Středa 29 duben 2020
75 let od konce a začátku   
Pridal tk Středa 29 duben 2020 - 17:46:47 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Příspěvek představuje zkrácenou verzi obsáhlejšího zamyšlení nad 75. výročím kapitulací, Německa a Japonska, které bude zveřejněno Institutem české levice (ICL) – www.institutcl.cz na začátku května t.r. Cílem příspěvku je představit k diskuzi: 1) osobní pohled na 75. výročí kapitulací ve druhé světové válce v kontextu vlastenecké války 1812, první světové, samozřejmě i současné, formálně nevyhlášené a 2) volný výběr otázek a krátkých odpovědí, vyplývajíc z popisu faktů, trendů a vývoje ve světě.

Úvod

S věkem se mi jeví, že mluvit nebo psát o začátcích a koncích válek není správné. Proč? Neexistuje jedna jediná a jednoznačná odpověď na otázku v kontextu vědy o vedení míru zvané Paxologie, kterou často kladl přítel Felix Černoch: Je mír pauzou ve válce nebo je válka přerušením míru? Důležitějším se mi jeví, že bychom neměli sami sebe klamat, nechat se klamat a myslet si, že války skutečně skončily, včetně té doposud nejstrašnější v historii lidstva: Druhá světová válka začala oficiálně napadením Polska 1. září 1939, byla rozšířena o Velkou vlasteneckou válku přepadením SSSR 22. června 1941 a ukončena v Evropě kapitulací Německa 8. května, vzhledem k průtahům Francouzů požadujících jejich podpis na dokumentu a časovému rozdílu mezi Berlínem a Moskvou, 9. května 1945. V Asii válka začala přepadením Číny Japonskem 7. července 1937 a byla ukončena kapitulací Japonska 2. září 1945 po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki.

Již z toho mála uvedeného vyplývá, že se nejedná o jednu válku, ale války. Nezačaly a neskončily v jeden den, a kapitulace vůbec neznamená příchod míru na věčné časy. Naopak. Viditelné a slyšitelné bombardování, střelba a zabíjení lidí dokumentované válečnými fotografy se zaměňuje za méně nebo vůbec neviditelné v procesu přípravy na další válku. O tom je i závěr příspěvku Koronavirus a budoucnost zveřejněný 19. dubna 2020.

To, co vím o válce a osobních zkušenostech aktivních a pasivních účastníků války ze školy, ale především z mnoha vyprávění tchána a tchyně, vyznamenaných vysokými řády SSSR a dalších příbuzných vykonávajících speciální úkoly během druhé světové války v evropské i asijské části SSSR a v kontextu veřejně dostupných informací, připomínkových setkání s bývalými spolubojovníky, představuje pro mne neocenitelný dárek, za který jsem vděčný. Mrak rozumu je mnohem temnější než mrak světa (Čiževskij A. L. 1897 - 1964). Dnes vím, že objektivně hodnotit individuální konání člověka ve válce je nemožné, má akademickou hodnotu. Dnes mohu pouze lépe pochopit komplexitu válečného dění a současně si uvědomit, jaký je rozdíl mezi lidmi s duší bez obleku, prošlými frontou a tmou, a obleky vlivných, pod kterými byli a jsou také lidé i dnes, ale bez duše. Dvě přísloví a jeden citát dovolují čtenáři lépe pochopit, co mám na mysli. Britské: Vděčnost je nejmenší ctností, ale nevděčnost je nejhorší z neřestí. Čínské: Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj. Citát moravského Žida, Stefana Zweiga (1881 – 1942): Informace znamená všechno; za války jako v míru, v politice jako ve finanční sféře.

Minulost ve zkratce

Tvrzení v úvodu příspěvku vysvětlují krátký faktologický pohled do války roku 1812, význam výrazu vlastenecká válka a v neposlední řadě spojení Vlastenecké války 1812 s Druhou světovou (1939–1945), Velkou vlasteneckou (1941–1945) a současnou, formálně nevyhlášenou válkou na poli obchodním, politicko - hospodářském, finančním, mezinárodně - právním, etnicky - kulturně – hodnotovém a v neposlední řadě, technologickém.

V Evropě se často označuje Vlastenecká válka z roku 1812 jako Napoleonova východní kampaň a neklade se otázka: Je tomu opravdu tak, a proč má válka dvě označení? V pojetí Rusů jak je znám, předpokládám, že vlastenecká válka znamená jednoznačně válku v rodné vlasti. Takové pojetí obsahuje proto i občanskou válku. Ruský jazyk a jeho archetypy neumožňují jednoduše zkreslit realitu. Naopak, dovolují vysvětlit například, proč smolenští rolníci, když zahlédli důstojníka v modré uniformě (zelené byly do ruské armády zavedeny až později) mluvícího francouzsky ihned vytahovali vidle či sekery. Pro obyčejné Rusy to byli útočníci. Proč? Ruskou armádu toho času totiž tvořila většina cizinců.

V kontextu pojetí cizinec je potřeba si uvědomit i pozdější problematiku československé družiny (srpen 1914), její transformaci do brigády (červen 1917) a do divize (konec 1917). A také skutečnost z minulosti sdělující nám, že Svatá říše římská neměla na mapě fyzické hranice, rozprostírala se prakticky po většině Evropy a severozápadu Ruska. Sankt-Peterburg postavili Oldenburgové a jejich potomci. Město se částečně objevilo na souši po té, co ustoupilo Baltské moře. To je důvod, proč se Britové, Holanďané, Dánové, Sasové, Prusové a zchudlí potomci evropských šlechticů hrnuli do Petrohradu, aby byli přijati do armády a námořnictva, nebo se usadili v Narvě, Revalu a Rize. A když si vysloužili důchod, vraceli se zpět do své vlasti. Jedním z nich byl německým spisovatelem Rudolf Erich Raspe (1736 – 1794) popsaný Karl Friedrich Hieronymus svobodný pán von Münchhausen (1720 – 1797, známý jako baron Prášil). Mistrovsky ovládal ruský jazyk, sloužil v ruské armádě až do roku 1750 a zúčastnil dvou bitev proti osmanským Turkům (1740 a 1741). Měl ohromný humor, smysl a schopnost měnit suché oficiální zprávy v literární dílo. Po odchodu do důchodu jako kapitán Rižského pluku kyrysníků (jmenován 1750) se vrátil do rodného Bodenwerderu v roce 1760, kde bavil hosty historkami o Rusku, čímž si vysloužil pověst lháře a pohádkáře.

Z pobřežních částí Baltského moře se cizinci šířili dál všemi směry a zakládali osady, podobné těm existujícím. Po skončení války s vojsky Jemeljana Pugačova (cca 1742 - 1775) a vyhlazení původních obyvatel kolem Volhy se na začištěná území stěhovali rolníci z Evropy. Podle plánů Kateřiny II. měli nahradit původní obyvatelstvo. V reálném životě se realizovala detartarizace a snaha zaměnit ruský jazyk zprvu němčinou, po té, pravděpodobně pod vlivem přátelství Kateřiny II (1729 – 1796) s Voltaire (1694 - 1778), francouzštinou. Překážkou na cestě k plné detartarizaci stála Moskva s mešitami, tatarskou tradicí a neochotou poddat se katolíkům. Proto bylo rozhodnuto Moskvu vypálit. Za tímto účelem byla zvolena i dnes používaná metoda vytahování kaštanů z ohně rukama někoho jiného. Tenkrát to byla cizinecká legie, dnes jsou to státy NATO. Část armády (legií) Svaté říše římské působící společně s ruskou proti Moskevské Tartárii vedl Napoleon Bonaparte (1769 - 1821).

Průběh a historie války jsou zdokumentovány jako žádná jiná válka. Bohužel tomu tak nebývá často. Proč? Válka, to je především chaos, politika bez morálky, nekonečné mizení dokumentů, živých svědků a následné přepisování historie, podobné dnešnímu. Z tohoto důvodu zůstává v historii války mnoho tajemství, nejasností a záhad. Vlastenecká válka 1812 skončila 23. prosince, Napoleonská vojska bojovala až do roku 1814. Válka způsobila růst národního vědomí, potvrdila ruské hrdinství a odvahu a nabízí mimo jiné mnohé k zamyšlení.

1) Ve Vlastenecké válce 1812 Rusové nebojovali jenom s Napoleonem, ale s celou Evropou. Nebylo to Rusko, kdo bojoval, ale Moskevská Tartárie. Nabízejí se minimálně tři otázky: 1) Co skrývá mýtus o válce 1812? Proč po vítězství ve Vlastenecké válce 1812 přišel boom pro sochaře a architekty tvořící po celém Rusku památníky na počest roku dvanáctého, ale ne osmnáct set, ale šestnáct set (1612)! 2) Proč boom odhalování památníků hrdinům války z roku 1812 začal až ve druhé polovině 19. století? 3) Proč nebyly určeny hrdinům války v letech 1853 – 1856? Provinili se snad, a jestliže ano, čím? Podobných otázek je více.

