Pondělí 17 únor 2020
Čínské MZV nazvalo USA „říší hackerů“   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 19:55:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Spojené státy si jako největší špionážní stát na světě v kybernetickém prostoru zaslouží název „říše hackerů“, řekl na pondělním briefingu mluvčí čínského ministerstva zahraničí Geng Shuang.

Dříve noviny Tribune de Geneve ve zveřejněném vyšetřování uvedly, že Ústřední zpravodajská služba USA (CIA) prostřednictvím švýcarské společnosti pro šifrování zpráv více než 50 let monitorovala tajnou vojenskou a diplomatickou korespondenci více než 100 států. Jednalo se o společnost Crypto AG, která od roku 1952 sídlí ve švýcarském kantonu Zug. Poskytovala státům šifrovací zařízení k ochraně při předávání tajných údajů a zpráv.

„Cynismus Spojených států ve věcech kybernetické bezpečnosti nemůže být ještě zřetelnější. Spojené státy nemají ani čest, ani právo vystupovat před jinými zeměmi. Fakta a čas opakovaně potvrdily, že Spojené státy si jako největší státní aktér ve špionáži v kybernetickém prostoru zaslouží název ,říše hackerů‘,“ prohlásil Geng Shuang na briefingu v rámci komentáře zpráv o společnosti Crypto AG.

Dodal, že Spojené státy denně odposlouchávají asi pět miliard mobilních telefonů po celém světě, více než 10 let odposlouchávaly telefonní rozhovory německé kancléřky Angely Merkelové, každoročně monitorují více než tři miliony čínských počítačů a každoročně instalují virové programy na více než 3 600 čínských webových stránek.

„Je to takový levný trik, když USA jednají tímto způsobem a zároveň vystupují jako oběť kybernetických útoků, jako zloděj, který křičí ,chyťte zloděje‘,“ řekl Geng Shuang a dodal, že „rozsáhlá, organizovaná plošná špionáž“ ze strany USA ve vztahu k vládám cizích států, společnostem a jednotlivcům je všem dobře známá skutečnost.

„Ještě se neusadil zvířený prach z odhalení WikiLeaks a Snowdena, na vysvětlení se stále čeká. Nyní k tomu přibyl incident s Crypto AG, což je další záležitost, kterou by USA měly světu objasnit,“ uzavřel čínský diplomat.

Šifrovací zařízení vytvořená společností Crypto AG byla používána během válek nebo při předávání citlivých informací mezi velvyslanectvími a vládami. Současně americké a německé zpravodajské služby mohly tyto zprávy sledovat pomocí speciálně vytvořených „děr“ v šifrovacím zabezpečovacím systému. Článek uvádí, že služby Crypto AG využívalo asi 130 zemí.

V roce 1993 německá zpravodajská služba přestala kontrolovat Crypto AG, ale Spojené státy pokračovaly ve svých operacích minimálně do roku 2012.

V roce 2018 byla společnost Crypto AG rozdělena na dvě části, z nichž jedna začala sloužit výhradně švýcarským klientům. Druhá společnost se nazývá Crypto International a je zaměřena na zahraniční klientelu. Na jejích webových stránkách je nyní uveřejněno prohlášení, že nemá nic společného s Crypto AG nebo americkými a německými zpravodajskými službami, ale je soukromou společností, která v roce 2018 koupila značku a aktiva společnosti z Zugu.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Bx7s
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



USA povolaly na hranice proti imigrantům speciální jednotky!   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 19:49:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Demokracie není cochcárna, a má svá pravidla, která je třeba bedlivě střežit.

Také toto mají zřejmě připomenout ilegálním imigrantům na mexické hranici USA speciální jednotky , které nyní povolala Trumpova administrativa. Ty by měly působit zejména v těch příhraničních „městech – svatyních“, které se staví ležérně a toporně k federální imigrační politice.

Jednotky zvláštního nasazení se speciálním výcvikem (mj. s jedněmi z nejlepších ostřelovačů) mají u místní samosprávy „zlepšit integritu federálního imigračního systému, udržovat veřejnou bezpečnost a posílit naši státní bezpečnost“. Podle některých britských zdrojů mají speciální jednotky prozaičtější úkol - pochytat ilegály v příhraničních regionech a předat je imigračním orgánům k promptní deportaci.

Zdroj: http://jornaldeangola.sapo.ao/mundo/forcas-especiais-combatem-a-imigracao-ilegal-nos-eua
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Místo protestního pochodu vzpoura imigrantů   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 19:47:54 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Poté, co se provalil plán neziskovek v Bosně – uspořádat protestní valentýnský pochod imigrantů na schengenskou hranici, a policie se připravila, propukla v detenčním táboře Miral ve Velké Kladuši vzpoura.

Musela zasahovat policie, několik imigrantů bylo zatčeno. Kdoví odkud přišedší imigranti bez dokladů, zato s mobily, kteří znají jen své nároky a požadavky, se dožadovali otevření 10km vzdálené srbsko-maďarské hranice.

Bystrost pohraničníků na Balkáně nicméně zkouší i jarní oživený převaděčský ruch, kdy bylo v posledních dnech pochytáno několik desítek pšovaných imigrantů.

Zdroj: https://www.krone.at/2099199
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



DOBA TEMNA na dohled....   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 19:44:06 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Je sice historicky doloženo, že Mariánský sloup v Praze nechal vztyčit rakouský císař, jako výraz vděku Panně Marii (habsburské ovšem...) za vítězství mezinárodních žoldáků v jeho službách nad mezinárodními žoldáky ve službách loupících Švédů, ale dnes už se neupravovaná historie tak úzkoprse nebere.

Už je prý ten správný čas....

Prý tento monument vlastního pokoření postavili „vděční“ Pražané jaksi sami jako výraz vděku za „povýšení“ Království českého na habsburskou gubernii. Císař si tehdy vychutnal českou potupu i osobně a odhalení památníku se účastnil též se svým následnickým synem. Po třech stech letech Češi vazalský pylon strhli, aby bylo jasné, jak skutečně „oceňují“ třísetleté habsburské šafářování v naší zemi.

Jelikož je však výklad dle historických faktů dnes vlastně „panslavistický“ a v „sovětském duchu“, jak praví BIS, (patrně nová zkratka pro ministerstvo školství), pražský magistrát v rukou pirátských germanizátorů rozhodl, že monument opět nechá postavit. Aby bylo všem jasno, že to bude tak a ne jinak a neodvolatelně, „stavba začne...“, jak s gustem informoval Protektoratische Rundfunk ve své redakci Český rozhlas Plus, aniž ještě byly vypořádány veškeré úřednické formality.

