Sobota 27 říjen 2018
Dopustil se předseda Ústavního soudu ČR Rychetský kárného provinění?   
Pridal tk Sobota 27 říjen 2018 - 16:24:28 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Doktor Rychetský, předseda Ústavního soudu ČR, pronesl k plénu ústavních soudců a politiků projev ke 100. výročí Československa. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by byl tento projev politicky neutrální, vyvážený a objektivní, ale bohužel tomu tak nebylo. Kromě jiného Rychetský prohlásil:

„Za reálné nebezpečí pro současnou Evropu považuji vzrůst národní a etnické sebezahleděnosti, xenofobie, někdy dokonce i antisemitismu.“

Pohled na mrtvé uprchlíky vyplavené na středomořské pláže obsazené evropskými turisty označil za zahanbující memento.

A dodal, že miliardy posílané autoritativním režimům to nevynahradí.

Mám zato, že zahanbujícím mementem je především to, že se nám zde opět bez skrupulí předvádí zpolitizovaný soudce – dokonce předseda Ústavního soudu, jehož projev je možno vyložit jako záměrné nastavení mantinelů všem soudcům a politikům:

„V tomto duchu budete rozhodovat nebo ...“

I když Rychetský není členem žádné politické strany ani hnutí, svým jednostranným projevem se jasně zařadil k politickým stranám, k politickým neziskovkám a k oligarchům, kteří s ním na v podobných politických! tématech souzní.

A to je v přímém rozporu se zásadou, že by soudce - a tím spíše ústavní soudce a předseda Ústavního soudu - měl vystupovat politicky neutrálně.

V mnoha lidech, kteří jeho projev slyšeli nebo o něm četli, ohrozil důvěru v Ústavní soud a v jeho nezávislé a nestranné rozhodování.

Ve svém zpolitizovaném projevu, bohužel, zapomněl zmínit,

-že reálné nebezpečí pro Evropu především znamená hromadění vojsk a zbraní před ruskými hranicemi, nápor falešných "uprchlíků" a zrada vlastních elit.

-že vzrůstající antisemitismus má na svědomí zejména příliv migrantů z islámských zemí.

-že lidé, kteří přicházejí do EU, jsou v cca 80 % případů ilegální ekonomičtí migranti, kteří svými pokusy o ilegální překročení hranic porušují zákony.

-že se mnoho z těch, kteří dostali azyl jako politicky pronásledovaní, vrací s rodinami na prázdniny do domovských zemí, o kterých tvrdili, že jsou tam mučeni a terorizováni.

- že se většina z těchto lidí záměrně zbavuje svých pravých dokladů, mnoho z nich má několik falešných identit a udávají o sobě lživé informace.

-že se mnoho z nich pokouší zneužít sociální systémy západních zemí.

-že spolu s nimi do Evropské unie pronikají islámští teroristé a další zločinci.

-že mnoho z nich se v EU chová násilně, páchá zločiny a vůbec nemá snahu se společnosti přizpůsobit. Stávají se členy drogových kartelů a živí se prodejem drog.

-že sociální a zdravotní systémy států, které přijímají velká množství migrantů, kolabují a jejich úroveň veřejného zdravotnictví klesá.

-že spolu s migranty se do EU dostávají znovu nemoci, které již byly vymýceny - jako svrab. A rychleji se šíří další nemoci jako např. tuberkulóza rezistentní na antibiotika a HIV. A objevují se nemoci, které dosud byly v Evropě neznámé.

Rychetský zapomněl pokárat politiky a byznysmany z vyspělých demokracií za to

-že dělají kšefty s mnoha diktátorskými režimy (např. Saúdská Arábie, Turecko, Irán, Afghanistán, Pákistán a mnoho afrických států), místo aby proti nim vyhlásili ekonomické sankce pro porušování lidských práv.

-že se pro tyto kšefty mnohokrát podílí na tzv. "vnitřním vysídlení" místních obyvatel, kdy je diktátor (např. kvůli stavbě přehrady či těžbě nerostů, na které participuje západní byznys), vyžene z jejich domovů.

-že v honbě za nerostným bohatstvím vyvolávají ve třetím světě války a tím i velké množství skutečných uprchlíků.

Rychetský nezmínil reálné nebezpečí, které občanům EU hrozí, protože OSN, Brusel a většina vlád v EU

-ve snaze umlčet občany s nepohodlnými názory tyto občany dehonestují, zastrašují, zavádí cenzuru a porušují jednu z nejdůležitějších ústavních svobod - svobodu slova.

-podporují outsourcování demokratického rozhodování politickými neziskovkami, nikým nevolenými think-tanky a tzv. zástupci menšin.

-podporují politické vymývání hlav dětem ve školkách i na základních a středních školách.

-dovolují, aby veřejná televize a rozhlas, které si občané povinně platí, chrlily zvádějící informace a propagandu.

Rychetský nevidí reálné nebezpečí pro Evropu ve světové oligarchii, která

-vlastní 80 % světového bohatství a dále bohatne z kšeftů ve třetích zemí.

-se snaží svalit řešení bídy ve třetích státech (kterou často sami způsobí) na zdecimovanou střední třídu tzv. vyspělých zemí. Vyspělých zemí, kde např. 9 miliónů Italů nemá dostatečné prostředky na topení, kde mnohé české děti nemají peníze na školní obědy, kde někteří důchodci, kteří celý život poctivě pracovali a odváděli daně, musí vybírat popelnice, aby se uživili.

-vydělává na migračním byznysu, který sama roztáčí.

-si kupuje politiky a vysává daně střední třídy EU na finacování svých obchodních a politických projektů ve třetích zemích (viz garance investic do nelukrativního byznysu, zavádění otevřených hranic, Globálního kompaktu pro migraci a OSN Agendy 2030).

Je vysoce nemorální a cynické, že je střední třída EU donucena financovat projekty, které ji ve svém důsledku zcela zničí.

Rychetský tak na vlastním příkladě ústavním soudcům a politikům předvedl, jak by se ústavní soudce - natož předseda Ústavního soudu - chovat nikdy neměl.

Naskýtá se otázka, zda se svým - jednostranně politicky zabarveným - projevem nedopustil kárného provinění.

Zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. hovoří zcela jasně:

ČÁST ČTVRTÁ

Kárné provinění a kárné řízení

Kárné provinění

§ 132

Soudce je kárně odpovědný za kárné provinění.

§ 133

(1) Kárným proviněním je jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu ...

A to zcela nepochybně Rychetský udělal.

Pokud jeho kolegům, kterým přednášel, záleží na dodržování zákonů v ČR, měli by proti Rychetskému zahájit kárné řízení.

Najdou se mezi nimi tři tak zásadoví a hlavně stateční lidé?

Nevím.

Nyní však můžeme s jistotou říci,

-že je náš předseda Ústavního soudu ČR silně politicky podjatý.

-že se jeho politický názor ohledně migrantů shoduje s názorem Bruselu, Sorose a jim poplatných politických stran, politických neziskovek, korporací, které na migrantech vydělávají, a oligarchů za OSN, kteří tahají za provázky.

-že kvůli jeho projevu máme nyní oprávněné pochybnosti, zda bude Ústavní soud pod jeho vedením rozhodovat nezávisle a nestranně.

-že kvůli jeho projevu máme nyní oprávněné pochybnosti, zda se politici a soudci budou nadále rozhodovat nezávisle a nestranně.

A že je to člověk, který by tuto vysokou funkci rozhodně vykonávat neměl.

Máme totiž s Urválky velmi špatné historické zkušenosti.

