Úterý 04 září 2018
Proč Soukup nemluví o své minulosti?   
Pridal tk Úterý 04 září 2018 - 05:21:16 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Tím nemyslím, že by pro veřejnost byl zajímavý jeho osobní život anebo počátky podnikání někdy na začátku či v průběhu 90. let.

Soukupa jsem poznal v roce 2006 a tehdy tento výtečný muž pracoval velmi intenzivně pro budoucího místopředsedu vlády a ministra životního prostředí, předsedu Strany zelených Bursíka. Bursíkovi Zelení, jako v té době jediná Strana zelených v Evropě, šli po sněmovních volbách v roce 2006 do holportu se stranami české pravice. Umožnili vytvořit Topolánkovu vládu, byť mohli jít jiným směrem. Připomínám, že tehdy levice získala ve volbách do sněmovny sto mandátů, a když se Bursíkových šest zelených poslanců přidalo k pravici, tak jich měla také sto. Hovořit o „úspěších“ Topolánkovy vlády nemá velký smysl. Soukup prý vypomohl před volbami Bursíkovi překlenovacím mnohamilionovým úvěrem a díky tomu se Strana zelených dostala do Parlamentu. A Soukup dostal odměnu. Stal se náměstkem ministryně školství Kuchtové a zodpovídal při tom za čerpání evropských dotací na tomto ministerstvu v objemu cca 130 mld. Kč (!). O tom, jak toto čerpání bylo úspěšné, psal tehdejší tisk. Když byl v říjnu 2007 spolu s neschopnou ministryní školství vyhozen z ministerstva i náměstek Soukup, tehdejší premiér Topolánek argumentoval, že prý Soukup chtěl na ministerstvu vydělávat na dotacích z Evropské unie. No, nevím. Bílý novinový papír snese všechno. Později se ovšem Soukup, tak jako vždycky s každým, rozkmotřil i se šéfem Zelených Bursíkem. A pak pomohl vytvořit ve Straně zelených dvoučlennou frakci poslankyň, které později pomohly k pádu Topolánkově vládě. Tu Topolánkovu vládu jsem pochopitelně nelitoval ani tehdy, ani dnes.

V roce 2010 pomohl Soukup do sněmovny pro změnu Věcem veřejným, což byl podnik pražských kmotrů na záchranu politických pozic ODS. Soukup prodával šéfovi Věcí veřejných výhodně reklamní plochy a inzerci. Podobně „výhodně“ ovšem v té době prodával inzerci také ČSSD. A snažil se při tom tvářit altruisticky. A jak mne někdy v březnu 2010 (dva měsíce před volbami) řekl, že by si to rád v budoucnu odpracoval například tím, že by se rád, až budu po volbách v roce 2010 předsedou vlády v některých polostátních firmách „staral“ o jejich propagaci. Samozřejmě se mu nejednalo o nějaké trpaslíky s desetitisícovými rozpočty na reklamu, ale jednalo se o giganty typu Lesů ČR, Českých drah a České pošty. Podobný klientelistický zásah jsem zhruba dva měsíce před volbami odmítl a jak jsem Soukupovi suše sdělil, že pokud bych takový „kšeft“ udělal, byl bych úplně stejný jako Topolánek s Dalíkem. Sám před sebou bych si musel odplivnout. Zkrátka Jaromír Soukup by jeden ze svých pořadů měl věnovat sám sobě. Měl by přestat mást českou veřejnost (pro úplnost dodám, že s ohledem na nízkou sledovanost své TV, jen její velmi malou část) a měl by chviličku mluvit pravdu. Měl by říci zejména, kolik zkasíroval v průběhu let za své reklamní a marketingové služby v polostátních firmách včetně ČEZu a Lesů ČR.

A měl by také říci, v jakém finančním stavu je TV Barrandov a konglomerát na ní napojených firem. Zda je pravda, že finanční stav společnosti provozující TV Barrandov je vážný, čemuž nasvědčuje například i to, že to odradilo investovat do jeho společností i čínský CEFC. V pražských kavárnách se štěbetá, že důvodem nezájmu čínského CEFC o koupi Soukupova mediálního impéria, respektive jeho minoritního podílu, je neutěšený finanční stav tohoto koncernu.

Prostě boj proti korupci v podání Soukupa má své limity. Tím jedním limitem jsou jeho osobní a obchodní zájmy a tím druhým limitem je například hájení či tolerování předsedy vlády Andreje Babiše. Na něj nezaměřuje svůj ostříží zrak prakticky nikdy. A ne, že by nebylo v Babišově případě o čem psát či mluvit. Prostě boj proti korupci dělá J. Soukup velmi výběrově.

Rád bych se ještě vyjádřil alespoň částečně k seriálu lží o mé osobě ve dvou jeho pořadech na TV Barrandov. V tom jednom pořadu hovořil o tom, že v senátních volbách v Ostravě skončím pátý či šestý. Argumentovat Soukupovi průzkumy veřejného mínění nemá v tuto chvíli žádný smysl. Nejlepším průzkumem jsou volby a ty proběhnou zhruba za měsíc.

Ale pokud o mě hovoří jako o zcela bezvýznamné politické figurce, tak nechápu, proč mi věnuje takovou pozornost a to právě před volbami. Jeho „analytické“ zázemí přitom má, jak to slušně říci, své limity. Tvrdit o mně, že jsem způsobil miliardové škody v První městské bance, může jen notorický blbec nebo psychopatický lhář. Do banky jsem vstoupil po svém zvolení náměstkem primátora po listopadových volbách v roce 1998 někdy v průběhu ledna 1999. Tehdy jsem se stal předsedou dozorčí rady této banky a zjistil jsem, celkem známý a očekávatelný fakt, že je v ní za cca 2,1 mld. Kč. toxických aktiv. PMB byla zjevně na konci svých sil a oběma nohama v nucené správě. A „péčí“ mých předchůdců ve vedení města bylo v bance umístěno za 5 mld. Kč depozit Prahy. Pokud bych ztratil nervy a tato depozita nechal z PMB stáhnout, PMB by šla okamžitě do nucené správy a četní minoritní akcionáři by se dožadovali finančního odškodnění a město by léta řešilo spory z toho vyplývající. Banku se mi i s pochopením celé městské rady a týmu mých spolupracovníků podařilo stabilizovat, vyčistit a o dva roky později prodat investorovi. Toxická aktiva byla standardním způsobem odprodána a zbyly z nich vytěžené výnosy, které spolu s výnosem z prodeje majetkového podílu města bance tehdy alespoň zmírnily ztráty města, které jsem nezavinil. Zdá se, že podklady pro pořady J. Soukupa zpracovávají skuteční amatéři. Takhle bych mohl pokračovat vlastně vyjádřením ke každému z "obvinění" na mou adresu v Soukupových pořadech.

