Neděle 31 květen 2020
V New Yorku zuřila koronavirová pandemie tak hrozně, že úřady zavřely nově otevřenou polní nemocnici. Nikdy totiž neviděla ani jediného pacienta   
Pridal tk Neděle 31 květen 2020 - 06:39:46 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
První oficiální vlna koronavirové pandemie u nás doma pomalu končí. Mnozí jsou ale stále vyděšeni údajně obrovskými počty nemocných a nově nakažených v různých státech světa. Jením z nich jsou i USA. Tam má být hlavním epicentrem město New York. Podle oficiálních mediích tam lidé umírají na koronavirus jako mouchy, nemocnice jsou prý přeplněné… obraz zkázy a zmaru se zdá být úplný.

Jenže realita je nakonec “maličko” jiná. Například ve čtvrti Brooklyn (údajném epicentru nákazy) byla zřízena polní nemocnice za 21 milionů USD, Nyní jí úřady zase zavřou. Není totiž potřeba a nikdy v ní nebyl ani jediný pacient.

Tak vážení vypadá to koronavirové divadlo spuštěné globální finanční oligarchií s cílem udělat z velké většiny národů své otroky a zmocnit se jejich majetku.

Sára S., New York, USA
Česká věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



V demokracii by Kalousek a spol. byli za trpaslíky. Nebo by je nikdo neznal   
Pridal tk Neděle 31 květen 2020 - 06:35:44 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Že je liberální demokracie podfuk těch, kterým se nelíbí demokracie čili vláda lidu, je věc zřejmá každému, do má zdravý rozum. Protože kdyby se těm, kteří slovo „liberální“ ke slovu demokracie přidali, demokracie líbila, nechali by ji takovou, jaká je a žádným adjektivem by ji neobohacovali. Ale oni tak učinili a tím prozradili, jak je jim demokracie protivná. Ale protože zas má slovo demokracie mezi lidmi dobrý zvuk, nepovažovali oni novátoři za výhodné se jej tak zcela vzdát a dali přednost jen jeho úpravě. Spočívající v tom, že k demokracii přidali slovo liberální (svobodná). A měli tak vymalováno. Zatímco totiž výraz demokracie je všem srozumitelný a je proto obtížné jej podle potřeby ohýbat, znásilňovat a prznit, s demokracií liberální to už je jiná, s tou se dají dělat zázraky – a to proto, že nikdo neví, co to vlastně je. Definice liberální demokracie totiž z taktických důvodů těch, kteří ji si ji vymysleli, neexistuje, a když jsem po její definici pátral, dopátral jsem se zřejmě jen pokusného a nikoli tedy oficiálního výkladu tohoto pojmu z pera jistého pana Joury z Respektu z roku 2018. Ten vykládá liberální demokracii jako něco, co má sice i nadále zaručit vládu těm, kteří v demokratických volbách získají většinu hlasů, ale současně má chránit zájmy těch, kteří ve volbách prohráli. Resp. má zabránit tomu, aby ti, co vyhráli, onu poraženou menšinu zas až tak moc neutlačovali.

Na první pohled nevypadá tahle definici zas až tak zle, ale má jednu vadu. Aby totiž cílům liberálních demokratů skutečně odpovídala, zněla by tak, že liberální demokracie má „současně chránit zájmy těch, kteří ve volbách prohráli“, ale jen pokud jsou těmi, kteří prohráli, ti naši, ti správní, a tedy liberální demokraté. A ti co vyhráli, nesmí poraženou menšinu utlačovat už vůbec, a nejlepší zárukou proti tomuto nebezpečí pak bude, když ti poražení, pokud jimi znovu budou liberální demokraté, ty vítěze rovnou sami utlačí.

Zní to jako vtip, ale tak hořký, že vám ústa k úsměvu neprotáhne. A neutěší vás ani fakt, že zrealizovaná podoba tohoto vtipu probíhá dnes nejen u nás, ale na celém světě. V USA vyhráli volby Trumpovi republikání, ale přesvědčivá většina médií podporuje poražené demokraty. A u nás strany demobloku získaly méně hlasů, než strany vládní či provládní, ale dobře 95 procent našich médií píše až do roztrhání těla pro tento opoziční poražený demoblok. A to 24 hodin denně, otevřeně a s plným nasazením, protože jen jemu a jeho mediálním služkám se z pokladen Sorosů a Rotschildů (a má se k nim podle vyjádření Věry Jourové přidat koncem t.r. i pokladna EU), lejí peníze pro výplaty námezdních šmoků, ochotných psát za dobrý peníz cokoliv a pro kohokoliv.

