Pátek 21 září 2018
P.C.Roberts: Putin zaváhal – a Sýrie ztratila provincii Idlib   
Pridal tk Pátek 21 září 2018 - 19:04:25 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Provokace, které Putin přehlíží, v těchto dnech eskalují. Peter Ford, někdejší britský velvyslanec v Sýrii napsal, že Washington využil okamžik Putinova váhání jak dál v Sýrii k tomu, aby vyeskaloval svou záminku k útoku na syrskou armádu. Původní záminkou měl být totiž „chemický útok“, který samozřejmě provedou washingtonští teroristé, ale bude z něj obviněna Sýrie, ale tenhle vousatý úskok byl zatím odložen k ledu a nahrazen čímsi modernějším. Teď Washington vyhlašuje, že jakýkoli pokus osvobodit syrskou provincii Idlib z rukou teroristických spojenců bude mít za následek americký vojenský útok na Sýrii, a za záminku tohoto postoje vyhlašuje jak obvykle „humanitární problém“. Konkrétně proud uprchlíků, kteří Idlib opouštějí. Že by ovšem žádní uprchlíci ze syrského Idlibu nebyli, kdyby si si z něj washingtonští žoldáci neudělali svoje rejdiště, se už Washington nezmiňuje. Nejnověji americkou výhrůžku na adresu Sýrie a Ruska vyslovil zvláštní Trumpův vyslanec pro Sýrii James Jeffrey slovy, že Spojené státy útok na Idlib nestrpí: https://www.strategic-culture.org/news/2018/09/19/idlib-lull-before-hurricane.html

Takže: Syrsko-ruské osvobození Idlibu z rukou washingtonských teroristů se nebude konat, pokud Putin nevysloví svůj souhlas s vytvořením takové ruské letecké převahy nad územím Sýrie, která by Američanům jejich plánovaný útok na Sýrii znemožnila. V tomto případě by Putin musel přijat riziko zničení amerických útočných sil (které ovšem svým postojem Putina do takovéhoto rizika doslova tlačí), a tím i riziko války Rusko-USA.

Další hádankou pro svět je Putinovo rozhodnutí cílené k uspokojení tureckého prezidenta Erdogana, aby se namísto jejího osvobození zřídila v Idlibu pouze demilitarizovaná zóna. Jak ovšem mohli tito dva politici dospět k fantastickému názoru, že USA a jejich terorističtí spojenci v Idlibu budou nějaké demilitarizované pásmo respektovat, je záhadou. To už ruská zahraniční politika zahrnula do svých prostředků i iluze?

Co může Putin nyní učinit? Jestliže znovu ustoupí, může čekat jen provokace další a nebezpečnější . Až mu nakonec nezbude jiná volba než jen buď zvednout ruce nad hlavu nebo nukleární válka.

Washingtonské provokace by se nevyšphaly do dnešních výšek, kdyby Putin zaujal méně smiřlivý postoj k USA už v minulosti. A kdyby též nebylo tolik opakovaných ruských váhání i předčasného stažení ruských sil ze Sýrie.
Cožpak ruská vláda nechápe, že Washington vede válku proti Rusku – a ne proti teroristům?

Překlad: Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Šok! USA ignorují civilní oběti v Jemenu, aby neuškodily obchodu se zbraněmi   
Pridal tk Pátek 21 září 2018 - 18:41:41 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Novináři listu The Wall Street Journal měli možnost nahlédnout do interního dokumentu amerického ministerstva zahraničí. Ten dokazuje, že i navzdory civilním obětem, se Washington rozhodl nadále pokračovat v podpoře Saúdské Arábie ve válce v Jemenu, aby nepřišel o zbrojní zakázky.

List The Wall Street Journal tvrdí, že pracovníci amerického ministerstva zahraničí byli znepokojeni rostoucím počtem civilních obětí vojenské intervence Saúdské Arábie v Jemenu. Odborníci na Blízký východ a vojenskou problematiku chtěli americkou podporu Rijádu omezit. Ministr zahraničí Mike Pompeo však z obavy, že by Washington přišel o lukrativní zbrojní zakázky, rozhodl, že USA podporu neukončí.

„Postavil se na stranu svého právního týmu, který tvrdil, že přerušení pomoci může zmařit plánovaný prodej více než 12 tisíc přesně řízených střel Saúdské Arábii a Spojeným arabským emirátům," píše deník o rozhodnutí Pompea.

Dohoda o dodávkách zbraní se vyčísluje dvěma miliardami dolarů. Interní dokument hovoří o 16 700 civilistech, kteří byli zabiti nebo zraněni. Podle údajů jemenských novinářů a humanitárních organizací, však tento počet může být za tři roky trvajícího konfliktu mnohem vyšší a dosahovat počtu až 70 tisíc lidí.

V srpnu byl během náletu saúdského letectva zasažen školní autobus. Řízenou střelu, která zabila 40 dětí, vyrobila americká společnost Lockheed Martin. Tento útok a další zdokumentované případy bombardování nemocnic, pohřebních procesí a civilních budov vedly skupinu amerických kongresmanů k iniciativě zastavit americkou pomoc saúdské koalici.

V září Pompeo oznámil americkému Kongresu, že koalice Saúdské Arábie pracuje na snížení obětí mezi civilisty. Podle interního dokumentu se však ve stejnou dobu zaměstnanci amerického ministra zahraničí postavili proti americké pomoci, a to kvůli tomu, že Rijád v tomto směru žádný pokrok neučinil.

Právní odbor ministerstva zahraničí však varoval, že pokud Pompeo nedosvědčí, že Saúdská Arábie pracuje na snížení civilních obětí, ohrozí to současné a budoucí zbrojní smlouvy. Po rozhodnutí Pompea bude Pentagon moci nadále poskytovat saúdským partnerům informace o cílech, poskytovat vojenské vybavení a tankovat saúdské letouny.

Zdroj: The Wall Street Journal, Sputnik


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Generál Manelis: Ruský IL-20 vlétl do prostoru, kde IDF prováděla vzdušnou operaci proti Íránu a Hizbaláhu. Izrael si vyhrazuje právo na pokračování vzdušných úderů v Sýrii ...   
Pridal tk Pátek 21 září 2018 - 06:39:21 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Generál Manelis: Ruský IL-20 vlétl do prostoru, kde IDF prováděla vzdušnou operaci proti Íránu a Hizbaláhu. Izrael si vyhrazuje právo na pokračování vzdušných úderů v Sýrii proti cílům, které ohrožují bezpečnost Izraele! S tímto poselstvím letí do Moskvy emisar Netanyahuovy vlády. Omluva za smrt 15 ruských vojáků nepřišla, jenom kondolence, protože vinu Tel Aviv svaluje na Damašek a Teherán!

Celý incident sestřelení ruského průzkumného letadla IL-20 nedaleko letiště Hmeimím začíná nabírat naprosto absurdní obrysy. Mainstreamová média včera přinesla informaci, že se izraelský premiér Benjamin Netanyahu omluvil Rusku za celý incident, kdy skupina stíhaček F-16 izraelského letectva se schovala do radarového stínu za ruským IL-20 a syrská PVO tak omylem trefila ruský stroj. Jenže tato informace není pravdivá.

Podle izraelského listu Haaretz vyjádřil izraelský premiér během telefonického rozhovoru ruskému prezidentovi upřímnou soustrast ke ztrátě ruských vojáků, ale za akci izraelských strojů se neomluvil, ani za smrt ruských vojáků. Benjamin Netanyahu obvinil z tragédie syrskou vládu a také Teherán. Podle názoru Benjamina Netanyahua vlétlo ruské letadlo do operační zóny izraelského letectva, kde právě stroje F-16 prováděly údery proti objektům, kde íránští specialisté vyrábí a sestavují řízené rakety, které potom chystají přesunout do Libanonu, ze kterého potom chtějí těmito raketami ostřelovat Izrael.

