Úterý 23 říjen 2018
Úder: Donald Trump oznámil, že USA odstoupí od smlouvy na zákaz vývoje raket středního doletu!   
Pridal tk Úterý 23 říjen 2018 - 03:17:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Úder: Donald Trump oznámil, že USA odstoupí od smlouvy na zákaz vývoje raket středního doletu! Pentagon prý potřebuje proti Číně účinné zbraně a Čína není signatářem smlouvy! Tlak na podpis nové dohody, která by zahrnula Čínu, vzduch a moře, je nerealistický! Pokud smlouva INF padne, čeká celý svět nové kolo zbrojních závodů a horečného zbrojení! A česká média, včetně alternativy, mlčí jako zařezaná!

Americký prezident Donald Trump, ve světle současného skandálu s novinářem Jamalem Khashoggim, vypustil včera v sobotu do světa šokující informaci, která rozsvítila v Moskvě varovné červené světlo, a nejen tam. Donald Trump uvedl, že USA odstoupí od “neakceptovatelné” smlouvy na zákaz vývoje raket středního doletu (INF), kterou v roce 1987 podepsali Ronald Reagan a Michail Gorbačov, na jejímž základě byly z Evropy odsunuty americké rakety Pershing II a sovětské rakety SS-20. Donald Trump v sobotu během volební kampaně do kongresu zaútočil na Rusko a doslova uvedl:

“Rusko smlouvu (INF) mnoho let porušuje. Nevím, proč prezident Obama v té věci nekonal a ani proti tomu nevystupoval,” řekl prezident Trump po zastávce v kampani ve městě Elko v Nevadě. “Nechceme je nechat, aby (Rusové) porušovali jadernou dohodu a šli a vyráběli zbraně, které nemají dovoleno vyrábět. Takže my dohodu ukončíme a potom budeme také vyvíjet zbraně.”

Smlouva INF je hlavním pilířem ukončení jaderného zbrojení v 80. letech, protože právě s ním úzce souvisí i samotná smlouva, protože nosiče středního doletu byly hlavními prostředky rozmístění bojových hlavic sovětské i americké armády. Pokud by hrozba Donalda Trumpa byla naplněna, potom by se celý svět ocitl znovu v novém kole horečného zbrojení a nasunování balistických raket do Střední Evropy . A že se k tomu schyluje, o tom už nikdo nemusí pochybovat. A znovu se mluví o roce 2019, o jaře příštího roku, o hrozbě vypuknutí nové války.

V České republice a v dalších zemí Evropské unie, především v zemích střední a východní Evropy jsou v posledních letech usilovně a plánovaně zesilované mosty. Jenže, jak jsme se v redakci dozvěděli, situace je mnohem děsivější. Současná mohutná oprava největší české dálnice D1 není primárně prováděna kvůli zlepšení provozu a komfortu jízdy pro české a ostatní automobilisty, ale pro přistávání a starty letadel, zlepšení průjezdnosti dálnice pro vojskové svazy americké armády a vojsk NATO, včetně rozšíření úseků dálnice pro průjezdy širokých komplexů, jako jsou mobilní odpalovací komplexy amerických raket středního doletu. Jedná se, podle ruských zdrojů, celkem o 11 vytipovaných úseků dálnice D1, z nichž 3 nově mají být uzpůsobeny pro přistávání mohutného počtu vojenských letadel v případě vypuknutí války, mnohem většího počtu, než kolik jsou schopné přijmout dnešní česká vojenská a civilní letiště.

ČSLA v 80. letech již testovala jeden úsek D1 pro letecké využití. Utajovaný záznam byl nedávno publikován a odhalen na TV Nova, sami se na něj podívejte níže. A sami si dejte do souvislosti operace, které dnes probíhají na D1, ale i práce na zesilování mostů v ČR, přesuny americké vojenské techniky vlaky na východ a výrok amerických politiků, velvyslanců a prezidenta USA.