Autor: Maru

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2018/10/7739-dopustil-se-predseda-ustavniho-soudu-cr-rychetsky-karneho-provineni.htm


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Slavíte? A je vůbec co slavit? 100 let od vzniku prvního židozednářského státu na světě, Masařík-Redlich na kabalistický stolec položil uťatou hlavu českého lva a nasadil mu na drápy okovy!   
Pridal tk Sobota 27 říjen 2018 - 06:28:46 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Slavíte? A je vůbec co slavit? 100 let od vzniku prvního židozednářského státu na světě, Masařík-Redlich na kabalistický stolec položil uťatou hlavu českého lva a nasadil mu na drápy okovy! Svobodní zednáři slaví vznik Československa jako “meritum goa”, okamžik, kdy otevřeli Evropu sionistické globalizaci! Proč musí prezidenti na Hradě říkat, že jsou Židé, i když nejsou? Porcování lvíčka do další stoletky!

Česká a Slovenská republika oslaví v neděli 100 let od vzniku samostatného společného státu. Do obou zemí se slétávají představitelé Evropy, Angela Merkel jedná v Praze s Andrejem Babišem o pomoci migráčkům v Africe, Emmanuel Macron v Bratislavě tepe do nutnosti rozbíjení hranice mezi východem a západem a Američané považují svátek za příležitost, jak posílit svoji pozici v Evropě proti globalistům, Bruselu a Berlínu. Nakonec si uvědomíme, že svátek Čechů a Slováků je to vlastně až na posledním místě. Přitom na samotném počátku byl levoboček habsburského mocnáře, který s pomocí vídeňské tajné policie a londýnské kabaly sestavil organizaci, která na konci 1. sv. války stála za rozbitím Rakouska-Uherska. Nikoliv však k osvobození procesů řízení národa od Habsburků, ale o přenesení procesů řízení z Prahy do rukou rodiny Rothschild v Londýně. Den, kdy došlo k naplnění písma v Bibli, kdy mesiáš nebyl tím, za koho se vydával.

Československo nemělo nikdy vzniknout jako prvoplánový projekt, k tomu došlo až později a vlastně z donucení. V centru dění byl jistý Tomáš Masařík, který ovšem v matriční knize měl příjmení Redlich, po židovském obchodníkovi Nathanu Redlichovi. Na Hodonínsku se tyto souvislosti dodnes uvádí, ale pravdou je, že Nathan Redlich prý nebyl skutečným otcem, ale pouze poručníkem, protože skutečným otcem Tomáše Masaříka byl mocnář František Josef I. z Vídně, protože mladý Masařík měl na císařský dvůr otevřený přístup a byl často vídán ve společnosti mocnáře v místním zahradním altánu. Jeho pohyb sledovala vídeňská tajná služba, ale jak se ukázalo, sledovali ho nikoliv proto, že by představoval hrozbu pro mocnářství, ale aby ho chránili.

Maffia s pomocí vídeňské tajné policie

Po vypuknutí 1. světové války se Tomáš Masařík ocitl v kruhu českých rezervistů a později v okruhu lidí, kteří viděli ve válce cestu k získání samostatnosti českých a moravských zemí. V té době vznikla organizace nazvaná Maffia, která na úrovni mocných představitelů, politiků, lékařů a finančníků měla připravit odtržení “Čechomoravy”, což byl Masaříkův název pro nový územní útvar v Evropě.

Čechomorava měla mít po konci války samostatnost, ale během války nebylo jasné, jestli Rakousko-Uhersko vyhraje nebo prohraje válku. Jenže Masařík už v té době, o které později hovořil nepravdivě jako o svém “exilu”, se sešel v Londýně s hlavními sponzory nové republiky. Byli to bankéři rodiny Rothschild. Hlavní zájem na rozbití monarchie měla právě Rothschildova rodina, protože právě na Čechomoravě byl koncentrován těžký průmysl, který byl potřeba pro zbrojení a přípravu II. sv. války proti Rusku. Už tehdy dům Rothschild věděl, že šlechtické rody Habsburků a Romanovců nepůjdou proti sobě jinak, než čistě vojensky, ale to ani nebylo cílem Rothschildů.

Foto: Tomáš Masařík a mocnář Franz Josef I. – Syn a otec?



Ti potřebovali prioritně ovládnout Rusko a to způsobem naprosté genocidy vládnoucí šlechty Romanovců, kterou na povel z Londýna Uljanovi bolševici povraždili v červenci 1918. Po vyvraždění Romanovců začal v Rusku teror řízený z Londýna domem Rothschild, který podmiňoval Uljanovi další uvolňování fondů pro Sovětský svaz. V Rusku a potažmo Sovětském svazu bylo zapotřebí zlikvidovat po Romanovcích druhou skupinu elit, důstojníky ruských vojsk. Čistky naprosto zdecimovaly ruskou armádu do stavu, kdy už v roce 1930 bylo jasné v Londýně, že nastal čas pro spuštění II. sv. války, bylo ale potřeba najít kandidáta pro proces řízení. Tím byl zvolen nýmand a naprostý vojenský amatér, nicméně skvělý rétor, Adolf Hitler. Vzestup jeho NSDAP v Německu financovali štědří dárci německého průmyslu, ale především bankéři se sídlem v Londýně. Není proto divu, že to byla právě Anglie, která stála v čele Mnichovské zrady.

Meritum goa a Československo jako první sionistický stát na světě

Jenže tím se dostáváme moc daleko od roku 1918. Vznik Československa stojí na dvou pilířích domu Nylon (New York – Londýn). Na jedné straně za vznikem stojí londýnský dům Rothschild, který financoval Masaříkovu “odbojovou” činnost jeho “Maffie”, protože Rothschild chtěl získat český zbrojní a těžký průmysl pro přípravu války proti Rusku, čemuž by Habsburské mocnářství stálo v cestě, protože Vídeň by podruhé proti Rusku již nezbrojila. To věděli v Londýně moc dobře. Tragédie českého národa začala ve chvíli, kdy veškerou moc v nové zemi uchopili kandidáti židozednářského stolce, v jehož čele stál nový prezident, již řádně z emigrace přejmenovaný po kabalistickém ritu na pařížské Sorboně na Thomas Garrigue Masaryk. Je však zajímavé, že na Washingtonské deklaraci se Masaryk jaksi “zapomněl” a draft dokumentu do poznámek podepsal jako “Masařík”. Později si už na tyto přešlapy dával pozor. Druhým kmotrem Československa je dům Rockefeller, který reprezentoval americký prezident Woodrow Wilson, vysoký člen zednářské lóže Ivy League.

Po vyhlášení samostatnosti se Československo stalo zemí “meritum goa”, židozednáři použili ukotvení Mah’ralu pod Prahou jako centrum řízení sionistického světového převratu. Veškeré prvky řízení v Praze jsou od té doby pevně spjaty s kabalistickými stolci svatavy, bez ohledu na to, jestli moc držel Masařík, Beneš, Hácha nebo Václav Havel, protože všichni, kteří se dostali k moci nad Prahou, sloužili věrně Domu Sion skrze pražskou židozednářskou svatavu ukotvenou na pilířích domů Rothschild (Londýn) a Rockefeller (New York) a dodnes tyto dva domy vedou boj o kontrolu nad Prahou, jako o výchozí platformou pro rozhodující bitvu a tažení proti Rusku, tzn. proti největší slovanské zemi. Proto dodnes procesy v Praze napůl kontrolují americké elity, a proto druhou půli kontroluje Londýn a jeho sionističtí globalčiky. Proto dodnes zažíváme tu servilitu Prahy k Londýnu (kauza Skripal a odvolávání velvyslanců) a servilitu k New Yorku (poslušné vydání pana Nikulina do USA v přímém přenosu z poslanecké sněmovny na Velikonoce tohoto roku).

