Neděle 28 říjen 2018
Sluníčkář, rudý gentleman. Cesta do hlubin sluníčkářovy duše nejen pro čtenáře mayovek   
Pridal tk Neděle 28 říjen 2018 - 16:00:48 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Víš, milý čtenáři, co znamená slovo sluníčkář?

Sluníčkář deset let studoval biologii, etnografii a medicínu, ale stejně dlouho bude zírat na bělocha a na černocha, aniž by poznal, který je který, neboť přece není rasista.

Sluníčkář věří, že pánbůh kdysi nespravedlivě vytvořil bohaté země a chudé země a pak do nich nalosoval různé národy, takže třeba na Súdánce nebo Afghánce náhodou vyšla chudá země a na Němce či Švédy náhodou země bohatá, což jsou křivdy snadno napravitelné tím, že lidem nalosovaným do chudých zemí bezodkladně umožníme čerpat manu zemí bohatých.

Sluníčkář, vidí-li hořet auta zapálená arabskými gangy, je autenticky otřesen, jak moc těmto lidem bílí utlačovatelé ublížili a jak málo je chápeme a tolerujeme, že se musí chovat tak nekonvenčně, a dostane hrozný vztek na fašisty.

Sluníčkář zásadně nevykládá vtipy o cikánech, židech, homosexuálech nebo ženách, aby někoho neurazil, ale klidně vyjeví svou touhu, aby normální lidé, kteří se provinili jiným názorem, už brzo vymřeli.

Sluníčkář je totiž velmi mírumilovný a tolerantní člověk, a pokud někoho žlučovitě nenávidí, cítí se ještě ušlechtilejším, neboť zaručeně jde o nějakou odpornou bytost nebo skupinu osob, kteří si nenávist zaslouží a jejich potíráním bojuje za lepší svět.

Sluníčkář nesnáší „černoprdelníky“ a opovrhuje „babkami, co chodí do kostela“, ale jakákoli kritická zmínka o islámu ho vytočí do běla, neboť za ní vidí urážení náboženského přesvědčení.

Sluníčkář by studem nevylezl do smrti z postele, kdyby někdy ve slabé chvilce pronesl něco nekorektního na adresu nějakého postiženého spoluobčana, ale Václav Klaus mladší by podle něj měl „zalézt do díry i s tím svým ksichtem, stejně hnusným jako jeho xenofobní kecy“.

Sluníčkář považuje téměř každého soukmenovce za blbce, nevzdělance či zakomplexovaného vesnického burana, ale primitiva z jakékoli chráněné menšiny, stejně jako nejhloupější ideologii, je-li dostatečně exotická, samozřejmě toleruje, hájí, považuje ji za nesmírně roztomilou, zajímavou a obohacující.

Sluníčkář vstává a usíná nešťastný z toho, že patří mezi odporně privilegované bílé Evropany, a celý den přemýšlí, jak se tohoto prokletí zbavit a kde ještě vyjít vstříc cizincům, jejich bohům a kulturám, aby tím konečně aspoň trochu odčinil hříchy otců.

Sluníčkář přesně ví, koho má právě obdivovat, koho respektovat, koho tolerovat a kým opovrhovat, protože svůj humanismus řídí podle detailních a stále aktualizovaných zákonů neomarxistického katechismu.

Sluníčkář nesnáší „čecháčky“, ale když řeknete něco ošklivého o jakémkoli Židovi, udá vás, že jste antisemita.

Sluníčkář nesmírně trpí, že je neustále ohrožována demokracie, ale když vyjde kniha, s jejímž obsahem nesouhlasí, požaduje její stažení z prodeje a je rozezlen, jak je možné, že někdo veřejně prezentuje tak nesprávný názor.

Sluníčkář každou informaci, která mu nezapadá do jeho omezeného informačního pole a neutvrzuje ho v jeho světonázorové doktríně, odbyde jako spikleneckou teorii, ale zároveň pevně věří, že výsledky amerických voleb se plánují a rozhodují v kremelském IT oddělení.

Sluníčkář se velmi směje při informaci, že americkou politiku ovládají sionisté, protože to je politicky nekorektní tvrzení, ale zvážní při úvaze, že americkou politiku ovládá Putin, protože to je politicky korektní tvrzení a navíc to říkali v České televizi.

Sluníčkářovi je jedno, že mnozí čeští senioři umírají v bídě a špíně, že dětské domovy jsou plné bezprizorních dětí, podporuje, aby byly vražděny nenarozené evropské děti po milionech, ale rád by si připadal ušlechtile, a tak by chtěl na převýchovu do Čech unést pár trpících dětí ze Sýrie.

