Úterý 23 únor 2021
Co se děje v Rakousku aneb Kdo se bojí kancléře Kurze?   
Pridal tk Úterý 23 únor 2021 - 07:55:23 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Již několikátý týden či spíše měsíc sleduji snahy o „sestřelení“ jednotlivých ministrů rakouské vlády, v níž vládnou v koalici lidovci (ÖVP) a Zelení (Grüne). Rakouští lidovci drtivě vyhráli poslední volby na podzim roku 2019 se ziskem 37 % hlasů. Po delších jednáních nakonec uzavřeli dohodu o vládě se Zelenými, kteří získali téměř 14 %. Opozici tvoří jednak rakouští Svobodní (FPÖ), ve volbách získali 16 %, což byl prudký propad po „skandálu Ibiza“, dále liberální NEOS, kteří získali kolem 8 % a konečně kdysi dlouho vládní socialisté (SPÖ) se ziskem 21 %.

Stručné shrnutí posledního vývoje situace v Rakousku pro ty, kdo scénu podrobně nesledují: Volby v roce 2019 byly předčasné volby. Rozpadla se koalice lidovců a Svobodných poté, kdy se předseda Svobodných stal „sprostým podezřelým“ v kauze, kde se jednalo o údajnou blíže nespecifikovanou ilegální spolupráci s jakýmsi ruským oligarchou. Podle videa nahraného v jedné vile na ostrově Ibiza, proto „Ibiza skandál“. Jak se později ukázalo, celá věc byla poněkud jinak, video bylo „účelově sestříháno“, ale vláda padla a to byl cíl. Opozice se ale radovala jen krátce. Lidovci v čele se Sebastianem Kurzem odešli z předčasných voleb posíleni, což se dalo čekat, protože už předtím konečně „zatli tipec“ obchodu s lidmi, zvaném „politika vítání migrantů“, německy „Willkommenskultur“ Angely Merkelové, kterou předchozí vlády pod vedením socialistů poslušně podporovaly. Lidovci pod vedením Sebastiana Kurze volby vyhráli, a tím si „zadělali“ na spoustu problémů. Odvážili se totiž už předtím, ve vládě se Svobodnými, zpochybnit oficiální migrační politiku EU a Německa. Koalice se Zelenými se může tedy zdát zdánlivě nelogická, ale ti v koaliční smlouvě dali lidovcům ohledně politiky migrace a potírání politického islámu docela velký prostor výměnou za „ekologické cíle“.

Jako každá „nesystémová“ vláda, čelí i ta Kurzova neustálému ostřelování především ze strany médií. Člověk by při sledování rakouských zpráv řekl, že to je ze strany lidovců vláda zločinců, korupčníků a asociálů. Ve skutečnosti si lidovci při „propadu“, který média radostně probírají, drží zhruba 34% preferencí. Nepochybně i díky tomu, že Sebastian Kurz se svou vládou zatím „protáhli“ Rakousko koronakrizí s čísly, o kterých si my můžeme nechat jen zdát. Nejen v počtu mrtvých a denních nárůstů novoinfekcí, kde jsou zhruba na 10% našich „hodnot“, ale i lepší podporou těch, kdo jsou ohroženi na existenci dlouhodobými lockdowny. O celkové organizaci nemluvě, včetně očkování a testování.

To všechno v očích médií, liberální a zdánlivě levicové opozice, není nic platné, protože je tu jeden zásadní prohřešek – Kurzova vláda nechce přijímat další migranty. Po roce 2015 Rakousko přijalo více než 100 000 uprchlíků, což spolu s početnou tureckou, kurdskou, bosenskou a albánskou komunitou znamená, že každý 4. Rakušan je původem z ciziny. Kurz tvrdí, že dál by to už bylo neúnosné a že je třeba poskytovat podporu na místech, odkud migranti přicházejí.

