Pátek 14 prosinec 2018
Proč „lepšolidi“ chtějí, abychom dotovali jejich libůstky? Jako třeba Českou televizi?   
Pridal tk Pátek 14 prosinec 2018 - 17:32:20 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ve větším počtu se sejdou jen občas a za vyhovujícího počasí, nejraději na Václaváku. Tam za úderů bubnů skandují předříkávaná hesla, což připomíná totalitní První máj a nejen veřejnoprávní televize jim dá ve vysílání neadekvátní prostor. Řeč je o lepších lidech.

Nic proti tomu, na demonstrace mají právo, můžeme jim odpustit i to, že protestují proti výsledkům demokratických voleb. Lze je i politovat za stádovité výkřiky, které jim vtloukají do hlavy jejich samozvaní vůdci z Milionu chvilek pro demokracii a podobných neziskových organizací. Co je smutné, že Česká televize, resp. její redaktoři, z toho mají orgasmus.

A jsme u České televize. Opět se vytáhla karta za zvýšení povinného výpalného za její vysílání, prý aby bylo kvalitní, což je nebetyčná drzost. Tak třeba ČT na sportovním vysílání ušetřila stovky milionů, kromě výjimek přestala vysílat tuzemskou fotbalovou ligu i Ligu mistrů, zimní olympiádu pouze stínovalo, prý máte čučet na Eurosport. Legendární je již příběh komentování skvělé jízdy Ester Ledecké, to jeden nevymyslí. Kdo by však čekal, že ČT po omezení vysílání atraktivních sportů zúží počet redaktorů, externistů a hlavně finančních výdajů na ně, podiví se. Nestalo se nic, ten moloch lehkoživky dotuje i nadále.

Investuje ČT do techniky? Ani náhodou, o kvalitě HD si může nechat jenom zdát (prý má jen jeden přenosový vůz schopný ji zvládnout), na rozdíl třeba od tzv. Kyslíkové televize. Pokud se nemýlím, povinné výpalné za nic pro ČT stojí 135 Kč měsíčně, i když ji nesledujete. Budiž, ale já kromě toho platím i Kyslíku sice o něco víc, dostávám k tomu však sto programů a jako příznivec sportu (nikoli však florbalu) si za ty prachy přijdu na své. O filmových programech se raději ani nezmiňuji.

Co mi ale vadí nejvíce je fakt, že zvláště zpravodajství ČT je naprosto jednostranné a vždy vyznívá ve prospěch lepších lidí, proto jej už dávno nesleduji. O střetu zájmů, např. Moravec – Pospíšil, snad netřeba plýtvat slovy. Výjimku jsem udělal u pořadu GEN, kde se objevil můj spolužák, takřka disident. Nestačil jsem žasnout. Členové jeho rodiny jsou již od šedesátých let minulého století nepřetržitě v zaměstnání u této organizace, nyní již ve třetí či čtvrté generaci, ovšem tento potomek se jaksi nepovedl. Z jedné základní školy ho vyloučili pro vážné zranění spolužáka (v GENu prý proto, že odmlouval třídní učitelce). Po pár týdnech jsem už další GEN nesledoval, neb jsem věděl, že je to o režisérce, co za totáče dostala v ČT neuvěřitelný prostor a dneska je snad také disidentkou. Že zprávy uvádí někdejší svazačka, jsem si také zvykl, ani nevím, zda už svůj GEN měla a pokud ne, tak určitě mít bude.

Lepším lidem tato situace vyhovuje, za peníze VŠECH koncesionářů dostávají jednostranné či pečlivě profiltrované informace, které lahodí jejich uším. Jak to změnit? Řešení je naprosto jednoduché. Zakódovat vysílání ČT, ať si ho platí, kdo je na něj zvědav. Jenže takhle to u lepšolidí nefunguje. Jejich libůstky musí holt platit drtivá většina z těch, co jim může být jakýsi nenasytný bumbrlíček ČT ukradený...

