Čtvrtek 09 duben 2020
Starosta Prahy 6, který nechal odstranit sochu maršála Koněva, má pořádný malér! Půjde po něm ruská prokuratura, vojenská rozvědka GRU a na cestě je už i mezinárodní zatykač!   
Pridal tk Čtvrtek 09 duben 2020 - 19:05:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Starosta Prahy 6, který nechal odstranit sochu maršála Koněva, má pořádný malér! Půjde po něm ruská prokuratura, vojenská rozvědka GRU a na cestě je už i mezinárodní zatykač! Ruská federace přijala převratný nový zákon okopírovaný z USA, který umožňuje stíhat cizince za spáchání trestných činů v zahraničí proti Ruské federaci a následně je v cizině zatknout a soudit před ruskými soudy! Stíhání bude podle informací naší redakce čelit téměř celé zastupitelstvo Prahy 6, Rusko navíc připravuje mezinárodní zatykače až na 11 osob! Do konce života se tak už Ondřej Kolář nepodívá do ciziny?

Ruský medvěd se konečně probudil a bude to lítat. Naše redakce dostala čerstvé a podrobné informace přímo z diplomatických kruhů, a je to mazec! Jak už včera informovala česká média a dokonce i americký The New York Times, ministr obrany Ruské federace Sergej Šojgu nařídil šéfovi ruské Národní kriminální ústředny, aby zahájil trestní stíhání skupiny zahraničních osob, které poškozují, znehodnocují, odstraňují, pozměňují nebo zakrývají válečné hroby, sochy, sousoší, pomníky, busty, stély, náhrobky, pamětní desky, mění názvy ulic po sovětských velitelích ze II. sv. války a jinak poškozují památku a odkaz Rudé armády, Sovětského svazu a vojáků, kteří osvobodili evropské země.

Naše redakce byla podrobně seznámena s celou kauzou a víme proto, že včerejší rozkaz Sergeje Šojgu se vůbec netýká jen soch, ale zahrnuje jakékoliv nepřátelské projevy a kroky fyzických osob v zahraničí, které poškozují historický obraz osvoboditelské Rudé armády, pokřivují obraz, anebo dokonce přepisují výklad toho, kdo to byl osvoboditel a kdo okupant za II. sv. války. Po rychlém zhodnocení rámce obžaloby by mohl ruský zatykač padnout dokonce i na osoby ve vedení BIS, konkrétně na některé osoby, které v minulosti usilovali o přepisování českých školních učebnic s ohledem na Pražskou operaci a osvobození Prahy.

Prezident Vladimir Putin podepsal v úterý zmocňovací a určovací zákon, který doplňuje trestní zákoník o změny trestní odpovědnosti, jurisdikce a stíhání, které dosud omezovaly výkon ruského práva pouze na území Ruské federace a na činy spáchané na jeho území. Tento nový zákon to mění a ruský Trestní zákoník opouští princip teritoriality a nově na vyjmenované trestné činy bude uplatňována extrateritorialita. Znamená to, že ruská prokuratura od této chvíle může stíhat vybrané trestné činy uskutečněné cizími státními příslušníky spáchané na cizím území, jestliže trestné činy byly spáchány proti Ruské federaci s cílem poškození obrazu Ruské federace.

Dále s cílem poškození obrazu padlých hrdinů, obrazu velitelů, maršálů Sovětského svazu, pokud dochází k pokusům přepisovat dějinné výklady s cílem vykreslit Sovětský svaz jako útočníka a Německo jako obránce a ochránce před bolševismem. Naše redakce v minulosti poskytla ruským novinářům desítky podkladů a dokumentů o činnosti českých politiků směřujících k oslavám a rehabilitaci fašismu, k rehabilitaci sudetských Němců, k popírání zásluh Sovětské armády na osvobození Prahy, k rehabilitaci Vlasovovy armády atd.

Starosta z Prahy 6 může dopadnout jako Jevgenij Nikulin, ale v opačném gardu

Ruská federace konečně pochopila, že tyto procesy přepisování dějin v Evropě nejsou náhodné. Není to aktivita jednotlivců, je to komplexní plán, jak přepsat výsledky II. sv. války a zpochybnit tím pádem poválečné uspořádání v Evropě. Naše redakce si jako jedna z mála redakcí v ČR uvědomuje, že garantem současných hranic ČR a Slovenska je pouze Ruská federace jako nástupnický stát po Sovětském svazu. Na Jaltské konferenci garantem státních hranic Československa, Rakouska, Maďarska, Polska, Bulharska a Rumunska se stal Josif Stalin.

Tyto vyjmenované státy na Jaltě tak garantoval přímo Sovětský svaz v daných hranicích. Západní spojenci nejsou garanty hranic těchto vyjmenovaných zemí. Proč je to tak důležité? Protože rozdělení hranic po II. sv. válce určovali vítězové II. sv. války. Hranice nebyly vytyčeny na základě nároků, etnických klíčů, dějin, historických nároků, předválečných hranic, ani na základě ničeho jiného. Nové hranice států byly pouze dohodu vítězných velmocí, které garantovaly hranice vybraných států v Evropě. A poskoci v rolích vlastizrádců dnes dělají v ČR to, že odstraňují sochy osvoboditelů, kteří nám v roce 1945 garantovali státnost a státní hranice.

Nový ruský zákon tak přináší do ruského práva model převzatý z amerického práva, které dovoluje uplatňovat extrateritorialitu v případech trestných činů terorismu proti USA, nebo proti americkým zájmům, a rovněž proti osobám obchodujících s drogami a se zbraněmi. Posledním příkladem americké extrateritoriality byl Jevgenij Nikulin, který se prý v Rusku dopustil hackerských útoků proti serverům v USA a americká FBI na něj vydala zatykač. Jevgenij Nikulin byl zatčen v říjnu 2016 v Praze a na Velký pátek o Velikonocích v roce 2018 byl vydán do USA, přiletěl si pro něj z USA privátní tryskáč Gulfstream.

Ten byl dříve využíván CIA pro převoz podezřelých z terorismu k mučení do Uzbekistánu a Kyrgyzstánu v rámci. tzv. Rendition Flights. Ruský občan, který údajně spáchal hackerský a potažmo prý teroristický čin proti americkým zájmům na území Ruska, byl z Česka vydán do USA a tam postaven před soud. To je tedy typický příklad extrateritoriality. A přesně tohle nyní čeká Ondřeje Koláře, starostu Prahy 6 za TOP 09. Ocitujeme si oficiální tiskovou zprávu z Kremlu ve věci podpisu zákona prezidentem, na webu Kremlu se uvádí v překladu toto:

Zákon zakládající trestní odpovědnost za zničení nebo poškození vojenských pohřebišť a pomníků obránců vlasti

Vladimir Putin podepsal federální zákon o změnách trestního zákona Ruské federace a trestního řádu Ruské federace

Federální zákon doplňuje trestní zákoník Ruské federace o článek 2434, který stanoví trestní odpovědnost za zničení nebo škodu spáchanou za účelem poškození historického a kulturního významu památek a předmětů, včetně: vojenských pohřebišť umístěných na ruském území nebo za hranicemi, stejně jako památky, stély, obelisky a další pamětní struktury nebo předměty připomínající ty, kteří zahynuli při obraně vlasti nebo jejích zájmů, nebo jsou zasvěceny dobám ruské vojenské slávy (včetně památkových muzeí nebo pamětních značek na bojištích), stejně jako památky, další pamětní struktury nebo předměty věnované osobám, které hájily vlast a její zájmy.

Federální zákon zároveň stanoví změnu několika článků trestního řádu Ruské federace v části týkající se určení soudní a územní příslušnosti trestních věcí podle článku 2434 trestního zákona, jakož i vyšetřovací jurisdikce a místo předběžného vyšetřování takových zločinů.


Česko zcela určitě starostu Prahy 6 do Ruska nevydá, ale může to pro něj znamenat doživotní stopku pro opuštění republiky

Provokace, která proběhla minulý pátek na Praze 6, kdy městské služby na pokyn radnice sundaly sochu maršála Ivana Koněva z podstavce, ovázaly jí okolo krku upínací popruh a položily naležato na trávník, vyvolala v Rusku takový vztek, že Kreml už nemohl nečinně nadále přihlížet. Výsledkem tak je příkaz Vladimira Putina, aby ministr obrany Sergej Šojgu, pod něhož válečné hroby a pomníky spadají, začal konat a pověřil šéfa Národní kriminální ústředny Alexandera Bastrykina tím, aby zahájil vyšetřování a trestní stíhání pražského starosty na Praze 6, Ondřeje Koláře a spolu s ním dalších zastupitelů radnice.

Ti totiž před několika měsíci odhlasovali odstranění sochy z náměstí Interbrigády. Podle informací naší redakce z diplomatického zdroje se chystají ruské extrateritoriální zatykače celkem na 11 osob v ČR. Jestli opravdu stane Ondřej Kolář před ruským soudem v Moskvě, to je otázka jeho opatrnosti. Česká republika jej do Ruska určitě nevydá, ovšem pokud bude Ruskem vydán mezinárodní zatykač, může Ondřeje Koláře zatknout jakákoliv jiná země v Evropě nebo na světě, na kterou Rusko vyvine diplomatický tlak.