A přesto všechno, přes onen příval peněz jen na jednu stranu našeho politického spektra, zůstávají ony dva tábory našeho elektorátu stále zhruba stejně početné a spíš by se dalo říct, že početnějším je stále tábor vládní.

Je to zázrak snížené účinnosti propagandy je-li jí dán úkol přemoci zdravý rozum národa, který už lecčím prošel i leccos pochopil a dnes se oprávněně ptá: Dovede si někdo představit, jak by naše politická scéna vypadala, kdyby naše média psala a hovořila ve spravedlivém vztahu padesáti ku padesáti a tedy v poměrech, v nichž by zdravý rozum národa šel naopak k nejvýživnějšímu duhu těch, kteří by psali a hovořili opačně, než dnes činí liberální demokraté? Kdy by přestala existovat ona téměř stoprocetní masáž našich lidí jen jedním politickým výkladem (liberálně demokratickým), a téměř stejně masívním zamlčením výkladů opačných?
Uvažoval jste o tomhle někdy, pane Kalousku, Schwarzenbergu, Fialo, Vystrčile, Rakušane, Bartoši, Farský, Bartošku a páni další ze stejně jedovaté líhně? Ještě vás ze spánku neprobudil sen, ve kterém vaši političtí konkurenti mají v médiích rovnoprávné postavení s vámi a ve vrátnici budovy ČT vítají Filipa, Okamuru a Klause ml. stejně srdečně jako vás?

A otázka už jen na okraj: Myslíte že byste za rovné přízně médií pro všechny, kdy by se jej někdy podařilo docílit, dosáhli ve volbách víc než dvacetiprocentního zisku hlasů?

Nu a pokud máte dojem, že ano, troufl bych si já tvrdit, že práci médií při tvorbě a ovlivňování lidských myšlenek hrubě podceňujete.

Velký bratr by vás hnal. A zaslouženě.

Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Proč se Nálezy Ústavního soudu o Colloredo–Mansfeldech staly Stalingradem protektorátních restituentů   
Pridal tk Neděle 31 květen 2020 - 06:31:06 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V současnosti Ústavní soud zamítl žádost o uznání státního občanství předka Kristiny Colloredo–Mansfeldové a tím i restituční nárok na zámek Opočno, potažmo další majetky. Učinil tak již podruhé, na což veřejnost, přehlcená informacemi, dávno zapomněla. A zapomněli na to i fanatičtí obhájci protektorátní šlechty, která usilovala o říšské občanství a zachování svých majetků i v časech okupace a germanisace republiky.

Čtenář si položí otázku, proč Ústavní soud ve věci rozhodoval dvakrát a nikoli jednou? Věc se má takto. Po prvním nepříznivém rozhodnutí Ústavního soudu roku 2004 musela žalobkyně vrátit zámek zpět státu, tedy majetek, jež jí předtím přiřkly některé obecné soudy, které se dopustily mírně řečeno justičních omylů. Toto napravil senát Ústavního soudu nezrušitelným a nepřezkoumatelným Nálezem pod předsedou senátu prof. JUDr. Musilem.

Tento Nález se stal osudným judikátem pro posuzování dalších protektorátních restitucí,a v táboře restituentů se jeho účinek rovnal výbuchu atomové pumy nebo porážky 6. armády Wehrmachtu u Stalingradu. Nález do běla rozpálil dokonce i jisté síly na Ústavním soudu, nepřející dekretálnímu právu, a vyvolal jejich nevlídné mručení o jakési „neudržitelnosti“. Naštěstí pro stát a národ český byl pravdou opak. O co šlo?

Nález III.ÚS 107/04 ze dne 16.prosince 2004 v senátu předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holändera a JUDr. Jiřího Muchy zamítl nárok na restituci zámku Opočno. Proč? Ústavní senát velice pečlivě a s historicko – sociologickým rozborem vypracoval přesné zdůvodnění, jež koresponduje s dekretálním právem republiky, jakož i s mezinárodní stále platnou Pařížskou reparační dohodou,které je Česká republika jako nástupník poškozené ČSR Německou říší platným signatářem.

