Středa 01 červenec 2020
PROJEV PŘEDSEDY NÁRODNÍ DEMOKRACIE U HROBU KARLA KRAMÁŘE   
Pridal tk Středa 01 červenec 2020 - 12:39:48 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vážené kolegyně, kolegové, kamarádi, přátelé, v novodobé historii naší strany se u Kramářova hrobu scházíme rok co rok, letos po sedmé. A téměř vždy za pohnutých okolností. Ať už to byl Majdan na Ukrajině v roce 2014, kdy jsme se tu sešli poprvé, který hrozil přerůst ve světový konflikt, nebo migrační krize, kterou jsme pocítili o rok později a kterou jsem zde připomínal i další dva roky, protože i v těchto dalších dvou letech česká společnost toto téma vnímala velmi znatelně a s obavami.

Před rokem jsem zase mluvil o snahách vyvolat v České republice puč skrze hnutí Milion chvilek, vlastně takový český Majdan, opět placený ze zahraničí. Letos jsme byli svědky bezprecedentního útoku na lidskou svobodu pod záminkou neexistující pandemie. A vládní omezení ještě ani nestačila odeznít a už se na nás z médií valí další operace pod falešnou vlajkou, fingovaná smrt kriminálníka, která rozpoutala neomarxistickou nenávist vůči všemu tradičnímu, všemu bílému. V čele těchto výtržností přitom nestojí barevní, jako spíše zfanatizovaná bílá mládež. Když vidíme, jak si počíná, jímá nás podobná hrůza, děs a odpor, jaký asi pociťoval Karel Kramář k řádění bolševiků v Rusku.

Moc bych si přál, aby se toto podivné běsnění, kdy lidé poklekávají na znamení solidarity, aby vzápětí šli bourat sochy a rabovat obchody (případně tomu – jako policisté – nečinně přihlížet), České republice vyhnulo a ono se jí nejspíše vyhne, ale důsledky této neomarxistické občanské války budou mít na západní civilizaci devastující účinky, které se projeví i v naší zemi ještě větší politickou korektností a ještě větším omezením svobody, nejen svobody slova, ale svobody jako takové. Vždyť i koronakrize nás připravila na čas i o tak samozřejmé svobody, jako jít s přáteli do hospody, nebo navštěvovat naše blízké. A z dlouhodobého hlediska nás připravila o soukromí, neboť si národ nechal líbit fízlovací aplikaci e-Rouška a ještě ji přijal s vděkem.

To vše kvůli hysterii, kterou rozpoutala a šířila média – samozřejmě ne sama od sebe, ale na něčí popud, na něčí objednávku. I hnutí Black lives matter je stejnou hysterií, je placené stejnými lidmi (Soros apod.) a má podobný devastující potenciál – už nyní vidíme a slyšíme nebo nevěřícně čteme zprávy o tom, že bílí poklekají, líbají nohy, sypou si popel na hlavu, bourají sochy svých vlastních hrdinů, odkazují miliony dolarů na tyto demonstrace případně demonstrativně ukončují svoji kariéru, teatrálně se za „bílé“ omlouvají apod.

Všude nyní slyšíme, že na černých životech záleží. Snad by se mělo říkat, že záleží na všech životech, nebo se mýlím? Nebo snad na bílých životech nezáleží? A když se někdo opováží říci, že na bílých životech záleží, je označen za rasistu a vyhozen z práce, jak se nedávno stalo jednomu Britovi. Profesorka na Cambridge, která je indického původu, šla ještě dále a napsala, že na bílých životech skutečně nezáleží. Evidentní rasismus přešlo však jak vedení univerzity, tak sociální sítě. Mám pocit, jakoby se doba vymkla z kloubů a světem se šířil ne koronavirus, ale nějaký nový druh šílenství.

Někdo se nás snaží, opakovaně, zas a znovu, postavit proti sobě – západní tradici proti východní, křesťany proti muslimům, islám proti západu a západ proti islámu, černé proti bílým, Prahu proti venkovu, mladé proti starým, ženy proti mužům, děti proti rodičům, jednotlivce vůči jejich vlastnímu pohlaví, se kterým se narodili, rozdělit nás, abychom se nestýkali, abychom nevycházeli, aby mezi námi byly alespoň dva metry, abychom spolu nemluvili, nešli na pivo, pouze s náhubkem na ústech makali v nadnárodních řetězcích, zatímco naše vlastní živnosti jsou pozastaveny a přivedeny na mizinu. Obligátní rozděl a panuj.

Společným jmenovatelem těchto kritických momentů je snaha o vyvolání strachu, protože strach nás zažene do kouta, strach nás ochromí, strach z nás udělá poslušné stádo. Receptem je nebrat média a jejich zprávy vážně (ale přitom brát vážně tendence, které pozorujeme), cvičit schopnost kriticky myslet, bojovat proti onomu strachu, který se mezi nás snaží šířit. Jak? Tím, že se budeme naopak sdružovat a povzbuzovat, že si budeme udržovat čistou, jasnou a dobrou mysl, že se zkrátka nenecháme balamutit, ale onou českou kombinací nadhledu, humoru, improvizace a vzájemného pomáhání si, ony nejhorší chvíle překonáme. Možná se budeme muset také ozvat a říci jasné a hlasité ne, protože nemylme se – nepřítel je silný, záludný a zákeřný, ale neporazitelný není. I on pouze sonduje, co vše si může dovolit, co vše si necháme líbit. Mnohé věci se na nás bude snažit aplikovat pouze tehdy, když mu to dovolíme a když získá pocit, že je nám to jedno, nebo že se nevzmůžeme na odpor.

Vzorem radikální a nekompromisní lásky k pravdě, vzorem neutuchající odvahy, vzorem hrdosti na český národ, tedy vzorem vlastností, které jsou k takovému odboji, o kterém mluvím, nezbytné, je nám právě dr. Karel Kramář. Jeho heslo „pravdou třeba proti všem“. Jeho odvaha postavit se proti režimu, který náš národ utiskoval i za cenu trestu smrti. Jeho odhodlání budovat nový stát, sloužit mu, i za cenu ztráty popularity, i za cenu toho, že se stal obětí atentátu. Jeho neutuchající pracovitost, píle, formulování stanovisek, politický boj, jeho odvaha nazvat věci pravým jménem (řeč o “bahnu”), jeho idealismus, jeho láska ke slovanství. Z těchto jeho ctností bychom si mohli brát příklad a také bereme, proto se také ke Kramářově odkazu vědomě a aktivně hlásíme a proto se tu také v tiché vzpomínce každý rok scházíme. Připomínáme si jeho úmrtí, ale letos si připomeneme i kulatých 160 let od jeho narození.

Jak by Karel Kramář zareagoval na ony úděsné jevy, které jsem popsal v úvodu svého projevu? Jak by se chovala tváří v tvář tomuto běsnění jeho Národně-demokratická strana? Co by psaly její listy, jak by agitovali její členové, co by říkali a jak by politicky bojovali její zvolení zástupci?