La Llum Negra et Ordo Pragensis

Proto v Praze dopadají volby tak, jak dopadají, proto i národně ukotvené strany v Praze sklání hlavu a nasazují do čela kandidátek zednáře. Praha jako centrum světového židovstva a hlavní pilíř kabalistického stolce nad pohřbeným Mah’ralem je protipólem Jeruzaléma, jeho obrácená strana ve světle dualismu kabaly, černé světlo obráceného světa La Llum Negra, které přijali Piráti skrze svého předsedu v Barceloně, psali jsme o tom zde: https://aeronet.cz/news/la-llum-negra-predseda-piratske-strany-ivan-bartos-spolu-s-manzelkou-lydii-pozovali-pro-fotografa-v-barcelone-pred-zednarskymi-symboly-vystava-cerneho-svetla-sepjeti-rukou-do-formace-vidouciho-oka/ . A proto Piráti dostali klíč k Mah’ralu v Praze a budou mít křeslo primátora. Nemůžu tady napsat všechno, co mi zobrazuje projektor, protože to neunesu, bolí to moc jako rozpálený cejch. Černé světlo zalilo Prahu a tam už není nic, žádné světlo, v jámě Mah’ralu je děsivé ticho. Hodiny v Mah’ralu se zastaví v 11:46 v neděli 28. 10. 2018, číslo, které v numerologii vyvolává děs. Meritum goa, číslo 22, dvojnásobek globalistického imperativu 11.

Český lev nikdy nepovstal. Sotva se osvobodil z habsburských okovů, dostal okovy zasvěcených v okruhu Ordo Lumensis v Londýně a Ordo Pragensis v Praze. Miloš Zeman u Ronalda Laudera řekl, že je Žid, a přitom není. Proč přijímat chazariát ritem, když má člověk důvěru lidu? A opravdu se v Kábulu bojuje za Prahu, jak říká prezident, anebo se tam bojuje za americké zájmy? Není co slavit, jenom s vytřeštěnýma očima lze sledovat jejich korunovaci v Praze, tu ozdobenou černým světlem magistrátu, i tu purpurovou, která přijede z Londýna. A zatímco se někdo diví, co se děje v Praze, v Česku se posilují mosty a silnice pro přejezdy vojsk dále na východ. Plánuje se pochod na východ, za zády rakety a islám, před námi Slované a jejich zbraně proti nám. A my proti nim. Rozporcují si nás a my zase je. Do další stoletky ozbrojení Slované proti Slovanům pod bičem sionistického generála. Takže se znovu zeptám, pateticky: “Co chcete slavit?”

Záznam pořadu na Svobodném vysílači CS:



-VK-
Šéfredaktor AE News


Zdroj: https://aeronet.cz/news/slavite-a-je-vubec-co-slavit-100-let-od-vzniku-prvniho-zidozednarskeho-statu-na-svete-masarik-redlich-na-kabalisticky-stolec-polozil-utatou-hlavu-ceskeho-lva-a-nasadil-mu-na-drapy-okovy/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



100 let od vzniku Československa podle pana Fendrycha   
Pridal tk Sobota 27 říjen 2018 - 06:17:06 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Známý komentátor pan Fendrych (Aktuálně.cz) svým antizemanovsky negativistickým přehledem zde: nazory.aktualne.cz, se zaměřil na okomentování oslav 100. výročí vzniku Československa. V této souvislosti znovu neopomněl narážkami se vymezit vůči prezidentu Zemanovi, kterého naprosto neopodstatněně staví do role centra pozornosti těchto oslav. Poněkud mu nedochází, že tu „pozornost“ jak ji zmiňuje a která se upírá k M. Zemanovi, jako např., že jde o "100 let Zemana", všecko, co se tak nějak vztahuje k němu, co tropí, koho pozval a koho nepozval na Hrad, kam se propadl ve vyznamenávání občanů, jakou hrůzu zase vypustil z úst on nebo jeho alter ego Ovčáček, že tuto atmosféru vytváří především ti, kteří pak tyto skutečnosti kritizují a prezidenta ostrakizují.

Ostatně to samé se rovněž týká Fendrychových negativních výčtů života společnosti, o kterých říká, že co není hodno slavení, o tom píšeme. Co je na tom zvláštního nebo nelogického? Samozřejmě nebudu oslavenci, např. třeba svému bratrovi, připomínat jeho životní neúspěchy, problémy a nedostatky, ale že budu glosovat jen to pozitivní a dobré a přát mu v dalším životě jen to nejlepší. Panu Fendrychovi to ale přijde jako úmysl záměrně se těmto skutečnostem vyhnout. Tak to však rozhodně není. Je totiž potřeba vidět věci více či méně důležité a podstatné, ty nepodstatné (jako v daném případě) upozadit, jakkoli jsou v našem životě důležité. K jejich projednávání je k dispozici jiná doba, jiné místo a hlavně zodpovědný přístup.

Jestliže pan Fendrych zmiňuje celou řadu negativních skutečností, kterými je naše společnost, potažmo republika zatěžována, nelze než s ním bohužel, souhlasit. To, že je milion českých občanů včetně 120 tisíc důchodců v exekuci, na 30 tisíc bezdomovců (jak ti "slaví", zajímá je vůbec ještě nějaká česká státnost?), více než 600 ghett, jejichž počty neklesají, spíš naopak, Česko je jako euromontovna, jako země, která chabě reaguje na šířící se sucho, je to země dezinformací a fake news, ideální místo pro ruskou hybridní válku, země podceňující učitelský stav na všech úrovních, země bujícího domácího násilí, stát, kde statisíce žen čelí sexistickým útokům. Rostoucí nacionalismus a neonacismus. Zanedbaná, zčásti se rozpadající města (Praha), raději snad nepokračujme. To vše, až na tu jeho rusofobní poznámku o ideálním místě pro ruskou hybridní válku, je bohužel konstatování sice smutné, leč pravdivé. Přesto pan Fendrych tvrdí, že je co slavit. Mj. zmiňuje, že jsme přežili nacisty i bolševiky, že jsme evropský stát, po čtyřiceti letech pod Rusem si vládneme sami a řešíme podobné problémy jako jiné unijní země, jako třeba rozdělení společnosti. Jsme členy Evropské unie a Severoatlantické aliance, važme si toho. Je tu však otázka, zde tu výzvu, vážit si našeho členství v EU a NATO, přijme většina občanů. Lze se vážně obávat, že ne.

S mnohým, co pan Fendrych konstatoval, lze souhlasit, ale stejně tak nesouhlasit. Na jedné straně mluví o neblahém stavu společnosti (viz výše), ale už neříká, proč tomu tak je a kdo takový stav způsobil, přesněji zavinil. Jeho konstatování, co jsme přežili, co a kde jsme dnes není poctivé, ale ani pravdivé. Po čtyřiceti letech pod Rusem si, podle pana Fendrycha, dnes vládneme sami. Opravdu tomu máme věřit? A to, že jsme zavázáni svým členstvím v EU, stejně jako v NATO, že sdílíme a poslušně plníme pokyny a příkazy amerického establishmentu, vazalsky se podílíme na uzurpátorské politice USA, prostřednictvím NATO se zúčastňujeme na přípravě války s Ruskem, přes imigrantskou invazi, řízenou NWO, je nám vnucován multikulturní, potažmo islamistický prostor atd., to pana Fendrycha evidentně nechávé chladným, či spíše to „poslušně“ akceptuje.

Jinými slovy, pan Fendrych přiznává, že naše republika má celou řadu problémů o kterých se v rámci oslav 100. výročí vzniku Československa nemluví. Že ty nedostatky a problémy jsou ale důsledkem polistopadové politiky, se mu přiznat nechce. Proč asi? Že jsme přežli čtyřicet let „pod Rusem“ je mu úlevou, že však skoro třicet let jsme (díky V. Havlovi) pod ideologickým, ekonomickým, vojenským a morálním vlivem Američana, mu přijde normální. Říká se, že „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej“. Pan Fendrych si dopřává notný kus chleba „tam těch“, proto se musí snažit s plna hrdla zpívat jejich píseň. Píseň o západní demokracii, svobodě, lidských právech, liberalismu, o ruském nebezpečí, čínské rozpínavosti, multikulturalismu, kterou řada našich nejen novinářů, ale i politiků a intelektuálů má za lepší, než čtyřicet let pod Rusem. Proč zrovna pod Rusem, když jsme měli svoji vládu? Nu což, proti gustu žádný dišputát, pan Fendrych vyměnil morálku, čest a vlastenectví za peníze těch, kteří jej živí. Pak by ale neměl hořekovat nad stavem naší společnosti, potažmo republiky. Vždyť on je jeden z těch, který se na tomto stavu nemalou mírou podílí.