Jiří Paroubek

Zdroj: Vaše Věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Moskva 2018   
Pridal tk Úterý 04 září 2018 - 05:13:41 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V letošním roce jsem navštívil vojenské veletrhy Eurosatory 2018 v Paříži a Army 2018 v Moskvě. Bylo to opravdu zajímavé, zvláště z hlediska srovnání obou měst i veletrhů a samozřejmě naší republičky. V Rusku jsem nebyl tři roky a dost se tam změnilo. Reálná situace se dost odlišuje od protiruské propagandy v evropských médiích. Je faktem, že Moskva je výkladní skříní státu. Nicméně totéž platí o více evropských městech z hlediska jak vzhledu, tak životní úrovně obyvatel ve srovnání s jinými destinacemi státu. Stačí porovnat Prahu a severní Čechy.

V Moskvě a okolí je vidět především obrovský stavební rozvoj. Přitom se staví účelově a potřebně, hlavně obytné domy a infrastruktura typu nových nádraží a železničních tratí pro nové vlaky. Nevytváří se zbytečné nesmysly typu drahých, šest metrů širokých dlážděných chodníků jako v Praze, aby se honem ještě něco získalo před koncem funkčního období partajního úřednictva na magistrátu a zároveň zhoršila průjezdnost ulic a kvalita ovzduší. Navíc je třeba konstatovat, že v Moskvě je na ulicích čistěji, než v Praze, natož v afroislámské Paříži, kde ulice v některých obvodech začínají připomínat domorodé vesnice, kde se vaří venku a odpadky pohazují jako na smeťáku.

Kromě toho v Moskvě na ulici nepotkáte opilce, žebráky, páchnoucí bezdomovce, povalující se feťáky a dredaře, natož nějaké otravné islámské kazatele, či agresivní migranty. Ne, že by tam panoval láskyplný multikulturalismus podle bláznivých iluzí euromarxistů z Bruselu. Nicméně lidé se respektují a cizinci ze států SNS a Ukrajiny (minimálně 2,5 milionu a nahrnou se zpět do ukrajinské armády) přijíždějí za prací a pracují. Parazité nejsou vítáni, ani živeni na úkor pracujících. Lidé se obecně chovají slušně a přátelsky. Mnozí se diví, proč se vůči nim organizuje v EU dlouhodobá nenávistná válečnická kampaň. Konec konců, Rusové jsou Evropané s křesťanskou historií na což mnozí propagandisté v EU i ČT zapomínají v rámci ideologického podlézání válečným štváčům. Nicméně ani přistěhovalci z Asie nejsou v Rusku problematičtí, spíše naopak, takže můžeme mluvit o funkčním společenství různých ras, které žije civilizovaně. Přitom policie je méně viditelná, než v dřívějších letech. Možná právě euroasijské společenství, které stojí na základech světové civilizace je perspektivnější, než agresivní afroislámský primitivismus importovaný v současné době do EU.

Je třeba konstatovat, že v Moskvě nemá člověk ve dne a večer pocit ohrožení, jako v Paříži, především v okrajovějších částech natož v pařížské příměstské dopravě. Moskva budí dojem většího pořádku, než Paříž, nebo Praha. Nedělám si iluze o tamní, především čečenské narkomafii. Nicméně se v moskevském centru nevyskytuje prostor jako spodní část václavského náměstí a blízké okolí ovládané dlouhodobě v noci černošskými narkomafiány (kokain), arabskými (heroin) a vietnamskými (pervitin) za tichého a pravděpodobně zcela nezištného přehlížení problému magistrátem ovládaného ANO a neziskovkáři. V Paříži jsou na rozdíl od Moskvy prostory, kam se neodváží nejen turisté, ale ani policie a podobné je to i v některých městech Švédska a brzy i Německa, takže pomalu ani nevíme, co se tam děje.

Moskva začíná vypadat až příliš evropsky a bohatě. Kupříkladu prakticky zmizely pouliční stánky s levnými pečenými kuřaty a šavermou a jiné stánky s všemožným levným zbožím. Nahradily je řetězce různých zahraničních firem od Mc Donald, až po Döner Kebab. Je otázka, zda se jedná o kosmetický tlak ze strany státu, nebo zájmové skupiny oligarchů spolupracujících se zahraničními partnery přebírají kontrolu nad trhem s občerstvením a stravováním ve velkoměstě. Každopádně to znamenalo likvidaci mnoha tamních živnostníků a malopodnikatelů a růst cen. Tedy jakási ruská babišizace (privatizace státu multimiliardáři podle ukrajinského vzoru). Jen si v Rusku nikdo z miliardářských oligarchů nehraje na spasitele národa, přítele obyčejných lidí a bojovníka proti afroislámské migraci s prolhanou podporou většiny médií a prodejných reprezentantů dalších partají.

V Rusku všeobecně v posledních letech výrazně zdražily potraviny, přibližně na českou, či evropskou úroveň a benzín podražil nedávno o zhruba 20 %. Hranatý bílý chleba stojí 40 rublů, šiška salámu 200 a 500 rublů, makový závin velikosti našeho z marketu, ale čerstvý s trojnásobným množstvím máku 300 rublů, dvoulitrová láhev Coly 140 rublů, Croissant 7 days 40 rublů, sušenky zhruba 40 až 60 rublů a dvojitý Burger King s hranolky a Colou 260 rublů. Dříve litrová Cola obsahuje pouze 0,9 litrů nápoje, takže i zlodějina nadnárodních korporací s cílem maximalizace zisku je všudypřítomná. Kurs rublu ke koruně je zhruba 35 až 37 haléřů.

