Neděle 23 srpen 2020
Německé úřady odebraly 2 děti polské katolické matce a přidělily je muslimské rodině   
Pridal tk Neděle 23 srpen 2020 - 07:12:40 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Německý úřad pro děti a mládež (Jugendamt), který se údajně stará o dobro dětí, odebral polské matce Claudii Majewské její 2 děti. Ta přitom neudělala nic jiného, než že se šla v roce 2018 zeptat na úřad, zda by byla možnost přidělení bytu (na ten ale mají nyní nárok pouze uprchlíci!). Po rozchodu s partnerem žila u matky. Úřady jí nejprve hned jedno dítě odebraly a za dva roky i to druhé. Děti byly přiděleny do turecké muslimské rodiny, ačkoliv úřady věděly, že matka je katolička.

Celá událost vyvolala pozdvižení v Polsku, kde o skandálu informovala i státní televize. Polský úřad na podporu rodiny a dětí proto dal k německému soudu žalobu a nyní se očekává soudní verdikt. Polské úřady, politici a církev se v případu aktivně angažují na ochranu svých občanů proti cizí úřední zvůli.

Asi si vzpomenete jak před časem bránili české děti “čeští” politici v čele s ministryní Marxovou před zvůlí norských úřadů. Ta se nebohé matce dokonce veřejně vysmívala, že je prý vše v pořádku a podle norských zákonů a nebyla tom nechutném jednání bohužel zdaleka sama.

Česká věc
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Německá lékárnice odmítá změnit název své lékárny “U mouřenína”. Jak dopadne?   
Pridal tk Neděle 23 srpen 2020 - 07:07:16 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Politicky korektní šílenství požadující změny nejrůznějších jmén hotelů, hospod, měst atd zasáhlo i lékárny. Neomarxističtí aktivisté požadují změny u všech podniků, které nesou název Mohr (der Mohr znamená v němčině mouřenín, ale i černoch).

Lékárna „Hof-Apotheke zum Mohren“ (dvorní lékárna u mouřenína) ve Frankfurtu nad Mohenem se minulý víkend stala terčem demonstrace aktivistů inspirovaných hnutím black lives matter (BLM). Aktivisté požadovali změnu jména lékárny, které je prý urážlivé a necitlivé pro uprchlíky a “novo Němce”.

Odvážná majitelka Kerstin Podszus ale změnu názvu a obvinění z rasismu rezolutně odmítla s argumentem, že lékárna to jméno dostala před stovkami let a po “mouřenínech”, kteří před staletími přinesli do Evropy ve středověku “moderní” lékárenství. Lékárna má ve znaku mouřenína s znakem askulaba a lékárenskou lahvičkou na bylinky. Podle lékárnice tehdy označení “mouřenín” byl kompliment. Lékárna navíc vnikla v roce 1621 a v té době žádní černoši v Německu nežili (což může být za bojovníky proti rasismu možná překvapení).

Mnozí majitelé podniků s názvem “mouřenín” bohužel tak stateční nejsou. Jiná lékárna ve městě ale logo s mouřenínem již změnila, stejně jako jiná lékárna v Mainzu. Stejně jako například hotel v Augsbugu.

Otázkou je, jak statečná lékárnice dopadne. Přijde jí Antifa a uprchlíci rozmlátit lékárnu? Zavřou jí úřady kvůli “rasismu”?

Vinit ale nelze jen současné poblázněné aktivisty, velká část z nich to dělá sice ze zištných důvodů (kariéra, granty, postup v zaměstnání, snaha zalíbit se globálním pánům), ale jsou to jen poslušné loutky bez vlastních nápadů. Hlavními viníky jsou ti, kteří celý tenhle koncept neomarxismu vymysleli, stejně jejich kumpáni, kteří je podporovali v mediích a finančně je zajišťovali. Na ty je třeba začít ukazovat prstem a volat je k odpovědnosti. Nevěřte pohádkám, že podobné procesy se “dějí sami od sebe”, nebo že je vyvolala “byrokracie” (např sociolog Petr Hampl). Samo se toho ve společnosti děje opravdu velmi málo, především v oblasti těch špatných věcí.

