Neděle 23 září 2018
Postřehy z daleka (1)   
Pridal tk Neděle 23 září 2018 - 03:51:54 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Všude je dobře, doma nejlépe. Nebo: Kdo radosti doma nemá, marně ji ve světě hledá. Prověřuji si pravdivost takových a jiných přísloví celá desetiletí. Přísloví používám i v případech, kdy jsem tázán (obyčejně dlouhým, občas širokým, ale téměř vždy bystrozrakým členem české pohraniční služby), proč si neužívám důchodu doma a cestuji do států pod sankcemi. Tentokrát přednáším v jednom z nich na téma Kultura výživy. Téma má přímý vztah k uvedeným příslovím a také ke státnímu svátku ČLR: Svátek středu podzimu (zhōngqiūjié, zjednodušeně 中秋节, tradičně 中秋節). V tomto roce se oslavuje 24. Září.
Jedná se o svátek původně spojený s oslavou ukončení sklizně. Připadá na 15. den 8. měsíce čínského lunárního kalendáře. To znamená, že v Evropě se slaví mezi počátkem září a počátkem října. Slaví se v Číně, na Tchaj-wanu, Japonsku, Koreji a ve Vietnamu. O svátku se schází rodiny a přátelé ke slavnostnímu jídlu. Oblíbenými jsou měsíční koláče a další kulaté potraviny. Přinášejí se oběti Měsíční bohyni Čchang-e, která přináší štěstí. O svátku je měsíc v úplňku, který je považován za nejjasnější a nejkulatější za celý rok. Historie oslav sahá až do šangské doby (cca 1600–1046 př. n. l.). V ČLR byl svátek roku 2006 prohlášen za součást kulturního dědictví, o dva roky později za státní svátek. Jeho význam a oblíbenost ustupují pouze novoročním svátkům. Poznámkou o svátku se omlouvám (kvůli nepřítomnosti v ČR) známým za neúčast v oslavě 中秋節 a současně i za neúčast v recepci Velvyslanectví ČLR v Praze v čest 69. Výročí založení ČLR, 1. Října 1949.

Již z uvedeného vyplývá, že obsah kultury výživy a obsah slov dům a doma se vztahují pouze na vnitřní svět bezmocně se cítícího člověka v globalizovaném, atomizovaném a nerozumném světě, co se týče dobra člověka, krásy přírody a skromnosti našeho vztahu k ní.

První postřeh se týká nedávného rozhodnutí vlády kancléřky Merkelové odstranit šéfa německé kontrarozvědky praktickým povýšením do funkce státního tajemníka MV. Osobně rozhodnutí vítám. Na mnohé z těch, kterých jsem se mohl zeptat, rozhodnutí působí jako výsměch. Není proto divu, že odpor občanů proti politice (zvyklých na zkratky a hledajících zjednodušené pravdy), a zlost na politiky budou růst. Výrok, jako například Ještě dva špatné kroky a Maassen bude kancléřem, nebude posledním. Rozhodnutí a reakce koaličních partnerů indikují kvalitu vlády a stavu německé společnosti. Z uvedených skutečností vyplývá, co nás čeká (a možná i nemine) během příštích měsíců. Jedná se o samostatné téma i s ohledem na to, že se prý v české předvolební době, často vytahuje tzv. německá karta.

Německá karta se vytahuje, bohužel ale ne celá. Výročí a význam Mnichovské dohody, Versailleská mírová smlouva, Locarnské dohody, abych uvedl jenom některé, zůstaly bez srozumitelných komentářů a analýz pro mladou generaci. Ty by se hodily pro komentáře a analýzu další důležité smlouvy, která se bude připomínat v české kotlině v 2019 z důvodů rusofobie: Pakt Ribbentrop-Molotov. Jinými slovy: Smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a SSSR, podepsána v Moskvě 23. srpna 1939. Ta se nabízí jako ideální posila rusofobie, která bude pokračovat tak dlouho, než ji ukončí válka, nebo podobná katastrofa.

