Středa 10 duben 2019
Nebezpečné hry s právním státem   
Pridal tk Středa 10 duben 2019 - 04:56:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Právní stát se v prostoru EU stává synonymem pro hrubé vměšování se unijních orgánů do vnitřních záležitostí členských států. Vrací se nám v novém kabátě Brežněvova doktrína?

V prvním dubnovém týdnu Evropská komise znovu vytáhla svou oblíbenou kartu „ochrany právního státu“. Vydala sdělení Další posílení právního státu v Unii – současný stav a možnosti budoucího vývoje, zahájila nové řízení o nesplnění povinnosti s Polskem kvůli jeho nové úpravě kárné odpovědnosti soudců a konečně ústy Franse Timmermanse vyslala ostré napomenutí Rumunsku kvůli tamním reformám justice.

V uvedeném sdělení mě okamžitě zaujala jedna věta: „Když se v některém členském státě vnitrostátní mechanismy ochrany právního státu nejeví být schopné čelit hrozbám pro právní stát, je společnou odpovědností institucí EU a členských států přijmout opatření k řešení této situace.“ Přečtěte si ji dvakrát, třikrát a nechte povalovat na jazyku. Není vám to nějaké povědomé?

Připomeňme půl století stará na slova Leonida Iljiče Brežněva, která bývají uváděna v souvislosti s tzv. Brežněvovou doktrínou omezené suverenity: „A když se vnitřní a vnější síly nepřátelské socialismu snaží zvrátit vývoj některé socialistické země směrem k obnově kapitalistického řádu, když hrozí nebezpečí věci socialismu v této zemi, hrozba pro bezpečnost socialistického společenství jako celku – to už se stává nejen problémem lidu té země, ale i společným problémem, který se týká všech socialistických zemí.” (Брежнев Л. И.: Ленинским курсом, т. II. М., 1970, с. 329)

Podobnost ve vývodech někdejšího sovětského vůdce a nynější bruselské administrativy by nás měla varovat, že tady něco není v pořádku

Hrátky s právním státem se nebezpečně stupňují

Téma ochrany právního státu (angl. rule of law) se vznáší v prostředí unijních institucí od roku 2010, kdy komisařku Viviane Redingovou rozhořčilo zacházení francouzských úřadů s romskými kočovníky z Balkánu. Postupně nabývalo na síle, a to zejména v souvislosti s nástupem národně-konzervativních vlád v Maďarsku a v Polsku a jejich sebevědomou politikou, která je Bruselu trnem v oku. Téma je přítomno zvláště posledních pět let, přičemž v posledních měsících přerůstá do nevídaných rozměrů.

Zvláště je třeba upozornit na snahy o vytváření paralelních nátlakových mechanismů vedle čl. 7 SEU, který je totiž s ohledem na rozhodovací proceduru obtížně využitelný;
zahájení postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU proti Polsku a Maďarsku;
žaloby podané Komisí proti Polsku u Soudního dvora EU;
politický nátlak na Rumunsko a další země;
neustálé vzývání právního státu a filosofování o něm.

1) Pokud jde o paralelní nátlakové mechanismy, nejprve v březnu 2014 Komise jednostranně a bez opory v zakládacích smlouvách vytvořila „nový postup EU pro posílení právního státu”. Sebevědomě se pasovala do role „nezávislé strážkyně hodnot Unie“ a dohlížitelky nad dodržováním zásad demokratického právního státu ve všech členských státech. V kostce řečeno jde o jakýsi postup „grilování“ členského státu, při němž by měl členský stát Komisi vysvětlovat svoje kroky a posléze by se měl podřídit jejím případným „doporučením“. Pokud se nepodřídí, Komise hrozí tím, že iniciuje použití článku 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU).

Evropský parlament zase v říjnu 2016 vyzval k vytvoření „komplexního mechanismu Unie pro demokracii, právní stát a základní práva“ v podobě interinstitucionální dohody EP, Rady a Komise. „Skupina odborníků pro demokracii, právní stát a základní práva“ by měla každoročně provádět hodnocení toho, jak jednotlivé členské státy dodržují právní stát a další hodnoty Unie. Na základě toho by Komise vypracovala „evropskou zprávu o demokracii, právním státu a základních právech“, která by obsahovala obecnou část a doporučení pro jednotlivé země. Projekt nenalezl u Komise a členských států příznivé přijetí, ale EP se s ním neustále připomíná.

