Úterý 12 listopad 2019
Od sametu k realitě   
Pridal tk Úterý 12 listopad 2019 - 04:07:32 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Sametová revoluce byla jedním z projevů vůle nalinkované velmocemi zrušit nereformovatelný komunistický režim a umožnit vládnoucí vrstvě se zařadit do funkčního kapitalistického systému.

Pozadí manipulovaného převratu 17. listopadu 1989

Estébák Živčák zavedl studenty na Národní třídu, kde čekalo bicí komando. Tam byli zmláceni a Živčák dělal mrtvého. Mezitím už média a umělecká scéna stály na straně změny, začala mediální masáž, vystoupili disidenti apod. Hlavní věci byly řízeny, určitě sdělovací prostředky. Pokud by se stařecká klika zažraných komunistů nějak vzpříčila, byla připravena sovětská vojska provést zásah ve prospěch změn. Jestli se podařilo všechno, co v pozadí stojící síly chtěly, nevím. O tom všem bylo napsáno mnoho textů a tak to nemusím opkovat. Jen zdůrazním, že mocní poznali, že svět se jistým směrem vyvíjí a tomu se nedá odporovat. Proto zde tento obecný vývoj stručně popíši, abychom pochopili esenciálně pozadí událostí.

Dlouhodobý vývoj vyspělého světa vede k izolaci jednotlivce od kolektivů, který lze nazvat individualizace – vymýšlení různých práv člověka bez zodpovědnosti ke společnosti. Tento proces je zase součástí širšího procesu odpřirozenění, které nastává odpoutáním člověka od přirozených principů, odklon od přírody do mikrosvěta obydlí, odpoutáváním se od manuelní práce, neschopnost pochopit přírodu a její potřeby (drancování půdy), odpoutání od lidské přirozenosti (typické je neplození dětí, předání starostlivosti o staré rodiče státu), odpoutání se od rodných kolektivů do jakéhosi sebevědomého osamocení, vzrůst sobectví atd. Takový odloučený jednotlivec má potom jen starost o sebe a svůj hédonický život. Tito lidé, většinou městští intelektuálové, potom vymýšlí svoje nepřirozené ideologie navazující na liberální a marxistický odkaz západní civilizace. Spojovacím znakem je touha po svobodě OD, čili osvobození se od všeho, hlavně od povinností. Tento proces ve svém konečném stavu vede k nezájmu o společné věci – k souboru nespolupracujících jednotlivců, k politice dělané čistě ve prospěch nějakých skupin a jednotlivců, k hédonismu a ničení přírodních zdrojů, ke korupci a nakonec k neschopnosti státu existovat. Je to tedy zhoubný proces. Tento proces nepodporovali komunisté, ale bránili mu. Nevím, proč mnozí říkají „za komunistů bylo líp“, když to zcela dokazatelně není pravda ani po materiální stránce, ani z hlediska svobody. Možná, že v tom má svoji míru přesvědčení, že komunistický režim vytvářel jakési větší jistoty, vznikaly přirozeně rodiny, nerozpadaly se a národ nevymíral. Možná i hodnotí též lepší mezilidské vztahy, zvláště kamarádské skupiny a obecní sounáležitost v družstvech.

Individualizace je způsobena též postupem vzdělání a lepší možností existovat osamoceně, prostředím měst a odloučením od přirozenosti jaksi automaticky. Komunisté se snažili tento vývoj zastavit a vytvořit nějaké kolektivní vědomí. Toto vědomí mělo být třídní, což je největší omyl, protože třídní vědomí je materiálního charakteru a zanikne zbohatnutím dělníků, není to emotivní idea spojující lidi niternou sounáležitostí. Komunisté občas využívali národního vědomí, ale ve skutečnosti byli internacionální, a pokud národní vědomí zvítězilo (viz obrodný proces v r. 1968), rychle ho potlačili. Třídní vědomí zmizelo s likvidací tříd, takže komunistický režim si uřezal větev, na které seděl a která ovšem stejně neměla hlubší základ. Marxismus jako náboženství se stal směšným, protože oproti jiným náboženstvím vyžadoval víru v nedokonalé lidské konstrukce, které zanikaly a nefungovaly.

Marx ve své době měl sice velkou snahu pomoci dělnické třídě, ale filozoficky nedošel ani tak daleko, aby poznal základní přirozené principy, kterými se řídí svět, a tak jeho význam je spíše jen v kritice kapitalismu, která byla potřebná, ale jak víme, kritizovat nestačí, musí být realistický plán. Ten chyběl a nevytvořili ho ani bolševici, ani kdokoliv z opravdových komunistů, ne že by snad neměli plán, ale ten nebyl reálný. Režim nefungoval sám, pokud se ideologicky nezasahovalo, rozpadal se. Největší část energie byla spotřebována na udržení režimu, nikoliv na jeho rozvoj. To režim vnitřně velmi vyčerpávalo a s jeho expanzí potom docházelo stále více k vyčerpání a konec se blížil. Všichni komunističtí reformisté pochopili, že je zapotřebí se opřít o přirozené principy (o tržní ekonomiku, o obecní sounáležitost – družstva, o národní vědomí) a tím se vlastně dostávali do blízkosti daleko přirozenějšího kapitalistického světa, který už v té době vytvořil svoje sociální systémy.