Tím ovšem „háže vidle“ do kvetoucího obchodu s lidmi, za nímž oficiálně stojí další Rakušan, Gerald Knaus, autor dohody EU a Turecka ohledně migrace, předseda „neziskovky“ zvané Evropský pakt stability (ESI) a poradce Angely Merkelové. ESI má značné zdroje peněz nejen od Sorosova Open Society Fund, ale i od švédských úřadů a dalších nadací. Mezi podporovateli a dárci figurují i nadace Roberta Bosche, Rockefellerova nadace, Evropská komise a německé spolkové ministerstvo zahraničí (Auswärtiges Amt). Problém koupit si hlas v médiích i média samá tedy Gerald Knaus nemá a také se objevuje s únavnou pravidelností kdykoli, kdy Turecko zachrastí hrozbou, že „vypustí uprchlíky“. Nebo když se pálí tábory na řeckém ostrově Lesbos, případně před Vánoci, kdy je třeba „zachránit sirotky“. Neustále chválí Turecko za péči o uprchlíky a haní Řecko, že tak nečiní. Také „nechápe postoj rakouské vlády“. Kurz a jeho ministr vnitra Karl Nehammer (ÖVP – na obr. 2) odolávají s tím, že poukazují na bohatou pomoc Rakouska v krizových oblastech. Rakouská vláda podpořila loni na jaře Řecko právě proti migrantům, „vypuštěným“ z Turecka, a to finančně i policejními posilami. Stejně tak ale poslali pomoc i na ostrov Lesbos.

Právě Karl Nehammer je oblíbeným fackovacím panákem opozice a jí nakloněných médií, což jsou téměř všechna. Kritizují ho kvůli podzimnímu islamistickému atentátu ve Vídni, kdy mu ti, kteří by nejraději pouštěli do země uprchlíky bez omezení, vyčítají “nedostatečnou ochranu před terorismem“. Na druhé straně neúnavně kritizují vládou předkládané zákony směřující k potlačení politického islámu a vlastně extremismu jako takového, včetně klasického pravicového extremismu. Rakousko například zakázalo turecké Šedé vlky, k čemuž se Německo neodhodlalo. Nehammera a celou vládu „ostřelují“ i Svobodní, kteří nezkousli svůj odchod z vlády a v době koronakrize vidí šanci vylepšit si volební zisk díky hlasům kritiků vládní politiky. Co je jedněm mnoho – proti nelegální migraci a s ní spojeným průvodním jevům, jako je islámský radikalismus - je druhým málo. Ohledně korony ví jedna část opozice – NEOS a socialisté – že by vše dělali lépe, Svobodní pak stejně jako u nás opakují, že korona je humbuk a opatření jsou buzerace. Nehammer na dodržování všech opatření dohlíží spolu s policií velmi důsledně.

V poslední době přistoupila opozice za nepřehlédnutelné podpory vládních Zelených k činu a snaží se odvolávat jednotlivé ministry. Zdá se, že na hledání kompromitujících materiálů na členy vlády pracují početné týmy, včetně státního zastupitelství, spadajícího pod ministerstvo spravedlnosti, které v současné době vedou Zelení. Mimo kritiku, že vlastní vinou přehlédl kroky, vedoucí k podzimnímu atentátu ve Vídni, čelil Nehammer výzvám k odstoupení kvůli deportaci rodiny z Gruzie s dospívající dívkou, která už v Rakousku vyrostla, ale její rodina po dlouhých soudních tahanicích byla přece jen z Rakouska vypovězena, protože nebyl důvod pro udělení azylu. Bylo to soudní rozhodnutí, ale on mu měl podle liberální opozice zabránit.

Svobodní ho pak chtěli „odvolat“ kvůli zásahu policie vůči nelegálním demonstracím proti koronovým opatřením. Zranění byli mimochodem převážně policisté. Koaliční Zelení vládu podrželi a opozice vyšla naprázdno. Už se ale chystá k dalšímu „sestřelování“ Nehammera, právě kvůli islamistickému atentátu se 4 mrtvými a 23 zraněnými loni na podzim. Mezitím se opozice zaměřila na ministra financí Gernota Blümela (na obr. 3) kvůli tzv. Casino skandálu, kde měla společnost Novomatic, vlastnící kasina, darovat lidové straně blíže nespecifikovaný obnos za pomoc s daňovými doplatky v Itálii. Obvinění se v podstatě zakládají na esemeskách s nabídkou daru, žádný tok peněz není doložen, přesto byla u ministra financí provedena domovní prohlídka, proti čemuž se lidovci ohradili i formou žalob. Přes Blümela míří obvinění jasně na Sebastiana Kurze, protože v jedné SMS bylo napsáno „setkání s Kurz“. Podle lidovců a místopřísežného prohlášení jisté právničky Martiny Kurz to byla ona, jíž se schůzka týkala, nikoli Sebastian Kurz. Celé se to navíc odehrálo někdy v roce 2017, kdy byl Kurz ještě ministr zahraničí. Loni v létě se to začalo vyšetřovat. Důkazy kromě zmíněných SMS nejsou, jak se zatím jeví, a celé to vyznívá poněkud trapně. Zelení ani tentokrát vládu neshodili, ale celé to ještě bude pokračovat, spojená opozice odleva doprava se nevzdává.

