Úterý 30 říjen 2018
PROJEV ABB K 28. ŘÍJNU 2018: VYSTOUPENÍ ČESKÉ REPUBLIKY Z NATO A EU JE PRO NÁS TEN NEJVĚTŠÍ ÚKOL A VÝZVA   
Pridal tk Úterý 30 říjen 2018 - 18:11:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vážené dámy, vážení pánové, ačkoli hrdost na českou státnost, státní samostatnost či připomínání si velkých okamžiků českých dějin nepatří k silným stránkám polistopadového režimu, i ti, kteří se jinak o historii nezajímají, snad z médií museli zaznamenat, že republika slaví sto let od svého založení. Výstav, pořadů a vzpomínkových akcí je hodně, jak se na takové pěkně kulaté výročí sluší.

V tom všem slavení je ale – jako ostatně vždy – opět mnoho prozápadního poklonkování, jak jsme už za třicet let od listopadu zvyklí. Zase se historie překrucuje, vybírá se z ní jen to, co se hodí, a o výklad toho, co se stalo 28. října 1918, se svádí boj. Nebo bohužel, abych byl přesnější, vlastně už ani nesvádí.

Zatímco za první republiky se prohradní a protihradní politické strany přely o to, čí zásluhou republika vlastně vznikla, zda zásluhou domácího odboje (Rašína, Kramáře, Švehly a dalších mužů října) a také zásluhou legionářů, nebo zásluhou odboje zahraničního (Beneše, Masaryka), dnes už je oficiální výklad dějin pevně zakotven a o představení jiného historického výkladu se pokoušejí pouze alternativní skupiny, jako například naše politická strana Národní demokracie. Ta si připomíná především zásluhy právě mužů října, tedy těch politických sil a jejich představitelů, kteří bojovali doma, kteří provedli, ve vší noblese a bez krveprolití, státní převrat na domácí půdě – tedy v situaci, kdy riskovali vlastní životy a kdy jim hrozila smrt šibenicí za velezradu ze strany rakousko-uherských orgánů. Nutno podotknout, že tak učinili ještě v době, kdy válka nebyla formálně ukončena a tedy dříve, než k podobnému kroku přistoupily ostatní okolní země, což svědčí o jejich odvaze, připravenosti, akceschopnosti a touze mít vlastní stát.

Připomínáme si je tím spíše, že mnozí z představitelů tohoto domácího odboje byli pozdějšími národními demokraty či spolu s Národní demokracií patřili do širšího protihradního křídla české politiky, což znamenalo – zjednodušeně řečeno – spor o to, máme-li se či ne orientovat pouze na Západ, případně spor o to, jsme-li Čecháčky nebo hrdými Čechy, spor o to, zda je to „za hranicemi“ lepší, významnější a důležitější, než to „doma“. Byl to spor mezi kosmopolitismem, světoobčanstvím, poklonkováním Západu na jedné a vlastenectvím, národovectvím na straně druhé. Dnes bychom řekli spor mezi globalisty a nacionalisty.

Připomínáme si v tuto chvíli i hrdinou oběť československých legionářů, o níž jsme pevně přesvědčeni, že právě svojí prolitou krví nám této samostatnosti vydobyli a jen díky jejich odvaze a jejich obětem mohl zahraniční odboj dosahovat diplomatických úspěchů, které si pak poněkud sebestředně přivlastnil.

Chceme si také připomenout, že o dva dny později, 30. října, se tzv. Martinskou deklarací zapojilo do společného státu i Slovensko. O necelý rok později, na konferenci v Paříži, se k Československu přidala také Podkarpatská Rus. Jsem proto rád, že mezi námi mohu přivítat předáka ukrajinských Rusínů, Alexandra Gegalčije. Je smutné, že zástupci Rusínů nebyli vůbec pozváni na oficiální oslavy 100 let republiky. Je tomu proto, že se vláda bojí reakce prounijní Ukrajiny, podporované Spojenými státy.

Dnešní režim si připomíná především zásluhy T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Je tomu tak proto, že zahraniční odboj byl orientován striktně prozápadně, na Spojené státy americké, Velkou Británii a Francii. Panslovanské ideje Karla Kramáře se dnes jaksi nehodí do „krámu“ a v poslední době mezi prostým lidem zvýšený zájem o slovanství je dokonce bezpečnostními složkami této republiky zahrnován – a já říkám skandálně – mezi extrémistické postoje, jak ukázala poslední zpráva o stavu extrémismu v ČR.

Ale čemu se divit?

Vždyť po sto letech trvání republiky už tato bohužel není jen „partnerem“ Západu, jak se mohlo ještě zdát na počátku jejího vzniku, ale spíše jeho kolonií a užitečným idiotem, připraveným udělat to či ono, co zrovna dostane za úkol nebo co ve své oddanosti až poníženosti odezírá z úst svých transatlantických protektorů, aby se jim zalíbila a zavděčila. Včerejší návštěva Angely Merkelové či Emanuela Macrona, to jen potvrzuje. To jistě není dobrá vizitka naší republiky – patřilo by to spíše k dětským nemocem či k nejistotě věku dospívání, kdy se mladý člověk hledá a kdy si hledá vzory. Po sto letech bychom ale čekali větší sebevědomí, nezávislost, samostatnost vlastního úsudku. A poučení se z vlastních chyb, poučení se z minulosti a z vlastních zkušeností, protože to byl Západ, který nás několikrát zradil a nechal na holičkách. Bohužel ale toho poučení nevidíme.