Disidenti, o kterých se předpokládalo, že převezmou moc, většinou bývalí reformní komunisté z r. 1968, tenkrát odstavení od moci, shromáždění později v Chartě, byli od začátku vedeni v duchu současného západního módního směru, v žádném případě tam nebyli nějací obnovovatelé první republiky, příznivci Masaryka nebo někdejších národoveckých směrů. Nový stát se měl řídit západním univerzalismem ještě intenzivnějším, než byl současný na Západě. Havel takto vystupoval, další disidenti vytvářeli díla, která dehonestovala český národ a odsuzovala národovectví, vytvářel se ideový základ kosmopolitního univerzalismu, který nesnesl nějaké národní vědomí, nějaké hrdiny, nějaké konzervativní ideály. Citový vztah k národu měl vymizet.

Co nám přinesl Listopad?

Listopadový převrat nepřinesl hledání střední cesty, ale následující vládnoucí kamarila zavedla kapitalismus běžný na Západě, což znamenalo vytvoření všech vrstev obyvatelstva v kapitalistických zemích obvyklých, tedy střední třídu, drobné podnikatele, velké podnikatele, banky a všechno přesně tak jak to fungovalo, protože každá odchylka od funkčního vzoru mohla být kritická. Rychlá realizace tohoto plánu vyžadovala jednak rozdat státní majetek lidem v kupónové privatizaci a určité poměry „divokého západu“, jinak by se požadovaná struktura nevytvořila včas. Klaus a jeho klika odporovali tlakům vyprodat západním společnostem náš průmysl, snažili se o českou cestu privatizace, vytvoření nových struktur z našich lidí. To se nepodařilo zcela, nicméně se dosáhlo stavu, který byl možný.

Dnešní ekonomická závislost na Západě vyplynula z našeho ekonomického postavení v r. 1989, z postavení uzavřeného státu, který se náhle otevřel cizímu zboží, kterému domácí nebylo schopno konkurovat; vývozy do RVHP nebylo možno realizovat a tak většina podniků bankrotovala nebo se restrukturalizovala cizím kapitálem. Zhroucený stát byl nucen vytvořit zcela jinou strukturu a díky tomu se ocitnul do značné míry v cizích rukách.

Listopadový převrat vznikl na základě podmínek, které přišly zvnějšku. To je rozdíl oproti Obrodnému procesu v r. 1968, který vyvěral z čistě vnitřních poměrů. Na podzim r. 1989 lidé viděli, co se děje v Polsku a Maďarsku, byli odvážnější ve svých projevech, protože věděli, že už se jim zase tak moc nestane. V zákulisí byl tajnými službami připraven plán, nejspíše ve spolupráci s KGB. Disidenti byli odchovanci Západu a komunisté neměli nikoho, kdo by byl alternativou, protože již dávno všechny reformisty odstavili. Další síla nebyla. Chyběla tedy nějaká normální občanská struktura, jako byl za první světové války Sokol, která by převzala moc. Všechny mocenské prvky byly diktovány zvenčí a celý převrat byl v rukou neznámých sil neovlivněných národem. Lidé vítali změnu a tleskali každému, kdo vystoupil a mluvil proti komunistům. Když dobře mluvil, hned byl jejich člověk. Tento způsob je velmi nebezpečný, ale v této chvíli jiný nebyl. Komunisté doplatili na to, že nepovolili alternativní organizace už dávno předtím, že nevznikly přirozené podmínky pro převzetí moci, alespoň takové jak vznikaly v r. 1968 postupným uvolňováním a nárůstem spontánně vzniklých organizací. Převrat byl rychlý a moc převzali lidé vynořivší se z temnot.

Získali jsme svobodu proto, že jsme se zařadili do západního světa, který má jiné parametry. Moc není vykonávána totalitní vládou vysvětlující svoji nadvládu ideologicky, ale penězi; zároveň svoboda jednotlivce vládnoucí struktuře nevadí, pokud jej zbaví peněz, stane se neškodným. Tento režim je tedy mnohem mírnější, jeho metody nepotřebují koncentrační tábory, většinu lidí si získá tím, že je zařadí do pracovního nebo podnikatelského systému a odpůrce trestá nezaměstnaností a bezdomovectvím, nebo alespoň životem v marginalitě; nedá jim prostředky se projevovat (viz dnešní cenzura na facebooku, selekce osob vyskytujících se v pořadech na ČT a ČR). Rovnost příležitostí je tedy jen v jisté ideologicky dané oblasti.

Dnešní reptání na polistopadový vývoj je jen jakési „bzučení mouchy“ nemající žádný význam. Tenkrát se mohli lidé rozhodnout. Pokud by někdo namítal, že byl manipulován, můžeme mu odpovědět, že byl hloupý, když se nechal manipulovat. Informace měl k disposici a rozhodoval se svobodně. Lidé si vybrali současný směr. A to neplatí jen pro listopadový převrat, ale pro všechny další volby. Lidé mohli vytvořit velkou polickou stranu s mnoha členy bez nutnosti financování sponzory, aby nebyla korupce, lidé mohli volit známé morální osobnosti, které by vytvářely opravdovou demokratickou politiku. Lidé to nedovedli, nedovedou se takto sdružit ani dnes. Je to výsledek procesu individualizace, odloučení od přirozených kolektivů, od národa, obce, rodiny. Nechali se ovlivnit univerzalisty, věřili jim, svoje děti nevychovali k lásce k vlasti, k nutnosti zajistit trvalou existenci národa, k nutnosti sounáležitosti.