Česká republika horečně modernizuje mostní konstrukce a dálniční úseky pro multiplatformní válečné využití

Jak zaznělo o víkendu na ruské televizi ve zpravodajské relaci na Rossija 1, ruští zpravodajci v ČR si všimli, co se děje na rekonstruované dálnici D1. Modernizované úseky dálnice jsou stavěny dvěma zcela odlišnými metodami, jednak je D1 rozšiřována do stran běžnou asfaltovou příkládkou, ale určité a zejména rovné úseky jsou budovány americkou technologií Compact Block a centrální úseky jsou na vybraných místech odděleny pouze smontovatelnými betonovými bariérami, které je možné kdykoliv odstranit a vytvořit ze dvou opačných směrů dálnice jednotnou přistávací plochu. Mnozí si všimli, že zatímco některé úseky jsou pouze rozšiřovány a povrch tvoří asfalt, jiné klíčové a rovné úseky jsou rekonstruovány metodou Compact Block a za použití speciálního cementu, který se používá pro stavbu letištních ranvejí.

Použití dvou různých metod je zcela logické, vybrané úseky pokryté tvrzeným betonem, budou po dokončení sloužit jako přistávací a startovací platformy a ranveje, jednak pro stíhačky NATO, ale i pro americké odpalovací komplexy raket středního doletu a jejich rychlé přesuny po dálnici kvůli stížení zaměření odpališť těchto raket nepřítelem. Tyto soupravy mají hmotnost dosahující až 100 tun a většina silnic, mostků a mostů v ČR není na průjezdy těchto souprav připravená. Je proto logické, že NATO si vytipovalo trasy z Německa do ČR, kde bude potřeba zesílit povrchy vozovek a především mostní konstrukce.

Jen před několika týdny americká velvyslankyně při NATO v Bruselu obvinila Rusko, že porušilo dohodu INF a rozmístilo na raketové základně Kapustin Jar nové rakety středního doletu s kódovým označením Novator a pohrozila Rusku preventivním úderem proti rozmístěním těchto raket. Výrok vyvolal pozdvižení i v Bruselu, a i když posléze velvyslankyně výrok korigovala, tak všem bylo jasné, že Trumpova administrativa hledá záminku k odstoupení od smlouvy INF. Geroge W. Bush už také od jedné smlouvy odstoupil, a to koncem roku 2001, když USA odstoupily od smlouvy ABM na zákaz vývoje protiraketových systémů.

USA nejprve odstoupily od smlouvy ABM, teď odstoupí od smlouvy na zákaz vývoje raket středního doletu. V Česku budou startovat a přistávat stíhačky z platforem na D1

Bushova vláda to odůvodnila tím, že USA po 11. září čelí hrozbě teroristických států jako je např. Írán. Záminka tedy byla nalezena. Dnes tedy Trumpova administrativa má záminku novou, hrozbu ze strany Číny, Íránu a obligátně znovu ze strany Ruska. Pentagon proto tlačí na Trumpa a jeho okolí, aby USA od smlouvy INF odstoupily. Vzhledem k tomu, co se děje v Evropě a všude se zesilují mostní konstrukce a rovné a dlouhé úseky dálnic se předělávají na letištní dráhy, tak lze říct, že odstoupení USA od smlouvy INF není otázkou zda-li, ale už jenom kdy.

FOTO: Vizualizace přistávací plochy, která v době míru je používána jako dálnice pod označením D1.


Sami vidíte, že výroky americké velvyslankyně při NATO v Bruselu, ani zpevňování dálnic a mostů, ani noční přesuny amerických tankových praporů na Ukrajinu, o kterých píšeme, nejsou náhodné. Všechno to jsou znamení a ukázky jednoho velkého komplexního obrazu, který zobrazuje nové kolo horečného zbrojení a bezpečnostní eskalace v Evropě.

Všimněte si, že na obranu před hrozbou válečné mašinérie rezignovala i KSČM, která pod současným vedením rezignovala na tvrdý a prudký odpor proti NATO a navyšování zahraničních misí. Voliči to pochopili a KSČM se propadává ke dnu, protože ztrácí vlastní úlohu na české politické scéně. Hlavní úlohou by mělo být odmítání všeho, co hrozí rozpoutáním války a porušením míru. Namísto toho vidíme, jak KSČM umožnila vznik vlády i přes navýšení zahraničních misí AČR pod hlavičkou NATO v cizině, což v posledních týdnech vedlo ke smrti 5 vojáků v Afghánistánu a ke zranění dalších 5 před několika dny.