Další dezinformace, která přišla z mainstreamu včera, je účel cesty vysokého styčného důstojníka izraelského letectva, který je na cestě do Moskvy. Média přinesla informace, že prý letí do Ruska žehlit situaci a veze omluvu. To ovšem není pravda. Podle listu Haaretz se na této návštěvě dohodli v telefonickém rozhovoru právě Vladimir Putin a Benjamin Netanyahu. Styčný důstojník IAF veze do Moskvy nikoliv omluvu, ale plán rozdělení syrského vzdušného prostoru, letové dráhy, plán úderů IDF, letové hladiny strojů F-16 a seznam kódových signálů IFF, aby Rusové věděli, které stroje F-16 patří Izraeli. Styčný důstojník má Vladimiru Putinovi tlumočit, že Izrael si vyhrazuje právo na pokračování v úderech v Sýrii proti Íránu a Hizballáhu. De facto Izrael tak vysílá do Moskvy emisara, který vyloží Putinovi postoj Netanyahuovy vlády.

Netanyahu se Putinovi za smrt 15 ruských vojáků neomluvil, naopak obvinil Sýrii a Írán z tohoto incidentu

Předseda izraelské vlády Benjamin Netanyahu tak telefonicky vyjádřil Vladimiru Putinovi soustrast za smrt 15 vojáků, ale bez omluvy ze strany Izraele a navíc dodal, že zodpovědnost za sestřelení ruského letadla spočívá na Sýrii a Teheránu. Znovu zdůraznil, že Izrael je odhodlán zabránit Íránu v budování vojenského zázemí v Sýrii a potlačí pokusy Teheránu v Sýrii o pomoc Hizballáhu dodávkami smrtících zbraní proti Izraeli. Během hovoru s Putinem potom Netanyahu zdůraznil, že je důležité pokračovat v koordinaci bezpečnostní situace v Sýrii s Ruskem, což podle jeho slov zachránilo v uplynulých třech letech mnoho životů na obou stranách. Nabídl, že pošle Rusku všechny nezbytné detaily, aby se vyšetřil incident, a to včetně vyslání šéfa izraelských leteckých sil do Moskvy, který vysvětlí, jaké operace IDF v Sýrii provádí na ochranu Izraele. Všimla si toho i ruská televize, že od Izraele nepřišla žádná omluva, pouze vysvětlující stanovisko IDF zaslané do Moskvy a tlumočené Putinovi ze strany Netanyahua při telefonickém rozhovoru.

Mluvčí izraelské armády Brig. Gen. Ronen Manelis uvedl ve svém prohlášení, že Izrael “vyjadřuje smutek za smrt členů posádky ruského letadla, které bylo dnes večer sestřeleno kvůli syrské protiletadlové palbě” a dodal, že Izrael činí Asadův režim plně odpovědný za incident. “Izrael viní z incidentu také Írán a teroristickou organizaci Hizbaláh”, uvedl v prohlášení. “Přes noc se stíhačky IDF zaměřovaly na zařízení v Sýrii, ze kterých systémy pro výrobu přesných a smrtících zbraní mají být přesunuty pod hlavičkou Íránu do rukou Hizbaláhu v Libanonu.” Manelis uvedl, že Izrael a Rusko mají systém na zabraňovaní eskalace konfliktů, který se v posledních letech mnohokrát ukázal být účinný, a že “tento systém se používá i dnes.”

Podle brigádního generála IDF už byly izraelské stíhačky v domovském vzdušném prostoru a syrská PVO tak pálila rakety de facto na Izrael

Na počáteční dotaz generálního štábu IDF a předsednictva vlády Manelis uvedl, že rozsáhlá a nepřesná protiletadlová palba ze strany syrských jednotek je hlavní příčinou sestřelu IL-20. “Když syrská armáda vypustila rakety, které narazily na ruské letadlo, letadla IAF už byla v izraelském vzdušném prostoru,” řekl v prohlášení Manelis a dodal, že IL-20 nebyl v oblasti operace přítomen během izraelského leteckého útoku. Také uvedl, že syrské protiletecké baterie vystřelily bez ohledu na to, aby se obtěžovaly zajistit, jestli ve vzduchu nejsou žádná ruská letadla.”

Z těchto citací a výroků izraelského generála vidíte postoj Izraele, natvrdo a bez mediálního zkreslení. Izrael ani na okamžik nepovažuje smrt 15 ruských vojáků za svoji vinu, nikde žádná omluva, nikde není spatřována vina izraelských pilotů, generál dokonce uvádí, že izraelské stíhačky v době vystřelení raket už byly v izraelském vzdušném prostoru. To ovšem odporuje tvrzení ruského generálního štábu. Na straně Izraele nedošlo k vyhození zodpovědných velitelů nebo pilotů, naopak Izrael si vyhrazuje právo na další bombardování Sýrie, další vzdušné údery proti syrské armádě, proti objektům na syrském území a s touto klauzulí dnes přiletěl do Moskvy velitel IAF Amikam Norkin jako zástupce a emisar izraelského letectva. Rusové dostanou IFF kódy operačních jestřábů IAF a ruská letadla se jim budou muset vyhýbat ve vzdušném prostoru Sýrie, aby se incident neopakoval.

Izrael vytvoří s Ruskem společné JTAC centrum pro koordinace letových operací nad Sýrií

Pokud nad tím kroutíte hlavou, jak si tohle všechno může Izrael dovolovat a operovat ve vzdušném prostoru cizí svrchované země a Rusko si nedovolí na izraelská letadla vypálit ani jednu jedinou raketu, jak je možné, že izraelský generál veze do Moskvy místo omluvy kódy Friendly / Foe svých stíhaček, tak musí každému dojít, že to co tady vidíme a zažíváme, to není absurdní divadlo Járy Cimrmana, to je realita bizarního vztahu mezi Tel Avivem a Moskvou, kterou řídí židovské skupiny mocných zákulisních hráčů v politice, kteří využívají obrovského početního zastoupení ruských Židů v Izraeli a obráceně, velké zastoupení izraelských Židů v ruské politice a v Moskvě. Rusko se již v noci dohodlo s Izraelem na změnách ve vzdušném prostoru v Sýrii.

Izrael a Rusko otevřou společnou operační bojovou komunikační linku (JTAC), která bude provozována v angličtině a velení vzdušných operací IAF a ruské velení v Sýrii si budou přes JTAC vyměňovat informace, kde zrovna kdo plánuje vzdušné manévry. Syrská armáda do JTAC přístup mít nebude, uvedl Manelis dnes dopoledne pro izraelskou státní televizi. Na ruských médiích o dohodě zatím nevidím ani čárku a ani izraelská média o tomto neinformují. Ne, že by to bylo podstatné, takový systém už funguje v Sýrii mezi Ruskem a Izraelem 3 roky, ale dosud se systém používal jen jako požární hlásič, když někde hrozila eskalace.

Friend or Foe?

Nyní by se již mělo komunikovat aktivně na operační úrovni každý den. To zabrání dalším kolizím mezi IAF a ruským letectvem. Nezabrání a neukončí to však vzdušné akce IAF proti ruskému spojenci, proti syrské armádě. Ruský novinář Alexej Semjonov včera položil Vladimiru Putinovi provokativní otázku na tiskové konferenci, že kdo je tedy spojencem Ruska v Sýrii, Bašár Asad a jeho syrská armáda, anebo Izrael a izraelská IDF? A Vladimir Putin na to odpověděl, že Rusko bude spolupracovat se všemi partnery v Sýrii na urovnání konfliktu.