Ke koronavirové krizi jsme se jako Národní demokracie už vyjádřili a to poměrně jasně, obšírně, a nejradikálněji ze všech stran. Naše prohlášení jsme koncipovali jako doporučení a rady vládě, jak by se měla zachovat a co by měla dělat a co by dělat neměla. Víc učinit nemůžeme a to, že se vláda zachovala přesně opačně, nijak neovlivníme.

Mám ale neodbytný pocit, že jasné stanovisko musíme zaujmout i k tomu, co se momentálně děje zatím pouze ve Spojených státech, ale co se postupně přelévá i do západní Evropy.

Využívám této až posvátné chvíle, abych prohlásil, co je oficiálním stanoviskem Národní demokracie k této hysterii: nehodláme přilévat olej do ohně, nechceme naskakovat na akci pod falešnou vlajkou, nechceme šíři rasovou nenávist, protože tu zde šíří někdo jiný. Nevěříme ničemu z toho, co se v médiích tvrdí stran toho, jak tento konflikt vznikl. Je v něm příliš podezřelých okolností, které nás nabádají k obezřetnosti a k tomu, abychom se domnívali, že jde ZASE o podvod a že jde ZASE o záměrné vyvolávání krize, která někomu vyhovuje.

Národní demokracie tu není od toho, aby se omlouvala, aby poklekávala, nebo aby hájila cizí zájmy. My hájíme a budeme hájit zájmy našeho národa. Vnímáme, že to, co bychom nazvali křesťanská civilizace, je v dnešní době vystaveno mnoha útokům, ale nikdo se jí nezastává. My se jí zastávat chceme. Bílý heterosexuální muž je dnes vystaven největším útokům a urážkám a nikdo se ho nezastává – my se ho zastávat chceme a budeme. Budeme se zastávat i jeho ženy a jeho dětí, tedy rodiny, která tvoří stát a národ. Zde vidíme svůj úkol, své poslání. Nic není důležitějšího. Nic, než národ. I toto heslo, původně Palackého výrok, se stal sloganem Kramářovým, respektive sloganem strany, se kterou se zúčastnil posledního volebního boje.

Pokud ostatní politické strany chtějí bojovat za zájmy menšin nebo cizích států, více než za zájmy většiny a za zájmy vlastního národa, je to jejich věc. Pokud vydávají jako na běžícím pásu prohlášení na podporu jedné asijské země, je to jejich věc. Pokud více podporují hnutí, která rozeštvávají, ničí, rabují, než hnutí, která vytvářejí pozitivní hodnoty, je to jejich věc. Pokud dávají větší práva a výhody migrantům než vlastním lidem, pokud migranty trestají mírněji než vlastní lidi (znásilnění vs. ukradená čokoláda), je to jejich věc. Voliči jim to případně spočítají. Národní demokracie ale vlastní národ zrazovat nebude. My jsme tu naopak právě pro něj. My víme, kde stojíme, víme, jaké jsou naše kořeny, víme, co je náš úkol, víme, co musíme a víme, co naopak nikdy nesmíme.

Pokud se mám poklonit, pak se skláním před vámi, Karle Kramáři, protože jste pro mne ztělesněním národovectví, desítek generací, které bojovaly a pokládaly život za tuto zemi, za tento národ. Pokud se mám poklonit, pak se skláním před Boží Prozřetelností, také proto, že ji tím prosím o to, aby nám dala sílu – zůstat pevně stát, ať se kolem děje, co se děje. Aby nás nikdo nedostal do kolen.

To je poselství Národní demokracie k dnešku: nesklánějme se před mocnými tohoto světa, nenechme se ani srazit na kolena. Zůstaňme pevně stát. Rozkročme se. Stůjme pevně. Zkřižme ruce. Přes nás zlo neprojde.

Děkuji za pozornost a Vlasti zdar!

Adam B. Bartoš, projev u příležitosti vzpomínky úmrtí dr. Karla Kramáře, pravoslavný chrám na Olšanských hřbitovech, Praha, 27. června 2020.
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pro režimní německé politické strany si sami posílají výhrůžné dopisy, aby mohly bojovat proti “pravicovému extremismu”   
Pridal tk Středa 01 červenec 2020 - 05:19:31 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Sice máte ve svých řadách zkušené kádry bývalé STASI, ale i tak někdy lidský faktor sehraje roli a hned je tu ostuda. Přesvědčila se o tom německá levicová strana die Linke (bývalí komunisté). Její bývalý člen posílal výhružné dopisy politikům strany, kteří je pak prezentovali na veřejnosti jako útoky “pravicových extremistů”. Následně požadovali zásahy proti opozici a omezování svobody slova a politické činnosti.

Jenže pachatele (člen Antifa) teď dopadla policie a je z toho trapné nedorozumění. Policie nyní zkoumá, zda pachatel jednal na vlastní pěst, či zda to bylo předem domluvené divadlo pro veřejnost a media. Tohle známe i od nás včetně smyšlených útoků proti cizincům a ilegálním imigrantům.

Antifa se nyní v Německu prezentuje jako “občanská společnost” a tak z ní určitě V. Havel a jeho pohrobci musí mít radost.

Vilém Thel
Česká věc



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Stolec pro Michelle, trafika pro Baracka?   
Pridal tk Středa 01 červenec 2020 - 05:16:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Smazal jsem už desátou první větu a kapituloval. Nebylo to poprvé, co jsem narazil na tvůrčí blok, jak se říká stavu, kdy víte, co chcete napsat, ale slova stávkují. Ve filmech se autoři napájí whisky a opájí kokainem, aby je přilákali, ve skutečnosti však spíš lezete ze zoufalství po zdi. Mít u sebe zbraň v takovém rozpoložení je životu nebezpečné.

Zkusil jsem vše, kromě pokusu odebrat se do mohamedánského ráje, a zjistil jsem, že mně nejlépe pomáhá procházka a rozhovor s mým druhým JÁ, neboť z diskuse vzchází světlo, jak říkají Francouzové. V daném případě jsem si chtěl také upřesnit, co mohu říct z toho, co mi svěřil Jack, a co musím zamlčet, abych neprozradil zdroj.

Byl podvečer, když jsme oba vyrazili z našeho činžáku, přilehlý park ozařovalo tlumené světlo napodobenin luceren z dob rakousko-uherského mocnářství.