Aby toho nebylo málo, tak na důkaz, že nejsme jako republika zas až tak nezajímavá, pan Fendrych ve svém konstatování předkládá řadu úspěchů, kterými jsme podle něj jako Česká republika vynikli ve světě. Tak např. že v tabulce "rostoucích hvězd", tj. tzv. padesáti skokanů mezi světovými vědeckými institucemi od roku 2015 do roku 2017, najdeme na 40. místě českou Akademii věd. Nemluví se o tom, ale je to síla. Nelze se však zbavit dojmu, že toto konstatování není samoúčelné, že má svým způsobem nahrávat jeho (dříve neúspěšnému) přesto stále potenciálnímu znovu kandidátu na prezidenta, dnes už senátorovi Drahošovi. Ani závěr hodnocení pana Fendrycha není nezajímavý. Konstatuje v něm, že můžeme objevit víc podobných „zasunutých pozitivních posunů vpřed“, stačí prý jen „odstrčit všude trčícího Zemana“, nahlédnout do "obyčejného", nezemanovského českého světa. Opravdu, od pana Fendrycha mimořádný pohled na Českou republiku. V této souvislosti není bez zajímavosti, jak by se asi pan Fendrych představoval a jak by se asi vyjadřoval v případě, že by na Hradě „trčel kníže s čírem“ a jak by asi vypadal !schwarzenbergský český svět!“ Hrůza pomyslet!

Závěr páně Fendrychova všeobecného konstatování: Za kulisami, za často odpudivým politickým divadlem není prý zas až tak zle. Máme velké problémy, velká část občanů se sice sociálně propadá kamsi do pekel a dokážeme bezohledně, tupě ničit vlastní zemi, ale zároveň si (paradoxně) nevedeme špatně. Nejsme (prý)ještě všichni zmanipulovaní, lhostejní či krutí a dokážeme být i světově úspěšní. Nejsme jen Zeman. Ale také nejsme jen Fendrych! Co je nám však platné, že si nevedeme špatně, když na druhé straně tu máme milion českých občanů včetně tech 120ti tisíc důchodců v exekuci, tisíce bezdomovců atd., a atd. Není abstraktní, že s velkou slávou slavíme 100 let od vzniku Československé republiky, které už ani jako Československo neexistuje? Otázka: díky komu? Víme, ale nekomentujeme!

Nevyzní to zrovna nejslušněji, ale pravda se někdy ani jinak (slušně) vyjádřit nedá: „Kde jsou ty časy, kdy to tady stálo za hovno!“ A není tím myšleno jen posledních 7O let!

Autor: Jiří Baťa

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Detektivka začíná: Jak to bylo se Somálkou ze zdrávky? Neziskově-lidskoprávní mafie vykoukla ze tmy. Dokonalý servis pro parazity. Na stopě nepřátelského koordinačního centra. Jak můžeme bojovat?   
Pridal tk Sobota 27 říjen 2018 - 06:11:02 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
LUBOMÍR VYLÍČIL sleduje, kam vedou nitky od somálské provokatérky, jež se před časem zviditelnila na základě kauzy nošení muslimského šátku na střední zdravotnické škole - a přichází na něco velmi znepokojivého...

V úterý 23. října začala další, už 20 schůze Poslanecké sněmovny. Zasedání, které by mohlo nečekaně vybočit ze standardní nudy a šedi poslanecké rutiny. Václav Klaus mladší, infant terrible ODS, má totiž právě na této schůzi v úmyslu interpelovat ministra vnitra. Hodlá mu položit pár otázek k jedné známé, staré a stokrát probrané cause. Tentokrát ovšem z jiného úhlu pohledu. Což může mít politickou brizanci TNT.

Jde o známý případ „studentky“ Ayan Jamaal Ahmednuur. Ano té mladičké údajně somálské provokatérky, co se zapsala na střední zdravotnickou školu, aby ji vzápětí žalovala, že porušuje její náboženské práva tím, že jí při nemocniční praxi nepovolí hidžáb.

Ovšem tentokrát nepůjde o svobodu vyznání, identitu, lidská práva a další vznešené, ale zprofanované fráze, vrhané do veřejného prostoru ombudsmankou Šabatovou. Půjde o věci mnohem přízemnější. Třeba o identifikaci a registraci takzvaných uprchlíků. O přehled, kdo se na našem území nachází a o díry v systému. A o zhoubné působení „neziskovek“. Toho všeho je mladá „Somálka“ přímo učebnicovým příkladem. Posuďte sami.

Uprchlice z Audiny

Údajná Ayan Jamaal Ahmednuur se na našem území objevila roce 2011. Byla odchycena v tranzitním prostoru Ruzyňského letiště po příletu spoje z Ruska. Ovšem bez dokladů a letenky. Což znamená, že je aktivně zničila buď už na palubě letadla, nebo někde v tranzitním prostoru. Bez nich a letenky by se totiž do žádného mezinárodního spoje nedostala.

Po odchytu požádala o azyl a byla zaregistrována „na základě svého čestného prohlášení“. Dostala povolení k pobytu na deset let. Příslušné doklady ovšem dívka opakovaně a záhadně „ztrácela“.

Dne 13. 12. 2011 byl této muslimce vydán její první průkaz - povolení pobytu č. 000453288 s platností do 13. 12. 2021. Dne 12. 1. 2012 byl vydán další průkaz povolení pobytu č. 000051658, který si Ahmednuur převzala 30. 1. 2012, tento je dnem 27. 9. 2013 veden jako ztracený. Přičemž již 22. 1. 2013 je Ahmednuur vedená jako poškozená při vloupání do vozidla Audi A6, které v té době parkovalo v Praze 9. Z tohoto vozidla, které nebývá běžně k vidění ani u domků naší střední třídy, jí měl být odcizen průkaz - povolení pobytu č. 000051658 a další doklady. Ztrátu povolení k pobytu tedy nahlásila až nějakých osm měsíců poté, co k ní došlo.Dne 9. 10. 2013 jí byl vydán další průkaz povolení k pobytu č. 00238610, který si Ahmednuur převzala o měsíc později. I toto povolení k pobytu je však od 12. 10. 2015 vedeno jako ztracené. A 12. 11. 2015 obdržela další z řady průkazů povolení k pobytu.

Uvedené skutečnosti vzbuzují podezření, že pomocí dokladů Ayan Jamaal Ahmednuur mohl být v letech 2011 až 2015 legalizován pobyt několika dalších muslimek, přenejmenším dočasně. Oprávněný údiv vyvolává také její přijetí ke studiu na střední škole v době, kdy se nemohla prokázat jakýmkoli dokladem, opravňujícím ji k pobytu na území ČR.

Detektivka

Další zajímavosti o této osůbce prosákly na veřejnost později. Její jediná česká věta, která se zachovala, zní „noešane pokrěvký hlavy“. Myšleno pravděpodobně „nenošení pokrývky hlavy“. To napsala do „Sdělení o zanechání studia“ na SZŠ Ruská. Přitom měla vlastnit jakýsi doklad o absolvování základní školy, kde byla z českého jazyka hodnocena známkou „dobrý“. Na tuto nesrovnalost upozornila už poslankyně Jana Černochová ve své interpelaci (tehdejší) ministrině školství. O naprosté neznalosti vyučovacího jazyka pak existuje i další doklad – když Ayan dělala řidičák, musel být zkoušce přítomen překladatel do angličtiny…

Ale teď nám nejde ani tak o jazyk, jako o samotný pobyt. Zajímavá fakta se totiž vynořují i kolem jejího mateřství. Ze Somálska prý uprchla jako svobodná matka jednoho syna. Ale cizinecká policie vedla v souvislosti s touto ženou dvě různá řízení, jedno s dítětem ve věku 10 let a jedno s dítětem ve věku 12 let. A my víme, jak to s takovými „dětmi“ ze Somálska může být. Po Šojdrové „sirotkování“ už asi všichni. Když si ti chlapci oholí plnovousy….

