Úterý 16 říjen 2018
Mezinárodní vztahy: Klid před bouří?   
Pridal tk Úterý 16 říjen 2018 - 06:02:20 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Současná situace - počínaje reakcí Ruska na zničení jejich letounu Il-20 až po volby v USA, které se konají 6. listopadu - je nejistá. Všichni protagonisté války v Sýrii čekají na to, zda Bílý dům bude moci pokračovat v politice, vyznačující se tím, že se USA odtrhávají od současného mezinárodního řádu, nebo zda se Kongres stane opozicí a okamžitě zahájí proces, vedoucí k tomu, že zbaví Trumpa moci.

Počátek války

Je zřejmé, že počáteční projekt Spojených států, Spojeného království, Izraele, Saúdské Arábie a Kataru nebude realizován. Totéž platí pro Francii a Turecko, dvě síly, které vstoupily do války proti Sýrii poněkud později.

Nyní si musíme připomenout ne to, jak nás informovali o začátku událostí, ale to, co jsme od té doby zjistili. Demonstrace v Dará byly prezentovány jako „spontánní vzpoura“ proti „diktátorské represi“, ale nyní víme, že přípravy na tuto akci probíhaly velmi dlouhou dobu předtím.

Musíme se také zbavit iluze, že všichni členové koalice, sjednocení za účelem dosažení stejného cíle, mají stejnou strategii. Ať už je vliv jednoho či druhého jakýkoli, každý stát si zachovává svou vlastní historii, své vlastní zájmy a válečné cíle.

Spojené státy se řídily strategií admirála Arthura Cebrowského, který stál za zničením státních struktur na Větším Středním východě. Z tohoto důvodu se spoléhaly na Spojené království, které uskutečnilo strategii Tonyho Blaira, jejímž cílem bylo přivést Muslimské bratrstvo k moci v celém regionu. A také Izrael, který restartoval strategii Odeda Yinona a Davida Wurmsera pro regionální nadvládu. Nezbytné zbraně uložila již dopředu Saúdská Arábie v mešitě Omar. Vložil se do toho i Katar, který přišel s příběhem o dětech, kterým byly vytrhány nehty.

V té době se Saúdská Arábie nesnažila zavést vůči Sýrii novou formu politiky, ani svrhnout vládu. Záměr Rijádu spočíval výlučně v tom, aby se nestal prezidentem člověk, který není sunnitského vyznání. Na základě nějakého zvláštního historického vývoje wahhábisté, kteří před dvěma sty lety považovali jak sunnity, tak šíity za kacíře, a vyzývali k jejich vyhlazení, pokud se nezačnou kát, se dnes prezentují jako obhájci sunnitů a vrazi šíitů.

Pokud jde o drobný emirát Katar, ten se dožadoval pomsty poté, co došlo k výpadku plynovodu v Sýrii.

Francie, která se měla podílet na spiknutí na základě ujednání s londýnským Lancaster House, stála stranou kvůli neočekávaným iniciativám v Libyi. Ministr zahraničních věcí Alain Juppé se snažil dotlačit Francii, aby se znovu připojila ke konspirátorům, ale Eric Chevallier, velvyslanec v Damašku, který byl svědkem zkreslování faktů, tomu bránil tak dlouho, jak jen to bylo v jeho silách možné.

Když se Francie znovu připojila ke skupinovému spiknutí, pokračovala ve svém cíli, stanoveném v roce 1915, týkající se kolonizace Sýrie na základě Sykes-Picotovy dohody. Stejně jako byl francouzský mandát nad Sýrií považován za přechodný ve srovnání s trvalou kolonizací Alžírska, považuje se ve 21. století kontrola nad oblastí Sahel za druhořadou. Kromě toho, že se Francie snažila uskutečnit své staré závazky, tlačila na to, aby byla vytvořena domovina pro Kurdy podle modelu, který Britové použili v roce 1917 pro Židy v Palestině. Za tímto účelem se Francie spojila s Tureckem, které ve jménu Atatürkovy „národní přísahy“ napadlo severní část Sýrie s cílem vytvořit stát, do kterého by byli vykázáni turečtí Kurdové.

Zatímco válečné cíle těchto prvních čtyř agresorů jsou vzájemně slučitelné, cíle posledních dvou nejsou kompatibilní s ostatními.

Kromě toho jsou Francie, Spojené království a Turecko tři staré koloniální mocnosti. Všechny tři se nyní pokoušejí prosadit svou moc nad stejným trůnem. Válka proti Sýrii tak opět aktivovala jejich starou rivalitu.

Epizoda Daeš ve válce proti Sýrii a Iráku

Na konci roku 2013 Pentagon revidoval své plány v rámci strategie amerického admirála Cebrowského. Pentagon modifikoval své původní plány, jak odhalil Ralph Peters, a nahradil je plánem Robina Wrighta na vytvoření „Sunnistánu“, který by spojoval Sýrii a Irák.