„Proč Je Trump na válečné stezce proti Obamovi?“, začal jsem otázkou, která mne nejvíce blokovala. „Co mu brání, aby vytáhl prodej uranu, v němž jedou všichni. Co se stane na demokratickém sjezdu? Vymění Bidena? Proč…“

„Zadrž,“ přerušilo mne druhé JÁ (dál 2JÁ). „To je na přednášku, ne na pokec.“ Za prvé, Obama spáchal nejvyšší zločiny, jakých se president může dopustit. Použil federálních orgánů a špionážních služeb, aby během prezidentské kampaně v roce 2016 sledovaly Trumpa a sbíraly na něho kompromitující materiály. To byl počinek Russiagate, vymyšleného skandálu, který svázal Trumpovi ruce během prvního mandátu. Obamovi lidé šířili lži ve sdělovacích prostředcích po celou dobu Russiagate. Vydírali a nutili jeho blízké spolupracovníky, jako byl jeho poradce pro národní bezpečnost generál Flint, aby vypovídali proti presidentovi. Když odmítli, obžalovali je z nějakého výmyslu a potrestali. Flintovi hodili na krk, že lhal před kongresovým výborem.“

„Flint se přiznal.“

„Jenže nikdo už neřekl, jak Flinta zmáčkli. Ukázali mu špínu na jeho syna, drogy, dívenky, a dali mu na vybranou. Flint byl teď rehabilitován. Uvidíš, že se vynoří hodně vysoko. Trump umí ocenit loajalitu.“

„OK. Flint je stejně malá ryba,“ přisvědčil jsem. „Aby Trump tutově vyhrál, na to je třeba super špína, něco

jako těch jednapadesát procent americké uranové společnosti, co prodali ruskému Rosatomu. Biden, tehdy Obamův vicepresident, kšeft vyčmuchal, Bill Clinton jako ex-prezident ho dojednal, Obamova ministryně zahraničí Hillary protlačila byrokracií, prezident Obama posvětil a Clintonova nadace si nesmírně zlepšila konto. Proč Donald tu aféru nevytáhne na světlo boží. Udělá to bum, padnou čtyři demokratičtí hlavouni a Donald bude mít zelenou. Kdo mu v tom brání?“

„Rusové, musel by požádat Putina o pomoc, protože jenom on může dát svolení k právní spolupráci. Bez ruských dokumentů a bez výpovědí pracovníků Rosatomu je kauza nulová a neplatná. Mám pocit, že by se to Rusům moc nezamlouvalo… Měl by ses raději zajímat, proč se Michelle rozhodla se, že bude viceprezidentkou. Víš, co je to Nejvyšší soud?“

„Něco si pamatuji ze školy….“

„Tak si možná vzpomeneš, že má devět soudců, kteří přijímají rozhodnutí prostou většinou…Ne, nepřerušuj mě, musím to vzít po pořádku,“ 2Já zvýšilo hlas. „V pravomoci Nejvyššího soudu je rušit federální zákony, zákony států Unie, jestliže se neslučují s ústavou, federálními zákony či mezinárodními smlouvami. Ve sporných případech upřesňují výklad Ústavy a zákonů, čímž vytvářejí precedenty pro americkou justici a ovlivňují svými rozhodnutími právní a společenské normy ve Spojených státech. Členy do Nejvyššího soudu Spojených států amerických jmenuje prezident a jsou schvalováni senátem. Je zvykem, že členové Nejvyššího soudu jsou ve funkci do konce života, do rezignace, či odchodu do důchodu, nemohou dostat padáka. Zkrátka, být členem Nejvyššího soudu jednou z nejprestižnějších funkcí ve státě“…..

„Co bys bral raději?“ přerušil jsem 2JÁ, protože mi napadla strašně důležitá otázka a nechtěl jsem ji zapomenout. „Oválnou kancelář v Bílém domě nebo kamrlík na Nejvyšším soudu?“

„Kamrlík.“

„Proč? Pověz mi jeden jediný důvod, který považuješ za nejpádnější?“

„Integrita.“

„Přelož prosím.“

„Nejvyšší soudce nemusí nikomu, ani prezidentovi, zkrátka nikomu nemusí lézt do prdele… Nejstarší členkou je devadesáti šestiletá demokratka Ruth Bader Ginsburgová“, navázalo 2JÁ na nedokončený výklad. „Je těžce nemocná, má rakovinu, ale nechce uvolnit místo, dokud bude prezidentem Trump, protože by ji nahradil republikánem a tím pádem by konzervativci v tribunálu měli pohodlnou většinu. Udělali by z liberálů statisty. Té pohromě se dá zabránit, když Biden vyhraje, když Ginsburgová do té doby nechytne Covid a když Barack, který má právnický titul… “

„Geniální!“ zajásal jsem. „Kdo to vymyslel?“

„ Biden.“

„Není možné!“

„Proč ne? V politických pletichách se starý Joe vyzná, dělal je celý život. Nesmíš ho podceňovat. Tak blbě na tom ještě není, aby nepochopil, že bez Michelle nemá šanci. Je mladá, populární jako filmová hvězda, je žena a barevná. Co víc by si americký volič mohl ještě přát?! Joe ale také ví, že se musí dobře postarat o Baracka, aby Michelle kývla.“

„A co Barack, vzal to?“

„Myslíš to vážně nebo si děláš srandu? V Nejvyšším soudu bude Barack za větrolamem, který žádné tornádo nezničí. A víš, co je příslovečná třešnička na tomhle demokratickém dortíku, kterou Michelle slupla jako malinu? Biden do roka po zvolení dobrovolně a rád odstoupí, protože už teď je dementní až to bučí. Krátce po té, co prosadí nanebevstoupení Baracka odejde, na to můžeš vzít jed. Hillary bude vládnout Bílému domu a Barack bude mít rozhodující hlas v Nejvyšším soudu. Pod jejich ochranou bude ve washingtonském bahně klid a teplíčko, Hillary a Bill Clintonovi si užijí spokojené stáří v blahobytu z kšeftíků a nadace, co mají jako kasičku na stará kolena... Bude to jako v nějakém hollywoodském trháku… hrdinové cválají na svých ořích vstříc zapadajícímu slunci, jehož paprsky jim vytváří kolem hlavy svatozář. Politics is just a gigle,“ řeklo moje 2JÁ s neskrývaným sarkasmem. Politika je jen srandička.

Možná. Moc mi ale do smíchu není, když si představím, že „srandička“ manželů Obamových může trvat až do roku 2029.

Doma jsem si uvařil pravého českého turka a zapálil cigaretu ubalenou z dýmkového tabáku. Byl jsem v sedmém nebi, protože v tu chvíli mi napadl titulek.

Jan Vítek

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Jak jsme prodali Sovětský svaz a Československo za plastové nákupní tašky   
Pridal tk Středa 01 červenec 2020 - 05:09:55 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Už několik měsíců chci sdílet tento příběh se svými mladými čtenáři v Hongkongu. Vypadá to, že nyní nastal ten správný čas, kdy zuří ideologická bitva mezi Západem a Čínou, v důsledku čehož trpí Hongkong i celý svět.

Chci říci, že nic z toho není nové, vždyť Západ již destabilizoval tolik zemí a území, a desítkám milionů mladých lidí vymyl mozky.

Vím to, protože v minulosti jsem byl jedním z nich. Kdybych si tím neprošel, nemohl bych v žádném případě pochopit, co se nyní děje v Hongkongu.

Narodil jsem se v Leningradě, krásném městě v Sovětském svazu. Nyní se nazývá Petrohrad, a už to není Sovětský svaz, ale Rusko. Máma je napůl Ruska, napůl Číňanka, je umělkyně a architektka. Dětství jsem prožíval mezi Leningradem a Plzní, průmyslovým městem, které je známé pivem, na nejzazším západním okraji tehdejšího Československa. Táta byl jaderný vědec.