Jak je tohle všechno možné? Takovéhle díry v systému, taková nedůslednost, laxnost a benevolence příslušných úřadů? A zrovna u muslimky z rizikové oblasti? Na tyto a mnoho dalších oprávněných otázek nám nejlépe odpoví pohled do „právního zákulisí“ causy. Podívejme se na právničku, zastupující, Aylan. Na jistou Radku Korbelovou Dohnálovou.

Na první pohled zase jedna zapálená sluníčkářka. V Praze nic zvláštního. Ale právě přes ni můžeme pootevřít dvířka do té právně-migrační pandořiny skříňky. A možná i dál.

Pavučina

Uvádí, že je členkou Pro Bono Aliance. A to je vám spolek! Motto mají (kupodivu) anglicky a zní zhruba takto: „Usilujeme o to, aby právní nástroje účinněji chránily lidská práva, veřejné zájmy a důležité společné hodnoty“. Už vám svítá, že? Komu snad ještě ne, najde o kus dál další nápovědu: „V naší síti bylo na konci roku 2017 zapojeno již 85 advokátních kanceláří či samostatných advokátů a 155 neziskových organizací“.Je tu i jejich seznam.

Najdeme zde, mimo jiné, oblíbenou Romeu, IQ Roma servis , populární Gender studies, Svobodu zvířat, Sdružení pro integraci a migraci, Občanskou komisi za lidská práva, Ligu lidských práv... a další a další. Zvláštní kapitola je pak věnována spolupráci s Veřejnou ochránkyní lidských práv. S tou uzavřel spolek „Memorandum o spolupráci ve věcech bezplatné právní pomoci stěžovatelům. Na základě tohoto memoranda zprostředkovává PBA bezplatné zastoupení spolupracujícími advokáty pro oběti diskriminace, u nichž ombudsman dojde k závěru, že s největší pravděpodobností došlo k diskriminaci.“

Celkově to působí dojmem, že jsme náhodou našli jakési koordinační centrum. Jakousi „střechovou organizaci“, která zajišťuje svým členům podporu a právní servis, ale také neoficiálně řídí a vzájemně slaďuje jejich činnost. Jakýsi uzel ve struktuře, přes který se tečou (něčí) pokyny k realizaci, k vykonavatelům. A o co v této „činnosti“ jde zjevné už ze seznamu oněch neziskovek.

Podobných koordinačních center pro neziskově-lidskoprávní sektor je u nás více. Ty nejtěžší „neziskové“ váhy má v portfoliu, nebo chcete-li ve stáji spolek s nic neříkajícím názvem DEMAS. Jde o „Asociaci českých neziskových organizací působících v oblasti demokratizace, podpory občanské společnosti a lidských práv ve světě“ a patří k nim třeba Amnesty International, Člověk v tísni, EUROPEUM, Forum 2000, nebo Transparency International ČR… Ale o tom někdy jindy.

Promazaný stroj

Zpět k Ayan Jamaal Ahmednuur. Pomocí ní a jejího příběhu jsme na okamžik nasvítili jeden uzlík skryté, mimo pozornost veřejnosti působící sítě nepřátelských organizací. Neziskově-lidskoprávní mafie. Právě tito lidé, utajení vojáci neziskově-lidskoprávní války proti české majoritě, protlačili udělení jejího azylu, aniž předložila jakékoli doklady osvědčující její totožnost a státní příslušnost. Zajistili, aby po tom nikdo dál nepátral. Od jiných takových dostala potvrzení o absolvování základní školy, kde byla z českého jazyka hodnocena známkou „dobrý“, aniž uměla česky kváknout.

Oni ji (s jasným provokačním záměrem) taky vyslali „studovat“. A pak řádně rozmázli „událost“ její diskriminace. Jiní lidsko-právníci zas nějak „ošéfovali“, že se neřešil její problém se sociálními dávkami. Ty dostávala od městské části Praha 9 a magistrátu hlavního města Prahy. Přesto, že jedna z podmínek pro získání sociálních dávek je, že žadatel nevedete s obecními úřady soudní spor. Což Ayan porušuje, protože vede soudní spor se školou, která pod úřady spadá. Ale nikomu to nevadí. Nebo nesmí vadit… A konečně pak právníci a spřátelené organizace z pod jedné (neziskové) střechy, jako třeba úřad ombudstmanky, vedli a dosud vedou neutuchající boj s českou společností za její „právo“ na islámský šátek. Ve jménu islámu, diverzity…

Jak pravil zesnulý (velko)bankéř, světový politik a člen nesčetných nadnárodních organizací Peter Sutherland: „Je třeba rozbít etnickou homogenitu východoevropských zemí…“

Co s tím? Můžeme proti téhle mocné, profesionálně řízené a penězi vyfutrované záškodnické síti s vynikajícím právním krytím něco dělat? Určitě. Začněme třeba tím, že si myšlenky, co nás napadají při četbě podobných příběhů, jako je causa Ayan Jamaal Ahmednuur, nenecháme pro sebe.

Autor: Lubomír Vylíčil

Zdroj: http://www.protiproud.cz/politika/4070-detektivka-zacina-jak-to-bylo-se-somalkou-ze-zdravky-neziskovelidskopravni-mafie-vykoukla-ze-tmy-dokonaly-servis-pro-parazity-na-stope-nepratelskeho-koordinacniho-centra-jak-muzeme-bojovat.htm


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Cesta do propasti   
Pridal tk Sobota 27 říjen 2018 - 06:06:20 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pro mnoho bývalých, ale i těch ubývajících současných voličů a příznivců ČSSD a KSČM, je aktuální pohled na obě partaje opravdu neradostný. Je až s podivem, s jakými primitivními argumenty vedení obou stran odráží systematicky všechny výzvy k sebekritice a potřebným či spíše nevyhnutelným změnám. Na Titaniku se tancuje, ale zákeřný útes se blíží a kormidelníci stále dokola odmítají změnit kurz a kapitánské uniformy se drží jako ono příslovečné lejno košile. I posádka se ale již začíná probouzet, remcat a jistá část dokonce i bouřit, jelikož mezi ní nejsou jen samí flegmatici a sebevrazi.

Levicově smýšlející člověk, aby si dnes nad stavem KSČM jen povzdechl a lakonicky konstatoval - kde jsou ty časy, kdy strana byla jasně zařaditelná, čitelná, měla jednoznačný program a v poslaneckém klubu a svém vedení disponovala takovými osobnostmi jako byli Zdeněk Klanica, Zuzka Rujbrová, Miroslav Vacek, Václav Exner, Jaroslav Štrait, Miloslav Ransdorf, Jaromír Kohlíček nebo Ludmila Brynychová.