Vztah Listopadu k dnešku

Dnes můžeme děkovat Listopadu za svobodu, kterou nám přinesl. V podstatě jsme mohli být opravdu svobodným národem, kdybychom uvažovali vlastním rozumem, kriticky hodnotili současné ideové trendy Západu, nepodléhali jim a opřeli se o naše tradice, to znamená, navázali na Masarykovu ideu národního státu, obnovili v té době ještě nepříliš narušené vlastenectví, nenechali se tak hluboce zatáhnout do evropských struktur. V hospodářské oblasti jsme nemohli v podstatě dělat nic jiného, pouze zachovat cla na hranicích a zachránit ledasco z našeho zemědělství, bankovnictví a vybudovat síť supermarketů z našich kapitálových zdrojů.

Listopad sám o sobě lze hodnotit pozitivně jako převrat, který byl přinesen přirozeným vývojem, nikoliv ovšem figury, které přinesl, které byly připraveny nás zatáhnout tam, kde jsme. Je otázkou, do jaké míry ovšem za to disidenti mohou, do jaké míry byli schopni věci rozeznat a předvídat. Disidenty lze také hodnotit pozitivně pouze jako bojovníky proti totalitě, mnozí si užili pronásledování a věznění. Ale v době převratu nebyli bezpodmínečně nutní, nevíme, jak by se chovali, kdyby šlo o skutečný boj, a nevím, kdo z nich by s automatem a praporem šel na barikády. Stali se však přirozenými vůdci po příchodu převratu, protože chyběly přirozeně vzniklé občanské organizace.

Havel byla figura, která ukázala zcela jasně, o co jde, a mohl nám být prorokem nové doby, jakési nihilistické úpadkové éry: Člověk, který vlastně nikdy nepracoval, který si rád užíval alkoholu a sexu, který nezaložil svoje ideály na ničem tradičním, který se nechal manipulovat svými přáteli (Albrightovou, Clintonem) bez ohledu na státní zájmy, který odmítl mít děti (s Olgou mít děti nemohl, ale se svojí milenkou – Jitkou Vodňanskou, dítě čekal, ale nechtěl je). Prorok morálky rozkladu, morálky univerzálního člověka odloučeného od zodpovědnosti k přirozeným kolektivům (rodině, národu, státu), pseudomorálky falešných řečí o lidských právech bez povinností ke společnosti. Havlovo neuznávání kolektivní viny je nesmysl, kterému dodnes mnozí věří, je to vlastně odmítnutí potrestání viníků totalitních režimů kolektivně, jako osobám se jim nic nedokáže, zločiny byly přece páchány tak, aby svědci nebyli. To platí pro jakékoliv zločince, jak nacistické, tak komunistické vyšetřovatele StB. Havel s takovou výbavou se stal onou figurou, kterou akceptovali i komunisté a která vyhovovala německé politice.

Autor: V. Podracký / NWOO
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Skoro polovina obyvatel Bruselu nosí venku prostředek na sebeobranu. Multikulturní výkladní skříň EU v plné nahotě   
Pridal tk Úterý 12 listopad 2019 - 03:59:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Podle nejnovější studie Brussels–Prevention & Security (BPV) service téměř poloviny obyvatel hlavního města Belgie a sídla institucí EU Bruselu sebou nosí prostředky na sebeobranu. 44% obyvatel uvedlo, že u sebe vždy má nějaký prostředek na sebeobranu a 38% dokonce uvedlo, že s sebou nosí skutečný obranný prostředek, především nůž, boxer, teleskopický obušek, vzduchovou pistoli atd. 18% nosí s sebou pepřový sprej, 14% absolvovalo kurz sebeobrany.

Pro porovnání doporučuji přečíst, jak o Holandsku psal Karel Čapek v knize Cesty Karla Čapka někdy kolem roku 1930. A velmi zajímavé jsou i jeho popisy ostatních západoevropských států, např. Dánska. Tehdy a dnes - je to jako dostat facku.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/vezkratce/16603/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Nová studená válka: Ruské „stealth“ ponorky třídy Borej 955. Protiraketová obrana Aegis Ashore (USA-NATO)   
Pridal tk Úterý 12 listopad 2019 - 03:51:03 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Norská zpravodajská stanice NRK uvedla 29. října mimořádnou zprávu, že 8 - 10 ruských ponorek, včetně ponorek třídy Sierra II, zahájilo v severním Atlantiku námořní cvičení. Je to jedno z největších ruských námořních cvičení, zaměřených na podmořské válčení, od konce studené války. Je pravděpodobné, že jedním z hlavních důvodů tohoto cvičení je testování schopnosti stealth ruských ponorek a také zjištění sledovacích schopností sil NATO v prostoru Grónsko-Island-Velká Británie (zkráceně „mezera GIUK“), pečlivě monitorovaném, strategicky zúženém terénu.

V případě konfliktu by mohly být nasazeny tyto ponorky, aby zaujaly obranné postavení a ochránily ruské přístavy v Barentsově moři nebo strategické rezervy Ruska v Arktidě, nebo aby odstrašovaly americké východní pobřeží. Od té doby, kdy byla spuštěna 2. flotila, americké námořnictvo značně navýšilo hlídky v severním Atlantiku a v oblasti mezery GIUK. Americké námořnictvo má také odloučený námořní průzkumný letoun P-8 Poseidon na základně Keflavík na Islandu.