Česká věc

Zdroj: https://jungefreiheit.de/kultur/gesellschaft/2020/apothekerin-mohr-ist-nicht-rassistisch-und-ich-werde-den-namen-nicht-aendern/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Jan Vítek: Chrobáci a ti ostatní   
Pridal tk Neděle 23 srpen 2020 - 07:02:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
„Co mne nejvíce na tomto světě překvapuje,“ řekl mi kdysi John Kenneth Galbreith, jeden z největších amerických ekonomů obrazně i doslova, neboť měřil téměř dva metry, „je trpělivost chudých.“

Jeho slova se mi vybavila, když jsem včera četl zprávu, že tucet amerických oligarchů navzdory (díky?) pandemie paniky z koronaviru nesmírně zbohatlo. Maně mi připomněli chrobáky v Čapkově hře ze Života hmyzu, kteří tlačí před sebou kuličku svého majetku. Ti chlápci, o nichž je řeč, se nadřou, protože jejich kulička činí 1.015 bilionů dolarů, což je číslo s dvanácti nulami, které se vymyká našemu chápání. Oxfam spočítal, že byste museli vydělávat deset tisíc dolarů denně a nic neutrácet od doby, co byly postaveny v Egyptě pyramidy, abyste dnes měli na kontě slabou pětinu této astronomické částky.

Zvěst o novém světovém rekordu v chamtivosti vydali pracovníci Institutu pro politiku (IPS) ve Washingtonu. Podle nich nejúspěšnějším chrobákem v pandemii paniky je Eleon Musk, generální ředitel koncernu Tesla, který během ní vydělal 45.8 miliard dolarů. IPS zveřejnil tuto tabulku chrobáků:

Jeff Bezos—$189.5 miliard
Bill Gates—$114.1 miliard
Mark Zuckerberg—$95.5 miliard
Warren Buffett—$80.6 miliard
Elon Musk—$73.1 miliard
Steve Ballmer—$71.5 miliard
Larry Ellison—$70.9 billion
Larry Page—$67.4 miliard
Sergey Brin—$65.6 miliard
Alice Walton—$62.6 miliard
Jim Walton—$62.3 miliard
Rob Walton—$62.03 miliard

„To je příliš mnoho hospodářské a politické moci v rukách dvanácti lidí,“ řekl Chuck Morris, ředitel IPS. Svatá pravda! Neboť proč by někdo hamonil miliardy dolarů, které si s sebou do hrobu nevezme. Chrobáka nežene mamon, ale touha po moci. Moc je droga. Kdo ji pozná, nemůže bez ní žít a musí brát stále větší dávky.

Moc a privileje chrobáků způsobují, že vládnoucí řád je pokřivený ve prospěch bohatých na úkor chudých a že propast příjmů se neustále rozšiřuje a prohlubuje. Nejbohatší jedno procento má dvakrát tolik majetku nežli 6.9 milionů lidí. Průměrný roční příjem dolních deseti procent pozemšťanů v posledních dvaceti pěti letech narostl pouze o 3 dolary a denní příjem o necelý 1 cent za rok. Bezmála polovina lidstva živoří na pěti dolarech denně. Víc jak 735 milionů lidí žije v naprosté chudobě. Desetina lidstva hladoví, každých patnáct vteřin někde na světě umírá jedno dítě hladem. Bída a hlad není osudem jen lidí v chudých zemích. Miliony Američanů přežívají díky kuponům na levné potraviny. V bohaté Ženevě stáli chuďasové čtyřhodinovou frontu na balíček potravin v hodnotě dvaceti franků.

Historie učí, že trpělivost chudých není bezbřehá. Dokonce i a naši nejvyšší mocipáni si uvědomují, že současný stav není udržitelný a že s přicházející krizí se bude dramaticky zhoršovat. Proto nám hodlají podsunout kukaččí vejce s názvem The Great Reset (+). Lze to přeložit jako velké vynulování nebo velká přeměna , ale tak daleko mocipáni jít nechtějí. Jde jim spíše o přeladění stávajícího řádu na jinou tóninu. Leitmotivem má být umírněnost a zdrženlivost, lidstvo musí míň konsumovat a míň se množit, jinak zahyne. To samo o sobě nejsou špatné, i když ne objevné, cíle, kdyby se za nimi neskrýval záměr zachovat staré struktury a chrobákům jejich kuličky. Ale to je jiné vyprávění na jiný den.