Rusko rovněž může použít vojenskou tajnou službu (GRU) a odvézt Ondřeje Koláře do Ruska vlastními silami, což používá velmi často americká CIA a rovněž armáda USA, která zadržuje vytipované osoby a odváží je do USA k soudům, případně na Guantánamo Bay. Z hlediska mezinárodního práva jde o únosy, ale Američané to zdůvodňují národní bezpečností a ochranou svých zájmů, Rusko zřejmě po přijetí tohoto zákona bude dříve či později postupovat obdobně. Stejné praktiky používá Mossad, který unáší obviněné osoby z jednotlivých zemí a staví je před soudy v Izraeli.

Tyto procesy, které na Praze 6 spustila Kolářova rodina (protože ani Rusové podle našich informací nevěří, že tyto protiruské kroky pochází čistě z hlavy Ondřeje Koláře, vzhledem k tomu, kdo je jeho otcem – Petr Kolář, bývalý velvyslanec v USA a v Rusku), jsou opravdu vysoce nebezpečné a zatykače se mohou dočkat i vysoce postavení čeští politici, kteří schvalují odstraňování pomníků ruských maršálů, anebo naopak vůbec nic nedělají proti odstraňování monumentů ruských osvoboditelů.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček je smutným příkladem toho, jaké důsledky má neschopnost. Kdyby tvrdě zakročil na Praze 6 a inicioval prohlášení sochy maršála Koněva za kulturní památku, socha by na místě zůstala a žádný skandál by se nekonal. Jenže ministr Petříček je bohužel marioneta v rukách nejen Miroslava Pocheho, kterému v minulosti v EU parlamentu dělal asistenta. Takto se situace vyostřuje a Rusko nebude nečinně přihlížet, jak čeští poskoci amerických páníčků a velcí přátelé hvězd a pruhů odstraňují sochy a symboly osvoboditelů.

Rusko si konečně uvědomilo, že poškozování obrazu ruských zásluh a hrdinství na 6. prioritě je nástrojem nepřítele k podkopání stability země

Toto odstraňování soch totiž už zdaleka není jen o symbolech hrdinů Velké vlastenecké války, ale je to boj Ruské federace za ochranu národních zájmů a obranu národní bezpečnosti. Pokud by Rusko nadále přihlíželo těmto procesům, reálně by hrozily fašizační procesy v Evropě jako ve 30. letech minulého století. Znovu se objevují protiruské kádry, protiruské nálady, na Ukrajině to jsou banderovské bojůvky, znovu se vykresluje Rusko jako země lidojedů, znovu je Rusku nasazována psí hlava a malé děti se na západě straší Ruskem. Tyto procesy vychází pochopitelně v základu z Domu Sion, tedy z plánu poštvání evropských národů proti Rusku jako největší křesťanské zemi na světě, kterou Dům Sion potřebuje ovládnout, dobýt, a to kvůli zdrojům.

O Rusku se říká, že zemi nejde dobýt na 6. prioritě, ale pouze na všech prvních 5 prioritách dohromady. A to se prostě nedaří, takže po určité době se Dům Sion znovu vrací k myšlence 6. priority v plánech na dobytí Ruska. A je to paradoxní, ale Rusko vděčí za svou existenci právě díky hrdinům a obětem na 6. prioritě. Proto není divu, že Dům Sion zavětřil, že když začne Rusku škodit právě na symbolech ruských úspěchů na 6. prioritě, že by to mohlo Rusko podlomit a podkopat. A Ruská federace si je té hrozby vědoma. Odezva ruské státní moci proti nepřátelům je tedy pochopitelná a naše redakce vyjadřuje ruské straně plnou podporu, protože když není možné ochránit v ČR symboly osvoboditelů Československa českou justicí, která nekoná, ani českými ministerstvy a politiky, kteří nekonají, tak to musí prostě udělat ruská justice, to se nedá svítit. A Rusku za to patří poděkování od všech slušných Čechů a Slováků, kteří na své osvoboditele nezapomínají!

-VK-
Šéfredaktor AE News
Zdroj: https://aeronet.cz/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Byla kontraproduktivní aktivita Prahy 6 z právního hlediska bezúhonná?   
Pridal tk Čtvrtek 09 duben 2020 - 18:47:47 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Odstranění sochy maršála Koněva vyvolalo u většiny občanů Česka, kteří považují zásluhy maršála I.S. Koněva nejen významné pro Prahu, ale celou Československou republiku, značné roztrpčení a nesouhlas, i když jistá část převážně pražských občanů ideologicky spjatých s TOP 09, KDU-ČSL či s Piráty, naopak s odstraněním sochy souhlasila. Nu což, žijeme údajně v demokratickém, notabene právním státě, i když zrovna tato aktivita pana starosty Koláře a jeho nohsledů v zastupitelstvu, tomuto postulátu nenasvědčuje. K tomuto konstatování je hned několik pádných důvodů.

Předně, vezmeme-li v potaz onu demokratičnost, pak ta dostala na frak v první řadě. Je známo, že o odstranění sochy maršála Koněva bylo rozhodnuto hlasováním členů Zastupitelstva městské části Prahy 6. Jisté je, že rozhodli jak rozhodli, když právě jejich rozhodnutí je v rozporu se onou demokracií. Zastupitelé totiž rozhodli vyloženě z pozice jednak subjektivního posouzení, ale především z ideologického a politického nátlaku starosty Koláře (což nepochybně zastupitelé vehementně a důrazně popírají a popírat budou), aniž by vzali v potaz, že byli zvolení občany a zastupují především jejich zájmy, nikoliv svoje. V daném případě jejich subjektivní (ovlivněné) rozhodnutí nebylo „posvěceno“ souhlasem občanů Prahy 6 a interní rozhodnutí aktérů odsouhlasení lze považovat za akt, odporující principu a zásadám demokratického rozhodování o věci veřejné.

Z hlediska právního lze odstranění sochy maršála Koněva považovat za porušení zákona hned několika paragrafů trestního zákona. Jinými slovy, zastupitelé, resp. ti, kteří rozhodovali, či se jinak podíleli na odstranění sochy Koněva se mohli dopustit trestných činů podle

228 Poškození cizí věci

(1) Kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

(Socha maršála Koněva nebyla majetkem MČ Prahy 6, resp. jeho starosty a zastupitelstva, ale majetkem občanů celé MČ Prahy 6, a protože úřad MČ nemá charakter fyzické, ale právní osoby, je socha maršála Koněva majetkem obce, přesněji občanů městské části Prahy 6. V takovém případě měl být mezi občany požadován názor, zda souhlasí či nesouhlasí s odstraněním sochy.)

229 Zneužívání vlastnictví

Kdo poškodí důležitý zájem kulturní, vědecký, na ochraně přírody, krajiny nebo životního prostředí, chráněný jiným právním předpisem, tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc větší hodnoty, která požívá ochrany podle jiného právního předpisu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

(I v tomto případě byla naplněna podstata tr. činu, neboť není pochyb o tom, že při demontáži a odstraňování sochy k jejímu poškození došlo.)

329 Zneužití pravomoci úřední osoby

2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání.

(Jednání starosty Kováře a „jeho“ melodyboys“ lze považovat za trestný čin, protože jejich rozhodnutí evidentně vycházelo z toho, že se jedná o sochu osoby, patřící k etnické skupině a národnosti, k nimž má starosta Kolář(a zřejmě i ostatní) výrazný rusofobní, nenávistný vztah, z čehož plyne i jejich negativní postoj v rámci politického přesvědčení.)

356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.

(V tomto případě nelze nevidět, že starosta Kolář a jeho souputníci demonstrují vůči Rusku a jeho občanům rasovou, etnickou a třídní nenávist.)

Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že odstranění sochy maršála Koněva není akt z nějaké neuváženosti, ale má prokazatelně mnoho znaků promyšlené, plánované trestné činnosti. Asi bude poukazováno, že pokud jsem přesvědčen, že byl spáchán trestný čin, že jej mám (z povinnosti dané zákonem) oznámit, resp. sdělit příslušným orgánům. Rád bych tak učinil, ale nejen současná situace, ale i můj zdravotní stav mi to nedovoluje. Bude-li někdo, kdo se toho ujme, bude jen dobře, jinak celá záležitost vyprchá jako pára nad hrncem.

Jiří Baťa

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Strach – Bezpečnost – Solidarita   
Pridal tk Čtvrtek 09 duben 2020 - 16:27:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Úvod

Ať jsou důvody a oficiální a neoficiální hodnocení rezignace šéfa Evropské rady pro výzkum (ERC) Mauro Ferrari jakékoli, mnou dlouho očekávaná rezignace v blízkosti špičky EK má nejenom symbolický charakter, ale je i důkazem zkorumpovaného myšlení v EK a EP.

To indikuje německý europoslanec a koordinátor výboru EP pro průmysl, výzkum a energetiku Christian Ehler. Ten podle serveru Politico řekl, že Ferrariho program byl spíše naoko pro veřejnost, navrhoval odchýlení od obvyklého přístupu ERC a byl v rozporu s právním základem orgánu. Na tomto místě si dovoluji krátce zmínit vlastní zkušenost starou již cca 25 let.