Existují akce, kde lze nakoupit levněji. Hotové a servírované potraviny jsou samozřejmě dražší, než suroviny, které jsou určené k vaření, což platí i u nás. Nicméně kvalita, pokud lze posuzovat podle chuti a reakce trávicího traktu je dobrá, možná lepší, než u českých oligarchických europotravin. Kromě toho lze konstatovat, že potravin je všude dostatek, včetně masa a masných výrobků a jižního ovoce v širokém sortimentu. Potravinové embargo evidentně neuspělo a Rusko na rozdíl od například naší republiky buduje potravinovou soběstačnost. Zato EU bude ničit vlastní potraviny, dovážet americkou sóju a z ní pravděpodobně vyrábět česká jablka, sýry a vepřové, protože česká pole se musí využívat na „ekologickou“ výrobu řepkového oleje za dotace pro Agrofert.

Bez ohledu na růst životních nákladů nevypadají Moskvané nějak chudě. Rostou ceny, ale rostou i platy. Prakticky každý má moderní mobil. Především ženy kráčející po ulici a tupě zírající na displej, až téměř vrážejí do ostatních chodců, případně sledující stupidní telenovelu na schodech metra jsou stejně početné jako v Praze. V Moskvě je pravděpodobně víc nových zahraničních aut střední a vyšší třídy na počet obyvatel, než v Praze, což platí již řadu let. Staré žigulíky jsme za týden viděli tři. Na veletrhu Armija, či Army měly rodiny, většinou obyvatel Moskvy a okolí, podle odhadu odborníka velký počet fotoaparátů v ceně kolem v přepočtu kolem 20 000 korun za tělo (plus výměnný objektiv). Vzhledem k počtu několika set tisíc návštěvníků je to slušný vzorek životní úrovně ruské střední třídy.

Na dotazy o platech jsme nedostali příliš přesné odpovědi, ale nástupní plat po škole může být jen 15000 rublů, začínající úředník má přes 40000 rublů, Burger King nabízel práci za 63000 rublů a strojvůdce metra má přes 90000 rublů. Průměrný plat v Moskvě přesáhl letos 100000 rublů. Kurz rublu ke koruně je zhruba 35 až 37 haléřů. Mnoho Rusů má dvě zaměstnání a tamní kapitalismus je tvrdší, než v EU. Společnost je z hlediska majetku a příjmů dost rozdělená, jako v Evropě, přičemž ruští zbohatlíci střední úrovně se předvádějí stejně hloupě, jako evropští. Na druhé straně je v Rusku levnější pitná voda, elektřina, plyn a benzín do aut. Po nedávném zdražení stojí jejich druh odpovídající naturalu 95 zhruba 44 ruble za litr. Bez velké nadsázky lze říci, že životní úroveň evropské části Ruska a kolonie Česko se v podstatě vyrovnávají.

Evidentně chudá je v Rusku část důchodců, takže i v přístupu k starým lidem se Rusko europeizuje. Nicméně prezident Putin dokáže poslouchat názory občanů a rozhodl se omezit rozsah nepopulární důchodové reformy, což si v evropské demokracii, obzvláště její prolhané české verzi, vůbec nedovedu představit. S nestydatým ožebračováním důchodců státotvornými evropskými demokraty z pražské havlérky reprezentovanými vedením TOP 09, KDU-ČSL, ODS, ANO i ČSSD máme dost vlastních zkušeností, zvláště z období vlády Kalouska a Nečase. Lži, sliby a dodnes nikdo, včetně mesiáše a krále slibů Babiše ani nevyrovnal ztrátu na důchodech vzniklou právě za vlády Kalouska a Nečase (zhruba 2500 korun měsíčně chybí na každém důchodu) a dokonce ani růst životních nákladů v posledních letech díky Singerově devalvaci koruny zaměřené na udržení koloniálního postavení Česka jako levné servisní země Německa. Před volbami se všichni předhánějí ve slibech zvyšování důchodů, ale ceny stále rostou, letos se opět zdražuje česká elektřina vyráběná na prodej za levnou cenu do Německa v našich elektrárnách postavených z našich daní. Naopak v Rusku již několik let běží program podpory rodin s dětmi a těch je vidět dost, vypadají zdravě a chovají se normálně. I zde máme co dohánět, místo rozhazování peněz na podporu profesionálních parazitů z politických neziskovek všemožných rasových a sexuálních menšin a úchylných experimentů EU.

Pokud někdo v EU, či ČT vykládá pohádky o ruském komunismu, měl by Rusko navštívit, aby se probral. Byty v Moskvě stojí zhruba tolik, co u nás, ale záleží na jejich umístění z hlediska jak Moskvy, tak v okolí. Jinde je bydlení levnější, s výjimkou Petrohradu. To je zhruba stejné, jako u nás, může se jednat až o násobky různých měst a vzdáleností. Zároveň sestaví i na vesnici, kde přibývají moderní domky, dokonce i s tepelnou izolací a mizí rozpadající se dřevěné chalupy, vesměs neobývané. Nicméně ruská vesnice má z hlediska kvality domů stále ještě nižší úroveň, než česká, modernizovaná z velké části už v předlistopadovém období.

Nájemné bydlení je v Rusku levnější, než u nás. Přes mohutnou výstavbu a modernizaci bytového fondu ještě místy existují v okrajových částech Moskvy a v oblasti kolem Moskvy zanedbaná stará sídliště. Jako všude jinde záleží na konkrétních lidech. Něco podobného vidíme i na okraji některých českých měst a multikulturní okraje Paříže jsou místy stejné, ne-li horší. Rozdíl je v tom, že životní úroveň v Rusku na rozdíl od EU roste a jistí ji obrovské zásoby surovin i prostoru a spolupráce s Čínou a mnoha dalšími zeměmi.

Zde bychom rovněž neměli zapomínat, že Rusko, a Sovětský svaz urazily podstatně delší cestu z hlediska růstu životní úrovně, než země západní Evropy. Počátkem minulého století bylo carské Rusko zemí dřevěných pluhů a rozpadajících se chalup v děrevňach naplněných zavšivenými negramotnými, opilci a syfilitiky. Následně bylo zničeno první světovou válkou, občanskou válkou a druhou světovou válkou s ničivou německou okupací a totální devastací značných prostor v evropské části a v devadesátých letech ekonomickými experimenty Gorbačova a Jelcina, které přinesly větší škody, než druhá světová válka. Rusko začínalo opakovaně na podstatně horší startovací čáře ve srovnání se zeměmi EU a s USA, navíc dlouhodobě pod tlakem všemožného embarga a sankcí od roku 1921. Dnes se Rusko blíží západní Evropě z hlediska životní úrovně, zatímco Evropa euromarxistů a multikulturalistů hnije a upadá. V Evropě neexistuje stát, který by dokázal něco podobného jako Rusko. Rusové mohou být hrdí.

