Středa 05 únor 2020
E-shop na české dálniční známky za 400 milionů korun předražený vůbec nebyl   
Pridal tk Středa 05 únor 2020 - 04:20:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
E-shop na české dálniční známky za 400 milionů korun předražený vůbec nebyl, tajná nahrávka Vladimíra Kremlíka odhaluje, že celý systém má poskytovat BIS platformu pro sledování a snímání obličejů řidičů a spolujezdců na předních sedadlech ve všech projíždějících autech na českých dálnicích v reálném čase! Všechno to má být streamované ve vysokém HD rozlišení, nároky na úložné datové nosiče budou gigantické, stejně tak nároky na datovou infrastrukturu! Vůbec tak nešlo o šopík na prodej známek, ale o mamutí sledovací systém podle specifikací BIS! Anebo CIA?

Kauza obrovského skandálu dnes již bývalého ministra dopravy Vladimíra Kremlíka, který byl odvolán pro údajně předraženou zakázku na e-shop pro prodej elektronických dálničních známek, má neuvěřitelné rozuzlení a pokračování. Janek Kroupa ze serveru Seznam Zprávy totiž dnes publikoval výbušnou zvukovou nahrávku mezi Vladimírem Kremlíkem a advokátem s kanceláře Rowan Legal, Martinem Janouškem.

Rozhovor se odehrál 1. února minulou sobotu ve Špindlerově mlýně a na záznamu jsou zachyceny šokující informace, které dokazují a odhalují, že Vladimír Kremlík byl podle všeho odvolán ze své funkce neoprávněně, protože jak z nahrávky vyplývá, zakázka na e-shop na elektronické známky vůbec nebyla předražená, a to z toho důvodu, že ten projekt vlastně ani nebyl v první řadě o prodeji elektronických známek. V nahrávce je i dotaz ohledně údajně nabízeného úplatku ve výši 1,5 milionu korun.

Vladimír Kremlík v nahrávce uvádí, že Michal Koudelka a jeho BIS si zadali do projektu elektronických dálničních známek podmínku, že chtějí mít k systému známek nepřetržitý přístup, a to v reálném čase, přičemž systém má umět v reálném čase, podle Kremlíka údajně do 2 minut, poskytnout složkám BIS fotografie z dálničních kamer ve vysokém rozlišení požadovaného automobilu a podle jeho registrační značky tak, aby na fotografii v HD rozlišení bylo zachyceno celé čelo automobilu a všechny obličeje cestujících v autě na předních sedadlech.

A to je obrovský problém, především s ohledem na datovou propustnost a zejména datová úložiště. Pokud by se jednalo jen o kontrolu toho, jestli auta mají známku zaplacenou, tak by celý systém stál pouze zlomek ceny, protože by se ukládala jenom obrazová data právě projíždějících aut, počítače by analyzovaly obrázky pomocí OCR metody, jestli registrační značky mají zaplaceno, a pokud ano, obrázek by se z počítače smazal a začal by se vyhodnocovat obrázek dalšího projíždějícího auta.

Kremlík v nahrávce odhaluje, že Michal Koudelka a jeho BIS chtějí sbírat obličeje řidičů a spolucestujících ve focených autech

V nahrávce zaznívá jiná varianta, obrázky by se ukládaly po celý den a potom v noci by se odeslaly do výpočetního centra a tam se zanalyzovaly. Takže by se nejednalo o kontrolu v reálném čase, ale prakticky se zpožděním až několika dnů. Jenže, to je v rozporu s požadavkem BIS, která požaduje, aby systém tímto způsobem nefungoval, ale aby celá aplikace pracovala v tzv. real time režimu, tedy v reálném čase. Pracovníci BIS si to představují tak, že dostanou vlastní rozhraní, do kterého zadají registrační značku vozu, o kterém se chtějí dozvědět, kam jede a dostanou fotografie s obličeji a uvidí, kdo v autě sedí.

Jenže, takový požadavek úplně mění parametry celé zakázky. Pokud toto má systém umět, potom všechny kamery na všech dálnicích v ČR, na všech nájezdech na dálnici, kde budou kamery a na všech sjezdech, budou muset pořizovat každý den desítky a v některých místech a situacích až stovky tisíc fotografií ve vysokém rozlišení, a tyto fotografie budou muset být někde ukládány, ale co především bude potřeba, někdo bude muset zajistit a zaplatit obrovskou výpočetní sílu na čtení registračních značek z fotografií v reálném čase.

Každá kamera vygeneruje za minutu ve dvou nebo dokonce ve třech proudech dálnice v jednom směru až několik stovek aut. Aby se systém nezahltil a nezkolaboval, musí být vyhodnocování rychlejší, než je rychlost a objem projíždějících a focených automobilů. Každá kamera tak bude muset mít dostatečný datový upstream, de facto se bude jednat nikoliv o fotografie, ale spíš o živý stream, který budou zpracovávat servery na jednotlivé fotografie a ukládat do průjezdové databáze umístěné někde v cloudu. Z hlediska ochrany dat to však bude jen velmi těžko realizovatelné na komerční bázi cloudových platforem v zahraničí, protože ty datové servery budou muset ležet na území ČR ve střežených prostorách, datové centrum bude vyžadovat mohutný energetický příkon, protože tady mluvíme o tak obrovských datových přenosech, ze kterých doslova spadne brada.

Provozní náklady na mamutí sledovací systém obyvatelstva půjdou do stovek milionů ročně

Fotografie vozu v HD rozlišení bude mít i v případě JPEG komprese minimálně 5 MB velikost. Podle nedávného měření jen v Praze na Chodově za 24 hodin projede 100 000 aut. To je 500 GB dat z jednoho místa za den v případě, že kamera zvládá v reálném čase JPEG kompresi, anebo podporuje HD stream. Vzhledem k tomu, že kamery budou muset pokrývat nájezdy i sjezdy z dálnic po celé ČR, tak zde mluvíme o datových objemech v řádech stovek TB za 24 hodin. A teď otázka? Kdo poskytne takovou datovou kapacitu ministerstvu dopravy?

A kdo zaplatí provoz datacenter, která poběží 24 hodin denně, aby zpracovávaly informace o tisících aut za sekundu na všech nájezdech a sjezdech z dálnic v celé ČR, aby se to stihlo v reálném čase do 2 minut, jak zní požadavek BIS? Chápete? Jak uvádí v nahrávce Vladimír Kremlík, naprogramování tohoto mamutího sledovacího systému bude stát 100 milionů Kč, což je naprosto reálná cena. Ten zbytek jsou náklady na provoz datacenter na další 3 roky a platby operátorům za mamutí přenosy dat. Jinými slovy, nikdy nešlo o e-shop na prodej známek v první řadě, ale jde o mamutí sledovací systém s obrovskými datovými přenosy, obrovskými požadavky na výpočetní výkon a datový úložný prostoro, a s tím spojené mamutí provozní náklady.

Nahrávka de facto odhaluje, že Kremlík se stal obětním beránkem, aby byla odvedena pozornost médií od skutečného účelu zakázky na elektronické známky

Celá aféra spadla na hlavu Vladimíra Kremlíka kvůli tomu, že se před několika týdny odborníkům a novinářům nezdálo, že obyčejný šopík na prodej elektronických známek pro auta má stát 400 milionů, začal obrovský řev, co je to za drzost, že někdo takto nehorázně předraží zakázku o desítky tisíc procent, než je všude jinde a běžně obvyklé. Kremlík o pravém účelu projektu mluvit nemohl, protože byl vázán mlčenlivostí k BIS. Jenže tato nahrávka ze Špindlu odhaluje, že celý tento e-shop byl pouze maskováním mohutného a obřího projektu na 24-hodinový sběr stovek tisíc obličejů řidičů a spolujezdců na předních sedadlech aut na dálnicích v celé České republice a vyhodnocování registračních značek v reálném čase na základě požadavků BIS. Ta uvedla informaci, že je to nezbytné v souvislosti s ochranou bezpečnosti státu a kvůli boji proti terorismu.

Tak určitě, kdokoliv vyjede na dálnici, jeho obličej se dostane do databáze a spolu s ním i jeho spolujezdec. BIS tak bude moci vyhodnocovat kontakty, kdo s kým dělá obchody, kdo s kým a kam jede, jaký politik má vedle sebe na sedadle v autě neznámou ženu, milenku, kdo a kdy použil jaké auto, v jakých vozech jezdí, i když není auto napsané na jeho jméno. Mamutí špehování po celé České republice způsobem, že bude daleko lepší se už dálnicím vyhýbat. Jenže spolu s tím, jak se v ČR od ledna tohoto roku zpoplatňují mýtem kamiony i na cestách 1. třídy, tak je jenom otázkou času, kdy toto zpoplatnění dolehne i na osobní auta a bude potřeba mít elektronickou známku i na silnice 1. třídy. A vyhnout se jedničkám a jejich nájezdům a sjezdům, to už je mnohem složitější.

