Sobota 09 listopad 2019
Film Rozsudek, v originále Jugdment   
Pridal tk Sobota 09 listopad 2019 - 11:19:51 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V originále Jugdment. Dokument určený těm, kteří přesně neví, co to jsou "fake news" a jak vznikají. (CZ titulky)

Film který stojí za to, aby jste viděli a udělali si sami obraz o tom jak to ve světě funguje!



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Dostaneme je na dno. Absolutní. Elitní policejní instruktor popsal, jak fungují naše speciální jednotky   
Pridal tk Sobota 09 listopad 2019 - 11:13:18 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn na Slobodném vysielači si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval vedoucího výcvikového oddělení Útvaru rychlého nasazení, římskokatolického jáhna a předsedu Křesťanské policejní asociace Jiřího Ignáce Laňku.

Šéf výcviku našeho elitního policejního útvaru, jemuž se zkráceně říká URNA, se narodil v roce 1965 na malém ostrově uprostřed Prahy jménem Štvanice. V místech, kde jsou dnes tenisové kurty, dříve stávala porodnice. „Já jsem ostrovan, proto jsem také tak drsný,“ zavtipkoval muž, který budí autoritu již svým vzhledem, ke kterému neodmyslitelně platí masarykovský knír. Jak ale o sobě tento netradiční major říká, je „monarchista s kladným vztahem k republice“.

Svoji kariéru začal Jiří Laňka v duchu svého jména možná překvapivě v úplně jiné uniformě, než je ta policejní. V lesnické. Rád se staral o zvířata a procházel v přírodě a až donedávna se účastnil i lovů. Na to již ale nemá čas, neboť kromě své obvyklé policejní práce policistům ještě dělá kněze.

To je také první věc, která člověka zaujme: jak jdou tyto dvě věci dohromady? Nejdrsnější policejní útvar a křesťanská víra? V dřívějším rozhovoru s Martinem Veselovským z DVTV prozradil, co mají obě odvětví společného. „Obojí je to služba a krásně se to dává dohromady. Pro mě je to určitě výhoda. Víra mi dává oporu, a v té naší službě je třeba také paprsek lidskosti.“

Vojenský způsob života má Jiří Laňka v genech. Otec byl voják, děda sloužil u vládního vojska, jeho táta byl u finanční stráže a dědův strýc působil jako policista v Teplicích. Když Jiří Laňka zjišťoval, že víc než les by jej bavilo chránit lidi, toužil po práci na kriminálce a přihlásil se ke sboru Veřejné bezpečnosti. Během náhradní vojenské služby zjistil, že existuje útvar, který bojuje proti organizovanému zločinu a terorismu, a o tom, kam budou směřovat další profesní kroky, měl od té chvíle jasno. „Když ostatní seděli na pivu, já jsem běhal po oválu a likvidoval si kolena a kotníky.“

Útvar nesl název Odbor zvláštního určení zprávy vojsk. Po složení přijímacích zkoušek musel ještě odsloužit nějaký čas v Praze, jako každý tehdejší policista, a dva roky pobyl v oddílu Veřejné bezpečnosti v pražském metru jako takzvaný krtek.

Ke své předrevoluční kariéře u Veřejné bezpečnosti se na rozdíl od mnoha dalších, kteří předstírají, že snad tehdy ani nežili, hlásí a říká: „Policejní složky vždy slouží režimu, ve kterém fungují. Tak to prostě je. Bylo to tehdy, je to i dnes. Dostaneš rozkazy a ty musíš plnit. Ozbrojené složky jsou založené na poslušnosti, bez toho by se zhroutily a nemohly fungovat. Svatý Augustýn řekl, že vojáci jsou povinni poslouchat vládce, a za to, jestli je ten rozkaz dobrý, nebo špatný, jestli ta válka má, nebo nemá smysl, je zodpovědný vládce. To je ale dvojsečné, protože v Norimberském procesu také argumentovali nacisti tím, že jenom poslouchali rozkazy. Osobní zodpovědnost toho člověka podle mě také nelze z toho všeho vyjmout. I dobrý rozkaz se dá ale splnit špatně. Například mohu použít psychologickou fintu, abych z podezřelého dostal informace, nebo vezmu klacek a vymlátím to z něj, ale odnesou ho v truhle. Rozkaz jsem splnil v obou případech, v jednom dobře a ve druhém špatně.“

Vždycky je třeba rozlišovat a nepaušalizovat, jak se často dělá.

