Pátek 15 listopad 2019
Záhadná smrt bývalého špiona britské MI6 Jamese Le Mesuriera a šéfa Bílých přileb vede k procesu zametání stop a zbavování se svědků   
Pridal tk Pátek 15 listopad 2019 - 10:17:11 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Záhadná smrt bývalého špiona britské MI6 Jamese Le Mesuriera a šéfa Bílých přileb vede k procesu zametání stop a zbavování se svědků, kteří věděli o financování Islámského státu a Al-Kajdy v Sýrii ze zdrojů americké, britské a izraelské vlády a tajných služeb! V kauze okolo smrti Le Mesuriera je namočen i Donald Trump, který v říjnu tohoto roku poslal Bílým přilbám bezmála 5 milionů dolarů na jejich podivné operace v Sýrii! Zametání stop po operacích Mossadu, MI6 a CIA!

V pondělí 11. listopadu přinesla světová média informaci, že v Istanbulu zemřel šéf Bílých přileb, bývalý agent britské MI6 a rytíř britského královského dvora James Le Mesurier. O tomto agentovi jsme na Aeronetu v minulých letech přinesli řadu článků, ale jeho pondělní smrt v Istanbulu je velkým překvapením. Přestože mainstreamová média přinesla informaci o zjevné sebevraždě, po několika dnech se situace mění a na povrch začínají vyplouvat podivné souvislosti, které nejlépe shrnuje reportáž ruské televize, kterou jsem opatřil českými titulky a může se na ni podívat ve videu nahoře v úvodu článku. Smrt bývalého agenta zdaleka není banální a nese mnoho znaků likvidace, které čeká agenty na konci své služby, když už skončí jejich použitelnost a vědí příliš mnoho.

VIDEO ZDE: https://vimeo.com/373163405

Původní informace v pondělí tvrdily, že James Le Mesurier vyskočil z okna bytového domu a spáchal sebevraždu. Jenže uniklé informace z tureckých médií a bulváru ukazují, že místo činu vypadalo úplně jinak a velmi podivně. Podle tureckých informací leželo Le Mesurierovo tělo na ulici, obě ruce měl zlámané a šrámy na obličeji. Vedle jeho těla ležel navíc mrtvý pes. Kde se vzala mrtvola psa, to není jasné, protože Le Mesurier psa neměl podle tureckých médií, pokud by chtěl spáchat sebevraždu spolu se psem.

Další záhadou je místo, kde mělo k smrti dojít. Římsa, ze které údajně skočil, není v žádném mrakodrapu, ale v obyčejném bytovém domě ve výšce zhruba 10 metrů nad zemí. Z takové výšky není smrt skokem dolů v žádném případě zaručena, je to příliš nízká výška na okamžitou smrt. Garantovaná výška smrti při skoku je obvykle udávána jako 50 metrů výšky na tvrdé podloží. James Le Mesurier byl navíc vojenský špion a měl vojenský výcvik, včetně parašutistického výcviku. Skok z takové banální výšky by musel přežít.

Mrtvý špion a vedle mrtvý pes, peníze od Trumpa pro Bílé přilby a další podivnosti

Mrtvola psa však naznačuje jinou souvislost, mrtvý pes je symbolem používaným v arabských zemích jako vzkaz, že člověk žil jako pes, a tudíž chcípl jako pes. A zřejmě právě to je i důvod, proč turecká tajná služba a policie odmítla rodině vydat tělo Le Mesuriera, protože stále prý probíhají úkony pitvy a policie neustále mlží. Britská média navíc spustila novou hysterii a masírku o tom, že za tím mohou stát Rusové, protože Maria Zacharovová, mluvčí ministerstva zahraničí Ruské federace, prohlásila nedávno o Le Mesurierovi, že je britský špion a několik dní poté zemřel. Britský bulvár si to dává do souvislosti. Jenže tahle rusofobie je pouze odváděním pozornosti. Chasidský prezident Donald Trump totiž provedl v říjnu tohoto roku další lumpárnu a službičku izraelskému Mossadu a britské MI6.


FOTO Římsa, ze které James Le Mesurier skočil, je to výška 2. patra. Na zabití je to nízko, zejména pro bývalého vojáka s výcvikem.




Donald Trump totiž nařídil 22. října poslat Bílým přilbám dalších více jak 4,5 milionu dolarů na jejich práci v Sýrii, protože podle jeho slov provádějí záslužnou práci. To bylo 22. října a o dva týdny později je šéf Bílých přileb nalezen mrtev. Donald Trump poslal peníze na zametání stop v Bílých přilbách po působení amerických, britských a izraelských agentů v jejich řadách, kteří v minulých letech falšovali videa a údajné chemické útoky Asadovy armády.

To proto, aby západ následně mohl obvinit Asada z používání zbraní hromadného ničení. A na základě tohoto obvinění, aby potom americký prezident mohl dát povel k útokům na syrské pozice pomocí raket s plochou dráhou letu. Jenže, svržení Asada se nepodařilo a je potřeba zamést stopy. Jakmile tedy Bílé přilby dostaly od Donalda Trumpa peníze, okamžitě bylo “postaráno” o jejich šéfa Jamese Le Mesuriera. Věděl příliš mnoho a mohl by padnout do rukou cizích tajných služeb, mohl by začít mluvit.

Zlámané ruce, podlitiny a šrámy v obličeji, tělo na dvou místech

Další rozporné údaje přichází o místě nálezu těla. Podle mnoha svědků bylo tělo nalezeno uvnitř v domě, ale na ulici se dostalo později, když ho tam odtáhli. Znovu se na scéně objevuje pes, resp. jeho mrtvola. Pokud byl nalezen v bytě, potom není jasné, proč měl zlámané ruce a šrámy a podlitiny na obličeji. Podle jeho ženy trpěl silnými depresemi a bral antidepresiva, ale způsob sebevraždy je velice podivný. Le Mesurier měl vojenský výcvik a musel vědět, že skokem z takto malé výšky se nezabije, maximálně si způsobí zranění. Všechno proto ukazuje na to, že bývalý šéf Bílých přileb byl odstraněn jako nepohodlný svědek, který věděl o tom, jak britská MI6, americká CIA a izraelský Mossad v Sýrii organizují a financují teroristické skupiny, z nichž Le Mesurier pracoval hlavně s Jabhat Al-Nusrá, což je odnož Al-Kajdy v Sýrii. Pokud je pravda, že trpěl depresemi, hrozilo, že se provalí citlivé informace.