Největší ohrožení soukromí a občanských práv v historii země, Koudelkova tajná služba získá během pár měsíců kompilaci desítek milionů fotografií a databázi pohybů obyvatelstva velké čísti populace ČR

Někteří lidé to budu řešit tak, že si před nasednutím do auta nasadí masku čerta nebo nějaké příšery, aby si lidé zachovali soukromí, protože jakmile tento systém bude zaveden, Michal Koudelka se bude procházet všemi fotografiemi a bude sledovat, kdo kam jede, s kým jede, pokud půjde o vysoké rozlišení obrazu, bude vidět i vnitřek auta, třeba i to, že spolujezdec drží v ruce nějaké papíry, dokumenty, a teď je otázka, jak hluboké rozlišení bude BIS požadovat. Pokud se bude jednat o opravdu vysoké rozlišení, kamera dokáže dokonale identifikovat nejen obličeje v autě, ale třeba i psaný text na papíru, který spolujezdec drží v ruce. A stejně tak je otázkou, jak dlouho tyto nasbírané snímky stovek tisíc a milionů aut budou ukládány? Měsíc? Půl roku? Rok? Deset let? Takže, jak sami vidíte, vyhazov Vladimíra Kremlíka proběhl pouze jako forma distrakce a odvedení pozornosti veřejnosti od pravého účelu zakázky.

Prostě ministra obětovali, aby to celé skončilo v té rovině, že ministr byl neschopný, nebo dokonce zkorumpovaný, a tím to hasne, zapomeňte. Jenže tento příběh takto neskončí, protože se ukazuje, že tím, že se začalo mediálně mluvit o 400 milionech za e-shop, tak došlo k nežádoucímu přitáhnutí pozornosti k utajovanému účelu celého projektu. Takže celý projekt elektronických známek pro auta je pouze projektem na celonárodní a permanentní, 24-hodinový sběr obličejů všech řidičů automobilů a spolujezdců, kteří se vydají na cestu po dálničním úseku, a to kdekoliv v ČR. George Orwell v hrobě rotuje! Míša Koudelka jako šéf BIS se po loňské návštěvě v centrále CIA v Langley opravdu vyznamenal. Takovéto tajné sbírání obličejů milionů svých občanů za rok a v takovém masivním měřítku při jejich cestě autem do práce nebo za obchodem po dálnici, to nemají ani v USA. Tam by to totiž narazilo u soudů. Jenže Česko snese fšecko. Takže to tu máme zase, opět uniklá nahrávka, která odhaluje procesy utahování šroubů v české společnosti.

-VK-
Šéfredaktor AE News
Zdroj: https://aeronet.cz/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Epidemie koronaviru: Odolnost Číny a tichý, prostý a stálý vzdor   
Pridal tk Středa 05 únor 2020 - 04:12:15 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Minulou sobotu prezident Si Ťin-pching apeloval na čínský lid a vyzval národ k odvaze porazit smrtící epidemii, která si již vyžádala přes 80 životů, a po celém světě je přes 2 000 infikovaných osob, převážně v Číně. Se šířením epidemie tato čísla rychle stoupají. Čínský prezident varoval, že situace je vážná, ale není nepřekonatelná.

„Pokud budeme mít pevné přesvědčení, spolupráci, [spoléhat se na] vědeckou prevenci a léčbu, a správnou strategii, budeme rozhodně schopni bitvu vyhrát,“ řekl prezident na schůzi politbyra, informovala tisková agentura Xinhua.

Předpokládá se, že smrtící koronavirus 2019-nCoV pochází z volně žijících zvířat, jako jsou netopýři, ale vědci stále ověřují podrobnosti.

Stručně řečeno, čínská vláda si zaslouží blahopřání k účinným a rychlým sanitárním opatřením, která přijala, aby zabránila dalšímu šíření infekce - uzavřela do karantény asi 50 milionů lidí, zablokovala potenciálně nebezpečné cesty a kontroluje cestující kvůli možným příznakům.

Načasování epidemie má další rozměr trápení a komplikací, neboť brání lidem v oslavách čínského lunárního Nového roku, kdy se rodiny navštěvují a sdílejí společnou radost. A v neposlední řadě to také ovlivní maloobchodní ekonomiku.

Čínští zdravotníci již vyléčili několik desítek případů. Čínští a ruští vědci spolupracují na vývoji vakcíny proti tomuto viru. Vskutku, na světě neexistuje žádná taková země, která by dokázala s takovou horlivostí, efektivitou a láskou k lidu provést izolaci potenciálně vysoce infekčního a smrtelného onemocnění, a zabránit tak v šíření nákazy dalších milionů osob a zavést ochranná a léčebná opatření, a vytvořit celonárodní mechanismus zdravotního dohledu.

Je nad slunce jasnější, že čínská vláda vynakládá veškeré úsilí na zlepšení situace a pro blaho svých obyvatel. To se také odráží ve velké úctě a důvěře, kterou má čínský lid vůči své vládě. - Na Západě nic takového není, alespoň doposud.

Spíše naopak: Na Západě je nemoc především chápána jako byznys a tento (obchodní) model zdravotní péče neustále narůstá, s nemocnými je zacházeno, jako by šlo o „trh“ - a s těmi, kteří nejsou nemocní, jako by šlo o potenciální trh. Zdravotní průmysl je jedním z nejdravějších výdělečných aparátů, společně s válečným průmyslem.

Navíc hlavní západní, prodejná a manipulativní média okamžitě obvinila Čínu. Démonizují a očerňují Čínu kvůli nedostatečné hygieně, nedbalosti lékařů - je to jen další obvinění ze „žlutého nebezpečí“, které způsobuje nebezpečí na celém světě. Hrůza ze strany Západu.

Kromě takovýchto lží a falešné propagandy se podívejme na celý kontext. Jen v USA způsobuje běžná chřipka každoročně několik tisíc úmrtí, a to i přes celonárodní plošné očkování, které je v některých státech povinné. Bylo potvrzeno, že chřipková sezóna 2019/20 si již vyžádala přes 7 000 úmrtí a nespočet případů závažných infekcí chřipkou; a to jen ve Spojených státech. Mluvíme o zemi, kde žije asi 350 milionů lidí. - Statistiky této chřipkové epidemie by mohly být vedeny proporcionálně v celé Evropě a zbytku západního světa - a rozsah by byl mnohem větší.

Čína s populací asi 1,4 miliardy lidí, která měla v době psaní článku zhruba 3 000 osob infikovaných novým virem 2019-nCoV a kolem 100 úmrtí, je přesto neustále napadána za to, že je původcem této nové choroby.

Chci objasnit jednu věc. Čína se nepotřebuje ani nechce srovnávat se Západem, ani nechce poměřovat míru efektivnosti při zvládání této nemoci a zabývání se důsledky této choroby se západem. V žádném případě. To není součástí čínské filozofie. - Světová zdravotnická organizace však okamžitě prohlásila epidemii za potenciální pandemii, čímž značně vyděsila veřejnost dalším nebezpečím, přicházejícím z východu, z Číny.

Čínská vláda a vědci pracují pro lid, zabraňují šíření epidemie v co největší možné míře. A „vyhrají“; jejich odhodlání překoná všechny překážky, jako tomu vždy bylo. To, čeho již nyní Čína dosáhla při eliminování šíření choroby v Číně a do dalších zemí, je obdivuhodné. Toho by žádná jiná země na světě v tak krátkém období nedosáhla.

To vše probíhá v Číně potichu, bez vychloubačných řečí. Země se jednoduše snaží fungovat pro blaho obyvatel a harmonii státu - a nakonec pro mírumilovné a důvěryhodné soužití obyvatel s jejich vládou. Lidé se ochotně podílejí na tomto obrovském úsilí zabránit šíření a zvládnutí nemoci, ochotně, a to i přesto, že mnoho z nich strádá tím, že nemohou navštívit své rodiny během velmi uctívaného čínského Nového roku, oslav, které jsou co do velikosti a významu ekvivalentem vánoc.

Je také důležité poznamenat, že tento případ 2019-nCoV je nápadně podobný jiným onemocněním koronavirem, jako je blízkovýchodní respirační syndrom MERS, který byl poprvé zjištěn v Saúdské Arábii (2012), a poté se rozšířil do dalších zemí na Středním východě a do subsaharské Afriky; a závažný akutní respirační syndrom (SARS), který se poprvé objevil v Číně v roce 2002, rozšířil se po celém světě, ale po roce 2004 byl rychle zastaven a nezpůsobil žádné další infekce. Oba tyto syndromy způsobil koronavirus. Existuje podezření, že byl vyroben v laboratoři během pokusů na zvířatech, a přenos viru na člověka byl možný pouze za přispění člověka. Poté viry zmutovaly, takže byla možná infekce z člověka na člověka. Jak SARS, tak nový koronavirus 2019-nCoV, jsou také zvláštní v tom, že mají vliv především na čínskou rasu.