Poté, co začal v roce 2003 platit nový služební zákon, si museli policisté houfně dodělávat školy, neboť na určité posty museli mít vysokoškolské vzdělání. Jiří Laňka tak nastoupil na pedagogickou fakultu. „Na určitou tabulku musel mít člověk vyšší vzdělání, já potřeboval magistra. Nevím, jestli to bylo zrovna moudré rozhodnutí tenkrát, ale nepřísluší mi ho hodnotit. Sice máme vzdělaný sbor, ale nevím, jestli to koreluje s kvalitou.“

Studium ho ale nadchlo, a tak se pustil ještě do teologie. To souviselo s tím, že se nechal pokřtít. „Když jsem odjížděl na první misi do Iráku v roce 2004, strávil jsem zajímavé chvíle v kapli svatého kříže na Karlštejně. A tam jsem tomu našemu nejvyššímu veliteli slíbil, že když se vrátím zpátky, tak že se dám do jeho vojska a nechám se zverbovat. A sliby se mají plnit. Nechal jsem se pokřtít. A když jsem pak zjišťoval, co že jsem to vlastně udělal, napadlo mě, že bych to měl zjistit a pustit se do nějakého studia. A kde to nejlíp řeknou? Ve škole. Takže jsem začal studovat na teologické fakultě Jihočeské univerzity. Nejprve bakalářský, pak magisterský, pak doktorský studijní program. Vypadá to, že zdaleka nejsem v tom studiu na konci,“ směje se policejní kněz.

A propos, to není nadsázka. „Hledal jsem téma na diplomovou práci a mého mentora napadlo, že by bylo fajn, kdyby se to vztahovalo k prostředí, ve kterém pracuji. Tak jsem se seznámil s vojenskými kaplany a zjistil jsem, že to je úžasná skupina lidí. Provádějí úžasnou práci jak pro vojáky, tak pro velitele, ale i rodiny vojáků. Říkal jsem si, proč tohle vlastně nemá policie. Pak jsem zjistil, že všude okolo nás to mají. V Polsku, na Slovensku, v Maďarsku, Itálii, Německu, Anglii, ve Spojených státech, na Novém Zélandu. Všude to fungovalo, akorát tady u nás ne. Tak jsem se do toho pustil. I proto jsem požádal o vstup do jáhenské přípravy. Vysvětil mě v roce 2011 biskup Václav Malý. Chtěl jsem zřídit duchovní službu u policie podle vzoru armády. A to se podařilo. Cílem bylo dát dohromady věřící policisty.“

Na tomto úkolu spolupracoval i s někdejším policejním prezidentem a moderátorem pořadu Na prahu změn, též katolíkem Stanislavem Novotným.

Od letošního června má policejní sbor i své duchovní centrum – v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově. Tedy ono tam bylo již dříve, ale neoficiálně. Teď už je to „ofiko“. Je to jakási „policejní farnost“.

Mnohé čtenáře bude jistě zajímat, jak vypadá u takto vzdělaného a duchovního muže jeho policejní práce, kam přijímají jen ty největší drsňáky a on řídí jejich výcvik. Nemůže se tam přihlásit každý jouda, takže první výběr probíhá již tím, že se mohou přihlásit jen zkušenější policisté s praxí. Pak to přichází: „Když se ke mně dostanou lidi do základního výcviku, musí proběhnout tvrdý a nelítostný výběr. Máme tam psychologa a instruktory, máme tam síto, kde se neustále zmenšují oka. Teprve ti, co tímhle sítem projdou, jdou do základního výcviku. Ten s nimi trávím dva měsíce ve výcvikovém prostoru.“

Na začátku kandidáti procházejí tělesnými testy, běží pět kilometrů, pak dělají kliky, shyby, plavou 400 metrů a potom jdou na psychotesty, kterými projde jen mentálně vyrovnaný a psychicky silný člověk. Samozřejmostí jsou zdravotní testy, musejí být absolutně zdraví. A ti, co projdou, jdou do takzvaného pekelného týdne. Tam je úkolem instruktorů dostat účastníky na úplné dno. „Málo spí, plní úkoly individuální, plní úkoly týmové, je to jako v amerických filmech, ale tvrdší. Když se dostane člověk na dno, teprve pak vypadnou ty základní povahové rysy. Při tom dělají zase psychotesty.“

„Takže je potopíte do rašeliniště někde na Šumavě, a když si myslíte, že jsou mrtví, tak je vytáhnete?“ zeptal se bývalý policejní šéf Novotný. „No tam se ukáže, že ještě zdaleka není tak mrtvý, jak by mohl být,“ glosoval major Laňka.

Major Laňka je v dobrém slova smyslu muž ze staré školy, uměřený, kultivovaný a konzervativní a těžce nese různé ptákoviny typu osmero pohlaví a záchodků. Nelíbí se mu ani současná podoba globalizace a nadbíhání nadnárodním koncernům. „Máme rozkopanou infrastrukturu, měli bychom být soběstační. To nejsme. Tradiční fabriky nepatří nám. Nikdo sem ale nepřišel a neukradl to, my jsme jim to dali sami. To vzešlo z našich řad a udělali jsme si to sami.“ A o to je to právě horší.