Autor: Aleš Presler

Zdroj: https://presler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=691995
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Být či nebýt vlastenci?   
Pridal tk Pátek 14 prosinec 2018 - 03:40:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pro malý národ je to otázka života a už buditelé v tom měli jasno. Josef Kajetán Tyl vysvětlil program národního obrození heslem: "Všechny naše kroky musí vésti láska k národu a jeho štěstí!" Citací Tylova hesla zakončil státní president Emil Hácha svůj rozhlasový projev na Štědrý večer roku 1940. Nabádal v něm „drahé spoluobčany“, aby „stále více, i ve svých každodenních stycích blížili se vzoru láskyplné, ukázněné a obětavé rodiny, bez rozdílu stavu a společenského postavení. V tom vidím,“ pokračoval president, „vlastní smysl a podstatu naší národní pospolitosti.“

Dále drahým spoluobčanům objasnil, že: „Doba, kterou prožíváte, a nad niž svět sotva poznal větší, ukládá každému příslušníku bezpodmínečnou ukázněnost a obětavost, jejíž míra vzrůstá s významností postavení, jež kdo z nás zaujímá. Musíme překonati jakoukoliv nezřízenou závist, potlačovati osobní sobecké zájmy a varovati se přeceňování vlastních osobních schopností... “

Rozhlasový projev státního prezidenta začínal v devatenáct hodin, kdy rodiny už pospolitě seděly u vánočních stromků. V té samé chvíli se můj tehdy mladý dědeček, povoláním učitel, se svým bratrem důstojníkem československé armády, prodírali s batohy na zádech lesem poblíž Brna a hledali předem vytipované místo, kam pak zakopali zbraně pro odbojovou skupinu. Zatím řeč státního presidenta obsáhla i povinnou výstrahu: „... neúchylná věrnost k národnímu celku musí však jíti ruku v ruce s pokojným a plodným soužitím s příslušníky národa, s kterým nás zeměpisné položení a staleté dějiny spjaly nejužšími svazky, to jest národa německého.“ O tento rozhlasový projev ale oba muži přišli. Dědeček o dva roky později přišel i o život. Jeho neúchylná věrnost vlastnímu národu se neslučovala s bezpodmínečnou ukázněností při plnění příkazů držitelů moci.

Tolik na úvod. Dále se budu věnovat tomu, jak národní pospolitost vnímá naše současná ústava. V preambuli prohlašuje, že: „MY, občané ČR v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsme věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé.“ Kromě naplňování zásad o rovnoprávnosti, svobodě a důstojnosti občanů nás platná ústava v preambuli zavazuje k povinnosti „střežit a rozvíjet přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství naší vlasti.“ Text je inspirován preambulí ústavy první republiky, kde byl ovšem pod zájmenem MY uveden národ Československý, který se zavazoval „upevniti dokonalou jednotu národa, zavésti spravedlivé řády v republice, zajistiti pokojný rozvoj domoviny… zabezpečiti požehnání svobody příštím pokolením… to vše v duchu našich dějin stejně jako v duchu moderních zásad, obsažených v hesle sebeurčení…“

Z úryvků je zřejmé, že v preambulích první a zatím i té poslední naší ústavy se občané hlásí ke svědomitému správcovství své země a ke střežení duchovního odkazu národa.

V Hlavě První naší platné ústavy je Česká republika definovaná jako „svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka.“ Jedna věta a tolik závazků obsahuje. Pro koho? Pro nás, neboť MY jsme tuto ústavu přijali. Byť prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců. Zástupci přicházejí a odcházejí, naše svobody a práva, stejně jako přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství vlasti mizí, ale MY zůstáváme. Jako zdroj nápravy. Parafrází klasika (Ludvíka Vaculíka) to lze vyjádřit i politicky nekorektně: Národ je to, co zbývá, když všechno ostatní už bylo prošustrováno.

