Paul Craig Roberts: Co můžeme očekávat od mírových jednání?

Vedou nás mírová jednání tam, kam chceme, nebo nikam nevedou či k dalšímu konfliktu? Pokud bych si měl vsadit, vybral bych si jednu z posledních dvou možností. S největší pravděpodobností povede k dalším konfliktům.

Mírová jednání obvykle nevedou nikam kromě příměří, které je okamžitě porušeno. Pokud jde o jednání na Ukrajině, Rusové jsou jedinou stranou omezeného příměří na Ukrajině, která dohodu dodržela. Odměnou Putinovi je, že mu Trump řekne, aby přestal bojovat a vložil osud Ruska do rukou Washingtonu, jinak budou další sankce.

Jednání obvykle pokračují, protože je to v zájmu vyjednávacích týmů. Je to jejich čas slávy. Jste v centru pozornosti. Baví je být důležití. Dohoda by je opět učinila neviditelnými. Je to jejich 15 minut slávy, které roztahují na měsíce a roky. Zvažte, jak dlouho probíhala mírová jednání mezi Izraelem a Palestinou – s žádným jiným výsledkem, než s totálním zničením Palestiny a jejího lidu. Totéž by se mohlo stát Rusku, protože Kreml se zdá být tvořen naivními liberály 19. století.

V mém nedávném rozhovoru na Dialogue Works ( > ODKAZ ) mě zajímalo, proč Írán vyjednává, pokud je řešením pozvat inspektory, aby prověřili, zda existují důkazy o výrobě jaderných zbraní. Přemýšlel jsem, proč Putin vyjednává, když jeho skutečnou odpovědností vůči Rusku je vyhrát konflikt a diktovat mírové podmínky. Proč chce Putin po všech svých smutných a nákladných zkušenostech s vyjednáváním s Washingtonem zažít další smutnou zkušenost?

Pokud je mi známo, jsem jediný, kdo na tuto otázku odpověděl. Putin se snaží konflikt využít k vyjednání velmocenské dohody, jako je ta v Jaltě. Pokud válku vyhraje, což měl udělat už dávno, ztratí podle něj šanci na novou Jaltu, o které mluví naivní ruští komentátoři zahraniční politiky.

Mám jiný názor než Putin. Kdyby vyhrál válku, zvláště pokud by to udělal okamžitě, Rusko by bylo uznáno jako velmoc hodná velmocenské dohody. Místo toho Putin tím, že zabránil ruské armádě ve vítězství, přesvědčil Západ, že Rusko není impozantní vojenská mocnost a že jeho vedení je nerozhodné. Jedním z důsledků je, že Francouzi a Angličané nyní uvažují o vyslání svých vojáků do bojů proti Rusku na Ukrajině. Pouze Putinova nerozhodnost dokázala přesvědčit Brity a Francouze, že se mohou postavit Rusku.

Máme také pobaltské země s malým počtem obyvatel, které provádějí neodolatelnou a nezodpovězenou agresi proti Rusku. Estonsko i Finsko použily vojenskou sílu k únosům a zadržení ruských ropných tankerů.

Pokud jste byli kapitánem ruského ropného tankeru, který doručoval ropu kamsi do Evropy, možná by vás už zajímalo, proč vaše vláda dává svým nepřátelům příležitost vést válku proti Rusku. Co si ale myslíte o respektu, který svět prokáže vaší zemi, pokud vás napadne malá země s počtem obyvatel menším než Moskva a Kreml nezasáhne? Musíš mít zlomené srdce. Mocné Rusko je poníženo Estonskem!

Putin na takové věci nemyslí. Soustředí se pouze na vyjednávání. Je tomu pevně oddán. Možná je z toho i trochu blázen. To je vše, na čem záleží. Na ponížení nebude reagovat, protože by to mohlo narušit důležitá jednání. To umožňuje nejmenším zemím světa ponižovat Rusko podle libosti.

To musí mít dopad na ruské obyvatelstvo, pokud nebylo natolik zkažené západní „kulturou“, že už není Rusem. To je případ mnoha ruských intelektuálů. Pokud Rusko nemůže být součástí Západu, cítí se izolované a osamocené. Desetiletími washingtonské propagandy se podařilo v nich oslabit ruskost.