V září 2015 však nasazení ruské armády v Sýrii - coby překážky pro teroristy Daeš vytvořit „Sunnistán“ - zničilo projekty všech šesti hlavních partnerů v této válce.

V následujících třech letech války byly stanoveny další cíle: Na jedné straně vytvořit v rámci strategie Cebrowského nový stát, spojující Irák a Sýrii, a na druhé straně použít Daeš k tomu, aby zredukoval a přerušil Hedvábnou stezku, kterou se Čína pod vedením prezidenta Xi Jinpinga snaží znovu aktivovat, a udržoval tak kontinentální nadvládu nad „západní“ částí.

Syrsko-ruské vítězství a obrat Spojených států

Sestřelení letounu Il-20, k němuž došlo 17. září 2018, bylo příležitostí pro Rusko, aby ukončilo tuto vleklou válku a učinilo dohodu s Bílým domem, aby se postavili proti dalším agresorům. Je to prakticky totéž, sice v menším měřítku, jako reakce Ruska/USA na suezskou krizi v roce 1956.

Nejen, že Moskva dodala syrské armádě protiraketové obranné systémy (S-300), ale také nasadila celý integrovaný systém sledování. Jakmile začne tento systém fungovat a syrští důstojníci budou vyškoleni a budou umět systém používat, což bude trvat nejvýše tři měsíce, nebude možné, aby západní armády přeletěly nad územím Sýrie bez povolení Damašku.

Prezident Trump již dříve oznámil, že hodlá stáhnout ze Sýrie americké jednotky. Poté však stáhl své rozhodnutí pod tlakem Pentagonu, a souhlasil s názorem generálů vyvíjet neustále tlak na Damašek po tu dobu, dokud budou Spojené státy vyloučeny z mírových jednání v Soči. Nasazení ruské armády - k čemuž dal pravděpodobně Bílý dům souhlas - poskytlo prezidentu Trumpovi příležitost donutit Pentagon, aby ustoupil. Pentagon bude muset stáhnout své jednotky, ale může zachovávat přítomnost svých žoldáků (pokud k tomu dojde, tak to budou Kurdové a Arabové z Demokratických sil).

Syrský ministr zahraničních věcí Walid el-Mouallem, který předstoupil před Valným shromážděním OSN, požadoval okamžité a bezpodmínečné stažení zahraničních okupačních sil - amerických, francouzských a tureckých.

Pokud Spojené státy odejdou, potom nebude možné, aby zůstaly francouzské a turecké jednotky. Izraelci nebudou moci přeletět nad územím Sýrie a bombardovat tuto zemi. Britové již Sýrii opustili.

Avšak Tel-Aviv, Paříž a Ankara stále doufají, že prezident Trump 6. listopadu neuspěje u voleb a bude zbaven funkce. Proto čekají na výsledky těchto osudových voleb, než se rozhodnou.

Pokud dojde k tomu, že Donald Trump vyhraje volby do Kongresu, vyvstane další otázka. Pokud se západní mocnosti vzdají válčení v Sýrii, kam se přemístí, aby mohly pokračovat ve své nikdy nekončící válce? To je opravdu realita, na níž se shodují všichni odborníci - vládnoucí třída Západu je již tak nasáklá krví a arogancí, že není schopna přijmout myšlenku, že by ji zatlačily nové asijské mocnosti.

Rozvážnost jim bude radit, že jakmile bude jednou válka ztracena, agresoři by se měli stáhnout. Ale intelektuální založení Západu jim v tom bude bránit. Válka na tomto území skončí jedině tehdy, až si najdou novou kořist, do které se budou moci zakousnout.

Pouze Spojené království se nějakým způsobem zamyslelo nad reakcí. Nyní už je jasné, že i když Londýn udržuje diplomatický tlak na Sýrii prostřednictvím tzv. Malé skupiny, pozornost Británie je již zaměřena na oživení „Velké hry“, kdy po celé 19. století docházelo ke konfrontaci mezi královskou korunou a carem. Poté, co Londýn vymyslel kauzu Skripal, a na základě „Zinovjevova dopisu“, právě „přistihl“ ruské „externí“ zpravodajské služby - které se snažily zjistit, co se proti nim chystá ze strany Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) - při činu.

Tato geopolitická doktrína je nezávislá na událostech, které slouží jako záminka. „Velká hra“ byla strategií britské říše. To, že ji současné Spojené království obnovilo, je důsledek Brexitu a politiky „globální Británie“. Stejně jako v 19. století povede toto protiruské uspořádání za nějaký čas ke zvýšené rivalitě mezi Londýnem a Paříží. Oproti tomu kdyby Theresa Mayová neuspěla - zároveň s otázkami, týkajícími se Brexitu a udržení Spojeného království v Evropské unii - všechny tyto projekce by byly zrušeny.