Soud především vyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, že se její předek nikdy nehlásil k němectví, ani nežádal udělení říšskoněmeckého státního občanství. Ústavní soud totiž již tenkrát důkladně přezkoumal rozhodnutí obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu a shledal jejich závažná pochybení.

Především dospěl ke třem zásadním poznatkům, a to

Ani české právo neupustilo zásadu materiální pravdy

Soud musí řádně poučit účastníky a nesmí přesouvat zatížení důkazním břemenem osoby, které dle dekretů patřily buďto mezi zrádce a nepřátele republiky anebo se v době zvýšeného ohrožení státu ucházely o získání privilegovaného říšskoněmeckého státního občanství, čímž se vyvázaly ze svazku okupované republiky a staly se příslušníky okupační mocnosti. Tedy postupovaly podle dekretů č.33 a 108 presidenta Beneše a Nár.shromáždění ČSR. Zde obecné soudy naprosto pochybily, neboť si neobstaraly všechny důkazy o tom,že otec žalobkyně podal přihlášku k němectví a k říšskému občanství zvanou u Němců „Fragebogen“. Ze zjištění Ústavního soudu vyplynulo, že otec Kristiny Colloredo–Masfeldové takovou přihlášku–dotazník podal na podzim roku 1940. Tento dotazník říšská moc pokládala za velmi důležitý, protože dotyčný se v něm hlásil k čistému arijství podle norimberských rasových zákonů,a k naprosté loajalitě k nacistickému státu. Udělení občanství III.říše pokládala za privilegium, které si žadatel musel zasloužit. Ovšem podstatné pro naše úřady a soudy není ani udělení tohoto občanství, nýbrž projev osobní vůle k němu – a to dr. Josef Colloredo–Mansfeld, i jeho příbuzní učinili – a jejich Fragebogeny se posléze i dohledaly. (Jejich kopie zveřejnila kniha CUI BONO RESTITUCE II, str.102–105.) Je pravdou, že otci a příbuzným majetek zabavila – nikoli konfiskovala – německá říše údajně pro „nepřátelství k Říši!“ Ovšem z dalších dokladů plyne naprostý opak tohoto tvrzení. Především ponížené žádosti o vrácení majetku a tvrzení, že předek žalobkyně je jen „nejmenší části Čech“! Dále interpelace jeho švagra, SSmanna Hauptscharführera Helmuta Rabla, o jeho německé manželce a německé dceři Kristině (!) o tom, že jeho příbuzný Weickhard se dopustil „mladické nerozvážnosti“ loajalitou k Benešovi r.38 (kterou pak stejně odvolal!) a že zažaluje soudy všechny, kdož pochybují o jeho loajalitě k III. říši pro urážku na cti! (dopis publikován v CUI BONO RESTITUCE II, str.113–118, německý originál i soudní český překlad.) Takže obhájci tvrdící, že onen příslušník rodu Colloredo–Mansfeldů, se vyznačoval češstvím a loajalitou k okupované ČSR, buďto hlásají pyramidální blud – anebo profesní lež.

Co se však stalo doslova noční můrou protektorátních restituentů v Nálezu Ústavního soudu z r.2004, bylo zdůvodnění oprávněnosti zamítnutí udělení čs. občanství takovému žadateli, byl první seriózní rozbor podstaty přihlášky k němectví a k III. Reichu – Fragebogenu.

Soud především poukázal na skutečnost, že formulář dotazníku dokazoval přiznání k německému privilegovanému občanství větou: „Ujišťuji, že se znám k německému lidu“.

Československým vyšetřovatelům v osvobozeném státě bylo jednoznačně jasno,že žadatel tím žádal o přiznání německého státního občanství. K tomu podotkněme – německé občanství na základě norimberských rasových zákonů říše pokládala za nejvyšší možné privilegium v protikladu k porobeným národům – a zvláště k židovským a slovanským občanům! Ústavní soud toto vše zobecnil ve výkladu, který by se měl u nás tesat do kamenných desek, takto:

„Soudci, který věc posuzuje dnes…nemusí být pravý smysl vyplnění zmíněného dotazníku zcela zřejmý, v takovém případě je však jeho povinností si tuto věc ozřejmit dokazováním (např. expertizou z oboru archivnictví nebo historie).