Podívejme se tedy na ten zdroj, na onu kouzelnou studánku vody živé, jejíž jménem byla ústava sepsána. Podívejme se na její hladinu, v níž se odrážejí i mladé tváře, které také už patří k zájmenu MY, tedy na pokolení, které už dospělo a právě přichází na řadu, aby převzalo vlajku. Než si ty tváře dědiců duševního i hmotného vlastnictví národa prohlédneme, ještě se vrátím k Háchovu štědrovečernímu projevu, který se týkal i těch: „kteří jsou nadějí budoucnosti rodiny, to jest mládeže. Rád a s dojetím vzpomínám mládeže, jež nastupuje nové cesty, aby vybudovala své existence. Vidím na všech stranách, že nynější válečná doba připravila dnešní mládeži obtížnější podmínky, než za jakých žila mládež v dobách mírových. Snažme se podle svých sil, pomáhati této mladé generaci“ nabádal státní president drahé spoluobčany v době, kdy mládež si budovala svou existenci nucenou prací pro Říši, vysoké školy byly zavřeny a z výuky na těch nižších byla vyloučena česká literatura a národní dějepis. Přesto nebo spíš právě proto vnímám tuto část štědrovečerního projevu státního presidenta jako jinotaj. Pod slovy budování existence zřejmě nabádal rodiče, aby svým dospívajícím dětem pomohli při udržování společné národní identity v době, kdy tlak okupanta na odnárodnění byl patrný na každém kroku, na každém nápisu nad obchodem, i na hraničních cedulích. Naši tenkrát mladí dědové a babičky ale i bez Háchovy tajnosnubné nápovědy věděli, že jejich hlavním úkolem v oné zatemněné době je chránit děti a vychovávat je tak, aby nezplaněly. Věděli, že děti jsou nejen biologickou podstatou národa, ale i nositeli jeho společného kódu.

Současné podmínky pro předávání společného kódu nastupující generaci jsou zdánlivě mnohem svobodnější než tenkrát v protektorátu a později v normalizaci. Dnes je cenzura dle ústavy nepřípustná, právo na šíření informací zaručeno, téměř tři sta vysokých školy vytiskne každoročně tisíce nových diplomů pro čerstvé absolventy, a přesto mnozí z mladých, jejichž tváře odezíráme v té kouzelné studánce, připomínají bioroboty.

Zřejmě i oni sami tuší, že jim něco základního chybí, a tak běhají se sluchátky v uších a s krokoměrem v kapse, aby se udržovali v kondici pro dobu, kdy to najdou. Připomínají houbaře, kteří hledají v jedovatém lese. Nemají s sebou atlas, a tak se nadšeně skloní i nad muchomůrkou a ještě svou trofej ofotí a rozešlou přátelům na fcb. Rádi sdílejí společné vzrušení, a tak se někteří ochotně účastní stádních protestů, kde zažívají pocit sounáležitosti a snad i hrdosti. Na co? Na vlastní odvahu něčemu čelit. Nevědí, že naopak čemusi přisluhují. Až si uvědomí, že svou mladou energii nevědomky vyplýtvali jako pěšáci v cizím boji, může být pozdě. Nejenom pro ně, ono může být pozdě i pro ten nevelký národ, jehož dějinami dnes mnozí opovrhují, aniž by je skutečně znali.

Malůvkami českých vlaječek na tvářích při oslavě hokejového vítězství se sice přihlašují ke společné národní identitě, ale je to přihlášení jednorázové a takříkajíc zdarma.

Nebudu tvrdit, že je to vina jenom nás rodičů, to by byla jen část pravdy. Většina z nás se přece pokusila ten koloběh předávání identifikačního společného kódu zachovat a pokoušíme se o to dodnes. Nemusíme znát preambuli ústavy, protože víme, že existuje zákon ještě vyšší, zákon který nám diktuje naše svědomí. Právě svědomí je směrovkou na cestě člověka životem. Druhou směrovkou je rozum. Svoboda výběru kudy jít a proč, je sepětí svědomí s rozumem.

Svědomí našich dospělých dětí i jejich rozum však mají obtížnější podmínky ke svému sepětí, neboť jsou stále přehlušovány vnější lákavou nabídkou svobod všeho druhu a lidských práv na téměř cokoliv, včetně práva na změnu identity. Už české národní pohádky varovaly před zakletím do jiné bytosti, nebo vyprávěly o bludných kořenech a dalších nástrahách, jejichž překročením člověk ztrácí orientaci i smysl své cesty. Neříkám nic, co byste vy, přítomní tady v sále, nevěděli. Naše zkušenosti a obavy jsou obdobné. Dostředivá síla, která vtahuje naše děti do bludného kruhu cizích programů, v nás opravdu vzbuzuje strach. Stejný typ strachu však zažívali i naši vlastenečtí předkové a napříč časem si předávali návod, jak svému strachu čelit. Ten manuál je k dispozici stále. Zatím. Výroční zpráva BIS však žaluje na české učitele, že dosud nepřeškrtali z výuky mateřského jazyka, literatury a dějepisu pasáže o českém národním obrození. Přitom odkaz na tuto dobu se nebát použít ani Emil Hácha ve svém Štědrovečerním projevu k okupovanému národu. Čeho se obávají naši drazí zpravodajci? V čím zájmu varují, že předávaný kód by mohl znovu najít příjemce a probudit u dnešních školáků nejprve zájem, posléze obdiv a nakonec snad i touhu něco společného zachraňovat.