V České republice už není v parlamentu ani jedna strana, která by stála ostře proti NATO a proti rozpoutání nové války, konference KSČM v sobotu ukázala, že už v odporu proti NATO nezůstal vůbec nikdo

Americký prezident zahájil kroky ke zrušení dohody, která v roce 1987 ukončila jaderné zbrojení. Jakmile smlouva INF padne, je pouze otázkou času, kdy USA odstoupí i od zákazu nových jaderných zkoušek. Protože nové rakety středního doletu opravdu neponesou konvenční zbraně, ale termonukleární hlavice. A tak, zatímco Washington usiluje, aby KLDR a Írán zničily své raketové a jaderné programy, USA mezitím hledají cesty, jak výroby nových raket a hlavic naopak obnovit a nastartovat.

A země, které jsou členskými státy NATO, se na těchto přípravách na nasunutí a rozmístění amerických raket středního doletu v Evropě spolupodílejí. Jaký smysl má volit levici v ČR, když ani jedna levicová strana v parlamentu se nestaví ostře, transparentně a bezpodmínečně proti členství ČR v NATO? Chápou to pouze někteří komunisté okolo Josefa Skály a hnutí Restart, ale jak se ukazuje, tvoří pouze menšinu funkcionářů v KSČM.

Pokud jde o ČSSD, je to situace ještě mnohem horší, protože Lidový dům je neochvějným zastáncem NATO, stejně tak jako Evropské unie, takže voliči nemají důvod volit ČSSD, když to samé, ale v bledě modrém, doslova, nabízí pod svým logem Babišovo modré hnutí ANO. “Pohřeb strany a politická smrt přichází pokaždé zevnitř politické strany…”, říkal Zbigniew Brzezinski. A opravdu vidíme, že komunisté si neuvědomují, proč už je voliči levice a mnozí skalní nevolí, neuvědomuje si to ani osazenstvo Lidového domu.

Hluší, slepí a politicky nevidomí v české politice a mezi voliči

Nad Evropou přelétávají americké stroje a vozí se zbraně na Ukrajinu, jak letadly, tak i nočními vlaky. Brzy i po zpevněných silnicích a mostech. Na Ukrajině se američtí piloti cvičí v ruských stíhačkách [6]. Americká velvyslankyně v NATO hrozí preventivním úderem proti Kapustin Jaru a Donald Trump hledá cesty, jak znovu obnovit vývoj amerických raket středního doletu. A je ostudné, že levicoví politici si toto nedokáží dát do souvislostí a do jednoho obrazu, který by jim vykreslil realitu toho, k čemu se schyluje.

-VK-
Šéfredaktor AE News


Zdroj: https://aeronet.cz/news/uder-donald-trump-oznamil-ze-usa-odstoupi-od-smlouvy-na-zakaz-vyvoje-raket-stredniho-doletu-pentagon-pry-potrebuje-proti-cine-ucinne-zbrane-a-cina-neni-signatarem-smlouvy-tlak-na-podpis/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Geopolitika české i slovenské státnosti   
Pridal tk Úterý 23 říjen 2018 - 03:01:50 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Politolog Oskar Krejčí ukazuje, jak se před sto lety tvarovala idea československé republiky, ale též jaké byly mezinárodní podmínky vzniku i zániku Česko-Slovenského státu. Naznačuje zároveň, jaká jsou rizika současné české i slovenské státnosti.

V tyto dny, kdy Česko a Slovensko vzdávají hold otcům-zakladatelům československé státnosti, je vhodné připomenout, že jejich velikost nebyla dána jen osobní odvahou a politickou představivostí. Byla také – a stále zůstává – nepřekonanou ukázkou mimořádných schopností zužitkovat možnosti, které v daný okamžik dějiny nabízely. Využili toho, jak se v našem prostoru načas překřížily geopolitické silokřivky. O významu tohoto okamžiku pochybují jen ti, kdo nevidí další změny. Vždyť ve 20. století zažili Češi a Slováci sedm či osm odlišných státních a režimních uspořádání. Ta sice čerpala své státníky z domácích zdrojů, jejich výběr byl však ohlasem měnící se mocenské rovnováhy v Evropě.