Jestliže Francie nyní zvažuje možnost opustit Střední východ, aby se mohla soustředit na oblast Sahel (tj. území v severní Africe na jižním okraji Sahary, pozn. překl.), tak postavení Spojených států je mnohem problematičtější. Od útoků 9/11 si Pentagon užíval jisté autonomie. Deset bojových velitelů ozbrojených sil již nedostává rozkazy od šéfa Společného sboru náčelníků štábu, ale pouze od ministra obrany.

Časem se stali skutečnými „místokráli amerického impéria“ - což je funkce, o kterou nechtějí přijít; nechtějí, aby je prezident Trump zbavil této funkce. Někteří z nich, jako např. velitel pro jižní Ameriku (SouthCom), mají v úmyslu pokračovat ve strategii Cebrowského navzdory varování Bílého domu.

Takže panuje velká nejistota. Jediný pozitivní krok se týká teroristů Daeš - tři roky západní mocnosti předstíraly, že bojují proti této teroristické organizaci, avšak současně je zásobovaly zbraněmi. V současné době Donald Trump nařídil zastavení této praxe v souvislosti s teroristickým státem - Chalífátem - a syrské a ruské armádě se podařilo zatlačit džihádisty. Západ netouží po tom vidět své přátele, „umírněné teroristy“ - nyní kvalifikované na „teroristy“ - aby se masově objevovali v jejich zemích. V důsledku toho, ať už to přiznávají či nikoli, doufají, že všichni budou v Sýrii zabiti.

Právě americké volby do Kongresu rozhodnou o tom, zda bude válka pokračovat v Sýrii nebo se přemístí na jiné bojiště.

Thierry Meyssan

International Relations: The Calm Before The Storm? vyšel 13. října 2018 na Oriental Review. Překlad článku zajistil Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2018/10/7729-mezinarodni-vztahy-klid-pred-bouri.htm


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Z ruské pravoslavné církve se stala sekta! Přerušila styky s matkou církví Konstantinopolským patriarchátem   
Pridal tk Úterý 16 říjen 2018 - 05:29:45 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Svatý Synod Ruské pravoslavné církve rozhodl o definitivním přerušení eucharistických styků s matkou církví Konstantinopolským patriarchátem. V pondělí to oznámil Ilarion (Alfejev), který v současnosti působí jako metropolita volokamský a předseda oddělení zahraničních církevních vztahů Moskevského patriarchátu.

V pondělí se zasedání Svatého synodu Ruské pravoslavné církve poprvé konalo v Minsku, a to za předsednictví patriarchy moskevského a veškeré Rusi — Kirilla.

Hlavním tématem tohoto zasedání bylo hodnocení akcí Konstantinopolského patriarchátu na Ukrajině k udělení samostatnosti tamější Ukrajinské pravoslavné církvi a také vypracování odvetných opatření Ruské pravoslavné církve.

Již dříve tiskový mluvčí patriarchy Kirilla Alexandr Volkov přislíbil, že Svatý Synod učiní „přiměřenou a tvrdou reakci" v souvislosti s výroky a rozhodnutími, které přijal Konstantinopolský patriarchát se sídlem v dnešním Istanbulu.

„Na dnešním zasedání Svatého Synodu bylo rozhodnuto, že budou definitivně přerušeny eucharistické styky s Konstantinopolským patriarchátem. Bylo to vynucené rozhodnutí, ale jinak náš Svatý synod rozhodnout nemohl. A to především proto, že ho k tomuto rozhodnutí vedla logika nedávných akcí Konstantinopolského patriarchátu," oznámil metropolita Ilarion novinářům.

Tímto kanonickým aktem se z Ruské pravoslavné církve stala rozkolnická sekta., která nebude uznávaná ostatními kanonickými církvemi.

Konstantinopolský patriarchát kromě rozhodnutí o autokefalii sejmul klatbu, kterou moskevský patriarchát vyhlásil na ukrajinskou církev a jejího nejvyššího představitele Filareta a Makarije. Obnovil své pravomoci vůči ukrajinskému pravoslaví, který v roce 1686 svěřil Moskvě.

Ukrajinská pravoslavná církev minulý týden završila třísetleté úsilí o církevní samostatnost, které jí podle Kyjeva umožní vymanit se z vlivu moskevské církevní vrchnosti. Na Ukrajině působí tři ortodoxní církve. Prezident Petro Porošenko na jaře přirovnal církevní autonomii k členství země v Severoatlantické alianci a Evropské unii. Obvinil Kreml, že používá církev jako nástroj svého vlivu na Ukrajině.

Ruská pravoslavná církev se samozřejmě snaží ovlivňovat i ostatní pravoslavné církve v jiných zemích, zářnou ukázkou je ovládnutí pravoslavné církve v České republice a Slovensku před pěti lety, kam si dosadila moskevská garnitura své agenty a české pravoslavné kněze skandalizovala prostřenictvím Babišovo presstitutů z jeho vydavatelství Mafra a.s. a následně je odstranila z církve. Většina z nich přešla pod jurisdikci právě Ukrajinské pravoslavné církve.