2) V roce 1812 se ve skutečnosti stalo něco globálního. Došlo nejenom ke změně politiky. Památky byly přejmenovány na počest minulých událostí. Historie chrámů mluví své. Například v Kazani. V době, kdy se hledali myše ševaljé byl položen 29. června 1813 základ chrámu podle všech kánonů zednářské architektury ve tvaru pyramidy se vševidoucím okem na památku vojáků padlých během dobytí Kazaně 1552. Události roku 1552 proto vedou k otázce: Jaký byl důvod ke stavbě a vzpomínce na události staré 260 let? Osobní odpověď zní: Kazaň, stejně jako Moskva a Nižný Novgorod byly Velkou Tartárií a nepoddaly se Petrohradu až do roku 1812. Znak Kazaně představuje od roku 1730 Zilant. Ten je podobný griffonovi ve znaku Velké Tartárie. Tato odpověď je současně odpovědí na otázku, proč v Paříži vznikly dvě medaile v 1812: Za obsazení Moskvy a Za dobytí Volhy.

3) Když Ruská říše rozdrtila Malou Tartárii (Krym) a plně ovládla Novorossii, zbývalo zničit stopy existence Moskevské Tartárie. To se podařilo především s pomocí Evropy a snah Bílé armády v době občanské války 1917 – 1922, včetně konání československého korpusu, dnes v ČR nazývaného legie a předmět sporu s RF. Situaci před válkou v roce 1812 charakterizuje také úsilí Kateřiny II. proniknout do povodí Volhy. Proč? Na počátku 19. století byl Petrohrad od Moskevsko-Smolenské vysočiny zcela izolován. Neexistovala žádná přirozená vodní cesta. Víme, že bez dopravního spojení a komunikace nemůže existovat žádný stát. Neexistence přímých vodních cest se proto jeví objektivní skutečností pro pochopení alibi při akcích Petrohradu, nemajícího s Moskvou a Smolenskem nic společného. Při důkladnějším pohledu do historie uvidíme, že ve skutečnosti byla Vlastenecká válka 1812 jednou z epizod komplexní světové války probíhající po celé severní polokouli. Proč takový vývod?

Válka za americkou nezávislost (1775–1783) byla válka mezi Královstvím Velké Británie a třinácti koloniemi v Severní Americe. Skončila porážkou Británie a uznáním nezávislosti USA (Den nezávislosti 4. července 1776). Válka začala ihned po potlačení povstání Jemeljana Pugačeva (1773–1775). To indikuje propojenost oldenburských akcí při rozdělení Velké Tartárie v Eurasii a Severní Americe. Druhá válka za nezávislost USA začala 18. června 1812 oficiálním prohlášením prezidenta Jamese Madisona.

Válka způsobila velké škody americké ekonomice a byla ukončena dohodou, podepsanou v Gentu 24.12.1814. Dohoda neřešila, jak to bývá, příčiny války. Proto dva týdny po jejím ukončení došlo 8. ledna 1815 k největší bitvě války a americkému vítězství. Je prokazatelné, že válka začala synchronně s východním tažením Napoleona. Do třetice: Krymská válka a Občanská válka v USA také proběhly ve stejnou dobu! To indikuje stejné kořeny konfliktů a globálních událostí, včetně snahy Britského impéria dostat se zpod kontroly Svaté říše římské. K tomu došlo 1801. Ještě dnes existují nejenom indicie, že Vatikán je v kleštích Britů. Nelze nepřipomenout, že základ Spojených států v té době tvořili Francouzi. Jim patřila celá Kanada a velká část Států: například Nová Louisiana, na počest Ludvíka XIV.

Na příkladu Vlastenecké války 1812 vidíme společné a koordinované akce Svaté říše římské v podobě subjektů Ruského a Francouzského impéria v Eurasii a Severní Americe. Akce byly zaměřeny na rozdělení území Velké Tartárie. Vítězství Britů nad Napoleonem dovolilo oddělit velkou část majetků na západě od Svaté říše římské, zničit Novou Louisianu a dostat Severní Ameriku. Dnes lze dohledat, že všichni američtí prezidenti kromě tří (včetně Donalda Trumpa) byli potomci královského rodu Merovejců. Jedna z jeho větví nese jméno Oldenburgů. Proto pro americké domorodce byla vytvořena iluze nezávislosti. Proto nebylo doposud rozhodující, kdo vyhraje volby, zda Republikáni nebo Demokraté. V podstatě bez souhlasu HM nikdo nemohl vládnout. To platí dnes. Oficiálně jenom pro Commenwealth. V něm jmenuje svého zástupce HM otevřeným nařízením v demokratické mlze. Nabízí se otázky: Jak je tomu dnes s prezidentem Trumpem? Poučila se Velká Británie z Krymské války 1853 – 1856? Kdo všechno se poučil z Vlastenecké války 1812, ve které nebyly mimo jiné zohledněny národní zájmy Ruska a narušeny podmínky Tylžského míru? Kdo si dnes uvědomuje význam rozpadu chazarské říše, způsobený přímým střetem Chazarů s Rusy? Ty vedl Svjatoslav Igorevič (962–972/973). Dobyl donskou pevnost Sarkel (965), zničil hlavní chazarské město Itil (969) a v dalších taženích pronikl až na Krym a k úpatí Kavkazu.

Lekce z první světové války ve zkratce

Významným datem je 28. červen 1919. Toho dne byla podepsána mírová smlouva, na den přesně pět let poté, co atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku Žofii Chotkovou rozpoutal válku. Ceremoniál podpisu se konal v Zrcadlovém sále zámku ve Versailles, v němž 1871 Vilém I. vyhlásil německé císařství. Jako první dokument podepsali Němci, označeni viníky války. Poté podle abecedy podepsali dohodu ostatní zástupci států.

Konferenci charakterizovaly dva proudy. První vyžadoval přísné potrestání Berlína, druhý byl smířlivější. Jeho podstatou bylo nemstít se poražené zemi. Nesmíme si z Němců udělat nepřátele. Teď jsou na dně, ale nikdo není na dně jednou provždy, prohlásil tehdy prezident Wilson. Opačný, tvrdý přístup k poraženým prosazovali Francouzi. Ti nesli hlavní tíhu války na západní frontě. Britové stáli zhruba uprostřed a upozorňovali hlavně na to, aby příliš tvrdé podmínky nenasměřovaly Německo k bolševismu. V době konání konference byly totiž vyvěšeny rudé vlajky nad Petrohradem a Moskvou a desetiletí vládnoucí Romanovci byli odstraněny od moci a ze života. Kvůli revoluci na konferenci chybělo Rusko, které prakticky zachránilo Francii před porážkou. Přesto tvrdil francouzský premiér, že Rusko zradilo: Vůdce

bolševiků Lenin předal Německu půdu a zdroje v Brest-Litovsku (Brestu Litevském) oplátkou za mír, aby se mu podařilo udržet při životě jiskru, z níž mělo vzejít marxistické milénium.

Na jednáních chybělo Německo. Zástupci vítězných mocností rozhodli, že poražené nepozvou. Jinými slovy: Na mírové konferenci se budovala pravidla soužití mezi státy bez nejdůležitějších aktérů mezinárodního systému: Německa a Ruska. Výsledkem těžkých jednání a závěrečné dohody bylo, že Německá říše přišla o všechny kolonie. Kromě toho se Německo muselo vzdát rozsáhlých území. Francie získala Alsasko-Lotrinsko, Polsko Poznaňsko, část Pomořanska a Východního Pruska. Na své si přišla Belgie, Dánsko a Československo, které získalo Hlučínsko. Sársko přešlo na patnáct let do správy Společnosti národů (1919). Kromě uvedeného se potvrdily výhody válečných přístupů: defensivního nad ofensivním. Všeobecně byla předpokládána převaha 3 : 1 k ospravedlnění ofensivní akce.

Lekci z války lze rozdělit na dvě části: 1) Němci byli schopni pochopit to hlavní z porážky pro budoucí střety. 2) Spojenci se nechali uvléct vítězstvím a jeho nesprávným odůvodněním. Byli přesvědčeni, že vítězství potvrdilo správnost použitých metod, zbraní a vůdcovství. Opomenuli, že během války Britové a Francouzi byli pomalí v zavedení nových zbraní, metod a doktríny. To se potvrdilo v roce 1939. Ke konci srpna, začátkem září 1939 byly Velká Británie, Francie a Polsko společně ve výhodě proti Německu co se týče průmyslových kapacit a zdrojů, populace a vojenské síly. Wehrmacht byl však lépe trénován, měl jasnou doktrínu, například generála Heinz Guderiana (1888-1954), disciplínu a bojový duch.