Předehra

Každý stát je spojen s třemi neoddělitelnými znaky: obyvatelstvem, suverenitou a územím. Za etnický základ českého i slovenského státu jsou pokládáni Slované, kteří přišli do prostoru střední Evropy přibližně v 5. století, aby se pak rozštěpili na národy. Svoji suverenitu může český stát odvozovat od chvíle, kdy Přemyslovci získali dědičný, zvnějšku neovlivnitelný královský titul – tedy od Zlaté buly sicilské císaře Fridricha II. z roku 1212. Teritoriální jádro českého státu vymezil císař Karel IV. v roce 1348 svojí Zlatou bulou jako země Koruny české.

Počátky jsou tedy zřetelné, potom ale u všech atributů české státnosti nastala relativizace – etnické složení doznalo zpestření, území ubylo a v habsburské říši se rozpustila suverenita. Slováci hledají počátky své státnosti, jak praví preambule Ústavy SR, „v zmysle cyrilo-metodského duchovného dedičstva a historického odkazu Veľkej Moravy“. Ovšem Velká Morava nebyla stát etnických Slováků, ale krátkodobý, byť největší státnický úspěch Slovanů ve střední Evropě obecně.

Obrozenské hledání

Když v Evropě v 19. století nastalo jaro národů, čeští i slovenští obrozenci navázali na představy osvícenského filosofa Johanna Herdera, který zvěstoval budoucí slávu Slovanů a prohlásil, že národ je přirozená jednotka, zatímco stát je jednotka umělá. V návaznosti na oživení českého a slovenského jazyka pak začal bouřlivý rozvoj národní kultury. Zároveň se zrodila vize nové státní suverenity: koncepce práva národů na sebeurčení. Řečeno jinak, každý národ má mít svobodné právo vybrat si podobu vlastní státnosti, konkrétně zda zůstat v Rakousku či Uhrách, nebo se osamostatnit. Až do rakousko-uherského vyrovnání, které zapomnělo na pokornou službu císařskému dvoru při potlačování revoluce 1848, jednoznačně převládala představa o vyjádření svébytnosti v rámci Rakouska; tu ztvárnila především originální idea austroslavismu Františka Palackého.

Potom byla v českém národním hnutí koncepce práva národů na sebeurčení zastíněna jinou vizí: představou státního práva. To byl obraz suverenity zemských sněmů jako nositele zděděného práva svébytného českého království – byť v rámci habsburské říše. Protože Slováci nemohli hájit své zájmy historickým státním právem, začaly se obrozenci částečně rozcházet. Zvláštní svorník přestavovalo panslovanství, vize možnosti nalezení ochrany malých slovanských národů v rámci jedné velké rusko-slovanské říše, což s nadstandardní koncepčností zvěstoval Ľudovít Štúr. Palacký a Štúr se zpočátku nejen míjeli, ale stáli přímo proti sobě. Palackého poznání nemožnost nalézt kulturně-politickou svébytnost slovanských národů v rámci Rakouska tyto otce národů sblížilo.

Malé národy, velká doba

Ještě na konci 19. století téměř všichni národovci cítili, že slovanské národy uzavřené v Rakousku (-Uhersku) jsou v divoké době vytváření velkých státních celků bezbranné vůči násilí: malý národní stát je odsouzen k zániku. Tehdejší náladu mohou charakterizovat Masarykova slova obsažená ve dvou knihách z roku 1895 – v České otázce a v Naší nynější krizi. „Život státní a politický nemá pro národ té důležitosti, která se mu u nás tak často přisuzuje. Politická samostatnost nás nespasí a nezachrání; byli jsme samostatní a svou samostatnost jsme ztratili, a jsou národové samostatní a přece nesvoji… Naše politika nemůže být úspěšná, nebude-li nesena opravdovým a silným zájmem o osud Rakouska,“ psal Masaryk v České otázce. Obhájit zájmy národa viděl jako úkol „pracovat ku povznesení celého Rakouska a jeho politické správy“. V Naší nynější krizi pak dodal varování, že „kdyby Rakousko v evropské konflagraci podlehlo a se rozbilo, tedy bychom se dostali k Německu, s nímž už tisíce let jsme ve styku. Co by to znamenalo, ať si každý domyslí.“ Podstatný byl závěr jeho úvah: „Nečekám žádné ohromné světové katastrofy a velmi reálně počítám s existencí Rakouska.“[1] Jenže katastrofa přišla, dnes se jí říká 1. světová válka – a s ní se nově otevřela otázka státnosti Čechů a Slováků. Nejlépe ze všech říšských poslanců se v nové situaci zorientoval právě Tomáš G. Masaryk.