Více na www.casopis-sifra.cz
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Soudruh Hitler by měl z ekonomiky Evropské unie radost   
Pridal tk Sobota 09 listopad 2019 - 11:09:06 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Srovnávání nacistického Německa s dnešní EU je velké tabu. Jistě to není oprávněné v oblastech politických svobod, lidských práv či dalších.

V oblasti hospodářské politiky však nacházíme, bohužel, alarmující podobnosti.

Předně si pojďme opět ujasnit, že desetiletí omílaná nálepka nacismu jako krajně pravicového politického směru, kterou neustále papouškují téměř všechna média, je naprosto vadná. Velmi bych uvítal, kdyby mi byl někdo schopen alespoň jednou jedinkrát vyjasnit, co má být na nacistech (nebo na dnešních neonacistech) pravicového. Apriorní rasová nesnášenlivost totiž není ani levicová, ani pravicová. Je jen hloupá. A zbytek celého politického směru, všechny jeho prvky, prostě nemají s pravicovými principy nic společného.

O něco málo detailněji jsem zhoubnou levicovost nacismu argumentoval ve svém starém článku (odkaz zde). Ostatně, nenávist hitlerovské NSDAP ke komunistickému hnutí nevyplývala z odlišnosti ideologie či odlišnosti politického přístupu a prostředků, nýbrž z těžkého konkurenčního boje na téže straně politického spektra.

Ač je pro mnohé eurounijní zarputilce srovnávání těchto dvou režimů čirým a neslýchaným kacířstvím, je nutné si nalít čistého vína a položit oba systémy v oblasti ekonomiky a hospodářské politiky vedle sebe. Chápu však, že toho mnozí ve své zaslepenosti prostě nejsou schopni. Zde tedy nabízím velmi obecné srovnání styčných ploch obou ekonomických režimů.

Hitlerovské Německo se vyznačovalo korporátním socialismem, ve kterém mnozí výrobci a poskytovatelé služeb jen nebyli zbaveni vlastnických práv. Ti velcí byli státem, resp. stranou, protěžováni. Ovšem pouze v případě, že jejich podniky vykonávaly přesně to, co se od nich "politicky" očekávalo. V podstatě se tak jednalo o centrálně plánovanou ekonomiku, alespoň do značné míry. Dnešní EU, skrze dotační politiku, likvidaci či omezování produkce v konkrétních státech, podporu velkých korporací v neprospěch malých podniků skrze ohromnou byrokratickou zátěž, jednotnou typologii a označování výrobků či vražednou environmentální politiku, dělá v podstatě naprosto totéž.

Hitlerův plán na ohromný státní útvar a velký ekonomický prostor (jednotný trh) se na počátku čtyřicátých let stal skutečností. Jeho vnější hranice, pochopitelně i vlivem politické a válečné situace byly značně neprostupné. Ano, i EU dnes operuje na jednotném trhu, nikoliv však svobodném, tedy nikoliv otevřeném. Obrovské množství zboží mimo Evropský hospodářský prostor podléhá při dovozu značným restrikcím a clům. Podobnost obou jednotných trhů je tedy více než zřejmá.

Dalším, nikoliv nepodstatným, aspektem je zavedení jednotné měny (Říšské marky), která platila za druhé světové války na území nacistického Německa a v jeho okupačních zónách. Současně zavedené Euro, které není schopno reflektovat ani absorbovat ekonomické rozdíly jednotlivých ekonomik členských států, je stejně tak výsostně politickým projektem vládnoucí elity.

Dnešní Evropská unie nemá jediného hegemona, nicméně dominance německé ekonomiky, která do značné míry vykořisťuje své ekonomické „partnery“ (např. Řecko či ČR a další), není vůbec nepodobná tehdejší situaci hospodářského podrobení ekonomik okolních států.

Nacistické Německo diktovalo v rámci své politické a rasové doktríny lidem i to, co mají či nemají spotřebovávat. Dirigování běžné spotřeby podléhalo jasnému politickému nastavení. Dnešní EU v tomto principu postoupila mnohem dále a usměrňuje spotřebu jednotlivců zejména v rámci ideologie environmentalismu, zakazuje volné označování výrobků či zakazuje výrobu konkrétního zboží zcela.
Je udivující, že si dnešní situaci většina lidí vůbec neuvědomuje nebo nechce připustit. Nedochází jim, že jsme východní socialismus před třiceti lety částečně vyhodili dveřmi a on se nám ze západu vrací oknem.