Tito lidé jsou psychicky potom zranitelní a mohou začít před svými lékaři a psychology mluvit o tajných operacích, o prožitých traumatech z těchto akci, o tom, co viděli, co museli provádět, čeho bylo svědky. Jinými slovy, James Le Mesurier se stal tzv. psychicky nestabilním a tudíž nespolehlivým. Mohl začít mluvit před doktory, a to je naprosto nepřípustné. Proto musel být odstraněn. Je velmi pravděpodobné, že před svojí smrtí to již provedl a mluvil o svých traumatech se svým doktorem. To by potom vysvětlovalo, že se neobtěžovali ho odstranit nějak potichu, ale udělali to schválně s velkým rozruchem, aby tím vyslali vzkaz všem ostatním operátorům a agentů, kteří by snad nedejbože také chtěli začít brát prášky na nervy a chodit se svěřovat se svými zážitky z black-op operací psychologům.

Zametání stop a zavazování volných konců provazu na uzel

Pohádka o tom, že veterán MI6 a důstojník vojenské britské rozvědky se zabije skokem z římsy domu a vezme s sebou psa, je mediální chucpe, které má zmást veřejnost a dost určitě i turecké orgány. Ty se v tom budou chvíli vrtat, ale ten hlavní vzkaz je vyslán. Bílý dům nadále podporuje a financuje Bílé přilby a jejich bývalý a nervově labilní šéf je mrtev. Práce pokračuje, velký úklid v Sýrii započal a zblblá britská média budou obviňovat ještě pomalu i Rusy za jeho smrt. Je to to zkrátka spojení nepříjemného s užitečným, pro Izrael je Donald Trump božím požehnáním, protože mají svého prezidenta v USA v Bílém domě a ten ochotně kryje a financuje v Sýrii všechny izraelské a také britské operativní projekty, nejenom Bílé přilby.

Je to stejné zametání stop jako v případě šéfa Al-Kajdy, kterého v 80. letech vyrobila CIA. Dobře jim sloužil, ale po 11. září 2001 byl obětován jako hlavní strůjce útoků na americká města, takže ho nakonec odstranili. Stejně dobře jim sloužil i Abú Bakr-al-Bagdádí, ale toho neodstranili, pouze odklidili do Jordánska, protože je to plukovník izraelského Mossadu. Ty nelze zabíjet jako se to dělá s arabskými nebo gójskými agenty a operátory. James Le Mesurier věděl příliš mnoho a životnost Bílých přileb vypršela, i když budou nadále fungovat, bude to již někde jinde, v jiných zemích a brzy možná pod jiným názvem.

Když se uklízí bordel, uklízí se se vším všudy. Usáma bin Ládin, Abú Bakr-al-Bagdádí, James Le Mesurier. Zavazování volných konců na uzel se tomu říká mezi zpravodajci. Poslouží dané věci a potom konec. Na to by měl pamatovat i šéf BIS Michal Koudelka, který rozehrál po návštěvě v centrále CIA v Langley na jaře tohoto roku velmi nebezpečnou hru. Měl by si velmi dobře všimnout, jak dopadl ochotný a úslužný James Le Mesurier. Jednoho dne budou Američané při svém mocenském odchodu z ČR “zavazovat volné konce provazu” i v Praze. Přebírání medailí v Langely je svazkem, ze kterého se nedá vystoupit jinak než nohama napřed.

-VK-
Šéfredaktor AE News


Zdroj: https://aeronet.cz/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Třicet let svobody, aneb Pokrytectví České televize a „demokratů“   
Pridal tk Pátek 15 listopad 2019 - 10:03:22 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Blíží se víkend a s ním i třicáté výročí Sametové revoluce. Významný den, který propagandisté starající se o pevné ukotvení českého protektorátu v amerických okovech musejí náležitě vytěžit. Budeme bombardováni argumenty o tom, jak špatně jsme se měli před Listopadem '89 a jak skvěle se máme dnes. S varovným upozorněním, že kdo se s těmito argumenty plně neztotožní, musí být úplný hlupák nebo placený agent Kremlu.

Zvláštní. Za minulého režimu se také hlásala jediná možná verze pravdy. Kdo s ní nesouhlasil, byl označen za úplného hlupáka, nebo agenta Západu a rozvraceče republiky. Dnes sledujeme to samé, jen v obráceném gardu. Máme tu hlídací psy demokracie, kteří pod praporem boje s "ruskou propagandou" vehementně útočí na každého kritika současných poměrů. Úsměvný fakt, uvědomíme-li si, že svoboda by měla být v první řadě o diversitě názorů ve veřejném prostoru. Místo toho dnes v rámci obrany svobody a demokracie chceme ukřižovat každého, kdo si dovolí nahlas prohlásit, že císař je nahý.

I slavná Česká televize ještě před rokem 2014 tvrdila svým divákům, že svobodný svět poznáme podle velkého množství různorodých médií přinášejících různorodé názory. To se však změnilo na jaře 2014. Po jejím nestydatém lhaní o Majdanském puči v Kyjevu nám veřejnoprávní televize začala přinášet pořady zaměřené na boj s údajnou "ruskou propagandou". Jinými slovy, Česká televize nám sama svou činností potvrdila, že už ve svobodném světě nežijeme. Začala novodobá normalizace, s úkolem obnovit vedoucí úlohu americké strany a autoritu americké geopolitické moci. ČT vyčlenila politicky prokádrované pracovníky, kteří mají patent na pravdu a instrukce z Pentagonu. Tito politruci nás za naše peníze pravidelně informují o tom, které zprávy smíme číst a které zprávy nesmíme číst, co si máme myslet a co si myslet nemáme.

Dalším hřebíkem do rakve svobody a demokracie je praxe posledních měsíců, kdy nám Česká televize nezapomíná výsledky společenských průzkumů třídit na názory "lidí s vysokoškolským vzděláním" a na názory "lidí s nižším vzděláním". Samozřejmě, protože ti "s nižším vzděláním" remcají, že těch třicet let úžasné svobody není až tak úžasných jak se tvrdí. Nejenže nám tedy Česká televize cíleně rozděluje českou společnost a snaží se v ní rozdmýchávat třídní nenávist. Ona se snaží znemožnit obyčejné, průměrné lidi, kteří tvoří demokratickou většinu. Tedy onu většinu, na které je formálně postaven politický systém, který nám tu (nejen) Česká televize s takovým úsilím bude o víkendu propagovat. Pokrytectví par excellence. Zvykejme si. Ostatně, Bambilion chvilek pro totalitu, protestující proti výsledkům demokratických voleb, nám potvrzuje toto pokrytectví a aroganci moderních "demokratů", kteří za cizí peníze cíleně vyvolávají nenávist uvnitř české společnosti.