Jan Vítek

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Opoziční politici prismatem EU a NATO   
Pridal tk Neděle 23 srpen 2020 - 07:00:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Rád bych se vrátil k televizní diskusi na ČT, kde jsem byl 19. 8. hostem pořadu Události komentáře, spolu se dvěma dalšími kolegy europoslanci – paní Ditou Charanzovou z ANO a Alexandrem Vondrou z ODS. Tématem byla situace v Bělorusku po „neplatných volbách“. V okamžiku, kdy jsem srovnával stav demokracie v Bělorusku a Turecku, které je, jak víme, členem NATO a kandidátskou zemí na vstup do EU, jsem byl moderátorkou Světlanou Witowskou přerušen, a aniž by mě nechala domluvit, obrátila se na Alexandra Vondru, který pak měl dost času na to, aby vyjádřil svůj názor, že ve srovnání Běloruska a Turecka je na tom, co se demokracie týče, Bělorusko mnohokrát hůře. Je to očekávaný, a přesto smutný postoj politika, který má v první řadě na mysli zájmy NATO a USA, až pak Evropy, nemluvě o České republice.

Sultán Erdogan je prý občas „s demokracií na štíru“, ale Lukašenko mnohem více. V souvislosti s aktuálními demonstracemi v Bělorusku se hovoří o různém počtu zraněných, zatčených a mrtvých, prý až několik desítek. I kdyby – osobně se domnívám, že počet mrtvých je „poněkud nadnesený“- kam by se diktátor Lukašenko hrabal na váženého spojence v NATO Erdogana.

I kdybychom „přeskočili“ bombardování kurdských měst na východě Turecka v roce 2015 poté, co ztroskotaly rozhovory mezi vládou Turecka a Kurdskou stranou pracujících (PKK), která je stále největším symbolem odporu kurdského obyvatelstva proti turecké represi. I kdybychom velkoryse přehlédli rozstřílené trosky, pod nimiž pod pásy tanků umíraly stovky lidí v tzv. „uzavřené zóně“ jen ve městě Diyarbarkir, kurdsky Amed, mohli bychom si všímat, jaké jsou osudy těch, kdo se odváží kritizovat vládu prezidenta Erdogana.

Starostové velkých kurdských měst, právě jako je Amed, Mardín a Van, stejně jako mnoha menších obcí na jihovýchodě země, jsou pravidelně poté, co zvítězí ve volbách, odvoláváni a nahrazováni nucenými správci z vládní strany AKP. Poslanci za opoziční prokurdskou stranu HDP jsou zbavováni imunity, odvoláváni, souzeni a zavíráni. Důvod je stále stejný – „podpora teroristické organizace“, kterou se myslí PKK. Sazba je různá – od 7 do 15, ale i 30 let či doživotí.

Abychom si nemysleli, že represe se týkají jen Kurdů, jsou stále ještě, 4 roky po nezdařeném puči proti prezidentu Erdoganovi, jehož pozadí je stále nejasné, zatýkány stovky a tisíce údajných přívrženců hnutí duchovního Fetulláha Gülena, toho času v exilu v USA, který je označován za strůjce puče.

V současné době je západní tisk kromě událostí v Bělorusku zahlcen i dohady nad zdravotním stavem opozičního ruského politika Alexeje Navalného. Mluví se o otravě – za kterou je podle většiny západních médií samozřejmě Putin. Navalnyj byl převezen do Německa, tak doufejme, že pokud se otrava prokáže, nebude jed „dodán“ až po činu. Ruští lékaři deklarují, že stopy jedu nenašli, ale kdo by jim v západní Evropě věřil, že.

O tureckém opozičním politikovi Selahattinu Demirtasovi (na obr.) se téměř nemluví, a to přesto, že byl za svou politickou činnost odsouzen k dlouholetému vězení. Loni utrpěl ve vězení infarkt, který ho vážně ohrozil na životě. Přesto nebyl podmínečně propuštěn, stejně jako po rozsudku Soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který v roce 2018 nařídil jeho propuštění z vězení. Erdogan se nechal slyšet, že rozhodnutí soudu Rady Evropy není pro Turecko závazné. Selahattin Demirtas je uvězněn od listopadu 2016. Je proti němu vedeno 93 trestních řízení a hrozí mu dva doživotní tresty.