Sluníčkář nemluví normálně, ale politicky korektně, takže neustále zvažuje, co a jak je možno veřejně pronést, pročež se v něm hromadí stres a negativní emoce, které naštěstí může ventilovat v pravidelných projevech nesnášenlivosti vůči těm občanům, kteří mají odlišné postoje.

Sluníčkář velmi trpí nepravostmi ve společnosti, vadami demokracie, korupčnictvím a neschopností politiků, a hodlá tuto situaci radikálně řešit – proto odvážně volí Piráty, protože vypadají nejdivočeji, mají hezké jméno, které mu evokuje dětskou četbu dobrodružných románů, a navíc psali u Bakaly, že Piráti jsou rebelové.

Sluníčkář prohlašuje teorie o řízené a podporované migraci za „fake news“ a žádá kvůli nim cenzuru internetu, aby vzápětí s úplně nevládní a úplně neziskovou organizací odjel vítat imigranty a vymýšlet, jak jich sem zase nenápadně pár dostat.

Sluníčkář považuje informace, jimiž se snaží ovlivnit veřejné mínění Rusové, za propagandu, a informace, kterými se veřejné mínění snaží ovlivnit Američané, za obranu proti propagandě.

Sluníčkář bude bojovat do roztrhání těla za to, abyste mohli říkat svůj názor – pokud se tento názor nebude lišit od jeho názoru.

Sluníčkář miluje výhradně sebe a svou dokonalost, ale předstírá, že má rád zejména Romy, homosexuály, Araby či bezdomovce, protože tento postoj mu zajišťuje status elity a odlišuje ho od netolerantní lůzy.

Sluníčkář pokládá každou knihu, v níž vystupují pouze bílí heterosexuální lidé, za nacistickou, a rád by po vzoru Saturnina zřídil „kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“, přičemž začne právě od románu Saturnin, neboť tuší, že slečna Barbora byla ve skutečnosti černoška, dr. Vlach muslim a pan Oulický homosexuál, pročež je třeba příslušně upravit celý děj knihy.

Sluníčkář je na prášky a genderově upřímně šokován, když Roman Joch zapochybuje, jestli nebylo chybou dát volební právo ženám, neboť sluníčkář je přesvědčen, že volební právo by měli mít všichni lidé, liberálně a progresivně napříč mezi skupinami všech dosud známých i neznámých pohlavních identit – samozřejmě kromě těch, kteří volili Zemana.

Sluníčkář pilně studoval politologii, historii a právo na prestižních západních univerzitách, pročež pevně věří, že o osudu jeho země rozhodují občané při pravidelných svobodných volbách.

Sluníčkář je přesvědčen, že kníže Schwarzenberg bdí … a to dokonce nad demokracií a Masarykovým odkazem.

Sluníčkář se zvesela účastní různých pochodů, kde lidé vystrkují holé zadky a mávají nafukovacími penisy, váží si politických názorů gay pornoherců, ale slova národ, vlastenectví, otčina nebo křesťanská morálka považuje za vulgární výrazy, které by už dále neměly prznit slovník pokrokové společnosti.

Sluníčkář se opravdu autenticky zlobí na imigranty, kteří znásilňují, vraždí a terorizují Evropany, protože tím vzniká nežádoucí rozruch, komplikující snahu tiše a nenápadně, bez odporu původních národů, změnit kulturní a etnickou tvář kontinentu masovým importem cizinců.

Sluníčkář pravdivou definici všeho, co ve společnosti pomáhá aktivně prosazovat, považuje za spikleneckou teorii, takže ve výsledku bojuje za politiku, v jejíž existenci sám nevěří.

Sluníčkář je zhnusen projevem, v němž katolický kněz varuje před nastupující totalitou, a považuje jeho kázání za šíření poplašné zprávy, načež na kněze podá trestní oznámení, neboť si dovolil myslet a mluvit jinak, než je dovoleno, čímž sluníčkář potvrdí oprávněnost onoho varování před totalitou – a šťasten, že se zase proslavil v novinách, odchází kázat vlastní pravdu.

Sluníčkářova pravda je to, co konvenuje s cíli sluníčkové politiky, ať už je to pravda, polopravda nebo lež, a lež je všechno, co nekonvenuje s cíli sluníčkové politiky, ať už je to pravda, polopravda, nebo lež.

Sluníčkář nebojuje za práva menšin proto, že by mu na nich záleželo, ale protože je to součást image lepšího člověka, a netuší, že mu mnohé menšiny o jeho arogantní shovívavou toleranci nestojí a až se stanou většinou, stejně mu dají přes hubu, protože i když sám svou identitu nenávidí, pro cizáky stejně zůstane navždy bílým nevěřícím psem.