Říká se, že minulý režim padl proto, že ztratil svou tvář. Ten současný režim ji už ale také ztratil. Ameriku ani EU už většina lidí nebere vážně. Demokracii také ne. Kdyby demokracie fungovala, nerozpoutávaly by se zbytečné války, neměli bychom v Evropě miliony cizích imigrantů, nepořádaly by se tu pochody nemocných úchylů pod záštitou veřejnoprávních médií, menšiny by se musely podřídit většině, slušný a pracovitý člověk by nemusel žít ve stresu, tradiční rodina by nebyla dehonestována, bílý muž by se nemusel pořád někomu omlouvat, existoval by trest smrti a zlodějům by se sekaly ruce. Že je celý svět "vzhůru nohama" nám naopak dokazuje, že demokracie dávno nefunguje. Že existují jen zájmy mocných, kteří vládnou navzdory potřebám a přáním většinové společnosti. A tyto zájmy mocných zde obhajují a prosazují právě pro-američtí kolaboranti v čele s Českou televizí. Proti zájmům obyčejných, průměrných lidí, příslušníků demokratické většiny.

Je otázkou času, jak dlouho tento západní Kocourkov ještě vydrží při životě. Vymlouvat se na Rusko a Putina nejde věčně. Lidi to unaví. Problémy se přitom dál kupí a nikdo je neřeší. Nikoliv drobné problémy, ale systémové. Stačí se podívat na americké veřejné i soukromé školství a uvědomit si, že škola formuje budoucí generace národa. Kdysi vysoce vyspělý Řím také nakonec vnitřně zdegeneroval. Bez Ruska, bez Putina. Jen svojí hloupostí, arogancí, korupcí a přebujelou byrokracií. Západní systém čeká to samé.

Západ samotný však nezmizí, stejně jako nezmizel Řím. Jen zmizí jeho význam, jeho moc, jeho postavení pupku světa. Obyčejní, průměrní lidé budou i na Západě dál pracovat, dál platit nájmy, dál vychovávat své děti. Budou dál chodit do hospody na pivo nebo na výlety s rodinou. Budou nadále žít své obyčejné životy. Jako je žili obyčejní lidé u nás, za minulého režimu.

Svoboda a demokracie jsou totiž dosti relativní pojmy. Pro průměrného člověka, příslušníka demokratické většiny, mají jen velmi nepatrný význam a vliv na jeho život. Průměrný člověk musí stále chodit do práce, platit nájem a živit děti. Jako za minulého režimu. Podle statistik jezdí průměrný člověk i dnes na dovolenou na chalupu nebo k Jadranu. Jako za minulého režimu. Navíc, nejen za minulého režimu, ale i ve svobodě a demokracii musí průměrný člověk sklopit hlavu, držet ústa a krok. Když bude rebelovat jako autor tohoto článku, zažije i po roce 1989 na vlastním hřbetě těžkou policejní pendrekiádu, sprchu vodních děl a delší pobyt v podzemních kobkách na slavné Bartolomějské. Nebo šikanózní, dlouholeté popohánění po soudech, jako autor tohoto webu. Za co? Inu za to, že si veřejně dovolíte vyslovit nebo zveřejnit jiný názor, než je ten jediný správný, nahoře schválený.

Pro vládnoucí elity na Západě naopak pojmy svoboda a demokracie mají obrovský význam. Představují vychytralou nábožensko-politickou ideologii, z níž tyto elity čerpají svou geopolitickou sílu a totalitní moc. A kterou omlouvají všechna svinstva, kterých se po více než dvě staletí dopouštějí doma i ve světě na milionech civilistů.

Užijme si tedy blížící se propagandistické orgie k oslavám "30 let svobody". S ohledem na vývoj Západu se totiž může stát, že to budou orgie poslední. A že se třeba 40. výročí Sametové revoluce v roce 2029 ponese už v poněkud jiném duchu.

Valentin Dobrotivý

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/11/8090-tricet-let-svobody.htm
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Blokace Člověka v tísni v Rusku je zcela na místě…   
Pridal tk Pátek 15 listopad 2019 - 10:00:41 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Právě v týdnu, kdy se konečně americké administrativě a hlavně klíčové složce odpovědné za provádění převratů CIA podařilo zcela překvapivě provést úspěšný puč, podle stejného vzoru jaký se měl konat před rokem ve Venezuele. To znamená, že opozice strhne na svou stranu vojáky a policii, zůstane jeden tvrdě pravicový samozvanec, který se prohlásí za dočasného prezidenta a jede se dál. Buďme upřímní, každý americký prezident, aby vůbec mohl znovu kandidovat, musí zahájit nějakou svou válku a nebo alespoň svrhnout nějakou hlavu státu. Jinak je bez šance.

Problém s Trumpem je, že je obchodník, miliardy miluje, ale války zdá se upřímně nenávidí… A tak uprostřed probíhajícího veselého řízení o impeachmentu byl proveden převrat v Bolívii. Je pravda, že tentokrát západní společenství zatím nereagovalo nijak nadšeně. Ono je ovšem těžko nadšeně podporovat křesťansko-fašistickou paramilitární skupinu, která převrat provedla. Ale nevzdávejme se. Západ možná své řešení ještě najde.

Přesto pro Rusy to mohl být podnět, proč obratem zablokovala činnost protiruské společnosti Člověk v tísni v Rusku.

Ony se nám totiž jako houby po dešti začaly znovu objevovat krvavé barevné revoluce, v Iráku, Honkongu, v Bolívii, Peru, Ekvádoru, Paraguayi a Chile a včera padla vláda v Moldavsku. Konečně, ani teď nevíme, v co se zvrtne demonstrace na Letné. Mají přijet traktory? Proč?

To, že Západ chce zlikvidovat Putina, je obecně známo. Nemusí to být celý Západ, ale například Britové či Poláci by to udělali s náramnou radostí. A USA si to asi nepřeje prezident, ale jistě na tom pracuje CIA.

Člověk v tísni je očividně militantní rusofóbní skupinou. A její šéf Šimon Pánek je fanatický a nesmiřitelný havlista… Z této logiky toho svého postoje, hluboce nenávidí prezidenta Zemana i jeho názory a stačí si nakliknout jeho jméno a za deset minut máte nenávisti plný pytel. Je to druhý Václav Moravec, který nás každý týden a někdy i dvakrát, když má ty své další pořady, přesvědčuje, jak jsme špatní, jak neuznáváme vládu práva, jak ohrožujeme demokracii, jak ohrožujeme svobodu, jak jsme špatní, že nemilujeme Václava Havla. No. Kdybychom byli jen trochu méně zbabělí, tak by to i u nás Pánkové a Moravcové mohli tvrdit jen na svých – a proč ne, soukromých stránkách či skupinách. Ale u nás je platí stát a ještě více západní zdroje.

Svou protiruskou aktivitu vyvíjí Šimon Pánek i v zemích bývalého Sovětského svazu.

A tak na počátku tohoto roku uspořádala Prague Civil Society opět v čele se Šimonem Pánkem školení pro budoucí profesionální revolucionáře.