Po celém světě je rozmístěno přes stovku utajovaných a částečně známých laboratoří, sponzorovaných CIA/Pentagonem, v nichž se vyrábí a testují látky pro biologickou válku. Před několika lety byla jedna taková laboratoř objevena na Ukrajině a zprávy o ní se dostaly na veřejnost. Pracovali tam na viru, který měl mít vliv na „ruskou rasu“. Jelikož neexistuje žádná homogenní ruská rasa - jejich počáteční pokusy údajně selhaly. Protože se však impérium nikdy nevzdává svých ďábelských pokusů ovládnout svět, můžeme předpokládat, že jejich výzkum biologických látek, zaměřených na rasy, pokračuje.

Tento západní, zejména americký (CIA, Pentagon, NATO) projekt, zaměřený na vývoj biochemických zbraní, které zabíjejí lidi prostřednictvím nemocí, a nikoli kulkami a bombami, je o tolik levnější! A co je zcela evidentní - skutečně existuje. Můžete si vyvodit vlastní závěry, zda SARS a nový virus 2019-nCoV zapadají do tohoto vzorce. Načasování výskytu nového koronaviru bylo velmi zvláštní. Poprvé byl oznámen 31. prosince 2019 ve Wu-chanu - a poté expandoval do takové míry, že narušil oslavy nejvýznamnějšího čínského svátku, lunárního Nového roku. Samozřejmě to může být jen náhoda.

Jedním z „podřadných“ válečných modelů Washingtonu je destabilizace Číny (a ostatně i Ruska) jakýmikoliv prostředky. V rámci tohoto cíle destabilizace je Čína neustále agresivně napadána - viz Hongkong, Tchaj-wan, Ujgurové v Sin-ťiangu, Tibet, celní války - tak proč ne prostřednictvím nakažlivého viru, pokusu o potenciální pandemii?

Lze vypozorovat - a dokonce i Západ si toho musí ke svému zklamání a zdeptanosti povšimnout - že Čína je extrémně odolná a má schopnost se adaptovat a odolávat. Vzdoruje a chrání lid pomocí silné mentality a vynalézavosti. A to bez odporující agrese, dokonce bez obviňování a nikdy s výhrůžkami. To je pro Čínu cesta: Stálý tok nekonečné tvorby, vyhýbání se konfliktům, žádná dominance, ale usilování o harmonii stavěním mostů mezi lidmi, zeměmi a kulturami, vytváření porozumění a blahobytu, směřování k multipolárnímu světu. Model pro lidstvo? - Kéž by Západ otevřel oči a probudil se.

Peter Koenig

The Coronavirus Epidemic: Chinese Resilience and Silent, Simple and Steady Resistance výšel 30. ledna 2020 na ICH. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2020/02/8185-epidemie-koronaviru-odolnost-ciny-a-tichy-prosty-a-staly-vzdor.htm

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



O české vině za holokaust   
Pridal tk Středa 05 únor 2020 - 04:05:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Dne 4. února 2020 bude (byla poz. red.) na německém velvyslanectví v Praze představena „exportní“ kniha, která světu představí Čechy jako iniciátory a spolupachatele holokaustu.

Hlavní iniciátorkou a editorkou knihy „Mezi Prahou a Mikulovem“ je česká historička Kateřina Čapková, pracovnice Ústavu soudobých dějin AVČR, zároveň dlouhodobě zaměstnaná na Peheho „New York University in Prague“.

Kniha, jež má být „první fundovanou historií Židů“, je určena pro zahraničí, první vydání je německy, další bude v angličtině a češtině. Kateřina Čapková představila své revizionistické názory už v dubnu roku 2018 v rozhovoru pro deník Právo, kde řekla: „A pak je tu problém české spoluviny. Příběh holocaustu Židů se u nás vypráví jako výlučně nacistický zločin. Což je také problematické a brzy vyjdou publikace, které tento výklad pozmění. Americký historik Benjamin Frommer připravuje knihu o zavádění protižidovských nařízení za protektorátu, o podílu městských úřadů na ghettoizaci Židů, k níž někde docházelo dříve, než to nařídili Němci…“ Ve stejném rozhovoru dále lituje, že „většinové obyvatelstvo“ si nechce přiznat svou spoluvinu. Tvrzení, že protektorátní vláda nevzešla ze svobodných voleb, označuje za „nacionalistický výklad protektorátních dějin“.

Svalování viny za holokaust na Čechy je obecnější tendence americké historiografie, která jen odráží šířící se nenávist k národům východní Evropy. Již v roce 2016 formuloval podobnou interpretaci americko-německý historik Wolf Gruner v knize „Pronásledování Židů v protektorátu Čechy a Morava“, i tu u nás Čapková propagovala. (K tomu je trefná recenze od Vojtěcha Blodiga v Judaica Bohemiae 52, 2017, s. 141-152) Na sjezdu českých historiků v září 2017 v Olomouci představil Čechům podobné pojetí americký historik Benjamin Frommer. Já jeho projev neslyšel, ale od lidí, kteří tam byli, vím, že z toho byli silně znechuceni. Frommer se také ujal kapitoly o holokaustu v zde diskutované knize „Mezi Prahou a Mikulovem“. Věřím, že německá ambasáda souhlasila s prezentací této knihy bez znalosti revizionistických názorů Kateřiny Čapkové a nevěda o skutečném obsahu této publikace. Já už jsem si zmíněnou kapitolu předčetl.

Česká ghetta pro Židy?

Samozřejmě mě zajímalo, o kterých spontánně vytvořených ghettech, jež měla vznikat v Čechách bez německého příkazu, to Frommer vlastně mluví. Nic nově objeveného v knize není. Frommer skutečně mluví o třech údajných ghettech, jež vznikla již před Terezínem (s. 287). Předně je to Mladoboleslavský hrad, kam byli Židé soustředěni už v roce 1940. Tady ovšem sám Frommer tvrdí, že se tak stalo na základě rozkazu jičínského oberlandrátu. Pak mluví o Třešti na Vysočině, kam byli vystěhováni Židé z Jihlavy, a konečně o Uherském Brodě, kam měli být vystěhováni Židé ze „zlínského regionu“. I zde ovšem sám Frommer tvrdí, že se tak stalo na příkaz oberlandrátů.

To vše rámuje do výkladu o vyčleňování Židů z veřejného života, které líčí, jako by mělo jen zpětně potvrdit a sjednotit opatření, která prý v českých městech vznikla už předtím, zřejmě ze svobodné vůle Čechů. (s. 281) Proces doprovázelo pouliční řádění „českých fašistů a Němců“ (s. 282) a zřízení ghetta v Mladé Boleslavi líčí také, jako by šlo o ústupek českým městům, která prý nyní pochopila, že mají povolení k tomu, aby se zbavila Židů (s. 287). „Místní úřady“ v Mladé Boleslavi a Uherském Brodě byly prý později naštvané, že se transporty zdržely a oni museli žít s Židy déle, než jiná města. (s. 308) Svobodnou vůli Čechů dokazuje citátem z kolaborantského tisku, který v roce 1941 požadoval důslednější ghettoizaci (s. 300). V logice pana Frommera to do sebe zapadá.

V případě ghetta na Mladoboleslavském hradě ovšem neřekne, že tam byli Židé svezeni, aby se jejich byty uvolnily pro Němce. Židé za ně navíc nadále museli platit nájem... Ostatní dva případy jsou líčeny nepřesně. Uherský Brod sloužil jako shromaždiště pro transporty z širší oblasti střední Moravy a na Vysočině byli Židé vystěhováni z Jihlavy, která byla německým jazykovým ostrovem. Vyvezli je do Dačic a Třeště. Takových sběrných táborů vzniklých ještě před Terezínem by se v českých zemích dalo najít víc, najdete je na vynikajících stránkách https://zapomnicky.pamatnik-terezin.cz/ . Těžko lze ale v podmínkách okupace tvrdit, že je Češi vytvářeli sami, spontánně, bez německého příkazu. Mohli bychom uvést třeba Židy vyvezené z Benešovska na Táborsko, jejichž vystěhování si ale vynutila stavba výcvikového prostoru zbraní SS. Vedle Židů byli z Benešovska vystěhováni i čeští obyvatelé, takový údaj by se ale Frommerovi nehodil do obrazu Čechů coby spoluutlačovatelů a spoluautorů holokaustu.