Z politicko – propagandistického hlediska připomínám, že během období budování SSSR mezi první a druhou světovou válkou přijížděli do SSSR významní představitelé západní inteligence. Reakce na spatřené byly různé. Celkově však byla nestátní propaganda představitelů inteligence na Západě více prosovětská, než antisovětská. Pomohla formovat v buržoazních demokraciích Západu pozitivní vztah k socialistickému experimentu v SSSR. Jedním z výsledků pozitivního vztahu k SSSR byla skutečnost většího vystrašení vzdělaného západního člověka z diktatury Hitlera, než z diktatury Stalina. V SSSR té doby se se antisemitizmus hodnotil jako zvlášť nebezpečný zločin. Odpovídající paragrafy trestních zákoníků svazových republik často předpokládaly trest smrti. Dále je nutné uvědomit si, že: 1) V buržoazně - demokratických státech byla opozice společensko - ekonomickému uspořádání nejenom promarxistická, internacionálně - socialistická, ale i dostatečně mocná nacionalistická. 2) Hospodářskému uspořádání vládlo židovské klanové nadstátní bankovní lichvářství. 3) Opozice v podstatě představovala reálnou pro-hitlerovskou pátou kolonu. Ta sehrála svoji roli v okupaci všech zemí hitlerovci a byla připravena zradit historicky zformované režimy. 4) Existovala také silná nacionálně-socialistická a celkově proněmecká opozice v USA a v Argentině, jihoamerické pobočce třetí říše. Aby válka ze strany Německa (s)plnila strategické cíle globalistů musela se stát nelidskou operací, čistkou území od původního obyvatelstva, podobné čistce Moskevské Tartárie. Policejní okupace v podobách do roku 1941 by nedovolila završit válku proti SSSR porážkou Německa s podporou Západu. Podrobnější popis hlavních událostí té doby a jejich spojení se současným vývojem ve světě je v nezkrácené verzi zamyšlení.

Druhá světová válka (1939 – 1945) ve zkratce

Druhá světová válka byla pokračováním globálního konfliktu. Ve skutečnosti se jednalo o válku kořistnickou, v níž jakékoliv politické pohnutky sloužily pouze jako záminka k páchání zvěrstev. Konfliktu se účastnila většina států světa. S více než 72 miliony obětí se konflikt stal dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva.

V době mezi první a druhou světovou válkou Německo několikrát nabízelo Polsku domluvit se o režimu exteritoriálního tranzitu skrz jeho území. Polsko kategoricky tranzit odmítalo. Po jednom z odmítnutí řešit problém cestou dohody se Hitler rozhodl řešit problém silou. Byl přesvědčen o tom, že může bezpečně napadnout Polsko, protože předpokládal, že SSSR ani Velká Británie nebudou intervenovat. Proto vydal první rozkaz k invazi 29. srpna 1939. Zveřejnění podpisu 25. srpna o vzájemné pomoci mezi Velkou Británií a Polskem ho přinutilo oddálit invazi. 31 srpna 1939 v 12:40 hodin vydal Hitler druhý rozkaz na příští ráno se začátkem invaze v 4:45 hodin. Velká Británie a Francie vyhlásili Německu válku 3. září v 11:00 a 17:00 hodin respektive. Druhá světová válka v Evropě, zatím bez SSSR, začala.

Po lekci z první světové války a poválečného vývoje se jedná o logické prodloužení a vyústění. Válkou nevyřešené příčiny války mají jeden z hlavních kořenů v polovině 19. století. Další kořeny představují teritoriální spory, nerovnováha hospodářských a politických sil, rozpory mezi vítězi a poraženými (Versailleská smlouva), průmyslový rozvoj, větší produktivita po nástupu Hitlera, potřeby exportu a omezení vstupu (sankce) na trhy Francie a Británie. Svoji roli proto hrály i britské tajné služby. Potvrdilo se opakování historie a nepoučitelnost člověka z válek: zásadní změny v politickém uspořádání, rozpady států, koloniálních říší a monarchií, vznik nových států (např. Československa), nástup bolševiků v Rusku, růst hospodářsko – finanční síly USA směrem k hegemonu. Jedinou tehdejší možností jak řešit problémy byla válka. Hlavními válčícími stranami byly osy - Německo, Itálie a Japonsko, a Francie, Velká Británie, USA a SSSR, částečně Čína. V Asii se za počátek druhé světové války považuje přepadení Číny Japonskem 7. července 1937. O průběhu druhé světové války není potřeba se podrobněji rozepisovat. Veřejně dostupné a archivní informace nabízejí všem se zájmem o historii možnost si tvořit svůj vlastní názor.

Rozdělení války na pět hlavních etap může napomoci vlastní tvorbě názoru systematickým zpracováním sekundárních příčin, průběhu a následků ukončení přímých bojů podepsáním kapitulace v Berlíně 8. května SEČ, respektive 9. května Moskevského času. 1 etapa: začátek války v Evropě 1. září 1939. 2. etapa: 22. června 1941 – polovina listopadu 1942. 3. etapa: polovina listopadu 1942 – konec 1943. 4. etapa: konec 1943 až do obsazení Berlína a podepsání kapitulace. Závěrečná 5. etapa: od 10. května do 2. září 1945 - podepsání kapitulace Japonskem po svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki. Podobně je tomu s událostmi mezi 22. červnem 1941a 9. květnem 1945 v historii SSSR a RF. Aktuální je přepisování porážky nacistů SSSR na porážku Evropy, renesance nacismu, fašismu, obelhávání veřejnosti elitami a moderními prostředky debilizované mladé generace s těžko představitelnými následky z průběhu současné, oficiálně nevyhlášené víceúrovňové války.

Velká vlastenecká válka (1941 – 1945) ve zkratce

Velkou vlasteneckou válku je nutné posuzovat i v kontextu současného módního přepisování dějin sovětsko – německé - dohody o nenapadení, známé jako Molotov - Ribbentrop pakt.

Podrobněji o paktu pojednává plná verze zamyšlení. Dnes lze i bez složitých interpretací dokázat hlavní výhodu dohody pro SSSR. Ta spočívala ve skutečnosti, že v důsledku jejího uzavření se buržoazní demokracie Západu ocitly ve válečném stavu s Německem dříve, než SSSR. Proto při začátku války s Německem se SSSR automaticky stával spojencem de-facto všech států, které vedly boj proti Německu a jeho spojencům, nezávisle na právní formalizaci vztahů. Současně historie dokázala, že kdyby druhá světová válka začala jako válka mezi SSSR a Německem, opakoval by se scénář první světové války. USA a Velká Británie by získaly čas na sledování a hodnocení průběhu války, aby později mohly ovlivnit její výsledek a poválečné uspořádání systému mezinárodních vztahů výlučně ve svůj prospěch.

Dnes, v době systémové krize USA, Velké Británie a EU víme dost pro to, abychom si mohli uvědomit význam skutečnosti, že v USA a dalších státech té doby byla aktivní pokolení, která viděla realitu a důsledky minulé války v Rusku i Německu. Historie dokazovala, že nejlepší časy života byly tehdy, když mezi státy panovaly vzájemně výhodné obchodní vztahy a kulturní výměna. Komplementární tvůrčí potenciál lidí, přejících vyhnout se novému válečnému střetnutí byl realitou na obou stranách. Nedostávalo se mu ale využití a podpory státní politiky. Nehledě na to lze předpokládat, že Rusko a Německo byly stoupenci dobrých vztahů a kulturního sblížení národů obou zemí. Z uvedených důvodů, kterých bylo mnohem více, a o kterých se dnes nebudu zmiňovat, odkrývala sovětsko - německá dohoda o nenapadení možnost nepřijatelné změny globálního rozdělení ekonomicko - vojenské moci USA a Velké Británie ve světě a řízení světa podle hlavního principu: rozděl a panuj.

Do uzavření zmiňované dohody byla situace následující: USA a Velká Británie jako pár představovaly sílu určující vítězství jedné ze stran válečné dvojice: Německo a jeho spojenci na jedné straně, a SSSR bez spojenců na druhé straně. V důsledku uzavření dohody se situace změnila. Objevila se perspektiva: USA a Britské impérium proti jedinému Eurasijskému bloku. Ten tvořil SSSR s bolševickým vůdcem a Německo s nacionalistickým. Nikdo v té době nemohl vědět, zda se oba státní útvary spojí do jednoho státu a kdo v takovém případě by zmizel. Scénář zásadně odporoval cílům USA a Britského impéria. Slova Ribbentropa, který seznámil Molotova s obsahem dohody, mluví sama za sebe: Článek 3 - Pokud jde o Německo, nehledě na územní změny, které budou provedeny v Evropě po uzavření míru, směřují jeho teritoriální aspirace do oblastí centrální Afriky. Teritoriální aspirace Itálie, nehledě na evropské územní změny, které budou provedeny po uzavření míru, směřují do severní a severovýchodní Afriky. Japonské aspirace by ještě musely být ujasněny diplomatickými kanály. I zde by delimitace mohla být snadno stanovena, možná stvrzením linie vedoucí jižně od vlastních japonských ostrovů a Mandžukua. Smlouva byla ale porušena. Velká vlastenecká válka začala 22. června 1941 v 3 hodiny 15 minut přepadením SSSR Německem, skončila kapitulací 9. května 1945 a ovlivňuje dodnes dění a vývoj ve světě.