Chce–li dnešní soud hodnotit události, které se staly před více než půlstoletím, nemůže odhlédnout od dobových souvislostí válečného a poválečného období, které podmiňovaly konfiskační praxi československých orgánů po skončení nacistické okupace. Jestliže tzv. protektorátní příslušník se v době druhé světové války, kdy německý nacistický stát prováděl politiku genocidy, holocaustu, germanizace a zotročení jiných národů, se přihlásil k německému národu, aby získal německou státní příslušnost, bylo to v této době chápáno jako projev ochoty přispět k realizaci této zločinné politiky, JAKO PROJEV ZRADY ČESKOSLOVENSKÉHO STÁTU A NEPŘÁTELSTVÍ K NĚMU. Takové počínání bylo podle ústavního dekretu presidenta republiky č.33/1945 Sb. posuzováno jako důvod ke ztrátě československého státního občanství. Z hlediska tehdejšího posuzování pak nebylo rozhodné, zdali německé úřady žádosti o přiznání německého státního občanství vyhověly či nikoliv, podstatným byl samotný projev vůle takových osob.“

Další rozbor lze dohledat v citovaném Nálezu Ústavního soudu.

Navíc nález Návštěvní knihy Neuratha dokazuje, že členové rodu Colloredo lezli k reichsprotektoru Konstantinu von Neurathovi, zástupci Hitlera v protektorátě, dne 10.9.1940 a 19.11.1940 (viz J.Benda, 2013,str. 794 ad.) a sám dr. Josef Colloredo–Mansfeld navštíli von Neuratha 5.1.1941, dokonce s manželkou! Byl to přímý osobní styk se zástupcem agresora, který rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR,jak praví právníci. Tak jakýpak loajální Čech – kdopak tu zrádcoval??

Obhájci Colloredů donekonečna opakují mantry o „strašlivé křivdě způsobené českému (!) šlechtickému rodu a o jeho loajalitě k republice (??). Sama žalobkyně chce jít po druhé porážce u Ústavního soudu do Strassburgu. A co tedy způsobil ten druhý Ústavní soud, že se tak rozezlila? Poté, co prohrála první Ústavní soud, žalobkyně volila taktiku dokazování,že zabavení majetku říší proběhlo nikoli jen z důvodu nepřátelství k říši, nýbrž z důvodů rasových. Vytahovaly se různé genealogické karty, jednou z Ruska,podruhé z Francie. Ovšem žalobkyně nepřihlížela k jedné důležité okolnosti, která byla pro stanovení rasového původu zásadní. Říše měla na rasové zkoumání zvláštní instituce jako např. Ahnenerbe, oddělení SD nebo gestapa. Všechny určovaly zvláštní genealogická kritéria pro rasový původ a smíšená manželství. Pro běžné občany byla hranice určení arijství rok 1800. Pro šlechtu však už rok 1750! Tudíž je vyloučeno, aby šlechta rodu Colloredo–Mansfeld, dokonce s knížecím, predikátem, neměla prokázan arijský původ k uvedenému datu. Pak by ovšem úřady nikdy nepřijaly Fragebogeny příbuzných a manželce a dceři by nebyl přiznán německý původ a občanství, jak plyne z doložených dokladů (CUI BONO RESTITUCE II,op.cit.). Zkrátka a dobře, ani druhý právní reparát se žalobkyni nezdařil, soud správně uvedl, že rasová persekuce ve smyslu pokládaném žalobkyní se nekonala. Restituční zákonodárství napravuje pouze nejkřiklavější formy rasové persekuce, jako je židovský a romský holocaust, nebo genocida v koncentračních táborech. V případě Colloredů sice šlo o zabavení majetku, ale předkovi žalobkyně byla poskytnuta náhrada vily jiného persekvovaného. Otec byl persekvován stejně jako běžní občané protektorátu totaleinsatzem,ale to byly postiženy statisíce občanu ČSR – např. 700 tisíc jich bylo na nucených pracích v reichu a ostatní byli nasazeni v protektorátu.