Metody zkreslování

Nový obraz holokaustu jako českého díla je podpořen jen manipulativní stylistikou, kdy autor nepodává ani základní rámcové údaje o okupační správě a hlavních meznících, které by čtenáři umožnily učinit si celkový přehled. Místo toho jej zahlcuje spoustou jednotlivých příkladů, jež čtenáře manipulativně posouvají ke kýženému závěru. Chybí výklad o vnějších podmínkách, což pak připouští hledat vysvětlení jen ve vnitřních morálních motivech zlých Čechů.

Předně tu zcela chybí jakékoliv vysvětlení o dvojí okupační správě – německé a české, o zániku samosprávy i o německé kontrole rozhodovacích procesů. Absenci institucionálního kontextu nahrazuje Frommer příběhem o trvající nenávisti Čechů k Židům, která stále sílila a sílila, až nakonec vybuchla otevřeně po Mnichovu a pokračovala po okupaci, kdy německé orgány konečně umožnily Čechům uskutečnit to, po čem sami na lokální úrovni dávno toužili. Nenávist dokazuje citacemi z pamětí židovských přeživších, u kterých zcela mění jejich smysl, jak ukážu níže. Naopak demonstrativní projevy solidarity k Židům z let 1940-41 nezmiňuje. Lokální úroveň jeho výkladu je důležitá, protože v pozadí Frommerova výkladu je v podstatě rasistická představa o vrozených názorech a koordinovaných akcích, které se i po zániku Republiky Československé „svobodně“ projevovaly odspoda, ze vzájemně izolovaných míst, jejichž čeští obyvatelé sami mysticky-koordinovaně požadovali, nebo vítali protižidovská opatření. Zdání všeobecnosti dosahuje tím, že používá obecná označení jako „čeští fašisté“, „radikálové“, „místní úřady“. Jednou zmíní konkrétně Vlajku a její útok na židovské cíle v Plzni za druhé republiky (s. 274), ale neuvede, že to byla za druhé republiky zakázaná organizace. Naopak cíleně buduje dojem, že pouliční akce vlajkařů a fašistů za druhé republiky a okupace byly jakýmsi výrazem převažujícího českého postoje.

Návaznost na Republiku československou?

Cíleně přitom vzbuzuje dojem návaznosti na první republiku, v čemž si opět vypomáhá výrazy jako je „česká vláda“, „místní úřady“, „české vedoucí kruhy“ (s. 272), které tu často něco rozhodují, nebo požadují. A znovu pomáhá i zahlcování jednotlivostmi bez kontextu. Zahraniční čtenář si nejspíš neuvědomí, že když Beranova „československá vláda“ něco rozhodla 17. března 1939, bylo to už po okupaci (s. 276). Tady manipulaci Frommer sám napomáhá řečmi „o druhé republice“. Na stejném zasedání tato vláda rozhodla o zrušení ministerstva obrany. Stalo se to také ze svobodné české vůle? Při tom se myslím dopustil hrubé chyby, protože při výkladu o uplatnění norimberské definice Žida (s. 280) nerozlišil německé a české Židy. Pro německé Židy platila okamžitě se zavedením protektorátu (16. III. 39), zatímco definice v nařízení říšského protektora z 21. VI. 39 se vztahovala na české Židy. To, že konečné slovo v takových opatřeních měli Němci, zakrývá Frommer tím, že nesděluje, že návrhy „české vlády“ na definici Žida vůbec nevstoupily v platnost. Samozřejmě taky neuvádí, že „česká vláda“ navrhovala definici mírnější než norimberské zákony.

Podobně u pálení synagog a bourání židovských objektů vzbuzuje Frommer zdání kontinuity s republikou tím, že začne mluvit o době „před okupací“ (s. 288-289), aby pak navázal výkladem o bourání těchto objektů v době okupace, který zná z Machalova článku (JB 2014). I zde pomáhají detaily bez kontextu, nyní to jsou opakovaná sdělení, že to či ono město zaplatilo za zbourání, nebo za pozemek, což znovu budí dojem, jako kdyby tato města akce sama iniciovala.

Nechci tím vzbudit dojem, že bych popíral silný příklon politické kultury druhé republiky k antisemitismu. Byla to ale zcela výjimečná situace frustrace a bezvýchodnosti, v níž se Češi obraceli i proti sobě navzájem i proti prvorepublikové demokracii. Vezměme v potaz situaci ohrožení, strachu o hospodářské přežití a bytové nouze – tu Frommer Čechům taky vyčítá. (s. 271) I přesto lze ale doložit jen zesílenou antisemitskou agitaci, ale ne, že si antisemitismus získal veřejné mínění. Vždyť neproběhly ani svobodné volby, v níž by veřejnost novému režimu SNJ a NSP projevila svou podporu. A na druhou stranu režim SNJ a NSP zabránil vlajkařům a ANO v puči, o který se pokusili v den okupace 15. III. 1939. Za druhé republiky se nakrátko prosadilo pojetí národa jako společenství krve a objevilo se obviňování Židů, ale také iluze o dorozumění s Německem, pokud se mu přizpůsobíme. Myslím, že z těchto bludných představ Češi za okupace vystřízlivěli. Navíc ani za druhé republiky nereprezentovali vlajkaři a čeští fašisté většinové mínění, Frommer ale předstírá, že ano.

Vytváříme fašistický český národ

Jinak by samozřejmě nemohl sugerovat, že pouliční akce vlajkařů a českých fašistů byly projevem české většiny, nebo že měly podporu „české vlády“. Pouliční útoky vlajkařů a fašistů na Židy a židovské cíle jsou v knize líčeny jako nástroje, jimiž Češi vytvářeli tlak zespoda na zavedení protižidovských opatření. Frommer neřekne čtenářům které organizace konkrétně útoky páchaly, dává přednost zevšeobecňujícím poznačením, jako je „čeští fašisté“, nebo dokonce „tschechische Faschistenbande“ (s. 275).

Vlajka byla kolaborantská organizace, která prováděla proněmeckou špionáž a její členové za okupace škodily i odboji. Jejich program neměl podporu veřejnosti, ani vlády. Taky nebyli totéž, co fašisté, kteří se sdružovali zejména v Národní obci fašistické (NOF), respektive v jejích nástupnických organizacích. NOF totiž počátkem okupace fakticky zanikla a její nástupnické organizace pak během roku 1939 bojovaly o podobu nové zastřešující organizace. Na Moravě patřil k silným nástupcům Národní tábor fašistický (NTF). Zastavme se teď u dvou konkrétních akcí Vlajky a NTF, abychom společně viděli, že Frommer úmyslně konstruuje lži.

Předně šokuje čtenáře popisem brutálního bombového útoku vlajkařů na prázdný židovský pohřební obřadní dům v Plzni, k němuž došlo 6. března 1939. (s. 274) Událost je zvolena tak, aby doložila existenci silného českého antisemitismu už před okupací. Frommer ale neřekne čtenářům, že Vlajka byla zakázanou organizací, a to už od 11. listopadu 1938, tedy krátce po Mnichovu! A přesně tento detail Frommer nikde neuvádí. Všechno to byly akce ilegální organizace, neměly podporu vlády, ani veřejnosti. Doplňme, že Vlajka neuspěla ani ve vytvoření masového členstva a během okupace její podpora slábla. Nesílila.

Druhým momentem jsou útoky na Židy v Brně v létě 1939. (s. 282) Frommer je zasazuje do kontextu „tlaku německých i českých úřadů na okresní úředníky, aby vydali další omezení [vůči Židům]“. V srpnu prý pod tímto nátlakem vydalo ministerstvo vnitra protektorátní vlády nařízení místním úřadům, že mají Židy a nežidy ve veřejném prostoru více oddělovat. (s. 281; viz Pasák, s. 128) Násilí ale pokračovalo a jelikož Frommer nic nekonkretizuje, vypadá to jako popis všudypřítomného řádění Čechů bez rozdílu. Tak prý došlo k pochodu davu 800 „českých fašistů a Němců“ v centru Brna, kdy prý zbili 14 Židů a způsobili smrt prokuristy Paula Drexlera.

Přitom šlo o součást série demonstrací organizovaných už od jara 1939 moravským NTF, proti nimž vždy zasahovala protektorátní policie. Frommer ve svém výkladu zmiňuje protektorátní policii, četníky a „české úředníky“ ale jen jako nástroje, které měly uskutečnit ono srpnové nařízení, tj. jako součást represe proti Židům. Ve skutečnosti ale policie v Brně proti fašistům zasahovala, tj. proti represím. Při oné demonstraci, kdy došlo k útoku na kavárnu Esplanade a k smrti prokuristy Drexlera ale policie zasáhnout nemohla, jelikož se útoku zúčastnily i oddíly SA a SS. Ani to Frommer neuvádí.