Lépe už bylo

Jedním z posledních mohykánů, skutečných osobností, zůstává v klubu komunistických poslanců dodnes bývalý předseda Miroslav Grebeníček, který si udržel mezi levicovou veřejností nemalou autoritu a zůstane trvale jeho velkou zásluhou, že komunisté po roce 1989 ve společnosti udrželi pozice parlamentní strany i přes četné pokusy ji oslabovat a marginalizovat. V době, kdy byly pozice KSČM po bouřlivé první polovině 90. let, již pevně stabilizované (přelom tisíciletí), nacházela se KSČM na vzestupu. A nejen to. Šlo o zatím nejúspěšnější období v celé dlouhé polistopadové éře. Zejména ve volbách konaných v letech 1998 – 2004 KSČM potvrzovala, že si dokáže získávat podporu i z široké základny lidí bezpartijních, včetně mladší a středně generace. Když v té době byl některý z komunistických poslanců pozván k debatě do televize, vždy to zadunělo jasnými argumenty, ačkoliv i zde se proti KSČM trvale vedla nijak neskrývaná přesilovka. Stačí vzpomenout všechny ty diskuse moderované na NOVĚ nechvalně známým Janem Vávrou nebo na ČT dvojicí Černý, Bubílková a mnoha dalšími. Všechny ty Duely, Arény a Kotle. Komunisté zde museli čelit většinou nejen názorům oponentů a také neskrývané snaze dostat k prezentaci jen minimální prostor, ale i podpásovkám moderátorů, kteří se rychle naučili měřit dvojím metrem a praktikovat dvojí morálku. Toto vše však KSČM spíše přineslo další sympatie. Průměrný nezaujatý člověk totiž rychle pozná, když se nehraje fér a švindl v přímém přenosu byl samozřejmě o to viditelnější. Kdeže ale loňské sněhy jsou. Dnešní vystupování komunistických politiků v televizi sledují i vlastní členové strany často jen s pocitem studu a trapnosti. Toto, že je komunista? Vždyť je opatrný na slovo a vlastně skoro nic podstatného neřekne. Čeho se bojí? Ano, přesně toto si musí pomyslet nejeden divák a posluchač. Přitom komunisté jsou zvaní do diskusních pořadů vcelku pravidelně a o diskriminaci v tomto ohledu lze dnes jen těžko hovořit. Zvláště v situaci, kdy strana klesla někam k 5-7% voličské podpory a může být záhy ještě hůř.

Významná protestní a antikapitalistická síla

Komunisté dokázali dlouhá léta úspěšně těžit z pozice protestní, antikapitalistické síly. S postupem let se postavení KSČM stabilizovalo a dalo se očekávat, že i přes permanentní antikomunistické kampaně pořádané pravidelně aktivistickými novináři a částí pravicových politiků, je jen otázkou času, kdy partaj získá podíl na moci například na úrovni krajů. Stalo se tak roku 2008. I přes veřejné proklamace, o tom, že s komunisty se nemluví, se nejen na úrovni městských a obecních či krajských samospráv, ale i na úrovni Poslanecké Sněmovny s komunisty mluvilo a čile jednalo již od 90. let. Komunisté představovali reálnou politickou sílu, kterou v řadě případů nešlo jen tak jednoduše ignorovat a obcházet. Ostatně hlasy komunistů byli zvoleni všichni polistopadoví prezidenti, včetně toho prvního, který se straně odvděčil tím, že jí pak po celý život veřejně pomlouval. Ale tuto trapnou figurku postupem času čím dál méně lidí bralo vážně.

Když byl na podzim roku 2005 Miroslav Grebeníček odejit z čela KSČM, zanechal svému nástupci stranu, která měla v Poslanecké Sněmovně 41 poslanců, tři senátory, 157 krajských zastupitelů, okolo šesti tisíc obecních zastupitelů a 6 europoslanců. Finančně byla partaj v poměrně dobré kondici. Samozřejmě přetrvávaly dlouhodobé problémy týkající se zejména úbytku členů, který nestačil být kompenzován těmi nově přijatými, nemluvě o mladé generaci. Strana se dlouhodobě potýkala a potýká také s nízkou schopností pracovat efektivně na sociálních sítích a cílit na mladou generaci. Veřejná prezentace strany zůstává usazena v minulosti a působí neuvěřitelně obstarožně. Přitom šikovné lidi schopné na vysoké úrovni pracovat s moderní technikou i KSČM ve svých řadách má. Zřejmě není vůle tyto osoby za práci adekvátně odměnit. Scházely by pak prostředky pro věrné služebníky partajní vrchnosti. Celkově však komunisté měli ještě v době Filipova nástupu do čela solidní vyhlídky do budoucna. Záleželo ovšem na schopnosti a pracovním nasazení obměněného vedení. Reálnou sílu komunistů pak museli chtě nechtě brát na vědomí i sdělovací prostředky jim rozhodně nefandící. Například v létě roku 2010 vyšel v Mladé frontě článek oceňující nejen stabilní postavení komunistů v české politice, ale i některé mladé talentované tváře v jejich řadách. I zde se tehdy psalo o tom, že KSČM má bez pochyby před sebou ještě dlouhodobou slušnou perspektivu a záleží jen na tom, kterak s ní naloží.

Filip bez filipa

Vojtěch Filip byl straníky aspoň zpočátku vnímán vcelku pozitivně. Jméno si udělal již jako předseda poslaneckého klubu a před svým nástupem do čela strany i jako místopředseda Poslanecké Sněmovny. Čekalo se od něj, že dokáže oslovit zejména střední generaci a vůbec voličské skupiny, pro které byl Miroslav Grebeníček málo přijatelný a provést nezbytnou modernizaci. Filip od počátku vsadil na umírněnost a pragmatismus. Partaj se vydala na velmi nebezpečnou cestu vytvoření tzv. strany volebního typu, místo strany masové. Již brzy se ukázalo, že naděje do něj vkládané, naplnit příliš nedokáže. Nestal se ani přijatelnějším pro další voličské skupiny, které jej odmítaly podobně jako jeho předchůdce, ani nedokázal do strany přivést novou krev. Nemluvě o modernizaci. Ztráta pozic na sebe logicky nenechala dlouho čekat. Hned v dalších volbách nastaly citelné ztráty. Což se ihned podepsalo i na stranických financích. Samozřejmě však nový muž v čele strany si zasloužil určitý čas, aby ukázal, co umí. Ten však běžel dál a dál. Přičemž nic zásadního na postavení KSČM se neměnilo. Spíše se jen dál zhoršovaly volební výsledky ve všech volbách. A nešlo jen o volební výsledky, ale celkovou akceschopnost. I na mimoparlamentní úrovni se strana stávala čím dál méně viditelnou, ať už šlo o schopnost uspořádat veřejnou protestní akci nebo vydávat kvalitní tiskoviny či systematicky vzdělávat mladé členy nebo účinně zapojit do stranické práce také sympatizanty. Organizovanou i neorganizovanou komunistickou mládež pak vedení již dříve dosti rázně odvrhlo jako přílišné radikály škodící novému zaměření strany jako státotvorné síly.

Jedna hvězdná chvíle pro Vojtěcha Filipa ale přece jen přišla. Když pomineme jeho opakovaná zvolení do vedení Poslanecké Sněmovny. Volby v roce 2012 přinesly komunistům výrazný úspěch. V době panování extrémně nepopulární vlády Kalouska a Nečase vcelku zákonitě výrazně uspěla jak KSČM, tak i ČSSD. Toto umožnilo komunistům dostat se do vedení většiny krajů. KSČM ale díky své nemotornosti a pasivitě nedokázala voličům včas a srozumitelně prodat výsledky své práce v regionech a také kvůli tomu dopadla v dalších krajských volbách velmi bídně. Podepsala se na tom i nevýrazná volební kampaň umocněná současně malou aktivitou vedení strany a především neschopností podchytit včas kritické nálady ve veřejnosti a adekvátně na ně reagovat. Celostátní témata a celkový obraz politické strany samozřejmě mají svůj vliv i na výsledky krajských či komunálních voleb. O tom není sporu. Komunisté jakoby jen čekali, že jim to tam voliči znovu automaticky nahází a zůstane vše při starém. To už ale přišla doba velkého nástupu nových protestních hnutí v čele s výraznými osobami v podobě Andreje Babiše a Tomia Okamury. Ta šla přímočaře svým programem a jasnými volebními slogany vstříc voličům. To že často šlo jen o hlasitý populismus, voličům jaksi nevadilo. A výsledek se samozřejmě dostavil. Komunisté, kteří přenechávají od té doby co je v čele Filip tvorbu volebních kampaní převážně soukromým agenturám, dostávají opakovaně ve volbách na frak. Poctiví a pracovití komunisté obětavě pracující na úrovni obcí, měst či spolků a zájmových organizací, to pak již nezachrání. Celkový obraz strany je pro veřejnost čím dál odpudivější, nikoliv jen nečitelnější. Filip řídí KSČM prakticky již od svého nástupu do jejího čela spíše jako svou firmu z pozice jednatele, než jako skutečný předseda politické strany. Veřejnost to dobře vidí, nejen členové strany a tak volí jiné strany.