Vrcholem těchto vychytralých snah je návrh nařízení o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech, který předložila Komise v květnu 2018. Podle něj by došlo k podmínění čerpání peněz z unijních fondů ze strany členských států dodržováním zásad právního státu tak, jak jej budou vykládat unijní orgány. Mechanismus by umožňoval pozastavení plateb a závazků, snížení objemu finančních prostředků v rámci stávajících závazků a zákaz uzavírat nové závazky s příjemci, pokud by v daném členském státě existovaly „všeobecné nedostatky týkající se právního státu“, které ovlivňují nebo hrozí, že ovlivní řádné finanční řízení nebo ochranu finančních zájmů Unie. Existenci všeobecných nedostatků by posuzovala Komise. Její návrh opatření se považoval za přijatý Radou, pokud Rada nerozhodne kvalifikovanou většinou o zamítnutí návrhu Komise do jednoho měsíce (šlo by tedy o tzv. hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou).

2) Hry kolem „rule of law“ nebezpečně vygradovaly, když unijní orgány poprvé iniciovaly zahájení mechanismu podle článku 7 SEU. Nejprve Komise v prosinci 2017 podala takový návrh ve vztahu k Polsku, když se toto nepodřídilo jejím „doporučením“ ohledně reforem justice. V září 2018 následoval obdobný návrh Evropského parlamentu ve vztahu k Maďarsku; výčet tvrzených prohřešků byl sáhodlouhý, klíčovým důvodem byl ale zjevně přístup této země k migrační krizi. Kromě toho Komise ve věcech, kde nalezla určitou vazbu s právem EU, podala proti Polsku dvě žaloby pro nesplnění povinnosti u Soudního dvora EU a další řízení je v předžalobní fázi.

3) Silný politický tlak vyvíjejí unijní orgány rovněž na Rumunsko, a to kvůli tamním reformám soudnictví, státního zastupitelství a trestního práva, které prý mohou oslabit nezávislost justice a její schopnost bojovat s korupcí a organizovanou trestnou činností. Zatím došlo jen na hrozby a schválnosti. Vrcholem bylo, když unijní šéfové zneužili slavnostní akt zahájení předsednictví 10. ledna 2019 v bukurešťském Athenaeu k narážkám a moralizování. Např. Donald Tusk ve svém projevu uvedl: „Záleží jen na vás, zda pro Evropu rumunská politika bude dobrý příklad, nebo hrozivé varování.“ Vyzval také všechny Rumuny k obraně právního státu a ústavy.

Evropský parlament přijal rovněž usnesení kritizující situaci ohledně právního státu na Maltě a na Slovensku. Poněkud chaotické vývody se točí kolem vraždy novinářů Daphne Caruanové Galiziové a Jána Kuciaka a jejich vyšetřování, ale jinak těkají do všech stran. Existují prý vážné obavy v souvislosti s bojem proti korupci a organizované trestné činnosti v dotčených dvou zemích, což ohrožuje důvěru občanů ve veřejné instituce a může mít za následek propojení mezi zločineckými skupinami a veřejnými orgány.

Je vůbec pozoruhodné probírat se různým usneseními EP o právním státu. Otrlý čtenář by si měl zvláště povšimnout toho, co všechno pod nedostatky „rule of law“ europoslanci zařazují. Např. Maďarsko bylo pranýřováno za to, že zde „přetrvávají patriarchální stereotypní postoje k postavení žen ve společnosti“, že v nových školních učebnicích se prý „stále objevují genderové stereotypy, podle kterých jsou ženy primárně matkami a manželkami“, že „na rovnost žen a mužů v souvislosti s volbami se nevztahují žádné právní požadavky“ (rozuměj kvóty), že Maďarsko dosud neratifikovalo Istanbulskou úmluvu nebo že „ústavní zákaz diskriminace mezi důvody diskriminace výslovně nezahrnuje sexuální orientaci ani genderovou identitu a že by jeho úzká definice rodiny mohla vést k diskriminaci, neboť nezahrnuje jisté druhy rodinného uspořádání, včetně párů stejného pohlaví“. Ve vztahu ke Slovensku vyjádřila zase EP třeba „politování nad nedostatečnou transparentností vlastnických struktur sdělovacích prostředků“ či „pochybnosti o nezávislosti o kvalitě veřejnoprávních médií po odchodu několika novinářů“.