Zmiňovaná válka zahrnuje boje probíhající v rámci Pražské operace po 9. květnu 1945, nezahrnuje zimní válku 1939–1940, německo-sovětskou okupaci Polska 1939 ani sovětsko -

japonské boje na Dálném východě v 1938, 1939 a 1945. Velká vlastenecká válka, pojem, který používal sovětský tisk od samého počátku války, byla z hlediska významu a rozsahu bojových operací, množství nasazených vojsk a vojenské techniky i z hlediska politických a ekonomických důsledků hlavní a rozhodující součástí druhé světové války a poválečného uspořádání.

Pravda použila pojem již 23. a 24. června 1941 jako připomenutí Vlastenecké války 1812. Označení Vlastenecká válka (nikoliv však Velká) se objevilo i v projevu Josifa Stalina z 3. července 1941. Řád Vlastenecké války byl zřízen výnosem předsednictva Nejvyššího sovětu SSSR z 20. května 1942. Termín zdůrazňuje národní a obranný charakter konfliktu. Hlavní etapy Velké vlastenecké války: 1) 22.06. 1941 - 18.11. 1942. 2) 1942-1943. 3) 1943-1945.

Hlavní boje ve Velké vlastenecké válce: Obrana Severu za polárním kruhem (29.06. 1941 - 1.11. 1944); Bitva u Moskvy (30.09. 1941 — 20.04. 1942); Blokáda Leningradu (8.09. 1941 — 27.01. 1944); Rževská bitva (8.01. 1942 — 31.03. 1943); Stalingradská bitva (17.07. 1942 — 2.02. 1943); Bitva za Kavkaz (25.07. 1942 — 9.10. 1943); Kurská bitva (5.07 — 23 августа 1943); Bitva za pravobřežní Ukrajinu (24.12. 1943 — 17.04. 1944) ; Běloruská opearce (23.06. — 29.08. 1944); Pobaltská operace (14.09 — 24.11. 1944); Budapeštská operace (29.10. 1944 — 13.02.1945); Vislo-Oderská operace (12.01 — 3.02. 1945); Východo-Pruská operace (13.01 — 25.04. 1945); Berlínská bitva (16.04 — 8.05. 1945). Podrobnější popis války, hlavních výsledků a následků jsou v nezkrácené verzi zamyšlení.

Hlavní výsledky války, krátce.

Po čtyřech letech války SSSR (1 418 dní) bylo dosaženo vítězství. Válka podle upřesněných statistik z roku 2001 a později si vyžádala na sovětské straně 6 800 000 padlých v boji, 4 400 000 vojáků zahynulo v zajetí a celkové ztráty na životech sovětských občanů se odhadují na přibližně 26 600 000 osob. Tj. více než 10 procent celkové populace SSSR. Nezanedbatelné jsou rovněž tzv. nepřímé demografické ztráty, se kterými se SSSR potýkal až daleko do 70. let 20. století. Celkový počet obětí druhé světové války se odhaduje na min. 72 milionů.

Pro srovnání uvádím hlavní celková data obětí první světové války, 12 států – účastníků: zabito 8 538 315, zraněno 21 219 452, zajato 7 750 919. Celkem: 37 594 186 obětí. Z toho Rusů - 9 150 000. Zmiňuji se o obětech válek, protože probíhající válka bude mít v konečném výsledku mnohem více obětí než všechny dokumentované války dohromady.

Pokud jde o hmotné škody způsobené nepřítelem na sovětském území, vojska nacistického Německa zničila více než 1 700 sovětských měst a více než 70 000 vesnic. Úplně nebo částečně bylo zničeno téměř 32 000 průmyslových závodů, přes 65 000 km železničních tratí, 2 890 strojních traktorových stanic. Celková hodnota hmotných ztrát SSSR ve Velké vlastenecké válce se odhaduje na min. 679 miliard předválečných rublů. (James R. Millar and Susan J. Linz, The Journal of Economic History, Vol. 38, No. 4 (Dec., 1978), pp. 959-962). To znamená cca 2.551 rublů na pracujícího člověka z počtu obyvatel SSSR v roce 1940.

Velká Británie - Nehledě na stoleté zkušenosti dobývat cizí území, efektivně řídit kolonie a v neposlední řadě dvě vítězství ve světových válkách minulého století, Britské impérium se rozpadlo. Rozpadlo se především proto, že řízení koloniemi a hospodářstvím na mnoho zaostalo za systémy řízení státu a hospodářství USA a SSSR. Neviditelná moc lidí bez duše ale přežila a působí dodnes. Přežila především díky tomu, že kontroluje finanční toky, umí tvořit pasti založené na bohaté historické zkušenosti, tradici a schopnosti tvořit závislosti na základě využití slabostí charakteru člověka. O síle a vlivu utajovaných nebo zcela tajných společenství nemluvě. Zainteresovaní čtenáři najdou mnoho zajímavého na příklad v historii Admiralty. Její počátky sahají až do cca roku 1400. Její historii lze pro snadnější pochopení rozdělit například na periody do 1546 – 1707 – 1801 a novodobé 1964 – 1997.

USA - Po taktickém vítězství USA ve druhé světové válce bylo ihned započato s realizací strategického cíle USA. Ten byl demonstrován svržením atomových bomb na Nagasaki a Hirošimu v konci války a Studenou válkou. Kdyby USA měly stejný cíl, jako měl SSSR (ukončit válku proti nacismu, ne Evropanům), mohli bychom žít dnes v míru. Nikomu by nepřišlo do hlavy přepisovat historii, bourat sochy, (doposud beztrestně) zneužívat nouzový strach a rozeštvávat národy. Protože však USA svrhly v poslední fázi války atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, což představovalo strategický cíl USA, musel také Stalin definovat strategický cíl SSSR. Jinými slovy: Atomová bomba zformulovala novou strategickou výzvu, určila priority vývoje, včetně antagonismu ve vztahu SSSR – USA. Ale ani rozpad SSSR nepomohl USA transformovat řízení státu a hospodářství na vyšší úroveň. Výsledky tohoto zaostání můžeme sledovat denně v přímém přenosu na příkladu vztahů USA a ČLR.

SSSR – Nehledě na materiální ztráty a lidské oběti SSSR rozšířil svoji moc ve střední a východní Evropě, umožnil získat moc komunistickému hnutí v ČLR a podstatně ovlivnil politické dění ve světě tak, že se stal vedle USA a Velké Británie velmocí. I proto docházelo k odklonění mnoha států světa od Západní Evropy a polarizaci mezi SSSR a USA. V mnoha zemích se dokonce zaváděly prvky socialistického společensko-ekonomického zřízení, které se úspěšně osvědčily v SSSR a hitlerovském Německu: plánový - regulační vliv státu na úrovni makroekonomiky, rozvoj systému sociálního zabezpečení mládeže a také starších a těch, kdo přišel o zdraví. Mnoho západních univerzit desítky let ignorovalo, dokonce i trpělo marxistickou propagandu trockistického typu v akademickém prostředí.

Hlavní téze přímých následků druhé světové války – Železná opona ((1945 – 1991) – Marshallův plán (1948 – 1952) – NATO (1948 - ????) – Varšavská smlouva (14. května 1955 – 25. února 1991) a hlavní trendy vývoje ve světě během současné formálně nevyhlášené víceúrovňové války pojednává nezkrácená verze zamyšlení. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell
28.04.2020
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Muslimští imigranti v Německu zas bodali do lidí   
Pridal tk Středa 29 duben 2020 - 14:17:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V německém Hanau v Hesensku, včera večer sedmičlenná skupinka mladších muslimských imigrantů s plnovousem si krátila ramadán bodáním do náhodných německých vrstevníků.

Čtyři mladí Němci tak byli zraněni, jeden urgentně operován v nemocnici.

V noci policie dva z pachatelů ze Sýrie dopadla.

V době ramadánu se obdobné útoky odehrávají v celé západní Evropě, většinou proti vyzývavým či jinak islámská pravidla porušujícím tuzemcům.