I kdybychom připustili, že lidovci nějaké peníze vzali, což se pravděpodobně neprokáže – celé je to o dvojím metru. Opět. Zatímco neziskovky mohou brát peníze od kohokoli a nemusí zveřejňovat nic, klasické politické strany jsou pod lupou. Kdybychom se podívali na financování liberálních stran a tzv. levice, kolik lidí tam pracuje v neziskovkách a odkud jsou financováni? Orbán stojí na pranýři EU jen proto, že chce vidět, kdo podporuje neziskovky v Maďarsku, a ty získávají vliv v médiích zadarmo? Tomu máme věřit? Stejně jako máme věřit tomu, že rakouská vláda má padnout, protože je zkorumpovaná?

Zeptáme-li se klasickou otázkou „Qui prodest“ – komu to prospívá – vidíme několik „zájemců“ o pád vlády. Přičemž se jeví jako podezření hraničící s jistotou, že zájmy domácí opozice, minimálně v případě té „levicové“ a liberální, včetně vládních Zelených, jsou propojené se zahraničními odpůrci kurzu rakouské vlády, kde většinu ministrů mají lidovci. Sebastiana Kurze by se určitě ráda zbavila německá kancléřka, protože povážlivě pohnul jejím majestátem a politikou, kterou zastupuje. Kritizoval i „Recovery fund“, který je pastí pro chudší země Evropy a rizikový pro čisté plátce do rozpočtu EU, jako je právě Rakousko. Otevřeným nepřítelem rakouské vlády je Erdoganovo Turecko, jehož agentům a kraválistům se vláda snaží „zatnout tipec“. A v neposlední řadě zmíněné uprchlické neziskovky s mohutnými zdroji peněz, pravděpodobně i tureckých. Uvnitř pak vidí šanci Svobodní a liberálové, kteří si slibují zisk hlasů rebelujících voličů. O co jde SPÖ, těžko říci. Ve volbách by žádné velké terno neudělali – pokud by se jim nepodařilo ÖVP zcela zdiskreditovat. Zelení při hlasování o důvěře jednotlivých ministrů vládu zatím vždy podrželi, ale mediální výstupy mají naprosto stejné jako opozice.

Kurzovi „noví lidovci“ nemají lehkou pozici, ale všem výzvám k odstoupení čelí všichni „sprostí podezřelí“ otevřeně a přesvědčivě. Proto se do médií nedostávají zdaleka tolik jako ti, kteří je obviňují. Někde někdo rozhodl, že „Kurz muss weg – Kurz musí pryč“, abych parafrázoval heslo německých politiků „Assad muss weg“. A tihle loutkovodiči se jen tak nevzdají. Proti rakouské vládě hraje i čas a únava z koronakrize. Navíc – pokud by padla vláda a byly nové volby – je tu pro opozici šance, spočívající v rozšířené korespondenční volbě takřka podle amerického vzoru. Jinak totiž Kurze zatím porazit nejde.

Pokusy o svalení vlády v poslední době nabraly na intenzitě a skandály se střídají tak rychle, až to budí dojem, že zadavateli se krátí čas. Namátkou mě napadá, že na jaře Turecko obvykle „vyváží uprchlíky“.

Ivan David
Nová republika


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Mezi morem a covidem, aneb zrození a smrt evropské civilizace   
Pridal tk Úterý 23 únor 2021 - 07:48:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V roce 1989 vydal významný německý levicový ekonom profesor Karl Georg Zinn knihu zabývající se vznikem novověké evropské civilizace. Nazval ji „Kanóny a mor. Počátky novověku ve čtrnáctém a patnáctém století (Kanonen und Pest)“.