Tajné nahrávky účastníků školení, které proběhlo v arménském Jerevanu a bylo určeno „studentům“ z Ruska a dalších zemí SNS. Školitelé jim vysvětlovali „ jak pracovat s informacemi, aby přinutili nic netušící davy svrhávat své vlády.

Toto Fórum CampCamp 2018 v Jerevanu bylo sponzorováno společností Prague Civil Society Centre (Pražské centrum občanské společnosti), což je organizace placená Spojenými státy Americkými v rámci zákona o čelení nepřátelům Ameriky — Countering America's Adversaries Through Sanctions Act (CAATSA). Část 254. tohoto zákona přiděluje 250 tisíc amerických dolarů na „čelení ruskému vlivu" pro roky 2018 a 2019.

Ta školení jsou cool a jsou levná. V každé zemi existují nepřátelé systému. I u nás jsou to chvilkaři, na jejich ž mítincích pln nenávisti k prezidentovi rovněž Šimon Pánek vystupuje a kteří opět v sobotu budou svrhávat prezidenta i premiéra.

A stejně tak je tomu přirozeně i v Rusku, kde Navalného skupina trvale vyvolává nepokoje…

A tak zatímco by u nás ředitel BIS plk. Koudelka určitě s radostí nechal svrhnout prezidenta Zemana, Putin si ty své nepřátele hlídá.

Pokud navíc máme v čele ministerstva zahraničních věcí protiruského paranoika Tomáše Petříčka je přístup ruské strany z hlediska ochrany jejich ústavních činitelů, zcela na místě.

Nelze se tedy divit Rusům, že zablokokovali činnost Člověka v tísni, neboť jejich šéf je rovněž předsedou zmíněné Praque Civil society.

Jiří Vyvadil
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Otevřený dopis „Milionu chvilek pro demokracii“   
Pridal tk Pátek 15 listopad 2019 - 09:58:19 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vážení účastníci a podporovatelé „Milionu chvilek pro demokracii“,
je to jen pár dnů do avizované demonstrace, která má proběhnout v pátek 16. 11. 2019 na Letné. Za celou dobu, co „Milion chvilek pro demokracii“ pořádá protestní demonstrace, tak jsem nepochopila, jako celá řada občanů, co vlastně chcete, za co demonstrujete. Pokusím se tomu přijít na kloub, ačkoliv bych byla raději, kdybyste to sdělili veřejnosti sami.

· Požadavek demonstrantů, jak tomu velká část veřejnosti rozumí: Aby Andrej Babiš odstoupil z vlády, rezignoval na funkci premiéra, vzdal se své firmy Agrofert, protože je trestně stíhán, má konflikt zájmu. Aby odstoupila ministryně spravedlnosti Marie Benešová, protože se justice stane politicky závislou a je ohroženo státní zastupitelství především nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, na kterého se nemá „sahat“. Ochraňovali jste „nezávislou“ veřejnoprávní televizi a požadovali, aby i nadále zůstala nezávislou. Požadovali jste rezignaci prezidenta republiky Miloše Zemana a v této části vašich požadavků jsme se ztratili.

· Čemu občanská veřejnost nerozumí: O jaké nezávislosti justice a orgánů činných v trestním řízení hovoříte? Když nejen premiér Babiš sdělil, že se dá dnes trestní stíhání u nás objednat! Takže takový je stav pilíře demokracie, který chcete, aby zůstal zachován? „Doposud mlčící většina“ je ale jiného názoru, stejně jako „Občané poškození státem“. My požadujeme vymahatelnost práva a spravedlnosti pro všechny občany stejně, bez rozdílu rasy, pohlaví, postavení, vyznání, zda je chudý nebo bohatý.

· V přímém přenosu jsme sledovali v posledních létech například kauzu „Čapí hnízdo“. Co z toho bylo objednáno? Státní zástupce Šaroch dvakrát žádal sněmovnu o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání a po čtyřech letech změnil názor, aniž by podal obžalobu.

· Tak co bylo objednáno – zadání nebo ukončení trestního stíhání? Co s tím udělá NSZ Pavel Zeman? To uvidíme za pár týdnů. Možná, že si vyslouží za odměnu teplé místečko v Bruselu nebo Štrasburku? Jenže podle „obvyklé praxe státního zastupitelství“ by se jednalo o trestný čin úplaty. Což již známe z trestního stíhání tzv. trafik pro politiky v Nečasově vládě, a kde čelil, nebo ještě čelí expremiér Nečas trestnímu stíhání. Pokud si dobře pamatuji, tak „trafikanti“ skončili dokonce na mnoho týdnů ve vazbě.

· Vážení mluvčí a stoupenci „Milionu chvilek pro demokracii“, chcete zachovat status quo? To je „beztrestné řádění“ některých státních zástupců bez jakékoliv zodpovědnosti za své činy? To je, aby mohli upravovat důkazy, či je dokonce padělat? To je, aby mohli neznat zákony a podle toho obžalovávat? To je, aby mohli ničit životy slušným pracovitým lidem v naší vlasti? To je, aby mohli jednat v zájmu nějakých nevolených struktur, nikoliv ve veřejném zájmu?

· Takže, pokud byste „vážení stoupenci „Milionu chvilek pro demokracii“, chtěli skutečnou nápravu v naší vlasti, tak byste naslouchali hlasu lidu, hlasu doposud mlčící většiny, hlasu těch občanů, kteří byli státem poškozeni. A ti by vám řekli, co je trápí konkrétně v té vámi opěvované nezávislosti justice, či námi občany placené „nezávislé“ veřejnoprávní televizi.

· Například občany poškozené státem trápí nevymahatelnost práva a spravedlnosti, soudní procesy vlekoucí se mnoho let, několik tisíc zničených lidských životů ročně nezákonným stíháním anebo stíháním na objednávku, neznalost zákonů v justici, vykonstruovanými exekucemi, zákony pro tuneláře a šmejdy – nikoliv pro ochranu občanů před těmito zločinci, ukradené střechy nad hlavou a zloději se občanům jen vysmívají. Vadí nám, že vládne oligarcha, že se dotace do nesmyslů navyšují do astronomických částek, že na podporu obnovitelných zdrojů vydáme bilion korun a již navyšujeme tento „cirkus“ o další zdroje (biometan), že premiér vrátil do funkcí na ERÚ osoby spojené se solárním tunelem, vádí nám nedůvodný růst cen energií, tepla, vadí nám, že mzda našich občanů je cca 30% mzdy Němců, či dokonce 25% mzdy Rakušanů, vadí nám, že téměř 10% občanů je v exekucích a miliardy takto mizí v kapsách několika jedinců, že v nemocnicích zničí život dítěti i jeho rodině, vadí nám stav našeho školství, že občané přišli o střechu nad hlavou podivnou „privatizací“ či jinými zlodějnami kolem bytového fondu, vadí nám, že platíme koncesionářské poplatky veřejnoprávním médiím a ty odmítají transparentně předložit své hospodaření poslancům, natož koncesionářům. Nemluvě již o tom, že jejich závislá nezávislost a kvalita zpravodajství je minimálně na zamyšlenou. Vadí nám, že státní zastupitelství neřešilo velké kauzy, s tím museli přijít až ze Švýcarska – např. MUS.