Poučení z krizového vývoje těchto tzv. restitucí, nejen v kauze Colloredo–Mansfeld, zní takto:

Pokud se předkové žadatelů přihlásili k němectví a tím i k norimberským zákonům, k německému Herrenvolku, nelze žádné občanství a nároky na vracení majetku očekávat – dokud sám stát nezruší dekretální právo,např. novou ústavou.

A právě proto nepřátelé státu v zahraničí a jejich pátá kolona kolaborantů u nás, reprezentovaná státobornými stranami –jak se říkalo za I. ČSR! – sledují bušením do tzv. Benešových dekretů. Buší do nich systematicky po celé třicetiletí novorežimu od sametového převratu havlistů. Pokyn k tomuto bušení zavdal sám tehdejší president Havel odpornou omluvou sudetským Němcům a v tomto trendu pokračoval neúspěšný kandidát pan kníže obrazným pohnáním presidenta Budovatele Beneše na soud válečných zločinců do Haagu.

Tak je nutno nahlížet i na dnešní lžiobhajoby Colloredů, Dietrichsteinů,Lichtensteinů, Salmů,Thun–Hohensteinů, Des Fours Walderodů, německých rytířů a dalších uchvatitelů majetků,právem zabavených republikou podle mezinárodního a dekretálního práva. Práva, které se snaží dnešní tlupa obhájců protektorátní šlechty zničit, spolu s celou republikou.

Ke kritice naší vlastenecké fronty patří i neuvědomělost, neschopnost a nevůle zabývat se tzv. protektorátními restitucemi, které v případě jejich uskutečnění mohou zbytek státu rozebrat na atomy. Pokud vlastenecká fronta chce něco učinit – první positivní kroky v tom směru provedli Hraničáři a ANS, ostatní prozatím libě chrápají. Z politických stran pohříchu zatím jako jediná SPD se konkrétně postavila ke skandálu rozsudků kauzy Walderode. I proto je tak perfidně napadána heroldy a tlučhuby svaté restituční rodiny. Rovněž komunisté, kteří se jako hosté účastnili Táborského manifestu, zatím snad plánují konkrétní akce. Více o tom veřejnosti není známo. Jestliže porážka Colloredů Ústavním soudem má být naplněna jako skutečný Stalingrad uchvatitelů, musí přiložit ruku k dílu všichni, kteří se pokládají za vlastence a obránce republiky a jejího právního řádu.

Jiří Jaroš Nickelli

Literatura a dokumenty:

Pokusy o restituci státního zámku Opočno po roce 1989.(Studie a dokumenty.)
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Pardubicích, tisk Quadro,sine anno.
CUI BONO RESTITUCE II. Praha 2007, s. 80–150. Citace US 2004, str. 141.
Benda J., Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989. Praha Tuláček 2013. II.vydání.
Dr. Jiří Jaroš Nickelli, Spol. L .Svobody Brno
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pro-migračního francouzského aktivistu zamordoval migrant, se kterým spal   
Pridal tk Neděle 31 květen 2020 - 06:27:28 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Za uprchlíky bojující aktivista z Francie byl nalezen mrtev u sebe doma, kde ho zamordoval 20letý afghánský migrant, se kterým spal.

63letý Jean Dussine byl šéfem skupiny zvané Itinérance, která pomáhá zranitelným migrantům. Tento aktivista rovněž osobně některým migrantům umožňoval, aby přebývali u něj doma.

Podle Ouest France byl Dussine nalezen doma mrtev, když byl při spánku zběsile umlácen železnou tyčí.

Dussine „s tím údajným vrahem spal, což byl sotva 20letý afghánský migrant, který na něj zaútočil železnou tyčí. Oživit se ho už nepodařilo,“ hlásí Valeurs Actuelles.

Policie toho migranta, který neumí francouzsky, vzala do vazby. Úřady pořád ještě zkouší zjistit motiv tohoto usmrcení.

„Bohužel k podobnému příběhu došlo loni, kdy slibnou studentku medicíny a pro-migrační aktivistku rovněž z Normandie ubodal migrant, kterého u sebe ubytovala,“ hlásí NotionalFile.

V roce 2016 bylo odhaleno, že řada aktivistů za otevřené hranice v migračním táboře v Calais s uprchlíky spí, kdy někteří jsou ještě děti.