A čím že to tak pohněval sultána? V roce 2014 se umístil na třetím místě v prezidentských volbách v Turecku a ze „své“ Demokratické strany lidu (HDP) udělal třetí nejsilnější stranu v zemi i v parlamentních volbách. Celou svou právnickou kariéru věnoval obhajobě a prosazování práv kurdské menšiny, například aby mohli mít Kurdové školství ve vlastním jazyce. Byl jedním ze zprostředkovatelů rozhovorů mezi vládou a PKK. To, že se v této době stýkal s představiteli PKK, pak posloužilo k jeho obžalobě.

Selahattin Demirtas se narodil 10. dubna 1973 v rodině Zaza (Zaza jsou lidé, kteří hovoří kurdským dialektem, máme o nich málo informací, turecký stát je asimiloval jako „horské Turky“). Jeho politická angažovanost začala v roce 1991 smrtí Vedata Aydına, stranického úředníka jedné dělnické strany. Vedat byl kurdský politik, který byl odsouzen za to, že hovořil kurdsky během setkání IHD. Turecko zakazuje Kurdům veřejně mluvit jejich jazykem na veřejných místech. V červenci 1991 byl Vedat zabit a viníci nikdy nebyli nalezeni. Kurdové demonstrovali a policie zahájila palbu do davu, bylo 13 mrtvých a mnoho zraněných. Policie později řekla, že Kurdové házeli kameny a že střelba byla jen obrana. Dodnes nikdo neví, co se skutečně stalo.

Tato událost přivedla Selahattina Demirtase posléze až ke členství v HDP, která se mu stala osudnou. Po jeho uvěznění se nad ním „zavřela voda“ a kromě lidí, kteří sledují situaci v Turecku a jeho agrese uvnitř i vně státu, o něm nikdo neví. Občas někde probleskne, že ve vězení napsal už dvě knihy povídek, které vyšly v mnoha jazycích. PKK je na seznamu teroristických organizací údajně i u nás. Když ale Kurdové vsadili na demokratickou soutěž, prohráli opět.

To všechno pan Alexandr Vondra možná ani neví nebo je mu to jedno. Prostě partner v NATO může mít možná občas „drobné“ nedemokratické výstřelky, ale v zásadě je to proti Lukašenkovi pořád osvícený demokrat, protože tak to evropští a američtí politici chtějí vidět. Věřím ale, že čím dál tím více lidí i u nás si uvědomuje, že toto pokrytectví nelze už dlouho akceptovat.

Ivan David
Nová republika


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Jsem hrdý Čech   
Pridal tk Neděle 23 srpen 2020 - 06:57:50 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Jsem hrdý Čech, protože český národ přinesl do pokladnice světové kultury mnoho cenného pro celé lidstvo. Čech byl Karel IV., Jan Hus, mnoho významných umělců. J. E. Purkyně, dr. Janský, František Křižík, prof. Wichterle, Karel Čapek, Miloš Forman, Jaromír Jágr a mnoho jiných.

Nejsem tak hloupý, abych se vydával za Kelta.

Český národ má své dějiny a tvůrcem pohledu na ně byl František Palacký. Avšak objevují se i jiné pohledy. Např. generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš o tom říká: „ Národní muzeum sestavilo koncepci, … která znamená nejen odvrat od způsobu, jakým česká veřejnost dosud s českými dějinami zacházela.“ V Respektu č. 39/06 o tom ještě píše sociolog Jakub Grygar a autorka článku Anneke Hudally. Takové snahy jsou velmi podivné!

V 19. století vznikaly v celé Evropě moderní národy, mezi nimi i český. Vyvrcholením jeho tehdejších dějin bylo obnovení samostatnosti českého státu v r. 1918 pod vedením T.G. Masaryka. Dvacet let první republiky přineslo posílení českého národa a jeho všestranný rozkvět. Bohužel přišel Mnichov, protektorát a 2. světová válka.

Dr. Edvard Beneš zajistil kontinuitu čs. státu a ve třech dalších letech pokračoval s určitými změnami režim první republiky. Další vývoj určila – jako u nás ostatně často – opět mezinárodní situace: Jaltská čára na mapě Evropy, která určila „sféry vlivu“ velmocí. Je skutečností, že válku vyhrál Sovětský svaz, který porazil německou armádu, proto měl právo určovat její důsledky: ČSR se dostala do pásma sovětského vlivu. Všechny státy v něm ležící začaly vládnout podle sovětského systému, který byl zvláštní směsicí socialismu a Stalinovy osobní diktatury. Nebyl to však socialismus v Marxově pojetí, protože jeho základem nebyla demokracie.