Versailleská mírová smlouva, podepsána 28. 06. 1919, ukončila první světovou a umožnila druhou světovou válku. Smlouva je nejdůležitější ze šesti smluv, představující výsledek šestiměsíčního jednání Pařížské mírové konference. Tou byla oficiálně ukončena první světová válka mezi Státy Dohody a Centrálními mocnostmi. Jednání o smlouvě navazovalo na příměří, uzavřené 11. 11. 1918 v Compiègnském lese. 10. 01. 1920 byla smlouva ratifikována Společností národů, jejímž členem Německo tehdy nebylo. V Republice československé byl text smlouvy vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 217/1921 Sb.

Locarnské dohody, představují sedm smluv uzavřených na konferenci ve švýcarském Locarnu (5. až 16. října 1925). K formálnímu podpisu smluv došlo 1. prosince 1925 v Londýně. V kontextu válek, konferencí a smluv je konference v Locarnu hodnocena jako rozhodující moment předurčující svými důsledky další vývoj na evropském kontinentě až ke druhé světové válce. Proto stojí za zmínku mimo jiné i následující skutečnosti: 1) Edvard Beneš přenechal místo v Radě Společnosti národů německému ministru zahraničí Stresemannovi. Ten obdržel se svým francouzským protějškem Briandem Nobelovu cenu míru za rok 1926. 2) Tehdejší chování Velké Británie a Francie, současných spojenců ČR v NATO a EU, se nabízí pro srovnání s jejich současným. 3) V současné době se Německo připojuje k Iniciativě tří moří. Je tlačeno Velkou Británií, Francií a potažmo USA sehrát podobnou roli jakou sehrálo během druhé světové války: Napadnutí a zničení Ruska. Mnozí různých věkových generací si neuvědomují, že zničení Ruska bylo a zůstává hlavním cílem Velké Británie a USA, a že k druhé světové válce by došlo i bez Hitlera.

Druhý postřeh: Korejský problém. Krok k řešení tohoto problému představuje třídenní návštěva a jednání představitelů Severní a Jižní Koreje, pánů Kim a Moon v Pjongjangu. Dohoda o odzbrojení (včetně uzavření střediska v Yongbyon, s kontrolou mezinárodních inspektorů), oznámení návštěvy vůdce Kima v Seoulu, dovoluje očekávat podstatné zvýšení prahu pro verbální válku prezidenta Trumpa. Proč? Vráti-li se prezident Trump k vyhrožování nebo dokonce k vojenské provokaci, je představitelné, že povzbudí velkou část jihokorejské veřejnosti proti sobě a USA. Je proto představitelné, že pár Rusko – ČLR se stanou tichými garanty dalšího vývoje vztahu mezi Severní a Jižní Koreou. Tím RF a ČLR nepřímo oslabí vliv USA na jižním poloostrově. Na severní části poloostrova neočekávám, že se vůdce Kim svleče do naha na přání USA. Ochota podat společnou žádost na uspořádání OH v 2032, zdráhání se Japonska, dovolit na svém území instalaci amerických PRO, a sankční politika USA mi dovolují si představit, že do té doby bude Korejský problém vyřešen, vliv USA v Jižní Koreji a v regionu omezen.

Třetí postřeh: V nevyhlášené válce na několika frontách se nachází Papež František. Jednu z bojových front představuje Papežský Chór. Ten se octl ve středu skandálu spojeného s květnovým koncertem v New Yorku, nazvaným příznačně Heavenly Bodies (nebeská, božská těla). Odpovídajíc názvu koncertu v Metropolitním muzeu, se koncertu účastnily dámy Jennifer Lopez a Rihanna. Těm se podařilo dostat dramaturgii koncertu v jeho závěru na úroveň blasfemie: Mladé dámy v závoji jeptišek a mini sukních. Proti blasfemii vystoupili rodiče mladistvých bílých hlasů, zatímco dospělí zpěváci a sám Maestro Massimo Palombella (51), první ne sám komponující vedoucí chóru, se podívané nezřekli, neovládli se a zvěčnili se pomocí selfies. Tak se stali Maestro a jeho přítel, laik - správce peněz, Michelangelo Nardella nepřáteli Papeže Františka. Boj o pravdu, kterou chce Papež zjistit, obsahuje podvod na Vatikánu, falšování dokumentů, praní peněz, zneužití části finančních prostředků (pravděpodobně pro osobní obohacení) a samozřejmě čest chóru a církve. Manželka správce peněz, psycholožka, si (prý) dokonce zařídila ordinaci v extra-teritoriálním Vatikánském Palazzo. Manželé si koupili k tomu všemu ještě 400 m2 luxusní byt v srdci Říma. Rozzlobený Papež dal proto Maestro radu, najít si co nejrychleji kvalitního obhájce. Pro úplnost uvádím, že Papežský chór je instituce, sloužící již 15 století nejenom při obřadech a mších Papeže, ale i při různých setkáních církevních představitelů, většinově zkorumpovaných politiků a podobných, pro které platí: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Až do 19. století byli mladí zpěváci tzv. Pueri cantores (v konstantním počtu 35 od 9 do 13 let) kastrováni. V chóru zpívají vedle mladých také dospělí zpěváci (celkem 20). Kdy začne zpívat polovina nizozemských biskupů, provozujících nebo kryjících pedofilii, nevím.
Zatím co italská praktikující psycholožka (manželka Nardella) to dotáhla až do Vatikánu, druhá, americká psycholožka – profesorka se zaměřila na Bílý dům. Paní Christine Blasey Ford obviňuje kandidáta na soudce Nejvyššího soudu USA, pana Brett Kavanaugh, z agrese, osahávání v době studií začátkem 80 let.