Veřejná doprava je v Rusku stále poměrně levná, včetně taxíků. Lístek na příměstskou železnici na vzdálenost přes 80 km stojí kolem 150 rublů. Přibývá moderních příměstských vlaků vybavených informačními displeji, wifi a také toaletami. Ty ve starších stalinských motorácích zcela chyběly, takže je nahrazovala spojovací chodbička mezi vagony se všemi hygienickými efekty. Občas bylo možné vidět i divoký úprk některých cestujících do houštin kolem stanic. Hygiena byla dlouhodobým sovětským problémem, takže před druhou světovou válkou dokonce postavili celou třídu křižníků bez toalet uvnitř a rudí námořníci si ulevovali v plátěných budkách na okraji paluby. Rovněž pravdoláskaře Gorbačova, ani zkorumpovaného opilce Jelcina takové detaily nevzrušovaly, protože oni příměstskými motoráky nejezdili. Důstojnost začal vracet ruskému občanovi až Putin. Mimochodem, stát, který řeší čistotu ulic, sociální problematiku bydlení a dopravy a potravinovou soběstačnost pro svoje občany se sotva připravuje na útočnou válku.

Dopravní specifikou jsou takzvané maršrutky. Jsou to mikrobusy, které postávají u nádraží a zajišťují dopravu obyvatel do okolí. Doplňují rovněž transport ve větších městech. Jezdí jednou, či dvakrát za hodinu po určených trasách, někdy i nabírají lidi jako taxíky. Patří buď státním podnikům, nebo podnikatelským skupinám. Mohou se zdát legrační a jednoduché, ale jsou efektivní a levné. Rozhodně efektivnější, než český systém jednoho podnikatele, který si koupí velký autobus, provozuje ho z velké části poloprázdný dvakrát za den, pobírá od státu takové dotace, že si sám jezdí v Superbu a likviduje železniční dopravu. Dostupnost mnoha vesnic je v Rusku i bez vlastního auta podstatně lepší, než u nás.

Martin Koller

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Novodobá vysoká šlechta, pro kterou jsme všichni úplně stejný póvl aneb Nevolník jako nevolník, čili malá úvaha nad skutečným významem multikulti ideologie   
Pridal tk Úterý 04 září 2018 - 05:00:28 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Prezident "Francie" Macron se nelichotivě vyjádřil o "svých spoluobčanech", jak píší mainstreamová média. V Dánsku při oficiální státní návštěvě prohlásil:

„Tento luteránský národ, který tyto změny zažil v uplynulých letech, není jako vzpurní Galové, již se změnám brání,“ řekl Macron v Kodani za přítomnosti královny Margrethe II.

Co tato Macronova úvaha vyjadřuje? Co je na ní klíčové?

„Tento národ“ vs. „tamten národ“, nebo případně ještě jakýkoli jiný „onen národ“!!!

Prostě – národ jako národ, jen léno, jen nevolníci z přidělené vesnice. Pro Macrona a všechnu novodobou vysokou šlechtu „prezidentů“ (až na několik málo čestných výjimek, které lze spočítat v Evropě na prstech jedné ruky, konkrétně na dvou nebo třech prstech), „premiérů“ (opět s čestnými výjimkami v počtu několika mála jednotlivých případů) jsou oni sami všichni prostě vysokou šlechtou. A všichni občané, všichni lidé dokonce i z vlastního národa jsou pro ně jen nevolníci z přiděleného léna. Pro bruselskou šlechtu pak toto platí tisícinásobně – pro ně jsou národy jen trapným a odporným omezením jejich bruselské totalitní feudální moci. Lokajové od dvora v Bruselu se necítí být příslušníky stejného národa m jako kdokoli z občanů kterékoli evropské země.

„Mocenská elita“ a kavárna se necítí být příslušníky žádného národa. Cítí se být příslušníky dvora. Cítí se být šlechtou, která s nevolníky nemá společného vůbec nic. Mají jinou krev. Jsou multikulti.

Pro ně není rozdíl mezi Francouzem, Dánem, Němcem, Čechem, Polákem. Pohrdají, hluboce vnitřně pohrdají těmi všemi.

Jen vůči některým mohou být ještě pohrdavější – například vůči občanům postkomunistických zemí se mohou chovat ještě pohrdavěji. Ještě více na ně mohou plivat a urážet je. Ještě více mohou jejich vesnice (i města) drancovat a zakazovat cukrovary, likvidovat špičkové hutě jen proto, že nejsou „limity“, blokovat přes nátlakové „ekologické“ organizace stavby potřebné pro ekonomický a sociální rozvoj.

Těmto postkomunistickým „lénům“ mohou platit ještě menší mzdy, brát jim ještě větší desátky, a prodávat jim jako „národní specifikum“ předražené zboží z podřadných surovin a náhražek.

Macron se necítí být Francouzem. Pro Macrona jsou Francouzi jen vzpurný národ, jen vzpurná vesnice tupých nevolníků, zatímco on by raději jiné léno, raději by léno méně vzpurného národa, raději by nějakou vesnici méně vzpurných nevolníků (leč pro jeho „intelektuálský“ pohled stejně tupých).

Hned v úvodu jsem napsal Francie v uvozovkách. Francie je název země, která již přestala existovat. Již existuje jen feudální léno, z větší části na území bývalé Francie. Léno, které je jen ze setrvačnosti nazýváno stejně. Francie už neexistuje. Již existuje jen „Francie“. Stejně jako existuje jen „Německo“, „Itálie“, „Čechy“, „Slovensko“, „Polsko“, „Rakousko“, „Portugalsko“...

Macron se necítí být zástupcem a reprezentantem Francouzů. Cítí se být jejich vládcem, jejich pánem. A oni jsou tak odporní a hnusní, že jsou vzpurní – no dovedete si to představit? Jejich pán má nějakou představu a oni to odmítají! Hnus. Vzpurní Galové. Primitivní čeští burani. Východní Němci ze Saské Kamenice poznamenaní komunizmem.