· Vadí vám Andrej Babiš? Vadí vám hnutí ANO, které volila více než čtvrtina voličů v demokratických volbách? Co Vám vadí? Výsledek demokratických voleb? To co uvádíte, tak tomu snad sami nevěříte, to byste byli nedemokratickým seskupením.

Občané mohou demonstrace „Milionu chvilek za demokracii“ vnímat jako předvolební klaku hnutí ANO (preference to jen potvrzují). Nikoliv boj občanů proti strukturám, které přechází již do zločineckého syndikátu a ničí naší vlast.

Za občany, kteří nesdílí Vaše důvody k demonstracím, ale jsou rovněž nespokojeni s vývojem v naší vlasti, za doposud mlčící většinu, za občany poškozené státem

Ing. Alena Vitásková – předsedkyně IAV
Hlučín, dne 14. 11. 2019

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Dvě lži, které rozdělují národ   
Pridal tk Pátek 15 listopad 2019 - 09:56:57 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
„Je s podivem, že zemi, kterou nepustoší tornáda, neničí zemětřesení, úrodu nesežerou kobylky, převážně ji netrápí roky sucha, místo sopky vybuchne jen sem tam nějaké parovodní potrubí, nezažila 73 let válku, dokáže dostat na kolena parta zlodějů, podvodníků a lumpů během 29 let.“ To prý řekl před rokem jeden Američan. A my musíme souhlasit. Žijeme v nevýslovném marasmu.
Proč?

Prastará moudrost tragického mýtu o Oidipovi, který uhodl hádanku obludy Sfinx a stal se králem v dávných Thébách, ukazuje, jak kruté jsou následky nepotrestaného bezpráví, jak i nezamýšlený přečin je fatální vinou a vede k hluboké společenské krizi. Trest postihuje nejen ty mocné, kteří se provinili. Těžké důsledky nesou i ostatní, pohromy stíhají i celý národ a stát.

V mediálním světě jsme denně svědky cílevědomého výběru i výkladu událostí tak, aby sloužily potřebám a zájmům mocných. Výběr a interpretace událostí se často více nebo méně míjí s historickou pravdou. Předstírá se, zastírá, zamlčuje, zveličuje i bagatelizuje. Jak se to právě dané skupině v zápase s protivníkem hodí. Není to nic nového, v staré řecké společnosti působili svého času i vyhlášení „sofisté“, kteří za peníze učili, jak dělat z „černého bílé a z většího menší“ a naopak. V nové době se tomu říká propaganda. Ale i pro propagandistické přesvědčování platí zákon míry. Víme, že překročí–li propaganda jistou mez, nejenže ztrácí svou zamýšlenou účinnost, ale dosahuje pravého opaku. Je to „propaganda, která zabíjí“. Takovou dnes, bohužel, u nás pěstuje většina médií. Jejich informace, např. o nových problémech Evropské unie, na kterou těžce dolehly následky vývozu údajné „demokracie“, až po domácí excesy drzé a urážlivé malichernosti „Kocourkova a Hulvátova“, např. ve vztahu k státním symbolům i státním návštěvám, nejsou věcné a nejsou nezaujaté.

Tušíme, proč po 100 letech státní existence nejsme schopni ustavit všeobecně respektovaný fungující stát a společenské zřízení bez rozbíječských protivládních skupin. Proč se naše země, která v době svého prvního rozběhu patřila k nejvyspělejším, dnes propadá do politováníhodné koloniální bezvýznamnosti. Tušíme, kde je příčina. Lže se a klame a předstírá v pošetilé snaze vyhubit protikladné ideje, sprovodit je ze světa. Nemáme celospolečenské národní dějiny. Máme jen historické fragmenty podle jednostranného sektářsky partajního zadání. Jestliže se stejný objekt v režii jedné skupiny vynáší do nebes a v podání druhé skupiny zatracuje do pekel a objektivní pravda se nehledá, čistě aritmeticky platí, že plus a minus se ruší a daný objekt se propadá do nicoty. Ano, nedůvěra, mravní úpadek, nihilismus jsou výsledkem propagandistického zacházení s historickou pamětí společnosti, s pravdivým hodnocením minulosti, která místo povzbuzení skýtá jen zklamání, ošklivost nebo apatickou lhostejnost.

Svého času nám tvůrci veřejného mínění přisoudili nedostatky národního charakteru vlivem podvržených „Rukopisů“ („Královédvorského“ a „ Zelenohorského“). „Rukopisy“ (RKZ) jsou prý vinny nedostatkem smyslu pro čest a poctivost v českém veřejném prostoru. Měli pravdu? Ale vždyť spor o pravost RKZ byl dávno vyřešen a překonán a uložen v historii 19. stol.! Poukazem na dávno zapadlé spory se jen odváděla pozornost od toho, že v naší paměti skutečně zejí dva nevyřešené a nepřekonané podvrhy mnohem většího významu a dosahu, než mohly mít podvržené literární památky. Jde o celou historickou epochu po roce 1945, po druhé světové válce u nás a o její pravdivé, objektivně historické, nikoli ideologicko partajně účelové zhodnocení. Čas zhojí mnohé a překrývá leccos novými událostmi. Ale historie našich životů od r.1945 po dnešek zůstává doménou účelových dezinterpretací a vlastní příčinou duchovního marasmu celé dnešní společnosti. Lhářům ani obelhávaným se nežije lehce a bez čistého svědomí se dílo v žádné oblasti nedaří.

Zažili jsme dva velké historické převraty, provázené v prvním případě monstrózními ideologickými čistkami, v druhém případě mohutnými majetkovými přesuny. V obou případech byli vítězi a poražení. Ti první, vítězi, usilovali o získání, udržení a upevnění svých nových pozic radikálním odvratem od těch druhých, poražených. Čím více se báli kompromitace bývalými vztahy a styky, tím okázaleji minulost (mohla být přece i jejich!) ostouzeli, její představitele dehonestovali, sami sebe vynášeli. Prosazovali vlastní pojetí a vlastní výklad skutečnosti, který by nahrával jejich zájmům. Historickou pravdu, která by je neukazovala v příznivém světle, ze všech sil potlačovali.