Musí to být nepopsatelné osahování, když 36 letá vzpomínka může rozpálit ženskou hlavu jako slunce, při slunečním úpalu. Když ji hlava ochladla a zjistila, že MeToo je z módy, nechala sdělit veřejnosti, že bude raději vypovídat až po uzavření vyšetřování FBI. Jinými slovy: asi nikdy. Ale svět již o ní ví, honoráře budou větší než profesorský plat, především tehdy, když Demokraté zvýší cenu pro případ, že paní psycholožka změní své rozhodnutí a vypoví ještě do listopadových voleb. Výpověď v žádném případě neohrozí prodej, ani cenu, kterou jsou spojovány, jako obvykle, s vyhrožováním smrtí. Škodu bude žehlit životem prověřený prezident Trump bez ohledu na to, kdo vyhraje listopadové volby. Výsledek voleb totiž nezmění politiku USA. Změnu nabízí případné fyzické odstranění prezidenta a více – prezidenta. Vraždy, ve kterých by se zcela určitě najšla ruská stopa, by mohly být povelem k odstartování vnitřních nepokojů, nebo dokonce občanské války v USA. Komu by to mohlo sloužit, nevím. Rusku, určitě ne.

Rád bych ale věděl něco víc o dnes podepsané dohodě mezi Vatikánem a ČLR. Tři roky se jednalo, než došlo k dohodě o jmenování biskupů. 60 letý spor mezi Vatikánem a KS ČLR skončí. Podle povrchní analýzy dnes dostupného, ne však doslovného textu dohody, včetně kritiky 86 letého, v Šanghaji vychovaného a vzdělaného emeritního Kardinála Joseph Zen Ze-kiun (byl od 2002 do 2009 Biskupem v Hongkongu) usuzuji, že se jedná o dohodu, která přinese ČLR vítězství. Proč? Podle slov mluvčího Vatikánu Greg Burke se jedná o Pastorální dohodu, podle hodnocení MZV ČLR o Provisorium. Z uvedeného pro mne vyplývá, že dohoda umožní pokračovat v rozpolcení oficiální a neoficiální katolické společnosti v ČLR, čítající cca 13 milionů věřících. Konečným výhercem bude KS ČLR i proto, že ve Vatikánu existují lidé, požadující mít dohodu s ČLR za každou cenu. Kritici dohody obviňují Vatikán z naivity a představují názor, že žádná dohoda je lepší než špatná dohoda. V každém případě bude uzavřená dohoda ovlivňovat věřící Katolíky, Protestanty, Buddhisty, Taoisty a Islámisty. Proto se bude moci Islámsko - Ujgurský problém přiblížit řešení. To indikuje zpráva čínských médií a Guo Shengkun, sekretář politického a právního oddělení KS ČLR (郭声琨在新疆调研时强调): stability had been difficult to achieve and should be cherished and continually strengthened. V každém případě získala KS ČLR s Vatikánem silného partnera. Význam a vliv 1,3 miliardy věřících katolíků nemohou být ignorovány ani ČLR. Být světovou velmocí vyžaduje totiž i dnes, v době skandálů a transformace světa a hodnot, souhlas Vatikánu. Ten dal podpisem dohody, jak by tato nebyla označována, ČLR požehnání. Souhlasu netřeba.
………………………………………………………………………………………………….

