trefit, tak na něm teď aspoň vyděláme. Ostatně 16,60 eura od každého turisty (ještě, že ne 16,66!), to už přece stojí za nějaké to sebezapření. Kapitalismus v celém svém arogantním farizejství a nízkém pokrytectví. Vskutku chucpe!

Zároveň s popřením Hitlera ale existuje paralelně fascinace Hitlerem. Desetkrát do týdne je v televizi dokument o Hitlerově tajné zbrani, Hitlerových ženách nebo o Hitlerově klobouku. Taky podle stohů publikací v knihkupectvích jde o mimořádně inspirativní osobnost. Naše nové liberalistické náboženství žije zjevně v silnějším prožití svého Satana, než svého Ježíše. Asi proto, že ten druhý jí chybí.

Zkrátka ačkoli je tu obrovská snaha vymazat hitlerismus jako myšlenkový směr z dějin, na druhé straně je de facto celé mentální nastavení společnosti spoutáno potřebou neustálého manévrování vůči němu - viz neustálé odkazy na údajné hrozby fašizace, rasismu, nacionalismu atd., hystericky opakované při každému náznaku zhřešení proti svátostem kulturně-relativistického neomarxismu. Tím si mimo jiné zavíráme v mnoha palčivých otázkách cesty k možnému řešení problémů a jsme ve svém rozhodování spoutání dobrovolným sebeomezením, vedoucím až k rezignaci na možnost záchrany západní civilizace jako takové. Odkaz nacistické éry se tak díky přihlouplému antifašistickému kánonu dnešních elit stává větším ohrožením celé západní civilizace, než jakým pro ni byl kterýkoli evropský diktátor bez výjimky. Možná to v zrcadle letité propagandy, která si z Hitlera udělala vtělení ďábla, zní jako odvážné tvrzení, ale bude tak odvážné připadat v budoucnosti zbytkům Evropanů, až budou ve „svých“ zemích posledními příslušníky vymírající rasy a kultury? Těm asi tvrzení, že dnešní systém je pro samotné přežití Evropanů tím nejhorším, co nás mohlo potkat, nebude už připadat tak absurdní, jako mnohým současníkům, žijícím v sladké nevědomosti.

Má Západ ještě šanci pod vedením fanatických vymítačů ďábla dospět natolik, abychom už nechali mrtvé muže spát, zahleděli se vpřed, začali se chovat rozumně, sebevědomě a vůbec NORMÁLNĚ?

Autor: Václav Jan

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2018/07/7643-hitler-ridi-nase-kroky.htm

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vědci zjistili, jak vzniká Alzheimerova choroba   
Pridal tk Pátek 13 červenec 2018 - 05:10:42 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vědci z Jihozápadního zdravotnického střediska Texaské univerzity učinili průlom v průzkumu Alzheimerovy choroby, podařilo se jim zjistit okamžik jejího vzniku. Výsledky výzkumu byly zveřejněny ve vědeckém časopise eLife.

Při Alzheimerově chorobě se v mozku pacientů vytvářejí „klubíčka" bílkoviny tau, která ničí mozkové buňky. Dříve se mělo za to, že tato bílkovina není sama o sobě nebezpečná, pouze její sraženiny.

Vědci vyvrátili tuto verzi, když objevili výchozí bod choroby. Je to chvíle, kdy se zdravá bílkovina tau stává toxickou, ale ještě se nezformovala smrtonosná klubíčka. V této etapě se dají pozorovat molekulární změny ve struktuře bílkovin tau, po čemž se začínají slepovat a poškozovat neurony.

„Hodnotíme to jako ‚velký třesk‘ ve zkoumání bílkoviny tau. Je to způsob, jak nahlédnout do samého počátku choroby," sdělil přední autor průzkumu Marc Diamond.

Vědci tedy dokážou vyvinout nové diagnostické metody a zjistit patologii před projevem zjevných symptomů choroby. Vědci se domnívají, že se dá odvrátit slepování bílkovin tau do klubíček, což zase umožní zabrzdit vývin choroby.

Jako příklad uvádějí přípravek tafamid na léčení srdečních patologií, který blokuje bílkovinu transtiretin měnící tvar a způsobující vznik smrtelně nebezpečných klastrů. Analogie s bílkovinou tau je zřejmá, proto vědci doufají, že vyvinou podobný přípravek na záchranu mozku.

„Bude-li to fungovat, může být riziko onemocnění Alzheimerovou chorobou značně sníženo," míní Diamond.