Když jsem ve funkci vedoucího Koordinační kanceláře EU programu TACIS prezentoval generálnímu řediteli (GD) tehdejšího DG I své námitky k programu, rozpoutal jsem podobně jako šedesátiletý Mauro Ferrari interní politickou bouři vedenou neviditelnou rukou. Přesto jsem ji uviděl, a proto odešel k údivu mnohých, včetně GD. Nabídku práce v jiných strukturách jsem odmítl. Rozhodnutí Mauro Ferrari představuje pro mne důkaz, že se od té doby v EK nic k lepšímu nezměnilo. Proto souhlasím s obsahem jeho dopisu zveřejněného v Financial Times a tvrzením, že V časech nouze se lidé i instituce vrací ke své nejhlubší povaze a pravému charakteru. Tolik v úvodu příspěvku, který nemá za cíl kritizovat vlády, krizová řízení nebo dokonce opatření, která podle autorů mají zmenšit strach, zvýšit bezpečnost občanů a státu prokázáním solidarity v době rouškové. Kéž by tomu tak bylo. Proč kéž? Odpověď se nabízí jednoduchá za předpokladu, že si uvědomíme, že řízení a manipulace občanů s pomocí strachu je pořád lepší než hrozící jaderná válka nebo vyhlášení řízeného bankrotu kapitalistického systému zbabělými vůdci - slouhy globálního kapitálu.

Strach

Strach představuje emoce. Ty vznikají jako normální reakce na hrozící nebo skutečné nebezpečí, nebo ohrožení. Reakce má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi. Strach se rychle přenáší, rychle šíří v zalidněném prostoru a proto představuje nebezpečí vzniku paniky. Z ní mají všichni politici strach, větší než z viru. Strach a koronavirus v podobách prezentovaných vládami mají jak vidno hodně společného. To společné se vrací politikům zpět. Pociťují strach ze ztráty moci, skrývají se ve vagonu pokrytectví v naději na zastávku, kterou pro ně představují konec pandemie, volby a s nimi spojený cirkus slibů a lží. K tomu využívají další vlastnost strachu: sugestibilitu. Ta klame smysly člověka. Z údajného ateisty se stává věřící, vidící něco hrůzného. Proto se říká, že strach má velké oči. Sugestibilita strachu je jedním z hlavních kořenů vzniku pověstí, strašidelných příběhů, historek, a efektivních prostředků manipulace voličů v politickém boji. Dnes máme možnost pozorovat boj nepoučitelných (u moci i v opozici), poznat a uvědomit si strach v jeho existenciálním smyslu a srovnat ho s ohrožením. To je vždy difúzní. Máme možnost přesvědčit se, jak například analýza strachu německého filozofa Martina Heideggera (1889 – 1976) - Sein und Zeit strach idealizuje, jak to velké se nám ztrácí a jaká je hloubka zranění, způsobená strachem z neviditelného.

Bezpečnost

Bezpečnost představuje složitý systém. Jeho úkolem je ochrana jedince, skupiny jedinců, států a společenství. Bezpečnostní systém má zpomalit proces vzniku strachu, který je vlastní každému archetypu bytostí. I co se týče strachu, platí poznatek kvantových principů: žádný započatý proces nelze zastavit. Existuje pouze možnost proces zpomalit, a tím ho udělat kontrolovatelným a řiditelným. V současném společenském hospodářsko – politickém systému člověk jako bytost nepožívá prioritu. Je proto označován jako lidský kapitál. Strach, hospodářská krize a finance prostředky představují instrumenty ke zpomalení procesu strachu člověka, jeho kontroly a řízení v době rouškové a post-rouškové. Problém je však v identifikaci příčiny, začátku a počátku procesu. Zde se přirozeně názory liší, jako počasí na zeměkouli. V přírodě je to voda, co spojuje a udržuje při životě vše živé. Je-li otrávená, nebo je-li jí nedostatek, příroda umírá. U člověka je tomu podobně. Je-li krev člověka otrávená, nebo jinak její kvalita oslabená, člověk ztrácí imunitu, strádá a umírá. Voda a krev představují vše.

Vztahy v hospodářství představují však pouze začátek lidské činnosti, ne její původ. Chceme, nechceme, musíme přiznat, že člověk od svého narození až do smrti je částí hospodářských vztahů. Proto každá činnost člověka zanechává po sobě stopu systému na člověku samém, na přírodě a Planetě. V tomto smyslu se nachází marxistické krédo vyjádřené v úvodu práce z roku 1828 - Kritika politické ekonomie: Vztah společenského vědomí k společenskému bytí. Všem hýbají hospodářské zájmy. Kdo je citlivý na Marxe, může si nastudovat Michala Bulgakova (1891 – 1940), nebo vstupní přednášku zmíněného Martina Heideggera (1889 - 1976) na Univerzitě Feiburg z léta 1929 nazvanou Was ist Metaphysik (Co je metafyzika).

Hodnotový systém a hierarchie, světový názor, mentalita, kultura apod. jsou prakticky v každé společnosti jiné. Proto nemůže existovat jediný systém kapitalismu nebo globalizace. Tím i bezpečnosti. Ta byla hlavním cílem nepodařeného socialismu: budování a udržení bezpečnosti státu a pocitu bezpečí u člověka. Ten není vždy schopen pochopit komplexitu systému bezpečnosti a spojení různých společenství na základě společných vyšších hodnot a solidarity. Jinými slovy: To, co hnije, má zvýšené pH a proto nemůže nikdy dát kvalitní plod. Tak je tomu s kapitalismem založeném na expanzi, dluhu a virtualitě. Jeho šance na transformaci do zdravého systému jsou po pandemii nulové.

Podobně je tomu s obsahem výzvy Henry Kissingera (1923) zveřejněné v interview The Wall Street Journal: po pandemii vrátit se ke starému řádu…i když mnohým vládním institucím bude konec…a mnozí současní vůdci nebudou schopni plánovat post-pandemický řád. Bezpečnost v budoucnosti bude moci zabezpečit pouze kooperace a spolupráce, založené na opravdovém sociálním vztahu. Tj. vztahu, chápaném jako proces, v němž dokonalost, podobně jako v životě, není cílem. Tím je jen věčně trvající proces zdokonalování, zrání, pročišťování. Tj.: morální růst v moderním socialismu. Podobně se vyjadřoval americký filozof, psycholog a reformátor vzdělávání John Dewey (1859 – 1952). Zmínění o něm nabízí novou možnost k interní diskuzi, dialogu s partnery a kritiky a formulování politiky evropské levice a všech politických stran a hnutí, která mají skutečný zájem o blaho člověka a společnosti, schopné a odhodlané spolupracovat a sdílet na principu solidarity.

Solidarita

Jen solidární svět může být spravedlivý a žít v míru řekl svého času šestý prezident SRN, Richard von Weizsäcker (1920 -2015). Slovo solidarita pochází od latinského slova solidus, pevný, celistvý. Odtud vznikl právní pojem in solidum: skupina lidí vystupuje před soudem a přijímá závazky jako celek, jako jeden muž. Slovo se rozšířilo do Francie a dalších států a jazyků a od 19. století se začalo chápat jako konkrétní vyjádření pojmu bratrství. V tomto smyslu se stalo heslem dělnického hnutí a později sociální demokracie. V téže době vznikl i pojem solidarizovat se s někým, vyjádřit mu podporu a spojit s ním své zájmy i závazky. Solidarita jako soudržnost sobě rovných stojí v protikladu k představě panství a moci jednoho nad druhými. Samozvaným demokratickým společnostem s existujícím deficitem morálky a etiky, a páru bezohledného individualismu a moci peněz, které rozhodují o všem, chybí soudržnost. Solidarita spolutvoří základ Všeobecné deklarace lidských práv, přijaté tři roky po druhé světové válce přijaté (10. prosince) Valným shromážděním OSN. Na 20. prosince připadá Mezinárodní den lidské solidarity. Byl vyhlášen OSN. Solidarita je sjednocujícím prvkem Miléniových cílů OSN a je považována za jednu ze základních hodnot společnosti v 21. století. Zmiňuji se o solidaritě, protože představuje nejenom velký deficit ve společnosti, v politických stranách, vládě, EK a prakticky ve všech mezinárodních organizacích, ale především proto, že snad jedinou cestou k zabezpečení bezpečnosti a života v méně strachu.

Závěr

Většina masových médií v Evropě se předhání ve zprávách o mrtvých, nakažených, hospodářské škodě, kompenzacích. Již méně se zajímá o záležitosti, které budou spoluurčovat dobu post-rouškovou. Média zcela ignorují roli osvěty, do níž spadá srozumitelný popis principů profesionálního řízení krizové situace. Následující příklad není kritikou konkrétní vlády, tedy ani české. Jedná se pouze o tezovou a pravdivou komunikaci s občany.

Pandemie vyhlášená SZO mohla být představena zjednodušeně: Strach (všech občanů) a jeho řízení. Hrozící, někde již skutečné nebezpečí a ohrožení naší společnosti stojí proti příležitosti společně vidět kvalitu společnosti a začít jí vážně hodnotit (závislosti, soběstačnost atd.)