Postřehy z daleka (2)

Čtvrtý postřeh se týká obavy z občanské války. V sousední Ukrajině se diví, že česká kotlina chápe Ukrajince jako migranty a prakticky nikdo se nezajímá o započatý boj mezi Moskevskou, Konstantinopolskou a Rozkolnickou pravoslavnou církví. V době kdy pracuji na příspěvku, se nachází jeden z dvou instalovaných pomocníků Rozkolnické církve (jeden americký, jeden kanadský občan!) na pracovní návštěvě v US Department of State. Druhý se stará o formulování požadavků na navrácení teritorií (Smolenska, Rostova, Kubáně, části Brjanské oblasti apod.) a finanční kompenzace. Světe div se! Kompenzace od doby, kdy se uvedená teritoria stala součástí Ruského státu, tj. od roku 1589. Doma, jenom v peníze věřící prezident Porošenko, který se umí v případě potřeby transformovat i do věřícího v Boha, poslal své slouhy varovat kněze Moskevské patriarchie. V případě odporu je čeká to, co je nemine, a ani prezidenta: Smrt. Ta přijde ke každému, kdo ignoruje, že církevní majetek – podle Porošenko, není ve vlastnictví církve, ale ve vlastnictví státu nebo obce. Prezidentovo tvrzení neodpovídá skutečnosti, ani platným zákonům Ukrajiny. Rozkol v Pravoslavné církvi, včetně církví v české kotlině, je typickým příkladem toho, že věřící a náboženství jsou pouze prostředkem k získání finančních prostředků a udržení moci nad občany. Rozkol v církvi představuje současně další prostředek v nevyhlášené válce proti Ruské federaci. Nebezpečí občanské války na prakticky vylidněné Ukrajině nelze považovat pouze jako vnitřní záležitost Ukrajiny, nebo vztahu Ukrajiny s Ruskou federací, ale jako potenciální nebezpečí pro ČR, SR a EU. V ní žijící milióny Ukrajinců nebudou, s pravděpodobností hraničí s jistotou, mlčky akceptovat střelbu a násilnou smrt svých rodičů a příbuzných, kteří zůstali, nebo museli zůstat doma. To ani tehdy, kdyby se EU rozhodla si vykupovat klid a mír Eurem.

Pátý postřeh se týká migrace a zasedání představitelů členských států EU v Salcburku. Nevím, zda poradci našich rádoby vůdců řekli svým šéfům před diskuzí o migrantech, že v sousedním Švýcarsku jenom několik z 90 tisíc uznaných azylantů – migrantů pracuje. Jak je to možné? Snad příště najdu čas na odpověď, která bude konkrétnější než sdělení ministra Hamáčka o tom, že rezoluce OSN o migrantech nebude závazná. Na otázku, zda problém migrace bude vyřešen nebo bude jenom spravován, nedal ani premiér vševěd, pan Babiš odpověď. Zato jednání o brexitu mi dovolují představit si, že k brexitu s velkou pravděpodobností nedojde. Vítr v plachtách cítí i premiér Babiš. Proto doporučuje nové referendum. K brexitu podle mého nemůže nedojít. Proč? Moderní Sherlock Holmesové již cítí ruskou stopu i v referendu o brexitu. Vydali se na cestu hledání pravdy podobně, jako hledal Mánes v poledne způsob zachycení tetelení (vlnění scény pozorované skrze horký vzduch, ale i vzdálené míhavé světélkování) na sluncem rozpáleném žitném poli. Nehledě na tetelení, v tomto případě ve smyslu fyzického pocitu strachu, vědomě klamou evropskou veřejnost požadavkem na otevřenou hranici s Irskem. Něco podobného by nemělo existovat při výstupu UK z EU. Vždyť EU má posílit ochranu vnější hranice. Ochranu hranic nelze dělat výběrově, podobně jako nelze očekávat, že žena může být jenom částečně těhotná.