Není to ale stejný socialismus, ostatně ani ten hitlerovský nebyl stejný, nicméně podobnosti jsou opravdu zarážející. Možná marně čekám na okamžik, kdy to lidem začne docházet. Moc bych si přál se ho ještě někdy dožít.

Autor: Jan Polanecký

Zdroj: https://janpolanecky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=734694
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Máme se (prý) dobře jako ještě nikdy předtím, ehm...   
Pridal tk Sobota 09 listopad 2019 - 11:04:18 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
To alespoň o nás tvrdí dobře situovaní lidé, politiky počínaje, všeobecně pražskou kavárnou a umělci konče. Možná není od věci připomenout slova generála Pavla, který prohlásil, že „nám prospívá členství v EU a v NATO a jen díky těmto dvěma institucím se máme tak (dobře), jak se máme.“ Opravdu? Jenom připomenu, že mnozí tito „dobře situovaní lidé“ ke své spokojenosti přišli nikoli každodenní poctivou prací, ale způsoby, které jsou natolik známy, že zmiňovat je je zcela zbytečné (viz např. pan generál Pavel).

Stejně je zbytečné jmenovat ty, kteří se touto spokojeností chlubí. Nicméně, žijeme v kapitalismu a bylo by naivní se domnívat, že si v něm budeme všichni rovni, což ostatně nebylo ani za socialismu. Jenže kapitalismus, který jsme se zvoněním klíčů na Václaváku přijali 17.listopadu 1989, byl pro někoho příležitostí, jak se dostat tzv. „ k lizu“, tedy tu k penězům, tu k majetku, jiný ke všemu a navíc k moci a ohromnému vlivu. Jenže to platilo jen „pro někoho“ a těch byla hrstka proti zbytku národa, který v tu dobu čítal něco kolem 15 milionů lidí. Ta většina jen s otevřenými ústy zírala nad „úspěchy“, kterými jsme vstoupili do éry kapitalismu když jsme zjišťovali, jak se nám ten kapitál, dlouhodobě a vlastníma rukama vybudovaný, ztrácí, mizí, ničí, přechází do cizího vlastnictví, aby z něj po několika letech zbyly jen trosky, ruiny, nebo montážní haly.

Upřímně řečeno, máme-li hodnotit jak se máme, je třeba říct že „relativně dobře“. Je sice pravda, že ze všeobecného hlediska není u nás bída in natura, i když ona opravdu je, jen se o ní nemluví. Totéž platí, že u nás nejsou žebráci a oni jsou, jen se o nich také nemluví. O čem se však mluví, ale co se neřeší, jsou bezdomovci. Bída je, protože rozhodně ne všichni občané, zvláště senioři a důchodci, mají dostatek a nestrádají, ne všichni jsou zdraví a nemají zajištěnou potřebnou péči, ne všichni žijí v podmínkách 21. století. Otázka zní: mohou tito lidé říkat, že se mají dobře jako nikdy před tím? Co když se fakt měli lépe, než dnes? Budou tomu ti „lépe situovaní“ věřit? Zvláště ti, kteří v r. 1989 měli sotva deset, ale i méně let (Piráti)? Asi sotva, že?

Je tu ale něco, na co se v souvislosti s hodnocením úrovně našeho života nejen často, ale hlavně úmyslně zapomíná. Můžeme si třeba nalhávat, že se máme dobře jako nikdy před tím (otázka je, kolik lidí by bylo ochotno to připustit), ale pokud bychom se opravdu měli dobře, je to jenom falešné, relativní uspokojení. Proč? Odpovím (poněkud s nadsázkou) slovy básníka: Co ze všeho nám zbylo? Naše řeč! I když už ani to není tak úplně pravda, protože náš jazyk je natolik prolezlý a prosáklý angličtinou, že starší generace se v tom často neumí vyznat a zorientovat! Ale k věci samotné. Pokud poněkud v nadsázce zmiňuji, že nám zbyla jen ta naše řeč pak proto, že 90 % z toho, co jsme do listopadu 89 vlastnili, čím jsme se pyšnili, co nás navzdory existenci komunistického režimu, řadilo mezi vyspělé a bohaté státy.

Jen připomenu některé naše skvosty, kterými jsme se jako Československá socialistická republika proslavili ve světě: motocykly JAWA, traktory ZETOR, nákladní auta TATRA, LIAZ, textilky SEBA, HEDVA, TEXTILANA, oděvní průmysl Prostějov, Jablonecká bižuterie, Karlovarská porcelánka, tramvaje, autobusy, trolejbusy Škoda, MEOPTA Přerov, zbrojní a letecký průmysl, doly, hutě, plzeňský PRAZDROJ, cukrovary. lihovary a stovky dalších podniků, závodů a firem, které naši republiku proslavili po celém světě, dokonce i v dnes tolik obdivovaných a nám „příkladných“ demokratických USA!