Tato dvě města byla odlišná. Obě představovala něco zásadního v komunistickém plánování, v systému, o němž vás západní propagandisté ​​učili, abyste jej nenáviděli.

Leningrad je jedno z nejúžasnějších měst na světě, jsou zde jedny z nejznámějších muzeí, operních budov a baletních divadel, veřejných prostor. V minulosti to bývalo ruské hlavní město.

Plzeň je oproti tomu malé město se 180 000 obyvateli. Ale když jsem byl dítě, bylo tam několik vynikajících knihoven, uměleckých kin, operních domů, avantgardních divadel, uměleckých galerií, zoo, zabývající se výzkumem, a byly zde věci, jak jsem si uvědomil později (když už bylo příliš pozdě), které byste nenašli ani ve velkých amerických městech, čítajících přes milion obyvatel.

Obě města, jedno velké, jedno malé, měla vynikající dopravní spojení, rozlehlé parky a lesy, sahající až k předměstí, a také elegantní kavárny. V Plzni bylo bezpočet tenisových kurtů, které jste mohli použít zdarma, fotbalové stadiony, a dokonce i badmintonové kurty.

Život byl dobrý, smysluplný. Bohatý. Ne bohatý ve smyslu peněz, ale bohatý kulturně, intelektuálně a s ohledem na zdraví. Být mladý bylo zábavné, znalosti byly zdarma a snadno přístupné, kultura byla na každém rohu a sport byl pro každého. Tempo bylo pomalé: měli jsme spoustu času na přemýšlení, učení, analyzování.

Ale zároveň vrcholila studená válka.

Byli jsme mladí, vzpurní a snadno zmanipulovatelní. Nikdy jsme nebyli spokojeni s tím, co jsme měli. Vše jsme považovali za samozřejmost. V noci jsme byli přilepeni k rozhlasovému přijímači a poslouchali jsme BBC, Hlas Ameriky, Rádio Svobodná Evropa a další stanice, zaměřené na diskreditaci socialismu a všech zemí, které bojovaly proti západnímu imperialismu.

Československé socialistické průmyslové konglomeráty stavěly ze solidarity továrny, od oceláren až po cukrovary, v Asii, na Středním východě a v Africe. Ale nebyli jsme na to hrdí, protože západní propagandistická média pouze zesměšňovala takovéto počiny.

V kinech dávali mistrovská díla italské, francouzské, sovětské a japonské kinematografie. Ale říkali nám, abychom se pídili po brakových filmech z USA.

Nabídka hudby byla skvělá, od živé po reprodukovanou. Téměř veškerá hudba byla dostupná, i když s určitým zpožděním, v místních obchodech nebo dokonce živě. To, co se v obchodech neprodávalo, byl nihilistický šunt. To však bylo přesně to, o čem nás přesvědčovali, že bychom to měli chtít. My jsme po tom opravdu nesmírně toužili a kopírovali jsme si to na kazetových magnetofonech až s nábožnou úctou. Pokud něco nebylo k sehnání, západní média křičela, že to je hrubé porušení svobody projevu.

Věděli, a stále vědí, jak manipulovat s mladými mozky.

V určitém bodě jsme se změnili na mladé pesimisty, kritizující vše ve své vlastní zemi, bez jakéhokoliv srovnání, bez jakéhokoliv náznaku objektivity.

Zní vám to povědomě?

Říkali nám to, a my jsme to jen opakovali: všechno v Sovětském svazu nebo Československu je špatné. Všechno na Západě je skvělé. Ano, bylo to jako nějaké fundamentalistické náboženství nebo masové šílenství. Sotvakdo byl vůči tomu imunní. Vlastně jsme tím byli infikovaní, nemocní, změnění na idioty.

Využívali jsme veřejná, socialistická zařízení, od knihoven po divadla, až po dotované kavárny, kde jsme glorifikovali Západ a očerňovali naše vlastní národy. Takhle nás naočkovaly západní rozhlasové a televizní stanice, a také publikované texty, propašované do našich zemí.

V té době se staly plastové nákupní tašky ze Západu symbolem prestiže! Však víte, igelitky, které dostanete v levných supermarketech nebo obchodních centrech.

Když o tom přemýšlím s odstupem několika desetiletí, stěží tomu můžu uvěřit: mladí vzdělaní chlapci a dívky, hrdě kráčející po ulicích, vystavující na odiv levné plastové nákupní tašky, za něž zaplatili docela velkou sumu peněz. Protože byly ze Západu. Protože symbolizovaly konzumní způsob života. Protože nám bylo řečeno, že konzumní způsob života je dobrý.

Říkali nám, že bychom si měli přát svobodu. Svobodu v západním stylu.

Instruovali nás, abychom „bojovali za svobodu“.

V mnoha ohledech jsme však byli mnohem svobodnější, než Západ. Poprvé jsem si to uvědomil tehdy, když jsem přijel do New Yorku a viděl jsem, jak místní děti mého věku mají chabé vzdělání, jak chabé jsou jejich znalosti o světě. Jak ubohá kultura byla zde, ve středně velkém severoamerickém městě.

Všichni jsme chtěli značkové džíny, dožadovali jsme se jich. Toužili jsme po západních hudebních značkách, přitom jsme měli elpíčka. Nebylo to o podstatě nebo poselství. Byla to forma nad podstatou.

Naše jídlo bylo chutnější, vyprodukované ekologicky. My jsme ale chtěli pestrobarevné obaly ze Západu. Požadovali jsme chemikálie.

Byli jsme neustále naštvaní a znepokojení, stále jsme něco konfrontovali. Provokovali jsme rodinu.

Byli jsme mladí, ale cítili jsme se staří.

Vydal jsem svou první knihu poezie, poté jsem odešel ze země, zabouchl jsem za sebou dveře, a odcestoval jsem do New Yorku.

Brzy jsem si však uvědomil, že jsem byl podveden!

Tohle je velmi zjednodušená verze mého životního příběhu. Nemám na to více prostoru.

Jsem ale rád, že se o svůj příběh mohu podělit se čtenáři z Hongkongu a samozřejmě se svými mladými čtenáři z celé Číny.

Dvě nádherné země, které bývávaly mým domovem, byly zrazeny, doslova prodány za nic, za značkové džíny a plastové nákupní tašky.

Západ oslavoval! Několik měsíců po rozpadu socialistického systému byly obě země doslova okradeny o všechno ze strany západních firem. Lidé přišli o domov a práci, došlo k odvrácení od internacionalismu. Hrdé socialistické společnosti byly zprivatizovány a v mnoha případech zlikvidovány. Z divadel a uměleckých kin se staly levné second handy.

V Rusku klesla průměrná délka života na úroveň subsaharské Afriky.

Československo se rozdělilo na dvě části.

Nyní, po několika desetiletích, jsou Rusko i Česko opět bohaté země. Rusko má mnoho prvků socialistického systému s centrálním plánováním.