Pohled z druhého úhlu indikuje, že případná hranice mezi Irskem a UK by zkomplikovala život pašerákům a zástupcům volného obchodování. Všude přítomná ruská stopa a ruské nebezpečí by tak mohly být oslabeny v době, kdy se Polsko snaží nahradit roli Velké Británie ve spojenectví s USA a podpořit je v boji proti Rusku. Nesmíme také zapomenout krimi na pokračování: Skripal &Co. To poslední uvedlo na scénu modelku-call girl, rodačku z Nižního Novgorodu, Annu Šapirovou a jejího manžela, Brita s pochybnou historií, Alexe Kinga. Manželé, jak se mi jeví, nezvládli nejenom jídlo v restauraci Prezzo, ale i role, které přijali (od koho, a za kolik, nevím, ale mohu si představit) v nekonečném, ale efektivním dehonestování ruských tajných služeb. Nebudu se divit, dojde li k žalobě restaurační sítě Prezzo za zřejmě zinscenované otrávení s následným oficiálním utajením vyšetřování a výsledku v zájmu bezpečnosti Velké Británie. Zcela jistě by ale honorář páru nestačil na zaplacení škody, kterou umí britský soud, jak učí historie, dobře posoudit.

Šestý postřeh se týká zlata a miliard, jejichž zjištění původu nebude představovat pro ruské Sherlocky problém. To za předpokladu, že následující zpráva odpovídá skutečnosti. Podle řeckého serveru greeknation, provedli ruské speciální jednotky v těchto dnech bez narušení dočasného dohody RF s Tureckem, tichou akci v Idlibu. V uvedené, 13 hodin trvající akci se ruské speciální jednotky zmocnili s pomocí 8 letadel SU-35 a 30 vrtulníků 22 tun zlata a 2 miliard USD Vše bude předáno CB Sýrie. Žádné turecké, americké nebo izraelské letadlo nevzlétlo, žádný tank proti-Assadovské koalice se nedal na cestu. Oficiální potvrzení zprávy greeknation se mi nepodařilo získat. To jsem čekával, proto nejsem zklamán. Zpráva totiž zapadá do kontextů fake news a sestřelení IL-20, včetně reakce prezidenta Putina. Tu hodnotí část ruské veřejnosti jako měkkou. Dlouhodobé porušování státní suverenity Sýrie Izraelem, hrubé narušení vojensko - spojenecké důvěry mezi Izraelem a RF krátce po uzavření dočasné dohody o neosvobození Idlibu mezi RF a Tureckem, a v neposlední řadě řetězec nešťastných náhod, které podle prezidenta Putina existují, podle mé zkušenosti ale neexistují (protože nic není náhoda) nezůstanou bez odezvy. Veřejnost se o následcích a odezvě možná nikdy nedozví. Proto nechť slouží tato část příspěvku jako reference.
Poslední, sedmý postřeh v druhé části příspěvku se týká ČLR. Reakce oficiálního mluvčího čínského ministerstva zahraničí Keng Šuanga na sankce USA kvůli koupi ruské vojenské technologie ČLR byla na čínské poměry jednoznačná: Čínská strana je silně rozhořčena zmíněnými opatřeními… Jednání americké strany hrubě porušilo základní principy mezinárodních vztahů. Nebudu se podrobněji rozepisovat o problematice sankční hysterie, která se velmi podobá neurotické poruše. Tu charakterizuje citová labilita a sebestřednost se sklonem k teatrálnímu chování a afektům.

Používám označení hysterie, přestože se dnes jedná o pojem zastaralý a nevhodný. Je totiž etymologicky spjat s ženským pohlavím, a získal pejorativní význam. Hysterie v mém pojetí kontextu dobře podporuje a doplňuje narcistický profil prezidenta Trumpa. Má totiž přímý vztah k jeho citové labilitě a sebestřednosti se sklonem k teatrálnímu chování a afektům. Kromě toho výborně doplňuje působení pana Robert Emmet Lighthizera (1947) v prezidentské administraci. V ní působí od 15. Května 2017 jako 18-tý United States Trade Representative. Od začátku doby svého působení v prezidentské administraci zastínil tento American attorney ministra obchodu Wilbur Rossa a ministra financí Steven Mnuchina.