Máme se tedy opravdu dobře? Individuálně možná z větší části ano, ale jako národ jsme dnes chudí jak ta pověstná „kostelní myš!“ Dnes, jakkoli se tvrdí, že prý máme nejmenší nezaměstnanost, přesto stále chybí kolem čtvrt milionu pracovních sil. Máme tedy skoro všichni práci, ale co děláme, pro koho děláme a hlavně, komu jdou zisky?Kolik podniků či firem máme v porovnání s tím, co jsme měli dříve? Jsme bohatý stát, nebo jen levná pracovní síla, která vydělává cizím vlastníkům ohromné zisky, zatímco náš stát a občané na tom prodělávají? Co z toho, co se dnes u nás vyrábí, je opravdu naše, tedy české? Vždyť téměř všechno, co se u nás vyrobí (až na výjimky) nese cizí značku a má cizího vlastníka!

Ti, co se mají dobře, o tom všem neuvažují. Mají se dobře, mají peníze, majetky, moc nebo vliv, proč by se takovými nepodstatnými věcmi zabývali? Přesto jsou ale nespokojeni. Není to nespokojenost existenční, ale propagandisticky ideová. Máme deklarovaný demokratický režim, který má nějaké základní pravidla a principy. Jakkoli se nespokojená „elita“ ztotožňuje s demokracií, přesto jim z přesně nedefinovaných důvodů nevyhovuje.

Nejsou totiž ochotni akceptovat základní princip demokratických voleb jenom proto, že byli zvolení jiní lidé, než které volili oni a kteří dnes dělají státní politiku. Mají výhrady k mnoha věcem, ale nemají žádné řešení. Jen mlátí pantama. Je to ale víceméně otázka jen několika osobností, které vytváří atmosféru nespokojenosti a která rozděluje společnost a prostřednictvím Milionů chvilek se snaží ůpřesvědčovat občany o jejich pravdivosti. Ne prezident, který navzdory jejich úsilí a zbožnému přání byl dvakrát demokraticky zvolen, kterému však většina těch lepších, tj. „(j)elit“ nemůže přijít na jméno, ale oni sami, nerespektujíc základní principy demokracie, útočí na ANO, které volby vyhrálo a jak se zdá, zase vyhraje i další volby navzdory všem snahám znemožnit či odstranit jejich předsedu a premiéra v jedné osobě, atd.

Mohli by být se stavem společnosti spokojeni, mají k tomu všechny předpoklady a přece spokojeni nejsou. Je ale nezajímají principy demokracie z hlediska ekonomické soběstačnosti, sociálního zabezpečení občanů apod., je zajímá a vadí hlavně člověk, který jim brání v osobních ambicích, člověk, který ne zcela akceptuje zahraniční politiku podle jejich představ, který jim vadí, že se v rámci možností snaží být politicky objektivní, nestranný a současně důsledný z hlediska principů demokracie.

Jsme tedy spokojení, máme se relativně dobře. Až na ty, kteří se nemají dobře ani „relativně“! Objektivně řečeno, ke všeobecné spokojenosti a konstatování, že se máme dobře, jako nikdy před tím (míněno v „v socíku“), máme ještě hodně daleko a je otázka, zda k tomu ještě někdy vůbec dojde, protože jak se říká, líp už bylo! Pokud s velkým sebezapřením připustíme, že se jako občané máme (relativně) dobře, pak ovšem jako národ jsme, jak se lidově říká „chudí jako kostelní myš“! Kromě toho, že jsme přišli o bohatství, které jsme my starší vytvořili vlastníma rukama (viz průmysl výše), jsme byli i pod politickým a ideologickým vlivem SSSR. A přesto jsme měli přírodní bohatství, vytvářeli a budovali svůj národní stát, společnost, své národní bohatství!

My jsme totiž, ať se to některým lidem líbí nebo ne, budovali socialismus a ve srovnání s tím, co se vybudovalo a buduje dnes, nutno říct, že jsme jej budovali úspěšně. Dnes jsme v situaci, kdÿ jsme téměř o všechno to bohatství přišli, jsme národ, který je nesoběstačný, nesamostatný, závislý, jsme (díky V. Havlovi) pod vlivem západní politiky USA,EU, vojensky pod velením NATO, stali jsme se nepřáteli Ruska, Číny. Jsme národ, který dnes ve světě nic neznamená navzdory velkohubým proklamacím (viz generál Pavel), jak nás ve světě proslavil workalkoholik V. Havel

Ne, jako národ a občané se nemáme dobře a už vůbec ne, jak někdo tvrdí, jako nikdy před tím! Dříve jsme měli sociální jistoty, určitý pocit klidu a bezpečnosti. Mezi lidmi byly celkem slušné vztahy, většinu vždy něco spojovalo, třebaže nadávala na stranu a vládu, ale žila si celkem spokojeně. Nedivím se, že tak poměrně velký počet lidí má dnes, v turbulenci toho, co se kolem nich děje doma a ve světě, pocit, že se měli líp. Jsme v područí a pod vlivem západní zájmů, které se snaží srazit nás ještě hlouběji na kolena.