Mně však chybí obě tyto země, tak jak jsem je znal, a z různých průzkumů vyplývá, že většině obyvatel také. Rovněž cítím vinu za to, že jsem se nechal naočkovat, využít, a že jsem určitým způsobem zradil.

Poté, co jsem procestoval svět, chápu, že to, co se stalo v Sovětském svazu i Československu, se stalo v mnoha dalších zemích světa. Nyní se Západ zaměřil na Čínu prostřednictvím Hongkongu.

Kdykoli jsem v Číně nebo Hongkongu, stále lidem opakuji: neopakujte prosím náš hrozný příklad. Braňte si svůj národ! Neprodávejte ho, metaforicky, za nějaké odporné plastové nákupní tašky. Neudělejte něco, čeho byste po zbytek svého života litovali!

Andre Vltchek

How We Sold Soviet Union And Czechoslovakia For Plastic Shopping Bags vyšel 23.6.2020 na ICH. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2020/07/8361-jak-jsme-prodali-sovetsky-svaz-a-ceskoslovensko-za-plastove-nakupni-tasky.htm

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Dezinformátoři Šarapatka, Šafr, Neumann: Jejich tempo je šílené, jejich rajonem internet, jejich zbraní pomluva   
Pridal tk Středa 01 červenec 2020 - 04:45:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Forum 24 a Hlídací pes. Dva dezinformační weby, které si hrají na arbitra pravdy, peskují ty druhé a jiný názor než svůj označují za fake news.

Sami ale fake news pilně šíří. Ondřej Neumann a Pavel Šafr, jejich provozovatelé, pravdu nehledají. Domnívají se, že ji vlastní. A jsou tak moc postiženi nenávistí, že jim je v jejich hrdinném boji s nenáviděnými každá lež dobrá. Říkají si patrně: to je takový lump, že nás to opravňuje použít proti němu cokoli. Pomluvu, výmysl, neověřený drb. Nemají argument, nezmůžou se na něj. A tak se snaží člověka s odlišným postojem očernit, pomluvit, zdiskreditovat. A mají i své kladné hrdiny. Takové, kterým projde vše. Takové, jejichž výroky se neověřují, protože jsou to přece spojenci v boji za správnou věc. Mezi jejich hrdiny patří šiřitel konspiračních teorií a dezinformátor Zdeněk Šarapatka.

Člen Rady České televize Šarapatka mě před rokem falešně nařkl, že prý jsem coby „Babišův kůň“ – myšleno na Babišův pokyn – „klekl“ na pořad Reportéři kvůli nějaké reportáži o hradním kancléři Mynářovi, a to formou hlasování o nějakém postihu. Pomíjím kuriózní výrok, že jsem Babišův „kůň“, což může o mně pronést jen jedinec úsudku velmi mdlého. Poškozuje mě ale zejména to, že ze mě Šarapatka dělá člověka, který se ve výkonu své práce radního řídí vnějšími politickými pokyny (což mi zákon zakazuje, takže mě Šarapatka zcela bez důkazů obviňuje z porušení zákona). Šarapatkův konspirativní výplod pohotově zveřejnil Šafr na svém Foru 24. Jak by ne. Musel vědět, že dělat ze mne Babišova koně je konina, ale v boji za tu správnou věc se nelze ohlížet na pravdu či rozum. A tak si Šafr ani neověřil jednu dost podstatnou věc. Šarapatkův článek vydal loni 29. března. To jsem ale v Radě pro vysílání na nikom klečet nemohl. Nebyl jsem v tu dobu jejím členem. Jmenován jsem byl až 1. dubna, jmenování jsem si převzal o tři dny později a prvního zasedání jsem se nemohl zúčastnit dříve než 9. dubna. Jenže proč by si něco takového Šafr ověřoval, i když to bylo velmi snadné?

Tak co s tím, pánové? Poradím vám: pan Šarapatka napíše omluvu ve znění: „Omlouvám se Ladislavu Jaklovi za nařčení, že v roli „Babišova koně“ „klekl na Reportéry ČT“ svým hlasováním o sankci. Nemám žádné poznatky, že by pan Jakl při výkonu funkce člena Rady pro vysílání jakkoli vystupoval ve prospěch premiéra Andreje Babiše nebo jakékoli politické strany či hnutí. Omlouvám se také za to, že jsem mu přisoudil účast na dotyčném hlasování, které však proběhlo v době, kdy pan Ladislav Jakl členem Rady pro vysílání nebyl“. Forum 24 tuto omluvu zveřejní a dotyčný omluvný článek podpoří na sociálních sítích reklamou za 15 tisíc korun.

Že Forum 24 skočí po každém textu, který by mohl podpořit pomlouvače Šarapatku a poškodit některého neoblíbence, svědčí i případ z novější doby. Ondřej Neumann ze serveru Hlídací pes, který si hraje na dohlížitele nad tím, aby se nešířily falešné či neověřené zprávy, uveřejnil velikou lež. V článku, který má hájit Šarapatku argumentem, že i jiní lidé přece také šíří na internetu nepřijatelné výroky, uvedl tuto pasáž, týkající se mě: „Tak izraelský ministr zdravotnictví šel proti mainstreamu a nekorektně řekl, že COVID-19 je Boží trest za homosexualitu. Pak sám onemocněl. 1) Neřekl to. 2) I když to neřekl, tak s ním souhlasím.“ Tweet, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislav Jakl, 10. dubna 2020. Komentář Rekonstrukce státu: Podněcování k nenávisti vůči skupině osob na základě sexuální orientace.

A Šafrovo Forum 24 i tento drb okamžitě převzalo. Tím mě nařkla ze spáchání trestného činu nejen jakási obskurní bojůvka s názvem Rekonstrukce státu, ale i Neumann a Šafr. Faktem totiž je, že jsem nikdy nic takového nenapsal a že ani nemám a nikdy jsem nepoužíval žádný twitter. Je mi jedno, jestli si Neumann zdroj vymyslel, vyrekonstruoval či zda si jen neověřil, že dotyčný twitterový zdroj je podvržený. Důležité je, že on sám tímto aktivně šíří lež, která je způsobilá mě vážně poškodit. Jeho dezinformaci už také přejímají další média, hrající si na bojovníky s dezinformacemi.

Tak co s tím, pánové? Poradím vám. Ondřej Neumann na stránkách Hlídací pes zveřejní tuto omluvu: „Omlouvám se Ladislavu Jaklovi, kterého jsem falešně nařkl ze spáchání trestného činu podněcování nenávisti vůči skupině osob na základě sexuální orientace. Své nařčení jsem vystavěl na podvrženém výroku, jehož pravost jsem si nijak neověřil“. Následně omluvu ochotně přetiskne i Šafr na Foru 24 a oba pánové tyto texty podpoří reklamou za 15 tisíc korun. Po Rekonstrukci státu nic nechci, nic o ní nevím, pro ni jsou takovéhle praktiky patrně atributem.