Pro české vyjednávače, dostanou li někdy šanci něco vyjednávat s americkou vládou, doporučuji studium jednání USA s Mexikem a konzultaci s mexickým ministrem hospodářství., Ildefonso Guajardo. Ten může opakovat a vysvětlit obsah toho, co již veřejně řekl: Any deal where Lighthizer is not responsible for the architecture doesn’t see the light of the day. Je to důležité pro pochopení pozice, poslání a práce Lighthizera, desetiletí vzdělávajícího se v čínských poměrech a politice. Lighthizer je mimořádně znalý současných čínských poměrů, stavu společnosti a politiky ČLR. O svém působení ve vládě prezidenta Trumpa řekl v květnu t.r. v US Chamber of Commerce jasně: As a member of Trump’s cabinet, I’m in it for one reason. Důvod představuje pochopení obchodního deficitu jako výzvu k reflexi na paradigma, které vyžaduje kompletní změnu, včetně vytvoření správného vztahu mezi USA a ČLR. Zmiňuji se o Lighthizerovi, protože to, co dnes sledujeme z daleka, je začátek toho, co nemine EU. Tím i nás v kotlině, ve které, podobně jako v EK neznám nikoho schopného se prosadit svojí kvalitou znalostí ČLR, jakou představuje R. E. Lighthizer.

Alibaba´s ještě šéf, Jack Ma to řekl jinými slovy: Sankce budou trvat dvacet let. Nevím, zda pan Ma ve svém výroku zohlednil další, zatím veřejně málo pojednávanou výzvu. Ta se netýká umělé inteligence (AI), ale kvantové vědy a kvantových technologií. Ty představují jak pro USA, tak i EU daleko komplexnější výzvu než AI. To dokazuje i skutečnost, že administrace prezidenta Trumpa jenom nedávno přijala do svých řad prvního specialistu na kvantové technologie. Špičkou v této oblasti tvoří již dnes RF a ČLR. I proto se o kvantových technologiích píše pro evropskou veřejnost v homeopatických dávkách a málo. Kdo se zajímá o tuto sféru, může se seznámit s veřejně dostupnou zprávou nazvanou Quantum Hegemony? China’s Ambitions and the Challenge to U.S. Innovation Leadership, zveřejněnou 12. září t.r. Center for a New American Security. Autory zprávy jsou Elsa Kania a John Costello.
Kdo chce lépe porozumět komplexitě sankční problematiky, mohl by si připomenout 18. září 1931, tzv. Mukden Incident. Ten je hodnocen jako pretext invaze Japonska do Manchurie. I proto má také den vyhlášení nových sankcí USA proti ČLR význam: Den 87. výročí uvedeného incidentu. Na druhé straně rozvahy o sankcích USA je nezbytné si uvědomit, že ČLR pod vedením prezidenta Si se nevzdá svého strategického cíle, formulovaného jako Made in China 2025, a USA pod vedením prezidenta Trumpa, nebo jiného prezidenta, se nevzdají svého cíle omezit, když ne již zcela pozastavit vývoj ČLR. Bylo by proto naivní v EU očekávat, že se mezinárodní situace uklidní, přejde na cestu férové spolupráce a mírového soužití, včetně spolupráce USA a EU s RF a ČLR. Souhlasu netřeba.
…………………………………………………………………………………………………..

Postřehy z daleka (3)

V nedávném příspěvku, jehož název a den zveřejnění nemám k dispozici, jsem se zmínil o problematice vepřů v ČLR. Připomínám, že na Planetě se pěstuje cca 770 milionů vepřů pro spotřebu, tj. potravinářské účely. Z toho množství cca 435 milionů vepřů se pěstuje v ČLR. Proč píši dnes o vepřích?
Především proto, že ČLR čelí epidemii způsobené tzv. africkou prasečí horečkou. Virus není nebezpečný pro člověka. Je však nebezpečný, protože neexistuje žádné očkování. Svojí schopností se rychle šířit a zabíjet vepře s malými výjimkami během několika dnů po nákaze, virus a epidemie představují nejenom pro stát pod sankcemi, který kryje svoji potřebu vepřovým vlastní produkcí, v daném případě ČLR, ale pro jiné státy včetně EU, potenciální katastrofu. Především v případě, že se epidemie dostane mimo území ČLR. To nelze vyloučit, jak učí historie.