EP se také nezdráhal vůči kritizovaným státům vznášet požadavky a „doporučení“ ve vztahu k nejrůznějším vnitřním záležitostem, jako je např. úprava výkonu poslaneckého mandátu, postavení veřejného ochránce práv, postup výběru ústavních i běžných soudů, jmenování šéfa policie či policejních komisařů.

Právní stát jako synonymum pro vměšování se do vnitřních záležitostí

Rituální tance Bruselu kolem právního státu si musíme správně vyložit jako způsob vedení mocenského boje. Jde o projev dravé honby unijních institucí za rozšiřováním jejich kompetencí, kde „rule of law“ je jen záminkou, respektive zneužitým nástrojem. Ať unijní orgány sebevíce vzývají právní stát a jeho význam a zaklínají se zvučnými kautelami, je zřejmé, že se zde nehraje ani tak o „rule of law“ (panství práva), jako o „rule of Brussels“ (panství Bruselu). Brežněvovský výrok z minulého týdne by měl konečně všem otevřít oči.

Abstraktní pojem „právního státu“ má pro evropské centralisty ten půvab, že spolu s dalšími hodnotami Unie uvedenými v článku 2 SEU zavazuje členské státy obecně bez dalšího, aniž by musela být dána jakákoli jiná souvislost s právem EU. V tom je rozdíl oproti Listině základních práv EU, která se použije ve vztahu k členským státům jen v situacích, kdy se pohybují v rozsahu působnosti unijního práva. Mimochodem omezení použitelnosti Listiny je zastáncům „stále užší unie“ trnem v oku a je předmětem jejich častého žehrání.

Unijní orgány tedy nacházejí v „právním státu“ klíč k proniknutí Unie do oblastí, které stojí mimo její pravomoc. Chápou se jej jako vstupenky do hájemství členských států. Snaží se z něj uplést bič, prostředek nátlaku, pomocí něhož se míní stále více vměšovat do čistě vnitrostátních záležitostí včetně otázek ústavněprávních a prosazovat svou politickou linii bez ohledu na hranice kompetencí Unie.

Lisabonská smlouva včlenila do primárního práva líbivě znějící ustanovení o tom, že Unie ctí rovnost členských států před Smlouvami a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy a že [r]espektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti (čl. 4 odst. 2 SEU). Přístup unijních orgánu k tématu „rule of law“ je ovšem ryzím popřením a výsměchem tomuto ideálu. Pokud by měl zvítězit, byla by propříště tato formulka ve smlouvách jenom na ozdobu. To rozhodně nesmíme dopustit.

Je třeba jasně odmítnout snahy unijních orgánů usurpovat si pravomoc, které jim nikdo nesvěřil. Najmenovaní komisaři a jejich byrokraté ani europoslanci nemají co školit, přezkušovat, natož popotahovat, pranýřovat a úkolovat národní parlamenty ve věcech demokracie a dodržování zásad právního státu. Mají k tomu nulový mandát a nulovou legitimitu. Pokud se cítí být k tomu povolání, jde skutečně o extrémní ukázku velkopanské arogance a pocitu výlučnosti, které panují v prostředí bruselských a štrasburských špiček.

Je-li zde jednou článek 7 SEU, unijní orgány by se měly smířit s tím, že právě toto je jediný postup, který lze uplatnit proti státům, které údajně porušují „rule of law“. Není přípustné jeho přísné podmínky obcházet tím, že se budou vytvářet různé paralelní mechanismy s pochybným základem. Zvlášť navržený mechanismus pro ochranu rozpočtu EU by byl flagrantním příkladem zneužití pravomoci.