Tento tvrdý režim se u nás významně podepsal v padesátých letech. Vycházel ze Stalinovy podezíravosti a z represí proti tzv. „třídním“ nepřátelům. Tato vývojová fáze, asi 10 let, se stala terčem současného obviňování celého tehdejšího období čtyřiceti let. Což je jednostranně negativní černobílý pohled dnešního vedení našeho státu. Protože tehdy nastalo i „pražské jaro“ a proto došlo ke „vstupu vojsk“ – a následovalo 20 let „normalizace“, kdy z potlačovacího režimu padesátých let zůstalo jen obtěžování občanů nesmyslnými opatřeními.

Teror byl časově omezené období, které nebylo charakteristické pro celou epochu „reálného socialismu“. V těch letech reálně převažovaly klady nad zápory. Nejvýznamnější vlastnost režimu byly sociální jistoty. I ti dříve sociálně nejslabší dosáhli na průměrný životní standard. Sídliště nebyla a nejsou králíkárny, ale slušné bydlení v nich našlo při sčítání v r. 2001 3,131 923 osob, tj. 30,66 % obyvatelstva. Nebylo 41.604 bezdomovců.

Po válce bylo naše hospodářství rozvrácené a uvést je do mírového stavu trvalo déle než 3 roky. Solidarita mezi lidmi tehdy byl významný prvek v našem životu. Ochota k bezplatné obecně prospěšné práci se projevila postavením desítek tisíc veřejných budov. Klady tehdejšího zřízení převážily nad negativy, které jsou v každé společnosti. Přes existující chyby vytvořilo naše hospodářství bilionové hodnoty, v potravinách jsme byli soběstační. V r. 1989 byl státní dluh 7,5 miliardy korun, ale jiné státy nám dlužily více. Dne 31.12. 2006 dosáhl státní dluh ČR 802 505 138 000,19 Kč

V ČSSR bohužel nenastaly změny ve vnitřní politice ani po roce 1985, kdy se dostal do čela SSSR Michail Gorbačov. Náš diktátorský režim nemohl mít včas připravené propracované alternativy dalšího vývoje v KSČ ani ve státě. Toho maximálně využili oponenti režimu. Proto došlo k jeho likvidaci.

Kromě chartistů vznikla v ilegalitě politická strana „osmašedesátníků“ s názvem „Obroda“, jejímž jsem byl členem. Její představitelé se v krizových dnech scházeli v kancelářích právního oddělení v ŘEMPU u dr. Miroslava Polreicha, ale bohužel se dívali na skupinu kolem Václava Havla v Divadle za branou jako na nepolitiky. Ta však moc fakticky uchopila a určila další vývoj státu!

Lidé, kteří na Václavském náměstí zvonili klíči – i já jsem tam chodil celý týden – chtěli nastolit „třetí cestu“, tj. odstranit nedostatky. Paradoxní je, že na ÚV KSČ byly takové změny připraveny, ale už je nestačili vyhlásit. Nikdo z manifestujících nepomýšlel na návrat kapitalismu!

Každý politicky gramotný člověk však měl vědět, že když u nás skončí socialistický režim v pátek večer, v sobotu ráno sem přijde kapitalismus! To se skutečně stalo. Pod vedením Václava Klause byla tato cesta rychlá! V říjnu 1990 byl předsedou Občanského fóra, které sdružovalo naprostou většinu národa. Přesto v únoru 1991 založil tvrdě pravicovou stranu Občanských demokratů, která dovedla náš stát rychle ke kapitalismu. MMF a SB doporučily vše zprivatizovat – což byla pro naše národy ta nejhorší cesta. Později to celé dění bylo nazváno zločinem století!! Obrovský majetek Československa byl rozkraden.

V podstatě jedna chybná hospodářská ideologie „plánované hospodářství“ byla nahrazena jinou chybnou ideologií – „liberalismem“, což podle Klause znamená „co nejméně státu“. Proto zrušil mnoho dlouholetých statistických řad a odvětví (např. zubní prohlídky dětí, učňovské školství atd. atd.).