Zdroj: eLife, Sputnik
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Po odchodu z EU se Velká Británie zřekne svobody pohybu   
Pridal tk Pátek 13 červenec 2018 - 05:07:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Po ukončení Brexitu se Londýn zřekne principu svobody pohybu. To je uvedeno ve strategii britské vlády, která byla představena dne 12. července v rámci jednání s Evropskou unií.
Jak informují novináři, do země mohou svobodně vstoupit pouze turisté, studenti a mládež, pro které vláda vypracuje systém zachování mobility.

Bez víz mohou do Británie vycestovat také občané, kteří sem míří na služební cestu.

„Svoboda pohybu skončí poté, co Velká Británie vystoupí z EU. Migrační zákon umožní Velké Británii vytvořit budoucí migrační systém," píše se v dokumentu.

Předpokládá se, že návrhy týkající se struktury nového migračního systému budou představeny v září 2018.
Strategie také umožní vytvoření zvláštního celního režimu mezi EU a Velkou Británií.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jazA

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pentagon sponzoruje Tálibán   
Pridal tk Pátek 13 červenec 2018 - 05:04:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová popřela, že by Rusko podporovalo afghánské militantní hnutí Tálibán. Tvrdí, že pravým sponzorem je Pentagon.

Podle Zacharovové za nestabilitu na Blízkém východě a severní Africe může vojenské hazardování členských zemí NATO.

Takto mluvčí ruského ministerstva zahraničí reagovala na dřívější obvinění Washingtonu, který tvrdí, že Rusko v Afghánistánu spolupracuje s Tálibánem. Podle ní se Pentagon těmito prohlášeními snaží pouze zamaskovat své vlastní sponzorování Tálibánu. Podle ní existují důkazy, které to potvrzují.

Zacharovová tvrdí, že zprávy samotných amerických úřadů dosvědčují, že velká část vojenské pomoci Kábulu se v zemi rozkrade. Zbraněmi, které jsou odepsané jako „ztráty", lze vyzbrojit celou armádu, poukázala mluvčí.

„Opět chceme poukázat na to, že naše kontakty s Tálibánem mají pouze dva cíle: zajistit bezpečnost ruských občanů v Afghánistánu a podpořit proces národního usmíření, který bohužel nezaznamenal pokrok," uvedla Zacharovová.

Bezpečnostní situace v Afghánistánu je stále komplikovaná. Vládní síly nejsou schopny zajistit kontrolu nad celým územím země, kde jsou aktivní ozbrojenci Tálibánu, Islámského státu*, Al-Káidy a dalších skupin. Kvůli neschopnosti afghánské armády potlačit vlnu teroristických útoků v zemi americký prezident Donald Trump v roce 2017 oznámil, že hodlá do Afghánistánu vyslat více amerických vojáků, a vyzval členy NATO, aby zvýšili počet vojenského personálu v zemi.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jaw7


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



WTO po sedmé přezkoumala čínskou obchodní politiku   
Pridal tk Pátek 13 červenec 2018 - 05:00:44 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Světová obchodní organizace sídlící v Ženevě včera zahájila sedmé zkoumání čínské obchodní politiky. Náměstek čínského ministra obchodu a zástupce vyjednavače pro mezinárodní obchod Wang Shouwen (Wang Šou-wen) informoval o čínských hlavních reformách a politikách v oblasti investic a obchodu, kdy se v červenci 2016 konalo poslední přezkoumání.

Wang Shouwen uvedl, že od vstupu Číny do WTO v roce 2001 vzrostl čínský dovoz zboží ročně o 13,5 %, což je dvojnásobek celosvětového průměru. Čínský dovoz obchodu se službami se ročně průměrně zvýšil o 16,7 %, což je 2,7krát světového průměru. V roce 2017 představovaly zahraniční podniky v Číně 44,8 % podílu čínského celkového dovozu a vývozu.

Wang Shouwen dále řekl, že multilaterální obchodní systém čelí vážným výzvám. Čína vyzývá členy WTO, aby obhajovaly základní zásady a hodnoty multilaterálního obchodního systému, jako je zacházení s nejvyšším statusem, národní zacházení, zvláštní a diferencované zacházení s rozvojovými zeměmi. Také by se měly všechny země postavit proti obchodnímu hegemonismu, protekcionismu a unilateralismu.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Úředník OSN uvedl, že se zvýší humanitární pomoc KLDR   
Pridal tk Pátek 13 červenec 2018 - 04:59:26 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Generální tajemník OSN pro humanitární pomoc Mark Lowcock včera na návštěvě v KLDR uvedl, že Severní Korea učinila mnoho pokroků v humanitární oblasti, ale stále čelí mnoha výzvám. Organizace spojených národů zvýší humanitární pomoc Severní Koreji. V současné době je pomoc kapitál 110 milionů amerických dolarů, tato částka se snaží zmírnit podvyživené děti v Severní Koreji, nedostatek pitné vody a nedostatek léků.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.3218 sec,0.0567 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,576kB