Úterý 14 srpen 2018
Výročí 21. srpna předmětem politického boje   
Pridal tk Úterý 14 srpen 2018 - 04:41:53 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Od okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy uplyne letos v srpnu 50 let, což bývalo považováno za dvě generace (dnes při pozdním zakládání rodin to bude asi jinak). Dvě generace už je dost dlouho, aby se ledacos zapomnělo a dovolilo spekulace.

Politické okolnosti doby před 50-ti lety

Vzhledem k tomu, že většina dnešních občanů tenkrát nebyla dospělá nebo tu vůbec ještě nebyla, domnívám se, že je zapotřebí připomenout tehdejších okolnosti (události byly mnohokrát uvedeny a všichni je znají).

Tenkrát nás napadlo pět států, z nichž čtyři byly vazalové a jeden dominantní světová velmoc. Samostatnost jsme tenkrát už vůbec neměli, my jsme tedy v srpnu r. 1968 žádnou samostatnost neztratili, pouze bylo potvrzeno, že ji už dávno nemáme a bylo to dáno najevo celému světu, ale především těm ostatním vazalům, co by je čekalo, kdyby se chtěli nějak osamostatnit. To samo o sobě znamenalo potvrzení všem komunistům světa, co je čeká, když nebudou poslouchat. Do nějaké míry to přispělo k dalším událostem i ke konečnému pádu komunistických režimů. Myslím si, že komunisté v Nikaragui, Angole, Mozambiku a jinde, bojující za svoji ideologii si to museli uvědomit. Proto také sověti hned vyrukovali s pohádkou, že tu byla kontrarevoluce a oni vykonali pouze „bratrskou pomoc“ naší vládě, která je o to požádala. Myslím si, že informace byly tak prolhané, že jim jen trochu myslící člověk věřit nemohl.

Přitom „pražské jaro“ nebylo žádnou revolucí, která by měla přinést změnu statusu našeho státu, ale pouze odlišné vnitřní politické prvky, které vedly k větší demokracii a svobodě. Je samozřejmě otázka, co by se stalo, pokud by tento politický vývoj pokračoval. Byli sovětští komunisté tak předvídaví, že věděli, co tento vývoj znamená? Já se domnívám, že vývoj by asi skončil někde na úrovni tehdejších západních sociálních států. Ale v politické oblasti by jistě zůstal určitý totalitní prvek, asi jako v Jugoslávii. Vzhledem k tomu, co dnes o dalším vývoji víme, bylo by to jistě velice přínosné, dnes bychom byli určitě mnohem dál, alespoň bychom měli zkušenosti se soukromým podnikáním. Proč tedy ti hlupáci přišli, vždyť tentýž vývoj prodělali o dvacet let později? Kdyby nás tenkrát následovali, byli by na tom také lépe. Dá se říci, že na tom prodělali stejně jako my.

Je dost těžké dnes rozšifrovat, proč to vlastně udělali? Dostali strach z tohoto vývoje? Vpád do Československa opravdu nepřinesl nikomu nic, vyjma vojenských výhod pro SSSR, který zde vytvořil předsunuté základny. Ale o ty potom už nešlo, mohli zde být základny, ale náš vnitřní vývoj mohl být nezávislejší. Proč zastavili i vnitřní vývoj? Nedokážeme se dnes asi dost dobře vžít do fanatických komunistických mozků, kterým se nepodařilo postavit komunistický režim na přirozených společenských mechanismech a museli každou věc řešit ideologicky a neustále zasahovat do každodenního života, což v podstatě znamená totalitu. Režim nefungoval sám, pokud se ideologicky nezasahovalo, rozpadal se. Největší část energie byla spotřebována na udržení režimu, nikoliv na jeho rozvoj. To režim vnitřně velmi vyčerpávalo a s jeho expanzí potom docházelo stále více k vyčerpání a konec se blížil.