Tzv. „sametová revoluce“ u nás nebyla revolucí, protože nedošlo k bojům. Byl to převrat, předání moci. Stejně nebyl tzv. „třetí odboj“, protože neexistovala československá armáda v zahraničí, nebyla světová válka. Tehdejší ideové boje byly doprovázeny krásně znějícími hesly, po kterých dnes ani pes neštěkne. Např. kde je ono „vítězství pravdy nad lží“? Zato se u nás objevily společenské jevy dříve neexistující. Naše politika po 17 letech dnešního režimu klesla na nejnižší úroveň a mnohdy hraničí až s kriminalitou.

Mnohá práva mizí, vykořisťování rychle stoupá, odbory jsou v mnoha podnicích zakazovány (znemožňovány), na světové úrovni kdysi stojící kultura výrazně poklesla, mravnost zvolna mizí atd. atd.

Kladné výsledky vývoje českého národa v 1. republice byly výrazné, kdežto po současných 17 letech jsou ubohé – kromě růstu významu peněz.

Jan Trefulka minulý rok v květnu napsal v ROZRAZILU: „ Režim, který se vzdává odpovědnosti za mravní výchovu občanů k úctě před poctivou prací, k lidské slušnosti a obětavosti ve prospěch celku a vydává ho zcela bez omezení na pospas komerčním masmediím, jenž nepotřebuje myslícího člověka, ale reklamou oblbeného konzumenta, není pravicový ani zdravě konzervativní, ale sebevražedný. … Svoboda občana musí pak být hlídána do té míry, že už se omezuje jenom na svobodu soukromě vlastnit a konzumovat i lhostejně přihlížet, jak se demokracie čím dál víc zužuje na vládu partajních sekretariátů.“ To vše vidíme denně kolem sebe. A aby měli finanční vládci světa jistotu, že podřízení budou jen pracovat a nepřemýšlet, zorganizovali mohutný průmysl sportu a popkultury. Jeho hvězdy dostávají za své účinkování statisícové a desetimilionové odměny – které zaplatí sám občan a tím aktivně přispívá na udržení systému současného v mnohém nemravného světa! A světa oteplujícího se takovým tempem, že lidstvo pravděpodobně do 50 let zničí samo sebe – a bohužel i všechen život na Zemi, tento zázrak vesmíru.

Antikomunismus je světově řízený proces, který u nás zbytněl do nestvůrných rozměrů a stal se státní ideologií. Dá se srovnat s bývalým antisemitismem. Až na nějaké výjimky. Režim by rád zničil ideologii socialismu a komunismu. Zatím však nestaví plynové komory! Odkládá však trestní oznámení proti autorovi hesla: „Zabij komunistu – posílíš mír.“ Seriózní autoři už delší dobu upozorňují na nebezpečí, které hrozí naší společnosti z bezbřehého antikomunismu, který tak nebezpečně rozbijí tolik potřebnou jednotu našeho národa.

Český kapitalistický stát přijal zákon č. 198/1993 Sb., O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu a zákon lustrační č. 451/1991 Sb. Oba stojí proti Všeobecné deklaraci lidských práv. Obviňují početné skupiny občanů, aniž by jejich členům prokázal vinu. Český stát však zřídil „Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu“ a nyní sněmovna projednává zákon o zřízení „Ústavu paměti národa“, který má kromě jiného soustředit všechen archivní materiál z minulého režimu. Proti tomu ostře protestují historici i archiváři.

Je přirozené, že každý režim po svém nástupu k moci všestranně očerňuje všechno minulé, aby tím dokázal své kvality – lepší než byly ty dřívější. A používá k tomu nejen média, ale i policii a soudy. Nový režim však musí zvážit úlohu uplynulého času: jak dlouho ještě a jak intenzivně má tento boj proti svrženému režimu pokračovat a s jakou silou. Jak se zdá, dnes už u nás byla tato únosná hranice překročena.

Bohužel nový režim to ještě „nezjistil“, v nemalé míře proto, že to některým politickým stranám stále přináší prospěch. Vždyť už psychicky ovlivnily miliony občanů! A navíc antikomunismus proniká do každé skulinky v myslích celého světa – vládnoucí finanční oligarchie jej plně využívá při globálním ovládání světa! Chce potlačit nejen všechno sociální. Ale všechno socialistické. Přestože třetina lidstva žije pod hranicí chudoby – za dolar denně!

A takový je dnes český národ!