Jako jediný server v České republice jsme o této situaci objektivně psali zde:

http://infokuryr.cz/comment.php?comment.news.22635

-------------------------------
red.




Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Američané chtějí v Česku stavět svou vojenskou infrastrukturu. Česká vláda mlčí!   
Pridal tk Úterý 16 říjen 2018 - 05:07:48 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Budete v šoku! Americká armáda chce v Česku stavět svou vojenskou infrastrukturu. Jenže před českou veřejností se to tají. Novináři odhalili nepříjemné podrobnosti.

Americká armáda plánuje v Česku postavit vojenskou infrastrukturu. Zjistil to server RT. Odkazuje se na dokument americké federální vojenské agentury USACE.

Američané plánují v pěti evropských zemích, mezi nimiž je i Česko, postavit infrastrukturu pro svou armádu. Celé se to má tvářit jako investice do spojeneckých států, kde se mají objevit nové sklady paliva, muniční sklady nebo má zkrátka jen dojít k modernizaci dopravní infrastruktury na důležitých magistrálách.

Vypadá to jako fake news? To jen proto, že česká vláda podobné investice tají. Probíhaly už v minulosti. „Řada vojenských objektů v ČR už byla za peníze z NATO rekonstruována. Jde především o letiště, která jsou schopna zajistit provoz aliančních letounů," řekl v rozhovoru pro Sputnik Stanislav Mackovík s tím, že letiště nebyla modernizována ve prospěch české armády, ale v souladu s plány NATO na zadržování Ruska.

Známý politik, bývalý poslanec KSČM a člen sněmovního výboru pro obranu nám exkluzivně popsal americkou strategii, o které česká veřejnost nemá nic vědět.

Server RT zveřejnil zprávu, podle které by v pěti evropských zemích, mezi nimiž je také Česko, měla vzniknout infrastruktura americké armády. Ruský server se odkazuje na projekt zakázky pro federální vojenskou agenturu USACE. Co si o tom myslíte?

Pokud vnímáme řadu prohlášení, která byla v poslední době publikována, tak se od NATO logiky nedalo ani nic jiného očekávat. Když to nevyšlo při pokusu postavit zde radar, tak se půjde méně okatou cestou budování menších základen. Dále opravou dopravní infrastruktury na našem území, k čemuž směřuje i ono doporučení na zvýšení únosnosti našich mostů.

Armáda ČR je součástí NATO a má jisté schopnosti zajistit působení aliančních jednotek v naší zemi po určitou dobu. Američanům ani nejde o sílu naší armády, která je — co do schopností, technického a personálního vybavení — nevelká. Potřebují dokončit ovládnutí prostoru svojí trvalou přítomností, která jim vytvoří zázemí při realizaci jejich válečného plánování.

Základny na území bývalého Československa radikálně zvýší operační schopnosti Severoatlantické aliance. Doktrína NATO se moc nemění od jeho vzniku. Do začátku devadesátých let bylo NATO nejsilnější v bývalém Západním Německu. Teď se přelakovaný armádní kolos posouvá výrazně více na Východ. Tím se zkracuje reakční čas, který bude mít Rusko k dispozici při odvracení bleskového úderu ze strany armád NATO. Poloha naší země je z pohledu vojenských plánovačů významná. To vědělo i velení vojsk Varšavské smlouvy, když se v roce 1968 rozhodlo u nás realizovat operaci Dunaj.

Kdo má naše území pod palcem, ten dokáže výrazně ovlivňovat dění na evropském teritoriu a směrem k Eurasii.

Pokud je informace pravdivá, není skandální, že Američané plánují stavět na území ČR, aniž by o tom česká společnost věděla?

Část české společnosti je schopna to dokonce přivítat. Stačí se podívat, koho tady lidi jsou schopni zvolit do politiky. Rozsah české pravice je od vulgárního Novotného až po morálně nevyplněného Drahoše. Teď bude záležet, jak se celá věc procesně otevře, kdo a kde bude rozhodovat.

Skandální je to, jak pravice v ČR vše měří dvojím metrem v přístupu k naší historii. Na jedné straně má osypky kolem srpnových událostí roku 1968. No a zároveň nevnímá jako vadu na kráse USA a NATO, když bombardují suverénní státy a to bez jakéhokoliv mandátu OSN.

Je vůbec politicky průchodné, aby americká armáda stavěla na českém území svou infrastrukturu? Ať už jde o sklad paliva nebo čistě hypoteticky o opravu dálnice D1.

To je právě ono. Lidem se nebude říkat, že USA tady budou stavět atomový kryt či nové letiště. Ty peníze půjdou do infrastruktury dvojího použití — primárně mírové, která je vojensky využitelná. Tím se budou strůjci nápadu snažit rozmělnit případný odpor veřejnosti.