Autor: Václav Jan

Zdroj: http://narodnidemokracie.cz/vaclav-jan-slunickar-rudy-gentleman-cesta-do-hlubin-slunickarovy-duse-nejen-pro-ctenare-mayovek/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Turecko zaútočilo v Sýrii na pozice Kurdů   
Pridal tk Neděle 28 říjen 2018 - 15:49:58 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Turecká armáda střílela z dělostřelectva na pozice syrských sebeobranných sil Kurdů na východ od řeky Eufrat, uvedly Anadolu.

Ostřelování se odehrálo v oblasti Zor Magar v severní Sýrii. Podle agentury turecká armáda napadla oblast východně od Eufratu poprvé. Turecko považuje syrské jednotky sebeobrany Kurdů působící na severu Sýrie při podpoře Spojených států za teroristickou organizaci spojenou s Kurdistánskou dělnickou stranou, která je v Turecku zakázána.

20. ledna turecký generální štáb oznámil zahájení operace Olive Branch proti kurdským silám v syrském Afrínu. Spolu s Tureckem zde působí vojáci Syrské svobodné armády. 18. března oznámil turecký prezident Erdogan přemístění města Afrín pod kontrolu turecké armády a FSA.

Syrské úřady odsoudily akce Turecka v Arfínu, protože prý je toto území nedílnou součástí Sýrie. Moskva v souvislosti se situací v Afrínu vyzvala všechny strany, aby projevily zdrženlivost a respekt k územní celistvosti Sýrie.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jSJ6

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Rusko „uzavřelo“ Kaliningrad pomocí komplexu elektronického boje Samarkand   
Pridal tk Neděle 28 říjen 2018 - 15:45:44 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ruské ministerstvo obrany nasadilo nejnovější systémy elektronického boje Samarkand v Kaliningradské oblasti a dalších strategických oblastech. Podle portálu státních zakázek bylo nasazeno nejmíň 13 komplexů.

Kromě toho jsou Samarkandy rozmístěny v Archangelské, Murmanské, Moskevské a Nižněnovgorodské oblastech, v Židovské autonomní oblasti, v Krasnodarském a Přímořském kraji a v Bělorusku. Komplexy jsou umístěny v zařízeních ruského námořnictva, informují ruská média.

Začátkem října v Kaliningradské oblasti proběhla taktická cvičení, během kterých byly testovány pobřežní raketové systémy Bal a Bastion. Systémy vstoupily na pozice míst na pobřeží a provedly elektronické odpalování protiletadlových střel na vytyčené cíle v Baltském moři.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jSGr

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Po sto letech opět v pozoru, s čepicí v ruce…   
Pridal tk Neděle 28 říjen 2018 - 05:01:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Slavíme 100. výročí republiky. Bilancujeme… V roce 2004 jsme do EU vstoupili s velkými nadějemi. Hudba hrála, politici se předháněli ve slibech, z Bruselu nám klepali na ramena a říkali nám, jací jsme pašáci, zněly chvalozpěvy o naší šťastné budoucnosti, padaly sliby o naditých peněženkách, o rychlém srovnání výdělků… Nečekali jsme sice zázrak, přesto jsme dnes zklamáni.

Stojíme opět v pozoru před vrchností, zase žmouláme čepici, abychom si něco vyprosili. Čekáme na ten drobeček, který spadne z jejich stolu. Před staletími to byla Vídeň, dnes je to EU, které nám diktuje. Tak, jako kdysi Vídeň, tak i dnes EU uplatňuje vůči nám tzv. drobečkovou politiku. Ale i tu si musíme zasloužit!

Jak se ukazuje, jsme spíše těmi naivními prosťáčky, protože i po letech členství v EU naše výdělky jsou stále směšné v porovnání s těmi „západními“. Nedokážeme pochopit, že v miliardách zadlužené Řecko, je v příjmech občanů daleko před námi, obdobně jako Portugalsko, Španělsko, … Klademe si otázku, kde se stala chyba? Přitom slyšíme, že české ekonomice se dlouhodobě daří, že majitelé zahraničních firem jsou spokojeni se svými zisky. Také naše zahraniční obchodní bilance je vysoce aktivní. Na západní trhy směřuje téměř 80% našeho exportu, z toho do Německa přes 30%. Máme nejnižší nezaměstnanost v EU. „Makáme“ ve dne i v noci, děláme v sobotu, neděli, i ve svátky. Děláme na tři směny. A to vše za žebrácké mzdy.