Mají nás k tomu donutit imigranti, kteří naši kulturu, zvyky a morální principy přemění na zločinný islám a tím z nás, kulturního národa, vytvoří stádo tupých islamistů, staneme se kolonií těch, kteří se snaží ovládnout svět. Ti „spokojení lidé“, alias „elity“ dnes dělají, jako by se to jich netýkalo, ale islám si vybírat nebude, buďto budou uznávat a uctívat Aláha, nebo budou o hlavu kratší. Pořád si máme myslet, že se máme dobře?

Jiří B a ť a
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zrůdná genderová ideologie už má indoktrinovat děti od útlého věku a napomáhají tomu i nadnárodní korporace. Je tu nová genderová hračka, která může být chlapcem, dívkou, nebo obojím   
Pridal tk Sobota 09 listopad 2019 - 10:58:48 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zrůdná genderová ideologie už má indoktrinovat děti od útlého věku a napomáhají tomu i nadnárodní korporace. Je tu nová genderová hračka, která může být chlapcem, dívkou, nebo obojím. Společnost Mattel, která stvořila legendární panenku Barbie, chce nyní zcela změnit představy o tom, kdo by si měl s čím hrát. Se svou kolekcí genderově neutrálních „panenek“ plánuje překonat současná tabu související s hračkami. Zdá se, že svět se – s odpuštěním – v p… obrací.

Společnost Disney zase přestala označovat vyráběné dětské kostýmy cedulkami „chlapec“ či „dívka“, čímž chtěla mimo jiné podpořit dívky, aby se například nebály obléknout do kostýmu superhrdiny Kapitána Ameriky... A kluci se budou zase oblékat do kostýmu Sněhurky...

Minulý rok pak i společnost Mattel ukončila označování oddělení s hračkami pro dívky nebo chlapce a nyní jednotlivá oddělení pojmenovává podle skutečného obsahu, tedy například panenky, auta.

Genderová ideologie chce přirozené rozdíly mezi mužem a ženou odbourat. Tato ideologie tvrdí, že pohlaví je konstrukt a že je libovolně volitelné a měnitelné včetně vlastností. Podle genderistů je normální, když chlapeček nosí sukni a hraje si s panenkami a holčička pobíhá v maskáčích se samopalem...

Sluníčkářští neomarxističtí revolucionáři chtějí zničit vše normální a přirozené jako národní, náboženskou či pohlavní identitu a zavést novou totalitu. Gender revoluciononáři chtějí destruovat člověka jako takového i jeho lidskou identitu. Vše normální má být zničeno a má to nahradit zvrácenost.

Začíná nám vládnout diktatura menšin. Genderisté by spíše měli vyhledat pomoc psychiatra než obtěžovat okolí. Zvrácenosti a šílenosti se stávají normou a normální člověk je utlačován. SPD brání normální svět pro normální lidi. Braňte ho spolu s námi.

Autor: Jiří Kohoutek
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Od pondělka začíná Turecko posílat do Evropy teroristy!   
Pridal tk Sobota 09 listopad 2019 - 10:55:17 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V Evropě může být od příštího týdne ještě horko. Bezpečnostně. Prezident Erdogan oznámil, že od pondělka zahájí posílání džihádistických teroristů Islámského státu do Evropy.

Turecký ministr vnitra Sulejman Sojlu potvrdil, že pro začátek jich bude asi 1200 + rodin. příslušníci, které zatím vychytali při své operaci v Sýrii a mají občanství některého z evropských států.

Bezpečnostním složkám v Evropě tak asi začíná stálá pohotovost...

Zdroj: http://www.hurriyetdailynews.com/turkey-to-start-extraditing-isil-members-nov-11-148484
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Merkelová předpověděla východnímu Německu ještě padesát let zaostávání   
Pridal tk Sobota 09 listopad 2019 - 10:53:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vyrovnávání životních podmínek na východě a západě Německa může trvat ještě padesát let, možná i více. Takový názor vyjádřila německá kancléřka Angela Merkelová v interview pro Suddeutsche Zeitung v předvečer 30. výročí pádu Berlínské zdi, které se slaví 9. listopadu.