Půjde snad někdo z občanů protestovat proti opravám mostů, silnic a železnice? Mám obavu, že mnoha lidem v tu chvíli bude lahodit to vylepšování a budou mlčet nebo to dokonce podpoří.

Řada vojenských objektů v ČR už byla za peníze z NATO rekonstruována. Jde především o letiště, která jsou schopna zajistit provoz aliančních letounů. Od roku 1999 je naše země v NATO. Od té doby Aliance spolufinancovala na základnách v Čáslavi a Náměšti celkem 28 projektů za tři miliardy korun.

Naše letectvo má přitom ve výzbroji pouze 14 nadzvukových stíhacích letounů. Pro rok 2019 chce Pentagon dát necelých 830 milionů dolarů do programu na podporu spojenců a tzv. zadržování Ruska. Američané plánují dát 363 milionů dolarů na vybudování zařízení pro leteckou dopravu v Evropě. Na letištích se vytváří zásoby paliva pro případ potřeby aliančních leteckých sil. Bohužel to jsou věci, které mnoha lidem nejsou ani známé a proto vnímají jen ty klady, že se něco vylepší. Přípravu války v tom nepostřehnou.

Server RT tvrdí, že v této otázce bude na Prahu vyvíjen enormní tlak, abychom s americkými plány souhlasili. Je možné, že Američané budou aktivnější než v otázce brdského radaru?

Aktivnější jistě budou a budou to dělat jinou formou, tak aby se nezvedla vlna občanské nevole. Lidem se zde předhodilo pár kolon jezdících z Německa. Dnes tento pohyb není ani moc mediálně sledován a „vítači" všeho druhu si hledají jiný prostor ke svému zviditelnění. Pohyb cizích vojsk na našem území má zevšednět.

Proč by si americká armáda ke svým plánům vybrala právě Česko? Vždyť Polsko je k Washingtonu mnohem loajálnější…

Jak jsem uvedl, záměr radaru v Brdech jim nevyšel. Radar společně s raketovou výzbrojí musel být umístěn v rumunském Deveselu. Polsko svoji servilitu vůči USA už splnilo a nechalo vybudovat raketovou základnu v Redzikowu. Raketové základny slouží USA v Evropě k eliminaci odvety ze strany Ruské federace.

Pokud NATO plánuje bleskový raketový úder proti Rusku, tak potřebuje právě základny, kde se počítá v rámci programu Aegis Ashore se zavedením střel SM-3 (Standard Missile). Tyto střely jsou určeny k ničení balistických raket krátkého a středního dosahu (3000 až 5500 km). Zároveň dokáží ničit i satelity na oběžné dráze.

V případě konfliktu bude naše území výhodné pro jeho letectvo a mobilní raketové prostředky. No a v konečném důsledku americké tanky umístěné případně v ČR a na Slovensku to budou mít blíže do Moskvy než ze základen v Německu. Proto ten zájem USA o naši geopolitickou polohu.

Alena Novotná

Zdroj: https://sptnkne.ws/jMzA

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Jednání mezi Korejskou republikou a KLDR se zaměřilo na železniční a silniční spojení   
Pridal tk Úterý 16 říjen 2018 - 04:58:15 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Korejská republika a KLDR se 15. října na schůzi na vysoké úrovni dohodly na slavnostním zahájení projektu na propojení železnic a dálnic, které proběhne na konci listopadu nebo začátkem prosince. Obě strany současně povedou rozhovory o společném pořádání letních olympijských her v roce 2032.

Vedoucí jihokorejské delegace, ministr pro sjednocení Cho Myoung-gyon uvedl, že doufá, že se co nejdříve podaří dosáhnout dohody o konkrétních opatřeních na provádění zářijové Společné deklarace z Pchjongjangu. Vedoucí severokorejské delegace, ministr pro sjednocení Ri Son-gwon uvedl, že v současné době jsou rozhovory mezi KLDR a Korejskou republikou stále běžnější. Rozhovory by měly být efektivní a plodné.

Týž den po jednání vydaly obě strany společnou tiskovou zprávu, ve které uvádí, že koncem listopadu nebo začátkem prosince uspořádají slavnostní zahájení projektu na propojení železnic a silnic a modernizačních projektů. Koncem října a počátkem listopadu také provedou terénní návštěvu východních a západních železničních tratí.