Výsledkem je vysoká zadluženost domácností, počítáme ji již v bilionech. Půjčujeme si na vše i na vánoční dárky. Na byt se zadlužujeme hypotékou na 30let. Mladá generace hledá svou budoucnost v zahraničí, pociťujeme odchody řady vysoce vzdělaných odborníků. Z českých nemocnic prchají nejen lékaři, ale i střední odborný personál. Naše země s tradičním strojírenským průmyslem, se stává spíše velkou montovnou, či velkoskladem Evropy. Proto desetitisíce kamionů brázdí a tedy i ničí naše dálnice. Do zahraničí odchází u nás vytvořený kapitál, nejspíše i z té laciné pracovní síly.

Pýcha české (československé) ekonomiky, tradiční průmyslové obory, jako je strojírenství, investiční celky, sklářství,… ztratily po roce 1989 své zahraniční trhy. Politika sankcí vůči RF dopadá na naši ekonomiku. Ztrácíme po staletí budované východní trhy, naše místo zaujali jiní. Zahraniční obchod ČR s Ruskou federací dnes činí jen několik procent, navíc je pro nás vysoce pasivní.

V důsledku této politiky jen 30% občanů hodnotí pozitivně EU. V řadě dalších zemí EU je to obdobné. EU musí proto projít zásadní reformou, demokratizací, nemůže jít cestou diktátu a výhrůžek. Příkladem nefunkčnosti unie je i současná migrační krize, která dopadá na nerozhodnou EU.

V těchto dnech si připomínáme 100. výročí vzniku Československa. Opět hraje hudba, opět slavíme… Našim předkům diktovali před staletími panovníci ve Vídni. Před 80lety v Mnichově jsme se podřizovali zájmům i vyhrůžkám Anglie, Francie, Německa, v poválečně rozdělené Evropě zase zájmům SSSR. Dnes opět čelíme snahám o naše odnárodnění, opět stojíme s čepicí v ruce před bruselskou vrchností. Je co slavit?

Přemysl Votava
místopředseda strany Národní socialisté

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Diktatura s jakoby lidskou tváří   
Pridal tk Neděle 28 říjen 2018 - 04:56:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Lisabonská smlouva vytváří nejautoritativnější politický systém na světě. Evropská unie patří k největším porušovatelům zásad zakotvených v dokumentech o lidských a politických právech.
V Lisabonské smlouvě není rovnováha moci. Vzájemná kontrola institucí, která se jinak uplatňuje všude, počínaje spolky, přes samosprávy a Ústavy států až po mezinárodní organizace, v Evropské unii chybí.

Začněme analýzu evropskou Komisí. Podle Lisabonské smlouvy „Komise podporuje obecný zájem Unie.“[1] Komise tedy nepracuje pro lidi, ale pro Unii. Pro sebe. Co je obecný zájem Unie je sice naznačeno, ale v praxi si to určuje Komise sama. A množství již zavedených euronesmyslů dokazuje, že to není jen teorie, že to platí i v praxi. Komise je zcela odtržená od lidí. Lisabonská smlouva dokonce nepřipouští ani to, aby mohly být na adresu Komise zasílány petice[2]. Podle čl. 11 odst. 4 se sice lidé na Komisi mohou obrátit s iniciativou[3], ale ačkoli je nesnadné nasbírat milion podpisů, Komise se předloženou iniciativou nemusí ani zabývat.

Skutečnost oddělení Komise od lidí můžeme doložit i dalším citátem, podle kterého jsou členové komise vybíráni tak, aby byli naprosto[4] nezávislí. Nezávislí i na lidech a na občanech členských států. Výslovně se píše: „Komise vykonává své funkce zcela nezávisle ... členové komise nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu.“ 4 Politický systém, jehož vedení si prosazuje své zájmy a nebere ohled na zájmy lidí, se považuje diplomaticky řečeno za autoritativní. Méně diplomaticky řečeno, nějak podobně, jako výše uvedený citát z Lisabonské smlouvy, by asi zněla definice diktatury.

Někdo může namítat, že přece členské státy rozhodují o tom, co bude Komise dělat, že Rada složená z ministrů členských států může nějakým způsobem Komisi ovlivnit. Kdyby chtěl některý stát vnést do Evropské unie více pravdivosti, férovosti, spravedlnosti či demokracie, porušil by tím článek 4 odst. 3 Lisabonské smlouvy: „Členské státy usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie.“ Tím je řečeno, že ministři v Radě mají přednostně hájit zájmy Unie a ne zájmy svých občanů. Věřím, že je teď každému jasné, proč je kritizováno Polsko, Maďarsko či Itálie. A také Česká republika. Proč je kritizována Velká Británie za brexit.