Následující den (30. října) nejnovější ruská jaderná ponorka Kňaz Vladimir třídy Borej-A vypálila balistickou raketu Bulava z Bílého moře na polygon Kura na Kamčatce. Jde o vůbec první test rakety Bulava. Bulava má dosah asi 8 000 kilometrů a každá z nezávisle zaměřených hlavic je schopna zatížení, které odpovídá 150 kilotunám TNT (trinitrotoluenu).

Velitel Severní flotily, viceadmirál Alexandr Mojsejev, uvedl, že posádka ponorky Kňaz Vladimir i kontrolní tým letos dokončí státní testy, během nichž bude testována veškerá výzbroj, a teprve poté bude ponorka uvedena v prosinci do provozu. Ponorka bude sloužit u Severní flotily.

Loděnice Sevmaš dosud dodala ruskému námořnictvu tři ponorky třídy Borej, sloužící u Severní a Tichomořské flotily, a další čtyři ponorky třídy Borej 955 jsou ve výstavbě. Ponorky třídy Borej 955 jsou projektovány tak, aby měly lepší akustické utajení, a každá z nich bude schopna standardně nést 16 raket Bulava (RSM-56), přičemž každá raketa bude mít 4 - 6 jaderných hlavic.

Den poté (31. října) prezident Putin navštívil Kaliningrad, kde si prohlédl námořní loděnici Jantar a korvetu třídy „Gremjaščij“, která zahájila službu v roce 2017.

Kromě toho je na začátek roku 2020 naplánováno pět testů rakety RS-28 Sarmat, vybavené hlavicemi MIRV, přičemž by raketa Sarmat měla být uvedena do provozu v roce 2021. Tato mezikontinentální balistická raketa je údajně vybavena několika hypersonickými hlavicemi MIRV (vícenásobné, nezávisle naváděné bojové hlavice), které jsou projektovány tak, aby se vyhýbaly systémům protiraketové obrany. Podle ruských vládních zdrojů může Sarmat nést až 15 hlavic, má dosah 10 000 kilometrů a je schopen zničit oblast o velikosti Texasu.

To vše si vynutil protiraketový obranný systém Aegis Ashore, který Spojené státy umístily v Polsku a Rumunsku. Nicméně odložme stranou problematiku mezikontinentálních balistických raket a zaměřme se na problém ponorek, což je velmi podceňovaný aspekt mnoha geostrategických kamenů úrazu.

Pokud jde o Krym, není třeba to vysvětlovat - ztráta námořní základny v Sevastopolu by velmi poškodila geostrategické zájmy Ruska. V současné době stále existuje dohoda mezi Ruskem a západní aliancí, že v Černém moři nebudou rozmístěny žádné ponorky, nesoucí jaderné zbraně.

Z Krymu se nyní přesuňme do Sýrie. Tartús je malá námořní základna, kterou používá ruské námořnictvo k zásobování, ale okamžitě by se z ní mohlo stát zásadně cennější strategické aktivum ve Středozemním moři, kdyby někdy došlo k blokádě Bosporu. Západní aliance měla mnoho, mnoho důvodů, aby vedla proxy válku v Sýrii, a Tartús rozhodně není první položkou na jejich dlouhém seznamu, ale nicméně je jedním z důvodů. Vyvstává otázka, jaká reakce by mohla nastat ze strany Spojených států, pokud by se ruské ministerstvo obrany někdy rozhodlo rozšířit operační potenciál základny Tartús. Dokonce i kdyby vojenští plánovači ministerstva obrany byli natolik nerozumní, že by uvažovali o tomto kroku, je velmi nepravděpodobné, že by prezident Asad s ohledem na možné riziko opětovného rozhoření syrského konfliktu s tímto krokem souhlasil.

Jeden z problémů, s nímž se potýkají mnohé, strategicky nejdůležitější základny ruského námořnictva, jsou úzké mořské koridory, k nimž mají přístup. Lov ponorek je snadnější v malých a snadno monitorovaných vodních plochách, jako je Baltské moře (Kaliningrad), Černé moře (Sevastopol) a Japonské moře (Vladivostok). Dokonce ani Středomoří není dostatečně rozsáhlé, aby umožnilo ruským ponorkám zmizet. Není tedy divu, že v reakci na systém Aegis, který mění pravidla hry, ruské ministerstvo obrany uvádí do provozu velký počet tajnějších ponorek nové generace.

Kvůli tomu je také Severní flotila v Murmansku obzvláště klíčová, pokud jde o efektivnost tohoto ruského jaderného odstrašujícího prostředku, kdy v bezprostřední blízkosti není žádná americká flotila. Dále je také třeba neustále zdůrazňovat, že pro území o rozloze 17 milionů km², které je bohaté na zdroje, ale s hustotou obyvatelstva pouze 8 osob na km², je zajišťování efektivity jaderného odstrašování ze strany Ruska existenční nutností.

Z tohoto pohledu je strategická role protiraketového obranného systému Aegis Ashore, který USA umístily ve střední Evropě, v podstatě agresivní. Současný žalostný stav vztahů mezi Ruskem a jeho západními partnery je ovlivňován mnoha ekonomickými a geopolitickými faktory. Avšak je zcela prokazatelné, že rozmístění systému Aegis Ashore ve střední Evropě je naprosto největším hnacím motorem pro současnou geopolitickou a geostrategickou patovou situaci, a v důsledku toho také nejvlivnějším hnacím motorem pro vývoj nových ruských zbraní.