Ne všechny reformy, které provádějí jiné členské státy, nám musejí lahodit. Třeba za poněkud prudkou reformu justice v Polsku, natož za změny, které probíhají v Rumunsku, bych ruku do ohně nedal. Nic ovšem neopravňuje unijní orgány, Českou republiku nebo jakýkoli jiný členský stát, aby zasahovaly do vnitřních záležitostí (a politických půtek) těchto zemí.

Občané Polska, Rumunska, Maďarska, Slovenska, Malty a všech dalších členských států a jimi zvolení zástupci by měli sami rozhodovat o tom, jak si přejí uspořádat svoje vnitrostátní orgány a obecně svoje vnitropolitické záležitosti. Ostatním, nejsou-li dotčeny jejich vlastní zájmy, do toho vůbec nic není. Článek 7 SEU je zde pro mimořádné situace, ne pro banality, ani pro prosazování a zabetonování progresivistické politické linie.

Doufejme jen, že nynější neblahé konání unijních institucí nebude mít za následek zprofanování vznešeného pojmu právního státu. Úcta k němu by měla být pobídkou pro to, abychom s nebezpečnými mocenskými ambicemi schovávanými za tuto značku, bojovali o to rozhodněji.

Tomáš Břicháček

Zdroj: https://brichacek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=708288


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Agrese proti Jugoslávii byla zdůvodněna jasnou lží   
Pridal tk Středa 10 duben 2019 - 04:47:58 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Obvinění, že Srbové spáchali masakr vRačaku, pomohlo poskytnout politické ospravedlnění agresi NATO proti Jugoslávii v roce 1999. Račak je důležitou událostí, protože je to jediný válečný zločin, ze kterého bylo Srbsko obviněno před začátkem bombardování NATO.

O případu u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu v procesu se srbským prezidentem Slobodanem Miloševičem svědčila soudkyně Danica Marenkovic, etnická Makedonka, která byla do funkce vybrána kosovským shromážděním už v roce 1984. Pracovala na okresním soudě v Prištině a byla vyšetřující soudkyní, která měla vyšetřit údajný masakr v Račaku, ke kterému mělo dojít 15. ledna 1999.

Soudní analýza podle svědkyně prokázala, že 37 ze 40ti těl, mělo na rukou zbytky střelného prachu, což ukazuje, že stříleli krátce před svou smrtí ze střelných zbraní.
Marenkovicová řekla, že mnoho těl mělo na sobě vojenskou obuv, různé vrstvy oděvu, někteří dokonce měli těžké vlněné armádní kalhoty. Poznamenala také, že většina mrtvol měla stejné kožené opasky.

Je zřejmé, že to nebyli prostí vesničané, kteří byli chladnokrevně zmasakrováni. Tito lidé byli oblečeni na pobyt venku a měli střelný prach na rukou. Nebyli to žádní nevinní civilisté, ale jasně ozbrojení bojovníci.

Na základě dalších skutečností se oprávněně domnívat, že to byli členové UCK. Soudkyně Marenkovicová si přinesla k soudu řadu policejních zpráv a oficiálních svědeckých výpovědí. Tyto dokumenty ukázaly, že 7 ze 40ti mrtvých bylo přesvědčivě identifikováno jako členové UCK, kteří byli známí již před 15. lednem 1999, kdy došlo k incidentu v Račaku.

Policejní zprávy, které byly naprosto shodné s místopřísežnými prohlášeními svědků, jasně dokazovaly, že Račak byl před 15. lednem pevností UCK.