Volební porážky přibývají, vedení dál v pozici mrtvého brouka

První větší varování pro KSČM představovaly již volby v roce 2014. Strana příliš neuspěla ve volbách do Evropského parlamentu. Zisk těsně pod 10% stačil jen na tři mandáty, proti roku 2009 ztráta jednoho zástupce. A mělo býti ještě hůře, podzimní komunální a senátní volby také nedopadly příliš dobře. Žádné kritické hodnocení se však nekonalo, prý příště to dopadne určitě zase lépe. Občasné kritické hlasy zůstávaly na patřičných místech neoslyšeny. Proto vše pokračovalo dál ve starých kolejích. Žádná změna v prezentaci směrem k veřejnosti, stále ty stejné okoukané tváře. Vyhořelí funkcionáři na okresech a krajích sčítající každoročně ztráty v členské základně a vyprazdňující se stranická kasa. Pravidelné rituály dle stále stejné šablony nemohly při nejlepší vůli přinést novou čerstvou energii do viditelně chřadnoucí partaje. Stále však ještě mající ve svých řadách dost lidí ochotných vypomoci při veřejných akcích nebo volebních kampaních. Zároveň ovšem narůstala nespokojenost řady straníků se současným směřováním. Nebylo proti divu, že při stranickém sjezdu roku 2016 měl Filip zdatného protikandidáta v osobě Josefa Skály. Ten ve značně nerovných podmínkách dostal dost hlasů delegátů, na zvolení do čela strany to ale nestačilo. Nakonec se stal jedním z místopředsedů. Filip se samozřejmě ihned postaral o to, aby měl podmínky k výkonu své funkce co možná nejobtížnější. V této činnosti byl vždy přeborníkem. Mělo se tedy dál jet víceméně postaru. Přišel ale další tvrdý políček ještě téhož roku v krajských volbách. Komunisté se po velkém propadu napříč republikou udrželi jen ve vedení jednoho kraje. Toto již těžko šlo jen tak snadno přejít mávnutím roky. Kritika zdola se nyní ozývala ještě více a hlasitěji. Vedení strany ale opět odmítlo nést osobní odpovědnost a shodilo vinu za volební neúspěch na krajské organizace. Rok se sešel s rokem a přišel další debakl v podobě voleb do Sněmovny. Necelých osm procent hlasů představovalo nejslabší výsledek v polistopadové historii. A opět následovaly hloupé výmluvy namísto důkladné analýzy a osobní odpovědnosti vedení. Přesto došlo ke svolání stranického sjezdu v mimořádném termínu. Filip se opět ukázal jako mistr zákulisních intrik a schopný obchodník. Řada delegátů patřila totiž k lidem placeným přímo stranou a na současném předsedovi byli finančně či přímo existenčně závislí. I tentokrát Josef Skála souboj o post předsedy poměrně těsně prohrál. Následně byl ze všech svých funkcí odstraněn. Prý bez škůdce Skály se strana opět zvedne. Přišel ale zcela dle očekávání jen další debakl. Tentokrát v komunálních a senátních volbách. A opět následovaly trapné výmluvy, osočování lidí s jiným názorem na směřování partaje. Začalo se dokonce hovořit o rozvracečích a škůdcích. Místo argumentů se znova začali hledat viníci, tam kde vůbec nejsou. Členové ÚV na svém povolebním zasedání odmítli přimět vedení k vyvození osobní odpovědnosti a stejně tak zamítli i svolání mimořádného sjezdu. KSČM se tak stala raritou mezi parlamentními stranami, když ani po opakovaných volebních debaklech nevyměnila neúspěšné vedení. Na rozdíl od lidovců, ODS, TOP 09, ČSSD i Zelených. Prý tentokrát za volební debakl nese vinu současná situace ve společnosti. Předsedu každé normální politické strany by její členové za takový hloupý blábol dávno vynesli v zubech. Čím dál víc řadových komunistů má sice Filipa a jeho pomocníků v likvidaci kdysi vlivné strany plné zuby, ale jejich názor nikoho nezajímá. Partajní šlechta žije dnes zcela pod heslem každý den dobrý, tak proč to nezkusit ještě nějak doklepat do toho důchodu nebo si v důchodu ještě nepřilepšit. Tito lidé chtějí zachránit jen sami sebe, o stranu jim nikdy nešlo. Chtějí ale být u toho, když se bude rozprodávat stranický majetek, protože zde ještě stále je a bude z čeho brát. Jde o řízenou likvidaci KSČM. Z Filipa v čele strany musí mít největší radost pánové Kalousek a spol. Žádné zákazy již nebudou třeba, komunisté se pod současným vedením spolehlivě zlikvidují sami. Likvidátoři se své šance nepustí. I kdyby přišel další debakl ve volbách do Evropského parlamentu, zase se to nějak zdůvodní. Na to jsme přece machři. A že snad straníci remcají? Vždyť my už je k ničemu nepotřebujeme.

Předseda strany jako uvědomělý likvidátor

Jestliže ani po opakovaných volebních debaklech nenašlo vedení komunistů odvahu dát své funkce k dispozici a provést důkladnou analýzu ve stylu padni komu padni, bude se současná krize jen dále prohlubovat. Podpora vlády pod taktovkou jednoho z nejbohatších lidí naší země straně, jak ukázal povolební vývoj, viditelně škodí. Lidé to vidí jasně a poohlížejí se po aktivní a přitažlivé alternativě jinde. Filip vede KSČM na politický hřbitov a ještě se tomu z pozice funkce místopředsedy Sněmovny usmívá. Ať je to jak chce, tento člověk se zapíše do dějin KSČM jako uvědomělý likvidátor, protože těžko věřit tomu, že by si nebyl vědom situace, v níž se partaj nachází. Komunisté se dostali do pozice některých západoevropských komunistických stran, které vyměnily funkce za program. Zaplatily za to posunem do politické nevýznamnosti. Komunisté ve Francii a Itálii jsou zářným příkladem. Z KSČM se ještě nedávno ozývaly hlasy, že jsou si těchto rizik vědomí a stejnou chybu opakovat nehodlají. Kráčejí však úplně stejným směrem. Toho, kdo před tímto sebezáhubným stavem hlasitě varuje, nazývají pánové Filip, Dolejš a spol. rozvracečem a nepřítelem. A dokonce se ještě plácají po zádech, jak jsou státotvorní, když drží miliardářovu vládu nad vodu, ačkoliv tento je pomlouvá, kudy chodí.

To, že je KSČM opravdu ve velké krizi, svědčí i hlasy odpůrců jakýchkoliv změn na stránkách Haló novin. Jejich argumentační úroveň je velmi chabá, navíc jde většinou o osoby, které káží vodu a prolévají hrdlo tím nejluxusnějším vínem. S nimi to soudruzi a soudružky opravdu ale opravdu nevyhrajete.