Taková diplomatická odpověď sice pěkně zní, ale pouze potvrzuje to, o čem tady píšu v několika posledních článcích. Rusko se pokouší v Sýrii spolupracovat se Sýrií, Íránem, Tureckem a Izraelem, ale aby se nedostalo do války s některou ze stran, nemůže ruská armáda v Sýrii dělat vůbec nic, aby nebyla zatažena do krvavého konfliktu. A to ani ve chvíli, kdy umírají ruští vojáci, nebo ruští dobrovolníci. Izraeli nelze zabránit v jeho umanutém rozhodnutí útočit na Írán v Sýrii, takže Rusko se o to ani snažit nebude a jen sleduje, jak izraelská letadla bombardují objekty syrské armády, kde jsou prý íránské zbraně určené pro Hizbaláh. Rusko nezasahuje ani proti tureckému letectvu, které bombarduje pro změnu Kurdy na severu Sýrie.

Daň za politickou realitu v Sýrii?

Nezasahuje ani proti americkým letadlům na východě Sýrie. Rusové tak jsou v Sýrii čistě jako síla, která má stabilizovat pozici Bašára Asada, ale nemá za úkol osvobodit Sýrii od vlivu cizích mocností. A propuštění teroristů a jejich plánovaný odchod z Idlíbu zcela změní pozici Ruska v očích Asadovy vlády. V Idlíbu jsou totiž stovky Turků z tajné služby Turecka, stovky operátorů izraelského Mossadu, stovky operátorů americké CIA a tisíce džihádistů ze zakavkazských zemí, kteří se po odchodu z Idlíbu rozejdou z určité části domů, do Ruska, do bývalých sovětských republik, ale i do Evropy, jako uprchlíci. Je to daň za politickou realitu. Ta realita praví, že Rusovi není dovoleno zabíjet v Idlíbu teroristy, když jsou to ve skutečnosti občané Izraele, Turecka, USA, Velké Británie nebo Francie v roli operátorů tajných služeb a vojenských poradců.

-VK-
Šéfredaktor AE News


Zdroj: https://aeronet.cz/news/general-manelis-rusky-il-20-vletl-do-prostoru-kde-idf-provadela-vzdusnou-operaci-proti-iranu-a-hizbalahu-izrael-si-vyhrazuje-pravo-na-pokracovani-vzdusnych-uderu-v-syrii-proti-cilum-ktere-ohrozuji/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Co je v pozadí angloamerické války proti Rusku   
Pridal tk Pátek 21 září 2018 - 06:30:54 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 

Možná, že měli šanci v době prezidentování Obamy, když ministryně zahraničí Hillary Clintonová navrhla v březnu 2009 zábavný „restart“ ve vztazích USA s Ruskem, kdy byl prezidentem Medveděv, a předsedou vlády Putin. Kdyby byl Washington trochu prozíravější a nabídl seriózní možnosti, je možné, že by byl v současnosti geopoliticky izolován druhý největší soupeř Washingtonu na eurasijském kontinentě - konkrétně jde o Čínskou lidovou republiku. Náměstek amerického ministerstva pro Evropu a Eurasii Wess Mitchell nedávno vypovídal před Senátem, a upřímně sdělil, jaké jsou skutečné důvody současného tažení Washingtonu a Londýna a uvalení sankcí proti Rusku. Nemá to nic společného s falešnými obviněními z vměšování do voleb v USA, ani to nemá nic společného se špatně zinscenovaným pokusem o otravu ruského agenta Skripala. Jde o něco mnohem podstatnějšího, a vrací nás to nejméně o století zpět, do doby před 1. světovou válkou.

Ve výpovědi před americkým senátním výborem pro zahraniční vztahy, která proběhla 21. srpna, poskytl Wess Mitchell, nástupce Victorie Nulandové, nezvykle upřímné prohlášení o skutečné geopolitické strategii USA vůči Rusku. Zjevně tak vyšlo najevo víc, než Ministerstvo zahraničí USA chtělo, protože rychle upravili publikovanou verzi na webových stránkách Ministerstva.

Cenzurováno! ...

Hned v úvodní poznámce Mitchell uvedl:

„Výchozím bodem Strategie národní bezpečnosti je pochopení, že Amerika vstoupila do éry soupeření velkých mocností, a že dřívější americká politika dostatečně neuchopila rozsah tohoto vznikajícího trendu, ani adekvátně nevybavila náš národ, aby v tom uspěl.

Potom pokračoval tímto nezvyklým přiznáním:

„V rozporu se slibnými domněnkami předchozích vlád jsou Rusko a Čína vážnými konkurenty, kteří vytvářejí materiální a ideologické prostředky, aby se mohli postavit americkému prvenství a vedení v 21. století. Zabránit dominantnímu postavení nepřátelských mocností na euroasijské půdě je stále jedním z nejdůležitějších národních bezpečnostních zájmů Spojených států. Hlavním cílem zahraniční politiky vlády je připravit náš národ, aby dokázal čelit této výzvě, systematickým upevňováním vojenských, ekonomických a politických základů americké moci.“

V pozdějším upraveném znění Ministerstva zahraničí byl tento původní text „Zabránit dominantnímu postavení nepřátelských mocností na euroasijské půdě je stále jedním z nejdůležitějších národních bezpečnostních zájmů Spojených států. Hlavním cílem zahraniční politiky vlády je připravit náš národ, aby dokázal čelit této výzvě, systematickým upevňováním vojenských, ekonomických a politických základů americké moci“ záhadně odstraněn. Vzhledem k tomu, že to byla formální výpověď před Senátem, senátní verze zůstala nezměněná, přinejmenším tomu tak bylo ještě 7. září 2018. Ministerstvo zahraničí tak udělalo obrovskou chybu.

Pokud se na chvíli zamyslíme nad významem Mitchellových slov a pokusíme se číst mezi řádky, zjistíme, že je to poměrně drsné a zcela nelegální z hlediska Charty OSN, i když se zdá, že Washington již na tento formální dokument zřejmě zapomněl. Mitchell tvrdí, že prioritou národní bezpečnosti USA je: „zabránit dominantnímu postavení nepřátelských mocností na euroasijské půdě“. Jednoznačně tím míní síly, nepřátelské vůči snahám Washingtonu a NATO ovládat Eurasii, a to již od rozpadu Sovětského svazu před více než čtvrt stoletím.

Avšak... počkejte! Mitchell se také odvolává na dvě dominantní mocnosti, které jsou společně - jak říká - nynějším hlavním nepřítelem pro globální nadvládu USA. Mitchell otevřeně uvedl, že „Rusko a Čína [jsou] vážnými konkurenty, kteří vytvářejí materiální a ideologické prostředky, aby se mohli postavit americkému prvenství a vedení“. Potom ale ovládání Eurasie Spojenými státy znamená nadvládu nad Ruskem, Čínou a okolím. Eurasie je jejich prostor. Mitchellovo prohlášení Senátu je jakousi obscénní globální rozšířenou verzí americké Monroeovy doktríny z 19. století: Eurasie je naše a „nepřátelské mocnosti“, jako jsou Čína nebo Rusko, které se snaží narušovat jejich vlastní suverénní prostor, se de facto staly „nepřítelem“. A potom je zde formulace „vytvářejí materiální a ideologické prostředky...“ Co to má znamenat v souvislosti s ospravedlněním politiky Washingtonu v rámci příprav na vojenskou akci? Oba národy se aktivně podílejí, nehledě na časté ekonomické konflikty Západu, na vybudování ekonomické infrastruktury, nezávislé na NATO. To je pochopitelné. Avšak Mitchell připouští, že pro Washington je to Casus Belli (tj. důvod k vyhlášení války, pozn. překl.).

Abychom si uvědomili, jakou strategickou chybu náměstek ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti udělal touto neuváženou větou, a proč ji Ministerstvo zahraničí tak rychle odstranilo, bude užitečné udělat si krátký exkurz do základů angloamerické geopolitické doktríny. Zcela podstatná je zde diskuse o světonázoru zakladatele geopolitiky, britského geografa Sira Halforda Mackindera. V roce 1904 na přednášce v Královské geografické společnosti v Londýně představil Mackinder, tvrdý obhájce impéria, pravděpodobně jeden z nejvlivnějších dokumentů ve světové zahraniční politice za posledních dvě stě let od bitvy u Waterloo. Jeho krátká řeč byla nazvána „Geografická osa dějin“.