Dokumenty doplňovaly svědectví soudkyně dokonale. Kulometná hnízda, zákopy, nábojnice, velké množství zbraní nalezené ve vesnici – to vše bylo nahráno na videokazetě a promítnuto v soudní síni. Videokazeta dokonce ukazovala UCK velitelství vRačaku, doplněné uniformami, zbraněmi i rozpisem služeb. Z nahrávek bylo jasné, že ve vesnici probíhala přestřelka. Policie, která byla nahrávána médii a pozorována pozorovateli OSCE, byla pod palbou od okamžiku, kdy vstoupila do vesnice. V žádném případě nemohla shromáždit lidi a masakrovat je. Policisté pouze mohli opětovat palbu, když na ně bylo stříleno.
Kromě toho, podle svědectví soudkyně Marenkovicové, všichni civilisté opustili Račak před operací. Jediný, kdo byl vesnici, když přišla policie, byla UCK.

Lidé, kteří byli zabiti, byli jasně členy UCK. Byli oblečeni tak, aby mohli pobývat delší období venku, nosili vojenskou obuv, měli střelných prach na rukou. Věci už nemohli být více jasnější.

William Walker, Bill Clinton a řada dalších západních politiků jasně lhali, když obvinili srbskou policii z masakrování civilistů v Račaku. Jedinou věcí, kterou mohla policie dělat bylo opětovat střelbu na lidi, kteří na ně stříleli.

Soudkyně Marenkovicová tak uvedla na pravou míru Walkerovo prohlášení, že byl spáchán masakr, což bylo obvinění, pro něž Walker neměl žádné důkazy. Nebyla tam žádná krev, ani pozůstatky, které by signalizovaly, že nastal masakr.

Toto svědectví jasně ukazuje, že agrese NATO proti Jugoslávii, od níž uběhlo dvacet let, byla odůvodněna lží. Není třeba nic dodávat.

Zdroj: Vaše Věc, www.messin.cz

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



NATO - 70. výročí nejvražednější - a zákonné - organizace na naší planetě   
Pridal tk Středa 10 duben 2019 - 04:41:57 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
4. dubna 2019 NATO (Severoatlantická aliance) „oslavila“ 70. výročí své vražedné existence. Tato strašlivá organizace se zrodila podobně jako „Rosemary má děťátko“, byla přivedena k životu podpisem ve Washingtonu, D.C. jako Severoatlantická smlouva. Její vytvoření bylo naprosto neetické, ale zároveň naprosto „legální“ - což znamená, že to, co jsme na Západě uzákonili, tedy uměle vytvořený zákon pro válku, použila aliance NATO, kterou řídí Washington-Pentagon. Existují odhady, podle nichž NATO a její „spojenci“, kumpáni, zástupci a žoldáci zabili více než 20 milionů lidí od doby existence NATO, v podstatě od konce druhé světové války. Porovnejte to se zhruba 70 - 80 miliony mrtvých ve druhé světové válce. 70 let NATO je považováno za „čas míru“ - ale bylo to skutečně období míru?

Toto je výzva pro všechny členy NATO, aby z této organizace odešly - aby se rozhodly pro mír a opustily NATO! Aby přestaly bojovat ve válkách - aby se osvobodily z pout NATO.

Byla studená válka - která, jak dnes víme, byla vytvořena uměle a pod naprosto falešnými záminkami, a která začala bezprostředně po druhé světové válce a trvala až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 - obdobím míru? Nebo to bylo spíše období neustálého zastrašování válkou, období vyzbrojování Západu, období maximalizace zisků zejména pro americký vojensko-průmyslový komplex - období, které zničilo jakoukoli šanci na ekonomický rozvoj Sovětského svazu? Závody ve zbrojení znemožnily SSSR, zemi, která vyhrála druhou světovou válku, soustředit se na hospodářský rozvoj doma, vždyť Sovětský svaz ztratil 25 milionů životů a základní výrobní infrastrukturu.

Ano, byl to Sovětský svaz, ne „spojenci“ (USA, Velká Británie a Francie), kdo v té době osvobodil svět před německou nacistickou nadvládou. A ano, západní knihy o historii vám vypráví něco jiného. Těmto knihám se nikdy nedá věřit.
Aliance NATO, která je zcela řízena Pentagonem, má dnes 29 členských zemí (viz členské státy NATO), z nichž 26 je v Evropě a jedna v Eurasii, Turecko. Navíc existuje celá řada „přidružených“ nebo rádoby členů, jako je Ukrajina či Izrael. A v posledních měsících - věřili byste tomu! - se členem NATO stala Kolumbie v Jižní Americe prostřednictvím tzv. „Dohody o spolupráci“, datované do roku 2013, a Brazílie bude možná dalším kandidátem. Spojené státy chtějí znovu ovládat své „dvorky“, proto se znovu soustředily na Monroeovu doktrínu (žádná cizí mocnost, kromě USA, nebude v Latinské Americe), až na to, že tento jejich „dvorek“ se naučil svou lekci.