Připomeňme na doplnění výrok předsedy komise J. C. Junckera, který předsedy vlád nedávno vyzval: Přestaňte naslouchat svým voličům![5]

Není náhodou, že v Evropě sílí volání po přímé demokracii. Je to reakce na nemožnost demokraticky ovlivnit dění v EU a na propagandistickou manipulaci. Pro některé politické směry je to naděje, že by lidové hlasování mohlo zastavit alespoň některé nepřijatelné právní regulace. Ukazuje se, že jak při volbách, tak při hlasování v referendech představitelé Evropské unie porušují zásady rovnosti a férové soutěže, které formulují například dokumenty Rady Evropy[6]. Jde o to, aby při hlasování měly všechny zúčastněné strany stejné podmínky, aby veřejné autority zachovávaly neutralitu a aby nezneužívaly svých funkcí k ovlivňování veřejnosti, aby měly všechny strany spravedlivý přístup do médií, zejména veřejnoprávních, aby nebyly používány peníze z veřejných zdrojů ani nepřímo přes agentury a neziskové organizace na ovlivňování veřejnosti. Francouzský prezident E. Macron vyjádřil svůj odpor otevřeně: „Nesmíme opakovat situaci, kdy se jeden stát zmocní zbytku Evropy, protože si organizuje referendum.“ [7]

Takto funguje politický systém v EU, o kterém se tvrdí, že je demokratický.

Všechny demokratické státy mají ve svých ústavách ustanovení, podle kterého je jejich úkolem zastupovat zájmy občanů. Dokonce i v severokorejské Ústavě takový článek najdeme: „Korejská lidově-demokratická republika je nezávislým socialistickým státem, který zastupuje zájmy všeho korejského lidu.“

Zastupovat zájmy lidu je v Evropské unii Lisabonskou smlouvou zakázáno a fakticky dokonce znemožněno.

Někdo by si mohl myslet, že by s tím mohl něco dělat Evropský parlament. V Lisabonské smlouvě je šestatřicetkrát použito slovo odpovědnost. Z toho je pětatřicetkrát řečeno, že členské státy jsou odpovědné za plnění úkolů, které jim Komise prostřednictvím regulací uloží. Jen jednou je zmíněno, že Komise by měla být odpovědná Evropskému parlamentu[8].

Jak je tedy odpovědná? V normálním systému platí pro výkonný orgán, že získává i ztrácí důvěru podobným poměrem hlasů. Právě možnost odvolání a nástupu opozice je pro rovnováhu moci zásadní. Jenomže podle Lisabonské smlouvy Komise získává v Evropském parlamentu důvěru nadpoloviční většinou hlasů, avšak pro ztrátu důvěry jsou nutné dvě třetiny a ještě k tomu zároveň nadpoloviční většina všech[9]. To znamená, že Komisi stačí třetinová podpora, která znemožní vyslovení nedůvěry, a dokonce stačí čtvrtinová podpora, která může svou nepřítomností hlasování o nedůvěře zablokovat.

Rovnováha moci je normálně založena na tom, že v kterékoli chvíli může být koalice nahrazena opozicí. Jak je to s opozicí v Evropské unii? Lisabonská smlouva4 říká, že členové komise jsou vybíráni na základě požadavku „evropanství“[10]. To znamená, že ten, kdo má o Evropě jinou představu než je hlavní propagandistický proud, řekněme opoziční názor, se nikdy nesmí stát členem komise. Podle Lisabonské smlouvy nikdy nesmí fungovat férová soutěž politických stran, protože je předem rozhodnuto, že opozice nikdy nemůže vyhrát a nikdy se nemůže dostat k moci.

Obdobné ustanovení o vedoucí úloze komunistické strany měly v Ústavě všechny komunistické státy[11]. Pro ilustraci platná severokorejská Ústava má v článku 11 znění s obdobným významem: „Řízení všech činností v Korejské lidově-demokratické republice musí probíhat pod vedením Korejské strany práce.“

Protože v Evropské unii nesmí existovat reálná opozice, dochází v mnoha oblastech k evidentní diskriminaci. Příkladem porušování pravidel férové politické soutěže je skutečnost, že u nás nyní v předvolebním období Tomáš Prouza za peníze EU pořádá akce, na kterých vyvíjí propagandistickou činnost ve prospěch Komise. Oficiální zastoupení Komise v Praze nechává za veřejné prostředky natáčet propagandistická videa. Podobně funguje i Evropský parlament, který za veřejné prostředky ze svého rozpočtu vyvíjí před blížícími se volbami propagandistickou činnost ve prospěch těch stran, které mají většinu v Evropském parlamentu. V Evropské unii volby a referenda nejsou příležitostí, jak zjistit, co si občané přejí. Opakovaná referenda, ke kterým pokud známo dochází jen v Evropské unii, jsou výsměchem demokracii. Lidé musí hlasovat tak dlouho, až odhlasují výsledek, který si Unie přeje.