Takové příhody ale nemusí být vždy dobrovolné. Např. norský aktivista za uprchlíky Karsten Nordal poté, co byl análně znásilněn somálským migrantem, pak bědoval, jak kvůli tomu cítí ‚vinu a tíživou odpovědnost‘, protože za uvedený zločin byl ten chudáček migrant deportován.

by Tyler Durden
www.reformy.cz

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vedení EU vyzvalo USA, aby přezkoumaly rozhodnutí týkající se WHO   
Pridal tk Neděle 31 květen 2020 - 06:21:17 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a viceprezident EK, šéf diplomacie EU Josep Borrell, vyzvali USA, aby znovu zvážily rozhodnutí přerušit vztahy se Světovou zdravotnickou organizací, uvádí se v jejich společném prohlášení.

Americký prezident Donald Trump prohlásil, že země ukončuje vztahy s WHO, protože organizace „odmítla provést požadované reformy“. Podle jeho slov USA „přesměrují tyto prostředky do celého světa pro naléhavé zdravotní potřeby“. WHO dále podle Trumpa netrvala na volném vstupu mezinárodních odborníků do Číny a podpořila pekingské rozhodnutí o zákazu pohybu uvnitř země, zatímco byla proti uzavření amerických hranic nebo zákazu vstupu pro ty, co přijíždějí z Číny.

„Žádáme USA, aby přehodnotily své oznámené rozhodnutí,“ uvádí se v prohlášení EU.

„V době, kdy svět nadále bojuje s pandemií covid-19, hlavním úkolem všech je zachránit životy, brzdit a zmírnit tuto pandemii. Evropská unie v tomto ohledu nadále podporuje WHO a již poskytla další finanční prostředky,“ uvedli.
Globální spolupráce a solidarita jsou jedinými účinnými způsoby, jak se vypořádat s pandemií, domnívá se vedení EU.

„WHO by měla být i nadále schopna vést mezinárodní akce v boji proti pandemii, v současné době i v budoucnosti. K tomu je nutná účast a podpora všech. Vzhledem k této globální hrozbě je nyní vhodná doba k zesílené spolupráci a společným řešením. Je nutné se vyhnout takovým akcím, které vedou k oslabení mezinárodních výsledků,“ prohlásili.

Moskva postoj USA nesdílí

Spojené státy zkritizovali i v Rusku. Jak poznamenal ministr zahraničí Sergej Lavrov, Moskva je znepokojena takovým hanobením WHO. Diplomat zdůraznil, že každá organizace by měla zlepšit svou činnost, ale podotkl, že k tomu musí dojít prostřednictvím konstruktivního dialogu
I mluvčí daného resortu Maria Zacharovová označila za nevhodné pokusy Washingtonu proměnit WHO v platformu pro vyrovnávání si politických účtů, zejména pak v podmínkách boje proti koronaviru.

Připomeňme, že Světová zdravotnická organizace označila vypuknutí koronaviru za pandemii. Podle posledních údajů počet nakažených přesáhl 5,9 milionu lidí a na nemoc zemřelo přes 365 tisíc lidí.

Zdroj: https://sptnkne.ws/C7sb
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Budoucnost Hongkongu nezávisí na rozhodnutí Američanů   
Pridal tk Neděle 31 květen 2020 - 06:17:34 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Epidemie nového koronaviru se ve Spojených státech stále rozšiřuje, počet tamních úmrtí již činí než 100 tisíc, násilné policejní vymáhání zákona vedlo ke smrti černocha a všude vypukly rozsáhlé protesty ...... Ale v této době smutku Trump ještě nezapomněl zasahovat do vnitřních záležitostí Číny.

Dnes na tiskové konferenci Trump oznámil, že přijetím národního bezpečnostního zákona týkajícího se Hongkongu již Čína změnila závazek „jedné země, dvou systémů" na „jednu zemi, jeden systém", Trump dodal, že Spojené státy podniknou kroky ke zrušení preferenčního zacházení, které Hongkong požívá jako samostatná celní a turistická oblast v Číně.

Předpokladem a základem politiky „jedné země, dvou systémů" je „jedna země". Hongkong je čínský Hongkong. Hongkongské záležitosti jsou zcela vnitřní záležitostí Číny a žádná vnější síla nemí do ní zasahovat. Posuzování vysokého stupně autonomie Hongkongu také nezáleží na Američanech.