Zatímco Venezuela a její uhlovodíkové a jiné nerostné bohatství jsou hlavním cílem přítomnosti NATO v Kolumbii, a možná tomu tak brzy bude i v Brazílii, Venezuela, nejdemokratičtěji zvolená vláda v celém západním světě, se nepodrobuje USA, jak je Washington zvyklý z minulosti. Ne. Venezuela má solidní strategické, ekonomické - a VOJENSKÉ - spojenectví s Ruskem a Čínou. Navzdory veškerému hanebnému řinčení zbraní ze strany Trumpa-Pompea-Boltona je to právě Rusko a Čína, kdo kreslí červenou čáru. Tolik k Monroeově doktríně. Časy se mění.

USA/NATO - ovládané Pentagonem - mají asi 800, podle některých odhadů dokonce i přes 1 000, vojenských základen zhruba ve 100 zemích. Ne všechny americké základny jsou známy veřejnosti. Finanční prostředky, které jsou používány k vyzbrojování a udržování těchto základen, jsou peníze daňových poplatníků. Zatímco se za tyto peníze vyrábějí zbraně pro zabíjející buldozer NATO, nejsou tyto peníze k dispozici pro tolik potřebné vzdělávání a zdravotní péči, natožpak pro základní infrastrukturu v chudých zemích, což jsou přesně ty země, kde USA/NATO staví své vojenské základny.

To samozřejmě nikdy nebylo prioritou pro západní elity - finanční, vojenské a benzínové giganty se lživou propagandou. Tento temný, pochybný neofašistický stát jen předstírá, že manipuluje se zbytkem světa kvůli tomu, aby se postaral o zdraví lidu, a - samozřejmě ještě v mnohem menší míře - o vzdělanost. Vzdělaní lidé jsou nebezpeční pro tyto podlé, vilné a nenasytné klíčové osoby.

Lidé po celém světě, uvědomte si to! Vaše vzdělání není žádoucí. Místo toho jsou peníze - VAŠE PENÍZE, které má vaše vláda utratit za to, aby vám dala kvalitní vzdělání, abyste si mohli vydělat na obstojné bydlení a mít znalosti o tomto stále složitějším světě - tyto prostředky, VAŠE FINANČNÍ PROSTŘEDKY - utráceny za vyzbrojování základen NATO s cílem kolonizovat vás a vaše země, aby vás zotročili pro Nový světový řád, v němž západní dolar dominuje finanční hegemonii.

Mají k tomu zavedeny všechny nástroje, MMF, Světovou banku, Světovou obchodní organizaci (WTO); ty jsou podřízeny NATO. Zbavte se jich taky. Jsou to nástroje „elity“ (chybí lepší termín), které vás mají dostat do dluhů a zadusit vás - takže jim budete vydáni na milost a prodáte jim své prostředky za pakatel. Vytvořte si svou vlastní ekonomiku, která bude mimo sféru GLOBALIZACE, globalizovaného neoliberalismu, který již dnes hraničí s neofašismem. Zbavte se NATO - a zbytek bude následovat.

Protože to je právě to, čím se Evropa stala: kolonií USA-NATO-Pentagonu. Evropské národy - copak si myslíte, že když jste členem NATO, že máte možnost mluvit do rozhodnutí NATO? - Přemýšlejte o tom. Víte, že nemůžete mluvit do věcí NATO. Je naprosto zřejmé, že Pentagon o všem rozhoduje. Trump a jeho přisluhovači jménem Pentagonu, a samozřejmě jménem vojenských průmyslových oligarchů, vás ohrožují - vy, evropští členové, raději plaťte NATO, nebo jinak… Ať už tato výhrůžka znamená cokoliv, má vás vyděsit. Víte, vůdci (sic) takzvaných členů EU byli kooptováni, aby se podřídili. Vaši nezvolenou Evropskou komisi (EK), která rozhoduje o evropské legislativě - ano, nikoli Parlament EU - si také koupil Washington. EU není nic jiného, než loutka Washingtonu, kterou řídí NATO.