Rusko a euroasijská osa

Mackinder rozdělil svět na dvě primární geografické síly: mořskou moc versus pozemní moc. Na dominantní straně bylo to, co označuje jako „kruh základen“, spojující mořskou moc Británie, USA, Kanady, Jižní Afriky, Austrálie a Japonska, v rámci ovládnutí světových moří a obchodní moci. Tento kruh dominantní mořské moci byl nepostihnutelný jakýmkoliv ohrožením pozemní moci Eurasie nebo Euro-asie, jak nazval tento obrovský kontinent. Mackinder dále poznamenal, že pokud by byla ruská říše schopná rozšířit své území za hranice Euro-Asie a získat přístup k rozsáhlým zdrojům, aby si vybudovala námořní flotilu, „mohlo by se potom začít rýsovat světové impérium“. Mackinder ještě dodal: „Mohlo by se to stát, pokud by se Německo spojilo s Ruskem.“

Po této prorocké řeči Mackindera z roku 1904, která byla pronesena v Londýně, svět zažil dvě světové války, zaměřené především na rozdělení německého národa a geopolitickou hrozbu, kterou představoval pro angloamerickou globální nadvládu, a na zničení šance na vznik německo-ruské Eurasie, z které, jak to chápali Mackinder a britští geopolitičtí stratégové, by se začalo rýsovat „světové impérium“.

Tyto dvě světové války ve skutečnosti sabotovaly „pokrytí celé Eurasie železnicí“. Až do roku 2013, kdy Čína poprvé navrhla pokrýt celou Eurasii sítí vysokorychlostních železnic a infrastrukturou, včetně plynovodních potrubí a nových přístavů, a Rusko souhlasilo, že se k tomuto úsilí připojí.

Washingtonem zorganizovaný státní převrat na Ukrajině, který proběhl v únoru 2014, byl výslovně zaměřen na to, aby byl mezi Rusko a Německo vsazen zatraceně dlouhý klín. V té době byla Ukrajina hlavním tranzitním uzlem plynovodního potrubí, zásobujícím německý průmysl ruským plynem. Německý vývoz všeho - od obráběcích strojů po automobily, až po vysokorychlostní lokomotivy, za účelem rychlé obnovy ruské ekonomiky - přeměňoval geopolitickou rovnováhu moci ve prospěch vznikající Eurasie s centrem v Německu a Rusku na úkor Washingtonu.

George Friedman, Mackinderův student a zakladatel zpravodajské agentury Stratfor, poskytl rozhovor v lednu 2015 - poté, co byl Spojenými státy zorganizován převrat na Ukrajině, který Friedman nazval „nejnestoudnějším převratem v historii“. Uvedl: „...nejnebezpečnější potenciální aliancí z pohledu Spojených států bylo považováno spojenectví mezi Ruskem a Německem. Bylo by to spojenectví německé technologie a kapitálu a ruských přírodních a lidských zdrojů.“

Zoufalá opatření

V tomto okamžiku je Washington více než zoufalý, a snaží se dostat zpět do lahve džina, kterého jejich nešikovný převrat na Ukrajině v roce 2014 vypustil ven. Tento převrat přinutil Rusko, aby začalo brát vážněji své potenciální strategické spojenectví v Eurasii a současnou spolupráci mezi Ruskem a Čínou, a také ruskou angažovanost s klíčovými euroasijskými sousedními státy v Šanghajské organizaci pro spolupráci.

Victoria Nulandová, předchůdkyně Wesse Mitchella, která předvedla svou domýšlivou aroganci na Ukrajině tím, že velvyslanci v Kyjevu řekla „Do pr**** s EU“, se „proslavila“ po celé Eurasii. Vyzradila totiž hru Washingtonu. Nejde o zásadové diplomatické partnerství, ale o moc a impérium.

Přiznání Wesse Mitchella, že americká strategická politika má za cíl „zabránit dominantnímu postavení nepřátelských mocností na euroasijské půdě“, prozrazuje Rusku i Číně, pokud měly do této doby nějaké pochybnosti, že válka je o zásadním geopolitickém boji až do úplného konce ohledně toho, kdo ovládne Eurasii - zda její legitimní obyvatelé, soustředění kolem Číny a Ruska, nebo imperiální angloamerická osa, která stála za dvěma světovými válkami v minulém století. Jelikož Washington nezvládl ruský „restart“, jehož cílem bylo vtáhnout Rusko do sítě NATO, je dnes Washington nucen vést válku na dvou frontách - proti Číně a Rusku - válku, kterou není připraven vyhrát.

William Engdahl

Behind the Anglo American War on Russia vyšel 11. září 2018 na katehon.com. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2018/09/7707-co-je-v-pozadi-angloamericke-valky-proti-rusku.htm


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Petrohrad   
Pridal tk Pátek 21 září 2018 - 06:22:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Krátce po Moskvě jsem navštívil Petrohrad. Jedná se o druhé největší město Ruska se zhruba pěti miliony obyvatel a zároveň je pojímáno jako největší evropské město Ruska. A málokde je vidět tolik krásných žen. Stejně jako v Moskvě je vidět obrovský stavební boom. Jedná se nejen o bytové domy, ale rovněž o veřejně prospěšné stavby. Kolem Petrohradu byl, stejně jako okolo Moskvy vybudován za několik let moderní a funkční okruh, tedy to, co se v Praze buduje už třicet let bez valného úspěchu.

Jedná se o čtyřproudovou komunikaci v obou směrech, místy vysutou, místy patrovou, a v jednom místě o tunel pod mořským dnem, to vše o celkové délce přes 60 km. Uživatelé nejsou příliš nadšení faktem, že je zpoplatněna, takže cesta kolem zhruba třetiny Petrohradu stojí 300 rublů. Kdyby nebylo neukázněnosti části ruských řidičů, vesměs mladíků, pravděpodobně jako u nás začínajících managerů, jezdilo by se docela dobře. Právě oni jsou důkazem toho, že režim není zrovna teroristrický k přestupkářům. Hustota používání klaksonu a agresivita provozu připomíná do značné míry Paříž. Nicméně, stejně jako v Paříži, je v Petrohradě z hlediska hustoty dopravy poměrně málo vážných nehod.

Petrohrad jsem navštívil především kvůli vojenským a technickým muzeím. S výjimkou skvělého muzea dělostřelectva a ženijní techniky, kterému může ve světovém měřítku jakž takž konkurovat muzeum královského dělostřelectva v londýnském Woolwich, došlo k velkým změnám. Za čtyři roky od mojí poslední návštěvy bylo přestěhováno muzeum válečného námořnictva do nově zrestaurované budovy a železniční muzeum bylo přemístěno ze starého nádraží do moderní klimatizované prosklené haly. Lze tam vidět i několik československých lokomotiv, ale rovněž vlak se strategickou raketou. K vidění jsou i další muzea, především kosmonautiky, nebo ruského vojenského lékařství a samozřejmě kulturní skvosty jako Ermitáž. Dále nelze v Petrohradu přehlédnout novou a fungující síť veřejných toalet.

V Petrohradě jsou prakticky stejné ceny pohonných hmot jako v Mokvě, tedy 44 až 45 rublů za litr benzínu pdpovídajícího našemu speciálu. Potraviny jsou mírně levnější, než Moskvě, plechovka českého „kozla“ se dá koupit i za 45 rublů. Stejně jako v Moskvě, zmizela pečená kuřata. Elektřina je zhruba za polovinu ve srovnání s naší republikou, voda je levnější, než u nás. Poměrně drahé je dálkové topení, ale české úrovně nedosahuje. Levnější, než v Moskvě jsou byty v novostavbách. Malý byt nazývaný Transformer je za 1,4 milionu rublů a byt o ploše 68 m² nabízejí za 3,4 milionu, při kurzu koruny a rublu zhruba 1 ku 0,37.