… a Protektorát vlastně osvobodili Němci, nicht wahr?

Tato rozhlasová stanice je vůbec fajn a plná těch správných „informací“. Ve stejný den, kdy bylo oznámeno, že „stavba začne...“, bylo dáno obyvatelům na vědomí, že u příležitosti 75. výročí osvobození Plzně americkou armádou pozval ministr zahraničí svůj americký protějšek na státní návštěvu, poněvadž je to takové skorokulaté a vhodné datum. V době, kdy se vlivem jedovatých satanů a jiných politických hub Pražané rozhodli odstranit sochu sovětského maršála Koněva, jenž se svými vojsky skutečně hlavní město Československa osvobodil, jako před tím i drtivou většinu země, nikoho nepřekvapí, že ruského ministra zahraničí v tento významný rok do Prahy Petříček nepozval.

Nějaké Československo? Pche!...: Vždyť je to tak panslavistické! A vůbec - Pražáci se ještě budou muset moc snažit, aby náhodou hlavním městem protektorátu nebyla nakonec Plzeň! Pan Petříček se totiž v dané stanici doslova vyjádřil, že koneckonců „naši zemi osvobodila americká armáda“. Neřekl „taky“ nebo „i“, ale jen výše uvedené.

Jestliže jste snad právě spadli ze židle, vězte, že autor těchto řádků to měl při poslechu Českého rozhlasu Plus složitější, protože byl právě za volantem a na křižovatce. Nicméně, jak nakoupeno, tak prodáno. Ještě dlouho si nechá český národ bezostyšně plivat na svou historii, velebit naše mnohasetleté podmanitele a kálet na hrdiny, co zajistili se zbraněmi v rukou, abychom se zde i dnes domlouvali mateřským jazykem?

Svatopluk Otava, komentátor ANS
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hra o miliardy z reklam aneb seriál zločinu: máme psát dle BIS a České televize, nebo pravdivě? Co je dezinformace?   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 04:41:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Kdo dává informace a kdo dezinformace?

Stálý a důvěryhodný zdroj České televize o Rusku, nejdůvěryhodnější z nejdůvěryhodnějších píšící a mluvící pravdu a nic než pravdu, za kterého by dala Česká televize, Mitrofanov, Vrábel či Václav Moravec s Rychetským ruku do ohně - Ing. Vladimír Votápek: expert a bývalý diplomat.

PRAVDA VÍTĚZÍ a Facebook bude mazat dezinformace

9. 8. 2014 tento expert v článku "Putinův vlastňák" napsal

Myšlenku, že by si Rusko odpovídající potraviny samo vypěstovalo, pak můžeme rovnou opustit. Takový zázrak nedokázali ani kouzelníci z Politbyra ÚV KSSS a zcela určitě to nedokáže ani jejich učeň Vladimír Putin. A to i přesto, že v r. 2010 vyhlásil pětiletý program zaměřený na dosažení potravinové soběstačnosti. Program samozřejmě zkrachoval...

"Ale možná že teď, až dojdou evropské potraviny, bude se pan prezident tvářit, že už je Rusko soběstačné…" Ironicky poznamenal expert Votápek.

V roce 2018 se Rusko stalo největším vývozcem pšenice na světě!!! A nejen to.

Co je a co není dezinformace a jak psát

Rusko je v krizi, Rusko se hroutí, blíží se hladomor a kdo napíše něco jiného, musí se smazat, neb je to dezinformace a těmto webům se musí sebrat miliardy z reklam, oficiálně oznámil samozvaný analytik Vrábel, důvěryhodný častý host Václava Moravce.

A nyní žádám BIS, Vrábela a ministerstvo vnitra, zda naše weby mají informovat dle Votápka, Procházkové, Mitrofanova a České televize, nebo dle oficiálních údajů ministertsva zemědělství - vydáno před třemi dny.


Ruské zemědělství v roce 2019 a agrární export
13.2.2020


Ačkoliv byly odhady na začátku roku střízlivé, za prvních 11 měsíců roku 2019 dosáhl růst zemědělské výroby 4,1%. Již šestý rok za sebou byla sklizeň obilí v Rusku nad hranicí 100 mil. tun, přesně 121 mil. tun. Poprvé za posledních 12 let byla vypěstována pšenice první (nejvyšší) třídy a Rusko počítá s udržením pozice největšího světového exportéra pšenice. Doktrína o potravinové soběstačnosti země je až na výjimku mléka naplněna a hlavní mantrou se stal agrární export. Cílem je, aby v roce 2024 dosáhl hodnoty 45 mld. USD, což je téměř dvojnásobek aktuálních čísel. Rusko se snaží dobývat se svými produkty nové trhy, v roce 2019 se podařilo uzavřít dohody o dodávkách sóji, řepky či šrotu do Číny, pro ruské vepřové se otevřel trh Vietnamu. Podle předběžných údajů se příjmy agrárního sektoru v roce 2019 zvýšily o 4% a dosáhnou 4 trilionů rublů, což zároveň odpovídá hodnotě jeho zadluženosti. Ziskovost agrárního sektoru dosahuje 14,6% (s dotacemi), nebo 10% (bez dotací). Investice do základního kapitálu za rok 2019 by měly dosáhnout 520-540 mld. rublů, čistý zisk 364 mld. rublů.

Obilí má svou dlouhodobou strategii a nového hráče na trhu

Produkce obilí je hlavní tahounem ruského zemědělství a agrárního exportu. Podle předběžných výsledků dosáhla sklizeň v roce 2019 hodnoty 121 mil. tun obilí (o 8 mil. tun více než v předchozím roce). Rusko si chce zachovat první příčku ve světovém exportu pšenice a pro období 2019/2020 počítá s exportem 45 mil. tun obilí celkem, oproti 43,3 mil. tun v roce 2018. Poprvé za posledních 12 let byla vypěstována pšenice první (nejvyšší) třídy a Rusko počítá s udržením pozice největšího světového exportéra pšenice. Zároveň se objevují zprávy o tom, že stát chce nastavit kvóty na export obilí, což exportéři nesou s nelibostí. Ministerstvo zemědělství RF ale toto opatření vysvětluje s tím, že je potřeba zajistit dostatek obilí na domácím trhu za stabilní ceny. Mechanismus by byl zaveden pouze při velkých výkyvech a fungoval by tak, že od července do prosince (první pololetí exportního období) by export nebyl nijak omezen, zatímco od ledna do června (druhé pololetí exportního období) by byly stanoveny kvóty, které by zajišťovaly, že zůstane dostatek obilí pro domácí potřeby. Celkový objem exportu by tak ovlivněn nebyl, pouze by došlo k rozložení vývozu v rámci roku.