Myslíte, že se oněch omluv dočkám? Tak leda msty. Tihle lidé zvláštního ražení dovedou být nepříčetní, když jsou přistiženi při činu, který sami trvale podsouvají terčům své nenávisti.

https://www.forum24.cz/babisovy-posily-v-rrtv-klekly-na-reportery-ct-a-hned-porusuji-zakony/
https://hlidacipes.org/ondrej-neumann-rozkaz-zni-jasne-dobyt-kavci-hory/

Ladislav Jakl
Svobodné Noviny


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Novinky.cz šíří desinformace o dvojici bránící se útočícím americký protirasistickým demonstrantům   
Pridal tk Středa 01 červenec 2020 - 04:28:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Kdy se všude bojuje proti dezinformacím, tak tady (Pár v St. Louis vyšel před dům a namířil do davu demonstrantů zbraně) se píše, ze demonstranti procházeli kolem jejich domu na cestě k radnici. Jenže neprocházeli. Vnikli do soukromého oploceného areálu s několika domy pote, co vylomili železná vrata. Proto obyvatele napřed vyšli před dum neozbrojeni a když slovní varováni nezabralo, došli si pro zbraně .

Už se těším, jak to Demagog Novinkam určitě otluče o hlavu.

Lživý článek Novinek zde:

https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/clanek/par-v-st-louis-vysel-pred-dum-a-namiril-do-davu-demonstrantu-zbrane-40329219

Autor: Martin Gust / eurabia

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Musí skončit situace, kdy se Turecko snaží ovlivňovat obyvatele v Rakousku   
Pridal tk Středa 01 červenec 2020 - 04:22:26 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Nic se neděje náhodou. Dnes se rakouský kancléř Sebastian Kurz (ÖVP) vyjádřil jasně – Turecko zneužívá občany turecké národnosti ke svým vlastním cílům. Ne, že bychom to nevěděli – ale konečně to řekl někdo relevantní, kdo si uvědomuje současné hrozby a nebojuje minulé války jako většina našich a evropských politiků.

Ze zpravodajství rakouské televize ORF vyjímám:

Rakousko obviňuje Turecko ze „zasévání rozbrojů“.

Nálada mezi Rakouskem a Tureckem po nepokojích během demonstrací ve vídeňské čtvrti Favoriten zůstane napjatá. Kancléř Sebastian Kurz (ÖVP) dnes obvinil Turecko z „rozsévání nepokojů“ a „vytváření napjatého ovzduší“ v Rakousku pro své vlastní zájmy. Z pohledu kancléře jde o „zneužívání lidí s tureckými kořeny, kteří žijí v Evropě“.

Turecký velvyslanec se včera musel dostavit na vídeňské ministerstvo zahraničních věcí. Velvyslanec byl vyzván, aby si uvědomil, že „musí skončit situace, kdy se Turecko snaží ovlivňovat obyvatele v Rakousku a zneužívat je pro své konflikty,“ řekl Kurz. Rakouský kancléř také řekl, že Turecko hovoří o tom, že došlo k policejnímu násilí proti Rakušanům tureckého původu, což on může pouze „striktně odmítnout“.

Podle ministra vnitra Karla Nehammera (ÖVP) je nyní Ankara na tahu, co se týče uvolnění diplomatického napětí mezi Rakouskem a Tureckem: „Je na Turecku, aby se vydalo cestou deeskalace,“ uvedl Nehammer po zasedání vlády.

Kurz ale nepočítá s tím, že Turecko by chtělo deeskalaci: „Neočekávám od Turecka velkou podporu,“ řekl, „protože přesně vím, co se tady Turecko snaží dělat: konkrétně zneužít Turky v Evropě k zasévání sporů a vytvářet patřičnou náladu ve společnosti ve jménu tureckých zájmů.“

Během minulého týdne byla tureckými ultranacionalisty, včetně příznivců Šedých vlků, napadena shromáždění Kurdů ve vídeňských Favoriten. Několik lidí bylo zraněno. Podle Nehammera již byli vůdci a podněcovači identifikováni.

Mnoho z těch zodpovědných za nepokoje jsou rakouskými občany. Přesto vídeňský starosta Michael Ludwig (SPÖ) hovořil „v konečné analýze“ o deportaci těch, kteří způsobili nepokoje, jako o možném řešení. Řekl to v rozhovoru s deníkem „Austria“.

Tolik ORF

Podle Thomase Rammerstorfera, rakouského odborníka na turecký extremismus je konflikt mezi oběma skupinami trvalý a obvykle probíhá pod naší hranicí vnímání. K útokům „Šedých vlků“, jako jsou pouliční boje a masivní štvaní proti Kurdům nebo Arménům či křesťanům, dochází znovu a znovu. Někteří proměňují tuto agitaci v násilí. „Samozřejmě se pak napadení brání, ne vždy mírnými prostředky, ale agrese obvykle přichází ze strany tureckých fašistů,“ tolik Rammerstorfer.

Na závěr mi dovolte jeden povzdech. Tolik se u nás mluví o fašismu a nacismu, kdekdo je tak označován, včetně mě, a když se objeví skuteční fašisté, skrytí ve vlčím hávu, náš mainstream mlčí. Nikdo „se nesemkne“ proti turecké extrémní pravici. Čím to jen bude?

Autor: Ivan David

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Nepiště na Facebooku, udělají z vás teroristu!   
Pridal tk Středa 01 červenec 2020 - 04:17:58 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Stačí málo a už po vás jde policie. Od obvinění ze schvalování terorismu vás doslova dělí jeden komentář na sociální síti. To není náš výmysl, to je realita dnešních dní v Česku.

Večer si táta od rodiny, unavený životem a nakvašený šílenou situací ve světě, kde je vydáváno bílé za černé a černé za bílé, sedne k počítači. A všechno, co ho pálí, napíše na sociální síti. Třeba ho momentálně pálí, že Evropská unie na své členské státy tlačí, aby přijaly uprchlíky. Nebo proč musí čeští vojáci bránit americké zájmy v Afghánistánu a na bezpečnost Česka kašlat. Vylije si svůj vztek. Však to znáte. A den na to už po něm jdou. A na čele má cejch extrémisty.

Orwell se obrací v hrobě

Říká se to v mluvě státních orgánů předsudečná nenávist. A je to trestný čin, vážení čtenáři. Termín byl zaveden v minulém roce. A jako první se objevil ve Zprávě ministerstva vnitra o extremismu a předsudečné nenávisti za rok 2018.

Podle ministerstva vnitra projevy předsudečné nenávisti označují jednání, které je motivováno nesnášenlivostí a společenskými předsudky vůči určité skupině obyvatel. Zpravidla se jedná o skupiny definované rasou, národností, etnicitou, náboženstvím, sexuální orientací, politickým nebo jiným smýšlením, sociálním původem a podobně.