Komunistické myšlenky téměř v každé zemi podporované určitou skupinou obyvatel mohly být využity SSSR k provedením různých revolucí. Sověti vládli pomocí místních komunistů, kterých bylo vždy dostatek. Šlo jim o realizaci eschatologické vize lepšího života, které věřili. Nicméně postupně nastávala doba opadávání této přízně. Vyklouzla jim Jugoslávie, Albánie, později Rumunsko, ale už předtím miliardová Čína. Ve Vietnamu probíhala válka, kterou komunisté nakonec vyhráli. Podpora těchto válek a obsazování území si vyžádala obrovské prostředky. Slábnoucí podpora místních komunistů znamenala stále větší náklady na udržení tohoto stavu pomocí sovětské síly. To se projevilo naplno v Afganistánu, kde nastal ozbrojený odpor. Slábnoucí hospodářství nemohlo trvale udržet takovou zátěž. Z toho se lze poučit, že nelze vnucovat svoji vůli území, na kterém není převažující souhlasící skupina obyvatel. To vidíme na některých příkladech i dnes.

Po vpádu

Sovětskou okupaci v r. 1968 nemůžeme srovnávat s nacistickou. Naši občané se k sovětským vojákům chovali jako k lidem, kteří sdílí stejný nedůstojný osud a byli zmanipulováni, mysleli si, že voják se samopalem na tanku pochopí, že byl zneužit. Vyplývá to i z transparentů, které vidíme na snímcích. A nakonec jsme to prožívali. Nepřátelství směřovalo k režimu, nikoliv k lidem, kteří na tom byli ještě hůře než my. Jinak je okupace dostatečně zmapována a události jsou ve sdělovacích prostředcích rozebírány.

Po návratu Dubčeka a dalších představitelů z Moskvy byla stále naděje, že bude možno v nějaké nepříliš extrémní míře pokračovat v demokratizačním procesu, v domnění, že sovětům šlo o to získat na našem území základny, ale do našich vnitřních poměrů zasahovat nebudou. Jenže nová klika nasazená v komunistické straně plnila jiné příkazy z Moskvy. Pomalu prosazovala svoji vůli omezovat demokratické chování a svobodné vyjadřování. Lidé rezignovali. Stahovali se do soukromí a všechno záleželo na zbytku demokraticky smýšlejících reformních komunistů, kteří byli postupně vytlačováni a získáváni pro novou protidemokratickou a protilidovou politiku. Přesto chování lidí naznačuje, že se stále domnívali, že je možno něco podstatného zachovat. Dokonce i v rozhlase jsem slyšel zoufalé výzvy: „Zůstaňme svobodnými lidmi!!!!“. Palach se upálil, protože se domníval, že lidé se nějak zvednou, že s pomocí Dubčeka a ostatních zbytkových reformních komunistů zvrátí nepříznivý vývoj. To všechno předpokládá přesvědčení, že sověti nám do vnitřních záležitostí nějak podstatně nezasahují, pokud zachováme určité mantinely. Zdálo by se to logické. Ale sověti si museli být jisti bezvýhradnou podporou vlády. Vždyť se chystali k dobývání světa, nikoliv k nějakým reformám.

Závěr

Při okupaci v r. 1968 převládalo vědomí, že Rus je stejnou obětí režimu jako my. Dnes obvyklá nenávist k Rusům u dnešní mladé generace, tenkrát nebyla. Nebyla ani potom, nebyla dokonce ani v devadesátých letech. Není přímým následkem r. 1968, ale výsledkem usilovné protiruské propagandy, která události r. 1968 používá jako nástroj v politickém boji proti současnému Rusku, které s tím nemá nic společného. Tenkrát šlo o boj proti totalitnímu komunistickému režimu, který sužoval Rusy možná více než nás. Oni to jen méně chápali, ale nakonec pochopili totéž o dvacet let později. Tyto události se s dnešním paradigmatem srovnávat nedají, jsou vlastně z jiného světa.

Teprve porážka v Afganistánu pohnula pýchou sovětů a donutila je přemýšlet nad příčinami a analyzovat svoji vnitřní situaci. Všechny objektivní analýzy končily v šuplíku, vždyť i Hanzelka a Zikmund předkládali Brežněvovi svoji analýzu, která se ovšem k němu nedostala. To vypovídá především o tom, že světovou velmoc vedla klika zatrpklých paranoidních fanatiků, chtějících zoufale zachovat zdiskreditovanou a nefunkční ideologii tím, že budou dělat expanze a porazí západní kapitalisty. Nakonec režim v Rusku padl v přesvědčení Rusů, že do expanze a vůbec celého komunistického společenství dávají příliš mnoho peněz a ruský člověk z toho nic nemá, akorát zažívá bídu a útlak. Dnes to ovšem kritizují jako nepříliš sofistikované, protože následoval rozpad SSSR a následné oslabení mezinárodního postavení Ruska. Dnes se snaží Rusko svoje mezinárodní postavení obnovit v mnohem horší situaci, když má asi polovinu obyvatel někdejšího SSSR a v podstatě absentuje nějaká ideologická přízeň obyvatel světa.