V srpnu 2019 ruská vláda přijala „Dlouhodobou strategii rozvoje obilného komplexu do roku 2035“, kde jsou definovány výzvy a rizika, kroky k dalšímu rozvoji oboru, možnosti exportu a zároveň plány pro zajištění potravinové bezpečnosti země. Strategie má tři scénáře pro vývoj obilnářství: základní, který počítá s produkcí do 140 mil. tun do roku 2035, což umožní export až 55,9 mil. tun; optimistický, kdy produkce vyroste do 150,3 mil. tun a export na 63,6 mil. tun a pesimistický, který předpokládá produkci do 125,4 mil. tun a export v objemu 39,7 mil. tun. Strategie každopádně počítá s tím, že v roce 2035 bude domácí spotřeba obilí v hodnotě 86,6 mil. tun (z toho 52,3 mil tun bude využito na výrobu krmiv, 15,2 mil. tun na potravinářské účely, 12 mil. tun na semena a 5,6 mil. tun na další účely průmyslové výroby). K tomu, aby bylo více obilí zpracováno a využito na domácím ruském trhu, jsou potřeba investice v hodnotě přesahující 700 mld. rublů a měly by směřovat na modernizaci zpracovatelských závodů, mlýnů, transportně-logistické infrastruktury, skladovacích prostor atd. Očekává se, že v roce 2024 bude export obilí činit asi 11,4 mld. USD z celkové hodnoty agrárního exportu 45 mld. USD. Největšími odběrateli ruského obilí jsou Egypt a Turecko.

Klíčovou událostí na ruském trhu obilí v roce 2019 se stalo vytváření obilnářského holdingu spadajícího pod banku VTB, kterou vlastní ze 60,9% ruský stát. VTB nakoupila akcie u obilnářských společností, obilného terminálu v Novorossijsku, železničního operátora Rustranskom, obilnářského tradera a dalších souvisejících firem a má za cíl vytvořit vertikálně integrovaného operátora s obilím. Ten by se měl stát významným hráčem nejen na ruském, ale také na světovém trhu a zároveň zaručovat hospodářskou soutěž a rovný dostup k infrastruktuře. Předseda představenstva VTB A. Kostin požádal o podporu tohoto projektu prezidenta V. Putina a zdá se, že na vládní úrovni dostal zelenou. Formování obilnářského holdingu je stále zatím v procesu a názory na něj se napříč odborníky dost liší. Řada specialistů se obává, že spíše než férovou soutěž na trhu přinese monopolizaci oboru a nejvíce budou trpět pěstitelé.

Rekordní úroda cukrové řepy přináší krizi na trhu cukru

V roce 2019 Rusko sebralo rekordní úrodu cukrové řepy (50,6 mil. tun - o 20,4% více než v roce 2018). Podle prognózy ruského Svazu výrobců cukru by produkce cukru měla dosáhnout hodnoty 7,2 mil. tun, což je číslo, které za dvěstěletou historii výroby cukru v Rusku nikdy nebylo dosaženo. Roční spotřeba cukru v zemi je okolo 5,8-5,9 mil. tun, tzn., že přebytek může dosáhnout až 2 mil. tun cukru. Tento „sladký rekord“ tak přináší propad cen a krizi v oboru, který byl v minulých letech prioritní a bylo do něj investováno 150 mld. rublů soukromých i státních investic. Od ledna do listopadu 2019 došlo ke snížení ceny cukru o 45% na 19-20 rublů za kg (včetně DPH), což je nejnižší cena za posledních 7 let. Hrozí tak bankrot cukrovarů a další problémy celého oboru. Ministerstvo zemědělství chce optimalizovat osevní plochy, a proto doporučilo jejich snížení o 15% (v roce 2019 činily 1,145 mil. ha). Podle odborníků to ale problém nevyřeší a více doufají v nárůst exportu. Tomu ale brání řada především technických bariér (logistika, vysoké náklady, nedostatek přístavů a kontejnerů, barva a technické parametry cukru atp.) a ochranářská opatření dalších zemí. Cukrovary neočekávají od státu žádné rychlé a efektivní řešení, a proto doufají, že trh se brzy stabilizuje sám.

Olejniny a olej mají největší dynamiku exportu

Produkce olejnin a jejich zpracování na olej a další produkty je dalším důležitým odvětvím ruského zemědělství. V roce 2019 byla jedna z největších úrod olejnin, došlo k modernizaci a rozšíření počtu zpracovatelských závodů, což zefektivnilo výrobu a zlevnilo cenu produktů. Olejniny a produkty z nich zaznamenaly 26% růst exportu, který dosáhl hodnoty 4 mld. USD (z toho nejvíce slunečnicový olej, pokrutiny, řepkový a sójový olej). Hlavními trhy se staly Čína, EU, Turecko, Irán a Uzbekistán.

Produkce ovoce byla rekordní, ale stále nedostačující

Produkce ovoce v roce 2019 zaznamenala jen nepatrný růst a při oceňování objemů se silně rozcházejí čísla Ministerstva zemědělství RF (3,4 mil. tun), které započítává i soukromou produkci, a čísla Svazu sadařů (1 mil. tun). Nejvíce se vypěstuje jablek, švestek, višní, třešní, rybízu a malin. Ačkoliv každoročně dochází k zakládání nových sadů, objemy jsou stále nedostačující a Rusko je závislé na dovozu. Zároveň má problém se skladováním ovoce, a tak domácí produkce často vůbec nevydrží do zimy, a proto je v tomto období dovoz klíčový. Situace má za následek kolébání cen a kontinuální zdražování ovoce, což snižuje dostupnost pro spotřebitele. Ruské statistiky zaznamenaly, že Rusové za posledních pět let sice jedí ovoce častěji, ale v mnohem menším množství. K nejpopulárnějším druhům patří banány, jablka a pomeranče.