Česká veřejnost české fašisty nepodporovala ani po jejich dočasném sjednocení v ČNST - Vlajka. Do jisté míry souvisely tyto bojůvky z léta 1939 se vzájemným konkurenčním bojem fašistických nástupnických organizací a jejich snahou vymezit se vůči Národnímu souručenství, ale nikde jsem neviděl dávat je do souvislosti s nějakým srpnovým výnosem ministerstva vnitra. Spíš to byla součást absurdní snahy českých fašistů „chopit se moci“, v čemž jim okupanti nakonec nevyšli vstříc. Dne 8. srpna 1940 se ČNST – Vlajka dokonce pokusila o tragikomický puč. Po roce 1942 je přestali podporovat i němečtí nacisté. Jak tvrdí náš znalec problematiky Dalibor Stádník: „Nacisté se rozhodli vsadit na mnohem inteligentnější, vtíravější (..) formu kolaborace spojené se jménem Emanuela Moravce.“ (Pejčoch, s. 139) Reálně neměly české fašistické organizace vliv ani na protektorátní vládu a už vůbec ne na říšského protektora a říšskou správu. Pokud by ony měly vytvářet „tlak zdola“, jak tvrdí Frommer, tak by to byl velmi slabý tlak.

Zamlčená solidarita

Na druhou stranu Frommer neuvádí nic o českých projevech solidarity se Židy, ani o stížnostech okupantů na to, že Češi nedodržují protižidovská opatření. První projevy solidarity nastaly při pokusu o transport ostravských Židů do Niska na podzim 1939. Další přišly v době vyčleňování Židů z veřejného života v letech 1940 a 1941. Frommer ale ilustruje postoj české veřejnosti v počátcích okupace (s. 271-272 a 275, 280-283) i v této době (s. 299-300) jako stupňované nepřátelství.

Jako důkaz při tom používá citace z pamětí přeživších, z nichž ale selektivně vybírá jen něco. Při pohledu do originálu pak zjistíme, že zcela překroutil smysl původního sdělení.

Z pamětí Hedy Kaufmannové dokazuje „explozivní nepřátelství a antisemitismus“ Čechů na počátku roku 1939 (s. 271-72 a 273). Ta zde sice popisuje trpkou zkušenost s propuštěním z Ústavu pro sociální lékařství UK, ale zároveň k tomu připojuje vlastní úvahu nad českým antisemitismem, která Frommerovy sugesce vůbec nepotvrzuje. Popisuje slušné chování ze strany svých českých kolegů a na otázku svých židovských přátel, jak se k ní teď chovají Češi, odpovídá: „Inu, stejně jako předtím a ještě lépe, pomáhali nám v bryndě, jak mohli. Však o nich ještě povím.“ (s. 28)

Dalším svědectvím o všudypřítomném nepřátelství Čechů mají být vzpomínky Dagmar Lieblové. Jejímu otci měl neznámý pachatel přilepit na dveře ordinace plakát s nápisem „Židovský lékař – životu nebezpečno“. (s. 272) Tuto příhodu Dagmar Lieblová skutečně zmiňuje, ale k tomu přidává celkový obraz situace, který je znovu úplně jiný. „V Kutné hoře se naše rodina ale až na několik tiskovin a provokací nesetkala s vyhraněným antisemitismem.“ (Lieblová, s. 34) Jen upřesnění: nemělo jít o nalepený plakát na dveře ordinace, ale o nápis, který někdo připsal rukou na jejich domovní tabulku.

Veřejné projevy solidarity se Židy se děly ve větší míře v letech 1940 až 1941, výjimečně i v následujícím roce během transportů. Je to doloženo různými typy pramenů, kterým se možná nedá věřit v detailech, ale tento trend zde určitě byl. Frommer zmiňuje jen případ „jednoho úředníka“, který byl zatčen, protože „byl přítelem Židů“ (s. 299), což se ale v jeho podání jeví jako výjimka z českého chování.

Naopak neopomene uvést, že v Ivančicích spáchal 16. března 1939 jistý Otto Ehrlich sebevraždu „jako reakci na pokus místních českých fašistů o ovládnutí města“ (s. 275) A sám fakt německé okupace v jeho motivaci žádnou roli nehrál? Navíc o pár dní později v Ivančicích spáchal sebevraždu továrník Friedrich Placzek, protože ho po okupaci začali šikanovat jeho vlastní němečtí zaměstnanci. Práce regionálního historika Silvestra Nováčka, z níž Frommer čerpal, uvádí oba případy. Proč si Frommer vybral zrovna český? K pochopení průběhu holokaustu by bylo důležitější zmínit úlohu místního udavače Heinricha Ottavy, nebo místní německé komunity. Ale pro obraz českého holokaustu je důležité selektivně vybírat jen ty případy, kde padá vina na Čechy.

Zajímavé rozdělování osudů Čechů a Židů provádí Frommer v líčení opatření po „zavraždění jednoho německého důstojníka“ v Kladně (s. 279). V jeho podání šlo o jednostranná opatření proti Židům, zatímco ve skutečnosti bylo po zabití strážmistra Wilhelma Kniesta v červnu 1939 vyhlášeno civilní stanné právo nad celým Kladnem. Jeho obětí se stal i starosta Kladna František Pavel.

Vytváříme fašistické „místní úřady“

Vedle pouličních bouří českých vlajkařů a fašistů mají být hlavním aktérem „českého holokaustu“ blíže neurčené „místní úřady“. Marně by ale člověk čekal, že Frommer podá aspoň základní informace o uspořádání správy za protektorátu. Přitom by měl zaprvé vysvětlit, jak by měl podle něj probíhat onen mechanismus, jenž vede od lokálních iniciativ k rozhodnutím okupantů, zadruhé by měl rekonstruovat, jaká byla úloha místní správy v provedení židovských transportů. Místo toho tu ale najdeme jen obecné řeči o imaginární správní jednotce, již nazývá „region“ (s. 303, 306-307). Občas se dozvíme, že něco nařídil oberlandrát, jindy zase okres, ale bez jediného slova vysvětlení. U provedení transportů se omezuje na nástin orgánů židovské náboženské obce.

Je pochopitelné, že se vyhýbá i základnímu nástinu samosprávy. Ukázalo by se totiž, že tu neexistovaly žádné regionální úřady, které by vyjadřovaly vůli českých obyvatel, nebo jednaly autonomně, natož aby nacisty k něčemu nutily. Za první republiky kraje čili regiony neexistovaly, byly okresy a pak země. Územní samospráva, čili místní správa s voleným zastupiteli, existovala na úrovni městských rad, okresních zastupitelství a zemských zastupitelství. Za okupace to vše zmizelo. Do větších měst byli nasazeni němečtí komisaři, úkoly okresních a zemských zastupitelstev přešly na výkonnou moc, až byly během roku 1940 zrušeny úplně. I ve městech, kde zůstali čeští starostové, je mohli Němci kdykoliv odvolat a nahradit vládním komisařem, Oberbürgermeisterem atp. To se také postupně dělo. Například v Poděbradech podléhali noví členové obecního zastupitelstva schválení oberlandrátem a v říjnu 1940 bylo zastupitelstvo rozpuštěno úplně. „Skutečná samospráva“ tedy za okupace neexistovala, existovala jen velmi okleštěná státní správa, nástroj výkonné moci, která podléhala německým orgánům.

Od začátku tu totiž existovala paralelní německá správa, která sahala až po oberlandraty na lokální úrovni. Tato říšská samospráva existovala pro Němce, zároveň dohlížela na české orgány. Po Heydrichově správní reformě, realizované během roku 1942 (i po jeho smrti), se poměry ještě zhoršily. Odkud by se vzala svobodná česká lokální iniciativa? Vždyť říšský protektor a další nejvyšší orgány okupační správy se na nějaké vlajkaře a české fašisty vůbec neohlíželi. Na ministra vnitra protektorátní vlády taky ne. Protektor podléhal přímo Hitlerovi. Po místní české správě se chtělo jen, aby zajistila hladký chod hospodářství pro válečné účely. Nějaké rady o průběhu holokaustu od nich nikdo nechtěl.

Podle Kateřiny Čapkové měl Frommer objasnit „podhoubí společenských mechanismů, které vedly k tomu, že se spousta Čechů stala spoluviníky.“ Frommer jen přináší jednu jedinou rekonstrukci údajného mechanismu tlaku od lokálních iniciativ, když popisuje výše zmíněné pouliční bouře brněnských fašistů (s. 282), které měly přinutit ministra vnitra protektorátní vlády vydat výnos o vztazích árijského a neárijského obyvatelstva z 3. VIII. 1939. Je to čirá spekulace, nesedí ani chronologicky – nejsilnější demonstrace v Brně byla až 13. VIII. – a navíc je známo, že aktivistický ministr vnitra Josef Ježek jednal spíš ze strachu před německou říšskou správou, než kvůli několika moravským fašistům. Navíc i toto nařízení podléhalo schválení protektorem, nebyl to žádný autonomní výkon.