Padraig McGrath

The New Cold War: Russia’s “Stealth Capable” 955 Borei-class Submarines. US-NATO’s Aegis Ashore Missile Defense² vyšel 6. listopadu 2019 na Global Research. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/11/8086-ruske-stealth-ponorky-tridy-borej-955-protiraketova-obrana-aegis-ashore-usa-nato.htm
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Když nedostudovaný teolog nejenom fyzicky trhá Ústavu   
Pridal tk Úterý 12 listopad 2019 - 03:46:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Sebevědomě, až sebestředně, tu za tichého, tu za hlasitého souhlasu některých opozičních politiků se tady u nás vlamuje do systému, do ústavního pořádku nějaký zahradní ratlík, který si osobuje právo "hlídat" politický stav a situaci v naší republice, kterou považuje za svojí zahradu. Ústava neústava, on, spasitel a hlídač demokracie, tak rozhodl a tak chce činit.

V rozhovoru, který poskytl tento zběhlý studentík serveru Seznam (s podivem vedeného evidentně inteligentní a nezaujatou novinářkou, která mu kladla jasné a příhodné otázky), se sám do té role hlídacího psa pasoval. Ve svém myšlenkovém blekotání (evidentně některými otázkami zaskočen) řekl snad mnohem víc, než chtěl, v podstatě odhalil to, že chce se svým spolkem něco, na co rozhodně nemají mandát od občanů, voličů (kterých se mimochodem vlastně bojí, proto se nechtějí přetransformovat na politickou stranu nebo hnutí), že jsou takové ideové lidové milice, které si své kompetence budou určovat sami.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/minar-nechceme-ukrast-listopad-demokracie-je-ale-nemocna-slavit-s-usmevem-nemuzeme-82445?fbclid=IwAR0ZEGorlM9VwX8s_UM6X85KrxcDmFWaI40oI59u_JN13kcFl_l6q9V0Bf4

Z celého toho jeho odpovídání plyne jednoznačně, že je mu a jeho spolku naše Ústava naprosto volná, že oni (rozhodně ne pan prezident, jak se to snažil na něj opakovaně "přišít") nerespektují žádný náš zavedený a schválený politický systém, smysl a obsah Ústavy ČR. Že chtějí být takovým pět v jednom, nahradit a být nad Parlamentem, Senátem, Nejvyšším kontrolním úřadem, Ústavním soudem a justicí vůbec a i ministerstvem vnitra nakonec. Že chtějí hlídat, zda tyto ústavní instituce vykonávají svoji činnost dostatečně dobře a přísně ohledně hlídání činnosti vlády. A vláda, tak ta musí pracovat, vládnout dle jejich představ, když už teda vzešla z těch voleb. Kterých oni se tak bojí a které jediné, dle naší platné Ústavy, dávají té vládě mandát vládnout.

Jedno z hesel Minářova spolku je, že madát není vše, volně citované. Samozřejmě, že jim mandáty od voličů vadí, oni by snad i ty volby zrušili a mandáty vládnout by zřejmě rozdávali dle instrukcí svých loutkovodičů. Sice se tento, svým instruktorům bezmezně poslušný, nedovzdělaný mladík, ohání nějakými "všichni Češi" a diagnózami demokracie, bojem za nezávislost justice (zřejmě je, dle něj, demokracie nemocná, když voliči nevolí tak, jak oni si přejí), aby jedním dechem zpochybnil rozhodnutí státních zástupců, nerespektoval výsledky voleb a natvrdo žádal, aby z výsledků těchto voleb vzešlí vrcholní politici odstoupili, vzdali se mandátů.

Kdyby to nebylo tak stupidně, neuvěřitelně nelogické až zvrácené, všechno to, co ze sebe vysoukal tento vůdce nespokojenců, marginální části společnosti, bylo by to komické až směšné.

Zasévat do společnosti jedovaté snahy o detabilizaci, zpochybňovat a nerespektovat Ústavu ČR, pasovat se do role vrchního hlídače vlády, být nad všechny systémové instituce u nás - a co dál, paňáco Mináři? Už jste dostali další instrukce, jak to tady máte všechno zařídit, zorganizovat, připravit pro nové totalitní vládce?

Občané této krásné země ale nejsou tím stádem, kterým byste tak rádi dle instrukcí manipulovali, viděli zřetelně, jak trháte naši Ústavu a z vašich slov je jim jasné, že jí máte hluboko pod zády a trháte i její smysl. Že se bez jakéhokoliv mandátu chcete pasovat do rolí, které vám nepřísluší, ani kdyby vám na té Letné tleskalo i půl milionů nespokojenců, což se vám beztak nepodaří sehnat do stáda.

Můžete, vždyť tady ta demokracie je, lhát a překrucovat pravdu, můžete verbálně zpochybňovat a nerespektovat všechny ústavní instituce v tomto státě, ale je vás moc málo na to, abyste rozložili, totálně destabilizovali zemi, nestartovali Majdan, ne-li občanskou válku a vyvolali krvavý převrat.

Jednou se, snad, budete stydět za svou roli poslušného paňácu, který s nadšením vlastním lidem rozumu mdlého, vykonával nadiktované zlo.


Růžena Chrastekova
Řadová občanka, zajímající se o politicko - společenské dění v naší zemi

Zdroj: Vaše Věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Čaputová už podruhé odmítla setkání s pozůstalými pádu AN-24. Nemá odvahu, reaguje otec jednoho z vojáků   
Pridal tk Úterý 12 listopad 2019 - 03:28:31 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Občanské sdružení AN-24 (5605) – Hejce, které zřídili pozůstalí po pádu letadla AN-24 u obce Hejce, požádalo pomocí dopisu slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou o setkání. Hlavu státu chtěli informovat o svých poznatcích a chtěli, aby vyslechla jejich názor. Dotyčná je však již podruhé odmítla. Proč to udělala? A jak na věc reagovali pozůstalí?