A čemu se také divit v době, kdy se připravuje válka proti slovanskému Rusku, a to už nejen nekonvenčními prostředky, jak jsme svědky několik posledních let, minimálně od roku 2014 a Američany podporovaného převratu na Ukrajině, ale nyní dokonce už v podobě téměř konvenční? Mediální harašení proti Rusku je na denním pořádku.

Paradoxně tak slavíme vznik Československa, který je spojen i s koncem první světové války, tedy s dobou míru po dlouhých válečných útrapách – právě v době válečných příprav. Jen Rusko, které bylo dříve spojencem, je nyní odsouzeno do role opačné.

Jaký je tedy smysl českého státu po stu letech, kdy vidíme, že se z něho stal jen poslušný vazal Západu a členství v EU a NATO mu svazuje ruce v jakékoli rozumné vnitřní i vnější politice? Jaká je budoucnost českého národa, záměrně vmanévrovaného Václavem Havlem a celým polistopadovým establishmentem do pozice spojence Západu, ve chvíli, kdy dojde k vojenskému výpadu Západu proti Rusku? A protože zde stojím jako předseda Národní demokracie, jaký je smysl této strany, která letos také slaví své kulaté výročí 100 let a jejíž protagonisté u kolébky novodobé české státnosti stáli? Co Národní demokracie nabízí voličům i nevoličům – obyvatelům této země, Čechům, Moravanům a Slezanům – po sto letech od svého vzniku?

Nastínil jsem několik témat, ke kterým bych se nyní chtěl vyjádřit podrobněji, i když se pokusím být zároveň co nejstručnější.

Už zmíněné pokrytectví české diplomacie, která se bojí přizvat zástupce země, která spolu s námi tvořila Československo (už zmíněných Rusínů), není ale žádnou novinkou. Už v roce 1919, navzdory nezpochybnitelným zásluhám domácího odboje o vlastní stát, nebyli jeho představitelé, Kramář, Rašín a další, pozváni prezidentem Masarykem 28. října na oslavy výročí vzniku republiky. Není žádným tajemstvím, že Masaryk sám nesouhlasil, aby se za vznik státu považoval právě 28. říjen a aby se toto datum slavilo. Dobře věděl, že toto datum je spojeno s domácím odbojem, což se Masarykovi politicky nehodilo a dráždilo to jeho sebestřednou a ješitnou duši. Snažil se prosadit za datum výročí vzniku Československa některý ze dnů spojených s úspěchy diplomacie zahraničního odboje, ale neuspěl. Možná i proto, takto lidsky nízce, dětinsky až podle upíral mužům 28. října zásluhy o stát, že je ani nebyl schopen veřejně pozvat na shromáždění, které si tehdy připomínalo první rok české samostatnosti, tedy okamžiky, jichž byli oni sami tvůrci a aktéry. Ačkoli se to může zdát jako pouhá vtipná epizoda z našich novodobých dějin, nemylme se. Svědčí to o mnohém. Například o tom, že Masaryk zdaleka nebyl tou mravně čistou osobou, jak je nám popisována a jakou nám ji média předkládají k uctívání. Svědčí to také o tom, že intriky a bratrovražedné spory tu existovaly už od prvních okamžiků, kdy tento stát svoji obnovenou samostatnost přivítal a pokud bychom měli být historicky spravedliví, měli bychom z nich činit odpovědné především mocenské centrum, zvané Hrad, a ty, kteří mu přisluhovali, více než kohokoli jiného. Skoro by se dalo říci, že do vínku nové republiky byla už dána tato nešťastná nejednota a řevnivost, kterou vidíme po celých sto let a v nebývalé míře ji pak kolem sebe vnímáme nyní, kdy je společnost rozdělena na dva tábory. Vývoj historických událostí přitom dal za pravdu těm, kteří stáli proti Masarykovi. Beneš, následník Masarykův, několikrát národ zklamal, zradil a zavlekl do potupné porážky. Masaryk pak měl štěstí, že včas zemřel a nemusel nést zodpovědnost za krátkozrakou prozápadní orientaci státu, za jehož výsadního „tatíčka“ se považoval. Naopak ti, kteří před politikou Hradu varovali, jako byl Kramář a jeho kolegové, ačkoli jim běh dějin dal za pravdu, byli celou dobu první republiky v nemilosti a v budoucnu byli vystaveni poválečné Benešově mstě.

Proto jsme dnes tu a ne třeba na Hradčanském náměstí, proto jsme zde, před budovou, ve které díky mužům října k vyhlášení státu došlo a nejsme někde u sochy Masaryka či Beneše.