Při popisu transportů se Frommer omezuje na obecné řeči o tom, že nacisté svezli Židy „na centrální místo, v některých oblastech do sídla oberlandratu (…), jinde do jiných měst“ (s. 306-7). To je věru brilantní rekonstrukce! Mimochodem zase neopomene výklad o transportech uvést tím, že „český tisk na podzim 1941 opakovaně požadoval naprostou ghettoizaci a odstranění Židů z protektorátu.“ (s. 300) Přitom by právě tady bylo třeba objasnit řadu nesouladů, které se o organizaci transportů tradují. Frommera nezarazí, že mimopražští Židé měli mít shromaždiště v oberlandrátech, jak se často tvrdí, a přitom sám bez uzardění cituje vyprávění kolínského rabi Richarda Federa o jeho zážitcích ze shromaždiště v Praze u Veletržního paláce. (s. 303) Kolínští Židé měli shromaždiště ve škole v Kolíně-Zálabí.

Upozorňuji na tento nesoulad, protože jsem to sám řešil, když jsem psal o holokaustu kapitolku do naší knihy Střední Čechy 1918-2018. Další komplikací je, že během transportů proběhla výše zmíněná Heydrichova reforma správy, jíž se zvětšily hranice oberlandrátů a vše se změnilo. Například příbramští Židé byli jednou odvezeni z jihočeského Tábora, jindy z Prahy. Historiografie, která se snaží rekonstruovat a vysvětlovat, by měla takové mezery a nesoulady řešit.

Frommer má jasné obviňovací schéma, takže se u zádrhelů nezastavuje, zato neopomene zdůraznit, že Židé od Veletržního paláce na nádraží Bubny pochodovali „pod dozorem české policistů“ (s. 303) Tentýž kolínský rabi Feder ve svých vzpomínkách vypráví, že nacisté je nutili pochodovat v noci, aby je neviděli civilní obyvatelé Prahy. Proč by nacisté byli tak opatrní, když by je obklopovalo antisemitsky naladěné české obyvatelstvo?

Místní úřady měly zajisté úlohu třeba při naplňování výnosů, které měly zamezit Židům pohyb ve veřejném prostoru. Tento jev se v literatuře dokazuje většinou jen příklady z Prahy, ale samozřejmě je nesmysl, aby se třeba v Poděbradech vydával zákaz vstupu na pražský Václavák. Bohužel v tomto ani Frommer regionální historii moc nerozšiřuje. „Místní úřady“ se mohly angažovat i v dohledu nad tím, zda Židé omezení dodržují. Rabi Feder, který ve svých pamětech své české sousedy nijak nešetří, popisuje, že hlavní úlohu mělo gestapo, kterému museli kolínští Židé starší šesti let odevzdat svoje podobenky, aby je na Němci mohli na ulici poznat, kdyby náhodou vyšli ven. (Feder, s. 22) Zároveň si hořce stěžuje na udávání od českých sousedů (Feder, s. 26-27). I on ale sarkasticky dává hlavní „dík“ za tyto poměry „našim šlechetným německým pánům“.

Škola šoku

Frommerova teze o českém holokaustu není založena na nových objevech, ale na manipulativní stylistice, která pracuje s obecnými pojmy, zobecňováním a selektivním výběrem příkladů a manipulativní prací s memoáry přeživších. Ztotožňování české veřejnosti s fašisty a vlajkaři je v rozporu s fakty, teze o sílící nenávisti je v rozporu se slábnoucím vlivem českých fašistů na veřejnost. V protektorátu rozhodovali okupanti a mechanismus, jakým je měly místní iniciativy a místní úřady nutit k antisemitským opatřením, není vysvětlen. Místo toho je čtenář zavalen spoustou příkladů, jež mají hlavně šokovat a připomínají „jump-scare“ mechanismus béčkových hororů. Ani není objasněno, proč by měly případné souhlasy „místních úřadů“ s takovými opatřeními vyjadřovat většinové mínění Čechů. Zajisté existovali čeští fašisté i čeští arizátoři, ale byli to jen okrajoví příštipkaři, ne iniciátoři, ani hlavní hnací síly perzekuce Židů za okupace. Manipulativní soustředění na jejich činnost, při přehlížení všeho ostatního, nevede k lepšímu pochopení holokaustu, ale k zastírání faktorů, které skutečně rozhodovaly. Frommer a Čapková se pokusili „vyrobit“ Čechům jejich fašistickou minulost, ale myslím, že bychom jim za to neměli být vděční.

Autor: Ivo Cerman

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/ivo-cerman.php?itemid=35774#more
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vzdělání, iniciativy občanů a současný stát   
Pridal tk Středa 05 únor 2020 - 03:56:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Péče o zeleň, krmení ptactva v zimě, výsev květin pro včely, stavba pergol a altánků třeba na církevních pozemcích a pronajatých plochách.

Zájem o život, přírodu, kulturní dění - to všechno jsou bohulibé činnosti, které přispívají ke kráse naší země.

Jenže zmíněná idylka nebývá často skutečnou idylkou, ale životním zápasem, nástrahou, právní a byrokratickou pastí. Vím, že je v našem národě plno nadšenců pro přírodu, i když nemají vlastní zázemí.

Mohou to býti správci, zahradníci, umělci, milovníci přírody, ať už fauny, či flóry atd.

Jsou sice majetkoprávní vztahy, někde však selhávají. Někteří majitelé nemovitostí, toužící bydlet konečně ve svém, mají problémy, když zjistí, že jim vlastní domov vůbec nepatří.

Vytvořené zahrádky tedy spadnou do chřtánu nesmyslného zákona, soudního rozhodnutí, oligarchů a sociálních křivd.

Dále je to problematika ohledně vyvlastňování - veřejného zájmu. Jsem toho názoru, že nesmí býti zneužita k plundrování naší krajiny.

V minulých dobách iniciativa občanů běžná, zároveň se plnila funkce vzdělávací a poznávací, ale s postupující dobou se občané České republiky doslova izolují, ze strachu a obav nechtějí mít nic společného s osvětou. Mnohdy se jim nedivím, když je v našem státě již třetinu století nepořádek, bezpráví a legislativní chaos.

Taktéž je to s trávením volného času, rodiče dětí pracovně vyčerpáni a unaveni. Osvěta, vzdělání a dovednosti často bývají strádající Popelkou.

Místo gendrového a unijního vymývání mozků na školách mějme úctu k přírodě, práci, všemu živému a svým blízkým. Jedině tak prožijeme radost a štěstí v našich občanských životech i mezilidských vztazích.

Václav Kovalčík, Zlín
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



SMÍŘENÍ S ČÍM? - ÚVAHA K MARIÁNSKÉMU SLOUPU   
Pridal tk Středa 05 únor 2020 - 03:50:59 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pochybuji o tom, že si každý z oněch třiceti čtyř pražských zastupitelů, kteří ve čtvrtek 23. ledna 2020 rozhodli o znovupostavení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, uvědomoval, k čemu dává souhlas.

Je možné, že odezva, která se na internetu zvedla okamžitě po zveřejnění výsledků hlasování, některé ze souhlasníků zaskočila a že se dodatečně seznamují s dokumenty, přípisy a peticemi, které ve věci mariánského sloupu zasílali občané průběžně už od konce devadesátých let minulého století.

Všechny tyto orazítkované dokumenty uložené v archívech pražského magistrátu jsou důkazem toho, že snahy o znovupostavení sloupu vedené pod heslem SMÍŘENÍ národa, narážely na „vozovou hradbu“ argumentů proti. Po vynesení čtvrtečního verdiktu si zastánci sloupu z řad veřejnosti navzájem gratulovali, ale poražené opovržlivě nazývali lůzou. Tento „klasický“ způsob „smiřování“ kdysi římskokatolická církev prosadila až do těch hrdel a statků. Francouzský historik a politik Ernest Denis v knize Čechy po Bílé hoře napsal o významu původního sloupu toto: „Ferdinand III. svěřil své království zvláštní ochraně Panny Marie, a postavil jí v červnu 1650 sloup se sochou její na předním místě hlavního města. Sloup tu byl symbolem, že "se Řím ujal vlastnictví Čech.“

Ke stržení symbolického sloupu se zneužitou sochou Panny Marie došlo 3. listopadu 1918, v den, kdy se na Bílé hoře konala manifestace desítek tisíců lidí. Sloup však nesvalil rozvášněný dav, ale žižkovští hasiči, které pro tento čin získal František Sauer. Na něj ani na hasiče nebylo nikdy podáno trestní oznámení, protože zničení sloupu nebylo vnímáno jako vandalství, ale symbolické stvrzení konce totalitní monarchie vládnoucí mečem a křížem. Když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás. (Tomáš. G. Masaryk: Cesta demokracie I.)