Inu, proimigrování, stejně jako promoření se neobejde bez zřejmých plánovitých obětí.

Zdroj: https://www.merkur.de/welt/hanau-hessen-messer-attacke-polizei-taeter-festnahme-verdaechtige-notaufnahme-stichwunden-fahndung-zr-13743730.html
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ne Petříčkova "svoboda slova", ale dvojnásobný trestný čin   
Pridal tk Středa 29 duben 2020 - 14:12:47 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
"Před třemi týdny přicestoval na Letiště Václava Havla z Ruska muž s ruským diplomatickým pasem. Čekalo na něj auto zdejšího ruského diplomatického sboru a odvezlo ho na ambasádu v pražských Dejvicích. Zdroje Respektu tvrdí, že pasažér cestoval s kufříkem, ve kterém měl mít smrtící jed ricin. Bezpečnostní složky o příletu cestovatele věděly a muže vyhodnotily jako bezprostřední riziko pro dvojici českých politiků, jejichž kroky v posledních měsících vyvolaly hněv Moskvy."

Viz: https://www.respekt.cz/tydenik/2020/18/muz-s-ricinem

Ministr zahraničí Petříček:

"Pro mě je nepřístojné, abychom zde nechali cizí státy zpochybňovat základní svobody, jako je například svoboda slova. Drželi jsme se plnění našich závazků, ať už mediálních úmluv nebo bilaterálních smluv s Ruskou federací. Očekávám, že tímto tato záležitost skončí".

Viz: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/rusko-respekt-jed-ricin-ministerstvo-zahranici_2004281807_jak

Svoboda slova? Ne! Podezření ze spáchání následujících dvou trestných činů:

356 Podněcování k nenávisti vůči k některému národu
357 Šíření poplašné zprávy

Je na Respektu, aby tvrzení doložil.

Podrobněji:

356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem...

357 Šíření poplašné zprávy

(1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek...


Radim Valenčík
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



„Mluví o nějaké látce v kufru, ale proč nikdo ten kufr neukáže?“ Lavrov reagoval na obvinění Ruska z pokusu o atentát   
Pridal tk Středa 29 duben 2020 - 10:11:17 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zprávy českých médií o tom, že Rusko organizovalo otravu na území státu, nejsou založeny na důkazech, uvedl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.

„Nyní nás obviňují ze snahy někoho otrávit v České republice. Nějakou látkou, kterou někdo přivezl v kufru, a o čemž vědí příslušné orgány České republiky. Ale z nějakého důvodu nikdo tento kufr nikomu nepředkládá,“ prohlásil Lavrov řekl na svém online briefingu.

Tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov dříve řekl, že mu není nic známo o českých mediálních informacích týkajících se Rusa, který údajně přijel do země zavraždit jednoho z komunálních politiků. Podle něj to vypadá na další „kachnu“.

Hřib a Kolář dostali ochranku

Minulý týden Respekt přišel se zprávou, že pražsky primátor Zdeněk Hřib a starosta městské časti Praha 6 Ondřej Kolář dostali ochranku. Podle informací týdeníku se obavy o bezpečnost politiků objevily poté, co byl z pražského náměstí Interbrigády odstraněn pomník sovětského maršála Koněva. Respekt přitom poznamenává, že v případě Koláře nejde o preventivní kroky.

S odvoláním na vlastní nejmenované zdroje týdeník píše, že kromě několika vyhrůžek fyzické likvidace jsou bezpečnostní opatření vůči starostovi spojená s tím, že do Prahy přicestoval nějaký ruský občan, který by ho mohl ohrozit.

„Před třemi týdny přicestoval na Letiště Václava Havla z Ruska muž s ruským diplomatickým pasem. Čekalo na něj auto zdejšího ruského diplomatického sboru a odvezlo ho na ambasádu v pražských Dejvicích. Zdroje Respektu tvrdí, že pasažér cestoval s kufříkem, ve kterém měl mít smrtící jed ricin. Bezpečnostní složky o příletu cestovatele věděly a muže vyhodnotily jako bezprostřední riziko pro dvojici českých politiků, jejichž kroky v posledních měsících vyvolaly hněv Moskvy,” píše Respekt.

Dodává se také, že dříve „byl zaznamenán pohyb skupiny zpravodajských důstojníků směrem z Ruska do Evropy”. Přesnější informace týdeník neuvádí.

Poznámka IK: Kontroverzní týdeník Respekt je jedno z největších desinformačních médií působících v České republice. Někteří novináři tohoto bulvárního plátku byli soudně a veřejně usvědčeni ze lží.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Cmxt

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Heja, heja, Sverige!   
Pridal tk Středa 29 duben 2020 - 09:17:52 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Jít svojí vlastní cestou dráždí. Proč ti Švédové nemohou být jako my a vyhlásit tomu zatracenému viru totální válku ať to stojí, co chce, až do úplného zničení? Ví snad něco, co nám tají? Znají nějaký geniální trik nebo mají tajný super plán?

V rozporu s ostatními vyspělými zeměmi, včetně svých sousedů v Norsku nebo Dánsku, ve Švédsku jsou základní školy a obchody, restauranty a bary většinou otevřené. Občané EU mohou volně přijíždět a odjíždět. Udržovaní odstupu při vzájemném styku je převážně dobrovolné, ale nesmí se sejít víc jak padesát lidí. Zkrátka, když přijedete z Berlína do Stockholmu cítíte se jako byste se octli na jiné planetě.

Je zcela pochopitelné, že švédský experiment vzbuzuje silné pocity. Neboť konec konců každý spor o tom, jak která země se vyrovnává s krizí, je naším vnitřním sporem, zda si počínáme správně. Děláme dost? Měli bychom se snažit vir vymýtit nebo jen zmírnit? Co se stane, když uvolníme uzdu spíš dřív nežli později? Kolik pracovních míst stojí za jedno úmrtí? Nebo naopak, kolik pracovních míst jsme ochotni obětovat za záchranu jednoho života? Jsou vůbec takové kupecké počty morální a humánní? Cokoli vzejde ze švédského přístupu, přinese nám cenná ponaučení, a proto se pokusme porozumět tomu, oč Švédům jde.

Především, není pravda, že Švédsko nic proti viru nedělá. To je chýra. Většina Švédů podstatně změnila své zvyky. Školy pro starší děti a univerzity jsou zavřeny. Pokud to jde, lidé vykonávají své zaměstnání doma. Penzistům se doporučuje vycházet jen v nejnutnějších případech. Restaurace a bary smí obsluhovat hosty jen u stolů, kasírky v obchodech chrání skleněné přepážky. Cizinci, kteří přijdou do Stockholmu, jsou překvapeni, že bary a kavárny jsou obsazené, ale nemají představu, jak bývaly přeplněné před Covidem.

Další chýra je, že Švédsko se snaží vyvinout v zemi „stádní“ imunitu. To je stav, kdy tolik lidí už se nakazilo virem, že nemá žádný „podpal“, či ztratil schopnost zážehu, chcete-li. Ve skutečnosti se Švédsko pokouší o co nejvíce přizpůsobivý postup, který udržuje v šachu exponenciální růst infekce. „Nejsme v zamezovací fázi,“ řekl hlavní švédský epidemiolog Anders Tengel, „jsme ve zmírňovací fázi.“

Co tím Tengel myslí je, že Koronavirus je dnes rozlezlý po celém světě, že se jej zatím nemůžete zbavit. I když uděláte to, co udělala Čína, že zavřete všechno na sto západů a vymažete virus ve vlastní zemi, vrátí se k vám jakmile otevřete hranice. Z tohoto důvodu Švédsko postavilo svoji anti-virovou politiku na dvou předpokladech.

a) Koronavirus může být pouze obhospodařován, nikoli potlačen. Pokud z celé planety neuděláme Wu-chan, musíme s ním žít.
b) Lidé nestrpí generální uzavírku déle než měsíc nebo dva, protože nuda, samota a hospodářská zoufalost se stanou nesnesitelné.

Otázka nespočívá v tom, zda v blízké budoucnosti zemře ve Švédsku víc lidí na Koronavirus nežli tam, kde šlápli na brzdu natvrdo; jistě ano. Otázka je, zda úmrtnost bude exponenciální. Zatím k tomu nedošlo ani zdaleka. Mortalita ve Švédsku je jen dvakrát větší než v Dánsku s generální uzávěrkou (0.01% vs. 0.05%) a poloviční nežli ve Francii. Statistika ukazuje, že Covid-19 udeří, ale zabíjí věk a chronické choroby jako jsou srdeční choroby nebo cukrovka. Mezi dvěma krajnostmi, tj. totální hospodářskou a společenskou izolací a totálním odstraněním viru, poněkud vyšší úmrtnost starších a nemocných lidí může připadat přijatelným kompromisem.