Před nedávnem byly na adresu Ruska adresovány výtky, že při volbě prezidenta neměli všichni kandidáti rovný přístup do médií a spravedlivé podmínky. Přesně stejná praxe je však v Evropské unii běžným pravidlem. Tam, kde není opozice, ztrácí se svoboda.

Někdo by mohl doufat, že se podaří Lisabonskou smlouvu nějak změnit a odstranit nejhorší zrůdnosti. Kdo by to mohl udělat? Evropský parlament nesmí žádné legislativní návrhy podávat, ale mohl by snad všemocné Komisi zaslat poníženou supliku s prosbou, aby něco napsala. Rada složená z ministrů členských zemí také nesmí nic navrhovat. Jediný, kdo by mohl změny předložit, je Komise[12], ale ta je složená ze samých eurofilů.

Každému snad začíná být jasné, že Lisabonská smlouva likviduje demokracii v členských státech. Ani občané ani státy nemohou a nesmí usilovat o změnu, která by nevyhovovala Komisi. Systém je navržen tak, že umožňuje pouze jednosměrné přesouvání kompetencí na Komisi. Lisabonská smlouva vytváří nejautoritativnější politický systém na světě, který zasahuje do života jednotlivých lidí způsobem, jaký si nikdy žádný diktátor netroufnul zavést. Nepoužívá fyzické násilí, je to diktatura jakoby s lidskou tváří. Není úniku, nelze ji žádným způsobem demokratizovat. Porušuje základní principy zakotvené v dokumentech o lidských a politických právech.

Alexis Charles Henri Clérel de Tocqueville v roce 1840 napsal:

„Pokud by měla být nastolena diktatura nad dnešními demokratickými národy, předpokládám, že by měla jiný charakter, byla by rozsáhlejší, ale uhlazenější. Ponižovala by člověka, aniž by jej musela mučit.

Myslím, že demokratické národy jsou ohrožovány útiskem, který se nepodobá ničemu, co známe, v minulosti nenajdeme žádnou obdobu. Marně hledám výraz, který by popsal tento pojem. Slova jako despotismus nebo diktatura nejsou vhodná, celá věc je nová, a protože zatím nemá název, pokusím se ji popsat.

Až postupně uchopí nejvyšší moc každého občana do pevného sevření, zpracuje si ho, jak potřebuje, vztáhne ruku na celou společnost. Spoutá společnost sítí drobných komplikovaných pravidel, protokolů a normalizací, přes které se nedokážou povznést z davu ani nejoriginálnější osobnosti a nejenergičtější charaktery. Nedrtí lidskou vůli, jen ji otupuje, ohýbá a usměrňuje. Obvykle nenutí lidi jednat, avšak soustavně je v jednání omezuje.

Tato moc neničí, avšak brání životu. Netyranizuje, avšak utiskuje, vyčerpává, dusí a otupuje lidi tak dlouho, až je z každého národa pouhé stádo bázlivých a užitkových zvířat, kterým dělá pastýře vláda.“

(Tocqueville druhý díl spisu Demokracie v Americe Oddíl IV Kapitola VI)

[1] Lisabonská smlouva čl. 17 odst. 1: „Komise podporuje obecný zájem Unie ...“

[2] Lisabonská smlouva čl. 227: Každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se statutárním sídlem v některém členském státě má právo předložit samostatně či společně s dalšími občany nebo osobami petici Evropskému parlamentu ve věci, která spadá do oblasti činností Unie a která se jich přímo dotýká. “

[3] LS 11,4: Nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Evropskou komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv.

[4] Lisabonská smlouva čl. 17 odst. 3: „Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti. Komise vykonává své funkce zcela nezávisle. ... členové Komise nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu.“

[5] Citát je uváděn na mnoha místech a nikdy nebyl dementován. Tisková zpráva Komise z 5.6.2016 tutéž myšlenku formulačně zmírňuje.