Ohrožený národ, na rozdíl třeba od velryb, může pro své přežití mobilizovat i mrtvé. Každý národ má své hrdiny a věrozvěsty, ke kterým se střídavě upíná a jindy je zas zapírá, protože neprošli aktuálním kádrovým dotazníkem. Jinou cestu k budoucnosti však vidí národ, který si za světlonoše vybere Banderu a zcela jinak by svůj restart měl vnímat národ Komenského. Nevelký národ, chce-li přežít, musí umět odpouštět i veliké křivdy. To ale neznamená, že smí odpouštět zrady těch, kteří jej rozkládají zevnitř a snaží se zverbovat pro zradu i naše děti. Brzy budou v hledáčku i naši vnuci.

Pokud nechceme, aby se pokolení našich vnuků v dospělosti stalo věcným břemenem na vyvlastněném pozemku, musíme je už dnes zahrnout do zájmena MY. To znamená nenechat je růst jako dříví v kontaminovaném lese, ale pěstovat je a šlechtit jak stromky v sadu.

Jen člověk, který si od dětství uvědomuje, že někam a k něčemu patří, má v dospělosti motiv a sílu svou domovinu bránit a zabezpečit požehnání svobody příštím pokolením. Zatímco duševní bezdomovci putují odnikud nikam a jejich nervózní kmitání připomíná roj jepic. Jepice, jak jsem se včera v noci dočetla, pocházejí až z prvohor. To je úctyhodný rodokmen. Jenomže každé vylíhlé jepičí pokolení si užívá života jen jeden den. Carpe diem.

Jinak řečeno blížíme se ke křižovatce a čas se krátí. Pokud budeme spoléhat na vnější zázrak, pak se náš národní stát, jehož suverenita je už dnes omezována, v další fázi změní na společenství udržované za účelem prodeje.

Na závěr úvahy vám přečtu krátkou báseň, kterou jsem napsala poměrně dávno v dobách normalizace. Tedy ještě na psacím stroji. Jednu kopii na zažloutlém průklepovém papíře jsem objevila při posledním stěhování. Při opisování této juvenilie do počítače jsem si připadala jako laický archeolog Daniken. Báseň původně neměla název, ale mohla by se jmenovat Vzpomínka na budoucnost. Posuďte sami.

Jsme tu
ale dlouho tu nebudem
I náš hrob rozfoukne kosmický van
A jenom tomu kusu země se nějaký čas
bude říkat Čechy.
Nikdo už nebude vědět proč.
A v cizí hranaté řeči uvízne
slovo j a v o r
(název pro punčochy
zdobené pestrými pentlemi)
Ale i oni příští
budou nad našimi mrtvými hlavami
žít jen tak dlouho
dokud i je neposedne přizpůsobivost
A z jejich řeči se zachová slovo s t ů l
a bude znamenat v jazyku
tamtěch dalších vodu.


Lenka Procházková
(Příspěvek na panelové diskuzi Nové republiky "Smysl národa a lidská práva")

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Odpověď na článek: Chystá se Duka Halíka exkomunikovat?   
Pridal tk Pátek 14 prosinec 2018 - 03:38:23 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Citace z prohlášení T. Halíka: „Naše různé pohledy s panem kardinálem... nejde naštěstí o různosti v záležitostech víry...“

Toto tvrzení je nepravdivé; ve skutečnosti jde o zásadní různosti v otázkách víry a morálky! Halík na rozdíl od pana kardinála hlásá hereze, což dokazují Halíkovy vlastní spisy.

Příklad Halíkových herezí jen ohledně Kristova vzkříšení:

„Vzkříšení Krista není žádný další ‚zázrak‘ z řady divů, na které si už čtenář Bible zvykl…“ (T. Halík: Noc zpovědníka, 2006, str. 21n). Halík touto ironickou formulací popírá jakýkoli zázrak Bible a samozřejmě i ten největší zázrak – Kristovo vzkříšení.