Zmínil jsem hrozbu války, kterou podvědomě cítíme už několik let a o které se stále více začíná mluvit i otevřeně, nejen na serverech alternativy, ale i ve sdělovacích prostředcích hlavního proudu. Někteří odhadují, že by mohla začít třeba na jaře příštího roku. Co to v tom případě bude znamenat pro Českou republiku? Ochrání ji „spojenci“ ve chvíli, kdy k něčemu takovému dojde? Neochrání, nic takového nemají v plánu. Evropa, Střední Evropa i Česká republika budou prostorem, jehož obyvatelstvo případný vojenský spor dvou velmocí krutě odnesou. To nejsou příliš růžové vyhlídky. Jedinou záchranou pro náš národ, aby mohl podobné výročí slavit i za dalších sto let, je vystoupit okamžitě a urychleně ze svazku NATO a stát se neutrální zemí, která na sebe nebude brát žádné závazky bojovat po boku Západu.

A tím se dostávám k posledními bodu – co k tomu může říci Národní demokracie a co může nabídnout? To, co jsem před chvílí zmínil, je jedna z hlavních tezí, se kterou Národní demokracie přichází už od svého počátku a která bude aktuální stále více a více. Nechceme válku, chceme mír, nechceme bojovat proti našim slovanským bratřím. Pouze vystoupení z NATO nás může z této nepříjemné situace zachránit. Národní demokracie proto prosazuje vystoupení České republiky z NATO a požaduje neutralitu této země. Spolu s vystoupením z NATO považujeme za samozřejmé a potřebné i vystoupení České republiky z Evropské unie, protože obě organizace jsou dvěma stranami téže mince. Suverenita a samostatnost České republiky je s členstvím v jedné i druhé nadnárodní organizaci neslučitelná.

Někomu tyto dva požadavky mohou připadat jako nezajímavý volební program, přitom je to volební program pro budoucnost národa klíčový a Národní demokracie v něm nabízí to, co žádná jiná strana na české politické scéně. A trápí-li někoho migrace, a Národní demokracii trápí, nejen migrace nelegální, ale i ta legální (protože globálními pakty, které budou za pár měsíců podepsány, bude nelegální migrace prohlášena za legální), pak by si i on měl uvědomit, že rovněž tento další vážný problém, který ohrožuje nejen už samostatnost, ale nyní už i samotné bytí českého národa, není opět možné vyřešit bez vystoupení z obou organizací, protože obě jsou za tuto migraci odpovědny. Evropská unie tím, že migraci sama organizuje, NATO minimálně tím, že proti ní nic nedělá.

Slavit 100 let republiky by měla být slavnostní a tedy pozitivní událost. Radost z ní nám ale kazí to, že po sto letech jejího trvání je tato republika členstvím v obou organizacích natolik svázaná a podmaněná, že o nějaké samostatnosti nemůže být ani řeči. Otázkou je, zda jsme za těch sto let nepromrhali vše, za co mužové října doma či legionáři v zahraničí bojovali a za co prolévali krev.

Proto mi nezbývá, než zas a znovu vznášet požadavek české samostatnosti a v skrytu duše tajně doufat, že někdy doroste generace, která bude mít tolik odvahy, jako mužové října před sto lety, aby se na nic nikoho neptala a řekla si – teď, anebo nikdy. A aby tu českou samostatnost vyhlásila znovu.

Před Národní demokracií, která díky své bohaté a slavné historii ani nemůže jinak, před Národní demokracií, která je dědičkou politického odkazu osobností jako byli Kramář či Rašín,před Národní demokracií, která si je dobře vědoma svých závazků vůči tomuto národu, ale i před námi / vámi všemi, kterým ještě na osudu národa nepřestalo záležet tak pro příští měsíce a roky leží ten největší úkol a ta největší výzva.

Děkuji za pozornost a Vlasti zdar!

28. října 2018, projev předsedy Národní demokracie Adama B. Bartoše před Obecním domem v Praze u příležitosti pietní vzpomínky na vyhlášení státní samostatnosti 28. října 1918

Zdroj: http://narodnidemokracie.cz/projev-abb-k-28-rijnu-2018-vystoupeni-ceske-republiky-z-nato-a-eu-je-pro-nas-ten-nejvetsi-ukol-a-vyzva/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Politické korektnosti zvoní umíráček. Konečně!   
Pridal tk Úterý 30 říjen 2018 - 18:03:06 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
I přes nebývalou masáž pokrokářů z médií politických neziskovek si většina populace naštěstí zachovává zdravý rozum a hypertrofovanou politickou korektnost odmítá.

S pobavením, ale zároveň s notnou dávkou zadostiučinění jsem četl článek o studii, která se zabývala politickou korektností a její oblibou mezi Američany. „Překvapivě“ vědci zjistili, že ideologii politické korektnosti odsuzuje asi osmdesát procent obyvatel Spojených Států.

Možná překvapivé je, že ještě o chlup víc se na ni dívají skrz prsty příslušníci menšin. Tedy ti, kteří podle neomarxistů měli z této lživé a pokrytecké ideologie nejvíce těžit. Jenže, a to je opět „překvapivé“, právě menšinám politická korektnost v očích většinové společnosti pouze ubližuje.

Ale i bez nějaké vědecké studie bylo dávno jasné, že politická korektnost je chiméra, kterou drží nad vodou jen samozvané elity z médií, neziskového sektoru a levicových politiků. Průměrný Američan ani Evropan jí nikdy na chuť nepřišel a nikdy nepřijde. Lidé chtějí normálně žít, dělat (třeba i hloupé) vtipy a nazývat věci pravými jmény. Nikoli našlapovat opatrně po špičkách a bát se trestu za to, že si dovolí zasmát se tam, kde to novodobí strážci morálky nedovolují. Ostatně právě to bylo jedním z hlavních důvodů, proč nekorektní Donald Trump v prezidentských volbách nečekaně zvítězil nad za každé situace přísně korektní Hillary Clintonovou.