Atmosféra na konci 1. světové války byla nakloněna právu národů na sebeurčení. Bolševická revoluce přinesla v listopadu roku 1917 Dekret o míru, který mluvil o právu na sebeurčení včetně oddělení se národa z většího státního celu. S tímto právem je spojován i čtrnáctibodový mírový program amerického prezidenta Woodrowa Wilsona z ledna 1918, ovšem text X. bodu zní dvojsmyslně: „Národům Rakousko-Uherska, jehož místo mezi národy přejeme si míti zachováno a zajištěno, budiž dána co nejvolnější možnost autonomního rozvoje.“[2] Kulturně-politická autonomie uvnitř habsburské monarchie, nebo státní samotnost?

Povaha vítězství

Po celou válku Masaryk a jeho spolupracovníci přesvědčovali politiky Dohody o nutnosti dát českému státu samostatnost. Ve zcela konkrétní podobě jim kreslili jak jeho politicko-vojenský význam v zápase s Německem a pangermánstvím obecně, tak i jeho obyvatelstvo a území. I proto je podpis představitelů Československa na všech pařížských dohodách, které vymezily hranice tohoto státu: Versailleské, Saintgermainské a Trianonské smlouvě. V anglickém i francouzském originálu těchto úmluv se ovšem mluví o „Česko-Slovenském státě“, je použita pomlčka a velké „S“, oficiální překlad hovoří o „státu československém“. Podstatné ale je, že suverénní československý stát vznikl – jeho tvar i etnické složení ale neodpovídaly ani právu národů na sebeurčení, ani historickému státnímu právu.

Podle preambule Ústavy z roku 1920 Československo utvořil „národ Československý, chtějíce upevniti dokonalou jednotu národa, zavésti spravedlivé řády v republice, zajistit pokojný rozvoj domoviny československé“. Jenže tento „československý národ“ byly dva národy – přibližně šestimilionový český a dvoumilionový slovenský. Pak tu ještě žily více než tři miliony Němců, téměř 800 tisíc Maďarů, skoro 500 tisíc Rusínů a další etnika. Mnozí z příslušníků těchto skupin nevnímali nový stát jako výraz práva národů na sebeurčení. A nejen to. Jestliže většinu hranic Čech a Moravy bylo možné pokládat za výraz historického státního práva (samozřejmě bez utrženého Horního Slezska a Lužice), jižní a východní hranice Slovenska měla jinou charakteristiku. V Uhersku záměrně nebyly rýsovány administrativní hranice, které by ukazovaly etnické rozhraní – jižní hranici Slovenska bylo nutné nějak zkonstruovat. V okamžiku, kdy v Paříži převládl strach z Maďarské republiky rad, rozhodly vítězné mocnosti o podobě Maďarské republiky a za jejími hranicemi nechaly téměř třetinu etnických Maďarů. Jižní hranice Slovenska není ani etnická, ani historická – je strategická. O Podkarpatské Rusi nemluvě.

O mocenské rovnováze

Mezinárodní právo je tvořeno mezistátními politickými dohodami. Ty se zakládají především na nalezení společného jmenovatele zájmů velmocí. Po 1. světové válce se při sepisování mírových smluv představa udržení dosažených výhod vítězných velmocí opírala o zájem Francie mít v týlu Německa silné spojence; zájem Velké Británie oddělit pásmem malých států Německo a Rusko, protože, jak napsal Halford Mackinder, jeden ze zakladatelů anglosaské geopolitiky a poradce britské delegace v Paříži: „Kdo vládne východní Evropě, ovládá Heartland; kdo vládne Heartlandu, ovládá Světový ostrov; kdo vládne Světovému ostrovu, ovládá svět“.[3]