Produkce brambor roste díky importní sadbě

V roce 2019 došlo k nárůstu produkce brambor na 7,5 mil. tun (o 5,5% více oproti roku 2018). Nutno však podotknout, že cca 80% sadby (sadby, nikoliv brambor) brambor do Ruska je dováženo. Ačkoliv státní podpora směřuje i do rozvoje tohoto oboru, ruské odrůdy zatím nejsou příliš konkurenceschopné a domácí produkce sadby je mizivá. V roce 2019 činily dotace 438 mil. rublů a pomohly k vyšlechtění devíti nových odrůd brambor, vývoji biologického prostředku na ochranu hlíz a vývoji nových technologií pro šlechtění brambor. Tyto výsledky se v praxi ale zatím příliš neprojevují.

Produkce mléka roste pomalu a masa je hodně

Produkce mléka je nejslabším článkem zemědělské výroby Ruska, u kterého se nedaří významněji zvyšovat objemy a naplnit doktrínu o potravinové soběstačnosti. Rusko chce být soběstačné v produkci mléka z 90%, ale zatím se výsledky pohybují okolo 84%. (Co my bychom za to dali) Podle předběžných výsledků dosáhla produkce mléka v roce 2019 v zemědělských podnicích 16 mil. tun (k tomu je možné přičíst odhadem 6,1 mil. tun mléka, kterých dosáhla domácí produkce obyvatel). Pro srovnání v roce 2013 dosáhla produkce mléka v zemědělských podnicích 13 mil. tun. Průměrná dojivost krav v Rusku každý rok roste a v roce 2019 se pohybovala okolo 6335 kg mléka za rok. I přes dílčí úspěchy, ale mlékárenské odvětví v Rusku není v ideálním stavu, a proto je tento obor stále prioritní a státem podporovaný. Bez hlubších systémových změn v oblasti evidence skotu, systému kontroly užitkovosti a dalších parametrů nemůže být zefektivnění mlékárenského oboru příliš výrazné.

Oproti tomu se daří produkci masa, zatímco drůbeží mělo svůj boom v roce 2018 a v roce 2019 vykázalo spíše stagnaci, významněji se dařilo produkci vepřového. Celková produkce masa dosáhla 10,8-11 mil. tun v porážkové váze, z toho 5,1 mil. tun drůbežího masa, 4 mil. tun vepřového (+3% oproti roku 2018) a 1,6 mil. tun hovězího masa (+1% oproti roku 2018). Pro drůbeží a vepřové hledá Rusko exportní trhy, hovězího masa je na domácím trhu stále nedostatek. Jako hlavní odbytiště ruští producenti vidí Čínu, kam se ale zatím podařilo vyjednat pouze certifikát pro drůbeží maso a export kuřecích pařátů a křídel. Pro vepřové maso je Čína zatím zavřená a s ohledem na výskyt afrického moru prasat v Rusku je horizont případného získání certifikátu nejasný, v tomto případě nepomáhá ani politický tlak. Potenciál exportu vidí Rusko také v exportu skopového masa (především na Blízký východ), jehož produkce ale zatím stagnuje.

Oblast živočišné výroby zažila aktivní rok z hlediska změn ve vlastnických strukturách. Na trhu masa a masných produktů došlo v roce 2019 k ještě většímu posilování pozic a nabývání aktiv u největších hráčů - agroholdingů Miratorg, Čerkizovo, Step (skupina „AFK Systema“) nebo Rusagro. Všechny uvedené holdingy nakupovali podíly v menších regionálních masokombinátech, rozšiřovaly své pozemkové fondy či získávaly aktiva v krmivářských podnicích. Ve východní části Ruska svou pozici upevňovala skupina „Sibirskaya agrarnaya gruppa“, která vlastní vepříny, drůbežárny a zpracovatelské závody v několika regionech Sibiře. V mlékárenském sektoru došlo k dalšímu posilování rusko-německého holdingu EkoNiva vlastněného Stefanem Dürrem. EkoNiva je jedničkou na ruském trhu mléka a německý podnikatel je považován za spasitele ruského mlékárenství, kterého se snaží jako investora přilákat snad každý ruský region.

Nový systém podpory a dotací

Od roku 2020 by se měla změnit pravidla pro vyplácení dotací zemědělským podnikům. Nově by měly fungovat dotace „kompenzační“ a „stimulační“. Kompenzační dotace má za cíl udržení ziskovosti zemědělců, proto by měla kompenzovat ušlé zisky a být rozdělována na hektar plochy či litr mléka. Zatímco stimulační by měla směřovat do prioritních oborů, které definuje Ministerstvo zemědělství RF. Každý region si následně vybere z centrálně definovaných ty, které jsou pro něj nejvhodnější. Jejich cílem je zvýšení produkce a ideálně i následný export. Mezi prioritní obory patří pěstování zeleniny, ovoce a bobulí, pěstování vinné révy, chov masného skotu, pěstování olejnin, především řepky a sóji. V roce 2020 by mělo být rozděleno 34 mld. rublů na kompenzační a 27 mld. rublů na stimulační dotace. I nadále budou pokračovat dotace pro výhodnější úvěry zemědělcům, které počítají pro rok 2020 s 90 mld. rublů (oproti 60 mld. rublů v roce 2019). Celkově se pro rok 2020 počítá se státními dotacemi do zemědělství v hodnotě 321 mld. rublů (oproti 307 mld. rublů v roce 2019). Díky státním dotacím ruští farmáři v roce 2019 nakoupili přes 24 tis. ks zemědělské techniky, z toho nejvíce traktorů a kombajnů. Celková hodnota dotací v tomto segmentu dosáhla 14,5 mld. rublů.

V aktuálních diskusích je čím dál tím více pozornosti věnováno také tématům jako je zlepšování půdní úrodnosti, rozvoji venkova a zvýšení kvality života na venkově či ekologické produkci.

Zemědělství roste, ale agrární export poprvé zpomalil

Podle předběžných údajů se příjmy agrárního sektoru v roce 2019 zvýšily o 4% a dosáhnou 4 trilionů rublů, což zároveň odpovídá hodnotě jeho zadluženosti. Ziskovost agrárního sektoru dosahuje 14,6% (s dotacemi), nebo 10% (bez dotací). Investice do základního kapitálu za rok 2019 by měly dosáhnout 520-540 mld. rublů, čistý zisk 364 mld. rublů. Doktrína o potravinové soběstačnosti země je až na výjimku mléka naplněna a hlavní mantrou se stal agrární export. Cílem je, aby v roce 2024 dosáhl hodnoty 45 mld. USD, což je téměř dvojnásobek aktuálních čísel.