Ale co můžete vlastně očekávat, vždyť Evropská unie nikdy nebyla myšlenkou Evropanů. Byla to myšlenka, s níž přišla CIA již za druhé světové války - poté byla transplantována na pár „ochotných“ Evropanů s příslibem ochrany před zlými sověty ze strany NATO. A bingo, strach z komunismu zabral. Byl to americký senátor Joseph McCarthy. Strach z rudé hrozby komunismu. A dnes na Západě žijeme v naprosté éře strachu z Ruska, poté strachu z Číny, strach nebere konce - udržuje totiž NATO funkční - udržuje alianci NATO v Evropě, která se postupně přesouvá do celého světa, do oblasti Jihočínského moře, Latinské Ameriky; strach a hrozby umožňují alianci NATO pustošit a zabíjet miliony lidí po celém světě.

Po celou tu dobu existuje skutečné nebezpečí jaderné války - Lidé, probuďte se! Páni VÁLKY, NATO, jen čekají na okamžik, který by vyprovokoval ke stlačení nechvalně známého červeného tlačítka. Lidé na celém světě, copak si neuvědomujete, že pokud se to stane, pak jsme všichni odsouzeni k zániku; lidstvo odsouzené ke zkáze. Matka Země se může zotavit, ale lidé zničí sami sebe.

Lidé! Než se to stane, zničte ten zabíjecí stroj; zničte NATO v jeho kořenech. Vystupte z NATO! Už nepřispívejte do rozpočtu NATO. Odejděte z NATO, unikněte z NATO. Vykopněte NATO z vašich svrchovaných zemí. Získejte znovu svou svrchovanost, kterou vám aliance NATO ukradla. A uvidíte, že mír vám přinese pocit pohody, zatímco neustálý strach z války ničí vaši duši.
Vymanit se z NATO je ve skutečnosti snadné, a je to také právně možné. V souladu s článkem 13 Charty NATO jsou všichni členové oprávnění k tomu, aby vystoupili z NATO a vybrali si MÍR:

S největší pravděpodobností může dojít k mnohonásobným pokusům, kdy budou chtít vaše lídry znovu kooptovat (koupit) pod falešnou záminkou bezpečnosti. Neskočte jim na to. Z „Východu“ nehrozí žádné nebezpečí. Ve skutečnosti Rusko ani Čína nemají expanzionistickou historii. Mají odlišnou filozofii. Snaží se o multipolární svět tím, že se chtějí připojit k tomu, co je nejlogičtější - takzvanému evropskému kontinentu, který je geograficky nejzápadnější částí obrovského přilehlého kontinentu Eurasie, který dokonce zahrnuje Střední východ. Obchodování s přátelskými národy na této obrovské pevninské ploše je nejen logické, ale v minulosti k tomu docházelo tisíce let.

Čínský prezident Si Ťin-pching zahájil před šesti lety iniciativu „Jedno pásmo, jedna cesta“ (BRI), také nazývanou Nová hedvábná stezka, která spojuje svět pomocí dopravní, průmyslové, kulturní, vzdělávací a výzkumné infrastruktury. Je to největší a nejskvělejší projekt ekonomického rozvoje se vším všudy, jaký byl kdy znám v dějinách lidstva. Zaměřuje se na spojování lidí, nikoli na jejich oddělování. Zaměřuje se na rovnost a spravedlnost, včetně těch, kteří zůstali pozadu, cílem je svět míru. Jak nedávno prohlásil čínský delegát na mezinárodní konferenci - stavíme mosty, které lidi spojí, zatímco Západ staví zdi.