Nouzový stav vyhlášený vládou mohl být představen strategickým cílem, který definují strach, bezpečnost a solidarita. Strategický cíl mohl být doplněn krátkým vysvětlením a jasným sdělením občanům, že vláda neví prakticky nic o koronaviru. Něco víc ví několik málo vědců, zkušenosti s viry mají virologové a epidemiologové. Protože je nouzový stav vyhlašován vládou, jedná se o politické rozhodnutí. Vědci a specialisté mají funkci poradců a měli by být zavázáni k omezené komunikaci s médii. Především v době inflace informace, dezinformace a fake news. Z uvedeného vyplývá pro vládu prohlásit, že by bylo nečestné, aby vláda předkládala taktický plán, který požaduje například česká opozice.

Vláda by tak mohla více méně věrohodně slíbit, že bude veřejnost pravidelně informovat o zásadně měnící se situaci a z ní vyplývajících taktických krocích na základě faktů a srovnávání. Například s celkovou měsíční úmrtností minulých tří let. To by podpořilo zmenšení potenciálu strachu, zkreslování informací a současně by zvýšilo věrohodnost vlády a efektivitu přijatých opatření. Neodůvodněné ataky opozice by ztratily význam. I proto, že skutečností na delší dobu zůstane, že nejenom vláda bude vědět skutečně málo o koronaviru a jeho působení. Individuální poznatky vědců a profesionálů z monitoringu krátkodobého působení koronaviru, již v několika mutacích, nemohou mít všeobecnou platnost pro politická rozhodnutí. Proto členové vlády by měli brát na sebe osobní odpovědnost.

Co se týče bezpečnosti státu, včetně pocitu bezpečnosti u člověka, vláda mohla sdělit, že v minulosti bylo vypracováno více než dvacet studií, provedena cvičení a udělány chyby. Ty zviditelnila pandemie a vyhlášený nouzový stav. Následky chyb můžeme v krizové situaci řešit pouze společně, tj. solidárně a bez výmluv s výjimkami potvrzujícími pravidlo. Prokázaní autoři chyb a neplnění povinností budou potrestáni ještě v době rouškové.

Vláda by měla mít hotovou odpověď s vysvětlením na situaci, kdy zemřou první školou povinné děti na následky nakažení koronavirem a jejich rodiče propadnou emocím nebo panice. Ideálně by měla být veřejnost seznámena s odpovědí předem. Popsaná situace se nedá po otevření škol vyloučit v době, kdy disciplína dětí představuje deficit, hyperaktivitu je možné vidět denně a všude, podobně jako matky zamilované do telefonů a povídání o ničem.

Co se týče SZO vláda mohla upozornit, že členství ČR v této organizaci představuje dědictví. Nekonzistentní jednání SZO během posledních 20 let, její doporučující charakter, závislosti a z nich vyplývající potenciální zkorumpovanost musí brát vláda proto na zřetel. Tím by vláda demonstrovala nezávislost, ochotu nést odpovědnost a politickou profesionalitu. V kontextu uvedeného se nachází výrok prezidenta Trumpa. Ten potvrzuje štěbotání vrabců na střeše vidících do kuchyně SZO (snížit cca 30% financování USA) a petici na odvolání šéfa SZO.

Co se týče kompenzací opravdových a údajných ztrát podnikatelů z důvodů pandemie, doporučuji si přečíst tři poslední příspěvky autora. Analog platí i pro OSVČ a podobné kategorie. Pandemie a její průběh v rámci nouzového stavu by měly mít výchovný účinek. Všechny kompenzace by měly být definovány bez vlivu strachu ze ztráty moci a neklidu ve společnosti s předem definovaným strategickým cílem a jednoduchou kontrolou požadavků opravdových a domnělých poškozených. S patřičným varováním o následcích při podvodu, pokusu o podvod nebo zneužití dat hackery. Kvůli nim musela včera jedna zemská vláda SRN zastavit výplaty podpor OSVČ.

K dostižení strategického cíle by vládě mohl sloužit i řízený bankrot části, když ne celého, nereformovatelného hospodářského systému. To i proto, že mnoho firem a individuí vstupují do krize s daleko větším zadlužením, než které bylo v roce 2008. Riziko představuje i málo zadlužený stát jakým se jeví ČR, protože je částí společenství, ve kterém se systémová krize nabízí veřejnosti jako krize situační. Jinými slovy: široká veřejnost je klamána politiky, závislými na všem možném a nemožném. Vyhlášení řízeného bankrotu by zviditelnilo: 1) Požadavek na vizi státu, která neexistuje. 2) Kořeny solidarity občanů se zájmem na lepší budoucnosti státu. 3) Hlavní mýty, kterými se nechala společnost omámit. 4) EU by se setkala s rozhodnutím národa, že lepší je konec se slzami, než slzy bez konce. Slzy budou téct v době post-rouškové. Proces rozpadu nevyléčitelného systému nelze totiž zastavit. Miliardy Euro a další zadlužení ho mohou zpomalit. Oddalovat jeho smrt v tomto stadiu se mi jeví nezodpovědným jednáním vůči mladé generaci podléhající promoření virem debilizace.

Dodatek k ČLR, její pomoci a nebezpečí

Co se týče vztahu s ČLR, vláda mohla již dávno vysvětlit veřejnosti, že ČLR již dlouho není objektem zkoumání Západu, ale subjektem představující samostatný systém. ČLR je lídrem v oblasti komunikačních technologií a biotechnologií, včetně agrárních. Její problémovou sféru představují mikroelektronika, nedostižení vlastního vědeckého vzorce a nevytvoření samostatné vědecké školy. To především proto, že čínské kultuře je abstraktní myšlení ve své podstatě cizí. I proto má ČLR dlouhodobý zájem na spolupráci a míru.

Co se týče komunikace s ČLR platí, že mluva a písemná vyjádření Číňanů slouží k odvedení pozornosti. Klíčovým prvkem čínské komunikace je totiž mlčení, ticho. Proto jsou služby kvalifikovaných sinologů dobré pro překlady literatury a umění, ne však pro výlučnou pomoc politikům a podnikatelům. Evropané mluví, vysvětlují, k tomu ne vždy jasně a srozumitelně, což podporuje explicitnost a implicitnost jazyků. Diplomacie i obchodníci by si proto měli hledat a vychovávat lidi, kteří mají nejenom formální vzdělání, ale jsou především schopni rozpoznat, co chce Číňan opravdu sdělit. Mezi, myslet si, že vím a opravdovým věděním toho, co kdo sděluje, je kvalitativní rozdíl. Zjednodušeně formulováno: ČLR je a bude pro polovzdělané a nevzdělané těžká jako přítel, i jako nepřítel. Její šance na vítězství jsou veliké.

Co se týče pomoci z ČLR a její organizace pomocí zpochybňovaných osobností typu Jarda, Zdeněk & Co, ČR nevyužila jedinečné možnosti, kterou měla teď i pro budoucnost a vztah mezi ČR a ČLR v době post-Zemanovské. Ztracenou možnost představovaly minimálně tři skutečnosti: 1) přímý kontakt prezidentů, 2) pokorná prosba o zprostředkování státního výrobce zdravotních prostředků a 3) využití dříve platných leteckých povolení tzv. ČSA. Tak například postoupila kancléřka Merkel. S pomocí osobního kontaktu s prezidentem Si se uskutečňuje zásobování SRN zdravotními prostředky čínskou státní firmou MOHECO za transparentních a dohodnutých podmínek mezi ministry hospodářství. Transport ze Šanghaje zabezpečuje jinak prázdná Lufthansa. Pro informovanost doplňuji, že vláda ČLR má seznam všech státních výrobců a systém jak ho využít. Ten je dostupný každému zastupitelskému úřadu. V ČLR je více než 1 tisíc výrobců ochranných obleků a zdravotních pomůcek.

Argumenty o expanzi ČLR do Evropy a nebezpečí pro ČR jsou pochybné. Existuje viditelný a prověřitelný vektor expanze ČLR do Jihovýchodní Asie (JVA), potenciálního bojového pole s USA, ne s RF. Je tomu i proto, že současná Vojenská rada ČLR je vedena prezidentem Si, tj. ne tzv. čínskými komsomolci. Reklama ČLR jako vzor pro různé státy na Západě, Jihu a RF je nutno chápat jako odvlečení pozornosti od revolučního systému plánování. Proto představuje jedno z nebezpečí. I pro RF především v případě kopírování systému ČLR.

Nebezpečí pro svět představuje konání prezidenta Trumpa. Jeví se mi, že bylo mocnými opomenuto dát mu Nobelovu cenu za mír. Možná by nevedl několik válek: 1) válku s pandemií a koronavirem, 2) s Demokraty, jejichž potenciální kandidát na boj o Bílý dům odstoupil, 3) s WHO, 4) s ČLR (obchodní a technologickou) a 5) s RF (sankce s novými návrhy). Vedle válek USA pod jeho vedením připravují války v soudní síni proti ČL, od včerejška i proti RF ve věci koronaviru. To ve spolupráci s Brity a jejich premiérem v nemocnici. Hodnota sporu je v desítkách trilionů USD. To odpovídá škodě způsobené koronavirem. Odhad škody ve výši nejméně 6 trilionů USD provedly jako vždy anonymními experti. Aby toho nebylo málo, USA připravují válku ve vesmíru s RF a ČLR.