Autor: Vlastimil Podracký

Zdroj: http://www.zvedavec.org/prispevky/2018/08/7671-vyroci-21-srpna-predmetem-politickeho-boje.htm



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Paní Jourová už dlouho neexcelovala. Tady je její nové opatření na ochranu evropské bezpečnosti   
Pridal tk Úterý 14 srpen 2018 - 04:32:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Paní Věra Jourová, eurokomisařka pro „spravedlnost“, už nejednou projevila svou náklonnost pro evropské právo a spravedlnost, tentokrát, po delší pauze však projevila velkou nespokojenost (ne-li přímo obavy) s počínáním některých členských zemí EU.

Vytýká jim totiž, že prý výměnou za investice ve své zemi udělují občanství bohatým lidem z neunijních států. Taková nehoráznost! Tato vyslovená výtka však následně mění svůj charakter.

Paní Jourová se totiž domnívá, že udělování občanství zahraničním investorům může představovat vážnou bezpečnostní hrozbu. K tomu dodává,, že by některé země měly udělat víc pro zajištění toho, že občanství nebude udělováno zločincům, kteří chtějí ohrožovat evropskou bezpečnost, nebo se účastnit na praní špinavých peněz. Pozoruhodné na tom je, že paní Jourová bez okolků považuje investory v těchto zemích za zločince, kteří chtějí ohrožovat evropskou bezpečnost!

A jde tak daleko, že dokonce jmenuje země, které podle ní představují toto riziko, nebo jsou potenciálním nebezpečím pro evropskou bezpečnost: Kypr, Malta, Řecko, Bulharsko, Portugalsko, Lotyšsko, Litva a Maďarsko. Podle paní Jourové tyto státy natolik nezodpovědné , že bohatým Rusům, Číňanům, Afričanům a Turkům udělily občanství proto, že v těchto zemích významně investovali. A to se podle moudré paní Jourové přece nesmí, že?

Z pohledu ekonomické vyspělosti jmenovaných zemí, snad až na výjimku Maďarska, Lotyšska a Litvy, jsou tyto země průměrné v evropské ekonomické vyspělosti. Není divu, že přijímají cizí investic do svých ekonomik, což je ostatně typický trend a praxe kapitalistického systému, zvláště západních investorů.

Otázka je, jestli paní Jourové hlavně nevadí to, že do těchto zemí investují právě Rusové a Číňané a ne státy EU, resp. západní státy a USA. Co je ale pozoruhodné, jak se paní Jourová příkladně „demokraticky“ snaží počínání těchto zemí EU nejen kritizovat, ale také jim diktovat, co mohou a nesmí dělat pro růst a větší efekt svých národních ekonomik. A pro případ, že by snad nebyla tato doporučení „respektována“, paní Jourová to jistí upozorněním (spíše varováním), že EK by na podzim měla zveřejnit nové, přísnější předpisy, lépe řečeno přísnější sankce a postihy.

Nelze upřít „snahu a až dojemnou péči“ paní Jourové o jmenované země které, podle jejich slov, svým „neodpovědným“ jednáním, tj. přijímáním cizích investic, vážně ohrožují evropskou (a možná i americkou, když jsou všude nalezlí) bezpečnost. Rusové a Číňané kam přijdou, tam jako investoři okamžitě chtějí vyvolávat nebezpečí, perou špinavé peníze a vlády těchto států jim za to ještě velkoryse dávají občanství.

Taková nezodpovědnost, tomu by se měla udělat přítrž jednou provždy, myslí si snaživá pečovatelka Jourová! Správně Jourová, přece se nenecháme ohrožovat nějakými „prefíkanými“ oligarchy a barbary v Řecku, na Kypru, na Maltě a možná i na Betonu.

Autor: Jiří Baťa

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



USA zasadily Turecku „ránu do zad“, řekl Erdogan   
Pridal tk Úterý 14 srpen 2018 - 04:29:00 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Turecký prezident Tayyip Erdogan hovořil o „ráně do zad“ od americké vlády.

V pátek informovaly USA o dvojnásobném zvýšení cel na ocel a hliník, které jsou dováženy z Turecka. Toto rozhodnutí způsobilo pokles turecké liry na historické minimum.