Politická korektnost je jako rakovina, která napadá zdravý organismus a při jejím neléčení se šíří do všech směrů. Politická korektnost je lež, přetvářka a pokrytectví, které ničí vše přirozené, „normální“. Tato destruktivní ideologie přitom navenek vystupuje jako ztělesnění dobra, lásky a dalších pozitivních atributů. Nic ale není vzdálenější pravdě. Jde jen o masku, za kterou se nic pozitivního nenachází. Je tomu přímo naopak. Čím dříve se lidé proti diktátu politické korektnosti vzbouří, tím lépe pro ně. Tím lépe pro nás a naši západní civilizaci, kterou v příštích letech jistě čeká mnoho výzev.

Mám v živé paměti, jak poměrně nedávno nejmenovaný novinář tvrdil, že politická korektnost je vlastně synonymem pro slušnost. Snaha kriminalizovat říkání tvrdé pravdy, případně žertování o nedostatcích menšin, žen apod., však ještě žádnou společnost slušnější a civilizovanější neudělala. Politická korektnost bránila a stále brání ve zkoumání negativních dopadů migrační krize. Politická korektnost toho má na triku tolik, že je nejvyšší čas poslat ji tam, odkud přišla. Tedy, ke všem čertům!

Autor: Jaroslav Míth

Zdroj: https://mith.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=685099
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Oslavy skončily. Do jaké míry byly opodstatněné?   
Pridal tk Úterý 30 říjen 2018 - 05:05:19 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Není zřejmě nijak statisticky podchyceno, kolik občanů se osobně zúčastnilo oslav 100. výročí vzniku Československa, ale nebudu daleko pravdy, že to byla sotva čtvrtina všech občanů a to si myslím, že jsem hodně nadsadil (domácí dýchánky na téma výročí se nepočítají). Myslím, že oslav a účasti občanů na nich se zhostila především „Matička“ Praha, v ostatních městech šlo víceméně jen o symbolické oslavy.

Není divu, ty oslavy mají značně nahořklou příchuť a také poněkud abstraktní a falešný obsah.Oslavovat totiž něco, co už není, je opravdu nepatřičné. Nic méně, proti gustu žádný dišputát, kdo chtěl a měl důvod slavit, slavil, kdo uznal, že není co slavit, neslavil. Osobně patřím k těm druhým, což ovšem nic nemění na věci, že oslavy na celorepublikové úrovni proběhly.

Občany, účastnících se oslav, lze rozdělit na několik skupin. První skupina bude ta část občanů, kteří se prezentují jako veřejní a političtí představitelé státu, bez jejichž účasti by oslavy vlastně ani být nemohly. Tyto občany považujme za naprosto samozřejmé účastníky. Následuje druhá skupina z řad tzv. občanských aktivistů, kteří se zúčastňují ani ne tak z podstaty oslav, jako z potřeby se ukázat, dát o sobě vědět. To jsou lidé, kteří nechybějí na žádné větší veřejné akci, manifestaci, demonstraci apod. Nelze vyloučit, že jsou „dobrovolně“ organizováni, často i za úplatu (viz červené karty apod.). Tito lidé často strhnou i své přátele, kamarády, známé, neboť takové akce se pro ně stávají příležitostí se (jednak) někomu zavděčit, dát najevo ničím argumentačně nebo věcně podložené projevy nesouhlasu, odporu nebo se prostě jen tak příležitostně vyžít („pozitivně“ vykřičet) a anonymně (převážně nevhodně) či jinak vyřádit. Tito lidé svou účastí nesledují, tím méně podporují nějaký významový smysl nebo (ideový) význam oslav (či jiných akcí), je to prostě tu menší, tu větší „grupa“ lidí, kteří se jdou příležitostně soukromě „pobavit“.

Další skupina „oslavujících“ jsou či mohopu být občané, kteří svou účast na akcích v rámci oslav berou jako příležitost k rodinné procházce, výletu, aktivity, zábavy apod., aniž by tom u dávali nějaký smysl, vlasteneckou hrdost, myšlenku, uvědomění. Prostě zúčastňují se podobně, jakoby šli na Matějskou pouť. K nim se také řadí občané, kteří se náhodou, v jistou dobu nachází na jistém místě.

Početně nejmenší je skupina občanů, zúčastňujících se oslav vzniku Československa, které lze považovat za občany se vztahem k vlasti, s vlasteneckým cítěním, s národní hrdostí, s upřímným vztahem a zájmem o existenci státu a republiku, tedy o vlastence. Mnohem větší část takto smýšlejících občanů se však osobně či bezprostředně oslav nezúčastnila, vědoma si absurdnosti, nabubřelosti, falešnosti a nesmyslnosti jinak (pro někoho) velkolepých oslav.