„Národy musí přestat existovat“ – šlechtě překáží. Pro šlechtu není rozdíl mezi tupými Francouzi, tupými Čechy, tupými Italy...nebo tupými Afričany nebo tupými Araby. Všechno je to pro naši novodobou šlechtu stejně tupý póvl nevolníků. Pro novodobou šlechtu, podobně jako pro středověkou vysokou šlechtu, nejsou lidé ze stejné země příslušníky stejného národa. Jsou to pro ně cizinci. Pro novodobou šlechtu je příslušníkem stejné skupiny výhradně jakýkoli jiný vysoký šlechtic nebo lokaj od dvora z Bruselu. Dokonce i když půjde o vycvičeného šimpanze, když bude Eurokomisařem, tak jim bude blíž než příslušník vlastního národa.

To je také důvodem, proč kavárna a novodobá šlechta tak snadno a ráda nadává a plive na vlastní národ. Podívejte se na „intelektuály“, jak snadno hovoří o tupých Češích. Havel tak rád mluvil o čecháčkovství – protože on se nikdy necítil být Čechem, stejně jako dnešní kavárna. Oni jsou šlechta. Češi? To jsou pro ně jen ti tupí nevolníci z lénem dané vesnice zvané „Česko“, aby i ten název co nejvíce znevážili. A pro zvrácený svět kavárenské „kultury“ platí, že čím více budou nadávat na vlastní národ, tím více jakoby sami sebe od vlastního národa a od vlastní identity odpoutají. Poturčenec horší Turka.

Novodobá šlechta je prostě multikulti. Je jim jedno, odkud jsou nevolníci, je to pro ně všechno stejná verbež. Čech, Němec, Nigeřan, Libyjec, Bangladéšan, Afghánec, Iráčan, Ital, Řek, Portugalec, Polák, Slovák, Malijec, Středoafričan, Súdánec – všichni jsou pro novodobou „multikulti“ šlechtu stejný bezcenný póvl. A ani jeden z nich pro novodobou šlechtu není a nikdy nebude příslušníkem jakkoli podobné skupiny, pokud nebude příslušníkem šlechty nebo lokajem u bruselského multikulti dvora.

Co tím vším multikulti kavárníci a jiná šlechta říkají? Co tedy Macron otevřeně řekl?

„Na Vás nám vůbec nezáleží.

Nemáme s vámi nic společného.

Nejsme ze stejné skupiny, ničím si nejsme podobní.

Nejsme stejná krev, možná ani rasa, možná ani nejsme stejný živočišný druh.

Nenávidíme vás, protože nám připomínáte naše kořeny, připomínáte nám, že jsme ve skutečnosti tím, co nenávidíme – že jsme Čechy, Slováky, Němci, Italy, Francouzy, Španěly.....

A za to a pro to vše vás necháme vyhladit – už si na to zveme bojovné, nevzdělané, bezohledné a agresívní nevolníky z Afriky. Stejně nahraditelné jako jste vy sami.“

Co z toho vyplývá pro nás? Vezměme si zpátky svoji zemi – Češi Českou republiku, Němci Německo, Rakušané Rakousko, Francouzi Francii, Italové Itálii. Vezměme si zpět svůj stát. Vezměme si zpět do svých rukou politiku a politický systém. Jinak všichni umřeme rukou novodobých drábů v plánech novodobé šlechty.

Mainstream neustále připomínal 50. výročí srpnové okupace. (Nejtragičtější událost našich dějin, mnichovská zrada a následné vyhnání Čechů z pohraničí naproti tomu na jaře nějak zapadly ;-)

Tak si připomeňme jeden veledůležitý odkaz roku 1968 – a možná dnes aktuálnější než většinu ze 100 let existence naší republiky:

Teď když Tvá ztracená vláda věcí Tvých zpět se k Tobě navrátí,lide, navrátí

Zatím se jen víc a víc vzdaluje – do Bruselu, té novodobé Moskvy. Ale záleží na každém jednom člověku. Na Tobě, milý čtenáři.

Záleží na Tobě, Ty rozhodneš.

Ať se tedy vláda věcí Tvých k Tobě navrátí.

Přeji Ti k tomu hodně odvahy, energie i štěstí.

Autor: Michal Brand

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Armádní generál Petr Pavel neoprávněně kritizoval projev prezidenta ČR   
Pridal tk Úterý 04 září 2018 - 04:56:46 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Armádní generál Petr Pavel se znenadání ještě stále jako voják v aktivní službě osmělil a veřejně kritizoval výrok svého nadřízeného, jímž je prezident republiky. Doplňme, že prezident republiky je ze své funkce vrchního velitele ozbrojených sil nadřízen všem vojákům ozbrojených sil ČR.

Arm. gen. Pavel svou reakcí porušil vojenskou kázeň a navíc tím zavdal nebezpečný precedent pro ostatní příslušníky ozbrojených sil (vysvětlení

dále v textu).

Jednou ze slabých stránek prezidenta Miloše Zemana je nešikovné ostouzení novinářů. Státník v takovéto funkci by měl zvládat umnější způsob vystupování vůči jakýmkoli profesím. Prezident se negativní poznámce na adresu novinářů neubránil ani na setkání s českými velvyslanci v Praze dne 29. srpna 2018, kde na konec svého úvodního proslovu zařadil následující slova:

„Zcela závěrem bych rád ještě jednou poděkoval paní Evě Filipi, které jsem dal nedávno vyznamenání. V českém tisku jsem si nedávno přečetl doporučení, že ji mám odvolat. Jsem přesvědčen, že inteligence českých novinářů je někdy na úrovni blbouna nejapného, což byl tvor žijící na Madagaskaru, ale byl právem vyhuben. České novináře se zatím vyhubit nepodařilo.“ (Blboun nejapný byl nelétavý pták žijící nikoli na Madagaskaru, ale na ostrově Mauricius, což je asi 900 km od Madagaskaru – pozn. red.)