Prezident Trump podepsal dekret o právu USA komerčně využívat vesmír, zatím jenom Měsíc. Tím narušil dohodu o využívání vesmíru z roku 1979. Program Artemis s počátečním financováním 1,6 miliard USD a největší letadlová loď Theodore Roosevelt mají pomoci ke splnění jeho snů. Aby mohla pomoci, loď nacházející se v Guamu s 5000 vojáky na palubě, z nichž 230 se nakazilo koronavirem, se musí vrátit do bojové pohotovosti s novým kapitánem. Ten zdravý byl odstraněn z funkce po té, co došlo ke zveřejnění jeho prosby o pomoc pro ochránění vojáků před koronavirem u nadřízených. Ty mlčeli jako virus. Ten ale působí i jinak. Podle prohlášení ministra obrany USA Mark Espera, byl ministr vojenského námořnictva Thomas Modly 7. dubna zbaven funkce. Samozřejmě na vlastní žádost, ale až po té, co se na horizontu objevil skandál, ve kterém lidský život má menší cenu než patrona.

Po očekáváném znovuzvolení prezidentem, za předpokladu zdraví, které mu od srdce přeji, Trump otevře válečnou frontu s EU, s členskými státy NATO a nedá si ujít další možnosti, které se nabízejí. A jejich dost. Vše může ukončit pouze medvěd, až vstane na zadní, postaví se a vyzve k měření sil. To se může stát brzo, v situaci, kdy Kreml nebude mít jinou možnost zachránit osud ruské a slovanské kultury a suverenitu RF než vrácením CB RF pod kontrolu vlády nebo Parlamentu s podporujícími kroky, které nebudu (dnes) popisovat.

Do doby, než se medvěd postaví na zadní, podívám se do Dekameronu a na kopii obrazu. V Dekameronu popisuje Giovanni Boccaccio (1313 - 1375) útěk deseti mladých lidí z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii v roce 1348. Katolická církev dílo odsoudila a na indexu zakázaných knih byl Boccaccio až do konce 19. století. Obraz zobrazuje 7 žen a 3 muže jak si vyprávějí během 10 dnů 100 příběhů, aby si upevnili imunitu. Tu budeme potřebovat všichni, protože v době post-rouškové budeme mít co činit buď s autoritativními a násilnými státy, nebo radikální restrukturalizací společnosti. V ní na prvním místě nebude výhoda jednotlivce, ale skutečné potřeby lidstva a solidarita. To za předpokladu, že naši vůdci si vezmou do svých rukou právo na sebeurčení národa a nebudou zbabělci. Dnes se mi zatím jeví, že strach politiků z řízeného bankrotu systému a občanských nepokojů je mnohem větší než jejich odvaha a důstojnost. Proto si raději půjčí u cizích. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell
09. 04. 2020
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Koronavirus a nezávislost   
Pridal tk Čtvrtek 09 duben 2020 - 02:18:17 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ursula von der Leyen vyjádřila velkou starost o to, aby podniky zanikající nebo finančně oslabené poklesem ekonomiky, se nedostaly do cizích, především čínských rukou.

Je to realistické vyjádření. Ale asi hlavně pro Německo a západní země. My už v cizích rukách jsme. Jsme závislí hlavně na Německu. Stát, který je už závislý, je v jiném postavení než Německo, které může ztratit svoje podnikatele. My jsme jako ti proletáři: „nemáme co ztratit, leda svoje okovy“. Takže vzhledem k našemu postavení to vyvolává spíše rozpaky a myslím si, že vládní činitelé dělají dobře, když k tomu zatím mlčí. Je otázka, co se stane, když zde bude více čínského vlivu? Pokud to nebude spojeno s predátorskými metodami, s konspirací pro čínský stát, tak bychom snad mohli uvážit poněkud „rozředit“ jednostrannou závislost na Německu a více diversifikovat vlastnický profil naší země. My nemáme dosti kapitálu, který by vytvořil trvalou naši vlastnickou strukturu. Pokud máme naše velkopodnikatele, potom jsou někteří záměrně vydáni atakům a nenávisti (Babiš, Kellner) některými organizacemi, vypadá to jako účelové ve prospěch někoho jiného. Po koronavirové krizi to bude ještě horší. Uvažovat o cizím kapitálu nás asi nemine. Měl by ovšem spíše vytvářet diverzifikaci a nikoliv prohlubující závislost na jednom státu.

Nenechme se mýlit řečmi o Evropské unii a přednosti evropského kapitálu. Je to jen zamlžování skutečnosti. Evropský stát, pokud bude mít tu příležitost, bude se chovat stejně jako Thaiwan nebo Jižní Korea. Nikde nevidím výhodu v tom, že je nějaký kapitál evropský. Nenechme se balamutit. Němci už často zaměňují svoje zájmy s evropskými.

Ursula von der Leyen tvrdí, že by se daly vytvořit nějaké zákonné prostředky jak výkupu domácích podniků zabránit. Nevím jaké. Omezovat pohyb kapitálu přece není možné. U nás bych řekl, že je to dosti problematické, protože „naše“ podniky máme jen v méně případech. V případě nějakých zákonných opatření by následovala vlna žalob na stát. Třeba pro nedodržování závazku „ochrany kapitálu“. Změnu vlastníka, dnes zahraničního majitele, na jiného zahraničního majitele bych asi neřešil. Ohánět se nějakou Evropskou solidaritou je v tomto případě nesmysl, protože ta je vyhlašována jen, když je ohroženo Německo.

Víme dobře, že kapitál není nestranný a neřídí se jen ekonomickými aspekty, jak se nám snaží namluvit neoliberální ideologie, ale podporuje stát, ve kterém sídlí centrum a kde je převaha akcionářů. Když jsou akcionáři v Německu, potom samozřejmě má jistě mnoho důvodů platit tam vyšší platy, přesouvat tam lukrativní provozy byť by to třeba nebylo ekonomicky nejlepší. Cizím kapitálem jsme stále a stále obíráni o obrovské prostředky nízkými platy a převodem zisků do zahraničí, nakonec i placením daní tam, nikoliv u nás.

Nejlepší by bylo posílit naši vlastnickou základnu. Kapitál, ovšem chybí a možná i není vůle riskovat. I když nemám rád zasahování státu do hospodářských poměrů, hlavně různá omezení, přecejen v mimořádné situaci by stát měl pomáhat penězi, nikoliv dalšími omezujícími zákony. Ale stát dovede obvykle jen lehkovážně utrácet, rozdávat. Jsme svědky toho, jak se populističtí politici předhání v nabídkách pomoci podnikatelům. To je sice do nějaké míry nutné, ale jen u těch malých. U velkých by to bylo trestuhodné. Pokud jsou v nesnázích, měl by stát investovat a získat podíly. Fanatické dodržování liberálních zásad, že stát nesmí nic vlastnit a nic podnikat, jsou překonané a koronavirus jim dává právě teď jakousi ránu z milosti.

Premiér Babiš se zmínil, že by stát mohl některé podniky zachránit vytvořením státního podílu. Stát by na obnovené výrobě a fungujících podnicích mohl vydělat a nenechat to zahraničním predátorům. Potom by se mohly vytvořit korporace našich podnikatelů, které by státní podíly postupně vykoupily. Tak by se dostal průmysl alespoň částečně do českých rukou. Stát by si mohl něco ponechat, třeba strategické podniky v oblasti těžby surovin apod. Doufám, že je Babiš dostatečně zkušený podnikatel, aby to dokázal zařídit.

Možná řeknete, kde se ten kapitál vezme. Vždyť na vykoupení zahraničního kapitálu nemáme, ale na vykoupení státního ho budeme mít? Jednak státní podíly se budou prodávat po nějaké době. Tedy v době, kdy doufám už hospodářství poběží naplno několik let. Stát potom zjistí, které prodeje by mohl uskutečnit. Vytvoří se struktura malých akcionářů třeba nějakou akcí: „kupujeme si naše hospodářství“. Lidé mají stejně mnoho peněz v bankách a tento kapitál by se mohl využít. V Maďarsku udělali něco podobného s důchodovými fondy. Dokonce by se tímto způsobem mohla řešit důchodová reforma. Možná se pro tento účel může vytvořit nějaká zákonná norma kodifikující novou formu akciové společnosti, kterou stát založí a bude kontrolovat, protože naše zkušenosti s kampeličkami jsou špatné. Občané budou spořit do společností, které budou vlastnit podíly a investovat. Zároveň stát alespoň částečně zaplatí dluhy, protože se předpokládá, že podíly postupně vzrostou na ceně a budou podstatně dražší než v době nákupu.

Závěr: Konečně můžeme dokázat, že jsme se dovedli probudit z letargie, že nás koronovirus posílil, vyprovokoval naše schopnosti. Věřím, že v Baťově době by to šlo bez problémů. Mám však velké obavy z úplatných politiků, kteří budou závislí na bankách, které tím přijdou o klienty a příjmy ze státních půjček. Dále si myslím, že je příliš mnoho vazalů závislých na zahraničních zájmech. V podstatě to znamená mít dobré politiky, kteří jsou vlastenci a dokážou pro stát konečně něco udělat. Prohlášení Babiše, že by mohl stát vykupovat podniky, je slibný začátek. Doufám, že to vezme za správný konec a že z toho nebude jen neproduktivní rozdávání, které potom zaplatíme všichni a budeme cpát zase jen peníze do zahraničních bank. Populismus se musí proměnit na službu státu a jeho budoucnosti. Občané musí pochopit, co je populismus, neproduktivní rozdávání, a co je na druhé straně hospodářství a budování budoucnosti. Kupodivu Maďaři to pochopili.