Obě strany se také shodly, že v listopadu uspořádají v Diamantových horách jednání v rámci Červeného kříže, na kterém prodiskutují zachování místnosti pro setkání oddělených rodinných příslušníků. Dále se obě strany dohodly na konzultacích o návštěvě severokorejského uměleckého souboru v Jižní Koreji a o zahájení bilaterálních rozhovorů v oblasti lesnictví a zdravotnictví v říjnu.

red.
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Z Číny z láskou   
Pridal tk Úterý 16 říjen 2018 - 04:49:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Umím si představit, že ne všichni vládní politici v ČLR měli klid během týdenního svátku (National day) a odpočívali. O neklid se postarali prezident Trump a viceprezident Pence. O jejich projevech (v OSN a Houston Institute) jsem krátce referoval v posledním příspěvku (Z USA s láskou), a vědomě se nezmínil o jedné z hlavních tézí viceprezidenta a jejím následku: Obvinění, že China wants a different American President představuje zcela jistě začátek Nové éry ve vztahu USA – ČLR. Uvedené tvrzení podporuje Chris Johnson, bývalý CIA analytik ČLR svým výrokem: The gears are starting to lock into place in both leadership’s minds that this is an implacable enemy, a global struggle for influence and maybe domination. A také David Rennie, šéf Pekingské kanceláře The Economist ve své poslední rubrice: America's China policy has long whiffed of hypocrisy...Trump’s preferred form of candor — an amoral, might-makes-right cynicism — may be the least help of all.

Uvedené, z mnoha neuvedeného, nemění nic na mém tvrzení, že se nacházíme v nezvratném procesu transformace světa, ve kterém nelze ignorovat ČLR nebo RF, neustále hrozit obsáhlejšími sankcemi a obviňovat bez důkazů. Obchodní válka a tzv. hybridní, abych použil dnes již všeobecně používané, ale nepravdivé označení, jsou pouze dvěma rozměry vícerozměrného vztahu, averze a vyvíjejícího se konfliktu, ve kterém žádná z účastněných stran zatím neoblékla boxerky a boxerské rukavice. Přesto jsme již dostali možnost začít vážně přemýšlet o obsahu a následcích nově vzniklé synchronizace hospodářství a vojenské spolupráce mezi RF a ČLR. Proč se zmiňuji o synchronizaci?

Protože se o ní nepíše a nemluví a protože se jedná o výsledek nedomyšleného tažení USA proti RF a ČLR zaháněných do kouta s předpokladem, že nepadne žádná bomba na USA nebo nepřijde jiná katastrofa. Synchronizace nepředstavuje alianci, partnerství nebo jinou formu (asymetrického) spojenectví Jedná se o proces, jímž se více prvků v systému přivádí k organizovanému chodu, shodnému stavu, jehož výsledkem je konzistence. A to i ve správě datových center, organizaci činností nebo dějů, kdekoliv. Tím jsem se dostal ke třem civilním příkladům: Co učí ČLR v oblasti UI (AI). Stavba mostu v Chorvatsku. BMW vsází na ČLR.

Jako každá technologická novinka a inovace, tak i UI (AI), prochází dvěma hlavními fázemi: objev a vývoj (především v USA a na Západě v 80 létech minulého století) a implementace ve vojenském a civilním sektoru (v současnosti v USA, na Západě, a intenzivně v ČLR a RF). V kontextu objevů a vývoje USA a Západ obviňují ČLR (potažmo i RF) ze špionáže, krádeže a kopírování, v kontextu implementace, do které přenášejí svá obvinění, se obviňovatelé dopouští zásadních analytických chyb, které se jim již dnes mstí. Jakých a proč?

Obecně se v dostupných analýzách vychází: 1) Z počtu obyvatel ČLR, tudíž kvantity a šíře skutečných a potenciálních uživatelů (breadth). V ČLR je ve vlastnictví 1,1 miliarda internetových zařízení. 2) Z (prý) laxní ochrany dat, práv občanů a nekontrolovatelného (zne) užívání dat a informace. 3) Z přístupu (access), tj. kvantitě dat, která nabízí uživatelé.

Jestliže bod 1) představuje pravdivé tvrzení, to bod 2) patří do kategorie nedokazatelné. Proč? Stačí se seznámit se soudním sporem – ústavní žalobou, privátního provozovatele Frankfurtského internetového uzlu, společnosti De-Cix s Bundesnachrichtendienst (BND). Soudní spor a jeho výsledek nelze podcenit demokratickou společností, jakou by ona nebyla. Jedná se totiž o zásadu, o zákonitost strategického sledování BND s cílem tvorby tzv. Lagerbilder. Nebudu podrobněji popisovat, co je a jak se provádí strategické sledování, co vše obsahuje Lagerbild, zmíním se pouze o několika faktech: Frankfurtský internetový uzel obsahuje 1.200 internetových kabelů z celého světa. Každou vteřinu jím proteče více než 5 terabyte informace. Uzel obsahuje zařízení, které se v angličtině označuje jako full take, tj. beroucí vše, a také tzv. selectors, tj. filtry. Ty slouží k formálnímu plnění zákona: BND jako zahraniční tajná bezpečnostní služba nesmí kontrolovat vnitrostátní komunikaci SRN. Kdyby se neobjevil Snowden, snažil bych se věřit této pohádce. Pravděpodobně i proto De-Cix se snaží o rozsudek, který mu dovolí nebýt komplicem v kontrole vnitrostátní komunikace. Rozhodnutí Spolkového správního soudu představuje názor, že De-Cix se nemůže odvolávat na svobodu komunikace, protože působí jak zprostředkovatel komunikace. Proto ta ústavní žaloba. Měla by přinést jasno. Tím i argument ČLR a dalším státům. Po této odbočce se vracím k bodu 3.