Rusko se snaží dobývat se svými produkty nové trhy, v roce 2019 se podařilo uzavřít dohody o dodávkách sóji, řepky či šrotu do Číny, pro ruské vepřové se otevřel trh Vietnamu, uskutečnil se první export cukru do Řecka a Turecka. Finální čísla za rok 2019 zatím nejsou k dispozici, ale již nyní je pravděpodobné, že poprvé od roku 2015 dojde ke snížení ruského agrárního exportu, oproti hodnotě 25,8 mld. rublů, které bylo dosaženo v roce 2018. To analytici odůvodňují poklesem cen při vývozu pšenice a obilí.

Na druhou stranu export potravin jako je např. slunečnicový olej, ryby, mouka či kuřecí maso vykázaly významný růst. S menší dynamikou rostl také export cukrovarnických řízků a sladkostí, což souvisí s nadprodukcí cukru a snížením jeho cen. Saldo agrárního zahraničního obchodu Ruska je negativní, nicméně se pohybuje okolo 4 mld. rublů, zatímco v roce 2013 saldo činilo přes 26 mld. rublů.

Agrární spolupráce s Českou republikou a dalšími zeměmi

Všechna dílčí čísla a výsledky poukazující na úspěch ruského zemědělství je potřeba brát s rezervou, ale celkový pozitivní trend rozvoje zemědělství je určitě nezpochybnitelný. Domácí produkce dosahuje požadovaných výsledků potravinové soběstačnosti a zdá se, že trh se poměrně dobře objede bez importovaných potravin. Minimálně v produkci základních druhů potravin zaujali místa evropských firem ruští výrobci.

Méně se hovoří o tom, že rozkvět ruského zemědělství je silně závislý na importu semen, sazenic, genetického materiálu a technologií a dalšího zboží ze zahraničí. Téměř v každém oboru a stadiu zemědělské výroby je možné najít alespoň dílčí závislost na něčem z dovozu. Když začneme na samém začátku, tak až 98% semen cukrové řepy se importuje a bez nich by rekordní úroda řepy nebyla. Produkce brambor naplnila 95% soběstačnost, ale z toho se zhruba 80% sadby (zdůrazněno sadby) brambor dováží. Produkce drůbežího masa láme rekordy, ale většinu násadových vajec musí Rusko importovat. Inseminace skotu stojí na genetickém materiálu ze zahraničí. A takto je možné pokračovat i v dalších oborech.

Ačkoliv domácí výroba zemědělských strojů a technologií roste, těžko by domácí technika mohla obhospodařit všechna pole. Dovoz traktorů, závěsných technologií za traktory a další zemědělské techniky v posledních letech nejen z ČR roste. (A zde máme být blokováni?) V oblasti veterinárních přípravků či chemických prostředků je opět možné najít silné zahraniční zastoupení. Některá čísla uvádějí, že ruské zemědělství je na dovozovém zboží závisle zhruba za 50%. To je stav, který přináší obchodní příležitosti pro řadu českých firem. Právě např. technologie, násadová vejce, semena a osiva, genetický materiál a další zboží patří mezi nejvýznamnější položky českého agrárního exportu, který v roce 2018 dosáhl historicky nejlepšího výsledku, a podle předběžných údajů budou čísla agrárního exportu v roce 2019 ještě trochu lepší.

© 2020 Ministerstvo zemědělství


Možná by stálo za to se zeptat vás, čtenářů: chcete být informováni pravdivě a my máme čelit nenávisti BIS, Votápků, Peter Procházkových, Českých televizí a Moravců s tím, že budeme okrádáni o miliardy z reklam díky Vrábelům, nebo lhát s Evropskou unií (spíše Bruselem, protože v Německu už s informacemi praskají ledy) s tím, že budeme dostávat lukrativní odměny a dotace? Zatím jsme se pokoušeli o pravdu, ale nenávist Vrábelů a BIS se zvyšuje...

Zdroj: http://www.skrytapravda.cz/domaci/3055-hra-o-miliardy-z-reklam-aneb-serial-zlocinu-mame-psat-dle-bis-a-ceske-televize-nebo-pravdive-co-je-dezinformace



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Manipulace s pamětí národa   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 04:16:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Stále jsme konfrontováni se snahou měnit proti národnímu zájmu historická fakta a vnášet do nového výkladu politické zájmy pomocí viditelně lživé propagandy.

Propaganda používá ony známé goebbelsovské metody, tak známé, že už by je měl každý dávno znát. Je to jednak selektování dějů tak, aby určité se vůbec nepřipomínaly, naopak jiné se zvýraznily a založilo se na nich nové tvrzení. To je třeba případ českých četníků v táboře v Letech, kteří se prý chovali nepatřičně. Ale neříká se, že tábor byl veden okupační správou, četníci poslouchali německé nadřízené, kdyby se chovali jinak, následovalo by jejich uvržení do podobného tábora. To samozřejmě nevylučuje selhání jednotlivců, ale potom nelze mluvit o „Češích“, ale o výjimkách. Jestliže lidická žena několik dní před vyhlazením její obce udala židovku, kterou předtím přechovávala, možná i několik let za obrovského rizika, udělala to na základě obavy ze stanného práva, které bylo vyhlášeno po likvidaci Heydricha a hlavně z obavy, aby nacistická komanda, která přepadala domácnosti, na ni nepřišla, protože jinak ubytovatelku v nejlepším případě čekal koncentrák.

Manipulace má ovšem nějaký účel. To není jen to obyčejné sebemrskačství, jak se doposud po Havlově vzoru praktikovalo, ale už nabírá razantnější a okázalejší cíle. Odstraněním Koněvovy sochy nejde o samotného Koněva, který byl jistě problematickou osobou, ale o jeden z aktů směřujících k vymazání osvobození sovětskou armádou z dějin (na místě Koněvovy sochy se nevybuduje nějaký jiný památník osvobození). K tomu se vyrojila propagandistická mašinérie s mnoha dílčími argumenty, jako je třeba tvrzení, že II. světová válka byla započata paktem Molotov–Ribentrop, nikoliv až přepadením Polska. Jak někdo může věřit takovému nesmyslu! Smlouva M-R byla jen jednou z mnoha předválečných smluv, které různé státy s Hitlerem uzavíraly a tím k válce přispěly. Polsko mělo s Německem smlouvu až do r. 1939 a zúčastnilo se tím na německé straně Mnichovské dohody. To mělo určitě větší význam pro podporu Hitlera a přípravu války než samotná smlouva M-R. Mnichovem a následným zabráním českých zemí se totiž dostal Hitler ke zbraním čs. armády a českému zbrojnímu průmyslu, zatímco smlouvou M-R se k ničemu nedostal, pouze si chránil záda při tažení na západ. Ale to zde uvádím spíše jako příklad manipulace s historií, který není ještě nejdůležitější.