Není proto od věci se zamyslet nad tím, nakolik jsou, resp. byly oslavy 100. výročí vzniku Československa smysluplné, opodstatněné a významné, resp. zda občany oslavy vůbec nějak pozitivně oslovily či ovlivnily. Nepochybně svůj význam oslavy jistě měly, ale je to stejně neupřímné, jako by se rozvedení manželé podesítkách let s velkou slávou oslavovali rozvod. Jsou občané, kteří ať už se oslav účastnili nebo ne, mají nějaký osobní vztah k těmto oslavám, stejně jako jiní občané, co oslavy zpochybňují jako nepatřičné a k události či oslavám mají negativní vztah. Nabízí se legitimní otázka, kolik takto osobně zúčastněných občanů na oslavách lze považovat za skutečně přesvědčené, upřímné a čestné vlastence-čechoslováky? Tedy lidí, kteří se opravdu hrdě hlásí k vlasti v duchu Masarykova a Štefánikova odkaz, myšlenek a ideí a jaký vůbec mají názor na rozdělení republiky, tedy ke skutečnosti, že pod falešnými, dehonestovanými idejemi oslavujeme něco, co již 26 let neexistuje?

Na druhé straně nelze nevidět neskrývanou radost či uspokojení těch, kteří z velkorysých oslav, resp. současného stavu republiky, která svým způsobem a z velké části už ani není naše, mají osobní prospěch. Z republiky, která se stala vazalem EU, NATO, západní zahraniční politiky, republiky, která je ovládána profláknutými politiky, kteří se hrdě a otevřeně hlásí k militantní, dobyvačné, po válce toužící politice USA, politiky, kteří se nás snaží zatáhnout do pochybného multikulturního světa, imigrantského, pohříchu islamistického naturelu atd., atd. Z oslav 100. výročí vzniku Československé republiky se můžeme i nemusíme radovat, každý podle svého gusta, či lépe podle svého vědomí a svědomí.

Osobně se domnívám, že tyto oslavy nemají či neměly, kromě politických a osobních efektů exponovaných politiků a VIP osob jiné politické, ideologické, geopolitické důvody a opodstatnění, než falešné, pokrytecké a prospěchářské cíle. Československá republika, skládající se z národních územních celků Česka a Slovenska neexistuje, vize o svébytnosti jednotné a samostatné republiky (viz vazby na EU a NATO) podle T.G. Masaryka byly pošlapány a zadupány, jeho myšlenky a ideje jsou bezostyšně zneužívány, účelově a prospěchářsky proklamovány. „Tatíček“ Masaryk se stal účelovým idolem a ikonou pro bezcharakterní politiku současných rádoby demokratů a liberálů, kteří se o Masaryka jen opírají (či otírají), avšak podle něj nekonají. Jinak by totiž k rozdělení Československa nemohlo dojít. Tak o co (a hlavně komu) na oslavách 100. výročí vzniku Československa vlastně šlo? Odpověď: mnohým o mnoho, ale to je už jiná historická kapitola.

Závěrem jen zmíním, že se již v Česku zvedá vlastenecká názorová vlna, požadující opětné spojení obou republik v jeden celostátní útvar, Československou republiku. Jeho naplnění či realizace je, vzhledem k mezinárodní situaci, ale také naší členské závislosti (připosranosti) vůči EU a NATO (s americkým establishmentem v zádech), víceméně nepravděpodobná, ne-li takřka vyloučená. Což ale bude nejméně vadit politikům a těm, kteří jsou již dostatečně do stávajících geopolitických struktur zafixováni. A požadavek občanů? Nic, jako vždy!

Autor: Jiří Baťa

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



USA chtějí zrušit další smlouvu o kontrole zbraní kvůli své válečné ekonomice   
Pridal tk Úterý 30 říjen 2018 - 05:03:15 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ekonomika Spojených států je vojensko-průmyslový komplex. Proto jakákoliv mnohostranná smlouva o kontrole zbraní, která omezuje zbraně a vojenské napětí, je a priori neslučitelná s fungováním kapitalismu v americkém stylu.

Záměr, který oznámil prezident Donald Trump ohledně odstoupení USA od Smlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu (INF) z roku 1987, je nejnovější krok Washingtonu v rušení dohod o kontrole zbraní, jichž bylo těžce dosaženo.

Spojené státy jednostranně vypověděly smlouvu o omezení systémů antibalistických raket (ABM) již v roce 2002 během vlády tehdejšího prezidenta G.W. Bushe. Toto porušení desítky let staré smlouvy vedlo k zavedení amerických raketových systémů v Evropě, a to blíže k ruskému území, protože Američany vedená vojenská aliance NATO neúnavně expandovala směrem na východ.

Pokud Trump skutečně vypoví smlouvu INF, zůstane ve struktuře kontroly zbraní pouze jediný zbývající pilíř - smlouva START, omezující rozmístění všech druhů jaderných zbraní. START má vypršet v roce 2021, a několik radikálních amerických politiků se již nechalo slyšet, že je třeba prosadit, aby smlouva nebyla prodloužena.

Není proto divu, že rozpad režimu nešíření jaderných zbraní v USA znepokojuje mnoho lidí, včetně spojenců NATO v Evropě. Francouzský prezident Emmanuel Macron údajně telefonoval Trumpovi, a úpěnlivě ho v této záležitosti žádal, neboť INF je životně důležitá pro evropskou bezpečnost. Názory Macrona mu znovu zopakoval německý ministr zahraničí Heiko Maas.
Moskva a Peking uvedly, že očekávaný krok USA podkope strategickou rovnováhu a vyvolá nové závody ve zbrojení, evokující studenou válku.