Ale hlavně voliči musí dokázat rozeznat, který politik dělá dobrou práci pro stát a který nás zaprodává a která strana je vlastně jen prodlouženou rukou zahraničních organizací spjatých s evropským univerzalismem a jejich donátory, světovými oligarchy. To je klíčové. Volby se blíží.

Vlastimil Podracký

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2020/04/8269-koronavirus-a-nezavislost.htm



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Italové velmi kritičtí k Bruselu a Berlínu   
Pridal tk Čtvrtek 09 duben 2020 - 02:13:00 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Italský list „Il Giornale” včera publikoval výsledky průzkumu podpory Evropské unie občany Itálie. V této chvíli je stupeň podpory pouhých 30 procent. Podle analytiků se v názorech odráží pocit, že unie nechala Italy v souvislosti s koronavirovou krizí na holičkách. Unii prý v očích občanů hrozí ztráta jejího smyslu.

Průzkum také ukázal negativní vztah k Německu. Takový názor zastává 70 procent Italů, pouze 16 procent dotazovaných má názor opačný. Berlín prý Řím v krizi nepodporuje, ale naopak „dusí“. Připomínána je německá politiky vůči Řecku v době tamní hospodářské krize. Takové názory jsou rozšířeny mezi stoupenci všech politických směrů, z hlediska sociálního postavení potom nejvíce mezi střední třídou. Německo se podle hodnocení více stará v unii a eurolandu o obranu svých vlastních zájmů než o solidaritu. „To, co bylo svého času pro Italy symbolickou hodnotou – evropská jednota, se přeměnilo v názor, že unie je příčinou ztrát,“ říkají komentáře. Il Giornale potom píše, že zatím přesto většina Italů unii opustit nechce, ale deklaruje negativní vztah k „této“ unii. Nicméně zaznívají i hlasy, že nejdříve je třeba vyhrát nad koronavirusem, potom promyslet vztah k Bruselu a v případě potřeby z Evropské unie bez poděkování odejít.

Jan Urbach
Zdroj: Vaše věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vláda promrhala šanci na záchranu podniků a pracovních míst – místo toho bude ČNB v corona-krizi sanovat zahraniční banky a investiční fondy   
Pridal tk Čtvrtek 09 duben 2020 - 02:09:21 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Sněmovna dnes ve stavu legislativní nouze schválila balík zákonů na pomoc hospodářství v boji s důsledky corona-krize. To co poslanci schválili je příliš málo a příliš pozdě. Skutečně účinnou pomoc si vláda nebude moci dovolit poskytnout, protože se neodvážila prolomit ideologický předsudek zákonného zákazu měnového financování. 2,5 bilionu korun, které v ČNB leží ladem od dob intervencí proti koruně tedy vláda nebude moci využít. Podle schválené novely zákona o ČNB potečou do bank, pojišťoven a investičních a penzijních fondů. Teprve od nich si s větším úrokem bude moci půjčovat vláda cestou prodeje více úročených státních dluhopisů.

Vláda si zaslouží pochvalu za poměrně rychlé uzavření hranic a vyhlášení karantény. Jen díky těmto opatřením to u nás nevypadá jako v Itálii, kde z velkých měst odváží kolony vojenských náklaďáků mrtvoly do jiných míst, protože krematoria nestíhají. Z 5 tisíc prokazatelně nakažených COVID-19 jich u nás zatím umřelo 100. Koronavirem se během času nakazilo zřejmě více lidí, ale nebyli diagnostikování. Na rozdíl od Německa a Rakouska, kde mají mnohem větší zdravotnické kapacity jsou u nás testováni pouze lidí s příznaky vážného průběhu choroby.

Rychlé vyhlášení plošné karantény naší vládou zabránilo zhroucení zdravotnického systému. U nás máme v přepočtu na 100 tisíc obyvatel jen 11 lůžek na jednotkách intenzivní péče (JIP). Itálie jich má na 100 tisíc obyvatel 12. A ukázalo se, že to zdaleka nestačí. Ještě nedáno umíralo v Itálii více než 1000 lidí denně jen proto, že pro ně v nemocnicích není dost umělých plicních ventilátorů a přístrojů na mimotělní okysličení krve. Tyto přístroje, které jsou jen na JIP jsou spolu s protivirovými léky, jichž je také nedostatek, tím co zachraňuje životy.

Včasným vyhlášením celostátní karantény se podařilo zabránit masivnímu šíření koronaviru. Ty, kteří se přesto nakazili dokázaly naše omezené zdravotnické kapacity naštěstí zvládnout. Vláda v nouzi správně použila jediný nástroj, který měla k dispozici

Ekonomické dopady

Řada lidí nyní diskutuje, zda je další pokračování karantény ekonomicky únosné. Kritici vlády právem poukazují na to, že malé firmy a zejména živnostníci, kteří mají zavřené provozovny se dostávají do situace, která je pro ně likvidační. Ekonomové se dohadují, jestli ztráty na hrubém domácím produktu (HDP) jsou již nyní 10 nebo 15% a kolik budou pokud karanténa bude pokračovat.

Vláda během karantény avizovala řadu ekonomických opatření k záchraně podniků. Od nízkoúročené půjčky ze státních finančních institucí jako Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB), Česká exportní banka (ČEB) a Exportní a garanční pojišťovací společnost (EGAP). Přes dotace až po výplaty ošetřovného pro zaměstnance a živnostníky.

Příliš málo

Ve srovnání se sousedním Rakouskem vláda vlastnímu obyvatelstvo pomáhá málo. U nás mají nárok na ošetřovné lidé, kteří jsou doma na vládou vyhlášené karanténě. Zatím jej dostávají pouze zaměstnanci a to ve výši 60% platu. V sousedním Rakousku zaměstnanci v karanténě dostávají 100% platu. Prvních 14 dní jim je měl platit zaměstnavatel. Poté by výplatu převzala státní sociální pojišťovna. Rakouská vláda kancléře Sebastiana Kurze však hned druhý den karantény rozhodla, že peníze bude podnikům v plné míře refundovat. Nárok na podporu v podobě ošetřovného však v Rakousku mají i živnostníci. Od prvního dne karantény. Jen díky tomu mají v Rakousku za březen méně bankrotů než ve stejném měsíci loňského roku.

U nás se vzorné provádění karantény podařilo zavést jen díky tomu, že většina lidí uvěřila fámám, vycházejícím z nejasných vyjádření vlády, z nichž si lidé odvozovali, že vláda bude kompenzovat ztráty i živnostníkům.

Rakouská vláda živnostníkům od začátku pomohla tím, že navíc nařízením vlády zastavila až do konce coronakrize splatnost nájmů. Ze zavřených provozoven tedy živnostník nemusí platit nájem. Ten je přitom u nás ve velkých městech často největší nákladovou položkou, která hrozí nuceně zavřené provozy zbankrotovat.

Příliš pozdě

V Rakousku proudí k lidem a k firmám peníze od státu hned od počátku karantény. Díky tomu nedošlo u našeho jižního souseda k masivnímu propouštění. U nás řada malých firem své zaměstnance raději odeslala na úřady práce, aby jim nemuseli platit prvních 2 týdny ošetřovného.

Naše Sněmovna schválila včera zákon, kterým se výplata ošetřovného rozšiřuje i na živnostníky. OSVČ na něj však začnou mít nárok až od května. I když jsou jejich provozovny zavřené podle rozhodnutí vlády již od poloviny března.

Pro srovnání:Německá vláda s vyhlášením karantény dlouho váhala. Uzávěra byla vyhlášena až 23. 3. 2020. Poté, kdy byla dána do karantény spolková kancléřka Angela Merkelová. Ještě ten den však spolková vláda schválila tzv. Pomocný balík. V něm spolková vláda rozhodla ihned poslat podnikům 156 miliard eur. A pro všechny podniky vydala státní záruky v neomezené výši.

Den poté Bundestag schválil návrh zákona o dočasném zákazu bankrotů a propouštění během corona-krize. Vláda zvláštním zákonem dostala právo přes státní banku Kreditanstalt für Wiederaufbau napumpovat do ekonomiky dalších 600 miliard eur. Za tímto účelem byl dočasně zneplatněn dodatek k Základnímu zákonu (německé ústavě) zvaný „dluhová brzda“, který přikazuje udržovat vyrovnaný rozpočet. Další den byla sada zákonů schválena Spolkovou radou, což je horní komora německého federálního parlamentu. Od 25. 3. 2020 spolková vláda peníze firmám a lidem skutečně posílá.

Proč naše vláda tak dlouho otálela s předložením zákonů, které jí umožní firmám a lidem aspoň trochu pomoci je otázka na kterou mohou odpovědět pouze ministři. Pokud budou chtít a mít odvahu. O tom si netroufám spekulovat. Dovolím si však upozornit na rozdíl v zákonech, který Rakousku umožnil rychlou reakci.