V ní připomenul, že celé současné lidstvo v minulosti prošlo tvrdou selekcí, kterou prováděly viry, bakterie a příbuzné mikroorganismy. My, Evropané, jsme potomky lidí, kteří přežili opakované pandemie moru (Černé smrti) ve čtrnáctém a patnáctém století, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Na základě dochovaných historických zpráv se domníval, že mor vyhubil všechny lidi soucitné, snažící se léčit a pečovat o druhé, takže tehdy skoro všichni altruisté vymřeli. Přežili jenom sobci, kteří se izolovali od ostatních, nikomu nepomohli, naopak odehnali nebo zastřelili každého, kdo by je požádal o pomoc. Většina přeživších patřila k zámožnějším vrstvám společnosti, které se vedle sobectví a bezohlednosti vyznačovaly také vysokou mírou agresivity. Shodou okolností nějakou dobu před pandemií se v Evropě objevily znalosti nových technologií – střelného prachu, střelných zbraní a výroby oceli.

Evropská křesťanská společnost v době před morem všechna technická vylepšení usnadňující zabíjení nepřátel (kromě muslimů a pohanů) odmítala. Existují papežské edikty, které zakazují např. kuši jako ďáblův vynález. Tyto zábrany u generací po epidemii padly, naopak rozeběhla se soutěž o to, kdo vyrobí dokonalejší nástroje na zabíjení bližních. Dobývání celého světa Evropany mohlo začít, a během několika dalších století se úspěšně završilo. Takto příčiny vzniku a rozmachu evropské (dnes euroatlantické) civilizace viděl pan profesor Zinn.

Vzpomněl jsem si na teze z jeho knihy, když jsem se zamýšlel nad tím, jak současná pandemie covidu změní svět. Napadlo mě, že paní Historie jako učitelka života je osoba poněkud potměšilá. Před více než půl tisíciletím mor přetvořil tehdejší společnost, v níž nejvyšším principem byla láska k bližním, tedy altruismus, na sbor bezohledných individualistů, protože to byla jedna z hlavních podmínek přežití. Současná epidemie však daleko méně postihuje státy, v nichž je individualismus potlačen ve prospěch kolektivní kooperace či podřízení se autoritám. Stačí se podívat na mapu světa a sledovat počty mrtvých, nakažených a výši ekonomických škod. Styl života, tradice a disciplinovanost obyvatel pomohla asijským zemím projít virovou zátěží podstatně lépe než Západu.

Česká republika v tomto ohledu představuje opačný negativní model, což mě trochu děsí. Věřím totiž na to, že se historie rýmuje, takže střídá plusy a mínusy. Vlastnosti, které před více než pěti sty lety zaručovaly přežití, tedy individualismu, sobectví, bezohlednost a agresivita, se dnes naopak mohou stát hlavním důvodem úmrtí. Vývoj mutací viru momentálně směřuje k tomu, že těžký až fatální průběh onemocnění se přesouvá od nejstarších generací k těm mladším. Větší šanci přežít budou mít ti, kdo méně riskují.

První celoplanetární euroatlantickou civilizaci mohou zničit právě ony psychologické faktory, které nastartovaly její rozmach. To se v dějinách občas stane.

Jaroslav Bašta
První zprávy

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Protesty: Pojďte s námi do ulic španělských měst. Ne všude v EU je svoboda slova samozřejmostí   
Pridal tk Úterý 23 únor 2021 - 07:42:28 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pojďte s námi do ulic španělských měst. Ne všude v EU, jak ostatně vyplývá i z projevů komisařky Jourové, je svoboda slova takovou samozřejmostí.

Ve Španělsku byl minulý týden zatčen a uvězněn člověk - Pablo Hasél, který na blogu veřejně nesouhlasil s pochybným chováním v královské rodině. Od té doby - minulé středy - jsou tisíce lidí v ulicích. Požadují propuštění Pabla Haséla, který se stal takovým španělským Navalnym a ikonou boje za svobodu projevu. Mrkněte.

Ne náhodou se ministři 27-cítky dohodli, že proti takovým režimům je třeba přitvrdit.

Tak je třeba očekávat, že zakročí i proti Španělsku!!! Ve Španělsku již sedm dnů trvají masové protesty proti uvěznění Pablo Haséla. Co dělá eurokomisařka Jourová proto, aby byla chráněna svoboda projevu!!!