„Lidstvo čelí naprostému chaosu ve sféře jaderných zbraní,“ řekl ruský senátor Konstantin Kosačov.

Další vysoce postavený ruský zákonodárce Alexej Puškov setřel Trumpovu vládu, že „tlačí svět do další kubánské raketové krize“.

Při této patové situaci v říjnu 1962 se USA a Sovětský svaz ocitly na pokraji jaderné války. Katastrofu odvrátili prezident John F. Kennedy a sovětský vůdce Nikita Chruščov, kteří vydláždili cestu k zahájení kontroly zbraní.
Odstoupením od INF, ABM a případně START vrací Spojené státy svět do „bodu nula“, řekl Puškov.

Tato deregulovaná globální situace nevyhnutelně značně zvýší riziko jaderné války.

Proč taková bezohlednost Washingtonu?

Za prvé, zdá se, že jedním faktorem jsou zde vnitřní rozbroje na domácí politické scéně USA. Trump oznámil zprávu o odmítnutí dohody INF o víkendu na předvolebním mítinku v Nevadě. Zbývají pouze tři týdny před americkými volbami do Kongresu, ve kterých se budou demokraté snažit převzít kontrolu nad Senátem. Tím, že Trump hovoří ostře o INF, a tvrdí, že Moskva porušuje smlouvu a Spojené státy to „nebudou tolerovat“, se Trump snaží neutralizovat dlouhodobé obviňování ze strany demokratů, že je „měkký vůči Rusku“.

Jak žalostné, že mezinárodní bezpečnost je obětována z důvodu vnitřní politiky USA.

Dalším faktorem je, že Spojeným státům se hodí odstoupit od INF, pokud chtějí usilovat o své ambice dosáhnout unipolární vojenské nadvlády, a zejména podmanit si Rusko a Čínu. Několik dokumentů o strategickém plánování Washingtonu, které vznikly v posledních dvou letech, se otevřeně zaměřilo na Rusko a Čínu jako na „velké mocné soupeře“.

Tím, že USA odstoupí od INF, budou mít povolení rozšířit rakety proti ruskému a čínskému území. Takovýto agresivní krok by nemohl být proveden otevřeně z politických důvodů. Washington proto hledá záminku k tomu, aby mohl smlouvu porušit, a z toho důvodu obvinil Moskvu z porušování INF. Rusko opakovaně odmítlo tvrzení USA, že smlouvu porušilo, a poukázalo na to, že americká strana nikdy nepředložila důkazy, které by podpořily jejich tvrzení.

Třetím faktorem je širší obrázek ekonomiky USA jako systému, poháněného válkou. S ročními výdaji, přesahujícími 700 miliard dolarů na armádu - tj. asi polovina celkového diskrečního rozpočtu Spojených států, a několikanásobek rozpočtu jakékoliv jiné cizí země - je americká ekonomika závislá na vojensko-průmyslovém komplexu. Tato monstrózní deformace amerického kapitalismu, před kterou poprvé varoval prezident Eisenhower v roce 1961, může existovat pouze v oblasti neochabující výroby zbraní. Ta naopak spoléhá na to, že USA budou neustále vytvářet globální napětí a nejistotu, dokonce až do bodu, kdy vyvolají válku.

Závody ve zbrojení nejsou jen lukrativním přínosem pro Pentagon a americké výrobce zbraní, kteří tvoří největší lobbistickou skupinu ve Washingtonu, ale existuje další strategický cíl. Tím, že budou Rusko a Čína vtaženy do závodů ve zbrojení, poslouží to americkým imperiálním plánovačům jako prostředek k oslabení těchto soupeřů.

Z nutnosti čelit vojenské agresi USA budou Moskva a Peking nuceny věnovat stále více ekonomických zdrojů na získávání zbraní. Je vypočítáno, že taková honba za militarismem povede k narušení hospodářství Ruska a Číny.

Zhroucení Sovětského svazu na konci 80. let bylo pravděpodobně do značné míry způsobeno tím, že se po desetiletí nadměrně utrácelo za armádu, místo toho, aby finanční zdroje posilovaly civilní ekonomiku a společnost. Zdá se, že Trump chce znovu zopakovat studenou válku právě za tímto účelem - ochromit Rusko a Čínu.

Takové omezení se nevztahuje na americký kapitalismus, který má tu výsadu, že může dosahovat nekonečného dluhu. Tato výsada je částečně způsobena jedinečnou pozicí amerického dolaru jako hlavní globální rezervní měny. Avšak taková rozhazovačnost je samozřejmě neudržitelná, takže když dojde ke kolapsu USA, nastane hodně problémů. Nicméně v nejbližší době mohou být tyto excesy v závodech ve zbrojení skryty za zdánlivě nekonečným americkým dluhem.

Různé dohody o kontrole zbrojení, které, jak se zdá, chtějí Spojené státy vypovědět, do této doby poskytovaly určitou bezpečnost a ochranu před jadernou válkou. Tyto smlouvy fungovaly, protože mezi Washingtonem a Moskvou existovala jistá úroveň mnohostranné vzájemnosti.