Prvorepublikové Československo nevzniklo pouze jako ztělesnění vlastenecké ideje, ale též jako specifický výraz průsečíku zájmů mocností. Když Francie a Velká Británie v následujících dvou dekádách zeslábly a nebyly schopny hájit své zájmy, československá státní idea se začala bortit. Byla podepsána mnichovská dohoda, která sebrala českým zemím pohraničí, a vídeňská arbitráž, která ukrojila jih Slovenska. Česká i slovenská státnost umíraly. Tehdejší idea Slovenského štátu, která se někomu zdála náhradou, byla falešná od samotného počátku: jestliže vítězství spojenců znamenalo zánik klerofašistického státu, pak vítězství rasismem ovládaného nastického Německa by jistě vedlo k zániku malého slovanského státu ve střední Evropě

Zánik 1. republiky

Zakladatelé 1. republiky dobře věděli, že přežití malého národního státu ve střední Evropě je velmi problematické. Někteří vlivní sociální demokraté, například Bohumil Šmeral, si nepřáli rozbití Rakousko-Uherska, protože budoucnost viděli v jednotné socialistické Evropě a Rakousko-Uhersko vnímali jako organizační předstupeň. Jiní, především první československý premiér Karel Kramář, zformovali projekt slovanské říše v čele s Ruskem. Pro ni dokonce Kramář vypracoval návrh ústavy.[4] Tomáš G. Masaryk, Edvard Beneš a jejich druzi hledali řešení v pevných spojeneckých svazcích, a to na všech azimutech. Jak psal Masaryk v knize Nová Evropa (původně vydané v Londýně roku 1918), Polsko, Československo a Jugoslávie měly být v „nastávající nové demokratické době přirozenou hrází proti německému náporu na východ“.[5] Poté, kdy se sovětské Rusko ideově i prostorově vzdálilo, zbyla proti německému revizionismu Francie a Velká Británie a vůči maďarskému revizionismu státy Malé dohody. Jak se ale měnil poměr sil mezi západními spojenci a ekonomicky dynamičtějším Německem, zájmy Paříže a Londýna se měnily také. Rovnováha v Evropě se vychýlila a pohřbila ideu samostatného a jednotného Československa.

Masaryk představil světu českou otázku jako základ řešení problémů Evropy. Ve skutečnosti však bylo a je hledání odpovědi na českou i slovenskou otázku jen vedlejším produktem utváření rovnováhy mezi velmocemi. To ale František Palacký, Ľudovít Štúr, ale i Tomáš G. Masaryk, Edvard Beneš či Milan Hodža chápali: byli to lidé s mimořádným, dnes v Česku a na Slovenku vzácným, porozuměním pro význam a aktuální podobu mocenské rovnováhy. Sám Masaryk v březnu 1933, tedy těsně po příchodu Hitlera k moci, tvrdil, že kdyby byl mladý, udělal by vše, co je v jeho silách, aby „pomohl k proniknutí myšlence utvoření spojených států evropských“.[6] V rovině ideálu ovšem dával na začátku 20. století přednost světovému státu jako „mezinárodní nenucené organizaci svéprávných kulturních národů“.[7]

Budoucnost naší státnosti

Žádná státní idea nepřežije, když není schopna opřít se o výhodnou mocenskou rovnováhu. Protože malé státy mají velmi omezené možnosti regionální i globální rozložení sil ovlivnit, musejí spoléhat na náhodu či se schovat pod nějakou širší střechu. Stalo se tak ve chvíli, kdy se Osmané blížili do střední Evropy a vznikla habsburská říše. První republika chtěla mít rovnoprávné spojence, ti se však časem ukázali jako nespolehliví. Po 2. světové válce se zajištění suverenity vyhledávalo v rámci sovětského bloku, dnes pomocí dvojího propojení s bruselskými nadnárodními institucemi. Každé takovéto propojení – ať již v podobě austroslavismu, socialistického společenství či v rámci EU/NATO – představuje ovšem omezení ideální podoby suverenity.