Samotné existence národa se dotýkají lži o historii českého státu, o českém národním obrození, o tom, že národy jsou výmyslem intelektuálů 19. století a český národ je zbytečný a nic nenesoucí konstrukt českých intelektuálů, takže intelektuálové tento konstrukt mohou dnes zrušit. Asi není prostor na všechno odpovídat, ale alespoň stručně: Všichni nezávislí historici potvrdí, že národy jsou přirozeně rostlé útvary, které vznikaly už ve středověku spojováním původních rodů a kmenů, pozorovat to můžeme na lidovém hnutí Jany z Arcu ve Francii a husitských taženích u nás. O národě se mluví v kronikách už předtím, myslí se tím sice feudální panstvo, ale jakmile se zbraně chopili prostí lidé, stali se i oni národem, protože si uvědomili ono MY a ONI. Vědomí národní pospolitosti sice nemusí být spojeno s jazykem a etnikem, ale většinou se to tak vyvine, protože spojovací prvek sounáležitosti musí být založen na nějakém znaku. Národy jsou tedy přirozený útvar a nelze je ničím nahradit. Má-li existovat nezištná společenská angažovanost, musí být emotivně podmíněná přirozenou identitou s „rodnými společenstvy“, které člověka přivedly na svět a vychovaly, případně vznikly z lásky, tedy k rodině, k rodičům, k obci, k národu a k národnímu státu. Jak se chovají lidé postrádající toto emotivní zakotvení, popíšu dále.

Podle předloňské zprávy BIS je výklad naší historie obrozenecký a tím sovětský. To je sice blábol, protože mezi oběma historickými jevy je časová vzdálenost asi sto let, ale naznačuje, jakým směrem se manipulace s historií ubírá. Za sovětské a komunistické se prohlásí všechno, co se nehodí a musí být odsouzeno. Nálepka „komunistický“ je strašák. Jestli to opravdu odpovídá, propagandisty a štváče nezajímá. Tím mnohdy komunistický režim rehabilitují, protože mu přičítají to, co nebyl, tedy národovecký. Komunisté národní cítění využívali, národní historii si přizpůsobili, neodsoudili ji, ale snažili se jí dát třídní charakter. Lidové hnutí v r. 1968 a v listopadu r. 1989 bylo národní.

Když už je hloupé dokazovat, že něco je komunistické, ačkoliv viditelně není, použije se známé rčení, že jsme se s komunismem nevyrovnali a naše myšlení je stále komunistické. To říkají i mnozí povrchní zahraniční pozorovatelé, obvykle ti, kteří nerozumí poměrům. Obvykle nedovedou vysvětlit, v čem to spočívá. Myslím si, že mají na mysli u nás ještě přežívající zbytek jakési kolektivní sounáležitosti a málo individualismu. Ve skutečnosti je to spíše to, co by na Západě potřebovali sami. Protože úpadek evropské civilizace je především v „osamocení“ jednotlivce a ztrátě lidských přirozených kolektivních instinktů. Vidíme to v neschopnosti se bránit postupující islamizaci a indoktrinaci. Oni raději zalezou, o nic se nestarají a obestřou se nějakou lidskoprávní ideologií, která je zbavuje zodpovědnosti. Zajímají je jen materiální věci (viz Žluté vesty). Myslím si, že náš člověk se ještě daleko lépe dovede bránit. Však se možná o tom brzy přesvědčíme.

Postavit hráz mezi nás a Rusko je očividné. Odstraňování památníků není útok na Putina nebo současnou politiku, to je útok na ruský národ. Máme Rusy naštvat nebo provokovat? Pojmenování náměstí Ruské ambasády po Němcovovi je jasná provokace. Myslím, že je snaha nás izolovat od případné podpory, od případných spojenců, proto musí mít naštvání historicky národní charakter nikoliv jen současně politický. Ti, kteří to dělají, vědí, že v naší historii se čekalo na ruskou ochranu proti germanizaci a následná naše záchrana sovětskou armádou od zcela jisté smrti v nacistickém objetí je stále mementem, které není snadno vymazatelné. Protože se zánik národa znovu chystá, je potřeba tento vztah s Ruskem likvidovat, aby v něm neměli oporu síly chtějící národ zachovat. Úspěch vymizení paměti se očekává od budoucnosti, kdy už děti nebudou nic vědět, kdy už nebude žádný památník osvobození, kdy už se tisíckrát opakované lži stanou pravdou. Snahu o postupnou germanizaci historického myšlení dokazuje symptomaticky návrh na uznání 21. srpna 1968 za památný den, ovšem nějak se zapomnělo účelově na mnohem tragičtější 15. březen 1939 - den obsazení českých zemí německou armádou. Na německou okupaci se má zapomenout včetně 350 000 zavražděných našich občanů a nabýt dojmu, že v době války se „nic nedělo“ a měli jsme se dobře. Památník vyhlazení Lidic se má stát jakýmsi muzeem selhání Čechů, kteří udávali svoje židovské spoluobčany a vraždili se navzájem. Sovětská okupace po r. 1968 se má stát neuvěřitelně zločinnou a vražednou dobou, v rámci které se označí selhání jednotlivců jako záměr a křečovitou snahou rozmažou (tím nechci obhajovat totalitní režim, ale pravdivě jej vykládat). Tato germanizace dějin není jen součástí univerzalistického sebemrskačství, ale je zároveň s povděkem (nejspíše i s ohodnocovaným vděkem) přijímána některými německými organizacemi.

Shora řečené ovšem může nastat jen v totalitě, protože jinak lidé budou hledat alternativní sdělovací prostředky a tam se mohou dozvědět opačné názory, nebo se dokonce tomu postavit. Nakonec o poslouchání Svobodné Evropy za komunismu známe svoje a také víme, jak pouhé slovo pravdy má sílu hurikánu. Totalita ovšem už nastává, vidíme cenzuru na facebooku, ostrakizace určitých webů, selektivní informace a výběr osob pro pořady mainstreamových sdělovacích prostředků apod.