„Projevy předsudečné nenávisti se liší od extremistických zejména tím, že nemusí být spojeny s některou z totalitních ideologií. Osoby, které se jich dopouštějí, nemusejí být nutně členové či příznivci extremistických hnutí. Rovněž u nich absentuje jasné volání po svržení systému pluralitní demokracie a jeho nahrazení systémem totalitním,“ vysvětluje vnitro ve Zprávě o extremismu a předsudečné nenávisti za rok 2018.
A jaké jsou ty projevy? Může se jednat o fyzické násilí, slovní útoky, či využívání urážlivé symboliky. Takže všechno, na co si vzpomeneme.

Jak se to týká našeho tématu? Absolutně přímo. Tak třeba v květnu vznikl v rámci pražské policie specializovaný odbor pro extremismus a terorismus, který má 31 lidí. Chytá v Česku teroristy Islámského státu*? Chyba lávky.

„Jednou z kapitol, které tento odbor řeší, je i problematika předsudečného násilí. Tedy násilí motivovaného předsudky útočníka. Nejčastěji se s ním setkáváme na sociálních sítích ve formě nenávistných příspěvků,“ upřesnila pro deník Právo pražská policejní mluvčí Eva Kropáčová.

Kriminalisté ze zmíněného odboru v poslední době řešili například nenávistné projevy schvalující teroristické útoky v Norsku, na Novém Zélandu a v Afghánistánu, ale také třeba pohrůžku zabitím slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové.

A teď ještě slova paní Kropáčové: „Policisté se v rámci vyhledávání této trestné činnosti samostatně z vlastní iniciativy zaměřují na všechny oblasti, kde mohou očekávat protiprávní jednání, tedy i na veškeré sociální sítě.“ Jinými slovy, možná to nevíte, drazí čtenáři, ale třeba vaše příspěvky ve svém volnu čte nějaký policista a něco hledá. Co na to říkáte?

Od roku 2016 do loňského června soudy řešily 47 případů týkajících se nenávistných projevů na internetu, přičemž odsouzením jich v skončilo 43. „Stíhání nenávistných projevů v online prostředí často navazuje na konkrétní medializované kauzy a nezdá se, že by bylo výsledkem průběžného a systematického monitorování protizákonného obsahu na internetu. Počet vydaných soudních rozhodnutí týkajících se nenávistných projevů na internetu meziročně zřetelně roste,“ napsala loni ombudsmanka Anna Šabatová v dokumentu Nenávistné projevy na internetu a rozhodování českých soudů.

A malé varování. Drtivá většina takzvaných nenávistných projevů se odehrála na Facebooku (83 procent). Nejčastějším trestem pak byla podmínka či peněžitý trest. Na Facebooku pište s rozumem, jinak za to zaplatíte!

Jiné řešení problému

O trestání svobodu projevu na sociálních sítích Sputnik hovořil se známou poslankyní za SPD a členkou sněmovního výboru pro zdravotnictví Karlou Maříkovou. Paní Maříková měla opletačky s policií kvůli svému příspěvku na Facebooku o uprchlících.

„Pojem předsudečná nenávist schválila vláda ANO, ČSSD. Podle ministerstva vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) projevy předsudečné nenávisti označují jednání, které je motivováno nesnášenlivostí a společenskými předsudky vůči určité skupině obyvatel. Tímto náhubkovým pojmem chce vláda regulovat chování a názory lidí a trestat je. Určitě nelze schvalovat podněcování k vraždění, zabití či fyzickému napadení, ale nelze popírat Ústavu, kde je zakotvena Listina základních práv a svobod, která nám zaručuje svobodu slova, a upírat lidem svobodně se vyjadřovat. Když vezmeme pojem předsudečná nenávist, tak co je to vlastně nenávist? Nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce stejně jako třeba mít rád. Je emoce tedy trestným činem? A můžete vědomě a cíleně nenávidět? A kdo to bude vykládat? Je zcela evidentní, že tento pojem byl zaveden záměrně, aby bylo možné perzekuovat a stíhat nesouhlasné názory. Mazání a stíhání názorů se pak ještě musí podpořit, a to nejlépe zvláštním zákonem nebo exemplárním případem třeba jako ten můj, aby bylo možné soudit další případy,“ říká populární politička.
V Česku díky aktivnímu monitoringu sociálních sítí roste počet lidí stíhaných za podporu terorismu. Jde třeba o stíhání lidí za reakce na útok na Novém Zélandu. Je správné, že stát dělá z lidí virtuální teroristy?

„Podněcování k vraždění, zabití či fyzickému napadení určitě schvalovat nelze jak jsme se zmínila. Bohužel v mnohých případech jde spíše o výroky, při nichž uživatel vůbec nemá v úmyslu dojít ke skutku a neuvědomuje si následky svých slov, která jsou spíše voláním o pomoc, že směřujeme někam, kde si společnost nepřeje být. Lidé nemají možnost se vyjádřit jinak než na sociálních sítí a tohle je výsledek,“ domnívá se poslankyně.

Mazání a stíhání názorů a vytvoření strachu podle ní nic neřeší.

„Je nutné vést otevřenou diskuzi a v tomto mi dává za pravdu i Ústavní soud, který zdůraznil, že škodlivé následky sporných výroků lze minimalizovat mnohem efektivněji než cestou trestního stíhání a to otevřenou diskuzí. Otevřené diskuze se však někteří politici bojí, jelikož většinová společnost se s jejich názory a politikou, kterou dělají, neztotožňuje,“ říká paní Maříková.

Za vším hledej politiku

Znamená to, že samozvaní elfové zvítězili nad normálními lidmi, kteří zkrátka a dobře vyjadřují na internetu svůj nesouhlas?

„Nejsou samozvaní, to voliči opakovaně tyto politiky volí a diví se, že u vlády je ten či onen. Tohle je následek nezájmu o politické dění. Tito politici toho využívají a před volbami slibují, ale poté, když jsou zvoleni, je názory společnosti nezajímají. Hřeší na krátkou paměť voliče. Ve skutečnosti chtějí mít neomezenou moc a bojí se o ni přijít, proto přistupují k cenzuře, omezování diskuze, ale to je právě to, co v lidech podněcuje agresivitu. Čím více se však budou lidem nasazovat náhubky, tím více polarizující názory budou ve společnosti gradovat a budou ji rozdělovat,“ míní poslankyně.

„Nenávist tady šíří ti, co místo otevřené diskuze a oponování chtějí společnost perzekvovat a zavádět totalitní praktiky. Kdyby vláda a politici nejednali proti vůli lidu, tak by lidé neměli potřebu se emotivně vyjadřovat na sociálních sítích,“ dodává.

Dá se s nastolenou situací něco dělat?

„Vždy se dá se vším něco dělat. Je to pouze na lidech, kteří musejí chtít volit změnu, protože nemůžete očekávat změnu, když vládnout budou pořád stejné strany. Voliči by si měli uvědomit, že nevolí pouze člověka, který se jim líbí, ale volí také politický program dané politické strany, kterou ta osoba zastupuje a toho mnoho politických subjektů využívá. Dosadí vždy novou tvář, která má zaujmout voliče bez ohledu na politický program strany, která mnohokrát zklamala. Krásným příkladem je ČSSD nebo ODS, změnily lídra, image a voliči znovu uvěřili, ale jsou to pořád ty stejné strany, chtějí euro a Evropskou unii (mnozí členové ODS říkají, že jsou proti přijetí eura v současné chvíli, v budoucnosti by však tuto možnost nevyloučili, pozn. red.),“ uvádí politička.