Zdroj: https://www.lavanguardia.com/politica/20210222/6257878/septimo-dia-consecutivo-protestas-barcelona-pablo-hasel-directo-video-seo-lv.html
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Povinnost nošení respirátorů začne platit až od čtvrtka 25. února   
Pridal tk Úterý 23 únor 2021 - 07:31:55 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V pondělí schválila vláda nošení respirátorů, nanoroušek nebo dvou chirurugických roušek na místech, kde dochází ke většímu shlukování lidí. Pravidlo však nebude platit od úterka, jak se původně avizovalo, ale až od čtvrtka.

Nutno podotknout, že toto zpřísnění oznámil ministr zdravotnictví Jan Blatný již v minulém týdnu s tím, že právě dnes měla vláda upřesnit, o jaká místa s povinností nošení výše uvedených ochranných prostředků půjde.

Lidé budou muset nosit kvalitnější ochranu dýchacích cest v obchodech, službách, v prostředcích veřejné dopravy, ale i na zastávkách či v zdravotnických zařízeních a v motorových vozidlech, pokud se v něm nenacházejí osoby, které žijí ve společné domácnosti. Výjimku mají děti od 2 do 15 let.



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



V EU se dohodli na rozšíření sankcí proti Rusům   
Pridal tk Úterý 23 únor 2021 - 07:28:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ministři zahraničí zemí Evropské unie se na summitu v Bruselu v zásadě dohodli na rozšíření personálních sankcí proti Rusům kvůli situaci s Alexejem Navalným. Informovala o tom agentura Reuters s odkazem na diplomatické zdroje.

„Ministři zahraničních věcí se dohodli na personálních sankcích ve vztahu k Rusku za Navalného. Ministři zahraničí ale v pondělí jména neprojednávali,“ uvádí agentura.

Kromě toho se zdůrazňuje, že sankční seznam „na sebe nenechá čekat“. Podle zdrojů publikace se v něm může objevit předseda Vyšetřovacího výboru, šéf Ruské gardy či generální prokurátor Ruska a šéf FSIN.

Zasedání ministrů se koná dva týdny poté, co navštívil vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci Josep Borrell Moskvu. V důsledku toho Borrell anoncoval sankce, plány potvrdil mluvčí šéfa evropské diplomacie Peter Stano a německý ministr zahraničí Heiko Maas uvedl, že sankce podpoří.

Zmiňme, že Borrell dal již jasně najevo, kdy Brusel připraví nové sankce proti Rusům ohledně situace kolem Alexeje Navalného.

„Pokud jde o situaci s Navalným, dospěli jsme k politické dohodě o zavedení omezujících opatření vůči osobám podílejícím se na jeho zatčení, trestu a trestním stíhání. Za tímto účelem vůbec poprvé hodláme uplatnit nový režim sankcí za porušení lidských práv,“ řekl Borrell na tiskové konferenci.

Zdroje agentury Bloomberg tvrdily, že sankce se nedotknou velkých ruských podnikatelů, jak požadují někteří europoslanci. Půjde jen o osoby, které jsou podle EU přímo zapojeny do zatčení Navalného. Schválení nového seznamu se zároveň očekává na summitu EU ve dnech 25. – 26. března.

Opravdu zajímavé, jak jsou bruselští šmejdi falešní! Pročpak stejně nepostupují proti Španělku, které vězní opravdového politického blogera Pablo Haséla a kde již šestý den probíhají masové demonstrace o kterých nesmíme vědět na jeho podporu!

Zdroj: https://sptnkne.ws/FypE

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Je Amerika zpět?   
Pridal tk Úterý 23 únor 2021 - 03:55:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americký prezident Joe Biden v pátek konečně měl své první velké zahraniční vystoupení, kde se virtuálně zúčastnil setkání vůdců G7 a později přednesl projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Bidenův postoj k zahraniční politice byl křišťálově čistý a na konferenci řekl: „Amerika je zpět, transatlantická aliance je zpět a my se nedíváme dozadu. Díváme se společně kupředu.“

Tento druh jazyka – pohyb vpřed, nikoli ohlédnutí dozadu – je hlavním bodem zahraniční politiky Demokratické strany od doby, kdy bývalý prezident Barack Obama, pod nímž Biden působil jako viceprezident. Je jasné, proč mnoho amerických správ zaujalo k mezinárodním záležitostem přístup „nejprve střílet, pak klást otázky“, který ponechává jejich nástupce v obtížných pozicích.