Pavel Macháček
22. 8. 2020 ČNL

V upomínku na PhDr. Pavla Macháčka, koncentráčníka, tajemníka Kruhu občanů ČR vyhnaných v r, 1938 z pohraničí, věrného vlastence a našeho spolupracovníka, zemřelého 5.11.2008


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Nejvíce nakažených Čechů přijelo z Chorvatska. Prymula promluvil o koronavirové situaci v zemi   
Pridal tk Neděle 23 srpen 2020 - 06:52:28 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vládní zmocněnec pro vědu a výzkum ve zdravotnictví Roman Prymula byl hostem Událostí v České televizi. Okomentoval situaci, která panuje kolem koronaviru v Česku, a uvedl, zda by se měla podle něj zpřísnit opatření pro Čechy, kteří se vracejí z Chorvatska.

Za pátek přibylo v Česku celkem 506 nakažených, což je nejvíce za den od začátku prvního prokázaného případu v zemi. Opatření v zemi se zmírnila, Češi mohou cestovat do zahraničí a během prázdnin se jich mnoho vydalo do oblíbeného Chorvatska. Pro ně vláda zatím vydala doporučení s tím, že mají sledovat svůj stav a vyhýbat se hromadným akcím. Podle Prymuly to však není dostatečné.

„Počet přírůstků v Chorvatsku se pohybuje kolem 200 až 250 osob za den. Když to číslo přepočteme na populaci a počet testů, tak jsou ty počty výrazně vyšší než u nás. To je důvod, proč bychom měli být obezřetnější vůči Chorvatsku, a může se stát, že ta opatření zavedena v nějaké krátké době budou,“ uvedl.
Co se týče nárůstu případů nákazy v poslední době, k tomu sdělil, že ohniska nejsou velká, ale jsou skutečně poměrně plošné. Zdůraznil, že s koronavirem se potýká řada lidí, kteří se vrátili ze zahraničí. Kromě toho poukázal na to, že vysoké číslo nových případů souvisí s vysokým testováním a taktéž uvedl, že se ani nezvyšují počty hospitalizovaných a těžkých případů.

Podle jeho mínění se musejí nastavit taková opatření v zemi, která budou lidé dodržovat a budou je považovat za potřebná. Pakliže by bylo podle něj vydáno opatření, které by lidé ignorovali, ztrácelo by svůj smysl.

„Vnímáme také to, že tady dneska je možná i většinový názor v národě, že není potřeba dělat takto restriktivní opatření, protože klinický průběh je mírný,“ řekl.

Co se týče roušek, k tomu uvedl, že jejich celostátní zavedení by bylo možné v případě, pokud by došlo k výraznému nárůstu hospitalizovaných s koronavirem a také těch, kteří mají průběh nemoci těžký. Jinak je podle něj možné zavedení roušek v těch regionech, které budou v semaforu ministerstva zdravotnictví označena za ta s výraznějším šířením covidu-19, případně s více ohnisky.

Nejvíce nakažených Čechů přijelo z Chorvatska

To, že Chorvatsko patří mezi oblíbené destinace Čechů, potvrzuje i letošní léto. Ministerstvo zdravotnictví v této souvislosti dnes na Twitteru uvedlo, že u účastníků hromadných akcí během dovolené v Chorvatsku evidují četné případy nákazy covidem-19.

„Po návratu do ČR proto doporučujeme zvýšenou obezřetnost. Sledujte svůj zdravotní stav a v případě příznaků nemoci neprodleně telefonicky kontaktujte svého praktického lékaře,“ dodali.

​Od středy 19. srpna se pak prokázala nákaza u 35 osob, kteří pobývali v Chorvatsku, informuje ministerstvo zdravotnictví. Od začátku letních prázdnin se jedná o číslo 142. Uvádí se, že v zahraničí se nakazilo zřejmě celkem 320 osob, za poslední týden se však počet zvýšil o třetinu. Valná většina se však od počátku prázdnin nakazila v České republice.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Dy2z

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Sázel na zlato a neudělal chybu. V Německu uznali Putinovu ekonomickou strategii za správnou   
Pridal tk Neděle 23 srpen 2020 - 06:49:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Strategie prezidenta Putina ohledně zvýšení ruských zlatých rezerv se ukázala jako nejlepší v souvislosti s pandemií a hospodářskou krizí. Píše o tom Deutsche Welle s citací Holgera Zschäpitze, šéfredaktora ekonomického oddělení z německých novin Die Welt.