Podle jejích slov se naděje na to, že proces proběhne rychle, nenaplnily.

„Po 10-20 letech (po pádu Berlínské zdi – pozn. red.) byla naděje, že to bude probíhat rychleji,“ zdůraznila Merkelová.

Německá kancléřka uvedla, že téma pádu Berlínské zdi je aktivněji projednáváno v německé společnosti kvůli růstu nacionalistických a protekcionistických tendencí v zemi.

Merkelová požádala, aby lidé byli trpěliví a dočkali se překonání těchto rozdílů a také se „naučili nést obtíže svobody“. Vysvětlila, že obtížemi má na mysli přijímání rozhodnutí.

Již dříve Merkelová prohlásila, že pád Berlínské zdi byl podle ní v německých dějinách „okamžikem štěstí“.

„Pro mě 9. listopad 1989 byl a zůstává okamžikem štěstí v německých dějinách. Tolik lidí v Německé demokratické republice mezi lety 1949 a 1989 snilo o svobodě - a najednou jsme o tom mohli otevřeně mluvit!“ uvedla Merkelová.

Výročí pádu Berlínské zdi

Od října 2019 do října 2020 se bude v Německu konat tzv. výroční rok německé jednoty, pro který byla zřízena vládní komise. Výročí se bude týkat několika velkých dat, zejména 9. listopadu 2019 v Berlíně a po celém Německu se budou konat oslavy věnované 30. výročí pádu Berlínské zdi, 3. října 2020 - 30 let německé jednoty.

Berlínská zeď je vybavená a opevněná státní hranice Německé demokratické republiky, postavená kolem západního Berlína, která existovala od 13. srpna 1961 do 9. listopadu 1989. Rozdělovala nejen západní a východní část města, ale také oddělovala Západní Berlín od území Německé demokratické republiky. Byla postavena na základě doporučení porady tajemníků komunistických a dělnických stran zemí Varšavské smlouvy a na základě rozhodnutí generálního tajemníka Německé demokratické republiky Waltera Ulbrichta.

9. listopadu 1989 vláda NDR zrušila pod vlivem masových protestů omezení komunikace se Západním Berlínem a 1. června 1990 zcela zrušila hraniční kontrolu. 3. října 1990 se NDR a Západní Berlín staly součástí SRN.

Zdroj: https://sptnkne.ws/AsYR
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pompeo tvrdí, že cílem USA je stabilita na Ukrajině   
Pridal tk Sobota 09 listopad 2019 - 10:49:42 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ministr zahraničních věcí Spojených států Mike Pompeo řekl, že cílem USA je stabilita na Ukrajině. Příslušné prohlášení diplomat učinil na tiskové konferenci v Berlíně.

„Je to projekt, na němž pracujeme,“ řekl ministr během odpovědi na otázku o vztazích Washingtonu a Kyjeva.

Pompeo dodal, že Spojené státy jsou „velmi nakloněny“ otázce dosažení stability na Ukrajině. Připomněl také, že prezident USA Donald Trump třikrát poskytl Kyjevu prostředky k ochraně před „ruskou agresí“.

„Jsme na to hrdí, myslíme si, že v tom je smysl – pro svobodu, pro Evropu, pro mír a suverenitu Ukrajiny,“ prohlásil diplomat.

Předtím bývalá americká velvyslankyně v Kyjevě Marie Jovanovitchová prohlásila, že od roku 2014 USA vyčlenily Ukrajině téměř miliardu dolarů k upevnění bezpečnosti.

Nenávist k Ukrajině

Minulý týden list The Washington Post s odkazem na aktuální a bývalé zaměstnance administrativy amerického prezidenta napsal, že Trump pociťuje „nezkrotnou nenávist“ k Ukrajině, a to od prvních dnů svého pobytu v Bílém domě.

Příčinou tohoto vztahu vůči bývalé sovětské republice bylo podezření ze spolupráce Kyjeva s Demokratickou stranou, zejména s Hillary Clintonovou, během předvolební kampaně roku 2016, která byla namířená proti Trumpovi, který byl kandidátem na prezidentský post.

„Prostě nenáviděl Ukrajinu,“ sdělil informátor listu. V článku se dál praví, že na jedné schůzce se zaměstnanci Bílého domu v květnu nesouhlasil prezident s jejich návrhem na poskytnutí pomoci nové vládě této země a tvrdil, že se ho Kyjev „snažil zničit“. Úředníci dotázání listem vyslovili rovněž mínění, že se nepřízeň Trumpa vůči Ukrajině zřejmě nedá překonat.