Na celém světě mají téměř všechny země a regiony přísné předpisy pro zachování národní bezpečnosti. Účelem přijetí „Hongkongské verze zákona o národní bezpečnosti" je zachování národní bezpečnosti a zastavení násilí. To nijak nepoškodí veškeré svobody a práva, které v souladu se zákonem požívají obyvatelé Hongkongu a zahraniční investoři. Od vzniku nepokojů v Hongkongu je dobře známa role Spojených států v nich. V tuto chvíli Spojené státy se bezohledně vyjadřují k otázce Hongkongu a provolávají, že „stojí s obyvateli Hongkongu", není to nic jiného než pokus získat další zisky z hongkongské záležitosti a dělat číně obtíže. Taková vůle je zlověstná, vůbec nesouvisí s obranou „svobody a demokracie". Je to opravdu drzé.

Spojené státy, které se dožadují zrušení zvláštního zacházení s Hongkongem, musejí pochopit, že jedinečný status a zvláštní zacházení s Hongkongem je dán Hongkongským základním zákonem, a že účast Hongkongu ve Světové obchodní organizaci jménem čínského Hongkongu je rovněž svěřena základním zákonem. To nemá nic společného se Spojenými státy.

Jak uvedl vedoucí finančního úřadu Hongkongu Chen Maobo (Čchen Mao-po), hlavní výhoda Hongkongu jako mezinárodního finančního centra se nemění a naopak v budoucnu bude dále posílena, protože hospodářský rozvoj vlasti Číny je silnou podporou reálné ekonomiky za Hongkongem a navíc se světové hospodářské centrum posunuje ze západu na východ. Tento velký trend je nezvratný. Z tohoto pohledu je čínská pevnina největším pilířem postavení Hongkongu jako mezinárodního finančního centra.

Pokud jde o možnost Spojených států jednostranně zrušit zvláštní celní zacházení s Hongkongem, vláda hongkonské zvláštní administrativní oblasti již předtím posoudila a vytvořila plán reakce. Pokud Spojené státy zasáhnou Hongkong v oblastech nezávislého celního postavení, dovozu citlivých technologií a souvisejícího směnného kurzu, nebude Hongkong nijak vážně ovlivněn.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zákon proti rozdělení vlasti neposkytl žádný prostor pro „tchajwanskou nezávislost"   
Pridal tk Neděle 31 květen 2020 - 06:15:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Na letošek připadá 15. výročí platnosti Zákona proti rozdělení vlasti. Tento zákon se znovu stává pozorností veřejnosti za dnešní situace, kdy dochází k velkým změnám politického jeviště na ostrově Tchaj-wanu, vztahy mezi oběma břehy Tchajwanského zálivu jsou stále vážnější a komplikovanější, síla „tchajwanské nezávislosti" se tajně pohybují a štvou proti míru a stabilitě v oblasti zálivu.

V Paláci lidu v Pekingu se 29. května konalo sympozium 15. výročí platnosti Zákona proti rozdělení vlasti. Li Zhanshu (Li Čchan-šu), stálý člen politbyra ÚV KS Číny a předseda Všečínského shromáždění lidových zástupců, na sympoziu zdůraznil, že je třeba důkladně prosazovat ducha důležitého projevu proneseného prezidentem Xi Jinpingem (Si Ťin-pching) při oslavě 40. výročí zveřejnění Provolání k tchajwanským spoluobčanům, porozumět do hloubky důležitou roli Zákona proti rozdělení vlasti, rozhodně se stavit proti „tchajwanské nezávislosti" a pevně podporovat mírové sjednocení státu.

Li Guangzhen (Li Kuang-čen), náměstek děkana institutu pro tchajwanské studium při vysoké škole Beijing Union University, při rozhovoru s novinářem našeho rozhlasu řekl, že velmi souhlasí s projevem předsedy VSLZ Li Zhanshua. Síla „tchajwanské nezávislosti" nesprávně posoudily situaci v poslední době a neustálými provokacemi vážně poškodila zájmy spoluobčanů na obou březích Tchajwanského zálivu a základní zájmy čínského národa a vážně porušila mír a stabilitu v oblasti Tchajwanského zálivu. To překročilo naši tolerovanou hranici ohledně územní celistvosti a státní svrchovanosti a musíme to rozhodně zadržet a potrestat.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1374 sec,0.0325 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,405kB