„Volič se nesmí bát zvolit změnu, když mi přeci nebude chutnat konkrétní jídlo, tak si ho také nebudu znovu kupovat a o tom je ta změna, když nejsme s něčím spokojeni, tak do toho znovu nejdeme,“ říká poslankyně za SPD Karla Maříková.

Alena Novotná

Zdroj: https://sptnkne.ws/CR8w
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zeman k výročí Dne nezávislosti USA: Black Lives Matter je rasistické heslo. Kavárna puká vzteky   
Pridal tk Středa 01 červenec 2020 - 04:13:58 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Prezident Miloš Zeman označil heslo amerických protestů Black Lives Matter za rasistické. Prohlásil to na oslavách 244. výročí Dne nezávislosti USA v rezidenci amerického velvyslance. Záleží na všech životech, dodala hlava českého státu.

Podle českého prezidenta dnes společnosti v USA i v České republice zažívají útoky na nezávislost svých občanů a tomu se musí bránit. Dodal, že si země potřebují zachovat svobodu k vytváření názorů a zdravý rozum. „Nepotřebují žádné nové velké bratry, nepotřebují žádné nové názorové vůdce,“ řekl.

Zeman také odsoudil bourání soch a nepokoje v amerických městech.

Dále český lídr zdůraznil, že je na akci jako nezávislý občan i jako přítel USA, a poté prohlásil:

„A z obou těchto rolí říkám, že slogan Black Lives Matter (Na černošských životech záleží, pozn. red.) je rasistický, protože záleží na všech životech.“

Slova Zemana měla ohlas na sociálních sítích. Ne všichni však s českým prezidentem souhlasili.

Například primátor Prahy Zdeněk Hřib uvedl, že projev prezidenta nedoposlouchal a vzdálil se. „Násilí při protestech je určitě nutné odmítnout, ale připomínat si Den nezávislosti osočováním těch, kteří bojují za svá práva, je ostudné,“ dodal.

„Ono se to normálně nestává, ale jak musí být šťastné velvyslanectví, jež týdny chystá oslavu státního svátku, když tam pak jeho zemi začne host „školit“. Zvlášť, když se země s něčím zrovna pere. Kdyby 28. října na našich velvyslanectvích hosté poučovali nás, třeba o Zemanovi...“ kritizoval prezidenta bývalý europoslanec Petr Ježek.

„Ještě větší Zeman, než jsme doufali,“ okomentoval Zemanovo chování editor Seznam Zpráv Jiří Hošek.

„Obávám se, že ani tento jeho výrok mu nezaručí roky avizované pozvání do Bílého domu a dál se bude muset jezdit učit do komunistické Číny…“ uvedl další novinář Vojtěch Gibiš.

„Oni si za to ti Amíci můžou sami… Neměli si ho tam zvát,“ napsal aktivista Tomasz Peszyński.

Na pozadí smrti Afroameričana George Floyda, který zemřel kvůli zásahu policistů, se v USA vyostřila diskuze o rasové diskriminaci. V mnoha městech se konají protestní akce a bourají pomníky vojáků Konfederace v americké občanské válce.

Protesty na podporu hnutí Black Lives Matter se konaly i v jiných zemích, především ve Velké Británii, Francii, Švédsku, v Austrálii, Itálii a ve Španělsku.

Oslav na americké ambasádě se zúčastnil také premiér Andrej Babiš s manželkou Monikou, vicepremiér Karel Havlíček, předseda Senátu Miloš Vystrčil, náčelník generálního štábu Aleš Opata či kardinál Dominik Duka.

Zdroj: https://sptnkne.ws/CRAW
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Izrael bude i nadále bojovat v Sýrii proti Íránu, prohlásil Netanjahu   
Pridal tk Středa 01 červenec 2020 - 04:10:04 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu obvinil Írán z pokračujícího tajného vývoje jaderných zbraní a prohlásil, že Izrael bude pokračovat v silových akcích proti islámské republice, aby zabránil jejímu vojenskému upevňování v Sýrii.

„Jsme plni odhodlání, Izrael Íránu nedovolí, aby se upevnil vojensky v Sýrii. Podnikáme silové vojenské akce proti Íránu v Sýrii a v jiných místech podle nutnosti. Izrael bude i nadále podnikat tato opatření nezbytná k tomu, abychom Íránu zabránili ve vytvoření další teroristické a vojenské fronty proti Izraeli v Sýrii,“ prohlásil v úterý izraelský premiér před schůzkou se zvláštním zástupcem USA pro Írán Brianem Hookem v Jeruzalémě.

Premiér obvinil také Írán z podpory terorismu v blízkovýchodním regionu a z pokračování v tajných jaderných projektech, podpořil politiku nátlaku na islámskou republiku, kterou provádějí USA.
„Kampaň maximálního nátlaku na Írán (prezidenta USA Donalda) Trumpa se zakládá na jedné jednoduché zásadě: chce-li Írán, aby ho považovali za normální zemi, musí se chovat jako normální země. Írán záměrně uvádí v omyl mezinárodní společenství, neustále lže, neplní své závazky, pokračuje ve svém tajném programu vývoje jaderných zbraní a vývoje prostředků pro dopravu jaderných zbraní,“ řekl Netanjahu ve společném prohlášení s Hookem, které vysílaly izraelské televizní stanice.

Teherán chce zrušení zbrojního embarga

Íránské ministerstvo zahraničí varovalo před prodloužením zbrojního embarga proti Teheránu.
„Prodloužení zbrojních sankcí (proti Íránu) bude porušením bodů rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2231 a bude mít nepochybně následky,“ řekl Músáví na brífinku. Dodal, že odpovědnost za to spadá na země, které podpořily prodloužení embarga, jehož termín vyprší na podzim.

Írán a šestka mezinárodních vyjednavačů dosáhly v červenci 2015 dohody o urovnání dlouholetého problému íránského atomu. Mnohaměsíční jednání skončila přijetím společného komplexního akčního plánu, jehož splnění má zrušit všechny ekonomické a finanční sankce zavedené Radou bezpečnosti OSN, USA a EU. Dohoda obsahuje bod o tom, že zbrojní embargo bude zrušeno během pěti let, že dodávky zbraní jsou možné také dříve, ale pouze s povolením Rady bezpečnosti OSN.

Dohoda nevydržela v původním znění ani tři roky, v květnu 2018 USA informovaly o svém jednostranném vystoupení z ní a o obnovení tvrdých sankcí proti Teheránu. Nicméně, poněvadž formálně vystoupily z dohody jenom USA, musí její ostatní účastníci dodržovat podmínku o zbrojním embargu.

Zdroj: https://sptnkne.ws/CRAU
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2 3 ... 33 34 35
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2454 sec,0.0647 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,506kB