Počátek novodobé české i slovenské státnosti je nutné hledat na bojištích a v diplomatických salonech 1. a 2. světové války. Obdobně zásadní vliv jako válečná vítězství měl ale na českou i slovenskou státnost i vývoj válečným vítězstvím zformované mocenské rovnováhy. Její proměny ukázaly meze suverenity malého národního státu jak v době mnichovské zrady, tak i v srpnu 1968, ale i v listopadu 1989. Zánik SSSR nepohřbil jen Sovětský svaz samotný, ale i další dva státy se slovanským etnickým jádrem – Jugoslávii a Československo. I když rozdělení Česko-Slovenska bylo více přáním části politických elit než národů samotných, je třeba architektům tohoto dělení vzdát hold: nenásilný způsob štěpení jedné vlasti na dvě proběhl ve světě nebývalým kulturním způsobem. Jenže vznikly dvě malé země, které lze charakterizovat jako „geopolitické minimum státnosti“. Jakákoliv dramatičtější změna mocenské rovnováhy v Evropě jim opět ukáže proměnlivost prioritních zájmů spojeneckých mocností. A myslet si, že dějiny už skončily, protože nám daný stav vyhovuje, znamená nepochopit geopolitický odkaz 28. října 1918.

Oskar Krejčí

Poznámky:

[1] Masaryk, Tomáš G.: Česká otázka. Praha: Svoboda 1990, s. 104, 136 a 233.
[2] VESELÝ, Zdeněk: Dějiny mezinárodních vztahů. 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, s. 211.
[3] MACKINDER, Halford J.: Democratic Ideals and Reality. New York: W. W. Norton and Co., 1962, s. 150.
[4] Viz GALANDAUER, Jan: Vznik Československé republiky 1918. Programy, projekty, perspektivy. Praha: Svoboda, 1988, s. 247-250 (příloha).
[5] Masaryk, Tomáš G.: Nová Evropa. Stanovisko Slovanské. Praha: Nakl. G. Dubského, 1920, s. 184.
[6] Citováno podle OPAT, Jaroslav: T. G. Masaryk. Evropan. Světoobčan. Praha: Ústav T. G. Masaryka,
1999, s. 37 a 38.
[7] Masaryk, Tomáš G.: Ideály humanitní. Praha: 1990, s. 12.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Lidé s celými rodinami? Kdo se opravdu blíží v karavaně k americkým hranicím?   
Pridal tk Úterý 23 říjen 2018 - 02:54:28 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Českojazyčná média v souvislosti s pochodem nelegálních migrantů, kteří míří z Guatemaly a Hondurasu přes Mexiko k hranicím USA, píší o celých rodinách. Skutečnost je ale jiná.
Podle zpráv z místa „karavana“, která má nyní čítat až sedm tisíc lidí, se skládá zhruba z 80 procent z mužů mladších 35 let.

Tisíc lidí z „karavany“ prý požádalo o azyl v Mexiku.

Americký prezident Donald Trump ohledně „karavany“ prohlásil, že je připraven povolat armádu. Navíc uvedl, že USA omezí pomoc zemím, které nechtěly zabránit nelegálnímu překročení hranic.

Zdroj: Fox News

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



V Afghánistánu zabili útočníci dalšího českého vojáka   
Pridal tk Úterý 23 říjen 2018 - 02:51:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V Afghánistánu došlo k novému útoku na české vojáky, píšou česká média. Jeden z nich (T. P., ročník 1976) zemřel, další dva příslušníci 1. jednotky podpory a vlivu (PaV) utrpěli zranění.

K útoku na vozidlo české jednotky došlo dnes asi v 11 hodin na základně Shindand v provincii Herát.

„Vojákům byla na místě poskytnuta první pomoc a následně byli letecky transportováni do vojenské nemocnice na základně Bagrám. Zranění vojáci jsou mimo ohrožení života. Rodiny vojáků byly informovány. K dispozici jsou jim vojenští psychologové," sdělila Magdalena Dvořáková z oddělení komunikace s veřejností Generálního štábu AČR.

Jde o třetí útok na české vojáky za dva měsíce. Na začátku srpna v Afghánistánu v důsledku sebevražedného útoku teroristů zahynuli tři čeští vojáci. Minulý týden ve středu bylo při útoku na českou patrolu zraněno pět českých vojáků.