První ze zmiňovaných převratů se udál po vpádu armád Varšavského paktu v čele se Sovětským svazem s cílem násilím potlačit reformní pokus vybudovat v Československu socialismus s „lidskou tváří“. A lživý podvrh, který výrazně skutečnost zkomolil, překroutil a zfalšoval, se jmenuje „Poučení z krizového vývoje ve straně a ve společnosti“, schválené plenárním zasedáním ÚV KSČ v prosinci 1971“. Rigidní dogmatici a konservativci v rámci „normalizace“ zosnovali celostátní pomstu za reformy, zbavili statisíce komunistů existence, možnosti uplatnit se, budoucnosti. Týkalo se to zvláště těch nejtvořivějších, nejotevřenějších, nejpoctivějších. Násilím vnucená lež, která diskriminovala půl milionu straníků a další statisíce členů jejich rodin, vydatně korumpovala morálku předlistopadového období. Postižení se nedočkali satisfakce po celých 20 let.

Ale nedostalo se jim uznání ani po převratu 1989. Polistopadoví mluvčí společnosti degradovali někdejší celonárodní hnutí na vnitrostranický spor frakcí, na pokus „reformovat nereformovatelné“. Proti Pražskému jaru a jeho představitelům (zvláště A. Dubčekovi) rozpoutali dokonce dehonestující hysterickou kampaň. A. Michnik r.1993 s podivem a s výstrahou napsal, že „spor o osmašedesátý rok je sporem o minulost i budoucnost...Jde o to, zda to bude společnost svobodná, tolerantní, otevřená, nebo to bude na lži založený svět nových ortodoxních diktatur.“ Prosadila se ta druhá možnost.

Druhý ze zmiňovaných převratů se udál po pádu „ znormalizovaného“ režimu ČSFR v listopadu 1989. Nové naděje, nová očekávání. Věřilo se, že teď konečně se dočkáme svobody, pravdy, spravedlnosti. Když lidé v listopadu 1989 na náměstích zvonili klíči, netoužili po návratu kapitalismu, ale po racionalitě, demokracii a humanismu. Výzkum veřejného mínění ukázal, že 93% dotázaných si nepřálo odstranit, ale zdokonalit socialismus. Nikdo si nepředstavoval budoucí společnost, v které pár lidí neví, co si počít s miliony, a miliony lidí řeší, jak vyjít se svými pár korunami. A přece obratem ruky došlo k návratu kapitalismu a k antikomunistické hystérii a k démonizaci minulého režimu jako ztělesnění zločinu a absolutního Zla. Politologům je jasno: Šlo o to, získat oprávnění pro novou prokapitalistickou elitu a pro její obsazení vedoucích funkcí. Šlo o ospravedlnění majetkové kořisti. Státní majetek byl znevážen k bezcennosti, aby jej bylo možno snadno privatizovat. (Ještě dnes vyplouvají tyto skutečnosti na povrch v podivných kauzách privatizací a restitucí, církevní restituce nevyjímaje.) A šlo i o konzolidaci a upevnění moci. Kdykoli hrozí její zpochybnění, oživí se antikomunismus, který spolehlivě odvádí pozornost od skutečných problémů, zastírá pravou podobu elit, diskvalifikuje opozici i oprávněnou kritiku.

Prohlásit 40 let minulé národní historie (od r.1948) za zločinné období je arogantní svévole. (Viz: Zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Zákon o protikomunistickém odboji. Dne 9.7.1993.) Čtyři desítky let je přece život a práce nejméně dvou generací. Proč chyběla síla a vůle objektivně posoudit, co dobrého se v minulosti podařilo a s čím zlým jsme se potázali? Na počátku, po druhé světové válce byla přece obecně sdílena víra v možnost vybudovat spravedlivý řád v naší zemi. Navazovalo se na představy utopistů už od antiky, prvotního křesťanství, reformace, osvícenství, hledala se návaznost na humanitní demokracii. V důsledku neočekávaných krizí a pohrom v 50. letech dopustil se režim a jeho vůdci neomluvitelných katastrofálních přečinů. Ale i ty byly mnoha současníky sledovány kriticky a odmítavě, s nadějemi a snahami napravit přečiny a nedostatky. Tyto snahy vyvrcholily pokusem, zvaným „Pražské jaro“. Bylo násilím potlačeno a přišla 70. léta normalizace a 80. léta stagnace. Ale lidé tu stále chodili do zaměstnání, pracovali v továrnách, obdělávali pole, vychovávali děti, tvořili, odváděli své životní dílo. Žili své životní příběhy ve větší či menší závislosti na režimu, ale rozhodně si nelze tento úsek naší historie představovat jako historii „boje proti komunismu“. Vždyť i komunisté byli různí lidé, do strany je přivedly různé motivy a oni v té straně zastávali různé názory. Nelze mluvit s nerozlišující jednostranností o zločinech a zločinné éře po celých 40 nebo dokonce 43 let (od r. 1945). Házet všechno komunistické, socialistické i jen levicové a sociální do jednoho odsouzeníhodného pytle je kardinální podvod a lež polistopadového období.

Mocný mediální tlak vytváří nově zkorumpované prostředí. Lidé jsou vedeni k tomu, aby se rozpomínali na to, jak jim minulý režim ubližoval a jak se oni podíleli na jeho destrukci. Jak se účastnili 3. (!) odboje. Čteme o sobě, že jsme „nečitelná země“, že jsme ohlupováni manipulací, že nám hrozí extrémní sociální rozpory, ba i fašistická diktatura. Je třeba přiznat, že u nás není občanská společnost. Nemůže být, protože ta neexistuje bez morálky, bez touhy po poctivém životě. Stát ano, stát vládne prostřednictvím zákonů, policie a soudů. Může nařídit, zakázat, potrestat. Ale občanská společnost se řídí prostřednictvím samořízení jedinců, jejich morálním smyslem, jejich svědomím. Chybí–li morálka, nejsou nic platné ani zákony. Nikdo si jich neváží, nikdo je nectí, nikdo je nebere vážně. Občanská společnost by měla překonat uvedené kardinální lži minulosti i stranické štěpení. Měla by vsadit na filosofii a historii našeho národa, na solidaritu, pravdivé poznání, na morální odpovědnost, na skutečný, ne jen předstíraný boj s korupcí, na politiku „rozumnou a poctivou“, jak říkal prezident Masaryk, na důstojný život všech lidí v pravdě a beze lži.

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Prý segregace romských dětí   
Pridal tk Pátek 15 listopad 2019 - 09:54:02 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Josef Mačí, dle profilové fotky reportér mladík, chytrý ovšem zjevně nikoliv. Do Česka se podle něho potichu vrací segregace.

Nevrací se, většina lidí se chová přirozeně, a proto v oblastech s vyloučenými lokalitami hledají tito lidé takové školy pro své děti, kde mají záruku, že škola je zaměřená na vzdělávání nikoliv na ukázňování rozverných cikáňat. Ti lidé jsou ke svým dětem naprosto zodpovědní a žádný povrchní eurohujer nemá právo je stigmatizovat.