„Z jedné strany hovoříte o strategické unii a z druhé bodáte svého partnera do zad. To nemůžeme přijmout," prohlásil Erdogan.

Turecký prezident také uvedl, že Ankara se nechystá vzdát se po sankčním nátlaku ze strany USA.

Hovořil také o rozpoutávání „ekonomického teroru" v sociálních sítích. Podle Erdoganových slov se turecká prokuratura bude zabývat iniciátory podobných akcí.

Kromě toho turecký prezident uvedl, že Ankara bude pokračovat v rozvoji vztahů s Moskvou „vzhledem ke svým zájmům".

Před tím Erdogan slíbil, že odpoví na rozhodnutí USA zavést clo na turecké zboží. Podle jeho slov se Ankara chystá „obrátit se na nové trhy" a aktivovat spolupráci v rámci nových svazků.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jr94



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Rubl začal stoupat vůči dolaru a euru   
Pridal tk Úterý 14 srpen 2018 - 04:25:15 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Během dne začal kurz rublu prudce stoupat vůči hlavním zahraničním měnám a přidal 19 kopějek k dolaru a stejnou částku k euru, jak vyplývá z údajů Moskevské burzy.

Kurz dolaru se k 14:41 CET snižoval o šest kopějek na 67,64 rublů (22,64 Kč), kurz euro — o sedm kopějek na 77,18 rublů (25,83 Kč).

Říjnové futures na ropu značky Brent se pohybují nedaleko od úrovní předchozího uzavření — 72,8 dolarů za barel.

Oficiální kurz euro k rublu stanovený v úterý Centrální bankou tvořil 77,6519 rublů (25,99 Kč), dolaru — 68,2234 rublů (22,83 Kč).

Rubl klesá od poloviny minulého týdne po zprávách o dalších sankcích USA proti Rusku.

Podle názoru analytiků pokles může pokračovat až do 70 rublů za dolar kvůli vládnoucímu na trhu emocionálnímu negativismu vyvolanému geopolitickými riziky a poklesem kurzu turecké liry. Odborníci přitom nevyloučili, že ruská měna odehraje část poklesu a vrátí se k úrovni kolem 65 rublů za dolar, i když ne rychle.

Minulý týden MZV USA vyhlásilo další sankce proti Moskvě kvůli tomu, že Rusko prý použilo chemickou zbraň v Salisbury. Omezení se budou skládat ze dvou balíků. Kromě toho byl Kongresu předložen návrh zákona s celým souborem protiruských opatření včetně sankcí proti novému ruskému státnímu dluhu a státním bankám.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jr28

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vedoucí představitelé KLDR a Korejské republiky se setkají v září v Pchjongjangu   
Pridal tk Úterý 14 srpen 2018 - 04:19:48 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Dne 13. srpna Zpravodajská agentura Yonhap vydala zprávu, že téhož dne se vysoce postavení vedoucí představitelé KLDR a Korejské republiky v Panmunjomu dohodli, že se v září setkají jihokorejský prezident Moon Jae-in a severokorejský vůdce Kim Čong-un, a to v severokorejském hlavním městě Pchjongjangu.

Podle zprávy ze skupiny společného zpravodajství delegace v jednání neoznámily konkrétní datum jednání. Kromě toho obě strany také diskutovaly o realizaci Prohlášení z Panmunjomu.
Toto jednání bylo zahájeno v 10 hodin ráno, dvě delegace byly pod vedením jihokorejského ministra jednoty a předsedy Severokorejského výboru pro státní sjednocení.





Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Jsou Spojené státy důvěryhodným partnerem?   
Pridal tk Úterý 14 srpen 2018 - 04:17:27 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Když turecká měna utrpěla krizi a poklesla, americký prezident Trump nařídil, aby dovozní sazba na turecké výrobky z oceli a hliníku byla zvýšena na 50 % a 20 %. Kromě toho americké ministerstvo financí také oznámilo, že zmrazilo majetek v USA tureckého ministra spravedlnosti a ministra vnitra. Jsou Spojené státy důvěryhodným partnerem?

Německá kancléřka Angela Merkelová po loňském summitu G7 na Sicílii řekla, že doba, kdy můžeme důvěřovat ostatním partnerům, je věcí minulosti. Evropané si musí osvojit svůj vlastní osud.