A nakonec po výčtu přípravných akcí přejdeme k samotnému jádru záměru univerzalistů. Tím je vytvoření univerzálního člověka bez národa, bez rodiny, bez sexuální orientace, lehce manipulovatelného materiálními a hédonickými výhodami, protože není emotivně zakotven v rodném společenstvu a v tradičním řádu, je osamocen, jak byl školou vychován jako soběstačný nezávislý člověk, který je sám sebou. Tito lidé, kteří jsou „sami sebou“, jsou volnými ptáky globálního světa znající jen hédonismus a sobectví. Jednotlivec se neubrání globálnímu kapitálu, když nebude existovat národní stát, když nebude národní kolektiv. Vždyť už dnes globální kapitál ovládá mnoho těchto lidí, kteří slouží univerzalismu proti bytostným zájmům svého národa a domova. Tito lidé neukotvení v domově svoji přirozenou sounáležitost vloží do vztahu k ideologii univerzalismu a ekologismu, jsou náchylní zrazovat zájmy národa. Rodiče je nevychovali k sounáležitosti s domovem a sami na to doplatí.

Ale úplně nakonec je zánik člověka bez rodin, který splnil svůj úkol zničit evropskou civilizaci, zcela přirozeně založenou na národních kulturách, na tradičním v křesťanství zakořeněném řádu, na funkčních rodinách a lásce k domovu a svému lidu.

Vlastimil Podracký

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2020/02/8200-manipulace-s-pameti-naroda.htm
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Jiří Paroubek: Foldyna odchází...   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 04:11:07 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Sobotní česká média byla naplněna informacemi a poněkud úštěpačnými hodnoceními na adresu J. Foldyny i sociální demokracie. J. Foldyna v nějakém svém aktuálním vyjádření poněkud nešťastně české veřejnosti sdělil (pokud vůbec ještě vůbec někoho zajímají jeho sdělení), že buď odejdou z ČSSD tři její místopředsedové anebo z ní odejde on.

Zdá se, že Janu Hamáčkovi, alespoň soudě podle jeho vyjádření, by J. Foldyna v sociální demokracii nechyběl. Ostatně před pár měsíci navrhoval vyloučení Foldyny a předsedy ústecké organizace ČSSD Andrta (proslul vcelku neomalenými útoky na předsedu ČSSD a tragickými volebními výsledky své organizace v Ústeckém kraji), takže nyní bude jeho politický cíl zřejmě naplněn.

Nemám příliš rád vylučování členů ze strany, ale pokud odejdou dobrovolně a najdou své politické štěstí jinde, je potřeba to respektovat.

J. Foldyna šel v posledních deseti letech od jednoho volebního neúspěchu k dalšímu volebnímu neúspěchu, ostatně jako celá sociální demokracie. Nebýt jeho kdysi silné politické podpory v ČSSD v Děčíně i v Ústeckém kraji, Sobotka by jej vyeliminoval z kandidátek do sněmovny už dávno, byl pro něj vždycky cizorodým prvkem, který se vymykal běžnému prototypu Sobotkových favoritů. Nicméně s volebními výsledky to u Foldyny dopadalo zhruba stejně jako u Sobotky a spol.. J. Foldyna ovšem svoji velkou politickou podporu v soc.dem. na Děčínsku a v obecně v Ústeckém kraji dávno ztratil. S pravděpodobností přibližující se jistotě by se už za rok a půl vůbec nedostal na kandidátku ČSSD pro volby do sněmovny.

Charakterizoval jsem Foldynu již před časem v jednom ze svých článků, proto se nechci příliš opakovat. Foldyna je příkladem člověka, který to dotáhl dál, než-li by se dalo na základě objektivního zhodnocení jeho schopností předpokládat. Stal se s odstupem času náměstkem hejtmana dokonce ve dvou krajských radách Ústeckého kraje. A to s velmi politicky rozdílnými partnery (kdysi to byla rada ODS, teď to byla rada s KSČM), což svědčí o mimořádné politické pružnosti. Stal se v roce 2010 poslancem sněmovny.A je třeba říci, že ani v kraji, ani ve sněmovně s ním není spojena žádná významná iniciativa. Žádný významný výsledek... Proslul spíše řečmi na nejrůznějších úrovních své politické činnosti pronášenými bez velké přípravy a tak trochu z břicha do větru. Poslední střelba na lišku vskutku trefila Maryšku: Šimon Pánek opravdu, ale opravdu proti volbě Křečka ombudsmanem u předsedů poslaneckých klubů neagitoval... Prostě J. Foldyna na to jde ve svých veřejných vyjádřeních metodou Miloše Zemana. Ale M.Zeman je přeci jenom jiná kategorie, jiná třída a váha.

Přes všechny mé výhrady k politické práci J. Foldyny a její úrovni, musím říci, že jsem ho měl docela rád. Tedy myslím lidsky. Vadila mně na něm především jedna věc. Často používal útoky na šéfy strany v situaci, kdy musel vědět, že se šéf strany nemůže jeho atakům bránit. Prostě proto, že by vzájemným napadáním poškodil stranu. Já tomu říkám parazitní způsob politiky. Zviditelnit se a přitom kašlat na stranu... Pokud jde o jeho útoky na ministryni Janu Maláčovou, myslím že jsou nespravedlivé a hlavně nevěcné. J. Foldyna zkrátka jenom hledá záminku, aby mohl odejít z jeviště a svůj odchod přitom chce zakrýt vyhledáním nepřímých viníků a elegantní kouřovou clonou.

A pokud se přidal v útocích na J. Maláčovou k pravičákům všeho druhu a odstínů, pro něž je J. Maláčová oblíbeným cílem a kteří na ní útočí ze zásady, je to jenom ukázka toho, kam až politicky došel.

Málem bych zapomněl na jeho místopředsednickou misi v ČSSD. Byla to jedním slovem katastrofa.

V poslední době proslul obdivem k různým skupinám heterosexuálních bojovníků za lepší zítřky, kontakty s podivnými radikály různých směrů, majícími daleko k reformnímu socialismu. Ostatně jako aktuálně Foldyna sám. Má jistě pravdu v jedné věci. Sociální demokracie se v posledních deseti letech poněkud vychýlila programově i politicky z orbitu, na kterém se v minulosti pohybovala, když ovlivňovala násobně větší okruhy voličů, nežli nyní. Ale náprava je vždycky možná.... Sociální demokracii lze na ten správný orbit vrátit. J.Foldyna je pro její věc už dávno ztracen. Našel si již nepochybně svůj nový politický domov. Myslím, že se brzo dozvíme, a to nejpozději během několika měsíců, kam zakormidluje.

Myslím, že by se vedoucí osobnosti sociální demokracie již J. Foldynou neměli zabývat.