V Petrohradě jsou lidé stejně normální, civilizovaní a přátelští jako v Moskvě. Na ulicích žádní opilci, feťáci, dredaři a podobný výkvět reprezentující západní demokracii. Pouze jedna žebračka, evidentně domácí, nikoli z Rumunska. Není zde vidět ani nějaké národnostní napětí. Nakupoval jsem v obchodě u postaršího Azerbejdžánce. Nadával hlavně na poměry doma, které ho donutily vystěhovat se do Ruska. Byl muslim, ale nijak se tím nepředváděl, problémy se sousedy neměl a byl vesměs v dobré náladě. Navštívil jsem rovněž vernisáž moderního afrického malířství, pořádanou Tatianou Tudvasevou. Nejsem odborník, ale pár obrazů bych si koupil, kdybych na ně měl, prostě proto, že se mi líbily. Mohli bychom to nazvat vydařenou multikulturní akcí, navíc se soutěží, kterou vyhrála velmi akční Lotyška. Pravděpodobně proto, že umělci se dokážou sami uživit, jeden z nich přiletěl z Anglie, a nesnaží se parazitovat jako většina migrantů, které si zve jako obohacení vyspělá EU. V Rusku na rozdíl od EU a všelijakých kompaktů a deklaraci OSN a EU je multikulturalismus funkční a kromě již starších výstřelků islámských teroristů nenásilný.

V době pobytu jsem měl možnost vidět dvě zajímavé akce. První byla večerní připomínka začátku německého útoku a prvního bombardování tehdejšího Leningradu v roce 1941. Jednalo se o nevšední kombinaci místní filharmonie a vojensko-historiockých klubů v historických uniformách a s dobovou technikou. Další den se konal na armádním polygonu, čtyřicet kilometrů od Petrohradu Den tankistů, organizovaný armádou, svazem důstojníků a kluby vojenské historie. Kromě historických dynamických ukázek a předvádění výcviku speciálních jednotek a různých typů obrněné techniky byl předveden útok před vodní tok pomocí plovoucích BVP a tanků jedoucích po dně v hlubokém brodění. Zajímavá byla rovněž vysoká úroveň zpracování replik historických sovětských a německých tanků a dokonce pojízdného tanku Renault 17 a dvou obrněných automobilů z první světové války klubů vojenské historie. Akce připomínala vlasteneckým podtextem a prezentací armády naše Bahna.

Z branné oblasti byl zajímavý rovněž televizní kanál T24, který se zabývá technikou a různými zajímavostmi, především pro chlapy. Jeho součástí je pořad Polygon, zabývající se ruskou armádou, její technikou a možno říci i propagací, včetně obranného průmyslu. Podobný pořad na propagaci naší armády a obranného průmyslu a spojeneckých armád jsem oficiálně navrhovat v roce 2010 za vlády ministra Vondry, velkého přítele NATO a dokonce s podporou tehdejšího vedení ČT a RRTV. Přesto se ho nepodařilo prosadit a za ministra Picka jsem byl skupinou jeho přítelkyň a předlistopadových politických pracovníků a absolventů sovětských politických škol vyhozen z ministerstva. Ani ministr a později premiér Babiš a jeho pravá ruka Stropnický nereagovali na návrh takového seriálu. Patrně bych musel propagovat EU a multikulturalismus, nikoli vlastenectví a slavnou historii boje proti německému nacismu. Na Slovensku pořad o armádě již řadu let mají a vytváří ho státní televize.

Platy v Petrohradu jsou nižší, ve srovnání s Moskvou. Průměr se pohybuje mezi 20 000 a 50 000 rubly. Proto se tamní obyvatelé mají co ohánět při rostoucích cenách, především potravin. Cena potravin ovšem letí nahoru v celé Evropě jako doklad nestability a blížící se krize. Rozdíl je ve výsledcích devalvace rublu a eura. Řada obyvatel Petrohradu má dvě i více zaměstnání. Horší je situace většiny důchodců, z nich někteří dostávají důchod i pod 8 000 rublů. V současnosti se připravuje reforma a rasantní zvýšení, ale obecně nelze přehlédnout obavy ze stálého růstu životních nákladů. I v tom je Rusko značně Evropské, nicméně politici, především prezident Putin problémy nepřehlížejí a snaží se je řešit i jindy, a jinak, než sliby před volbami a záplavou slibů, jak je zvykem u nás.

V Petrohradě, stejně jako v jiných částech Ruska se konaly komunální volby. Stejně jako jinde v Evropě za nízkého zájmu voličů. Obrovské demonstrace, které předváděla ČT, byly ve skutečnosti komicky malé. Většinou se jednalo o několik desítek povykujících, ať již skutečných nespokojenců, nebo ze zahraničí placených komediantů. Nicméně chápu, že reportér ČT Karas má asi za úkol vytvářet o Rusku pouze negativní informace a takové propagandistické produkty vidíme v českých médiích. Podle obyvatel Petrohradu je problémem rozbujelá byrokracie, která omezuje soukromou podnikavost a naopak vytváří umělou zaměstnanost mnohdy neschopných, která zatěžuje státní pokladnu. Něco jako neziskovky v EU. I v tom je Rusko velmi evropské. Rozdíl je v tom, že v Rusku dostávají podporu především občané, kteří pro svoji zemi něco udělali, zatímco v EU zbyteční povaleči, kteří škodí vlastním národům.

S byrokracií se pojí rovněž korupce, na niž si stěžují v Moskvě i Petrohradě. Tedy opět výrazně evropský demokratický jev. Doba vyděračských gangů, které profitovaly za oslavovaných demokratických vládců Gorbačova a Jelcina, kdy chyběly i základní potraviny, již sice odezněla, ale korupce se evropsky modernizovala, možno říci sofistikovala. Prezident Putin s ní sice bojuje, na rozdíl od naší republiky a EU nikoli jen slovy. Zkorumpovaní úředníci, až po gubernátory končí ve funkcích a někteří i ve vězení, ale podle mnohých Rusů se jedná o dlouhodobý a těžký boj. Právě otravná byrokracie a korupce jsou důvodem ukončení podnikání mnoha Rusů tvořících střední společenskou třídu a jejich odchodu do zahraničí, nikoli nějaká svoboda projevu a lidská práva, jak se nás snaží přesvědčovat protiruská propaganda. Ty jsou zhruba na stejné úrovni jako u nás a nelze se divit, že proti osobám ohrožujícím bezpečnost státu za cizí peníze a v cizím zájmu se zakročuje. U nás se zakročuje proti vlastencům.

Nikdo v Rusku není zvědavý na návrat „demokracie“ Gorbačova a Jelcina a rozkradenou zemi. Tím méně na z Bruselu a Berlína nařízený afroislámský multikulturalismus, cenzuru a rostoucí nesvobodu EU, včetně tolerování nacismu, fašismu a antisemitismu a likvidace států, národů a křesťanských tradic, a především praxí osvědčené evropské civilizace jakousi úchylnou ideologií označovanou jako evropské hodnoty. Rusové nemají zájem stát se bezprávnou levnou pracovní silou na věčné časy, jako obyvatelé slovanských zemí na západ od německých hranic. V Petrohradu, stejně jako v Rusku je stále mnoho k zlepšování, ale pozitivní vývoj nelze přehlédnout. Stejně nelze přehlédnout hrdost převážné většiny obyvatel Ruska na svoji zemi a svůj národ. Urazili obrovskou cestu a bez ohledu na problémy jsou výsledky vidět.