Například jedním z Obamových zahraničněpolitických vítězství bylo rozmrazení vztahů mezi USA a Kubou. Přední vyjednavač záležitosti, bývalý náměstek poradce pro národní bezpečnost pro strategickou komunikaci a řeč, Ben Rhodes, se musel potýkat s hrozným dědictvím desetiletí terorismu podporovaného USA proti ostrovní zemi.

Místo toho, aby se to pokusil napravit, řekl Rhodes podle svých pamětí „Svět, jaký je: Uvnitř Obamova Bílého domu,“ svému protějšku Alejandrovi Castrovi, „prezident Obama se ani nenarodil, když proběhla invaze do Zátoky prasat. Poslal mě sem, abych se díval kupředu, a to je to, co chci udělat.“

Jednalo se o efektivní strategii, protože, jak zdůraznil Rhodes, relativní mládí jeho i Obamy umožnilo tuto strategii vyjednávání. Koneckonců, pokud si ani jeden z nich na události nemohl pamatovat, pak důvod pro postup vpřed místo toho, aby se vrátil zpět k nepřátelství starších generací, byl pevný.

Prezident Biden nejenže nemá tento luxus, ale musí také počítat s tím, že ruce, které se z Obamovy vlády dostaly z Washingtonu, se za Trumpovy vlády staly pěstmi. Obamův nástupce spálil mosty, které postavil, a výsledkem bylo schválení 74 216 154 amerických voličů. Kdo může zaručit, že mosty postavené za Bidena nebudou po čtyřech letech znovu spáleny?

Bidenův tým si je vědom nedůvěry, kterou může svět mít, když uvažuje o této otázce. Během konference, aniž by jmenoval Donalda Trumpa, řekl: „Vím, že posledních několik let napjalo a otestovalo náš transatlantický vztah, ale Spojené státy jsou odhodlané – odhodlané – znovu se zapojit do Evropy, konzultovat s vámi, získat zpět naše pozice důvěry a vedení. “

V duchu znovuzískání důvěry a vedení jednou z konkrétních a velmi důsledných věcí, kterou Biden oznámil, byla ochota jeho vlády znovu zahájit jednání o íránském jaderném programu spolu s P5 + 1, což znamená pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN plus Německo.

To je pro EU skutečně pozitivní zpráva, protože evropští vůdci spolupracovali s íránskými úředníky na obnovení Společného komplexního akčního plánu (JCPOA) poté, co ho poslední americká správa téměř spálila.

„Musíme se také zabývat destabilizujícími aktivitami Íránu na Středním východě a při dalším postupu budeme úzce spolupracovat s našimi evropskými a dalšími partnery,“ řekl Biden, i když se nezabýval specifiky.

Nakonec Biden představil společného nepřítele v Rusku a Číně, aby se pokusili spojit evropské země s USA. Rusko nazval „násilníkem“ a řekl, že američtí spojenci musí spolupracovat v boji proti údajným destabilizačním snahám vycházejícím z Moskvy, což opakovaně popírají. Řekl také, že je třeba udělat více, aby se agresivněji soupeřilo s Čínou v oblasti obchodu a technologií.

Velmi v duchu Trumpa Biden vykreslil toto úsilí jako bitvu mezi dobrem a zlem, „demokracie“ versus „autokracie“, jak se vyjádřil. Spojte tuto rétoriku se skutečností, že Bidenova administrativa stále nevylučuje možnost, že COVID-19 vznikl v čínské laboratoři – navzdory skutečnosti, že to WHO považuje za vysoce nepravděpodobné – a začne být obtížné vidět rozdíl mezi Trumpem a Bidenem.

Přátelská konkurence může být zdravá a může vytvářet inovace – ale toto není přátelské. Jedná se o velmi pobuřující jazyk, který nepředstavuje žádný další směr v prosazování amerického vedení nebo prosazování skutečného demokratického, pluralitního světového řádu. Je to přesně naopak.

Bradley Blankenship
je pražský americký novinář, politický analytik a nezávislý reportér


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Co nebylo řečeno: nejlepší způsob, jak porozumět Mnichovu a G7   
Pridal tk Úterý 23 únor 2021 - 03:53:53 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
„Podivný incident se psem v noci“ má v západní populární kultuře zvláštní místo. Pochází z povídky o fiktivním detektivovi Sherlocku Holmesovi. Slavný detektiv případ vyřeší kvůli této „podivné události“. Jeho společník je překvapen, protože pes nic neudělal. Ale v tomto případě ono nic vypovědělo mnohé. Pes by štěkal, když čelil neznámému vetřelci. Detektiv mohl odvodit, že ve skutečnosti žádný takový vetřelec neexistoval.