Nastala doba na novou éru míru. Sedmdesát let aliance NATO, která zabíjela kvůli nadvládě a chamtivosti - to je pasé. Zastavte NATO. Odejděte z NATO. Zrušte NATO.

Peter Koenig

NATO – 70th Anniversary of the Most Murderous – and Legal – Organization on our Planet vyšel 6. dubna 2019 na Global Research. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/04/7877-nato-70-vyroci-nejvrazednejsi-a-zakonne-organizace-na-nasi-planete.htm

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zařazení íránské armády na seznam teroristických organizací vyjde USA draze   
Pridal tk Středa 10 duben 2019 - 04:13:42 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Hasan Shemshadi, vojenský expert blízký Íránským revolučním gardám a íránský vojenský zpravodaj v Sýrii a Iráku, a Seyed Hadi Afgahi, íránský politolog, odborník pro země Blízkého východu a bývalý diplomat íránského velvyslanectví v Bejrútu, promluvili v rozhovoru pro Sputnik o tom, jaká bude situace na Blízkém východě po podobných akcích USA a Íránu.

Podle slov Shemshadiho zkoušejí USA íránskou reakci na podobná prohlášení. Poté, co uznaly Íránské revoluční gardy za teroristickou organizaci, mohou také USA říci, že bojovaly proti teroristické skupině, kdy proti nim uskutečňovaly vojenské operace v Iráku a Sýrii. „Zkomplikuje to postavení USA na Blízkém východě. Nebudou moci se přemísťovat po regionu a v Perském zálivu tak, jak to dělají nyní, a způsobovat ztráty vojenským silám Íránu pod záminkou zákona o „boji proti teroristické organizaci“, a zůstat přitom beztrestné. V průběhu 40 let Islámská republika ukázala, že nebude čekat a zasadí nepříteli odvetný úder, který může být dokonce těžší. Tato hloupost vyjde vládu USA a americký lid draze.“

Když odpovídal na otázku, jestli se dá označit podobné rozhodnutí USA za pokus odpoutat pozornost od svých neúspěchů v tomto regionu, Shemshadi řekl, že USA uznaly, že nehledě na všechny investice utrpěly v tomto regionu porážku:

„Írán hraje první housle na Blízkém východě, USA se s tím těžko smíří. Mají velmi mnoho problémů v regionu a také vnitřních rozporů, a možná, že toto téma je jedním ze způsobů vyřešit nahromaděné problémy.“
Afgahi si myslí, že ani jedna země nemůže označit armádu jiné země za teroristickou, protože to odporuje mezinárodním normám.
Jako ochrannou reakci může Írán také vyhlásit armádu USA za „teroristickou“, což bude určovat také způsob zacházení s touto armádou.

Afgahi zdůraznil, že íránská armáda je přítomná jak v Iráku, tak i v Sýrii, kde zasazuje „těžké a bolestivé údery“ teroristům, a podotkl: „Izrael a USA se bojí, že syrská armáda přistoupí ke hranicím Izraele a Palestiny. Íránské revoluční gardy, které se tam nacházejí na pozvání, zmařily plány USA na svržení režimů v Sýrii a Iráku a na podporu tamních teroristů.
Je zajímavé, že USA samy páchají teroristické činy, bombardování Hirošimy a Nagasaki počínaje a konče podporou IS – o tom, že ho samy vytvořily, už ani nemluvě. A USA, které rozpoutaly válku ve Vietnamu, v Afghánistánu a Iráku, teď prohlašují, že Íránské revoluční gardy jsou teroristé!,“ pokračuje Afgahi.

Odborník zdůraznil, že když začne válka, budou do ní zataženy všechny strany konfliktu, jako je „fronta odboje“, a jak země vystupující na straně Íránu, tak i země pod záštitou USA.
„Jakékoli akce USA zaměřené na podněcování krize proti Íránu, přivedou k napjaté situaci. Využijí-li USA vojenských základen v Perském zálivu k útoku na Írán, budeme na to reagovat okamžitě a zrcadlově,“ řekl v závěru Afgahi.

Zdroj: https://sptnkne.ws/mhsK


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1854 sec,0.0443 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,461kB