Martin Koller

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Sirotci ano či ne   
Pridal tk Pátek 21 září 2018 - 06:13:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V současnosti běží ve veřejnosti diskuze ohledně ne/přijetí 50 syrských sirotků. A jak je v poslední době zvykem, racionální uvažování je nahrazováno vyvoláváním emocí či často nekorektními argumenty. Podívejme se tedy alespoň v krátkosti na celou záležitost zblízka.

Před takovým krokem je za těchto okolností nutné řádně zvážit všechny okolnosti a možné důsledky z toho vyplývající. Předem je třeba si říci, že nejde o situaci srovnatelnou s přijetím řeckých dětí v době fašistického převratu „černých plukovníků“ v Řecku v 60. letech minu-lého století. Ty děti totiž k nám přišly na ochranu před represemi vůči jejich rodinám v Řecku, přišly nejen učit se a studovat u nás, ale též u nás pracovat a žít. Některé z těchto dětí dočasně (byť to bylo vinou okolností nakonec na dlouhá léta), jiné u nás zakotvily natrvalo. Ty děti ale přišly ze stejné civilizace, jako je u nás či jinde v Evropě. Přišly k nám totiž též z Evropy.

Dnes ale stojíme před zcela jinou situací, a to přinejmenším z následujících důvodů:

1/ vůbec nevíme, kolik z těch sirotků bylo (resp. stále ještě je) členy různých teroristických organizací. Nezapomínejme na to, že v zemích Blízkého a Středního východu jimi jsou často děti již ve věku 10-12 let, podobně jako jsou zneužíváni jejich vrstevníci v některých afrických zemích. Již v r. 2001, když jsem byl pracovně v Sjednocených arabských emirá-tech, tak tam na TV Al-Jazeera šly od rána do večera instruktážní ukázky cvičení dětí při-bližně tohoto věku v maskáčích a se samopaly, noži apod., pouze přerušované zprávami. Děláme tedy chybu, když se na celý tento problém díváme očima Evropanů. Je to jiný svět a má jiné zvyklosti a praxi.

2/ Proč ti sirotci se nevrátí nyní do Sýrie, když tam válka končí? Jsou tam doma, mají tam ná-boženství, kulturu a způsob života, na který jsou zvyklí. Proč se o to více nezajímáme? Možná, že bychom zjistili, že jsou tam stíhaní za terorismus, za spáchané zločiny. Možná ne všichni, možná že žádný. Možná......, ale nevíme vůbec nic.

3/ A tito sirotci za pár let dorostou. Co od nich u nás očekáváme? Budou snad rodiny, které je ve svém poblouznění chtějí vzít domů, též odpovídat za jejich příp. trestné činy, které spá-chají do doby své plnoletosti? Vezmou si to na svědomí, když ti jejich asimilovaní sirotci připraví u nás někoho o život? Budou se pak vymlouvat na to, že nevěděli, že "mysleli", že ...... atd.? K čemu to jejich sousedům bude, když přijdou kvůli tomu třeba o své dítě?

4/ Jak chtějí tyto rodiny zajistit, povinnou školní docházku těchto sirotků do škol u nás, jak chtějí zajistit jejich zapojení do normálního života, do práce atd.? Usiluji ti sirotci snad o něco podobného? Co z těch sirotků potom bude? Snad doživotní konzumenti bezplatné renty vyplácené z našich daní? Ptal se těch sirotků vůbec již někdo, proč by zrovna u nás chtěli zůstat? Proč právě naše země má být pro ně zemí zaslíbenou?

Nejsem proti pomoci lidem v těchto zemích, právě naopak. Ale uvážlivě a účelně. A to je přesně to, co nám stále ještě u nás (a v Evropě) obecně chybí. Pomáhejme tedy v zemích zasa-žených válkou poté, co se tam situace uklidní. Neposílejme tam jen peníze, abychom to měli"s krku". Dělejme to podporou investic v těchto zemích do jejich průmyslu, infrastruktury, za-vlažovacích systémů atd. Dělejme to cestou zřizování společných podniků s naší majetkovou účastí, s našimi odborníky v těchto zemích atd. Vraťme se od hloupostí k již dříve osvědčené praxi. Vždyť toto vše jsme již v minulosti v zemích, jako je Sýrie, Irák, Irán, Libye či Afghá-nistán, dělali na běžné komerční bázi. Než byly (s výjimkou Iránu) našimi současnými spo-jenci vybombardovány až do doby kamenné, jak s oblibou říkají v USA.......

Pokud se této praxi ale zásadně nepostavíme, bude veškeré naše úsilí o pomoc jako přelévání vody holou rukou. Ohneš se, nabereš ji a ona ještě před přelitím do druhé nádoby mezi prsty vyteče. A tak můžeš pokračovat stále dokola.

Nelze tedy usilovat o řešení následků (a ještě k tomu nevhodnou formou) a nesnažit se přede-vším vyřešit jejich příčinu. A to bychom měli mít při řešení tohoto případu (jako následku do-savadního neřešení jeho skutečné příčiny) zejména na paměti a něco pro to začít též dělat. Do-kud totiž naši současní spojenci budou ve světě cíleně vyvolávat chaos a války, tak zdaleka nebude stačit, ani kdybychom si brali po 50 sirotcích do každé rodiny, o následcích takového kroku ani nemluvě.

Ing. Jaroslav Tichý/ANS

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



USA, Západ, Rusko a Izrael v Sýrii na pokraji války, píše Tereza Spencerová   
Pridal tk Pátek 21 září 2018 - 05:58:11 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Odborníci na Blízký východ už téměř měsíc avizují začátek syrské vojenské operace k osvobození provincie Idlib od radikálních islamistů. Novinářka Tereza Spencerová v této souvislosti uvádí, že válka je už blízko, nicméně je třeba si uvědomit, že své ambice si zde neuplatňuje jen Sýrie, ale i další velcí hráči. Uvádí to portál hlavnispravy.sk.

„Rusko i dále odmítá zaujmout v Sýrii postavení velmoci, a tak není možné zabránit vnějším silám — ať už jde o Západ nebo Izrael — v útocích na území, na kterém by mělo dominovat právě Rusko," uvedla novinářka.

Připomněla, že syrská protivzdušná obrana při odpalování raket proti čtyřem útočícím izraelským stíhačkám omylem sestřelila ruské letadlo Il-20, které s patnáctičlennou posádkou zahajovalo přistání na ruské letecké základně Hmímím. Stalo se to jen den poté, co izraelské rakety zničily íránské nákladní letadlo na jedné z drah mezinárodního letiště v Damašku a zabily přitom jednoho z pilotů. Druhý útok byl namířen na syrské vojenské zařízení v Latákii a odehrál se několik hodin poté, co Putin s Erdoganem dospěli k dohodě, v rámci které odvrátili nejen boj o Idlib, ale také související pravděpodobné zničení syrských vojenských jednotek a letišť.

Spencerová v této souvislosti uvedla, že pozice na šachovnici syrské války jsou zcela jasné. Už od osvobození jihu Sýrie, po kterém se Damašek zaměřil právě na Idlib, dávaly, podle novinářky, USA (a Západ všeobecně) stále hlasitěji najevo, že budou bombardovat Sýrii, pokud budou proti Idlibu použity chemické zbraně. Například Donald Trump už ze Sýrie nejen, že neodchází, ale právě naopak — dokonce už ani nezmiňuje žádné „chemikálie" jako podmínku k útoku. Zničení syrské protivzdušné kapacity a tamních letišť bylo na pořadu dne. „A asi stále i je, protože jinak se asi nedá vysvětlit hra o čas — absenci jakékoliv reakce ze strany Ruska, Sýrie a Íránu na stále početnější izraelské provokace. A hra o čas je ostatně i hlavním motivem samotné „uklidňující" dohody s Tureckem ohledně Idlibu."