V kontextu historie epidemií je proto nezbytné posuzovat i rizika tzv. referenčních biologických laboratoří. Ty působí především ve státech bývalého SSSR. Od Ukrajiny počínaje a Kyrgyzstánem konče. V současně době lze identifikovat z veřejně dostupných zdrojů tyto přísně utajované laboratoře v 25 státech. Všechny byly založeny, financovány, jsou udržovány a kontrolovány americkou vojenskou agenturou. Žádná z referenčních laboratoří nespadá pod jurisdikci státu, ve kterém se nachází. Zaměstnanci jsou především občané USA s diplomatickou imunitou, většinou vysoce postavení důstojníci americké armády, kteří jsou odborníky na biologické zbraně a biologický terorismus. Pro doplnění uvádím, že mluvčí amerických politiků pří dotazu, proč se tyto vojenské laboratoře staví?, vždy odpovídají stejně: Je to všechno kvůli ochraně a prosperitě místních obyvatel, protože SSSR po sobě zanechal nebezpečné viry a bakterie.

Zajímavé je, že v době SSSR se žádné prasečí chřipky, africké prasečí horečky a podobné novinky v SSSR nevyskytovaly. Až po rozpadu SSSR došlo k epidemiím, ze kterých ruská vláda skromně obviňovala spojence USA, nebo se tiše se zmiňovala o laboratoři v Gruzii. Zajímavá je skutečnost, že geneticky modifikovaný virus ptačí chřipky, který může být přenášen z člověka na člověka, byl vytvořen ve zdravotnickém centru v Holandsku za pomoci americké národní zdravotní instituce. Připomínám, že EU musela vynaložit miliony Euro na ochranu EU občanů formou vynucené koupě vakcíny od amerických farmaceutických společností. Další zajímavostí z mnoha jiných, o kterých nebudu psát, a pravděpodobně ani masová média nebudou psát, je skutečnost nedávného zveřejnění dokumentů (v anglickém jazyce) bývalým náměstkem ministra bezpečnosti Gruzie, Igora Giorgadze. Jeho veřejné vystoupení, které jsem mohl sledovat na televizní obrazovce, dovoluje podpořit obsah článku v NEO (New Eastern Outlook) ze dne 31. 01. 2016. Autorem příspěvku nazvaného Lugar Bio Laboratory in Tbilisi Latest: It’s Getting Worse by the Day, je Henry Kamens. Článek byl, a možná že i dnes je dostupný na: https://journal-neo.org/2016/01/31/lugar-bio-laboratory-in-tbilisi-latest-it-s-getting-worse-by-the-day/.

V článku se referuje na interview Jeffrey Silvermana, (VT Bureau Chief v Tbilisi) gruzínskému tisku. V informačně bohatém interview se Silverman zmínil o otravě a hospitalizaci pracovníků americké laboratoře v Gruzii. Ty potvrdil i ex-ministr vnitra Gruzie, Valerij Khaburdzania. Byla potvrzena přítomnost H1N1, smrt několika lidí a mnohem více, vše indikující narušení konvence o zákazu biologických zbraní. Na TV zveřejněné a v detailu zobrazené dokumenty a zápisy v angličtině dokumentují smrt z neznámých důvodů, mlžení pomocí Hepatitis C a podobných nevědeckých argumentů. Jsem přesvědčen, že zatím máme štěstí. Proč? Protože nedošlo k pandemii, to jest epidemii velkého rozsahu. Z minulosti známe pandemie moru, cholery, neštovic, záškrtu, černého kašle, chřipky, dětské obrny a dalších chorob. Neuškodilo by proto české veřejnosti se dovědět, jaká je politika vlády ve vztahu k uvedené (americké) záležitosti, a jak je vláda připravena chránit občany ČR v případě epidemie, nebo pandemie, kterou nelze zcela vyloučit v současném chaosu a konjuktuře lži.

Zmiňuji se o prasečí epidemii v ČLR a Lugar Bio Laboratory v Tbilisi i proto, že Západ vedený USA lehce obviňuje prezidenta Assada, Putina a ruskou vládu z útoků a zabíjení zakázanými chemickými látkami v Sýrii, Velké Británii a nedej Bůh, v blízkosti české kotliny. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Až se ale utrhne, bude již pozdě. To nemá nic společného s antiamerikanismem, ale s hloupostí našich vůdců, neznalostí veřejnosti a v neposlední řadě nezpůsobilostí mladých si představit, že mohou být denně obelháváni rodiči a politiky.