Pan Filip na tom musí být neskutečně blbě, když k osočování Josefa Skály dostane prostor i člověk typu Zdeňka Zbytka (do očí bijící zvláště v situaci, kdy články kritizující současnou situaci ve straně psané řadovými komunisty většinou šanci na otištění v Haló novinách nemají). Že by právě tento muž byl expertem na KSČM, o tom lze s úspěchem pochybovat. Nic proti panu Zbytkovi, možná je opravdu dobrým a úspěšným podnikatelem, ale on v politice přece nikdy neuspěl, po převratu ihned vrátil rudou knížku a na stránkách Haló novin jsem nikdy od něj žádný komentář nečetl. Až nyní dostal prostor. Proč až právě nyní? Není to zvláštní? Navíc se příliš nevytáhl. Nabídl čtenářům v podstatě jen snůšku domněnek a drbů s cílem skandalizovat jednoho z mála skutečných komunistů, jehož argumentační úroveň je o několik řádů výše. Josef Skála jeho domněnky a drby rychle a věrohodným způsobem vyvrátil, ale prostor k odpovědi již v Haló novinách nedostal. Proč? Kde zůstala novinářské etika a právo na odpověď. Vždyť možnost reagovat na text tohoto druhu by měl člověk vždy dostat. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48678289

Josef Skála věcně a srozumitelně odpověděl autorovi hanopisu otištěného Haló novinami prostřednictvím Parlamentních listů. Každý si tak může udělat sám vlastní názor o charakteru obou mužů. Myslím, že v tomto případě je jasné, kdo se stal usvědčeným lhářem. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Kriva-meridla-tankisty-Zbytka-Josef-Skala-odpovida-na-slova-o-mladem-svazackem-papalasi-556100

Podobně jako Zbytek si přisadil dlouholetý sám se sebou nepochybně spokojený stranický funkcionář Špás. Pod jeho vedením v minulosti společnost Futura rozhodně nevzkvétala, volební výsledky v kraji, kde žije, jsou čím dál horší, přesto udílí knížecí rady a připomíná dost křečovitě své minulé zásluhy. Pane Špási je mnoho komunistů, kteří nezištně pracovali a pracují pro stranu a nikdy z toho žádné odměny ani funkce neměli a nemají, ani se svými prokazatelnými zásluhami nemusí veřejně chlubit. Za ně totiž opravdu hovoří činy, nikoliv jen slova. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48664159

Skutečné myšlenkové perly pak vyplodil i pan Košťák. Jeho ataky vůči Josefu Skálovi však nepřekročily ve své přízemnosti hranice té nejzapadlejší žižkovské pavlače. Ale aby nabídl nějaké plány na rekonstrukci upadající partaje, na to jaksi nemá ty správné koule. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48646031

O činnosti paní Lysákové ve všech jejích placených funkcích by komunisté z libereckého kraje mohli dlouze hovořit a nevyznělo by to pro autorku níže uvedeného textu vůbec lichotivě. Ostatně stav krajského sídla strany a volební výsledky hovoří jasnou řečí. Jestliže na prvomájovou oslavu v krajském městě přijde jen pár desítek lidí, je to jistě skvělá vizitka kvalitní stranické práce… Tato osoba namísto toho aby zpytovala své svědomí, kam to až dovedla ve svém kraji a uvolnila místo schopnějším, bude raději svou jedovatou slinou mířit na lidi, kterým nesahá ani po kotníky a kteří bez zázemí i financí dokáží veřejně výrazným způsobem prezentovat levicová témata a na vysoké úrovni je diskutovat. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48637127

Ti, kteří si uvědomují bez růžových brýlí skutečný stav panující v KSČM, a kteří dostali prostor na stránkách Haló novin, se již na první pohled vyjadřují na zcela jiné úrovni. Za jejich slovy se neskrývá touha za každou cenu se držet placených funkcí, ale provést nutné změny. Osobně obdivuji jejich trpělivost bojovat proti bandě arogantních sebestředných pupkatých strejců, kteří dávno ztratili kontakt s realitou a jejich jedinou snahou je udržet se v dobře placených funkcích, třebaže by svou škodlivou činností dovedli stranu až do politické bezvýznamnosti.

Richard Pokorný je jednou z mladých nadějí komunistů. Jenže má tu smůlu, že stojí na nesprávné straně. Vzdělaný člověk s jasným přesvědčením a solidní rétor. To vše jej uschopňuje k tomu, aby se v budoucnu zařadil mezi výrazné tváře i na celostátní úrovni. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48637124

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/filip-ma-dalsiho-silneho-kritika/r~ff5ffa3cd5fe11e8b295ac1f6b220ee8/?utm_source=centrumHP&utm_medium=newsbox&utm_content=default&utm_term=position1&utm_campaign=Aktualne&redirected=1540446128

Miroslav Kavij patří k dlouhodobým kritikům současného vedení. Také on by mohl oživit stojaté a zatuchlé vody ve stranické centrále a v ideologickém zázemí. Zkušeností má dost a kariéristickými sklony určitě netrpí. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48645897

Josef Skála byl na dvou stranických sjezdech hlavní alternativou vůči Filipově vedení. Jeho jazyková vybavenost, mezinárodní rozhled a schopnost na úrovni diskutovat o aktuálních tématech levicové politiky mu dává stále šanci, aby patřil mezi nejvýraznější nositele tolik potřebných změn v KSČM, která míří ke dnu za souhlasného přikyvování držitelů koryt. Stalinistou jej mohou označovat jen lidé značně zaostalí. Skála kromě jiného ovládá v politice tolik potřebnou schopnost říci lidem, ke kterým hovoří, to co oni potřebují především slyšet, aby věděli, že se o ně ještě vůbec někdo zajímá. http://www.halonoviny.cz/articles/view/48652031

Jeden z mladých jihomoravských komunistů nedávno napsal otevřený dopis předsedovi strany. S jeho kritickým obsahem se může ztotožnit snad úplně každý, kdo vnímá palčivou nutnost udělat z KSČM opět čitelnou levicovou stranu bez kariéristů a nevzdělanců, kterým strana už dlouhá léta slouží jen jako výtah k moci. Autor nazývá věci pravými jmény a prokazuje, že v KSČM ještě stále jsou lidé se smyslem pro realitu a schopností pracovat na její obrodě.

Autor: Miroslav Pořízek

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Konec dolaru? Čína a Japonsko uzavřely dohodu o měnovém obchodu za 30 miliard   
Pridal tk Sobota 27 říjen 2018 - 05:57:26 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Peking a Tokio v pátek uzavřely dohodu o měnové výměně v hodnotě několika miliard dolarů, jejíž cílem je posílení finanční stabilitu a podpora podnikatelské činnosti v obou zemích.

Podle Japonské centrální banky (BoJ) dohoda, která bude trvat do 25. října 2021, umožní výměnu místních měn mezi dvěma centrálními bankami za 200 miliard juanů nebo 3,4 bilionů jenů (30 miliard dolarů).

Dohoda byla uzavřena během návštěvy japonského premiéra Šinzó Abeho v Pekingu na prvním formálním čínsko-japonském summitu za sedm let. Setkání proběhlo v duchu dvou největších ekonomik Asie, které očekávají posílení vztahů na pozadí obchodních sporů se Spojenými státy.

Dva hlavní držitelé amerických dluhopisů, Čína a Japonsko, upravily v srpnu vlastnictví bankovek a dluhopisů.

„Díky posílení ekonomických a finančních vazeb mezi Japonskem a Čínou rozšiřují japonské finanční instituce své podniky založené na juanu," řekl BoJ.

Čína také aktivně usiluje o posílení využívání své měny ve vzájemných obchodních dohodách s partnery, čímž obchází americký dolar.

Myšlenka vzdát se dolaru v celosvětovém obchodu se v poslední době stala trendem mezi zeměmi jako jsou Rusko, Čína, Japonsko, Írán, Turecko, Venezuela a další.

Ruský prezident Vladimir Putin nedávno podpořil oddělení finančního sektoru země od dolaru, protože dolarový monopol je podle něj pro globální ekonomiku nebezpečný.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jSqR

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.4844 sec,0.0799 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,649kB