Citace: „Příběh Velikonoc lze číst dvojím, naprosto rozdílným způsobem. Buď jako drama o dvou dějstvích, přičemž v dějství prvním je spravedlivý a nevinný člověk odsouzen a popraven, a v následujícím, druhém dějství, je vzkříšen a přijat Bohem. To první čtení znamená, že ‚vzkříšení‘ je happyend a celý příběh je pak typický mýtus nebo optimistická pohádka s dobrým koncem.“ (T. Halík: Noc zpovědníka, 2006)

Katolickou víru v Kristovo reálné vzkříšení Halík ocejchoval jako víru v typický mýtus či pohádku. Toto je hereze maxima!

Halík zde rovněž suverénně vnucuje blud, že Kristus je pouze „člověk“, i když „spravedlivý a nevinný“. Tím popírá základní pravdu křesťanství, že Kristus je zároveň pravý Bůh i pravý člověk. Tím se Halík dopustil další hereze!

Halíkovo vyjadřování je už samo o sobě psychologickou manipulací, kterou zesměšňuje a degraduje fundamenty víry. Nazývat základní pravdu vzkříšení „happyendem“, „příběhem Velikonoc“, „typickým mýtem“ či „optimistickou pohádkou s dobrým koncem“ je degradací křesťanství!

Kdo přijímá realitu vzkříšení tak, jak je, bere podle Halíka vážně mýty a pohádky s dobrým koncem! Tímto zesměšněním reality vzkříšení psychologicky nedovolí, aby ji člověk reálně přijal tak, jak ji církev hlásá po celá dvě tisíciletí.

Citace: „Takový příběh mohu vyslechnout a myslet si, že to asi tak nějak bylo.“

Odpověď: Halík základní pravdu Kristovy smrti a Jeho vzkříšení degraduje frází „takový příběh mohu vyslechnout a myslet si, že to asi tak nějak bylo“. Tedy evangelium, radostnou zvěst o naší spáse, potvrzenou očitými svědky – apoštoly – i generací prvních křesťanů a miliony mučedníků, kteří za ni dali své životy, Halík nazývá „takovým příběhem“, o kterém si mohu myslet, co chci. Toto je přístup snad nějakého buddhisty či hinduisty, nějakého čarodějníka voodoo, který si v temnotě pohanství může myslet, co chce. Toto ale není přístup katolick&eacut e;ho kněze k pravdám spásy!Kdo uvěřil v Krista, toho evangelium a Boží slovo zavazuje. Nemůže si o svědectví pravdy myslet, co chce, jak navádí Halík. Halíkův postoj se plně příčí postoji křesťanské víry – je heretický!

Citace: „...usoudit, že to tak asi nebylo, že se to takhle – anebo vůbec – neodehrálo ... to si pletou s ‚nevírou‘“.

Halík říká, že když si o základní pravdě víry myslíme, že se nestala („neodehrála“), ergo když v ni nevěříme, tak prý si to „pleteme s nevěrou“. Ale to si nepleteme s nevěrou – to skutečně je nevěra!

Písmo svědčí: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen“ (Ř 10,9) – toto je víra ve vzkříšení. Halík tuto biblickou víru v Kristovo vzkříšení neuznává a tvrdí, že si ji prý lidé jen „pletou s vírou“. Jenže to si nepletou, to je skutečně spasitelná křesťanská víra.

V křesťanství nejde o přijímání nějakých nesmyslů, umělých paradoxů, mýtů, happyendů a pohádek s dobrým koncem, jak to předkládá Halík. Křesťanská víra předkládá rozumné, pravdivé reality, které když přijímám, jdu cestou spásy a mám sílu žít pravdivým a spravedlivým životem.