Vojenská pomoc Ukrajině

V tomto finančním roce Washington vyčlenil Ukrajině 250 milionů dolarů na nákup zbraní a výcvik vojáků. Bývalá americká velvyslankyně v Kyjevě Marie Jovanovitchová dříve prohlásila, že od roku 2014 USA vyčlenily Ukrajině téměř miliardu dolarů na upevnění bezpečnosti.

V roce 2017 Washington schválil dodávky zbraní Kyjevu včetně mobilních protitankových raketových komplexů Javelin. Kromě toho americká vláda povolila prodej Ukrajině protilodních raket a prostředků pobřežní ochrany.

Ruské úřady opakovaně varovaly před dodávkami zbraní na Ukrajinu. Moskva prohlásila, že tento krok povede k eskalaci konfliktu v Donbasu. Dmitrij Peskov, mluvčí ruského prezidenta Vladimira Putina zdůraznil, že dodávky zbraní na Ukrajinu zvenčí budou překážkou v realizaci Minských dohod.

Proti prodeji zbraní Kyjevu se také vyjádřili mnozí evropští politici, kteří nazvali takové kroky riskantní cestou z krize.

Zdroj: https://sptnkne.ws/AsYM

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



V OSN uvedli počet civilních obětí turecké vojenské operace v Sýrii   
Pridal tk Sobota 09 listopad 2019 - 10:37:04 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Více než 90 civilistů bylo zabito od zahájení turecké vojenské operace v oblasti severovýchodní Sýrie. Informoval o tom v pátek oficiální mluvčí Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva Rupert Colville.

„Od zahájení vojenské operace vedené Tureckem v severovýchodní Sýrii 9. října jsme potvrdili řadu incidentů, které od 5. listopadu vedly ke smrti celkem asi 92 civilistů,“ uvedl.

Podle Colvilla 49 lidí zemřelo v důsledku leteckých útoků, pozemních útoků, odstřelovačské palby a poprav provedených kurdskými ozbrojenými skupinami a skupinami spojenými s Tureckem. Ve stejném období dalších 31 civilistů zemřelo v důsledku explozí improvizovaných výbušných zařízení a granátů, které zůstaly v oblasti turecké vojenské operace, zejména v Hasace, Rakce a části provincie Aleppo. Kvůli akcím kurdských ozbrojených skupin přišlo o život 12 civilistů.

„Znepokojuje nás rostoucí počet civilních úmrtí a zranění v důsledku používání improvizovaných výbušných zařízení v hustě obydlených oblastech. Používání zbraní i proti civilnímu obyvatelstvu je jasným porušením mezinárodního humanitárního práva. Připomínáme všem stranám konfliktu jejich odpovědnost za ochranu civilistů a nutnost plnit své závazky v rámci mezinárodní práva,“ dodal Colville.

Situace v Sýrii

Turecko provádí od 9. října na severovýchodě Sýrie operaci Pramen míru proti kurdským oddílům.

Syrské orgány opakovaně odsoudily okupační politiku Turecka na severu Sýrie. Rusko uvedlo, že Ankara se musí vyhnout krokům, které by mohly bránit vyřešení syrského konfliktu. Mnozí západní partneři Turecka, včetně USA, Erdoganovo rozhodnutí odsoudili.

Následně se USA stáhly a Kurdové to vyhodnotili jako porušení dohod a uzavřeli s Damaškem dohodu o společném vzdorování Turkům. Syrská armáda měla obsadit území podél severní hranice. Vládní vojska vstoupila do řady osad v provincii Rakka a na severu Aleppa a kontrolují pohraniční kontrolní stanoviště ve městě Ajn al-Arab (Kobani).

22. října Turecko a Rusko podepsaly memorandum o vzájemném porozumění, především o zavedení jednotek ruské vojenské policie a syrské pohraniční služby na syrské straně hranice s Tureckem mimo zónu turecké operace Pramen míru. Po odsunu kurdských oddílů začalo společné hlídkování tohoto území ruskými a tureckými vojáky v rozmezí deseti kilometrů od turecko-syrské hranice za výjimky města Kámišlí na severovýchodě Syrské arabské republiky.

Zdroj: https://sptnkne.ws/AsY5

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Čína předložila 20 opatření ohledně stabilizace zahraničních investic   
Pridal tk Sobota 09 listopad 2019 - 10:31:56 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Čínská Státní rada 7. listopadu zveřejnila Návrh o dalším přiměřeném využití zahraniční investice, ve kterém objasňuje 20 opatření ve čtyřech odvětvích, aby poskytla zahraničním podnikům kvalitnější obchodní prostředí v Číně.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
PoÚtStČtPaSoNe
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 
 
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1104 sec,0.0494 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,464kB