[6] Například dokument Rady Evropy Kodex správného jednání při referendech https://www.venice.coe.int/webforms/documents/default.aspx?pdffile=cdl-ad(2007)008-e

[7] http://time.com/4374548/brexit-eu-referendum-emmanuel-macron/

[8] Lisabonská smlouva čl. 17 odst. 8: „Komise je jako sbor odpovědná Evropskému parlamentu.“

[9] Lisabonská smlouva čl. 234: „Je-li návrh na vyslovení nedůvěry přijat většinou dvou třetin odevzdaných hlasů a většinou všech členů Evropského parlamentu, členové Komise kolektivně odstoupí ze svých funkcí...“ Jaké je tedy nejmenší kvorum pro vyslovení nedůvěry? Absolutní většina ze všech 751 poslanců EP je 376. Právě tolik poslanců musí ve veřejném hlasování podpořit vyslovení nedůvěry komisi. Zároveň to je minimální počet, který by musel tvořit dvoutřetinovou většinu pro odvolání. To nastane pouze v případě, že hlasuje právě 564 poslanců. Bude-li hlasovat více poslanců, bude potřeba více hlasů k prosazení odvolání. Méně poslanců nemůže nedůvěru vyslovit. To znamená, že stačí, aby 187 poslanců nehlasovalo, čímž dosáhnou toho, že hlasování nebude úspěšné. Fakticky tedy podmínky pro vyslovení nedůvěry vytváří situaci, že Komisi stačí mít na své straně 187 věrných přívrženců (25%), kteří když opustí jednací sál při hlasování o nedůvěře, Komise nemůže být odvolána.

[10] V anglickém znění „European commitment”.

[11] U nás to byl např. v Ústavě 1960 článek 4: „Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa ...“

[12] Lisabonská smlouva čl. 17 odst. 2: „Nestanoví-li Smlouvy jinak, mohou být legislativní akty Unie přijaty pouze na návrh Komise.“

Autor: Jiří Payne

Zdroj: https://payne.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=684887
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Rusko si ponechává právo zlikvidovat teroristy v Idlibu   
Pridal tk Neděle 28 říjen 2018 - 04:48:41 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Rusko si ponechává právo pomoci syrským vojákům při likvidaci teroristů v provincii Idlib, pokud ozbrojenci budou pokračovat v provokacích, řekl ruský prezident Vladimir Putin o výsledcích jednání v Istanbulu.

Nehledě na to, že úroveň násilí v Sýrii značně klesla, důležitým úkolem zůstává likvidace dosud existujících elementů teroristů, řekl ruský prezident. Moskva počítá s tím, že Turecko co možná nejrychleji zajistí odvod opozice z demilitarizované zóny v Idlibu, zdůraznil Putin.

„V případě, že radikální elementy budou překážet řešení tohoto úkolu, budou vykonávat ozbrojené provokace z idlibské zóny, Rusko si ponechává právo poskytnout aktivní pomoc rozhodnou činností syrské vládě pro likvidaci tohoto centra teroristické hrozby," prohlásil prezident.

Dodal, že Turecko dělá vše možné pro odvod opozice ze zóny deeskalace.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jS79

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kyjev utajil plány na téměř dvojnásobné zvýšení cen plynu   
Pridal tk Neděle 28 říjen 2018 - 04:42:46 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Kyjev plánuje další zvýšení cen plynu pro obyvatelstvo na úroveň 12 tisíc hřiven za jeden tisíc metrů krychlových, oznámila agentura Ukrainskie novosti, která dostala k dispozici kopii usnesení, které bylo vymazáno z portálu ukrajinské vlády několik minut po zveřejnění.

Podle úplného textu návrhu usnesení, který byl schválen kabinetem ministrů 19. října, se od 1. května 2019 zvýší ceny plynu pro obyvatelstvo na 10 tisíc hřiven za jeden tisíc metrů krychlových, a od 1. ledna 2020 na úroveň 12 tisíc hřiven, oznámila agentura.

Návrh usnesení byl vládou schválen v rámci plnění předběžné podmínky schválení nového programu finanční pomoci od MMF v částce 3,9 miliardy USD na 14 měsíců, podotýká agentura.

Internetový portál Ekonomičeskaja pravda dříve podotkl s odvoláním na „partnera obeznámeného s pozicí MMF", že v rámci dohody s Mezinárodním měnovým fondem bude muset Ukrajina zvýšit cenu plynu pro obyvatelstvo o dalších 40 %.