Citace: „Druhé čtení (události Kristovy smrti a vzkříšení) lze číst jako drama o jednom dějství, v němž se obě verze příběhu odehrávají současně. Avšak teprve to druhé čtení, ‚paralelní‘, je čtení očima víry. Víra tu ovšem znamená dvě věci: jednak pochopení, že jde o paradox (že ta druhá rovina příběhu ‚vzkříšení‘ je reinterpretace té první, nikoli její následné šťastné vyústění).“ (Noc zpovědníka, 2006)

Realitou ale je, že Pán Ježíš za naše hříchy zemřel na kříži a skutečně šťastným vyústěním je, že reálně a historicky vstal z mrtvých a tím dokázal své božství! Ten, kdo této pravdě věří, si to však podle Halíka prý jen plete s vírou. Kdo však Halíkovy hereze s vírou přijímá, ten je podle něj věřící křesťan. Takovou generaci mimořádně věřících „křesťanů“ Halík ve své tzv. nejživější farnosti v ČR vychovává.

Halík tvrdí, že „víra tu znamená pochopení, že jde o paradox“. Takže nejdříve musíme pochopit, že nesmysly, které Halík předkládá k věření, jsou tak paradoxní, že se opravdu nedají pochopit a že se jim musí tou zvláštní halíkovskou vírou věřit.

Paradox vysvětluje tak, že „ta druhá rovina příběhu ‚vzkříšení‘ je reinterpretace té první, nikoli její následné šťastné vyústění“. Halík nepřipouští ani 1 % možnosti, že by ke skutečnému historickému a reálnému vzkříšení došlo. Pro něho přece vzkříšení znamená, jak uvádí, jen reinterpretaci, tedy jiné vyjádření pro smrt. Aby nemusel přijmout jasnou zvěst evangelia tak, jak je, raději vykonstruuje tento totální nesmysl – spojí v jedno smrt a vzkříšení a tvrdí, že jde o jednu a tutéž událost. Pak v tento svůj výmysl vyžaduje víru, která podle něj znamená pochopení, že jde o paradox. Tvrdit, že vše je jedno, tedy i smrt a vzkříšení, může snad buddhista, který se zabýval kóany, ale ne katolický kněz!

Halíkovu herezi o vzkříšení jako „reinterpretaci (smrti)“ můžeme názorně přirovnat k tvrzení, že Lenin dále žije ve svých spisech... (srov. Dr. R. Malý, Te Deum, 5/06)

Halík dále píše: „Vzkříšení je událost eschatologického charakteru – to chce naznačit onen výraz ,třetí den‘, který není jednoduše časovým údajem – prolamující se do času.“ (Noc zpovědníka, 2006, str. 244)

Třetí den ve vztahu ke vzkříšení je třetím dnem – tzn. Kristus zemřel v pátek a třetím dnem je neděle, která je dnem vzkříšení. Proto také celý křesťanský svět slaví historickou událost vzkříšení právě v neděli. Tvrdit, že třetí den, kdy Kristus vstal z mrtvých, není časový údaj, je další hereze!

Závěr: Halík však není jen heretik, je navíc i politickým aktivistou. Sám se chlubí, že je členem Rady moudrých (zednářů). Má už vychovanou generaci, schopnou realizovat jeho špinavé metody a intriky. Kard. D. Duka se de facto postavil proti mstivému systému temnoty. Je třeba se modlit, aby měl odvahu dokončit, co započal.

Citace z Halíkova prohlášení: „Nepředpokládám, že by pan kardinál ... Tomáše Halíka vyštval z církve.“

Ne pan kardinál Halíka, ale Halík už sám sebe herezemi vyštval z církve – stáhl na sebe exkomunikaci latae sententiae. Kardinál může jen na veřejnosti oficiálně vyhlásit stav vyloučení, ve kterém Halík už je! Halík dnes už není křesťanem, tím méně katolickým knězem!

+ Metoděj OSBMr
+ Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři Byzantského katolického patriarchátu

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



SPD je snad extremistická kvůli tomu, že varuje před islámským extremismem? Jsme extremisté proto, že tu nechceme mít teroristické útoky a že nesdílíme názor islámu, že ženy jsou podřadné bytosti?   
Pridal tk Pátek 14 prosinec 2018 - 03:35:31 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Radim Fiala - SPD: „Hnutí SPD není z pohledu definice Ministerstva vnitra extremistickým subjektem. Vybírá si ale podobná témata jako pravicoví extremisté a nezřídka k nim zaujímá i podobné názory, píše se ve zprávě o extremismu, kterou vypracovalo ministerstvo vnitra vedené ČSSD. Tvrzení zprávy, že sdílíme názory extremistů, je naprosto nepřijatelné. Pravda je totiž naprosto opačná. SPD naopak vystupuje ostře proti extremismu a hájí demokratické principy ústavního státu i občanské svobody.