Jak se v nouzi financují vyspělé země

Rakouská národní banka (OeNB) je akciovou společností, jejímž jediným vlastníkem je spolková vláda. Akcionářská práva vykonává ministerstvo financí Podle zákona OeNB nelze prodat – ani částečně. Zákon jí ukládá úkol pečovat o stabilitu měny a podporovat hospodářský růst a zaměstnanost. O míře nezávislosti, jakou u nás požívá ČNB nelze v Rakousku vůbec mluvit. Jejich guvernér je jmenován prezidentem se souhlasem dolní komory parlamentu. Ministr financí nemůže guvernéra odvolat. Tento požadavek na zvýšení nezávislosti byl do zákona zapracován kvůli vstupu Rakouska do EU. Může jej však úkolovat.

Hned první den karantény rakouský ministr financí nařídil Gernot Blümel nařídil guvernérovi OeNB, že centrální banka musí vykoupit nové vládní dluhopisy za 40 miliard eur. Tím vláda získala rychle levné peníze na pomoc podnikům lidem. Rakousko šlo až na hranu limitu, který jí pro měnové financování povoluje tamní zákon. Vláda současně uložila guvernérovi OeNB Robertu Holzmannovi, aby dohodl s ostatními guvernéry mnohem větší program, který by provedla Evropská centrální banka (ECB).

Protože potřebu okamžité peněžní pomoci během COVID-krize měly všechny vlády zemí euroźony podařilo se výboru guvernérů ECB přimět prezidentku ECB Christine Lagardeovou k odkupu vládních dluhopisů za 750 miliard eur. S úročením 0,01%. Všichni ostatní poprvé v historii přehlasovali Německo, jehož prezident Budnesbank Jens Weidman byl proti měnovému financování. Byl však přehlasován.

Vlády zemí eurozóny tak získaly rychle přístup k dodatečným penězům na boj s koronavirem a podporu podniků a občanů. Proto si mohou „dovolit“ se dodnes handrkovat o to, jestli na další pomoc vládám vydají společný eurodluhopis, nebo jestli si každá vláda bude muset vydat svoje dluhopisy s různou mírou úročení.

Zásadní rozdíl v právu, který většině západoevropských zemí umožnil rychlou reakci, je v tom, že jejich centrální banky nemají v zákoně úplný zákaz měnového financování. Jeho použití je možné pouze v nouzových případech jako jsou velké přírodní katastrofy nebo pandemie.

Co je měnové financování

V našem zákoně o ČNB je v § 34a měnové financování naprosto vyloučeno. Měnové financování je nákup státních dluhopisů centrální bankou za minimální nebo žádný úrok. V praxi bývalo spojené s tím, že dluhopisy v evidenci banky byly později „odepsány“. V některých zemích byla tato praxe zákonem zakázána, protože může vést k inflaci. V jižní Americe si státy takto tiskly peníze každý rok, což skutečně k inflaci vedlo.

Použití peněz, které v ČNB leží od doby intervencí, na pomoc hospodářství během koronakrize by žádnou inflaci nevyvolalo. Ke zvýšení cen docházelo během doby, kdy ČNB uměle srážela hodnotu koruny. Zdražovala tím dovozy. Od ropy, přes součástky do montoven až po dovážené hotové zboží. K inflaci dochází pokud na trhu klesne objem zboží a zůstane stejné nebo větší množství peněz. Nebo pokud při stejném objemu zboží jde na trh více peněz.

Jenže omezení nabídky zboží u nás nyní akutně nehrozí. Nejme uzavřenou ekonomikou. Spousta zboží k nám volně proudí z dovozu. Nyní by šlo pouze o to, peníze použít pro pomoc podnikům a občanům.

Obecně není dobré tisknout peníze k financování deficitu veřejných financí. Stejně tak, ale není dobré tisknout peníze a nalévat je do bank k jejich sanaci poté, kdy peníze „prohrály“ na burze. To první zákon v mnoha zemích zakazuje. Včetně ČR. To druhé nikoli. Odborně se to nazývá kvantitativní uvolňování. A US centrální banka FED jej provozuje tak intenzivně, že už jím stihla vyvolat dvě hospodářské krize. První po prasknutí bubliny akciových trhů NASDAQ v roce 1999 a druhou při prasknutí bubliny hypotéční krize 2008. Obě bubliny vytvořil FED.

Proč to u nás nejde?

Naše centrální banka nesmí kupovat státní dluhopisy ani v tak krizové situaci jako je pandemie. Vláda musí dluhopisy rozprodat na finančních trzích za běžný úrok. Dluhopisy, které ministerstvo financí prodávalo během corona-krize jsou úročeny průměrně za 1,25%.

V ČNB přitom leží ladem obří balík peněz. Kvůli intervencím proti koruně bývalá bankovní rada vedená bývalým guvernérem Miroslavem Singerem vyrobila 2,5 bilionu korun. Za ně nakoupila eura a dolary, které tam nyní leží „zaparkované“. Pokud by náš zákon o ČNB byl upraven tak, aby centrální banka mohla v mimořádné situaci vládní dluhopisy nakupovat, bylo by možné část těch peněz ihned použít.

Premiér Andrej Babiš před časem avizoval novelu zákona o ČNB, která by to umožnila. Jenže vláda nakonec takový návrh do Sněmovny nepředložila. Místo toho do novely, kterou včera schválila Sněmovna napsala, že ČNB může neomezeně obchodovat na kapitálových trzích. Může tedy dluhopisy – včetně státních – nakupovat od bank, pojišťoven a penzijních a investičních fondů.

V praxi tedy ČNB nebude moci pomoci vládě financovat boj proti koronaviru nebo akce na oživení ekonomiky po koronakrizi. Bude však moci neomezeně sanovat banky a finanční instituce. Do nynějška nesměla obchodovat s pojišťovnami, penzijními a investičními fondy. Schválený pozměňovací návrh poslance Miroslava Kalouska jí to umožňuje.

Další vysávání peněz z ČR

Co z toho bude v praxi? Západní banky si půjčí peníze u ECB za 0,25%. Za tyto peníze koupí český státní dluhopis úročený 1,25%. Vydělají na tom pětinásobek. A kdyby jim náhodou „teklo do bot“ a hrozily jim finanční problémy, při nichž by musely rozprodávat aktiva, tak od nich ten dluhopis koupí za plnou cenu včetně úroku naše ČNB. České peníze tedy ve velkém budou odtékat do západních bank, pojišťoven, a investičních a penzijních fondů.

Martin Kunštek

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Právníci k odstranění sochy Koněva: Jde o protiprávní akt starosty i radních MČ Praha 6   
Pridal tk Čtvrtek 09 duben 2020 - 01:58:54 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Praha 6 odstranila sochu maršála Koněva, nicméně úřady obvykle jednají tak, že každý úkon musí být důsledně zdokumentován, projednán. Na úpravy tvářnosti Prahy se jistě vypisují různá výběrová řízení. Většinou je o tom veřejnost s předstihem informována. Vypracovávají se projekty. Socha Koněva zmizela rychle. Co na to právníci Vyvadil a Opatřil?

Maršálu SSSR Koněvovi se vyčítá role v maďarském povstání, dále se mu předhazuje rok 1968. K historickým nuancím jsme se již v minulosti vyjadřovali. Podívejme se teď zcela věcně na demontáž sochy jako objektu historické reflexe, a to na pozadí stavu nouze a koronavirové pandemie. To neměli nic lepšího na práci?

JUDr. Jiří Vyvadil: Jednání radních Prahy 6 bylo nezákonné, protože během vyhlášení stavu nouze se v první fázi zastupitelstva mohla svolávat toliko k otázkám realizace stavu nouze (jak se praví na stránkách MVČR, je jednání zastupitelstva povoleno, pokud je nezbytné a nevyhnutelné, pozn. red.). K žádným jiným. Proto je akt demontáže sochy příslovečně řečeno „mimo mísu“, nesouvisí se stavem nouze. V této souvislosti budu podávat návrh ministru vnitra na zrušení předmětného usnesení. Navíc je zcela nesporné, že se radní vědomě dopustili trestného činu zneužívání pravomoci úřední osoby, kterou naplnili právě tím, že rozhodovali o něčem, k čemu nebyli v daném časovém momentu oprávněni.

JUDr. Zdeněk Opatřil: Mezinárodní politika patří výlučně do pravomoci státu. Orgánům místní samosprávy tato pravomoc Ústavou ani žádným jiným právním předpisem svěřena nebyla. Proč to říkám, sice proto, jelikož radním Prahy 6 muselo být jasné, že odstraněním sochy opět zjitří naše zahraniční vztahy s Ruskem. Odstranění sochy maršála Koněva považují ruští představitelé, ale i občané za urážku a projev nepřátelství, podotýkám, že oprávněně. Ruští lidé k nám měli ty nejlepší vztahy. Myslím, že se některým českým místním politikům toto může podařit změnit. Místo přátelství a úcty rozsévají zlo a nenávist.