Na facebookových stránkách sdružení AN-24-Hejce se uvádí, že prezidentka Čaputová na dopis a žádost o osobní komunikaci „postupovala přesně podle svých předchůdců“.

„Po velmi starostlivém, velmi těžkém a vážném zhodnocení nám musí oznámit... „abychom neotravovali“! Nenapsala to doslovně (viz dopis z Kanceláře prezidenta republiky), ale z jejího dopisu je patrné, že jsou jí nějací pozůstalí vojáků ukradení a přijmout je nemůže, protože...,“ stojí v příspěvku na sociální síti.

Sdružení pak ve svém statusu píše, že prezidentka jim dopise vyjmenovala x důvodů, proč to nemůže udělat a na základě jakých zákonů lze ve věci jednat.

„Až máme pocit, že ten náš dopis ani nečetla. Píše o něčem, o co jsme ji v něm nežádali. Popravdě, čekali jsme něco jiného? Ano, čekali! Ale po její odpovědi už nemá velice význam psát, co,“ poznamenávají sklesle členové AN-24 (5606) – Hejce.

Nakonec dodali, že napíší jen to, že případnou osobní komunikací by Čaputová z „první ruky“ dozvěděla něco, k čemu se jako vrchní velitelka ozbrojených sil SR bude muset postavit jinak, než jak se postavila k „nějakým“ pozůstalým, jejichž synové a dcery zahynuli za záhadných okolností v letadle poblíž obce Hejce.

Ke svému příspěvku pak dané sdružení připojilo fotokopii reakce Vojenské kanceláře prezidenta Slovenské republiky, a to v celém znění.

Prezidentka věc „vnímá citlivě“, stejně jako u jiných kauz

Uvádí se, že pozůstalí už ve svém prvotním stanovisku adresovaném prezidentce uvedli, že jsou si vědomi toho, že nemá kompetence nařídit nové vyšetřování ani odtajnit spis. Proto ji chtěli jen informovat o svých poznatcích a vyslechnout si její názor.

Zajímavé je, že prezidentka dříve uvedla vyjádření, které použila i při jiných problémech, tedy, že kauzu „citlivě vnímá“ a bude o ní osobně hovořit s ministerstvem obrany Peterem Gajdošem.

„Prezidentka Slovenské republiky považuje předmětné podání za mimořádně vážné, přičemž ho vnímá obzvlášť citlivě,“ stojí v prvotním stanovisku Vojenské kanceláře prezidenta SR.

Pozůstalí jsou velmi zklamaní

K věci se vyjádřil i otec jednoho z vojáků, Ľudovít Orlický. Ten v rozhovoru pro portál Hlavné správy prohlásil, že další pozůstalí cítí z rozhodnutí nejvyšší představitelky Slovenska velké zklamání.

Orlický se nechal slyšet, že podle jeho názoru je daná kauza natolik citlivá, že nikdo, včetně prezidentky, nemá odvahu se v této věci jakkoli angažovat.

„Z uvedené odpovědi je očividné, že paní prezidentka, respektive její vojenská kancelář, nepochopila obsah naší žádosti. Po jejím rozhovoru s ministrem obrany, který proběhl dne 10. října 2019, jí zřejmě stačí jednostranné informace a nemá zájem o nestranné posouzení této kauzy,“ podotkl.

Dále se zmínil o tom, jak na odmítnutí reagovali ostatní pozůstalí. Uvedl, že členové občanského sdružení AN-24 (5605) – Hejce, které sdružuje pozůstalé a sympatizanty, vnímají odmítnutí přijetí jejich zástupců tak, že se tím naplňují slova, která má paní prezidentka na své facebookové stránce v části Můj příběh.

„Všichni máme zkušenost s nespravedlností a arogancí moci. Mnozí ji zažíváme na úřadech, u soudů, v nemocnicích. Vidíme ji ve vysoké politice. Zvykli jsme si. Jako by to bylo normální. Ale tak to není a je zapotřebí to změnit,“ citoval.

​Nakonec Orlický prozradil, jakým směrem se nyní budou ubírat další kroky sdružení v souvislosti s vyšetřováním pádu AN-24. Jelikož prý už vyčerpali všechny své možnosti v SR, připravují teď podání na mezinárodní soudní orgán.

„Doposud jsme učinili řadu kroků a pokusů o komunikaci s nejvyššími orgány státu i ministerstvem obrany. S výjimkou ministra obrany nás nikdo nepřijal. Ministr obrany však odmítl naše poznatky s odůvodněním, že celé vyšetřování proběhlo korektně. Několik politiků se začalo o kauzu zajímat, dostali od nás i podklady, ale pak bez vysvětlení přestali komunikovat. Trestní oznámení podané na generální prokuraturu byla odmítnuta. Média, až na malé výjimky, naše poznatky nezveřejňují,“ vysvětlil rozhodnutí.

Katastrofa AN-24

Dne 19. ledna 2006 Slovenskou republikou otřásla letecká tragédie, která dosud zůstává tou největší v historii země.