Připomenu, že tento symbol potupy byl vztyčen pár metrů od místa, kde byla v červnu 1621 popravena stavovská elita. Tedy muži, kteří se snažili uskutečnit svůj sen o konfederaci nezávislých států, kde bude svoboda víry zaručena každému včetně poddaných a kde král bude volen stavovským sněmem. Tak avantgardní plán musel být nejen poražen, což se stalo na Bílé hoře, ale i exemplárně ztrestán. Hlavy popravených umístěné v železných koších „zdobily“ Staroměstskou věž Karlova mostu ještě deset let. Sen o svobodě víry se ale nepodařilo zničit ani vyhnáním protestanské elity, ani plošnou násilnou rekatolizací zbylých obyvatel. Byl předávaný spolu s touhou po samostatném státě z generace na generaci. Až k Masarykovi a jeho legiím, které na frontách první světové války vybojovaly právo Čechů ale i Slováků na suverénní stát.

Snahy o znovupostavení sloupu vznikly už v období tzv. Druhé republiky v atmosféře, kdy klerofašismus povzbuzeně zvedl hlavu. Později se tyto snahy znovu objevily hned po změně režimu v roce 1990, kdy se ustavila Společnost pro obnovu mariánského sloupu. V prohlášení její Valné hromady konané 3. listopadu 1995 stojí: Našemu úsilí o obnovu mariánského sloupu v Praze jsou kladeny značné překážky. Po zvážení těchto skutečností jsme se rozhodli přejít na dlouhodobější strategii a současně změnit zásadně i priority a taktiku našeho postupu. Kdybychom v současné době vyvíjeli publikační, společenský a politický nátlak na okamžité obnovení sloupu, dotkli bychom se citů svých evangelických spolubratrů a spíše bychom v této přechodné a neurovnané době nejen uškodili své snaze, ale v očích agnostické veřejnosti i pověsti katolické církve…

Přechodná a neurovnaná doba pro „naši“ římskokatolickou církev skončila 8. listopadu 2012 přijetím zákona o tzv. církevních restitucích. V den výročí osudové bělohorské bitvy získala katolická církev výhodnou vyjednávací pozici, takže už nemusí dbát ani na svou pověst ani na city evangelických spolubratrů a veřejnosti. My všichni pomýlení se teď tedy máme vzdát svého přesvědčení o smyslu českých dějin a pokorně se smířit s tím, že vedle pomníku Mistra Jana Husa bude obnoveně vztyčen symbol decimace našich „kacířských“ předků.

Třicet čtyři pražských zastupitelů už prověrkou úspěšně prošlo. Pamětní cedule s jejich jmény by na sloupu neměla chybět.

Lenka Procházková
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Bílé přilby natočily v Idlibu inscenační video o použití chemických zbraní   
Pridal tk Středa 05 únor 2020 - 03:47:03 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Bílé přilby spolu s teroristy dokončily v Idlibu natáčení zinscenovaného videa o použití jedovatých látek syrskými jednotkami. Uvedlo to ruské Centrum pro usmíření znepřátelených stran.

Centrum uvedlo, že kolem 14:00 SEČ obdrželo z nezávislých zdrojů několik zpráv o střelbě ve městě Zerba. Video zachycuje „následky“ bombového útoku neznámou „chemickou municí“. Útok údajně způsobilo syrské letectvo, uvedla armáda.

„Na záběrech zachycených v hustém žlutém kouři jsou zaznamenány údajné ‚lidské oběti‘ se známkami ‚otravy‘. V současné době je video připravováno k šíření přes sociální sítě, aby se dále šířilo v západních a arabských médiích,“ píše se ve zprávě.

Organizace Bílé přilby prohlašuje za svůj cíl chránit civilisty v Sýrii politickou neutralitou a nezúčastněním se ozbrojených operací. Na internetu lze najít mnoho videí, na kterých lidé v bílých přilbách zachraňují zraněné z trosek.

Nicméně se objevily paralelně i taková videa, kde můžete vidět, jak stejné Bílé přilby vytvářejí zinscenované příběhy, kdy „obětem“ nanáší make-up a diktují, co mají říkat. Syrští novináři navíc ukázali několik materiálů, na kterých byli „záchranáři“ zachyceni se zbraněmi a ve vojenských uniformách.

Ruské ministerstvo zahraničí aktivity Bílých přileb považuje za součást velké informační kampaně, která očerňuje syrské orgány. Bašár Asad prohlásil, že členové organizace jsou vlastně příznivci Al-Káidy.

Obvinění Damašku ze strany koalice

Západ obvinil Damašek z chemického útoku na město Dúma ve Východní Ghútě, ke kterému údajně došlo 7. dubna 2018, a pohrozil vojenskou odvetou. Jako „důkaz“ chemického útoku použila organizace Bílé přilby záběry, na kterých jsou zachyceni „zasažení“ obyvatelé Dúmy včetně dětí.

Později sdělili lidé z tohoto videa, že nebyli svědky žádného útoku. Jeden z nich řekl, že neznámí lidé vyprovokovali ve městě paniku a pak se pokusili shromáždit obyvatele v nemocnici. Tam je polili vodou, aniž by něco vysvětlili, a pak je propustili. Lékaři, kteří tenkrát měli službu, potvrdili, že pacienti neměli žádné příznaky chemické otravy.

Ruské ministerstvo zahraničí prohlásilo, že cílem provokativních zpráv o použití otravných látek syrskou armádou byl záměr obhájit teroristy a ospravedlnit eventuální útoky zvenčí. Generální štáb Ruska přitom předem informoval o chystané provokaci ve Východní Ghútě s inscenací použití chemických zbraní.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Bqq2
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Na ředitele BIS směřuje trestní oznámení kvůli závažnému trestnímu činu   
Pridal tk Středa 05 únor 2020 - 03:42:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Poslanec Pirátů Lukáš Černohorský podal trestní oznámení na ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelku a premiéra Andreje Babiše kvůli kauze údajného úplatku pro bývalého ministra Vladimíra Kremlíka o rozměru 1,5 milionu korun.

Média v posledních dnech přinášejí informace o tom, že bývalému ministrovi dopravy Vladimíru Kremlíkovi měl být nabídnut úplatek ve spojení se zakázkou týkající se mýta. Mělo se jednat o sumu 1,5 milionu korun nabídnutou právníkem Martinem Janouškem.

Sám Kremlík prohlásil, že se kvůli nabídce úplatku obrátil na Bezpečnostní informační službu, konkrétně ředitele BIS Michala Koudelku.

Poslanec Pirátů Lukáš Černohorský v souvislosti s tím podal na ředitele BIS Koudelku a premiéra Babiše trestní oznámení.

„Včera v noci po přečtení článku o možném podplácení exministra Kremlíka jsem podal trestní oznámení na VSZ v Praze. Pokud Vladimír Kremlík, ředitel BIS Michal Koudelka či premiér Andrej Babiš se skutečně dozvěděli o možném spáchání trestného činu podplácení, pak měli ze zákona povinnost bez odkladu takovéto informace doručit státními zástupci či policejnímu orgánu. Jestliže tak neučinili, mohli sami spáchat trestný čin neoznámení trestného činu,“ napsal politik na svém Facebooku.

Kvůli údajně nabídnutému úplatku již podal trestní oznámení i sám bývalý ministr dopravy Kremlík.

Úplatky pro Kremlíka

Seznam Zprávy včera přinesl informace o tom, že v souvislosti se zakázkou na dozor nad mýtným systémem se bývalého ministra dopravy Vladimíra Kremlíka pokusili uplatit. Ten o tom informoval BIS.

Podle informací serveru premiér dnes již bývalého ministra dopravy Vladimíra Kremlíka odvolal předtím, než se událostí začala společně s Bezpečnostní informační službou zabývat policie a pražské vrchní státní zastupitelství v čele s Lenkou Bradáčovou.

Vysoce postavený zdroj z bezpečnostních složek řekl pro česká média, že bývalý ministr dopravy Vladimír Kremlík 14. ledna informoval Bezpečnostní informační službu o tom, že mu byl nabídnut úplatek.

„Já se k tomu nechci vyjadřovat. Už nejsem ministr dopravy. Nezlobte se,” řekl Kremlík novinářům z portálu Aktuálně, když ti se ho ptali, zdali mu byl nabídnut úplatek o rozměru 1,5 milionu korun.

Kontrarozvědka se údajně rovněž odmítla k informacím vyjadřovat.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Bqqy

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vzhledem ke krizi veřejného zdraví by se různé státy měly sjednotit a spolupracovat   
Pridal tk Středa 05 únor 2020 - 03:39:08 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
WHO označila epidemii zápalu plic způsobenou novým typem koronaviru za událost ohrožující veřejné zdraví mezinárodního významu. Hlavním cílem tohoto opatření je poskytnout nezbytnou mezinárodní pomoc zemím se slabým zdravotním systémem a nedostatečnou kapacitou veřejného zdravotnictví. Vzhledem ke krizi veřejného zdraví by se různé státy měly sjednotit a spolupracovat, což je ve společném zájmu všech zemí. Dnes to řekla mluvčí čínského ministerstva zahraničí Hua Chunying (Chua Čchun-jing).