Pokud chcete porozumět mezinárodním vztahům a diplomacii, je často nejlepší použít tento princip. Pokud na schůzce není žádná akce, lze často odvodit, že nedošlo ke shodě. Nedostatek zpráv je sám o sobě klíčem.

Z tohoto důvodu mě nepřekvapilo to, co jsem dnes viděl na summitu G7 a na „zvláštním vydání“ Mnichovské bezpečnostní konference. Prudký kontrast mezi nimi však ukazuje, jak se moderní politika často odehrává.

Na G7 byla zmínka o Číně omezená. Oficiální tisková zpráva používala tlumený jazyk, což jasně odráží soupeřící zájmy zemí G7. Bez dohody politická „linie“ neřekla vůbec nic: „Budeme spolupracovat s ostatními, zejména se zeměmi skupiny G20, včetně velkých ekonomik, jako je Čína. Jako vůdci budeme navzájem konzultovat kolektivní postupy k řešení netržně orientovaných politik a postupů.“

To je stěží ostrá kritika, která měla všechny znaky prohlášení navrženého výborem. Všechny zastoupené země se mohly dohodnout na „spolupráci“ s Čínou, zatímco komentáře k „politikám a postupům“ jsou záměrně nejednoznačné. Je to dnešní první příklad tohoto jednoduchého principu: v politice je to, co se říká a dělá, často méně důležité než to, co zůstává nevyřčeno a co se nedělá.

Tento online summit G7, jak jsem předpověděl ve svém předchozím článku, nebude k tomu, aby se takové bitvy odehrály. Ve skutečnosti se dokonce vyhnul rétorice. Vzhledem k tomu, že se mnichovská konference konala ve stejný den, projevy politických vůdců tam – bez nutnosti jednomyslného přístupu – osvětlily postoje k Číně a světovým záležitostem. Bylo jasně přijato rozhodnutí použít Mnichov, nikoli G7, jako prostředek jakékoli protičínské rétoriky.

Joe Biden, nový americký prezident, uvedl ve svém mnichovském projevu ostřejší poznámky: „Musíme se společně připravit na dlouhodobé strategické soupeření s Čínou.“ Hovořil o „vyvíjení tlaku“ proti „ekonomickému zneužívání“ a „nátlaku“, když hovořil o budování partnerství USA a EU v boji proti Číně.

Jeho slova způsobila v britském tisku něco rozruchu – ne kvůli jeho komentářům k Číně, ale kvůli jeho urážce Spojeného království.

Britský premiér Boris Johnson vynaložil značné úsilí o budování vztahů s novou administrativou USA. Biden ve svém projevu opakovaně hovořil o „Evropě“, vyjmenovával evropské vůdce, a dokonce i hlavní město Lotyšska, ale Spojené království zcela ignoroval. Takové rozhodnutí muselo vycházet z kalkulu: chytří řečníci přesně vědí, co dělají, a projevy jsou opakovaně prozkoumané mnoha lidmi. Je to druhý příklad stejného principu: slova, která nejsou řečena, jsou mnohem poučnější než ta, která jsou.

Jazyk Spojeného království o Číně byl jasný, protože Boris Johnson používal výrazy jako „represe“ a „porušení“. To nebylo neočekávané, ale stejně tak to nebylo nic nového: šlo pouze o zopakování stejné pozice.

Nejzvědavější ze všech však byla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Řekla, že „asertivnější Čína prokázala silný ekonomický růst navzdory pandemii“. Ve svém projevu nebyla žádná další přímá zmínka o Číně, ačkoli navrhla, aby se Spojené státy a Evropa spojily – možná s implikací, že je reakcí na měnící se mezinárodní situaci, včetně čínského ekonomického růstu.

Mám podezření, že to ukazuje na zamýšlený přístup Evropské unie k Číně. Evropská unie si přeje obnovit vztahy se Spojenými státy, aniž by tím byla ohrožena možnost zvýšeného obchodu s Čínou. Ursula von der Leyen není v mnoha ohledech nijak zvlášť působivá politička: chybí jí silné mezilidské schopnosti jejího předchůdce Jean-Claude Junckera. Svou práci získala v podstatě, protože byla kompromisním kandidátem, který neurážel ani jednu stranu.