Jako právník, jak si představujete, že by mělo takové odstranění sochy probíhat, aby se dalo hovořit vůbec o nějaké legitimitě? Odstraněny byly i vysvětlující cedule, které přece stály nějaké náklady…

JUDr. Jiří Vyvadil: Už tím, že toto usnesení bylo v zásadě vadné, socha odstraněna být neměla a měla by být navrácena zpět na místo.

JUDr. Zdeněk Opatřil: Sochy a jiné pomníky jsou odrazem historie, jejím zobrazením, zvěčněním, jsou odkazem pro budoucí generace. Následné generace by se k nim měly chovat jako k dědictví, které jim bylo svěřeno. Z toho vyplývá, že je to majetek lidu. Pokud se v něčí hlavě zrodí myšlenka takový památník odstranit, je třeba vyslyšet názor veřejnosti. Tedy místní referendum, v němž rozhodne názor většiny. To vyhlášeno nebylo. Jak výše uvádím, rozhodnutí radnice Prahy 6 je neoprávněným zásahem do vlastnických práv hlavního města. Rozhodnout mělo právo pouze zastupitelstvo hl. m. Prahy na základě referenda za předchozího souhlasu Ministerstva kultury, neboť socha je v seznamu zákonem chráněných památek. Takže stručně řečeno, jedná se o protiprávní akt starosty i radních MČ Praha 6.

Protože vše probíhalo příliš rychle, je zde minimálně důvod se domnívat, že radní Prahy se v rámci ukvapenosti mohli dopustit procedurálních nedůsledností. Dá se na toto konto již nyní něco povědět?

JUDr. Jiří Vyvadil: Tato otázka, jak ji formulujete, je chybně položena. Zastupitelstvo Prahy 6 jednoznačně porušilo zákon a nepřichází v úvahu jakákoli relativizace jejich jednání.

JUDr. Zdeněk Opatřil: Radní Prahy 6 zneužili nouzového stavu, kdy bylo vyloučeno protestní shromáždění občanů. To lze kvalifikovat jako zneužití pravomoci veřejného činitele. Je to jednání, které je v rozporu s demokratickými principy naší společnosti.

I kdyby vzniklo Muzeum 20. století, aby lidé uviděli sochu Koněva, budou si muset koupit vstupenku, to za prvé. Za druhé příslib, že se socha maršála v tomto muzeu objeví, nemusí být dodržen. Něco podobného se nedávno tvrdilo o pamětní desce sňaté z věže Staroměstské radnice, která tam byla instalována z popudu prezidenta Edvarda Beneše. Že prý i ona bude součástí nějaké expozice… Řeči se vedou, voda teče…

JUDr. Jiří Vyvadil: V této fázi tuto otázku pokládám za bezpředmětnou.

JUDr. Zdeněk Opatřil: Máte pravdu. Je to jen rétorika. Projekt takového muzea musí mít nějakou ideu, která bude projednaná a schválená na příslušných místech. Teprve potom následuje výběr místa pro stavbu, územní rozhodnutí, zpracování projektové dokumentace, stavební řízení … Tedy proces, který potrvá léta. Pokud by to s takovým muzeem bylo míněno vážně, tak se tím mělo začít.

Starosta Prahy 6 měl říct pravdu, kde bude socha umístěna a jak bude zabráněno jejímu poškození… Kolik bude stát její uskladnění a kdo za to bude platit? Můj názor je, že je tu snaha sochu uklidit, aby na ni bylo zapomenuto. Nikde samozřejmě vystavena nebude.

Ostatně vzpomeňme si na překrásnou mramorovou mozaiku ve vstupní hale stanice metra Moskevská, nyní Anděl. Uklidili ji a nikdo neví kam. Byl to dar města Moskvy městu Praze. Buď ji má někdo ve své vile nebo je vyhozená. A mladá generace už o ní neví, a tak se na ni zapomene. Ale to neplatí vždycky. Po roce 1948 byly odstraněny sochy a busty prezidenta Masaryka a dnes jsou všude, kde mají být. A tak i socha maršála Koněva bude na důstojném místě, až na odpovědných místech budou čestní a slušní lidé s reálným pohledem na historii i život, lidé nezatížení xenofobií.

Právně vzato. Jak je to s pozemkem, na němž socha maršála doteď stála, případně – komu vlastně patří socha Koněva a proč Praha 6 vlastně nevyhoví potomkům maršála, kteří by si artefakt klidně odvezli do Ruska?

JUDr. Jiří Vyvadil: Dle zákona má Praha 6 o sochu pečovat, resp. místní zastupitelstvo. Jenže na sochu se vztahuje smlouva o přátelství mezi ČR a RF. Proto za tuto sochu odpovídá vláda jako celek a nemůže o ní rozhodovat nějaké městské zastupitelstvo. Samozřejmě v tomto ohledu selhali jak ministr zahraničních věcí, tak současný i předchozí ministři obrany, kteří zaujali velmi příznivé stanovisko k odstraňování sochy. Což je realita. Tím ve svých důsledcích vláda ČR, jejímž jménem jednali, je politicky zodpovědná, a zřejmě i mezinárodně-právně, za porušení této smlouvy. V daném případě kritika z ruské strany je zcela na místě.

JUDr. Zdeněk Opatřil: Již výše jsem uvedl, že pozemky, na nichž byl vybudován monument se sochou maršála Koněva, patřící do katastrálního území Bubeneč, jsou zapsány v katastru nemovitostí jako památková zóna, vlastnické právo tu má hl. m. Praha s tím, že péče je svěřena MČ Praha 6. Péčí se rozhodně neměla na mysli likvidace. Radní Prahy 6 se nepochybně dopustili přečinu porušení povinností při správě cizího majetku.

O svém majetku může rozhodovat pouze vlastník, nikoliv správce. MČ Praha 6 vlastníkem nebyla a není. Jediný, kdo by mohl o změně jejího vlastnictví rozhodnout, je hlavní město Praha. Nevím o tom, že by s hlavním městem Prahou někdo jednal o takové možnosti, i když novinářské články na toto téma jsem četl.

Když jsem se v prosinci minulého roku setkal s vnučkou maršála Koněva, posteskla si, že to bylo zřejmě naposledy, kdy mohla svému dědečkovi položit v Praze květiny. Nemyslím si, že by fyzická osoba měla možnost někam umístit takovou sochu. Ale pokud by takový záměr byl, mohlo by pražské zastupitelstvo (po předchozím souhlasu Ministerstva kultury) jednat prostřednictvím Velvyslanectví Ruska v ČR o převodu vlastnických práv k soše na nějakou ruskou právnickou osobu. To by bylo naprosto legitimní. I když referendum o tom bych viděl jako základní předpoklad k takovému jednání.

Stručně a dobře: byl akt demontáže sochy legitimní, právně v pořádku?

JUDr. Jiří Vyvadil: Nebyl. A dost. Je třeba zjednat nápravu. Garantuji vám, že bude zjednána.

JUDr. Zdeněk Opatřil: Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že odstranění sochy z právního, ale ani mravního pohledu v pořádku není. Podle mého názoru by mělo proběhnout trestní stíhání skupiny osob, která se na této akci podílela. Oznamovatelům bych mohl jen doporučit, aby žalobci navrhli vedle potrestání viníků i uložení povinnosti uvedení věcí do původního stavu na jejich náklady.

Vladimír Franta

Zdroj: https://sptnkne.ws/BYqt
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Spolupráce je jediná správná volba pro Čínu a Spojené státy americké   
Pridal tk Čtvrtek 09 duben 2020 - 01:46:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Téměř sto lidí v americkém strategickém kruhu nedávno vydalo prohlášení vyzývající Spojené státy a Čínu k posílení spolupráce při prevenci epidemie. Na to mluvčí čínského ministerstva zahraničí Zhao Lijian (Čao Li-ťien) dnes v Pekingu řekl, že Čína to oceňuje a vítá.

Zhao Lijian na tiskové konferenci řekl, že virus nerozlišuje národní hranice ani rasy. Epidemické nemoci jsou běžnou výzvou, před kterou stojí celé lidstvo. Mezinárodní společenství může zvítězit pouze posílením spolupráce. Čína je ochotna dodržovat koncept společenství osudu lidstva a pokračovat ve spolupráci se zeměmi po celém světě, včetně Spojených států, s cílem posílit protiepidemickou spolupráci a společně zajistit globální bezpečnost veřejného zdraví.

V prohlášení se také uvádí, že Čína na začátku epidemie zakrývala tento problém a nedokázala plně spolupracovat s americkými a mezinárodními zdravotnickými agenturami. Na to Zhao Lijian reagoval tak, že to je zcela nepravdivé. Zdůraznil, že Čína po vypuknutí epidemie vždy zaujímala otevřený, transparentní a odpovědný přístup, co nejdříve ohlásila epidemii Světové zdravotnické organizaci, co nejdříve sdílela genovou sekvenci nového koronaviru s ostatními zeměmi a zahájila mezinárodní spolupráci na prevenci a kontrole epidemie. Tato základní fakta byla mezinárodním společenstvím plně potvrzena a pozitivně komentována.

Zhao Lijian také uvedl, že tento boj proti epidemii poskytuje Číně a Spojeným státům platformu pro posílení spolupráce. Spolupráce je jediná správná volba pro Čínu a Spojené státy americké.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2456 sec,0.0626 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,734kB