Zdroj: Ukrainskie novosti, Ekonomičeskaja pravda, Sputniknews.com

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Co je to za vlády, které ze svých ministrů dělají zrádce a pomatence?   
Pridal tk Neděle 28 říjen 2018 - 04:36:31 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Před pár dny jsem napsal článek o velice zvláštním úkazu. Spousta politiků, kteří zpočátku vypadali jako duševně zdraví lidé, začali jevit znaky choromyslnosti v momentu, kdy vstoupili do vlády. A teprve až je z vlády vyhodili, rozum se k nim zas vrátil. Jako domácí příklad pro tuto tezi jsem uvedl Lubomíra Zaorálka, který byl zdravě uvažujícím mužem před svým vládním angažmá, což dokládal např. svým odporem ke stavbě amerického radaru v Brdech, ale po svém jmenování ministrem zahraničí jako by jej všechen intelekt náhle opustil, začal hulákat, že konečně už dneska někam patříme (čímž myslel EU a NATO), a musíme se prý podle toho chovat, projevoval kladný poměr k Američany spunktovanému fašistickému převratu na Ukrajině, ale – když posléze už zase jako obyčejný poslanec opouštěl Černínský palác, měl to už v hlavě poobracené všechno zase naopak.

Jenže samozřejmě, hned s tím na veřejnost vyjít nemohl, to by nebylo ehrwürdig, a tak si pár měsíců počkal a v minulých dnech s tím do médií vtrhl: Naše vojenské mise v zahraničí počítaje v to samozřejmě ztráty životů našich lidí, jsou protismyslné a skončí nejspíš nakonec tak bídně, jak skončili Američané ve Vietnamu.

A bylo to venku. Jak v reálu, tak i v mém pozdějším článku, pod kterým se o těchto obratech Pavla na Šavla a pak zase zpět na Pavla, rozproudila živá diskuze. A podivuhodná věc vám to byla, protože dobrá polovička diskutujících k těm obratům vyjádřila své pochopení. Je to prý prostě už jednou tak, že do vlády nastupuje člověk rozumný, protože ještě svobodný, ale v té vládě rozum ztratí, protože v ní ztrácí i svou svobodu. Náhle jej svazují tisíce závazků, z vládní funkce vyplývajících, musí dělat kompromisy mezi svým svědomím a tím, co se od něj coby ministra žádá, takže postupně přichází o statut člověka slušného a zdravě uvažujícího – až to s ním nakonec dojde tak daleko, že jej lid obdaruje nikoliv jen jedním dalším jeho příjmením, ale hned pěti nebo šesti, čímž jeho politickou kariéru de facto uzavře. Nu a když to pak ministr obdrží i úředně, avšak s tím bonusem, že zase nabývá zpět jak svobodu, tak rozum, ukáže se, že pro jeho další a úspěšný politický život mu už ty dary dorazily pozdě. Tři strategické obraty do protisměrů i ona lidem mu věnovaná příjmení se od jeho pravého jména už odpárat nedají.

Je to zkrátka tak, že účast ve vládě, člověka pošpiní, aťdělá co dělá. A nedá se s tím absolutně nic dělat.
V tomto místě mi laskavý čtenář jistě dovolí, abych do probíhající diskuze vstoupil i já – a to následující otázkou.

Jak to, že se s tím nedá nic dělat? Vždyť co to bylo, co údajně vzalo ministru Zaorálkovi svobodu a tím i rozum a dobrou pověst? Bylo to vládní směřování – zřejmě nedobré, a byla to politika vlády – taktéž nedobrá, kterým se musel přizpůsobovat (pokud je ovšem s ochotou nepřijal za vlastní?), se kterými musel dělat kompromisy – a to tak dlouho, až získal znaky člověka příliš adaptovatelného, zrádného a podle své řeči a chování i zčásti nesvéprávného. Takže tady je, milí zlatí, zakopaný pes. Vždyť kdyby vstoupil do vlády slušné, rozumné a mravné, mohla jej přece práce v takové vládě dokonce i osobně povznést, udělat z něj člověka lepšího a respektovanějšího, než byl předtím, než do vlády vstoupil, není – liž pravda? A jestliže jeden z oněch diskutujících uváděl, že novice ve vládě svazují tisíce závazků z vládní funkce vyplývajících, kterým se musí podrobit, je třeba se zeptat: Jaké závazky to jsou, či jaké závazky to v konkrétním případě Zaorálkově byly? Byly to závazky takové, jejichž plnění by nedělalo problém ani prezidentu Masarykovi, anebo šlo o závazky nemravné a ponižující? Ale pak bylo přece třeba je odmítnout – a ne se jim podrobovat.

Anebo takovouto možnost náš ministr anebo dokonce ani sama naše republika už neměli? A nemají ji ani dnes? Docela ji už ztratili?
Nu a je-li odpověď na tuto otázku kladná, pak toho dnes – zdá se mi - na oslavování zas tolik není.

Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2398 sec,0.0792 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,579kB