Co se týče přístupu a kvantitě dat, ČLR nabízí možnost si uvědomit, co znamená hloubka (depth) dat o uživateli, jeho aktivitách a akceptování UI. Jako příklad uvádím WeChat. Tuto aplikaci používají Číňané pro nákup v drogerii, platbu elektřiny, daní, rezervaci u lékaře, ale i pro mikro-půjčku peněz, sdílení kol, aut a Bůh ví, co ještě. Akceptování umělou inteligencí podpořené aplikace širokým spektrem čínské společnosti reflektuje tzv. leapfrog effect. Podle definice Merriam Webster: A game in which one player bends down and is vaulted over by another player. Ve vojenském pojetí výraz představuje to advance (two military units) by keeping one unit in action while moving the other unit past it to a position farther in front. V kontextu příkladu v příspěvku představuje leapfrog effect přeskočení akceptování například kreditních karet přímým akceptováním mobilních plateb. Přeskočením tradičních forem rezervací v nemocnicích přímým použitím aplikací používajících UI, apod.

Z uvedeného vyplývá, že čínské aplikace používají nepoměrně více kvalitních dat při vývoji nových aplikací a nabídek, než Evropské, nebo obdivované a obviňované Google, You Tube a podobné společnosti. Tím se dostávám k důležitému bodu části analytických chyb. Ten představuje absolutně legální kopírování, imitace a doladění (tzv. tweaking) technologií a obchodních modelů. S uvedeným je spojen evropské kultuře cizí, v tomto případě typicky čínský, krutý boj o přežití. Objeví-li se jednou jedna úspěšná technologie nebo produkt v ČLR, tisíce Číňanů se vrhnou na vývoj, výrobu a prodej. Společnosti vyrábějící a nabízející tweaked produkty mají proto objektivně větší šanci na úspěch a přežití. Přitom hraje důležitou roli stát. Šířené věsti o nekonečné podpoře čínských podnikatelů státem, patří spíše do kategorie pohádek a neznalosti ČLR. Vláda ČLR jasně chápe transformující se invazi UI (a její vliv) v digitálním světě do fyzického světa jako výzvu k urgentní změně veřejné infrastruktury, veřejných institucí a tím i chování člověka. Tímto tvrzením se dotýkám politické stránky problému. V demokratickém systému Západu je ekologická, efektivní a

ekonomická motivace při prosazování takovýchto cílů prakticky vyloučena. To však neplatí pro ČLR se svou centrální mocí.

Z uvedených důvodů a dalších, zde nepopsaných, mají proto české společnosti, jak by nebyly inovativní, malou šanci na střednědobý úspěch, o dlouhodobém nemluvě. Ten se dostaví těm, kdo pochopil, co je nejenom UI, ale především co jsou, co představují a mohou dokázat kvantové a přírodě podobné technologie, vyžadující minimum energie. O nich se veřejnosti prakticky nic nesděluje. Podle mého hodnocení je to jeden z mála sektorů, ve kterém si Západ může udržet prvenství před ČLR minimálně do té doby, než bude objev a vývoj uvedených technologií zveřejněn a dojde k jejich implementaci. Protože však Západ má a bude mít na dlouhou dobu nevýhodu v procesu a době implementace, nabízí se logicky všem účastníkům inovačních procesů potřeba moderní formy spolupráce, řízení a kontroly, a žádné zákazy, vyhrožování, nebo sankce. Začátek by mohl být udělán i v ČR vstupními lekcemi na akademické a na diplomatické půdě, například pod názvem Věda a Diplomacie. Nic nového pod sluncem, ale s novými lidmi a myšlením o technologiích a vývoji, odpovídajících zákonům přírody, které se mnohým, zvyklým na projektové financování, jeví jako fantazie.

Druhý příklad se týká stavby mostu mezi městysem Komarna a zbytkem Chorvatska, vzdáleného přibližně 12 mil. Stavba mostu je testem EU, její účasti v iniciativě 16+1 a přehlídkou dokumentárně nedokázaných obviňování čínských společností z nekalé konkurence, cenového dumpingu a porušování pracovního práva.

Most mezi Komarna a zbytkem Chorvatska je prvním projektem, který z velké části financuje EU. Projekt vyhrála ve veřejné soutěži čínská společnost s cenovým náskokem – maličkost, téměř 100 milionů USD! Je proto zcela pochopitelné, že výhře společnosti China Road and Bridge Corporation následuje právní bitva (první prohrál rakouský Strabag) a obligatorní vyšetřování Chorvatských institucí Bruselem, zda li vše proběhlo v souladu s pravidly EU.