Na prezidentův výrok následující den reagoval generál Pavel. Stalo se tak na předávání cen Hanno. R. Ellenboegenové v Praze. Tyto ceny se udílejí za výjimečnou službu veřejnosti. Jedna z cen byla udělena zavražděnému slovenskému novináři Jánu Kuciakovi a jeho přítelkyni Martině Kušnírové (rovněž zavražděné). Petr Pavel sdělil toto:

„My jsme tu byli svědky předání ceny Jánu Kuciakovi, zabitému novináři, a jeho přítelkyni v podstatě za to, že se podíleli na vyšetřování korupčního prostředí na Slovensku. Byla tady přítomna jeho rodina a to předání ceny nejenže bylo velice emotivní, ale vyznělo i jako memento pro všechny, kterým leží na srdci svoboda tisku jako jednoho z v podstatě hlídacích psů demokracie. A já si myslím, že v tomto kontextu, kdy zaznělo vyjádření prezidenta Zemana na adresu novinářů, bylo ne nešťastné, ale řekl bych, že mimořádně nepatřičné. A takové prohlášení by se rozhodně nemělo objevit nejenom v tomto kontextu, ale v žádném jiném.“

Ať už prezident České republiky pronáší jakékoli proslovy, tak příslušníkům ozbrojených sil nepřísluší je jakkoli veřejně komentovat, a už vůbec ne sdělovat svá hodnocení na své nadřízené novinářům. Prezident je politik a politici mají problémy se sebeovládáním. Avšak generál by měl být o to více disciplinovaný. Pokud se vojákovi něco nelíbí, může si služebním postupem stěžovat. Jenže tady by generál Pavel neuspěl, neboť stížnost by musela souviset s výkonem jeho vlastní vojenské služby. Výrok prezidenta se ale výkonu služby generála Pavla nijak nedotkl.

Armádní generál Petr Pavel ukončil v červnu 2018 své tříleté období ve funkci předsedy Vojenského výboru NATO a vrátil se do České republiky. Z aktivní služby odchází k 30. listopadu 2018. A protože pro něj není v Armádě ČR uplatnění v odpovídající funkci, tak byl dán do takzvané dispozice náčelníka Generálního štábu, kde zůstane až do vypršení lhůty své aktivní služby (je to ukázka špatné personální politiky v AČR). Petr Pavel je tedy na konci své vojenské kariéry a již mu o nic nejde. Proč by se tedy nepokusil dotknout politické sféry a otestovat si reakce politických subjektů a potenciálních voličů?

V Základním řádu ozbrojených sil se píše, že svými morálními kvalitami a jednáním musí být velitel svým podřízeným příkladem. Ale jaký lze spatřovat příklad v jednání generála Pavla?

Petr Pavel poskytl precedent pro ostatní vojáky v tom smyslu, že když on kritizuje politiky, mohou politiky veřejně kritizovat i další příslušníci ozbrojených sil. Ale také to lze vysvětlit tak, že když arm. gen. Pavel kritizuje prezidenta republiky, tak kdejaký důstojník může veřejně pranýřovat např. nového náčelníka Generálního štábu Aleše Opatu.

Pokud by se měl tento precedent nějakým způsobem napravit a zdůraznit důležitost vojenské kázně a zachovávání vojenské zdvořilosti k nadřízeným, tak je to možné učinit jedině dvěma způsoby: veřejnou omluvou generála Pavla a uznáním své chyby z pozice generála, nebo udělením trestu generálu Pavlovi za porušení vojenské kázně.

V prvním případě by měl Pavel oznámit, že se vrchnímu veliteli ozbrojených sil omlouvá za nepřístojnou reakci, která mu jako příslušníkovi ozbrojených sil nepříslušela. Tím by poslal signál ostatním vojákům o odpovídající roli příslušníka ozbrojených sil. Ve druhém případě by měl být uložen ten nejmenší kázeňský trest, jakým je „napomenutí“ (což je prováděno formou písemného rozhodnutí a zaznamenáno do příslušné složky osobního spisu vojáka).

Trest může uložit nadřízený dotyčného provinilce. V současném služebním zařazení generála Pavla je jeho nejbližším nadřízeným náčelník Generálního štábu (NGŠ), dále pak ministr obrany a prezident republiky. Všichni tito nadřízení mají kázeňskou pravomoc. NGŠ Opata býval kdysi Pavlovým podřízeným a nyní má Pavla ve své „dispozici“. I to je divná personální politika. Generálové by z vyšších funkcí v zahraničí měli odcházet do dispozice ministra obrany.

Nový NGŠ se jistě neodváží řešit svého bývalého nadřízeného a přítele. Ani ministr obrany nebude mít kuráž, neboť by se obával reakce politických rivalů. Zbývá tedy prezident, ale ten to nejspíš „velkoryse“ přejde. Tato situace svědčí o zvláštních vztazích v české státní správě a o chybějícím náležitém systému odměn a trestů. Skutečně dobře vykonaná práce je jen málokdy po zásluze odměněna. Odměny jsou spojeny jen s nejvyššími činiteli a jsou navíc udělovány rutinním způsobem. Neodpovědná a lajdácká práce pak není ve státní správě a především u politických činitelů dostatečně postihována, což provinilcům umožňuje své chyby opakovat.

Petr Pavel měl také údajně pronést, že se za svého prezidenta stydí. Pokud je tomu tak, měl by se také stydět za to, že ho Miloš Zeman povyšoval do čtvrté generálské hodnosti.

Miloš Zeman se v květnu 2017 proslavil horším výrokem na adresu novinářů, když během návštěvy v Číně řekl: „Tady jsou ještě další novináři? Novinářů je příliš, měli by se likvidovat.“ Byla to určitá nadsázka a prezident Zeman hon na novináře neorganizuje, i když někteří z českých novinářů přehnaně tvrdí, že jim upírá svobodu slova. Je však zajímavé, že tento tvrdší a mezinárodně proslavený prezidentův výrok generál Pavel v médiích nijak negativně nekomentoval.