SPD je snad extremistická kvůli tomu, že varuje před islámským extremismem a islámským antisemitismem? Jsme extremisté proto, že tu nechceme mít teroristické útoky a že nesdílíme názor islámu, že ženy jsou podřadné bytosti? Nebo je SPD extremistická proto, že varuje před extremismem Pirátů, jejichž předseda Ivan Bartoš má napojení na levicově extremistickou a teroristickou organizaci Antifa?

Je snad podle ministerstva vnitra extremismem prosazování přímé demokracie, práv českých občanů a možnost odvolání politiků občany, obrana národních zájmů, obhajoba tradičních hodnot a národní suverenity? Není extremistou spíše ten, kdo se snaží rozbít tradiční rodinu a podřídit nás rozhodování nevolených nedemokratických orgánů EU? Ti, kteří nás označují za extremisty, postupují podle principu - Zloděj křičí: ´chyťte zloděje´“. A opravdoví extremisté křičí: Chyťte extremisty."

Autor: Radim Fiala

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



USA postaví na Aljašce radar pro jadernou válku   
Pridal tk Pátek 14 prosinec 2018 - 03:32:56 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americká korporace Lockheed Martin na Aljašce do roku 2020 postaví zahorizontální radar pro sledování bojových bloků balistických raket. Informuje o tom Defense News.

Podle analytiků agentury je severozápadní směr pro protiraketovou obranu nejvíce nebezpečný s pohledu možného jaderného útoku. Plánuje se, že nový komplex bude sledovat rakety nepřítele.

Defense News uvádí, že radar bude napodobovat menší kopii komplexu AEGIS Ashore, který Lockheed Martin staví v Japonsku. Celková cena kontraktu bude činit více než čtyři miliardy dolarů. Nový zahorizontální radar bude zařazen do systému včasné výstrahy. Ale američtí vojáci se zatím nemohou rozhodnout, kolik stanic je zapotřebí pro „kruhovou obranu". Předpokládá se, že druhý analogický komplex může být postaven na Havajských ostrovech.

Zdroj: Defense News

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Islamisté opět řádili? Na východě Mali útočníci na motorkách zabili desítky lidí   
Pridal tk Pátek 14 prosinec 2018 - 03:29:50 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V noci na středu byly na východě Mali útokem ozbrojenců zabity desítky obyvatel patřících k etnické skupině Tuaregů. Z masové vraždy jsou podezíráni radikálové Islámského státu, kteří jsou u hranic s Nigerem aktivní.

Lídr jeden z tuarežských milic zpravodajské agentuře AP oznámil, že ozbrojenci, kteří na motocyklech zaútočili na tábory kočovných Tuaregů, zabili celkem 42 osob, mezi kterými jsou údajně i děti mladší deseti let.

Agentura AFP oznámila, že jiná domobrana dnes popsala útok ozbrojených banditů na více než 20 motorkách proti několika osadám. Radikálové údajně popravovali civilisty a dohromady usmrtili 47 lidí. Poté měli podpálit vegetaci a vydat se zpět ke hranicím.

Zdroj: agentura AP, Sputnik

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Policisté ve Štrasburku zastřelili atentáníka   
Pridal tk Pátek 14 prosinec 2018 - 03:26:40 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Policisté ve Štrasburku zastřelili podezřelého Chérifa Chekatta, který při úterním útoku v centru města zastřelili čtyři lidi.

Podle agentury Reuters bylo ve čtvrti La Meinau ve Štrasburku slyšet několik výstřelů a nad oblastí hlídkuje policejní vrtulník. Mluvílo se o třech nebo čtyřech výstřelech.

Policejní zdroj později oznámil, že podezřelý střelec ve Štrasburku Cherif Chekatt byl během policejní operace zneškodněn.

Cherif Chekatt (29) zahájil v úterý ve Štrasburku palbu během vánočního trhu. Podle posledních údajů tři lidi přišli o život, dalších 13 bylo zraněno.

Zdroj: Reuters

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1341 sec,0.0657 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,516kB