V uvedený den mířilo letadlo Antonov AN-24 Ozbrojených sil Slovenska z Prištiny do slovenských Košic. Na palubě se nacházeli slovenští vojáci z mise KFOR, osoby poskytující metodickou pomoc a členové posádky, včetně jednoho civilního zaměstnance ministerstva obrany. Celkem tedy 43 lidí.

Během přistávacího manévru došlo k nepředvídatelné situaci a letadlo se zřítilo do lesního porostu mezi maďarskými obcemi Hejce a Telkibánya – přibližně 20 kilometrů od cílového letiště. Při neštěstí zahynulo 42 slovenských občanů, přežil jen nadporučík Martin Farkaš (současný major).

Výsledky oficiálního vyšetřování ukazovaly na lidský faktor. Po 13 letech však pozůstalí žádají o přezkoumání – trvají na tom, že to bylo jinak.

Právě Občanské sdružení AN-24 (5605) – Hejce provedlo vlastní vyšetřování incidentu. Během tří let shromažďovalo důkazové materiály, poklady či výpovědi svědků. Závěr jejich vyšetření je však opačný – tvrdí, že k selhání lidského faktoru nedošlo.

„Havárii letadla AN-24 (5605) v katastrálním území obce Hejce v Maďarské republice na kopci Borsó, kde zahynulo 42 slovenských občanů, nezpůsobil kapitán letadla Norbert Kumančík a ani nikdo z posádky havarovaného letadla,“ sdělilo sdružení.

​Uvádí se, že k havárii došlo v důsledku selhání techniky po modernizaci letadla. Konkrétně jde o motorovou část. Dodává se, že Ministerstvo obrany SR provedlo modernizaci bez souhlasu výrobce letadla – ukrajinské společnosti Antonov.

Žádost o nové vyšetřování a státní žaloba

V této souvislosti občanské sdružení požaduje nové vyšetření tragédie a hodlá podat proti státu žalobu ve věci zabití 42 občanů. Podle předsedy sdružení Ľudovíta Orlického současně nad přípravou žaloby spolupracují jedna slovenská a jedná zahraniční právnická kancelář. Další podrobnosti nesdělil.

Dodává se, že občanské sdružení také požádalo o schůzku se slovenskou prezidentkou, aby jeho členové mohli osobně sdělit svůj názor Zuzaně Čaputové. Uvádí se, že by se schůzka mohla uskutečnit v nejbližší době.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Auxe
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Asad narovinu: Drancování ropných ložisek USA v Sýrii je praktický příklad americké politiky   
Pridal tk Úterý 12 listopad 2019 - 03:18:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Syrský prezident Bašár Asad poskytl Sputniku obsáhlý rozhovor. Promluvil v něm například o tom, jak USA používají Al-Káidu jako nástroj v boji s jinými státy nebo prozradil, proč je drancování syrských ropných ložisek USA praktickým příkladem americké politiky.

Asad nazval al-Káidu třetí stranou v boji USA se Sýrií, Ruskem a Íránem

USA podle Asada potřebují „nástroje“ v boji s jinými státy. „Vyslali svoji armádu do Iráku, pochopili však, že to nefunguje. Ztráty byly velké a museli za to platit dokonce v samotných USA,“ řekl syrský prezident.

„Takže bylo mnohem jednodušší použít třetí stranu. Al-Káida je třetí strana v boji se syrskou, ruskou a íránskou vládou. Proto USA uplatnily tento způsob,“ prohlásil Asad.

Syrský prezident poznamenal, že existují důkazy.

„Jak je možné, že se Islámský stát (teroristická organizace zakázaná v Rusku) najednou v roce 2014 rozšířil? Prostě z ničeho nic… Současně v Iráku a Sýrii a navíc s americkými zbraněmi! Je to naprosto jasné. Jak se jim podařilo přepravit do Turecka miliony barelů ropy pod dozorem amerického letectva? Jak? Jde o to, že Američané je chtěli použít proti syrské armádě. Neřekli jsme to my, ale Američané, a fakta to vše potvrzují,“ zdůraznil Asad.

Drancování ropných ložisek

USA drancují ropná ložiska v Sýrii, je to donebevolající praktický příklad americké politiky, prohlásil Asad.

Na 90 % syrské těžby ropy je soustředěno na východním břehu Eufratu, který byl dříve baštou a hlavním zdrojem příjmů teroristů IS (teroristická organizace zakázaná v RF) a nyní je většinou pod kontrolou kurdských oddílů Syrských demokratických sil (SDF), spojenců USA. Zástupce Pentagonu Rath Hoffman dříve uvedl, že zisk ze syrské ropy mají Kurdové, a nikoli Američané.

„Jsme samozřejmě pobouřeni, pobouřen je celý syrský lid. Je to skutečně drancování <…>, bez mezinárodního pořádku, ani mezinárodního práva. <…>. Není to, řekněme přímo, nový jev a týká se nejen válečné doby,“ řekl Asad.

Zdůraznil, že „Američané vždy usilují o drancování jiných zemí tím nebo jiným způsobem, že jim berou nejen ropu, peníze a vůbec finanční zdroje, ale také práva, jak politická, tak všechna ostatní“.

„Je to jejich historická úloha minimálně z doby konce 2. světové války. Takže to není nic nového, nevypadá to divně nebo nespojeně s jejich předcházející politikou. Možná jenom, že časem americké způsoby získávají nové formy,“ řekl na závěr syrský prezident.

Podle údajů ruského ministerstva obrany má Washington z těžby syrské ropy měsíčně přes 30 milionů dolarů.