Ruský prezident roky sázel na zlato tím, že zvyšoval státní rezervy. Tato strategie se vyplatila, protože cena zlata po začátku pandemie stoupla. Takový názor vyslovil Holger Zschäpitz, šéfredaktor ekonomického oddělení německých novin Die Welt, jehož cituje Deutsche Welle.

Odborník uznal, že se mýlil, když ve svém článku z roku 2015 pod názvem „Smrtící žízeň po zlatu Vladimira Putina“ prohlásil, že Rusko zabloudilo do zlatých pastí. Analytik změnil názor po rekordním nárůstu ceny zlata z 1 500 na 2 000 dolarů za unci v roce 2020.

„Putin chtěl snížit závislost ruských rezerv na americkém dolaru a tuto geopolitickou misi dovedně provedl pomocí zlata. V této oblasti jedná chytře a daří se mu,“ poznamenal Zschäpitz.

K 7. srpnu činily ruské zlaté a devizové rezervy 600 miliard dolarů, což je více než historicky nejvyšší maximum v srpnu roku 2008. Oznámila to Centrální banka Ruské federace.

​Odborník, který u této příležitosti zveřejnil patřičnou zprávu na Twitteru, Rusko za toto úsilí ocenil.

„Musíme pochopit, že se jedná o úspěch. Koneckonců je snadné zvýšit zásoby, když jsou ceny ropy a plynu vysoké. Rusku se však podařilo zvýšit své rezervy, když jsou ceny na nejnižší úrovni,“ sdělil Zschäpitz Deutsche Welle.

Německý publicista a vydavatel Wolfram Weimer však tvrdí, že zvyšování zlatých rezerv nebylo hlavním cílem ruského prezidenta, který se místo toho snažil snížit roli dolaru, píše Deutsche Welle.

„Vzhledem k tomu, že Moskva věří, že dolar je používán jako politická zbraň proti Rusku, zlato je ideálním investičním aktivem na ochranu před sankcemi za dolar,“ poznamenal Weimer v srpnu 2019.

Rok před tím, než cena zlata stoupla a ruské zlaté rezervy přinesly nový rekord, označil pan Weimer Vladimira Putina „mužem týdne“. A to právě kvůli jeho devizové politice.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Dy65

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vojska NATO se přiblížila k běloruským hranicím, uvedl Lukašenko   
Pridal tk Neděle 23 srpen 2020 - 06:45:45 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko na setkání s poslanci Regionální rady města Grodno prohlásil, že vojska NATO se přibližují k běloruské hranici.

Podle jeho slov se nepřátelé snaží o „zlomení“ a zastrašení“ zevnitř a také otevřeně vyhrožují „z druhé strany hranice“.

„Pravděpodobně velmi dobře slyšíte ty hrozby z úst západních politiků. Pokud začnou všichni zpívat stejnou písničku a otevřeně hovořit o přidělení finančních zdrojů, není to jenom tak. V diplomacii nic takového nebývá,“ uvádí Lukašenkova slova web prezidenta.

Prezident dále poznamenal, že letouny F-16 jsou již 15-20 minut daleko.

„Rozuměli jsme tomu v minulém roce, když ohlásili cvičení, ale koronavirus je trochu zpomalil. A nyní když je uvnitř naší země podle jejich mínění situace neklidná, přešli k činům. Všechny jednotky jsou rozmístěny – vidíme to a rozumíme tomu. Proto jsem byl nucen dát rozkaz, aby se armáda připravila do plné bojové pohotovosti,“ dodal.

Když vystupoval Lukašenko na vojenském polygonu města Grodno, uvedl, že NATO přemisťuje své jednotky k hranicím země, aby „sem zatáhlo údajného nového prezidenta“, který se později obrátí k Západu ohledně vojenské podpory.

Bojovou pohotovost ozbrojených sil a přemístění vojsk západním směrem označil prezident „za nejzávažnější rozhodnutí za čtvrt století“. Na druhou stranu generální tajemník NATO Jens Stoltenberg pak 17. srpna oznámil, že Severoatlantická aliance Bělorusko neohrožuje a popřel posilování vojenské přítomnosti v regionu.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Dy62

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1659 sec,0.0416 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,519kB