„Proti triu Ruska, Sýrie a Íránu stojí koalice USA, Británie, Francie a Německa, jejíž soustředěné bombardování by ruská nebo syrská protivzdušná obrana v Sýrii jen tak nevydržela. Je zřejmé, že v ruském Generálním štábu si tuto situaci uvědomují, tím spíše, když Putin už několikrát zdůraznil, že je prezidentem Ruska a ne Sýrie. Tedy, že ruská armáda nepřišla do Sýrie, aby tam rozpoutala třetí světovou proti Západu, ale aby tamní válku naopak ukončila," uvedla novinářka a dodala, že není v zájmu USA přihlížet, jak se Sýrie staví na nohy nebo jak Rusko rozšiřuje na Blízkém východě svůj vliv. „V nynější fázi se proto zdá, že je Západ v bojovém režimu. Kromě útočících izraelských stíhaček prý byly rakety odpálené i z francouzské fregaty FS Auvergne a některé zdroje hovoří i o přípravných aktivitách na britských plavidlech. Jakýkoliv ruský zásah proti nim mohl Západ využít ke své proměně v oběť ruské agrese a následnému protiútoku…"

Podle Spencerové, syrské armádě trvalo celkem tři roky, než zprovoznila leteckou základnu Šajrát a americkým raketám trvalo celé tři minuty, než ji loni v dubnu znovu vyřadily z provozu, a to v rámci „trestných" útoků po chemickém útoku v idlibském Chán Šajchúnu. „Rusko, Sýrie a Írán se proto ze všeho nejvíce snaží předcházet dalšímu možnému ničení syrské infrastruktury a ekonomiky. Pokud by Západ navíc znovu a důrazně zaútočil na syrskou armádu a oslabil její kapacity a pozice, je pravděpodobné, že by zhruba 70 tisíc radikálních, i těch umírněných džihádistů z Idlibu, prolomilo obklíčení a vyrazilo směrem k Aleppu, nejbližšímu velkému syrskému městu. Válka by se tak po sedmi letech vrátila prakticky na bod nula, přičemž by jen vzrostla pravděpodobnost zničení syrského státu a jeho území."

A právě proto nyní, podle Spencerové, Damašek souhlasí s dohodou o Idlibu, která poskytuje Turecku více času na to, aby džihádisty buď odzbrojilo, vojensky porazilo nebo je nějakým způsobem integrovalo do řad svých „spojenců". „Dokud bude totiž dohoda dodržována, zmizí těžké zbraně z dostřelu syrských vládních pozic a míst a současně se výrazně sníží bojová kapacita džihádu v Sýrii."

Turecko údajně Rusku, s nímž bude postup v Idlibu koordinovat, navíc garantovalo, že výměnou za odklad ofenzívy proti Idlibu zaručí, že v provincii nikdo neprovede žádný „Asadův chemický útok". Tedy, že nevznikne záminka k západnímu bombardování Sýrie. Kromě toho, z geopolitického hlediska smlouva dále udržuje Turecko, druhou nejsilnější armádu NATO, poblíž osy Rusko-Sýrie-Írán, na distanc Západu.

Samostatnou kapitolou jsou izraelské útoky na Sýrii. Izrael po Rusku opakovaně požadoval, aby zabránilo dalšímu přesunu íránských zbraní do Sýrie nebo k libanonskému Hizballáhu. Pak ale narazil na blízké zájmy, které spojují Rusko s Íránem, a tím i na odmítavou odpověď. „Důležitý je přitom fakt, že stejně záporně — a opět z důvodů svých zájmů — se Rusko postavilo k podobnému požadavku Íránu, aby Izrael skončil se svými útoky. Jinými slovy, Rusko se dále odmítá nechat zatáhnout do konfliktu mezi Izraelem a Íránem. Přesto ale na izraelskou žádost odmítlo dodat Sýrii protivzdušné systémy S-300, aby dále neeskalovalo situaci, tudíž rakety do Sýrie dodává Irán. Právě to je podle ní zřejmě hlavním důvodem toho, proč je Izrael připraven okamžitě zaútočit na jakákoli íránská nákladní letadla v Sýrii a na jakékoli syrské vojenské továrny, které vyrábí rakety, jak tomu bylo nyní v případě útoku na Latákii. Nicméně, podle dostupných zdrojů, je svým způsobem už pozdě, protože Teherán dovezl do Sýrie dostatek technologií a raket, které izraelské stíhačky již nejsou schopny svými raketami zničit.

„Ve výsledku tak ale vzniká situace, v níž Rusko v Sýrii dále odmítá přijmout roli velmoci, a tak není možné zabránit vnějším silám — ať už je řeč o Západě nebo Izraeli — v útocích na území, na kterém by mělo dominovat právě Rusko. Za tuto taktiku vyhýbání se střetům s „mocnými" už ale zaplatili životem například ruští žoldnéři, a to konkrétně letos v únoru u Dajr az-Zauru, nebo například posádka letounu Il-20. A mezitím nad ruskou leteckou základnou v Hmímímu létají izraelské rakety. Také loni létaly americké rakety na Šajrát prakticky Rusům nad hlavami. Takový postup Putinovi doma na popularitě rozhodně nepřidá a velkou otázkou zůstává, jak dlouho může současný Kreml takovou „poraženeckou" politiku udržovat, aniž by doma ohrozil sám sebe. A uvolnil tak cestu „tvrdé ruce".

Na svém blogu Spencerová napsala, že na druhé straně platí, že sestřelení ruského letadla, ke kterému podle ruského ministerstva obrany došlo poté, co izraelská strana „nějak zapomněla" ruskou stranu předem informovat o blížící se vojenské akci, může změnit pravidla hry. Izrael bude od nynějška a po příslušných „konzultacích" nejdříve informovat opravdu vzorně, což Rusku umožní uchovat si neutrální pozici. Současně to ale nabídne i příležitost Sýrii a jejím dalším spojencům připravit se na izraelské rakety nebo skrýt případné citlivé objekty. „Čili, Rusko sice „zaplatilo", ale Izrael ztrácí výhodu na úkor ruských spojenců. Izrael sice tvrdí, že bude na Sýrii útočit dál, protože z hlediska židovského státu žádné mantinely dané mezinárodním právem neexistují, lze ale předpokládat, že intenzita útoků opadne, přinejmenším v nejbližších dnech a týdnech. To pro změnu poskytne Íránu a jeho spojencům dostatek času, aby sdružovali své síly a obnovili své zničené kapacity."

„Lze tedy předpokládat, že Rusko, Sýrie a Írán nezahájí válku o Idlib, kam se už mimochodem vracejí davy obyvatel, jen proto, že by se nechaly Izraelem a Západem vyprovokovat. Cenou za to je image slabosti. Ale současně i další otevírání „okna", ve kterém může syrská ekonomika v relativním klidu „povstat z popela" bez rizika dalších raketových útoků. A obnova ekonomiky je nezbytná, pokud se má Sýrie (ale i Rusko a Irán) postavit na nohy, aniž by tyto země musely své nevelké zdroje mrhat na nesmyslnou a nekonečnou válku o Sýrii. Donald Trump má svůj další tah v Sýrii oznámit již brzy. Do Středozemního moře vplula eskadra v čele s letadlovou lodí Harry Truman. Damašek s Teheránem v posledních dvou dnech, kromě lehce opožděné omluvy za sestřelené letadlo, podivně mlčí, jako by se připravovaly na nejhorší scénář…"

Zdroj: https://sptnkne.ws/j9QN


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Soud ve Francii nařídil Le Penové psychiatrické vyšetření   
Pridal tk Pátek 21 září 2018 - 05:52:45 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Rozhodnutí soudu souvisí s fotografiemi, které předsedkyně Národního sdružení (dříve Národní fronta) sdílela na svém Twitteru. Jsou na nich vyobrazeny popravy, které páchají teroristé Islámského státu.