Vědět, kdy „neříkat nic“, je u těchto politiků běžnou (a podhodnocenou) dovedností. V dnešním případě mlčení pouze podtrhuje strategický přístup von der Leyen – jasný pokus udržet nohu v obou táborech.

Jonathan Arnott
je bývalý člen Evropského parlamentu


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Na co všechno mají propagandisté ČT žaludek   
Pridal tk Úterý 23 únor 2021 - 03:49:00 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Už kdysi jsem psal o tom, že jen to nejprimitivnější a současně i nejpodlejší je pro propagandisty ČT k použití to pravé ořechové. Tak třeba přenos vlajky. Provádí se tak, že co bylo dílem bývalého Sovětského Svazu a co nebylo zrovna vzorné a příkladné, se už nebude označovat jako sovětské, ale vždy a zásadně jen jako ruské. Anebo řečeno jinak. To nevoňavé a zlé, nad čím kdysi visela rudá vlajka se srpem a kladivem, se teď jednoduše pověsí tříbarevná vlajka ruská. A je po ftákách.

Účel takového posunu je jasný. Co nejvíce špatného a politováníhodného sovětského z minulosti, jako třeba pracovní tábory gulagu, se už nebudou dále připisovat SSSR, protože to by už bylo beze smyslu vzhledem k tomu, že SSSR už neexistuje, ale připíše se to současnému Rusku, třebaže to s oněmi gulagy nemá morálně nic společného, a odsuzuje je možná ještě víc, než je odsuzují oni naši páni redaktoři z ČT. Ti to samozřejmě dobře vědí, ale narodili se už jednou takoví, že jim takováto drobnost spánek neruší. Takže označovat vše minulé a odsouzeníhodné sovětské za ruské se už dnes v praxi vysílání ČT stalo jevem běžným a trvale zavedeným. Minimálně mládež na tenhle trik jistě zabere.

Zazněl z televizoru ostatně i toto pondělí odpoledne, kdy televizní hlasatel upozornil posluchače, že temnou RUSKOU minulost jim připomene budoucí pořád o Češích, kteří trpěli v SOVĚTSKÉM gulagu.

Takže ruské ti, milý posluchači, nepřipomene ruské, jak bys očekával, ale sovětské (zatím, protože už brzy budou v západním a tedy též v našem podání i ty gulagy jen a jen ruské).. Ber to tedy tak, že o logiku už dnes v euroatlantickém tažení proti Rusku nejde, že jde o nejpustší a nejzlotřilejší propagandu, či cosi jako boxerský mač, při kterém jeden z oněch dvou soupeřů už shodil rukavice z rukou a rozhodčí (snad OSN), při pohledu na takovouto definitivní sportovní zkázu z ringu raději utekl.

Lubomír Man
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Co má Tomáš Petříček za lubem?   
Pridal tk Úterý 23 únor 2021 - 03:46:02 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V nejnovějších volebních průzkumech agentur CVVM, Kantar CZ, Median a STEM měla ČSSD průměrnou podporu 7,20 %. To je mírně pod jejím výsledkem z parlamentních voleb v roce 2017 (7,27 %). Ze čtyř průzkumů si vedla ČSSD nejlépe u CVVM (10,5 %) a nejhůře u Kantaru CZ (4,0 %). Je tu ještě jedno důležité číslo, a to 3,5 %. To je hodnocení ČSSD, když Kantar nezohledňuje dvě vícečlenné koalice (Piráti/STAN a ODS/TOP 09/ KDU-ČSL).

Kupodivu právě toto číslo 3,5 % zmínil místopředseda ČSSD Tomáš Petříček, když řekl Právu, že jeho strana už nemá co ztratit. „Bez změny budou naše 3,5 procenta voličské podpory realitou i na podzim,“ řekl. Slibuje si, že toto jako příští předseda ČSSD změní. Nebylo by však taktičtější a více vůdcovské citovat oněch 10,5 % od CVVM a říci, že na něm chce stavět? Pokud samozřejmě není Petříčkovým skutečným úkolem zajistit, aby se ČSSD do Parlamentu nedostala. V takovém případě by totiž Andrej Babiš přišel o koaličního partnera.

Erik Best

Zdroj: http://www.fsfinalword.cz/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  1 [2]
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2021
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1382 sec,0.0344 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,268kB