Vypadá to, že tomu už tak není. Washington, obzvláště během prezidentování Trumpa, omezil umění diplomacie na tirády na Twitteru a bezhlavé výhrůžky, například když americká stálá zástupkyně v NATO Kay Bailey Hutchisonová na začátku tohoto měsíce varovala, že americká armáda „zlikviduje“ ruské rakety, které jsou prý v rozporu s INF. Později ustoupila od tohoto štvavého názoru, ale prvotní dojem z tohoto smýšlení, plného nadšení, nelze snadno napravit.

Jakýkoli pokus o diplomacii ze strany Trumpa vypadá jako pomatené vyjádření s žalostným nedostatkem logiky nebo inteligence. Poté, co se pustil do INF, vypadalo to, že prezident nechal otevřené dveře, aby uzavřel smlouvu s Ruskem a Čínou.

„Budeme muset vyvíjet tyto zbraně [kratšího a středního doletu], dokud za námi nepřijde Rusko, a dokud za námi nepřijde Čína, a dokud všichni nepřijdou, a neřeknou, buďme chytří a nedovolme, aby kdokoliv z nás vyvíjel tyto zbraně,“ řekl.

To je právě to, co Trump a zbytek Washingtonu nechápe. Smlouva INF byla neustále narušována, protože americké vojenské síly trvají na tom, aby jejich rakety byly rozmístěny tisíce kilometrů od amerického území - na prahu Ruska i Číny.
Pokud by Trump opravdu chtěl dosáhnout souladu s kontrolou zbrojení, stáhl by tzv. „protiraketové systémy“ z Polska, Rumunska a Černého moře, a také z Jižní Koreje a z území poblíž námořního území Číny.

V konečném důsledku nejlepší mechanismus kontroly zbraní pro Američany spočívá v přehodnocení jejich ekonomiky, avšak zcela mimo systém válečných štváčů.

Finian Cunnigham

US Ready To Blow Another Arms Control Treaty To Feed Its War Economy vyšel 22. října 2018 na ICH. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2018/10/7741-usa-chteji-zrusit-dalsi-smlouvu-o-kontrole-zbrani-kvuli-sve-valecne-ekonomice.htm



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Evropská unie požaduje zákaz fašistů. Může se to týkat i vás   
Pridal tk Úterý 30 říjen 2018 - 04:57:25 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Evropský parlament přijal rezoluci o boji proti fašismu. Navrhla ji polská levicově-liberální europoslankyně Róża Maria Gräfin von Thun und Hohenstein. Rezoluce vyvolává ale nejednu otázku...

V rezoluci jsou členské státy EU vyzvány k zákazu činnosti „neofašistických a neonacistických uskupení“.
Pomineme-li nevzdělanost zmíněné europoslankyně, která prohlašovala, že fašismus vznikl v Německu, dvě věci mohou obránce svobod znepokojovat.

První je skutečnost, že v rezoluci není fašismus nikterak definován. K případné eliminaci politických nepřátel bude tedy v podstatě stačit, aby byl někdo za fašistu označen „odborníky“ nebo politiky hlavního proudu. To se může týkat např. odpůrců EU či nejrůznějších neomarxistických projektů.

Za druhé je zarážející, že rezoluce, která má potírat tzv. extremismus, zcela opomíjí teroristické levicové skupiny jako např. Antifa.

Obojí svědčí o účelovosti přijaté rezoluce.

Autor: MoonChild
Zdroj: freeglobe

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Poptávka po zlatu vzrostla o 42 %. Země opouští dolar a doufají v geopolitický posun   
Pridal tk Úterý 30 říjen 2018 - 04:51:27 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Centrální banky po celém světě sahají po zlatu jako po alternativě amerického dolaru, který je podle nich oslabován agresivní obchodní politikou USA a geopolitickou nejistotou. O události informuje portál RT.com.

Statistiky Světové rady pro zlato (WGC) tvrdí, že poptávka po zlatě mezi centrálními bankami v prvním čtvrtletí roku 2018 meziročně vzrostla až o 42 %. Rusko a Turecko se přitom řadí k největším kupcům.

V polovině roku 2018 získaly centrální banky celkem 193,3 tun čistého objemu zlata, což představuje 8% nárůst oproti původnímu množství 178,6 tun zlata, které bylo zakoupeno ve stejném období loňského roku. WGC uvádí, že se jedná o nejsilnějších šest měsíců nákupu zlata pro centrální banky, a to od roku 2015.

Centrální banky zvýšily za první polovinu roku 2018 zlaté rezervy na 1,36 bilionů dolarů, což je asi 10 % světových devizových rezerv. Analytici dodali, že důvodem takového kroku je snaha o diverzifikaci dolaru.

„Spojené státy již dlouhou dobu využívají dolar k tomu, aby vyvíjely tlak na konkurenty. Takové jednání vždy vyvolá hněv ve světové komunitě. A nyní boj proti dolaru zasáhl i Evropu," uvedl Eldiyar Muratov, prezident finanční instituce Singapore Castle Family Office.

„Rusko znásobilo nákupy zlata ve svých rezervách kvůli novým sankcím USA a možnému odloučení od dolarového systému," dodal analytik.