Soud rozhodl, že Le Penová musí projít psychiatrickým vyšetřením, které má určit, zda je schopna porozumět prohlášením a poskytovat odpovědi na otázky. Odborníci mají mimo jiné určit, zda je z pohledu forenzní vědy nebezpečná.

Politička označila toto rozhodnutí soudu za absurdní: „Myslela jsem, že už jsem tím prošla. Ale zřejmě ne! Za kritiku hororů Daiš* na Twitteru, mě ‚právní systém‘ poslal na psychiatrickou analýzu. Jak daleko až zajdou?!"

Rozhodní soudu padlo dne 11. září, ale politička o tom napsala ve čtvrtek.

Na žádost francouzské prokuratury zbavilo Národní shromáždění v listopadu roku 2017 Le Penovou parlamentní imunity, a to kvůli jejím příspěvkům na Twitteru, které zveřejnila několik týdnů po teroristickém útoku v Paříži, k němuž došlo v listopadu roku 2015. Příspěvky zobrazují fotografie z poprav páchaných příslušníky Islámského státu* s popiskem „Daiš je tohle!". Mělo se jednat o reakci na prohlášení televizního moderátora, který přirovnal její stranu k IS.

Le Penová čelí obvinění z šíření násilných zpráv, které podněcují k terorismu. Pokud ji soud uzná vinnou, hrozí jí až tři roky vězení a pokuta v hodnotě 75 tisíc eur.

Zdroj: https://sptnkne.ws/j9SE

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Diana Johnstone: Neposlušné Maďarsko   
Pridal tk Pátek 21 září 2018 - 05:48:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
CNN objevila nedávno paradox. Jak je možné, ptala se, že v r. 1989 byl Viktor Orban západem oslavovaným liberálním vůdcem, vyzývajícím k odchodu sovětských vojáků ze země, a dnes je maďarským premiérem, tulícím se k prezidentu Putinovi?

Duté hlavy! Důvod obojího zůstává přece tentýž. Dnes stejně jako i dřív, chce Orban, aby jeho země byla nezávislá. Toužil po tom v minulosti a touží po tom i dnes.

V r. 1989 bylo Maďarsko satelitem Sovětského svazu. Cokoli Maďaři chtěli, museli to přizpůsobovat direktivám z Moskvy a komunistické ideologii. A cokoliv Maďaři chtějí dnes, musí to přizpůsobovat direktivám z Bruselu a ideologii Evropské unie. Tzn. „naším společným hodnotám“.

Avšak co jsou tyto „společné hodnoty?“

Není tomu tak dávno, co Západ, to je Amerika a Evropa, vyhlašovaly svoji příchylnost ke „křesťanským hodnotám“. Ty totiž v sobě kromě jiného obsahovaly i západní odsouzení bezvěreckého Sovětského svazu.
Tohle už je ovšem minulost. Dnes jedním z důvodů, pro který je Orban považován za hrozbu našim společným evropským hodnotám, je jeho odvolávání se na maďarskou představu „křesťanského charakteru Evropy a na roli národů a kultur“. Nu a na oživení křesťanství v Maďarsku, stejně jako v Rusku, se proto na Západě dnes pohlíží s velkým podezřením.

Takže řečeno na rovinu. Křesťanství už dnes mezi „západní hodnoty“ nepatří.

A co je tedy dnes nahrazuje? Měly by to zřejmě být ony „naše společné zájmy“, kterými by mohly být míněny demokracie a svobodné volby.
Ale ouha! Orban byl velkou většinou hlasů zvolen znovu premiérem, avšak vedoucí liberál EU Guy Verkostadt nazval výsledek této volby „voličským mandátem, který Maďarsko vzdaluje od demokracie“. Nu a jelikož tedy volby mohou národy od demokracie vzdalovat, nemohou přece představovat základ „našich společných hodnot“. Lidé prostě mohou pod vlivem tzv. populizmu volit špatně – což je záležitost velmi nedobrá a stresující.

Takže jak z toho ven? Řekněme tedy, že skutečné a funkční společné hodnoty EU jsou vyjádřeny v jejích dohodách a smlouvách a jde tedy o svobody čtyři. Ale pozor, nefiguruje mezi nimi např. svoboda vyjadřování, protože mnohé evropské státy si vytvořily zákony proti tzv. „nenávistným projevům“, které mohou mít až nedozírný dosah a sám termín „nenávistné projevy“ je otevřen interpretaci stejně nedozírné.

Takže ty svobody EU jsou jiné a jsou to: volný pohyb zboží, osob a kapitálu v celé EU. A otevřené hranice. To je základ EU. Prostě dogma volného obchodování.

Problém doktríny otevřených hranic spočívá v tom, že se neví, kde se má ta otevřenost zastavit? A jestli se vůbec má někde zastavit?

Když Angela Merkelová oznámila, že stovky tisíců uprchlíků jsou v Německu vítány, rozumělo se tomu tak, že jsou vítáni imigranti všech druhů a typů, kteří na pobídnutí německé kancléřky začali Evropu zaplavovat ve velkém stylu. Jednostranné německé rozhodnutí se automaticky vztáhlo na celou EU, charakteristickou dnes hlavně neexistencí mezistátních hranic.

Pro otevřené hranice mají různé země buňky větší či menší, ale je jedna země, která pro ně nemá buňky vůbec. Tou zemí je Maďarsko. Stát malý středoevropský s populací nižší než 10 milionů, který nikdy neměl nic společného s koloniálním systémem a proto nikdy neokusil spolunažívání s národy v Africe či Asií, což ovšem okusily už Britanie, Francie, Holadsko a Belgie. Jako jeden ze států, poražených v 1. světové válce muselo Maďarsko odevzdat velkou část svého území sousedům, zvláště pak Rumunsku. Masovou imigraci do své země Maďaři pak na své kůži nikdy nepoznali, protože pro potenciální imigranty by byl velkou překážkou velmi specifický a obtížný maďarský jazyk. Takže lze říct, že Maďaři jsou spojeni se svou národní identitou víc než národy jiné, a proto se cítí být masovou imigrací ze strany zcela odlišných kultur víc ohroženi.

Možná, že to od nich není nijak zvlášť hezké, ale změnit se to nedá. Je to tak, jak je, a jak oni to cítí.

Nedávno Maďarsko velmi přesvědčivě znovu zvolilo Orbana premiérem, a to jako výraz souhlasu s jeho odmítáním nekontrolované imigrace do země, což v EU vyvolalo pověsti o Orbanovi coby diktátorovi. Nu a Viktor Orban ve svém nedávném projevu před Evropským parlamentem na tyto výtky reagoval takto: „Buďme upřímní. Chtějí odsoudit Maďarsko a Maďary, kteří rozhodli, že naše země se zemí přistěhovalců nestane. S respektem, ale tak pevně, jak je to možné, odmítám hrozby proimigrantských sil a odmítám vydírání Maďarska a Maďarů, založené na lžích. Informuji vás, že jakkoli rozhodnete, Maďarsko nelegální imigraci zastaví a bude své hranice bránit. I proti vám, bude-li to nezbytné“.

Orbanův projev vyvolal poprask. Někdejší belgický premiér a horlivý evropský federalista Guy Verkostadt ve tweetu adresovaném svým kolegům z Evropského parlamentu napsal: „Nemůžeme dovolit ultrapravicovým populistickým vládám, aby stahovaly demokratické evropské státy na oběžnou dráhu Vladimira Putina“. A varoval: “Nalézáme se v bitvě o přežití evropského projektu. V zájmu Evropy musíme toho muže zastavit“.

Nepřipomíná vám tato výzva ZASTAVIT MAĎARSKÉHO PREMIÉRA výzvu členů zdravého jádra KSČ směrem k Moskvě a Brežněvovi, aby zastavil československé reformisty z roku 1968? Ne?
Mi ano.

Z vebu P.C.Robertse vybral a přeložil Lubomír Man
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:3.3741 sec,3.2078 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,619kB