Pro doplnění informace cituji ze zprávy (Jens Bastina) pro EBRD: European companies are increasingly finding themselves in the situation that they cannot compete with Chinese-subsidized companies on price levels. A také, co tvrdí ve zprávě 2016 (European Union Institute for Security Studies): ... the bloc may have to acknowledge its limited leverage when it comes to influencing Chinese corporate behavior. Dovoluji si připomenout, že mosty nejenom na Balkáně hrály v minulosti a hrají dodnes důležitou roli (při dělení etnických skupin, ve válce apod.) a proto představují problém. EU nebyla schopna za dobu svého působení na Balkánu vyřešit tento problém, někdy zvaný The Neum corridor. Jednou z charakteristik problému je nutnost 4 x překročit (celní) hranici, než se našinec dostane z jižní části do zbytku státu. O s překračováním celní hranice spojeném zpoždění dopravy, zpomalení hospodářského vývoje státu a všude přítomné korupce, nebudu raději psát.

Není proto divu, že v červnu 2017 EU ústy komisařky pro regionální politiku, Corina Cretu oznámila s fanfárami přidělení 357 milionů Euro, tj. cca 85% celkových stavebních nákladů mostu: This project genuinely embodies our commitment to removing barriers, uniting territories and bringing people together. Peníze představují jednu stranu řešení. Tu druhou představuje pro EU neočekávaný výherce soutěže: China Road and Bridge Corporation.

Podezírání Číňanů ze strany oficiálních orgánů EU bude pokračovat, nehledě na skutečnost, že projekt nezpůsobí zadlužení Chorvatska vůči ČLR, že budou angažováni místní pracovní síly, že místní obyvatelé, včetně inženýra chorvatské společnosti spolupracující s čínskou, Jeroslav Segedina, jsou přesvědčeni o správnosti a důležitosti rozhodnutí. It means a lot to both Croatia and this region. It will be a national symbol for Croatia, řekl inženýr Segedin. Hodnocení podporuje také gubernátor oblasti, pan Mustapic: For us, the construction of this bridge is priceless. Kdo chce ale psa bít, najde vždy hůl. Holí se mi jeví v tomto případě dohoda o společných (chorvatsko – čínských) policejních hlídkách, podobných těm z Dubrovníku, a úspěšných během letošní letní sezóny. Nával čínských turistů totiž nezvládá místní policie početně, ani jazykově. Trneme v oku EU je také snaha administrace Dubrovníku, vedené starostou Mato Frankovicem, hostit příští rok EU – ČLR iniciativu 16+1. Připomínám, že do iniciativy patří 5 balkánských států, a že snaha ČR o uspořádání jednání 16+1 v Praze, se zatím rovná nule.

Třetí příklad nabízí BMW. Strategii BMW a předsedy představenstva Haralda Kruegera, lze krátce popsat Number One Next. Přitom nehraje roli skutečnost, že BMW vyrábí méně aut s menší ziskovostí, než Daimler. Proč? BMW se stala totiž první zahraniční společností, které bylo umožněno – s politickou podporou premiéra ČLR, LiKeqiang, získat majoritu ve společném podniku. Zmiňuji se o BMW a jejím úspěchu, protože tímto krokem budou BMW kompenzovat případnou ztrátu ze sankcí USA, ze kterých BMW dováží do ČLR ročně přibližně 80 tisíc automobilů, a BMW budou připraveny na situaci způsobenou zpřísněním požadavků EK na spalovací motory. O licenční výrobě (čínských) baterií v SRN nemluvě.

Povolení získat majoritu ve společném podniku (se společností Brilliance) ze současných 50% na 75% (za 3,6 miliard Euro) znamená výjimku potvrzující, že ČLR to myslí vážně se zrušením omezení k roku 2022. Připomínám, že od tohoto roku platí zrušení omezení pro elektro-automobily a speciální vozidla, pro nákladní vozidla od roku 2020 a pro osobní automobily od roku 2022. V minulém roce prodalo BMW v ČLR cca 560 tisíc automobilů, v letošním roce se zvýšil prodej o cca 4,2% a plánovaný prodej aut v roce 2020 je 650 tisíc. Tato čísla, s ohledem na minimální závislost BMW na USA a na stagnující automobilový trh v USA a EU, ospravedlňují investici BMW na rozšíření produkce v ČLR ve výši dalších cca 3 miliard Euro. Akcionáři BMW, jako jedni z mála Evropanů budou Z Číny s láskou a vděkem přijímat dividendy a učit se znovu smát v době, kdy málokomu je a bude do smíchu. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell
15.10.2018


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2061 sec,0.0605 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,512kB