Jiří Paroubek
Zdroj: Vaše věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Prof. Avineri: Polsko bylo partnerem Hitlera v jeho agresi   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 04:05:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Izraelský politolog a filozof prof. Shlomo Avineri v izraelském deníku „Haaretz” uvedl, že „Polsko nebylo spojencem Hitlera, ale partnerem v jeho agresi”. Ocenil tak obsazení českého Těšínska Poláky v roce 1938. Je to „špinavá skvrna na polské politice“, konstatoval.

Profesor také říká, že polský konspirační stát, který působil pod vedením emigrační vlády v Londýně, nevedl proti Němcům významnější operace odporu. Podzemní Zemská armáda podle jeho vyjádření např. nepodpořila Židy v průběhu povstání ve Varšavském ghettu v roce 1943. Polská konspirace prý vystoupila až ve chvíli, kdy se Rudá armáda blížila Varšavě a důvodem byla snaha o vlastní osvobození hlavního města, nepřipustit tuto roli sovětským vojákům. Jednoznačně prof. Avineri vyjádřil názor, že nejsou žádné pochybnosti o roli Sovětského svazu při porážce nacistického Německa. Vyslovil se také k paktu Ribbentrop-Molotov, který vedl k dvojí agresi proti Polsku, ale je prý zapotřebí se na něj dívat v širším kontextu a rovněž v souvislostech s předválečnou politikou Polska. Dodejme, že vcelu pochopitelně se se tvrzení prof. Shlomo Avineriho setkala v Polsku s velmi kritickou a zpochybňující odezvou.

Foto: Stisk rukou polského maršála Edwarda Rydz-Śmigłyho a německého atašé v Polsku plukovníka Bogislava von Studnitze v Den nezávislosti ve Varšavě dne 11. listopadu 1938 na přehlídce, která se konala jako oslava říjnového obsazení českého Těšínska.

Zdroj: Vaše věc
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Když chybí empatie…   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 04:02:08 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V poslední době se setkáváme s tendencí našich oficiálních sdělovacích prostředků co nejvíce bagatelizovat chování nás Čechů během 2. světové války, dělat z nás kolaboranty a zrádce, kteří si vlastně mohou za německou okupaci sami!

Jedna z takových ostudných záležitostí se stala v Památníku v Lidicích. Celá věc začala v minulém roce, kdy (Ne)česká televize odvysílala reportáž coby „neznámý příběh z Lidic“ v pořadu Reportéři ČT. Byla zde napadena matka jedné z lidických žen paní Šupíkové Alžběta Doležalová, že udala svou podnájemci Štěpánku Mikešovou gestapu a ta v důsledku toho byla odvlečena a zemřela v koncentračním táboře. V pořadu uvedli samozřejmě jenom jeden na vodě stojící zdroj tohoto udání, zápis strážmistra Ressla, který ovšem zapsal až tři roky po tomto domnělém udání, ačkoliv v roce 1942, kdy se to mělo stát, žádný zápis o tom udělán nebyl. Reportáž se opírala o publikování tohoto zápisu v knize historika Vojtěcha Kyncla s názvem Lidice, zrození symbolu. Tento historik si však zápis neověřil v historickém kontextu, nepracoval s prameny a uvedl tento zápis jako jedinou zjevenou pravdu, čímž utkvěla vina na paní již přes 70 let mrtvé, která se samozřejmě nemohla bránit. Autoři této reportáže měli tu drzost, že vyzvali matku obviněné, 88 letou paní Šupíkovou, aby šla do televize „bránit svou matku“, ačkoliv ta byla v té době desetiletá. Čímž této paní samozřejmě způsobili zdravotní újmu. Prostě hyenistické chování!

Přitom jiný historik, Vojtěch Šustek, toto obvinění vyvrátil ve své práci Nepravdivé obvinění z udavačství lidické ženy Alžběty Doležalové, která vyšla ve Slánském obzoru v roce 2018. Z kontextu této práce vyplývá, že strážmistr Ressl si toto obvinění po válce vymyslel, aby si zachránil kůži před obviněním z kolaborace s nacistickým režimem. To ale pochopitelně naši (Ne)českou televizi nezajímá. Kdyby tato televize byla „česká“, kdyby se snažila o objektivitu, musela by přeci pozvat do pořadu i historiky s jinými názory a s jinými badatelskými výsledky!

Celá věc vyústila v odvolání ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové. Ministr Zaorálek byl doslova otřesen nedostatkem empatie, která se v této věci projevila. Nedostatkem empatie k přeživším, nedostatkem empatie ke staré paní, nedostatkem empatie k zemřelým na následky věznění, protože matka paní Šupíkové zemřela na tuberkulózu na následky věznění v koncentračním táboře velmi brzy po návratu z tábora.

Všem, kteří by si chtěli přečíst podrobnosti o tomto případu, doporučujeme výše zmíněnou práci historika Vojtěcha Šustka.

Celá věc vede k zamyšlení, není to jediná věc, na které se podílí naše televize! Jak můžeme hledat empatii tam, kde není! Hlavně ne k nám, českým občanům, nám všem, kterým má sloužit, informovat, ale nikoliv manipulovat. Hlavně že musíme všichni platit povinné poplatky bez ohledu na to, zda ji sledujeme nebo ne! Je už nejvyšší čas, aby se tyto poplatky zrušily, ale toho se asi nedočkáme!

Mgr. Ludmila Jarošová, Brno

Zdroj: České Národní Listy
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Evropa v koutku, po Sýrii a Libyi dělá Turecko "pořádek“ ve střední Ázii   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 03:57:28 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zatímco si francouzský prezident Macron na Bezpečnostní konferenci v Mnichově opět stěžoval na velmocensky slábnoucí Západ, respektive Evropu, turecký prezident Erdogan velmocensky hýřil koncem týdne v Pákistánu. Po Libyi je Pákistán další islámskou zemí, kterou vzal Erdogan "kolem ramen" a přislíbil jí podporu, zejména ve sporu o Kašmír.

V sobotu na něj vystartoval indický ministr zahraničí Ravíš Kumar a důtklivě „požádal“ turecko, aby se nevměšovalo do vnitřních věcí Indie, zejména u vědomí toho, že terorizmus vzcházející z Pákistánu ohrožuje Indii a celý region.

Zdroj: http://jornaldeangola.sapo.ao/mundo/india-e-turquia-trocam-acusacoes

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2101 sec,0.0374 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,551kB