Dluh Spojených států je dvacetkrát větší, než se oficiálně uvádí – říká americký ekonom Laurence Kotlikoff v interview s RT. Podle jeho propočtů činí 222 tisíce miliard dolarů. Tak drastický rozdíl mezi statistikou a realitou – říká ekonom – je možný jen proto, že se stále víc závazků prostě tají.

Markantním příkladem jsou podle Kotlikoffa starobní důchody. Ač je to naprosto nesporný závazek, vláda ho ve svých bilancích neuvádí vůbec. Rok co rok jde přitom o víc než 3 tisíce miliard dolarů. Ve věku, kdy na penzi vzniká nárok, už je nebo brzy bude asi 78 milionů lidí, narozených za poválečného “baby boomu”. “Takže my tyto závazky máme, ale s tím, z čeho je zaplatit, si nikdo hlavu nedělá,” alarmuje americký ekonom. “Kongres i prezident se starají jen o oficiální dluh” – ve výši zhruba 11 tisíc miliard USD. O “ostatních velkých účtech však veřejnosti neřekli dodnes”
To málo, co se proti dluhové pasti podniká – tady padá i docela drsný příměr – je jako léčit pacienta s rakovinou stylem “Hm, máme tu velký tumor, tak ho teď kousek odoperujeme – a za pět let, až se k tomu vrátíme, ho zmenším o další kousek”. Proto “jsme na tom ještě hůř než Řecko”, kde se na dluhovou službu odvádí 10 procent HDP. V Itálii či Německu je to kolem 5 procent. Ve Spojených státech to však – zdůrazňuje Kotlikoff – činí kolem 12 procent už dnes.

Zatajováním drtivé části veřejného dluhu, říká ekonom, si vláda usnadňuje beztarostné utrácení. Už po šest dekád je to vlastně “pyramida” (“Ponzi System”), která jen vytlouká klín klínem. Spojené státy se – z finančního hlediska – “chovají velice podobně jako rozvojová země”.
“Být kýmkoli jiným – Číňanem, Japoncem nebo Rusem – nekupoval bych americké vládní obligace, splatné až za 30 let. Kolem 3,5 procenta vynášejí jen proto, že od roku 2007 tiskneme spousty peněz.” Je jen otázkou času, kdy se “trh obligací zhroutí” – a “deficit tak naroste ještě víc”. To ovšem nehrozí až za 30 let, ale “už za pět nebo možná za dva roky”. Pak “budeme v situaci Řecka” – “nepůjčí nám už nikdo”, “budeme muset škrtat ve velkém”, což “dopadne úplně na každého”.

Řešením je jen “radikální změna finančního systému”. Naprosto transparentní bankovnictví, a ne založené jen na “důvěře” v to, jak se zachází s našimi penězi. Hodnotu všeho, čím se jistí úvěry, musí verifikovat seriózní státní agentura, zcela nezávislá na všech privátních zájmech.

O ničem z toho, co z astronomického zadlužení plyne – upozorňuje Kotlikoff – nebyla řeč ani v kampaních a debatách obou kandidátů na prezidenta. Obama například systému starobních důchodů, které svým zaměstnancům vyplácí stát, věnoval jen glosu o drobném problému, vyžadujícím korekci. O plných 31 procent je však už teď podfinancován i tento systém. Obama “jakoby žil na úplně jiné planetě”.

Největší šok – varuje Kotlikoff – čeká ročníky, které jsou teprve na startu do života. Vedle dluhové pasti je čeká i stále obtížnější hledání práce. Lidem ji berou už i automaty místo pokladních. Najít si práci, říká ekonom, je hlavolam často i pro mládež s vysokoškolským diplomem