Před druhým útokem Lidovky psaly o odvetě za padlé vojáky. Podle deníku prostějovští specialisté zneškodnili spolupachatele útoku v Afghánistánu, jeden pachatel byl usmrcen a další zajat. Zveřejnění zprávy o smrti útočníka, který se podílel na smrti Čechů, však bylo zkritizováno. Podle některých odborníků totiž ohrožuje české vojáky v Afghánistánu.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jQyF
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Putin podepsal příkaz o speciálních ekonomických opatřeních vůči Ukrajině   
Pridal tk Úterý 23 říjen 2018 - 02:46:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ruský prezident Vladimir Putin podepsal příkaz o speciálních ekonomických opatřeních v souvislosti s nepřátelskými akcemi Ukrajiny proti Rusům, uvádí se na webu Kremlu.

Uvádí se, že řada usnesení byla vydána v reakci na nepřátelské a mezinárodnímu právu odporující akce Ukrajiny, které jsou spojené se zavedením omezujících opatření vůči občanům a právnickým osobám Ruské federace.

Vládě RF bylo nařízeno sestavení seznamu fyzických a právnických osob, vůči kterým budou uplatněny speciální ekonomická opatření a také určení speciálních ekonomických opatření vůči fyzickým a právnickým osobám.

Vláda také v souladu se svou kompetencí musí zajistit vykonání jiných opatření, která jsou potřebná pro realizování příkazu. Federální orgány státní moci, orgány státní moci regionů, jiné státní orgány, orgány místní samosprávy, organizace a fyzické osoby spadající pod jurisdikci RF ve své činnosti musí vycházet z toho, že z okamžiku nabytí platnosti příkazu jsou vůči jednotlivým fyzickým a právnickým osobám uplatňovány speciální ekonomická opatření.

Je uvedeno, že Rusko zruší speciální ekonomická opatření, pokud Ukrajina ukončí platnost svých sankcí vůči Rusům a ruským společnostem.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jQnJ

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kdo vede Tchaj-wan do nebezpečné situace?   
Pridal tk Úterý 23 říjen 2018 - 02:40:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americký viceprezident Mike Pence zveřejnil začátkem října článek, ve kterém obvinil Čínu ze „zasahování do prezidentských voleb v USA, ze zpochybňování mezinárodního řádu a ohrožování stability Tchaj-wanu". Americká armáda v poslední době často podniká kroky v otázkách souvisejících s Tchaj-wanem. Toto jednání nevyhnutelně ovlivní čínsko-americké vztahy a vztahy mezi čínskou pevninou a Tchaj-wanem.
Za prvé, Spojené státy chtějí vnést vnitřní rozpory a otevřít nové bojiště pro čínsko-americkou hru. Podle zprávy amerického média AXIOS vytváří americká vláda rozsáhlý plán proti Číně. Americký časopis pro zahraniční politiku uvedl, že americká armáda chce investovat 700 miliard amerických dolarů do strategické transformace proti Číně.

Americká armáda plánuje v blízké budoucnosti rozsáhlé vojenské cvičení v Jihočínském moři, Tchajwanském průlivu a Tichém oceánu, což je jednoznačná provokace proti Číně ve snaze přinutit Čínu ke „stresové reakci". Americká strana tím chce rozšířit svůj prostor pro jednání v jiných oblastech.
Za druhé, Spojené státy nejsou tchajwanským „strážným andělem". Během posledních let má Bílý dům časté kontakty s Tchaj-pejí. Spojené státy považují Tchaj-wan za strategickou šachovou figuru v partii proti čínské pevnině. Nicméně, bez ohledu na to, jak se vztahy mezi USA a Tchaj-wanem zlepší, bude v Bílém domě dominovat politika „Spojené státy vždy na prvním místě".

Podle knihy „Strach: Trump v Bílém domě", nemá Donald Trump jako podnikatel žádný zvláštní vztah k čínskému Tchaj-wanu a nemá ani zájem o vztahy mezi USA a Tchaj-wanem. Nejvíc ho zajímá, co mohou Spojené státy vytěžit z komunikace s Tchaj-wanem.

Odbornice na tchajwanské otázky Shelly Riggerová se domnívá, že Trump není pro Tchaj-wan spolehlivý formální spojenec.

red.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.3346 sec,0.1696 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,555kB