Je na Romech, zda se rozhodnou vytvořit takové podmínky pro své potomky, aby vzdělávání brali jako podstatnou přípravu pro život. Stát jim v tom může pomoci např. nějakými kurzy pro dospělé, přednáškami apod., ale stát nemá právo vytýkat ostatním občanům, že vyhledávají pro své děti optimální školy. Rozsudek z r. 2007 Evropského soudu pro lidská práva řešil konkrétní případ 18 lehce mentálně postižených ostravských žáků, kteří byli přesunuti do speciálních škol. Rozsudek stanovil, že tito žáci byli do speciální školy přesunuti bezdůvodně.

Ovšem tento rozsudek také zapříčinil, že inkluze lehce mentálně postižených žáků do běžných škol má za následek degradaci škol, do kterých jsou zařazeni tito nevyspělí žáci, přičemž učitelé v běžných školách nemají průpravu ani čas na práci s nezvladatelnými dětmi. Důsledkem je samozřejmě nejen úprk učitelů, ale i úprk žáků, pro které je škola vzdělávací zařízení, nikoliv prostor pro lumpárny, demolici školního zařízení, neplnění školní docházky atd.

V článku https://www.seznamzpravy.cz/clanek/co-se-deje-kdyz-je-ve-tride-pet-romskych-deti-do-ceska-se-potichu-vraci-segregace-82654?dop-ab-variant=100&seq-no=1&source=hp spočítali, kolik stojí stát vzdělání a práci se vyhýbající Rom. Měli by také spočítat, kolik již stála inkluze a kolik ještě bude stát. Jsem přesvědčená, že jakékoliv technokratické opatření či nařízení týkající se zglajchšaltování Romů s většinovou společnosti je kontraproduktivní. Jen oni sami totiž mohou dospět k rozhodnutí, že školní docházka včetně veškeré kázně bude ku prospěchu jejich dětí.

Stát by jim k tomu měl dodávat podněty, ale v žádném případě nemá stát právo požadovat po většinové společnosti, aby přijala snížení vzdělávací úrovně žáků jen proto, že to nařizují hloupí úředníci z EU a stát si s těmi hloupými nařízeními pak neví rady a uvažuje asi jako sociolog Daniel Prokop: „v jednu chvíli možná nezbude nic jiného, než ty školy (z ̈rozuměj malé školy s převahou romských žáků) zavírat a rozmístit jejich žáky do dalších škol“, tedy rozmetat na padrť všechno, co je ještě funkční.

Autor: Olga Pavlíková

Zdroj: https://olgapavlikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=735392
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



V Evropské unii vládne Brežněvova doktrína omezené suverenity   
Pridal tk Pátek 15 listopad 2019 - 09:50:25 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V Evropské unii vládne Brežněvova doktrína omezené suverenity. Opět to prokázal Soudní dvůr Evropské unie, který rozhodl, že polský zákon snižující důchodový věk soudců je v rozporu s unijním právem, neboť prý vyvolávat pochybnosti o nezávislosti soudců. Soud rovněž označil zákon za diskriminační, neboť zavedl rozdílný věk pro odchod do penze u žen a mužů. Hnutí SPD naprosto odmítá, aby se EU vměšovala do vnitřních záležitostí suverénních států! Unie tak prokázala, že navazuje na Brežněvův koncept omezené suverenity. Je skandální, že eurokomisařka za ČR Věra Jourová tažení Bruselu proti Polsku i Maďarsku podporuje!

Komise v souvislosti s justičními zákony vede s Polskem řízení kvůli obavám z ohrožení „vlády práva“ v zemi. Jednak do toho Bruselu podle nás vůbec nic není a jednak je to opatření proti soudcokracii a diktatuře soudů, které si dělají, co chtějí, a nemají jakoukoli odpovědnost. I my v SPD navrhujeme konkrétní změny. Chceme časově omezený mandát soudců, chceme, aby měli přímou hmotnou odpovědnost za chybné rozsudky, za justiční omyly.

Evropská unie se zjevně inspirovala Brežněvovou doktrínou omezené suverenity a připravuje nástroje, kterým chce přimět k poslušnosti neposlušné národní státy, které například odmítají imigraci, gender a multikulturalismus. Novým klackem se stává pojem „právní stát“, kdy členský stát EU, který nerespektuje hodnoty EU a „právního státu“, bude potrestán ztrátou svých práv a eurodotací. Tyto „evropské hodnoty“ vnucované Bruselem jsou ale sluníčkářské. Evropská unie nám chce tímto způsobem vnucovat sluníčkářský neomarxismus jako státní ideologii. To hnutí SPD naprosto odmítá.

Evropská komise na začátku dubna vydala prohlášení: „Když se v některém členském státě vnitrostátní mechanismy ochrany právního státu nejeví být schopné čelit hrozbám pro právní stát, je společnou odpovědností institucí EU a členských států přijmout opatření k řešení této situace.“ Není vám to nějaké povědomé?

Připomeňme slova Leonida Iljiče Brežněva, která bývají uváděna v souvislosti s tzv. Brežněvovou doktrínou omezené suverenity: „A když se vnitřní a vnější síly nepřátelské socialismu snaží zvrátit vývoj některé socialistické země směrem k obnově kapitalistického řádu, když hrozí nebezpečí věci socialismu v této zemi, hrozba pro bezpečnost socialistického společenství jako celku – to už se stává nejen problémem lidu té země, ale i společným problémem, který se týká všech socialistických zemí.” (Брежнев Л. И.: Ленинским курсом, т. II. М., 1970, с. 329)

Připomeňme si, jak si Evropská unie definuje takzvaný právní stát. Například Maďarsko bylo Evropským parlamentem pranýřováno za to, že zde „přetrvávají patriarchální stereotypní postoje k postavení žen ve společnosti“, že v nových školních učebnicích se prý „stále objevují genderové stereotypy, podle kterých jsou ženy primárně matkami a manželkami“, že „na rovnost žen a mužů v souvislosti s volbami se nevztahují žádné právní požadavky“ (rozuměj kvóty), že Maďarsko dosud neratifikovalo Istanbulskou úmluvu nebo že „ústavní zákaz diskriminace mezi důvody diskriminace výslovně nezahrnuje sexuální orientaci ani genderovou identitu a že by jeho úzká definice rodiny mohla vést k diskriminaci, neboť nezahrnuje jisté druhy rodinného uspořádání, včetně párů stejného pohlaví“.

Čili Evropská unie nám chce tímto způsobem vnucovat sluníčkářský neomarxismus jako státní ideologii. To hnutí SPD naprosto odmítá. Odmítáme omezenou suverenitu, kterou prosazuje Brusel společně s eurokomisařkou Věrou Jourovou.