Hua Chunying se vyslovila v tom smyslu, že WHO vyzvala země, aby na základě faktů přijaly racionální opatření. Čína od vypuknutí epidemie přijala bezprecedentně přísná preventivní a kontrolní opatření, z nichž mnohá přesahují doporučení WHO a požadavky mezinárodních zdravotních předpisů. Podle zprávy o epidemii zveřejněné 3. února je ve světě 153 potvrzených případů, tedy méně než 1 % případů v Číně. Díky úsilí Číny se podařilo účinně zabránit šíření epidemie do dalších zemí.

Hua Chunying poukázala na to, že WHO uvedla, že čínská opatření jsou pevná a silná a WHO měla vždy důvěru ve vítězství Číny nad epidemií. Některé vyspělé země se silnými schopnostmi prevence epidemie a pokročilými zařízeními pro prevenci epidemie ale naopak jako první přijaly nadměrná omezující opatření, což je v rozporu s doporučeními WHO.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Někteří američtí politici chtějí využít epidemii ke zbohatnutí, to je naprostý rozmar   
Pridal tk Středa 05 únor 2020 - 03:37:34 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Celá Čína v posledních dnech usiluje o boj proti epidemii nového koronaviru, mezinárodní společenství také různými způsoby poskytuje Číně pomoc a vyjadřuje podporu. Ozývají se však také nesouhlasné hlasy, které narušují mezinárodní úsilí o prevenci epidemie. Například nedávné tvrzení amerického ministra obchodu Wilbura Rosse, že vypuknutí epidemie v Číně může pomoci urychlit návrat zpracovatelského průmyslu do Spojených států. Takový klam byl mezinárodním společenstvím široce napaden a kritizován jako chladnokrevný a zoufalý tah, a stal se cílem veřejné kritiky.

Epidemie je pro celé lidstvo běžná výzva a její šíření nezná hranice. Čínská vláda v současné době přijala nejkomplexnější a nejpřísnější preventivní a kontrolní opatření, z nichž mnohá dokonce překračují požadavky Mezinárodních zdravotních předpisů, jejichž cílem není pouze ochrana čínského lidu, ale také ochrana obyvatel světa.

Jako jediná supervelmoc světa však Spojené státy nejenže Číně neposkytly žádnou podstatnou pomoc, ale také se ujaly vedení při přijetí komplexního zákazu vstupu čínských občanů a při vytváření a šíření paniky. Klam amerického ministra obchodu Wilbura Rosse postrádá nejmenší smysl pro morálku a soucit a odhaluje extrémní sobectví některých politiků ve Spojených státech, což odráží, že stále trvají na myšlení hry s nulovým součtem a jsou paranoidní, myslí si, že všechno, co je pro Čínu špatné, je pro Spojené státy dobré.

Zdá se, že pan Ross není jen chladnokrevný, ale také mu chybí základní ekonomický zdravý rozum.

Současná epidemie bude mít nevyhnutelně dopady na čínskou ekonomiku, ale tyto dopady budou pouze dočasné. Unikátní výhody a vitalita čínského trhu jsou dlouhodobé, základní trend růstu čínské ekonomiky se nezmění. Nadnárodní společnosti mohou dosáhnout dlouhodobého rozvoje pouze tehdy, pokud budou pokračovat ve spolupráci s Čínou. Relevantní statistiky ukazují, že od 2. února 2020 darovalo 188 podniků v Číně financovaných ze zahraničí 1,096 miliardy čínských yuanů na boj proti epidemii, a mají důvěru v budoucí rozvoj Číny.

Lidé zaznamenali, že Čína přijímá různá opatření na minimalizaci dopadů epidemie. Čínská lidová banka uvedla ve dnech 3. a 4. února na trh likviditu v celkové hodnotě 1,7 bilionu yuanů a realizovala čisté investice do likvidity ve výši téměř 550 miliard yuanů, čímž zajistila dostatečnou likviditu na trhu. Hlavní světové hospodářské organizace a ratingové agentury ohledně toho vyjádřily své uznání.

Světová banka prohlásila, že čínská vláda má politický prostor k reakci na epidemii a už oznámila, že investuje na trh značnou likviditu, což pomůže zmírnit ekonomické ztráty způsobené epidemií.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ad: Vzpomínka na Mílu   
Pridal tk Středa 05 únor 2020 - 03:33:00 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Když jsem si přečetl výše uvedenou stať, inspirovalo mě to okamžitě k tomu, abych zavzpomínal na Mílu Ransdorfa tak trochu z mého pohledu. V roce 2014, jakož i léta předtím, jsem navštívil Setkání občanů pod Kunětickou horou a šťastná náhoda tomu chtěla, abych se s tehdejším poslancem PhDr. Miloslavem Ransdorfem, CSc. členem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a místopředsedou Výboru pro zahraniční věci nejenom potkal, ale abychom probrali pro mě méně známá, i když o to důležitější témata, týkající se kupř. jeho činnosti v Evropské sjednocené levici.

Především byl značně překvapen tím, když jsem se představil jako člen Pěveckého sdružení pražských učitelů.Hned zareagoval: „No, tam přece zpíval můj učitel na FF UK v Praze Doc. PhDr. Dušan Machovec, CSc.“

Dušan byl můj kolega ze Sdružení, působil jako chorovod sekce tenorů, populárně a zábavně uváděl koncerty nejenom na tuzemských vystoupeních, ale i německy při koncertních zahraničních zájezdech, upravoval lidové písně, jedinečně doprovázel na klavír spolu s Oldřichem Duzbabou např. mužské sbory s názvem Tři sbory Antonína Dvořáka, každoročně na vánoční koncert pro nás napsal novou koledu, byl to prostě hudební vědec, hudební skladatel a korepetitor.

Dušan Machovec vystudoval filozofii jako hlavní obor a hudební vědu. Předmět Dějiny filozofie vyučoval v různých formách studia na FF UK téměř 40 let, jeho bibliografie, podobně jako vydané sborníky a příspěvky v časopisech, byla značně široká a týkala se především antické filozofie.

Často v rozhovorech se mnou uváděl jméno Miloslava Ransdorfa, jehož považoval za své pedagogické dráhy na vysoké škole za jednoho nejnadanějších studentů s mimořádnými vědomostmi a schopnostmi (opravdu encyklopedickými) v oboru historie a filozofie, který byl rovněž t.tv. pomocnou vědeckou silou. Dizertační absolventskou prací Politické teorie rané renesance a reformace získal titul PhDr. (v 25 letech – sic!) a dizertací Husitská ideologie a vznik raně buržoazního myšlení v roce 1982 vědecký titul CSc.

Od roku 1990 byl členem KSČM a poslancem nejprve SN Federálního shromáždění, potom poslancem Poslanecké sněmovny PČR a nakonec poslancem Evropského parlamentu až do své smrti 22.ledna 2016. Jeho bibliografie je velice rozsáhlá. Vzpomenu jen dvou knih, a to Muž velké touhy a Hledali spravedlivější svět. Obě mám ve své knihovně. Nedají se číst jako „krásná literatura“, o každé větě a každém výrazu se musí mnoho přemýšlet. Tak jsou náročné!

Tehdy pod Kunětickou horou Míla slíbil, že mně pošle básničku, která „hodnotí“ politickou situaci a kterou obdržel svého času od D. Machovce. Jakkoliv mně dal i navštívenku s kontakty, nedošlo na to. Zkoušel jsem se ještě pídit v jeho pozůstalosti, ale nikde není. Škoda. Měl bych na oba památku.

K úmrtí Miloslava Ransdorfa se vyjádřil i prezident Miloš Zeman – cituji:“Je mi to líto. Byl to jeden z nejbystřejších intelektuálů, kterého jsem poznal.“ A ještě jeden citát z FB: „Velikost pana Ransdorfa přesahuje možnosti většiny. Škoda takového člověka.“

Na závěr chci vše poněkud odlehčit. Roman Blaško píše ve svém příspěvku o tom, jak Míla pracovně relaxoval u své maminky v Petrovicích (myšleno u Rakovníka) – natíral, štípal dříví, trhal plevel apod. I já pocházím z Petrovic u Kutné Hory (obec vznikla ve 14. stol.) a domácky mně říkají také Míla.To jen tak, aby řeč nestála.


Miloslav Samek
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
PoÚtStČtPaSoNe
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 
 
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.3117 sec,0.1681 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,383kB