Izrael podporoval teroristy

V odpovědi na otázku o hodnověrnosti záběrů, jež svědčí o tom, že izraelská vláda prý poskytovala podporu teroristům napojeným na al-Káidu a IS za účelem likvidace syrské vlády, Asad připomněl, že „Izrael oficiálně zveřejnil tyto fotografie ve zpravodajských pořadech“.

„Během každého útoku syrské armády na pozice teroristů an-Nusry na jihu ostřeloval Izrael naše vojáky. Při každém našem útoku někde na syrském území útočilo izraelské letectvo na vládní armádu. Takže souvislost je celkem jasná,“ řekl.

„Operace Izraele jsou spojené s operacemi teroristů. Izrael jedná za prvé přímo přes teroristy, za druhé přes Američany a za třetí přes Evropany. Mají stejné cíle a zájmy, přičemž to platilo za války i před ní. Proto je izraelská účast v tom celkem přirozená, očekávaná a pravděpodobná,“ poznamenal syrský prezident.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Aujj
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přehnaná moc lidu   
Pridal tk Úterý 12 listopad 2019 - 03:09:54 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Německá veřejnoprávní televize ARD v pátek svým divákům zdůrazňovala, že to nebyli Američané ani Sověti, kdo svrhli Berlínskou zeď, a nebyl to ani Helmut Kohl; byl to jedině statečný lid Německé demokratické republiky. Obdobně v pátek v Berlíně prohlásil americký ministr zahraničí Mike Pompeo, že opravdoví hrdinové tohoto příběhu jsou „stateční a ušlechtilí“ občané Východního Německa, kteří odmítli „zůstat spoutaní uvnitř komunistického systému“.

Leč Michail Sergejevič Gorbačov řekl minulý týden magazínu Der Spiegel, že znovusjednocení Německa považuje za svůj největší úspěch. Když v roce 1990 získal Nobelovu cenu za mír, New York Times napsaly, že „umožnil lidovým revolucím odstranit komunistické vlády tvrdé linie ve východní Evropě, čímž připravil cestu pro sjednocení Německa“. On to umožnil. Čím více se vzdalujeme od skutečné události, tím větší je snaha přesvědčit lid, že uplatnil svobodnou vůli. Takhle se přepisují dějiny.

Erik Best

Zdroj: http://www.fsfinalword.cz/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Na Letnou do boje za demokracií, která je proti demokracii   
Pridal tk Úterý 12 listopad 2019 - 03:04:57 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Chvilkaři nás zvou znovu na Letnou a znovu zde budou žádat totéž, co loni. To je demisi premiéra Babiše a ministryně spravedlnosti Benešové. A též prý obecnou podporu demokracie. A jakoby na zavolanou k otázce, nakolik jsou tyto chvilkařské požadavky oprávněné a požadavkům na demokratické řešení odpovídající, zveřejnily dnes ráno na internetu Novinky.cz výsledek šetření agentury STEM o tom, kdo jsou dnes našimi nejpopulárnějšími politiky.

A teď pozorně čtěte – a vy chvilkaři se chytejte za nosy.

Na místě prvním se ocitl premiér Babiš (ANO), který získal 52 procent hlasů. Místo druhé obsadila ministryně financí Schillerová (ANO) se 43 procenty hlasů, třetí byla ministryně práce a sociálních věcí Maláčová (CSSD) s 39 procety hlasů, čtvrtý byl ministr kultury Zaorálek (ČSSD) taktéž s 39 procenty hlasů, pátá byla ministryně spravedlnosti Benešová (ČSSD) s 36 procenty hlasů a šestý byl ministr zdravotnictví Vojěch (ANO) s 34 procenty hlasů.

TAKŽE: Chvilkaři volají po odvolání premiéra, který má ze všech našich současných politiků největší důvěru našich lidí. DEMOS čili lid Česka je tedy - a to dokonce většinově - pro Babiše, ale chvilkaři jsou proti němu. A co má ve státě demokratickém, za který se vyhlašujeme, větší váhu DEMOS čili lid, nebo tzv. nátlaková, čili fašistická družina chvilkařů, které nikdy nikdo nevolil a kteří se za mluvčí či rozhodčí národa jmenovali sami?

A Benešová? Je šestou nejpopulárnější politickou figurou u nás. Je snad tohle pořadí důvodem k vyhazovu z vlády? Vždyť až sedmý je nejúspěšnější politik demobloku pirát Bartoš s 34 procenty hlasů, následovaný Fialou z ODS s 25 procenty hlasů a Pospíšilem z TOP 09 s 23 procenty hlasů.

Ale všimněme si toho nejpodstatnějšího ještě jednou. Lidé šetření agenturou STEM vybrali za šest nejdůvěryhodnějších politiků výhradně jen politiky současných vládních stran. Nikdo jiný v té vítězné šestici není. A není v ní tudiž ani nikdo z naší současné opozice, čili demobloku (ODS, TOP 09, KDUČSL, STAN a Piráti). Cožpak tohle samo o sobě není dokonalý vládní triumf, jaký jsme od sametu dosud nezaznamenali?

Takže právě to je pro všechny z nás, kteří nejdeme současné vládě po krku, dobrá zpráva. A jakou zprávou je to pro chvilkaře i pro jejich sobotní mítink na Letné, pro demoblok a pro celou pražskou smečku obecně, to si už každý odpovíte sám.

Ostatně soudím, že NATO i EU musí být námi opuštěny.

Lubomír Man
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2215 sec,0.0360 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,545kB