Armádní generál Petr Pavel po odchodu ze struktur NATO a na sklonku své vojenské kariéry pocítil příležitost zahájit budování svého jména mimo vojenské prostředí, které pro něj přestalo být přínosným. Avšak předčasně započal s komentováním politických výroků namísto toho, aby si ještě chvíli opakoval profesionální frázi: „Jako příslušník ozbrojených sil nejsem oprávněn jakkoli komentovat výroky politiků.“

Zpravodajské produkty týkající se zavádějícího vystupování armádního generála Petra Pavla v médiích:

◾Produkt 13012 „Donald Trump a Severoatlantická aliance”
◾Produkt 13022 „Smyšlenky a NATO a úloze USA se stávají sebevražedným fetišem”

Zdroj: http://www.exanpro.cz/zavadejici-vystupy-v-mediich/440-armadni-general-petr-pavel-neopravnene-hodnotil-projev-prezidenta-cr

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Stanovisko DSZ k zákazu cirkusů se zvířaty v ČR   
Pridal tk Úterý 04 září 2018 - 04:49:21 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Demokratická strana zelených /DSZ/ se připojuje ke kampani ochránců zvířat za zákaz cirkusů se zvířaty v ČR.

DSZ se ztotožňuje s hlavními body této kampaně, jimiž jsou:

● Zvíře není věc, ale živý tvor. Využívat jej jen pro zábavu je neetické a nehodné společnosti 21. století!
● Zvíře nepatří do zajetí, pro jeho chov by měly existovat velmi dobré důvody, kterými lidská zábava a marnivost rozhodně nejsou!
● Život zvířete ve stísněných podmínkách, které z podstaty cirkusů nelze zlepšit, trpí stresem z opakovaného transportu a podstupují nesmyslnou a někdy krutou drezúru.
● Cirkusy se zvířaty nejsou ani výchovné ani vzdělávací, ba naopak deformují pohled návštěvníků (především dětí) na vztah člověka ke zvířatům a jejich potřebám.

DSZ nesouhlasí s tím, aby v dnešní době, kdy se tolik apeluje na úctu k lidským právům i právům zvířat, byla společnost ochotna přehlížet takovéto jednání.

DSZ žádá ukončení krutého, nesmyslného a zbytečného konání zaměřeného na zisk, které je založeno na utrpení zvířat.

DSZ odsuzuje jakékoliv násilí páchané na zvířatech tím spíše, má li se tak dít pouze pro zábavu.

Řídící výbor DSZ

V Domažlicích 2. 9. 2018
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Afghánského migranta odsoudili za vraždu patnáctileté Němky pouze na 8,5 roku! Policie neměla čas ji chránit, když musí bojovat proti kritikům islámu   
Pridal tk Úterý 04 září 2018 - 04:43:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ve dnech, kdy pozornost celého Německa směřuje k Saské Kamenici, dospěl soud v Landau k vynesení rozsudku nad afghánským migrantem. Mladík byl obžalován a usvědčen z vraždy své patnáctileté německé přítelkyně.

Případ se udál loni v Kandelu, kde afghánský migrant Abdul D. v tamní lékárně, přímo před očima dalších svědků, zavraždil svoji bývalou přítelkyni Miu. Dívce tehdy bylo pouhých patnáct let a s Abdulem chodila několik měsíců. Poté se s ním rozešla a podle verze vyšetřovatelů ovládla odvrženého milence žárlivost a rozhodl se dívku potrestat. O vrahovi nebylo pochyb, ale soud se musel, zdaleka ne poprvé, zabývat jeho věkem.

Abdul přišel do Německa bez doprovodu dospělého. Po jeho zatčení na konci loňského roku, kdy mu mělo být patnáct let, však experti konstatovali, že je starší nejméně o dva a půl roku. Nakonec nebyli schopni prokázat, že je mu více než 21 let, aby mohl být souzen jako dospělý. Pouze konstatovali, že je starší než dvacet let. Afghánský násilník se tak vyhnul mnohem vyššímu trestu, který by jej jinak čekal.

Jako mladistvý pachatel tak čelil maximálně deseti letům vězení a jeho proces se odehrával za zavřenými dveřmi. Státní žalobce požadoval trest odnětí svobody ve výši deseti let a právní zástupce Afghánce zase sedm let a šest měsíců. Soud se nakonec rozhodl pro udělení trestu osm a půl roku. Samotné vraždě se dalo zabránit. Dívka dvanáct dní před svoji smrtí podala na Afghánce trestní oznámení pro omezování osobní svobody. Politice ji však přesto neochránila.

Veřejnoprávní televize ZDF si v souvislosti s případem zavražděné dívky všímá mnoho měsíců narůstajícího napětí v Kandelu, kde k vraždě došlo. „Každou první sobotu v měsíci se zde konají demonstrace. Jejich účastníci drží transparenty se jmény mladých žen, které se staly terčem násilí přistěhovalců. Účastníci demonstrací vedle toho kritizují kancléřku a požadují uzavření hranic před migranty,“ píše veřejnoprávní médium na svém webu.

V článku ZDF se objevuje podobné nálepkování účastníků demonstrace, jako je tomu u demonstrantů v Saské Kamenici, kde se protestuje poslední týden kvůli vraždě pětatřicetiletého Němce, ze které jsou podezřelí syrský a irácký migrant. Také o demonstrantech v Kandelu píše ZDF jako o „pravicových populistech, příznivcích krajní pravice a neonacistech“. A pokud samotná televize tato negativní přízviska nepoužívá sama, dává prostor k vyjádření těch, kteří tak činí.

Zdroj: PL

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Tajný export ropy pomůže Íránu ztlumit dopad amerických sankcí   
Pridal tk Úterý 04 září 2018 - 04:37:07 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Experti oslovení agenturou Bloomberg se domnívají, že Írán i po uvalení amerických sankcí na svůj energetický sektor dokáže část své ropy exportovat. Bude se však muset uchýlit k nabízení značných slev, výměnnému obchodu, a dokonce i k pašování.

Tato opatření podle agentury Bloomberg sice dokážou ztlumit dopad amerických sankcí proti íránskému energetickému sektoru, ale jejich účinek bude i tak dost citelný. Již dnes íránský export ropy klesl na nejnižší úroveň od března 2016. V srpnu země exportovala něco přes 2,1 milionu barelů ropy a kondenzátu denně, což je o 755 tisíc barelů denně méně než v dubnu.

Podle analytiků Čína, Turecko a Indie budou nadále importovat ropu i po 4. listopadu, kdy začnou platit sankce. Cílem Washingtonu je snížit export ropy Íránu na nulu. Celkem podle Robina Millse, generálního ředitele poradenské společnosti Qamar Energy v Dubaji, bude Írán moci i navzdory sankcím v příštím roce exportovat kolem 800 000 barelů denně.