Ode dne, kdy byl Putin, který se omylem rozhodl pro jednání, Washingtonem donucen zasáhnout na Donbasu, Putin a jeho ministr zahraničí nepřestali brečet, jak moc by uvítali mírová jednání. V důsledku toho si dnes nikdo ze západních vlád nemyslel a nemyslí si, že Kreml má na bitevním poli byť jen jiskřičku odhodlání.

To je problém, který vytvořil sám Putin.

Pamatujete si Prigozhina a skupinu Wagner? Wagnerova skupina byla v podstatě soukromá vojenská síla pod velením Jevgenije Prigožina, na kterou se musel Putin spoléhat, když opožděně zasáhl na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že se Putin mylně opíral o Minskou dohodu, kterou Západ použil ke klamání Putina, neměl žádné ozbrojené síly připravené čelit masivní ukrajinské armádě, kterou Washington vycvičil a vyzbrojil.

Prigozhin považoval Putinův způsob vedení války za problematický. Řekl, že jeho jednotky na nejvyšší úrovni budou muset přijmout ztráty, ale nebude jim dovoleno bojovat o vítězství. Nespokojenost vojáků s přísnými Putinovými podmínkami, které bránily vítězství, vedla k protestnímu pochodu na Moskvu, který žárlivý ruský generální štáb falešně vykresloval jako „vzpouru“. Prigozhin byl sesazen a později zabit při záhadné letecké havárii a Wagnerova skupina byla rozpuštěna, čímž Rusko připravilo o jeho nejmocnější vojenskou sílu. To je obrovská oběť pro vzdálené možné vyjednané řešení.

Prigozhin nebyl sám. Druhou nejsilnější ruskou silou byly muslimské jednotky z Čečenska. Jejich vůdce si také stěžoval, že jeho jednotky utrpěly ztráty, ale nemohly vyhrát. Veřejně se zeptal: „Proč nemůžeme tento konflikt hodit za hlavu?

Myslím, že odpověď zní, že Putin považuje vyjednané řešení, případně vedoucí k velmocenské dohodě, za důležitější než pověst ruských zbraní a ruské a ukrajinské oběti.

Pokud Washington dospěje k mému závěru, dohoda vnucená Putinovi bude vypadat dobře na papíře, ale zachová si americkou hegemonii.

Mnohokrát jsem řekl, že Putin nepotřebuje vzájemnou bezpečnostní dohodu se Západem. Nepotřebuje novou Jaltu. Rusko potřebuje vzájemnou bezpečnostní dohodu s Čínou a Íránem. Vzájemná bezpečnostní dohoda mezi těmito třemi mocnostmi by ukončila všechny války. USA, NATO a Izrael nemohou těmto třem zemím vojensky čelit.

Ale žádná dohoda není. a proč? Je to kvůli nedostatku předvídavosti ruských, čínských a íránských vůdců? Nebo je to mezi nimi nedůvěra? Rusko a Írán se stáhly ze Sýrie a zemi přenechaly Izraeli, Washingtonu a Turecku. Proč by se neměli navzájem opustit?

Čína ví, že kdyby chtěla, mohla by zničit Tchaj-wan během několika hodin, s podporou Tchaj-wanu nebo bez ní. Ale Putin nemůže porazit podřadnou Ukrajinu za více než tři roky, déle, než trvalo Stalinově Rudé armádě, aby zničila mocný německý Wehrmacht, vyhostila Němce z tisíců kilometrů v Rusku a východní Evropě a přistála v ulicích Berlína za kratší dobu, než Putin bojuje o pár kilometrů na Donbasu. Čína si musí položit otázku, jaký druh vojenské pomoci by Rusko poskytlo?

Můj závěr je, a velmi toho lituji, že to není závěr, který bych si přál mít, že Putin se vypořádal s ukrajinskou situací, plynovodem a všemi dalšími záležitostmi s Washingtonem tak špatně, že jediná dohoda, kterou lze dosáhnout, je kapitulace Ruska.

Putin neprokázal vůli bojovat, ale pouze ochotu zapojit se do neplodných jednání.

Putin představuje všechny nejlepší ruské zbraňové systémy, které jsou jasně lepší než cokoliv, co má Západ. Nikdo na Západě ale nevěří, že by je použil. Putin nedokázal vykreslit sebe a svou zemi jako bytosti, s nimiž musí být vedena jednání za jejich podmínek. V důsledku toho je Putin odmítnut Trumpem jako někdo, komu je třeba šéfovat, a vojensky bezmocnými Brity a Francouzi, kteří mluví o poslání svých vojáků na Ukrajinu, aby porazili Rusko.