Jaká vlastně je současná zahraniční politika Spojených států? Heslo „Spojené státy vždy na prvním místě" může být v posledních letech jasnější a nejjednodušší odpovědí.

Čtvrtý den po zahájení prezidentství vydal Donald Trump administrativní rozkaz o oficiálním odstoupení USA od dohody o transpacifickém partnerství (TPP). Vláda USA také opustila Pařížskou dohodu, která byla trpělivě vyjednána všemi zeměmi světa. Americká vláda se domnívá, že Pařížská dohoda bránila rozvoji americké ekonomiky. Trump dále 8. května oznámil, že USA odstoupilo od íránské nukleární dohody.

Od minulého roku Spojené státy vystoupily z celé řady mezinárodních organizací, jako je např. UNESCO a Rada pro lidská práva. Může země, která je schopna kdykoliv upustit od mezinárodních závazků a odmítající mezinárodní odpovědnost, být hodna respektu a důvěry jiných zemí? I v bilaterálních vztazích může být taková země pochybná. V květnu letošního roku, krátce poté, co USA dosáhly dohodu s Čínou o zastavení obchodní války, Spojené státy znovu deklarovaly neuznané tarify na čínském zboží.

V posledních letech došlo k mnoha konfliktům mezi Tureckem a Spojenými státy. Primárním důvodem je to, že Spojené státy chtějí politicky ovládat Turecko. Za tímto účelem se prý Spojené státy angažovaly ve vojenském převratu v Turecku v roce 2016 navzdory zájmům obou spojenců NATO.

Turecko však není jediným obchodním partnerem, kterému bylo navýšeno clo. V otázce obchodu se Spojené státy rozhodly vyhnout mnohostrannému obchodnímu systému pod Světovou obchodní organizací (WTO) a obrátily se k jednostrannému zavedení sankčních sazeb na zboží obchodních partnerů podle vnitrostátního práva. Zahájily tak obchodní válku se spojenci a důležitými obchodními partnery včetně Evropské unie, Kanady, Mexika, Ruska, Číny, Turecka, Indie a dalších zemí.

Jako jediná velmoc na světě sledují Spojené státy absolutní bezpečnost a ignorují bezpečnostní aspekty ostatních zemí. Americký rozpočet na obranu bude činit na rok 2019 717 miliard dolarů.

Průzkum provedený německou volební agenturou v květnu ukázal, že 82 % Němců věří, že Spojené státy nejsou spolehlivým partnerem a 36 % Němců se domnívá, že Rusko je důvěryhodnější.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Německá hospodářská komora je rozhodně proti obchodnímu ochranářství   
Pridal tk Úterý 14 srpen 2018 - 04:14:26 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Od 23. srpna zvýší USA 25% celní sazbu na čínské zboží v hodnotě 16 miliard amerických dolarů. Čínsko-americká obchodní válka se dále zhoršuje. Německá hospodářská komora věnuje velkou pozornosti situaci ohledně obchodní války a je rozhodně proti obchodnímu ochranářství na jakýhokoliv způsob.

Vedoucí Německého zahraničního obchodního a investičního úřadu Dr. Jürgen Friedrich se domnívá, že jako dva důležité ekonomické celky a velké investiční státy Čína a Německo se musí společně vyrovnat s globální výzvou a společně musí ochránit multilaterální obchodní mechanismus, podporovat otevřený trh a liberální obchod, stimulovat vzájemnou investici.

Generální ředitel německé společnosti Air Liquide Global E&C Solutions Germany GmbH Helmut Maschke řekl, že Čína je německým velmi důležitým partnerem spolupráce. Vzájemné návštěvy na vysoké úrovni a neustále rozšířování bilaterální spolupráce ukazují, že se čínsko-německé vztahy nachází stabilní dráze prosperity.

Poukázal na to:

„historie už potvrdila, že cesta o ochranářství není průchodná. Nemůžete zlepšit ekonomiku státu prostřednictvím ochranářství. Naopak jenom otevření, liberální obchod a výměny můžou přinést pozitivní výsledky. Doufám, že se obchodní válka nedotkne německých podniků. Německo by totiž mohlo dále zachovat politiku otevření se. Domnívám se, že v současné době Čína projeví vlastní otevření se a předsevzetí o podpoře liberálního obchodu, a to prostřednictvím nejrůznějších programů a vizí, včetně Pásma a Stezky."
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1649 sec,0.0638 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,416kB