„Export na této úrovni významně ztlumí finanční dopad (sankcí proti Íránu — pozn. red.), ale nebude mít podstatný dopad na světový trh," cituje Bloomberg Millse.

Podle něj Írán dokáže tajně dodat kolem 200 000 barelů denně. Již dnes Teherán vyřadil z provozu sledovací systémy na svých tankerech, čímž se snaží utajit destinaci a množství exportované ropy. Mnozí importéři nejspíše neodolají výši nabízených slev a budou se snažit sankce obejít.

Írán se může tak jako před podepsáním tzv. jaderné dohody uchylovat k barterovému obchodu s odběrateli své ropy. Kromě toho bude prosazovat i obchod v národní měně. V letech 2012 až 2016 Nové Dillí a Teherán podepsaly dohody, podle kterých Indie bude platit za dodávky ropy v rupiích a Írán za ně bude kupovat indické zboží.

Mezitím Japonsko, Jižní Korea a většina evropských zemí již snížily odběr íránské ropy. Export do Evropy se od května propadl o 45 % na 226 000 barelů denně. Společnosti Total SA a Royal Dutch Shell zcela zastavily nákup ropy z Íránu.

Export ropy se však snížil i do Číny, což je hlavní destinace Íránu, z 839 000 barelů denně v červenci na 581 000 barelů denně v srpnu. Podobně to je i v případě Indie, druhého největšího odběratele íránské ropy, která v srpnu v porovnání s červencem snížila import dvojnásobně — ze 787 000 barelů denně na 376 000 barelů denně.

Zdroj: agentura Blomberg, Sputnik
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vraždu Zacharčenka vyšetřuje i Federální služba bezpečnosti   
Pridal tk Úterý 04 září 2018 - 04:34:42 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Specialisté z Federální služby bezpečnosti napomáhají ve vyšetřování vraždy vůdce samozvané Doněcké lidové republiky Alexandra Zacharčenka. Informoval o tom vedoucí oddělení zpravodajských služeb a mezinárodních vztahů Sergej Beseda.

Podle Besedy za celý incident pravděpodobně nesou zodpovědnost ukrajinské speciální služby.

„Myslíme si, že je to opravdu tak," oznámil Beseda na konferenci s názvem Boj proti nelegálnímu zásobování zbraní v kontextu boje s mezinárodním terorismem.

Zacharčenko zemřel v pátek večer po výbuchu v kavárně Separ v centru Doněcka. Podle orgánů mělo být při incidentu zraněno celkem 11 osob.

Bylo zadrženo několik lidí podezřelých z vraždy Zacharčenka. Ti však potvrdili, že se jednalo o diverzi ze strany Kyjeva. Nicméně Služba bezpečnosti Ukrajiny obvinění z účasti na vraždě odmítla.

Ruský prezident Vladimir Putin označil vraždu Zacharčenka za podlý čin a zdůraznil, že ten, kdo si vybral cestu teroru, nemá zájem o mírové řešení konfliktu. Ministerstvo zahraničních věcí prohlásilo, že nepochybuje o tom, že za touto událostí stojí Kyjev. Vyšetřovací výbor již zahájil trestní řízení.

Zdroj: https://sptnkne.ws/j25f

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kyjev připravuje útok na Donbasu   
Pridal tk Úterý 04 září 2018 - 04:31:51 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ukrajinské bezpečnostní síly připravují útok na Donbasu. Oznámil to oficiální mluvčí operativního velení samozvané Doněcké lidové republiky Eduard Basurin.

„Naši odborníci analyzují nařízení náčelníka štábu okupačních sil, které bylo rozesíláno na sociálních sítích a týkalo se provedení přípravných opatření a dodržování režimu utajení při přípravě útoku. Podle informací štábu Operace spojených sil je tento dokument pravý," uvedl Basurin.

Podle jeho slov jsou podobné informace důkazem o přípravě ukrajinského režimu na okupaci jihu DLR.

Basurin také dodal, že bezpečnostní síly posilují své uskupení směrem na Mariupol.

„Naše zdroje z 128. horské pěchotní brigády oznámily, že jednotky brigády byly převedeny na nejvyšší stupeň bojové pohotovosti a aktivně doplňují zásoby materiálních prostředků a munice," zdůraznil mluvčí velení.

Dodal, že vojáci národního praporu Azov (proti jeho účastníkům bylo v Rusku zahájeno trestní řízení) obdrželi příkaz soustředit se na otázku provádění vojenských operací v městských podmínkách.

Mluvčí operativního velení také uvedl, že v případě vážného zhoršení situace na Donbasu může DLR mobilizovat a shromáždit vojáky v záloze.

Již dříve Basurin hovořil o možném útoku ze strany ukrajinských bezpečnostních sil, a to po atentátu na lídra DLR Alexandra Zacharčenka. Operace by mohla pravděpodobně začít dne 14. září.

Zacharčenko zemřel v pátek večer po výbuchu v restauraci Separ v centru Doněcka. Podle ministerstva pro mimořádné události bylo při výbuchu zraněno asi 11 osob. Vláda DLR označila incident za teroristický čin. Bylo zadrženo několik lidí podezřelých z vraždy Zacharčenka. Ti však potvrdili, že se jednalo o diverzi ze strany Kyjeva. Nicméně Služba bezpečnosti Ukrajiny obvinění z účasti na vraždě odmítla.

Zdroj: https://sptnkne.ws/j24s


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



V Jakartě skončily 18. Asijské sportovní hry   
Pridal tk Úterý 04 září 2018 - 04:28:49 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
2. září v indonéském hlavním městě Jakarta skončily 18. Asijské sportovní hry. Čínská delegace získala 132 zlatých, 92 stříbrných a bronzové medaile. Čína se umístila na prvním místě v žebříčku medailí, a to po desáté po sobě v rámci těchto her. Japonsko, Jižní Korea, Indonésie se zařadily na druhém, třetím a čtvrtém místě v žebříčku medailí.

Od 18. srpna až do 2. září se konaly v Jakartě a Palembangu v Indonésii 18. Asijské sportovní hry. Deset tisíc sportovců ze 45 států a regionů se zúčastnilo 40 hlavních disciplín, 67 podkategorií a 465 malých akcí.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
PoÚtStČtPaSoNe
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
 
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1496 sec,0.0763 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,493kB