Autor: Radim Fiala
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Martin Fendrych, toho času komentátor Aktuálně.cz, se rozčiluje nad ošklivým nálepkováním, zejména pokud jde o nařčení z neomarxismu, jehož je sám častým terčem...   
Pridal tk Pátek 15 listopad 2019 - 09:47:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Martin Fendrych, toho času komentátor Aktuálně.cz, se rozčiluje nad ošklivým nálepkováním, zejména pokud jde o nařčení z neomarxismu, jehož je sám častým terčem.

S „filosofií novodobých marxistů”, píše, „to slovo nemá nic společného, je to odsudek nebo nálepka.” Svatá pravda! Stejně jako onálepkovaní fašisté a náckové či nacionalisté, ti také nemají nic společného s národním socialismem Adolfa Hitlera a kolektivním šílenstvím doby dávno minulé. Dnes vládne naprosto odlišné šílenství – cvokárna člověka menšinového.

A tak se nedivme, že lidé nevěří v dialog a v kulturní válce místo argumentů po sobě oponenti házejí zablácenými slovy. Pejorativní zařazení neomarxistů do lůna bolševické totality odpůrce dehonestuje a vypadá lépe než prostinké nadávky typu idiot, magor nebo debil, jež by diskvalifikovaly samého pisatele.

Fendrych není filosof, i když se komentátor přemýšlení o světě vyhnout nemůže. Nálepku neomarxisty odmítá, kritizuje „pěstitele” toho slova Okamuru, Valentu, Klause (ml.) i Vondru, ale k neomarxistům se sám hrdě hlásí, protože jak říká: „To jsou dnes lidé, kteří touží po svobodě nejen pro sebe, ale i pro ženy, děti s lehkým poškozením (inkluze), pro lidi prchající před zkázou, pro ty, kdo touží po demokracii nepřevrácené na hlavu, po občanské odpovědnosti, jež se nenechá odstrčit a onálepkovat. Nadávka do neomarxistů má evokovat přesně opačný dojem, odkazuje ke komunismu, k vyznavačům marx-leninské totality. V reálu každý, kdo s ní nálepkuje soupeře, trpí strachem ze změny k lepšímu (ale i náročnějšímu) způsobu života, třeba u genderové vyváženosti, či strachem z otevřenosti.”

Tohle by bylo na předlouhý komentář o soudržné demokracii (jistě národní), o „nesvobodě žen a dětí” (?), o svobodě rozvracet rodinu a školu, o fiktivních menšinách, jež mají vládnout většině a likvidovat ověřené zásady tradice, o nenávisti vůči evropským dějinám a preferenci všeho cizího, o „mainstreaming” (inženýrství) Istanbulské genderové úmluvy atd. atp., jaký blog neumožňuje.

Avšak dlouhé a zapeklité dějiny neustálé revize marxleninského bolševismu jsou přes všechny rozdíly jednoznačné. A přestože je od komunistických komisařů jako byl György Lukács a Antonio Gramsci po první světové válce, kdy potřebovali revidovat zjevnou neochotu evropského proletariátu vyvolat revoluci až k frankfurtské škole a Marcuseho koncepci „tolerantní represe”(1968), cesta dlouhá, nikdy nešlo o svobodu, nýbrž výlučně o teorie společenské kulturní nadvlády uvědomělé avantgardy, o násilné formy vynucující souhlas, tak jak to dnes činí jejich úspěšný výhonek politické korektnosti. Neomarxisté v principu vyznávají totéž co bolševici: myšlení společnosti je odrazem politické moci, svoboda jako poznaná nutnost. Jejich svobodomyslnost je oxymóron ve smyslu, nepotřebujeme Gulag, ani totální ekonomickou kontrolu ani všechny prostředky masové komunikace, k převychování člověka stačí ovládat kulturu.

Autor: Alexander Tomský
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vojenských zásahů není stále dost, mírem je třeba šetřit. Naštěstí však Washington zbrojí   
Pridal tk Pátek 15 listopad 2019 - 09:43:50 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V souvislosti s diskusí o zákazu činnosti Člověka v tísni v Ruské federaci bych si dovolil připomenout slova jejího dlouholetého ředitele a pozdější ho náměstka ministra zahraničních věcí Tomáše Pojara z února 2003 (LN):

"Naštěstí žijeme ve světě, kde je hrdinou NATO a Spojené státy se nemusejí ohlížet na OSN. Vybití Indiánů je stará věc a děti polité napalmem ve Vietnamu přece zabránily šíření zhoubného moru komunismu...

... Kdyby však Washington nezbrojil, psal bych tento článek do samizdatových Lidovek. Kdyby Izrael nebombardoval irácký jaderný reaktor, Husajn by byl dnes přinejmenším vládcem Kuvajtu. Kdyby nedošlo k intervenci na Balkáně, byli by tam i dnes vyháněni lidé a seznam mrtvých by rostl. Bez vojenského zásahu by v Afghánistánu pokračovala občanská válka.

Vojenských zásahů není stále dost, mírem je třeba šetřit. Naštěstí však Washington zbrojí a tento text mohou číst miliony čtenářů po celém světě."

TAK TOMU ŘÍKÁM VYJÁDŘENÍ HUMANITÁRNÍ NEVLÁDKY!!! Takhle by to nenapsali ani soudruzi v 50. letech.

Autor: Peter Markup
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Imigrantské děti s nožem vtrhli domů k 86-leté. Zachránil ji soused   
Pridal tk Pátek 15 listopad 2019 - 09:39:50 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Imigrantské děti jsou kategorie sama o sobě, na kterou je si potřeba obzvlášť posvítit. Jejich vyšší míra nebezpečnosti spočívá v tom, že jsou si vědomi své beztrestnosti a nepostižitelnosti a nežinýrují se.

Včera ve francouzském Caenu se nad ránem dva takoví « děti » s nožem vloupali do domu 86-leté důchodkyně. Soused ji zřejmě zachránil život. Viděl dva podezřelé na zahradě sousedky a pak slyšel podezřelý hluk. Okamžitě volal policii, která sousedku osvobodila a zadržela dva marocké « děti » ve věku 15 a 16 let (označení "děti" je současná cynická česká politická kultura, francouzská média je nazývají adekvátně "neplnoletými marockými migranty").

Při pomyšlení, na české aktivistky, které chtějí do ČR dostat takovéto « děti », rozum zůstává stát. Člověk si říká, co jim tak hrozného čeští občané udělali? A asi budou i lidé s razantnějšími pocity...

Zdroj: https://actu17.fr/caen-2-individus-armes-dun-couteau-attaquent-une-femme-de-86-ans-chez-elle-durant-la-nuit/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1471 sec,0.0755 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,549kB