Krátce zmíněný antiamerikanismus se rodí v různých podobách, pomalu a jistě, nejenom v ČLR a RF, ale i v samotné EU. Společnost Apple vložila na svěřenecký účet EK více než 14 miliard Euro, tj. zisk udělaný jenom v Irsku. Apple jedná v naději, že tím ulehčí jednání ve sporu o neplacených daních v Irsku. To odmítlo zaplatit daně EK s úroky. Proto zahájila v roce 2017 EK soudní řízení u Evropského soudního dvora. Jak to bývá zvykem u velkých hráčů: Uzavírá se neveřejná mimosoudní dohoda, řízení ve věci končí buď v koši, nebo v archivu. Jsem hluboce přesvědčen, že v případě společnosti Apple tomu nebude jinak.

Jinak si dovoluji připomenout fanouškům internetu a obchodníkům s doménami na nutnost se intenzivněji připravovat na dobu dvou, nebo dokonce tří internetů (USA, RF a ČLR). Doména oneworldtwointernets.com je již léta obsazená, jestli se nemýlím, Bill Bishopem (Axios). Pro avizované chladnější počasí a kratší dny doporučuji se seznámit s příspěvkem autorů Dr. Daniel Kliman a Abigail, nazvaném Power Play: Addressing China’s Belt and Road Strategy. Příspěvek byl zveřejněn 20.9.2018 v Center for New American Security.

Kdo se zajímá více o historii, v daném případě historii fotografie a žurnalistiky, může si vzpomenout na Švýcara Walter Bossharda. Narozený 1892 v malé vesnici Samstagern u Richterswil (u Curyšského jezera), Bosshard opustil po ukončení první světové války svoji domovinu a udělal brilantní mezinárodní kariéru jako fotograf-žurnalista. Byl mimo jiné jedním ze tří zahraničních žurnalistů (dalšími byli Američan William L. Shirer, Rakušan Harald Lechenperg) účastnících se korunovace afgánského Šáha Mohammed Nadira, a jako první západní žurnalista se osobně setkal s Mao. Byl objektivním zpravodajcem o válce mezi Čínou a Japonskem, historické epizodě, která není do dnes zcela uzavřena. Během let se propracoval na úroveň odborníka na Čínu a vyjednávače mezi Východem a Západem. O Walter Bosshardovi, který zemřel v 1975 ve španělské Ronda, napsal Hugo Loetscher v úvodu knihy Fernsicht. Walter Bosshard – ein Pionier des modernen Photojournalismus: Mit seinen spektakulären Reportagen über Gandhi und Mao, den Krieg zwischen Japan und China oder seine waghalsigen Expeditionen nach Tibet, Turkestan und die Innere Mongolei, erregte er bereits um 1930 weltweites Aufsehen…

Kdo si přeje dovědět se něco o jiné švýcarské osobnosti (Wilhelm Heinrich Diethlem), která založila (DKSH) dodnes prosperující spolupráci s Čínou a Jihovýchodní Asií, v začátku také s carským Ruskem, může si přečíst úvodní článek v Souhlasu netřeba (ISBN 978-3-00-052470-7), nazvaný Monte Veritá. To není článek o Hoře Pravdy, ale o kopci nacházejícím se 350 metrů nad mořem, jehož vrchol je pouhých 150 m nad úrovní jezera Lago Maggiore. Na tomto kopci jsem si před desetiletími uvědomil, že kopce jsou nejenom krásné, ale i nebezpečné, a že mají duši. Na mně důvěrně známém kopci Monte Veritá hledali nespokojení se sociálním uspořádáním společnosti ke konci 19. století smysl a alternativní formy života. Dnes se mi jeví, že smyslem života většiny z nás, je příběh. Zapomínáme, že vesmír nemá žádný scénář příběhu, ve kterém by byla pro nás nějaká role. Protože neumíme a neučíme se vzdávat fikcí, žijeme ve věku imitace, neustálého napodobování Západu. Tak popisuji tři dekády demokracie v postkomunistických státech Ivan Krastev (předseda Centra liberálních strategií v Sofii, stálý člen Institutu humanitních věd ve Vídni a zakládající člen předsednictva Evropské rady mezinárodních vztahů) a Stephen Holmes (Professor of Law, New York University). Vzdát se fikcí znamená vidět skutečnosti jasněji než dříve. To představuje kvalitnější zkušenost, než kterou nabízí příběh. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell
21.09.2018



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  1 [2]
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1950 sec,0.0546 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,798kB