Ostatně rozdíly v míře úmrtnosti na milion obyvatel mezi předními vyspělými zeměmi nejsou veliké a Švédsko k dnešnímu dni (27.4) si vede líp nežli Velká Británie, Francie a Česká republika.

Umrtí v milionech

Belgium
621.08
Spain
496.32
Italy
440.9
France
341.2
United Kingdom
311.81
Netherlands
259.71
Ireland
223.96
Czech Republic
222
Sweden
215.45
Switzerland
189.04
United States
164.58
Portugal
87.83
Denmark
72.79
Germany
72.06

Nedokonalé leč užitečné srovnání lze nalézt v omezení nejvyšší rychlosti na silnicích. Snižte ji na dvacet kilometrů a můžete zachránit spousty životů, ale za těžko únosnou cenu výkonnosti a rozumnosti. Když ji trochu zvýšíte, řekněme na sedmdesát kilometrů, můžete také zachránit hodně životů a přitom vytvořit dojem normálního provozu.

V této analogii většina vyspělých zemí má nízký limit, chrání životy za cenu omezení a šikany, kterou lidé nebudou chtít dlouho platit. Švédský model ochraňuje a zakazuje méně, ale dovoluje lidem žít svůj život svobodněji a plněji. Není ideální, pravda, jenomže my také nežijeme v ideálním světě.

* * *

NB. Není od věci připomenout dvě zprávy, které byly zde nedávno uveřejněny.

Vědci z Hawardu oznámili 19. března, že 99% lidí, kteří onemocní Covid-19 se uzdraví. Podle jejich odhadu celkový průměr úmrtnosti činí zhruba 1%, mnohem méně nežli MERS (34%), SARS (11%) nebo Ebola (90%), ale o něco víc, asi O.1% nežli chřipka. Příčina úmrtí infikovaných lidí byly vysoký věk a virem rozbouřené chronické nemoci, což v případě Itálie činí 99%.

„Jestliže předpokládáme, že počet bezpříznakových nebo minimálně příznakových případů je několikrát větší než počet zjištěných případů, úmrtnost může být podstatně menší nežli 1%. To nasvědčuje, že celkové klinické následky Covid-19 se nakonec mohou víc podobat následkům silné sezonní chřipky (která má míru úmrtnosti kolem 0.1%) nebo pandemické chřipce (podobné jako byly v roce 1957 a 1968) spíše než onemocnění SARS nebo MERS, z nichž první měla míru úmrtnosti 9-10% a druhá 36%.“ Výňatek ze zprávy nazvané „Covid-19 –Navigating the Uncharted (volně přeloženo Plavba do neznáma), společného díla dr. Anthony S. Fauciho, ředitele amerického Národního institutu pro alergie a nakažlivé nemoci, dr. Roberta Redfielda, ředitele amerických Středisek pro kontrolu nemocí a infekčních nakažení, a dr. Clifforda Lane, zástupce ředitele pro Klinický výzkum a zvláštních projektů. Tito tři vědci jsou jedni z nejlepších světových znalců ve svém oboru.

Autor: Jan Vítek

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Moskva dokázala vyděsit české rusofoby i bez jedu   
Pridal tk Středa 29 duben 2020 - 09:10:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V prezentaci českých novinářů se všechno stalo přibližně následujícím způsobem. 23. dubna odletěl z Moskvy na letiště Václava Havla v Praze muž s diplomatickým pasem.

Nejmenované zdroje informovaly české noviny, že cestující má kufřík. A v tom byl smrtící jedovatý ricin, kterým „ruský zabiják otráví“ několik vůdců pražských měst, „kteří způsobili hněv Moskvy.“

Zanecháme školákům otázku, jak přesně české speciální služby zjistily, co je v portfoliu osoby s diplomatickým pasem. A jak zjistili, že se jedná o ricin (ve skutečnosti je to bílý prášek, bez zápachu a jakékoli zvláštní spektrální záře). Možná Češi ovládli starověké umění vidět neviditelné. Není divu, že ve středověku byla Praha považována za evropské centrum alchymie. Nebudeme se ptát, proč se nesnažili zastavit dovoz ricinu (šestkrát toxičtější než kyanid draselný) na své území.

A nehraje zde roli diplomatický pas. Existuje několik způsobů, jak oddělit majitele diplomatické imunity od jeho zavazadel.

Včetně každodenního běžného konfliktu. A pokud pustíte kufřík, pak už nejde o diplomatický majetek (pokud na něm není odpovídající vosková pečeť). Proto je diplomatičtí kurýři nesou připoutany k sobě.

Celé toto kacířství o ricinu, „ruském zabijákovi“ a plánovaném pokusu o atentát na tři komunální pracovníky v Praze publikuje Ondřej Kundra, známý a ctěný novinář v České republice.

Má novinářské ceny…. V roce 2016 napsal knihu „Putin Spies“, ze které dokonce provedli audio knihu a také ho nominovali na místní cenu. Její obsah? Česká republika je protkána ruskými špióny, počínaje doprovodem prezidenta Miloše Zemana. Kundra dále několikrát odhalil ruské „špionážní sítě“. Kundra je nyní považován za hlavního českého odborníka na ruské špiony (čeští občané sloužící FSB, Putin dobyvatel, české volby pod ruským diktátem? To jsou typické názvy jeho textů). V této souvislosti je zcela možné, že s ním může Koudelkovo oddělení něco sdílet.

V případě pomníku Koněva, Kolář jr. šel na konflikt, a oslňoval anekdotami o koronaviru A Koněvovi bez roušky. A odborné posouzení důsledků demolice památníku nařídil svému otci - velvyslanci Petru Kolařovi, který nyní pracuje v angloamerické advokátní kanceláři Squire Patton Boggs, která je jedna z 20 největších nadnárodních advokátních kanceláří na světě.
Tato skutečnost upoutala pozornost šéfa ruského ministerstva zahraničí Sergeje Lavrova, který nařídil vyšetřování.

Po Lavrovových slovech o „riziku“ začala éra korespondence mezi ruským ministrem obrany Sergejem Šoigu a českými funkcionáři. Šoigu se obrátil na českého ministra obrany Lubomíra Metnara s návrhem na mírové vyřešení problému a civilizovaným přesunem pomníku Koněva do Ruska. Podobně se vyslovili rodinní příslušníci maršála Koněva. Zprostředkovateli byli Slováci, kteří vyzvali Prahu, aby přemístila na slovenské území pomník maršálovi osvoboditeli. Od ministerstva obrany ČR odpověděli v duchu, že máme velmi demokratický stát, pomník jako objekt patří městským úřadům. A oni v České republice požívají obrovských práv na autonomii. Jsme údajně bezmocní.

Právě v tu chvíli se Sergej Šoigu vyčerpal diplomatické metody a obrátil se na generálního prokurátora Ruské federace a na předsedu vyšetřovacího výboru Ruské federace Bastrykina s žádostí „o stíhání zástupců státních a místních orgánů cizích zemí, kteří se podílejí na demolici pamětních struktur, které udržují vzpomínku na mrtvé občany Sovětského svazu. ““

Ministerstvo zahraničí se rozhodlo odolat. V jeho sdělení bylo uvedeno, že „obtěžování ze strany cizího státu demokraticky zvolených zástupců českými voliči obecních úřadů za jejich jednání související s plněním [mandátu daných voliči] je nepřijatelné.

Kromě toho Češi požadovali „řádnou“ ochranu památníků a pohřebišť českých. Prezident Zeman označil činnost svého ministerstva zahraničních věcí za „hloupou“, ale nikdo mu obvykle nenaslouchá.

Zdroje novin VZGLYAD v Praze uvádějí, že Kolář Jr, Hřib a Novotný se opravdu bojí, že se Rusko hodlá obrátit na Interpol a prohlásit všechny tři za mezinárodní zločince. A je jasné, že ne všechny země pobočky Interpolu skutečně zareagují, ale hrozba je více než konkrétní. A to je vůbec poprvé, že i iluzorní hrozba z Moskvy vzbudila strach u postav, které dříve otevřeně zesměšňovaly Rusko a Rusy.

Proto je tu fantastický příběh o ricinu. Zveřejnění takových hrozných příběhů je přímým důkazem toho, že si v České republice vzali k srdci samotnou hrozbu soudního stíhání Ruska za takové výsměchy. Najednou se ukázalo, že se jedná o účinné opatření. Lidé se opravdu bojí.

Možná že jsme měli ukázat takovou rigiditu o něco dříve. A určitě by se to nemělo zastavit: „Koněvův seznam“ lze rozšířit do některých dalších zemí východní Evropy a zejména na zvláště reaktivní lidi.

Ano, památky a vojenské hroby jsou v některých případech skutečně spravovány místními úřady a podle dohod z 90. let, ale situace se v poslední době dramaticky změnila....