Podle Muratova můžeme podobnou strategii pozorovat i v mnoha zemích Evropy a Asie. Země jako Čína, Turecko, Venezuela, Írán, Katar a Indonésie se zaměřily na dedolarizaci ekonomik a zahraničního obchodu. Všechny tyto země také významně zvyšují své zlaté rezervy, tvrdí odborník.

WGC ve své zprávě uvádí, že nákup zlata není jen o zajištění měnových rizik. „V prostředí zvýšeného geopolitického napětí je zlato atraktivním aktivem, jelikož není odpovědností někoho dalšího a nenese žádné riziko protistrany," píše se ve zprávě.

„Zlato je pro centrální banky již známou třídou aktiv. Nicméně měnící se charakter trhu zlata, s neustále rostoucí spotřebou pocházející z rozvojových ekonomik, znamená, že zlato je stále více v souladu s nově vznikajícími tržními ekonomickými modely. Centrální banky si tak stále více uvědomují, že pravidla hry se mění," dodal závěrem.

Zdroj: RT.com, Suptniknews.com

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Organizace Bílé přilby začala s natáčením provokací s chemickými zbraněni   
Pridal tk Úterý 30 říjen 2018 - 04:25:08 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
O události informovalo Ruské centrum usmíření spolu s Ministerstvem obrany. Teroristé mají v plánu vyprovokovat odvetnou palbu syrských vojáků a také inscenovat dělostřelecké ostřelování za použití jedovatých látek.

„V současné době realizují členové organizace Bílé přilby natáčení za účasti občanů, které místní obyvatelé neznají," uvádí oddělení informací a hromadné komunikace Ministerstva obrany RF.

Zdroj dále uvádí, že podle dostupných informací, vyprovokovali teroristé na linii střetu v oblasti nedaleko obce Marea odvetnou střelbu vojáků syrské armády. Mezitím na území, které je kontrolováno nezákonnými ozbrojenými skupinami, proběhne inscenace dělostřeleckého ostřelování za použití jedovatých látek, údajně vyrobenými jednotkami syrských ozbrojených sil.

„Poté budou světu opět představeny další oběti chemických zbraní, které mají na svědomí vládní vojska. Není vyloučeno, že se teroristé pokusí obsadit město Tell Rifaat, které rozděluje jejich pozici mezi městy Azaz a Afrín," dodal.

Zdroj: https://sptnkne.ws/jTra








Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Bývalý australský premiér Kevin Rudd vyzval, aby Čína, Austrálie a USA usilovaly při spolupráci o shodu, nejde o vedení   
Pridal tk Úterý 30 říjen 2018 - 04:22:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
28. října se v Sydney konalo Čínsko-australské fórum o budoucnosti. Bývalý australský premiér Kevin Rudd poukázal na to, že v souvislosti s nejistotou obchodních konfliktů v USA by měly Čína a Austrálie usilovat při spolupráci o shodu a uchopit nové historické příležitosti.

Kevin Rudd uvedl, že obchodní válka mezi Čínou a USA ublíží nejen Číně a Spojeným státům, ale i jiným zemím, protože čínská ekonomika je velmi důležitá pro svět. Nyní totiž 40% míra ekonomického růstu ve světě závisí na domácím hospodářském růstu Číny.

Kevin Rudd se domnívá, že Spojené státy jsou spojencem Austrálie, Čína je největším obchodním partnerem Austrálie. Je třeba budovat vzájemnou důvěru a vidět vyhlídky spolupráce. „Čína je nejbližším a nejdůležitějším obchodním partnerem Austrálie, měly bychom upevnit stávající spolupráci a učinit větší spolupráci," dodal.

Kevin Rudd vysoce ocenil úspěchy Číny z reforem a otevírání se světu v posledních 40 letech. Uvedl, že životní úroveň čínských občanů se výrazně zlepšila a také významně přispěla k ekonomickému růstu světa. Zdůraznil, že Viktoriánská vláda Austrálie již s Čínou podepsala Memorandum o spolupráci Pásma a Stezky. V budoucnu bude Austrálie chtít hrát větší roli v projektu Pásma a Stezky.

red.
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



V Indonésii se zřítilo do moře letadlo se 189 lidmi na palubě   
Pridal tk Úterý 30 říjen 2018 - 04:20:15 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Letadlo indonéské letecké společnosti Lion Air se 189 lidmi na palubě se dnes krátce po startu zřítilo do moře u ostrova Jáva. Oznámily to tiskové agentury s odvoláním na indonéský Státní záchranný úřad.

Mluvčí indonéského Státního záchranného úřadu svolal dnes dopoledne tiskovou konferenci, na které oznámil, že letadlo indonéské společnosti Lion Air, které mířilo z Jakarty na Sumatru, se dnes krátce po startu zřítilo do moře u ostrova Jáva. Na palubě se nacházelo 189 lidí. Záchranáři, kteří hledají možné přeživší a černé skříňky, zatím našli jen část trosek stroje a osobní věci cestujících.

Čínské velvyslanectví v Indonésii vydalo prohlášení, ve kterém uvádí, že velvyslanectví zahájilo nouzový mechanismus a ověřuje, zda byli mezi cestujícími čínští občané. O cestujících na palubě ale zatím nebyly zveřejněny žádné bližší informace.

red.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2082 sec,0.0486 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,597kB