Úterý 15 leden 2013
Zeman nebo Schwarzenberg? Jedno je jisté, Česká republika konečně sklapne bruselské podpatky   
Pridal tk Úterý 15 leden 2013 - 05:21:33 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks: 0   Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Autor: Pavel Jurutka

V prvním kole prezidentské volby prý prohrála na celé čáře pravice. Nikoliv, žádná pravice tu ve skutečnosti není. Prohrála ODS, to ano, ale to není pravicová strana už dlouho. Prohrála Bobošíková, která je jen bojovnicí za Bobošíkovou a ta bude prohrávat i nadále. A Karel Schwarzenberg i přes svou dýmku, motýlka a údajný aristokratický původ není představitelem pravice už vůbec.


Zeman nebo Schwarzenberg: Česko konečně a poslušně sklapne bruselské podpatky

Vítězství dvou silně prounijně laděných kandidátů jen dokladá rozpad těch konzervativních hodnot, na kterých lze jako na pevných základech stavět prosperitu společnosti a státu na víc, než jen pár let trvání mandátu těch, kteří zrovna drží kormidlo. Je i smutným důsledkem již mnoho let trvající socializace a byrokratizace evropskounijních struktur. Ano, už se to panu Barossovi, Schulzovi a mnoha dalším podařilo. Namísto silné a konkurenceschopné Evropy vytvořili tito sociální alchymisté hroutící se hybrid. A není cesty zpět, bohužel, rozhodně tedy ne dnes, kdy v Unii končí naše peníze a my je odtamtud prostě musíme chtít zpátky. Tudíž musíme poslouchat. Rapidně se zvyšuje naše závislost na těchto penězovodech, náš stát, úřady i společnosti si na to navykají (už navykli): prostě to zaplatí jakési "evropské peníze". O nesmyslných formulářích a projektech, kontrolorech projektů a kontrolorech kontrolorů projektů ani nemluvě a nemluvě ani o zatím neviditelné likvidaci demokratických principů.

Evropská unie potřebuje akutně silnou opozici

Demokracie má svá pravidla a mezi ně patří zejména možnost své volené zástupce zase odvolat. Posunume-li ale řízení společných věcí tak daleko, že k nim lidé nedohlédnou, a přesně tak funguje evropský parlament a evropské komise, pak si tam politici, finančníci a úředníci prosadí svou, aniž by to občan zaregistroval. Už v našem vlastním parlamentu máme potíž sledovat, co se tam děje, ale pořád je tu systém vlády a opozice, který, byť je zparchantělý průnikem ekonomických zájmů a rozmělněním idejí v levostředý balast, pořád plní roli vzájemného hlídání a korekcí extrémních úletů jedněch nebo druhých. V EU to ale neplatí. Obrovské množství poslanců tam sedí a hlasují téměř unisono, po nějaké opozici, která by sekla po chamtivých ideologických prstech současné vůdce euro-cirkusu, ani památky. Čestnou výjimkou je pan Nigel Farage, který přímo na půdě evropského parlamentu alespoň trochu burcuje nikoliv proti evropské integraci, ale proti její současné formě. A byl takovou výjimkou i Václav Klaus a nakonec Česko jako celek, protože alespoň občas od nás zazněly pochybnosti, připomínky a odpor vůči diktátu a často i evidentním ekonomickým pitomostem. Když nic jiného, byl VK jeden z mála, který díky svým nekompromisním názorům dokázal rozvířit diskuzi. Taková diskuze ale EU vůbec nevoní. A tak jsou čeští kandidáti druhého kola pro evropské hlavouny vítanou nadějí, že už ani Česko nebude evropským občanům připomínat, že by taky mohli někdy s něčím nesouhlasit a vůbec o něčem ještě přemýšlet.

A ještě jednu věc nám přinesla demokracie: svobodomyslnost

A není to věc či vlastnost záporná a určitě bychom se jí neměli vzdát. Bohužel, ať jste příznivci Zemana, tedy spravedlivého údajně levicového bodrého sedláka, nebo Schwarzenberga, aristokratického údajného pravičáka a víc Evropana než Čecha, s českou svobodomyslností a jistým vzdorem proti stádovitosti Evropy se můžeme rozloučit. Oba dva nás donutí, spolu se sociáldemokratickou vládou, která tuto zemi brzy čeká, srazit euro-podpatky a sekat už konečně dobrotu. O důsledcích takové servilní politiky zajeďte se přesvědčit třeba do Španělska. Česká svobodomyslnost je specifickým fenoménem a měli bychom si jí vážit. Umění nadhledu a sebereflexe, (a není náhodou, že nám jsou v této vlastnosti nejblíže Angličané se svým pověstným suchým humorem), je vzácný dar likvidující zaslepenost a upjatost. A jak už ukázala historie, jsou tyto vlastnosti protivné zejména byrokratům a dogmatikům všech barev.

Tak co s tím (prezidentem)?

V následující volbě nelze dobře zvolit. Ani jeden kandidát nebude důstojným reprezentantem a ani jeden v dlouhodobém horizontu Česku neprospěje. Oba jsou totiž představiteli minulých časů. Paradoxně je Miloš Zeman o maličko méně horším kanidátem, neboť je o maličko méně ohebným člověkem. Toť vše. Na vývojové sinusoidě nás čeká hluboký propad do socialistiského modelu společnosti. Ale naděje tu stále je: Když jsem v sobotu těsně po ukončení voleb sledoval debatu představitelů malých politických stran na CT24 (Piráti, Svobodní, LEV21), nestačil jsem se divit: jak slušně mohou mluvit a vystupovat politici aniž by uhnuli ze svých zásad, a jak lze kvalitně takovou diskuzi moderovat. Po panu Moravcovi s šestimetrovým hřebínkem a rétorice prezidentských kandidátů (o parlamentních figurách ani nemluvě) příjemné osvěžení a příslib nových časů. Doufejme, že se jich brzy dočkáme.
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2018
PoÚtStČtPaSoNe
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31 
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1454 sec,0.0570 z toho dotazů.Dotazů v DB:15. Použitá paměť:1,304kB