Autor: Evgenij Krutikov

Zdroj: https://vz.ru/world/2020/4/27/1036507.html?fbclid=IwAR3PBTDZRJLDV0ODkY_Nofm3X8uelNvTfntq-M84DXMRApdHXp-2jmtgUKk
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Co chce samozvaný vládce Bill Gates   
Pridal tk Středa 29 duben 2020 - 09:04:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Nejste ovce, nebojte se odmítnout to, co nás čeká a projevte svoji vůli. Každý máme právo projevit neposlušnost. Každý si může najít způsob, jak bojovat proti všem, co nám chtějí nasadit obojky a udělat z nás otroky kterým půjde jen o přežití.

Kdo je Bill Gates Spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates se rozhodl, že spasí svět i proti vůli jejich obyvatel. Nebo, a to je pravděpodobnější, tomuhle chlápkovi s bezednou peněženkou tak chutná moc a manipulace, že je ochoten udělat cokoliv, aby dál vedl svoje ovečky na porážku.

To on bude určovat kdo dostane práci, kdo může vycestovat. Pokud nebude očipováni jako psi, tak nic nebudete moci. Pokud se nenecháte očkovat, budete vyloučeni ze společnosti a podle všeho vám nikdo nepodá ani kůrku chleba.

To je ten důvod, proč se z viru udělala pandemie a je to bič jak nahnat lidi tam, kde je chtějí mít. Lidé ze strachu přijmou vakcínu i čip, protože hlad a strach je nejstrašnější důvod k povolnosti. To vidíme na ochotě se nechat zabalit do roušky, chodit nakupovat v určenou dobu a nechat oddělit staré lidi od mladších. Je to pořádný hnus.

Dostanou ho všichni a důvod je, nenakazit ostatní. Takže buď dobrovolná samovazba a zákaz návštěv všeho kde jsou lidé, nebo čip a vakcína. Začneme u učitelek a všech dětí ve školách a ve školkách, dále jsou tu prodavačky, pokladní u kas, dále lékaři, zdravotní sestry, důchodci, zaměstnanci domovů důchodců, policisté, vojáci, hasiči, úředníci, prostě celý zpitomělý svět. Bez průkazu digitální imunity nebude možné sehnat práci. Firmy, vyděšené z hrozby karantény, se budou děsit a štítit neočkovaných kolegů. Vznikne celospolečenská hysterie a to je voda na mlýn Billa Gatese, který tahá za nitky.

Bill Gates se prý chystá zachránit svět. Taková hloupost. Spasit svět s jeho finančními prostředky jde úplně jinak. Třeba ochránit životní prostřední. Vymýtit hlad. To mám smysl. Vakcinace a čipování je jen nový způsob jak zavést otrokářství. Lidé dávejte si pozor. Nejde zase o nic jiného než o peníze a vládu nad světem. Strašení koronavorem má jediný účel. Nechat se očkovat vakcínou, kterou nám dodá spasitel Gates. Miliardy dávek, miliardy peněz pro něj a farmaceuty.

Kdo zvolil do čela světa tohoto „spasitele“ který není nic jiného než tvrdý obchodník se strachem a smrtí. Není to politik, lékař, virolog, epidemiolog, vědec a už vůbec není humanista. To z jeho pusy padají slova a nutné regulaci obyvatel. Je nás moc a možná že tou svoji vakcinací chce pořádně korigovat svět.

Základem všeho je, uvědomit si, že jde opravdu jen o obchod a peníze. Jděte k doktorovi, zaplaťte a nechte si j píchnout. Když to udělají všichni, uděláte z něj nekorunovaného vládce světa. Děkuji Bohu, za internet, který nám dovoluje hledat informace a včas pochopit souvislosti a nenechat se jen tak opít rohlíkem. Svět se probouzí z naivity a oblouzení a dává mu najevo, že si svoje vakcíny a čipy může použít na svoji rodinu a pár hlupáků, co ze strachu udělají všechno.

Bill Gates nyní hraje vabank. Vakcinace I.D, čip nastřelené do člověka bude nahrazovat veškeré peníze, které zmiznou a měna bude jen virtuální. Dostaneme kryptoměnu a budou z nás jen otroci. Novy patent firmy Microsoft je z 26.3.2020. Jeho číslo jest 060606. Proč to všechno. Burzy se hroutí, peníze nemají cenu a je třeba nastolit Nový světový řád. Ovšem, dobře v něm bude jen pár vyvoleným a my ostatní budeme jen postradatelný materiál.

Nejste ovce, nebojte se odmítnout to, co nás čeká a projevte svoji vůli. Každý máme právo projevit neposlušnost. Každý si může najít způsob, jak bojovat proti všem, co nám chtějí nasadit obojky a udělat z nás otroky kterým půjde jen o přežití.

Milena Doušková

Zdroj: https://politikarina.cz/2020/04/22/co-chce-samozvany-vladce-bill-gates
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Protiruská hysterie v souvislosti s Hřibem a Kolářem   
Pridal tk Středa 29 duben 2020 - 05:19:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Minulý týden zveřejnil týdeník Respekt neuvěřitelnou a zcela absurdní informaci, že prý do Prahy přicestoval pracovník ruských zpravodajských služeb, vybavený jedem ricin. České zpravodajské služby vyhodnotily tuto informaci prý jako riziko pro Koláře a Hřiba. Kdyby to nebylo tak smutné, tak by to vzbudilo soucitný úsměv ve tváři každého soudného člověka s průměrnou inteligencí.

Včera jsem na jednom z televizních kanálů viděl americký film, mimochodem velmi dobře herecky obsazený, ve kterém jeden republikánský buržoa vysvětloval svým partnerům v diskusi u stolu velmi vážně, že 76% amerických černochů jsou vlastně agenti ruských komunistů … Je to podobný nesmysl jako ten s tím ricinem. Další nesmysly z úst onoho výstředního republikána ze zmíněného filmu jsem si, bohužel, nezapamatoval, a tak jimi nemohu obveselit čtenáře. Je dobře, že Respekt a pravděpodobně jedna z českých zpravodajských služeb, která podvrhla výše zmíněnou informaci, v Respektu neuvedla, že oba dva starostové měli být zlikvidováni české veřejnosti již velmi dobře známým jedem novičok. Bylo by to stylovější.

Prostě žijeme v poněkud absurdní realitě, kdy významná část české politické elity a zřejmě i zpravodajských služeb žije v naprostých bludech. Základní otázka pro každého selským rozumem a průměrnou inteligencí obdařeného člověka musí znít: Proč by, proboha, takovou pitomost Rusové dělali? Vždyť každý hlupák by pak ukázal na ně. Trochu mě mate, proč do této elitní skupiny, do tohoto tandemu Kolář, Hřib, nebyl zařazen také klaun – starosta z Řeporyjí. Ten přeci také mohl vzbudit za své připitomnělé protiruské výroky nevoli východní mocnosti…možná přímo Putina.

Nevím, možná, že ricin byl příliš drahý a finanční zdroje ruských zpravodajských služeb tak zůstaly omezeny jen na likvidaci dvou „nepřátel“. Starosta Kolář s vážnou tváří blábolí, že prý „necháme Rusko, aby si tu dělalo, co se mu zlíbí“… No, nevím, jsem sice jen bývalým premiérem, ale nevšiml jsem si, že by tady Rusko anebo jeho zpravodajské služby nějak „řádily“. A pokud má pan starosta Kolář nějaké důkazy o "řádění" Rusů, má se obrátit na policii, případně na české zpravodajské služby. Korunu všemu ovšem nasadil ministr zahraničí Petříček, který si předvolal ruského velvyslance, aby s ním řešil tuto bouři ve sklenici vody.

Zdá se, že ostatní vysocí ústavní činitelé zůstávají v klidu a to je dobře, neboť projevují soudnost. Pan ministr zahraničí zřejmě nemá právě excelentní poradce, protože jinak si celou věc s demarší ruského ambasadora nedovedu vysvětlit.

Stejně tak si myslím, že vynakládání peněz daňových poplatníků na policejní hlídání Hřiba a Koláře, představuje zcela vyhozené peníze do luftu. Chápu oba pány. Pro rusožroutskou a antikomunistickou část pražské veřejnosti, jejich údajné martýrství, může působit příznivě jako volební mucholapka. Já ale doufám, že Pražané dostanou rozum a podobné kreatury již na pražské radnice budou volit spíše do méně viditelných funkcí, v nichž vyvolají menší problémy. Pracovní výkon starosty Prahy 6, Koláře, si příliš neodvažuji hodnotit. Je pro mě prakticky neviditelný. Podle mě se vyžívá jen v antiruské rétorice.

No, a primátor Hřib, ten zatím za rok a půl „soustředěného úsilí“ ve své funkci neudělal v Praze nic podstatného. Snad jen to, že Praha snad vymění firmu, která půjčuje Pražanům koloběžky, za jinou firmu. Úžasný výkon. Momentální chaos v pražských ulicích v důsledku zřejmě zcela neplánovitě prováděných oprav je takový, že to vzbuzuje nejen můj podiv. Pan Hřib a jeho spoluviníci z pražské městské rady se patrně domnívali, že nouzový stav a omezené ekonomické aktivity v Praze potrvají až do Vánoc. Dnes je už ale pražská automobilová doprava téměř na stejné úrovni, jako byla v období před pandemií...

Jiří Paroubek

Zdroj: Vaše věc
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Albánie společně s Tureckem nacvičuje vojenský útok na Řecko   
Pridal tk Středa 29 duben 2020 - 05:15:04 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zástupci turecké a albánské armády včera v budově generálního štábu albánské armády podepsali dohodu o zapojení albánských vojenských lodí a letadel do tureckého námořního cvičení Středomořský štít. V rámci tohoto cvičení budou turecké a albánské lodi provádět simulované letecké a námořní útoky na řecké ostrovy. Protiřecké zaměření cvičení přiznal o víkendu náčelník generálního štábu turecké armády generál Yasar Güler.

Zástupci obou armád zároveň podepsali dohodu o dodávkách tureckých zbraní pro albánskou armádu. Turecká zbrojovka Sarsilmas Arms vyzbrojí albánské vojáky novými útočnými automatickými puškami MPT-55. Speciálním sílám albánské armády dodá i odstřelovačké pušky MPT-76. Obě zbraně turecké výroby splňují všechny požadavky NATO na kompatibilitu zbraní. Výzbroj bude dodána ve standardních NATO-rážích 5,56 a 7,62 mm.

Zbrojní kontrakt je řeckým serverem ethnos. gr dáván do souvislosti s dohodou mezi vládami Turecka a Albánie o přesídlení 30 tisíc muslimských migrantů do oblastí na albánsko-řecké hranici. V této oblasti žije početná řecká menšina, kterou nyní albánské úřady šikanují s cílem přimět Řeky k odchodu ze země. Řecký server vyslovil podezření, že nová výzbroj pro albánskou armádu spolu s migranty dodanými z Turecka mohou být použity k útoku na Řecko. Všechny 3 země jsou sice členy NATO. V minulosti však již Turecko vedlo útočnou válku proti Řecku v roce 1974.

Ivan David
Autor je europoslancem za hnutí SPD
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



„Sprosté, ubohé a hodno opovržení.“ Matějka promluvil o tom, jak kavárna udělala ze smrti Kubery agendu své politiky   
Pridal tk Středa 29 duben 2020 - 05:05:33 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Kolem nečekané smrti někdejšího předsedy Senátu Jaroslava Kubery se nyní začíná objevovat spousta otazníků. Někteří si totiž stojí za tím, že Kuberu infarkt postihl kvůli nátlaku Číňanů a Hradu. K tomu se však nyní vyjádřil předseda Strany nezávislosti České republiky František Matějka, který to označil za „sprosté, ubohé a hodno opovržení“.

Český politik a bloger František Matějka na svém Facebooku dotkl citlivého tématu, které se nyní probírá v médiích. Jde o okolnosti smrti Jaroslava Kubery. Matějkovi se však tyto diskuze nelíbí a nepovažuje je za vhodné.

„Zneužívat jméno Jaroslava Kubery a udělat si tak z mrtvého člověka, který se už nemůže vyjádřit a bránit, agendu své vlastní politiky, je ze strany oportunistů, jako je Telička, sprosté, ubohé a hodno opovržení,“ začal svůj příspěvek.

Dále politik podotýká, že zesnulého nyní hájí ti, kteří mu jako konzervativci nemohli za jeho života přijít na jméno.

„To už není ani směšné. Měl tisíckrát důležitější témata a státnický přístup k nim. Jenže to se jim nehodilo, tak ho teď zkusili ohnout aspoň po smrti a udělat z něj největšího bojovníka za Tchaj-wan. Smutné,“ uvedl.

Ke svému příspěvku pak připojil fotografii článku, který byl uveřejněn na portálu Forum24.

Reakce Vadima Petrova

Stejnému tématu se na sociální síti věnoval také Vadim Petrov. I on se ptal, zda měl dopis o cestě do Tchaj-wanu svůj podíl na smrti předsedy senátu.

„Jeho manželka a dcera v ČT naznačují, že ano,“ napsal v úvodu a dodal: „Není jasné, zda se jedná o dopis, anebo seznam důvodů, proč by předseda senátu ČR na Tchaj-wan jezdit neměl. Tím, že se jeho rodina rozhodla s tím jít do médií a dokonce o tom ČT natočila reportáž, stal se „dopis“ věcí veřejnou, a tak si myslím, že je možné se také vyjádřit.“

Petrov však vyslovil názor, že dle něj byl Kubera politický matador a nějaký dopis by ho nerozházel. Stres u něj mohlo vyvolat ale něco trochu jiného.

„Stres mu spíš mohlo vyvolat samotné dilema cesty. NATO, EU i ČR oficiálně respektují politiku jedné Číny a jeho cesta nebyla z hlediska zahraniční politiky ČR vnímána jako dobrý nápad,“ uvádí.

Pak se vyjádřil k počínání České televize: „Pokud už ČT musela spekulovat co je za jeho smrtí, vybrat si „dopis“ je velké mediální zjednodušení.“

V příspěvku také napsal, že Kubera byl zodpovědný člověk i politik, ale také svérázná osobnost. „Kvůli zamýšlené cestě byl určitě pod velkým tlakem. Rozhodně jeho dilema není příběh jednoho dopisu. Spíš bych řekl, že se dostal do vnitřního střetu mezi odpovědností předsedy senátu jako jednoho z nejvyšších ústavních činitelů země a vlastní nezávislé povahy,“ myslí si Petrov.

„Publicistika České televize se toho chopila jako vždy. Viníka určí předem a zpracování celé reportáže tomu podřídí. Vzhledem k pozůstalým, podobně jako v případě Lidické reportáže, se zbytečně pustila na příliš tenký led. Už jen proto, že se pravdu, jaký a jestli měl dopis podíl na Kuberově smrti, nikdy nedozvíme,“ podotkl závěrem.

Nátlak na Kuberu?

Na portálu Forum24 se objevil článek, v němž se uvádí, že na základě informací, které manželka a dcera zemřelého předsedy Senátu sdělily reportérům pořadu České televize 168 hodin, poslední dny života Jaroslava Kubery zásadně ovlivnily dvě události.

První z nich měl být lednový oběd s prezidentem Milošem Zemanem, kde mu byl zřejmě předán výhružný dopis Číňanů, a druhou pak byla schůzka s čínským velvyslancem, která se jen mezi čtyřma očima uskutečnila tři dny před Kuberovou smrtí.

V textu stojí, že lékaři po smrti předsedy Senátu zjistili, že infarkt, na který v pondělí 20. ledna 2020 zemřel, prodělal zřejmě už v pátek 17. ledna. V té době byl přitom na recepci na čínské ambasádě, kde se uskutečnilo zmíněné neplánované půlhodinové setkání s velvyslancem Čang Ťien-minem. Jeho žena následně uvedla, že s tématem schůzky se jí manžel nechtěl svěřovat. Po jednání ale prý jen mlčel, měl zvláštní náladu a jediné, co řekl, bylo, že pokud poletí na Tchaj-wan, Čína velvyslance odvolá. Obdobně tomu mělo být i poté, co Kubera absolvoval oběd u prezidenta Zemana. Když přijel domů, jen mlčel, chodil po zahradě a přemýšlel. Jeho manželka dodala, že za 52 let, co byli manželé, ho v takovém stavu neviděla.

Rodina zesnulého také prozradila, že ani po více než třech měsících nezná přesnou příčinu jeho smrti. Patologoie totiž podle ní odmítá poskytnout zprávu o závěrech pitvy.

„Lékař do dnešního dne, i když to už dvakrát urgoval, nedostal z patologie žádnou zprávu. Ani já žádnou nemám,“ uvedla Kuberová, která si již ani není jistá, zda se vůbec skutečnou příčinu úmrtí svého chotě někdy dozví.

Jaroslav Kubera zemřel náhle dne 20. ledna 2020 ve věku 72 let. Působil jako předseda Senátu ČR, člen ODS a dlouholetý primátor Teplic.

Poznámka IK: O Kuberovi coby politickém šmejdovi jsme psali již zde:

http://infokuryr.cz/comment.php?comment.news.27073


Zdroj: https://sptnkne.ws/CmrE


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2144 sec,0.0272 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,733kB